Poezie
já hlavně proto šla ven.
Venku přemýšlela jsem jen
- ten večer jsem měla sen.
chtěla jsem pouze běhat a snít,
chtěla jsem s ním na Měsíc výt,
ne jen doma, tiše a sama hnít.
Byl pryč, něco ho asi odehnalo.
Najednou by mě všechno unudilo,
nebýt toho, že se to štěně večer vrátilo.
[center]Od té doby vlezu dřív, něž mi máma ustele.
SAKUŘIN PŘÍBĚH
Watashi wa Sakura desu,
bydlím ve vesnici Konoze.
Dříve jsem neměla v rukávu mnoho es,
všichni se mi smáli, vypadala jsem uboze.
Však síla, kterou jsem obdařena byla,
byla větší a větší den co den.
O této síle snad každá dívka snila,
být jako já byl jejich sen.
Nazačátku byly vlasy hodně dlouhé,
však při zkoušce jsem je ostříhat musela.
Všichni říkali: "Jsou krásné.", toť řeči pouhé
a já na mikádo chodit zkusila.
Osoba, kterou jsem vždy milovala, odešla,
pamatuji si - byla to zlá a krutá noc.
všetci čakajú, že to vzdám
ako keby mi hovorili umri,
no ja sa tak ľahko zničiť nenechám.
no ja sa stále nevzdávam.
Musím spraviť, to čo chcem
výčitky mať nemôžem.
chcem ti to povedať.
Chcem byť sama sebou
a nie sa tu s tebou hrať.
čo si ostatným urobil.
Možno teraz nie,
ale keď budeš sám
uvedomíš si, že pravdu mám.
[center]Dôverovala som ti
Já jsem nesmrtelný Orochimaru-sama
a plno ujetých plánů mám.
Jiní pletou se mi jen pod nohama.
Nejraději pracuji jen sám.
Vynalezl jsem nesmrtelnost výměnou tělo za tělo.
Tak mohu pátrat mnoho dalších dnů.
Plnit si mnoho svých skromných smů.
Moje velké činy mluví za mě.
Porazil jsem třetího hokage sama.
Ovládl jsem již mnohé země.
[center]Můj andílku tmy,
kde jsi, kde se ztrácíš.
Můj andílku tmy,
pořád mi tak scházíš.
Můj andílku tmy,
pojď a slož svá křídla.
Můj andílku tmy,
tak už jsem tě chytla.
Můj andílku tmy,
bojím se tvých očí.
Můj andílku tmy,
vše se mi teď točí.
Můj andílku tmy,
neříkej mi víc.
Můj andílku tmy,
já už nechci nic.
Můj andílku tmy,
přestaň se už mstít.
Můj andílku tmy,
pojď se mnou jen snít.
Můj andílku tmy,
Sasuke, prosím věř mi.
Můj andílku tmy,
Své srdíčko svěř mi.
Můj andílku tmy,
Pot mu steká dole čelom,
Naruto v napetí, že shuriken naň letí.
Zásah! Preletel mu telom.
Tvárou k zemi padá,
Jedným vidí nepriateľa okom,
krv mu tečie sta veľkým potokom.
Oponent Raizo stavia sa bokom,
„hľa decko malé, poraziť a mňa?
Prosím ťa ale!“
Rýchlim pohybom a krokom,
útočí tu zrazu Sakura skokom,
Naruto uzrie svetlo sveta,
„Sakura!“ s tiažou vydýchne.
Zomiera v spánku!...v sne...
Sakura silnou ranou útočí,
Na púšti zmieta sa boj,
na konci ticho a pokoj,
Razio mizne Saukre s očí.
Márne sa Sakura snaží,
Má smysl myslet na minulost?
neměl by vše spláchnout čas?
je to škoda, když vzpomínky
dohánějí mne znovu zas?
Myslím, že ne,
vzpomínám rád.
A on byl můj
jediný kamarád.
Znal stejnou samotu,
byl vždycky sám,
a dodnes netuším jak poznal,
že já ho uznávám.
Pak, když jsme byli větší,
hrál jsem tvrďáka,
před všemi ho schazoval,
dělal z něj hlupáka.
Když jsme byli spolu v týmu,
byla tu Sakura,
naoko naštvaně se tvářil,
měl ze mě rivala.
A i když jsem mu provedl
nejednu křivost,
on nikdy neváhal
Mé tělo padá na chladnou zem za dne.
Cítím, jak život z něj vyprchává, jak chřadne.
Všechno kolem z těžkého smutku vadne.
Otázky, proč jsi čin spáchal, nejsou již žádné.
Tvé konání bylo tak bezcitné a zrádné.
Nedělám si o tobě již iluze žádné.
Prolitou krví bojovníků vzýváš zbraní klid.
Ještě dnes tě proklíná za tvé řádění náš lid.
Ty strachem jsi raději někde v dáli skryt.
Tam nadále provádíš své ohavné pokusy. Viď?!
Lidé jsou jen pomůckou, abys byl vědění syt.
Sobotní ráno bylo tu zas,
Tsunade málem přišla o hlas.
Do prázdné kredence žalostně hledí,
poslední zrnka rýže skrz prsty cedí.
Jen aby neomdlela, židli přisune,
z plných plic zavolá: "Hned ke mně, Shizune!"
Shizune rychle do dveří vtrhne,
ze stolu čerstvé květiny svrhne.
Tsunade se pro ně shýbá,
to však byla velká chyba!
Nefunkční pásek prožraný od molů,
kalhoty nedrží, tak padají dolů.
"Nekřičte na mě z plných hrdel,
a nevystrkujte na mě... ten pásek!"
Tsunade se chvíli stydí,
pak Shizune rychle zchladí.
[color=pink]Říkals,že kdybys měl křídla,
už nikdy by ses nevrátil.
Teď je všechno pryč
a všem se osud převrátil.
Ale tebe vždycky lákalo
z arény i z mola
Aoi Aoi Ano Sora!
Aoi Aoi Ano Sora!
Říkals,že kdybys mohl létat,
už nikdy by ses nevrátil.
Teď jsi to hlavně ty,
kdo přítele ztratil.
Ale tebe vždycky lákalo
z arény i z mola
Aoi Aoi Ano Sora!
Aoi Aoi Ano Sora!
Říkal's,že kdybys jednou odletěl,
už nikdy by ses nevrátil.
Slzy zmizely
a pach krve se ztratil.
A proto tebe vždycky lákalo
z arény i z mola
Aoi Aoi Ano Sora!
připadám si jak zmlácený chrt
od té doby co mě s**e
temnotu ve mě,už nikdo nepřepere
Temnota,je můj první máj
Temnota,je můj dnešní král
Temnota,té jsem se vždycky bál
Temnota,o mě ví
Temnota,hřeje má studená záda
Temnota,mi v srdci tkví
Temnota,tam vysedávám
kde se nikdo neraduje,nezpívá a netančí
Bude to asi srdce mé, to malé srdce zázračné.
Srdce je ti oporou, někdy dobrou, někdy zlou.
Srdce zdrojem lásky je, té lásky, která tě často zahřeje.
Opustí li tě tvá láska, srdce kvůli tomu silně praská.
1)
Když Oro válčí s Konohou a ves jde do boje
Tak v lese místo havěti teď lítaj kunaie
Tam v stínu pod vodopádem je Sasu s Narutem
A navzájem nechápou toho druhého sen
Dívka pláče pro vzpomínky,
které nejdou ztratit,
ale musí se za to něco platit.
Dívka se už může ztratit.
V slzách se teď bude topit.
Na svůj žal bude slzy kropit.
Vzpomínka zmizela jako motýl.
Dívka pro návrat té osoby
půjde i na kaj světa .
Jeden špatný krok
a nezachrání nikoho.
[center]Nicota je velká dáma,
která domáže pohltit
i ty nejstatečnější hrdiny.
Hrdina, který se nechá unést nenavistí,
nedokáže nic,
ale ten, který jde za svými vzpomínkami,
[center][i]Zpočátku jsem byl znám jako Tobi,
hlupák a lempl, co pořád zlobí.
Obličej pod pomerančovou slupkou ukrývám,
občas to vypadalo, že Downův syndrom mívám.
Stalo se to jednou a zcela náhodou,
putoval jsem a zaobíral se modrou oblohou.
Když v mžiku ze strany, z křoví,
vyskočila slečna, odkud, kdo ví?
Měla dlouhý, blonďatý a jemný vlas,
v týle svázaný v umný ocas.
Pronásledovalo ji tucet ninjů se zbraněmi,
ba já na ně vyzrál, jen jsem tlesk dlaněmi.
V jejích očích viděl jsem se téměř hrdinou,
[font=Monotype Corsiva]
[size=18]
[center]
Rudá je má mysl.
Zaslepená dnešní nocí.
Snažím se najít smysl.
Tisíce rozličných věcí.
S výkřikem padnout.
Už nikdy nevstávat.
Ruku tvou ladnou.
Proč se nevzdávat?
Co kdysi se stalo?
Kam se to ztratilo?
Mám toho jen málo.
Mé srdce něco drtilo.
Cítím pach opojné vůně.
Krátím tvůj čas.
V očích tvých jak tůně.
Proč silný je ten hlas?
Chuť lahodná a čistá.
Co jsem to provedl?
Má mysl není jistá.
Hlas jenž mě navedl.
Zastavil jsem brzy.
Jak moc toho lituji.
[center]Deidara se v řece zhlíží,
Tobi se sem tiše plíží.
"Tobi to je chlapec hodný,
k Deidárkovi nejvíc vhodný."
"To je blbost, milý brachu!"
Už se Tobi válí v prachu.
"Vy jste do mě sprostě strčil!"
Zařval Tobi, nos nakrčil.
Deidárek se ušklíb líně,
kopanec mu skončil v klíně.
Deidara se svíjí v křeči,
hodný Tobi nad ním brečí.
"Gomennasai!" tiše mručí,
záchranka už v dáli hučí.
"Na co dělat tolik shonu?
Ublížil jen mému klonu."
Deidara se v křoví směje,
Tobi neví, co se děje.
[color=darkred][center]
Nikdo neviděl, kdy jsem udělal první krok,
žádný neví, ve který to bylo rok.
Šel jsem celý den anebo snad jen chvíli,
ale od té doby stále kráčím k cíli.
Překonám bolest a nastražené překážky,
jdu, i když mám roztrhané podrážky.
Kráčím dál; slunce bolestivě pálí do očí,
ale vytrvám, dokud moje cesta neskončí.
Rovnou za nosem; mě nezastaví ani strach,
bosé poraněné nohy víří hvězdný prach.
Jsem unavený; kráčím dnem i nocí temnou,
ale nebojím se, protože jdeš se mnou.
Něco mě popadlo a já zkusila z úvodního textu tady na Konoze vytvořit dadaistickou báseň. Vytiskla, roztříhala jsem ten text a losovala slova. Sem tam jsem nějaká prohodila, ale první sloka, která podle mě vyšla nejlíp je netknutá. Tak snad to nějak dopadlo 
.
Najděte definici o Narutu
přečtěte si menu, Nepanikařte,
už přispívají, bohužel,
zběsilí lidi
Vítejte možnosti seriálu
stránkách českých zajímavostí.
sloužit dílem informace
a neklikejte starostí
používejte zakázané
když se vám tím může otevřít
Deidy mu chcel upiecť dobrotky,
chcel urobiť tortu veľkú,
ale krém mu chýbal,
no Kakuzu kukal telku,
a peniaze mu nedal.
Deidi nevie čo si počať
vraví :"Aspoň si zlosť vybijem.
hodí bombu, čuje kričať :
"Deidy ja ťa zabijem" !
vyhorelo zakrátko.
[center]Pein sa teší : "Večera"!
a už rybičky zbiera.
nebude musieť variť, piecť,
už všetkím začali slinky tiecť.
