POSTRACH
Mé tělo padá na chladnou zem za dne.
Cítím, jak život z něj vyprchává, jak chřadne.
Všechno kolem z těžkého smutku vadne.
Otázky, proč jsi čin spáchal, nejsou již žádné.
Tvé konání bylo tak bezcitné a zrádné.
Nedělám si o tobě již iluze žádné.
Prolitou krví bojovníků vzýváš zbraní klid.
Ještě dnes tě proklíná za tvé řádění náš lid.
Ty strachem jsi raději někde v dáli skryt.
Tam nadále provádíš své ohavné pokusy. Viď?!
Lidé jsou jen pomůckou, abys byl vědění syt.
To vše proto jen, že nemáš žádný cit.
Všichni zde již zemřeli tvojí rukou, i moje máma.
Tvá vina je, že jsem vyrůstala sama.
Stále to bolí, jak čerstvě otevřená rána.
Naše vesnice teď vypadá jak hřbitovní jáma.
A za všechno můžeš jen ty, Orochimaru sama!
O ou vypadá to, že už mě to zase chytlo. 
Dyť to nemusíš jenom chválit
mě tda absolutně nenapadá, co se dá na tvoje FF napsat jiného než chvála...
Jeu Orochimaru za hrubáka!!!! Oro=krásnej, zlouneček,hrubeček xD.... no tahle se ti opravdu povedla... je to procítění a nádherně rýmovaný!!!
*Noblesse Oblige*
No... To se ti povedlo! Až mě z toho přeběhl mráz po zádech...