Láska - Bolest a štěstí života III. Rozdělení týmu

Byla již menší tma a družina se nacházela v polovině cesty. Všude panovalo nervózní ticho a nikdo se neopovážil začít rozhlížet. Projížděli po lesní cestě, kde, jak se dozvěděli, přepadávají dodávky do města.
„Vpravo na dvou hodinách, téměř necítitelné čakry, čtyři.“ Ozval se téměř neslyšný hlas a jediný, kdo mohl zareagovat, byl postarší muž se zelenkavými vlasy.
„Chápu.“ Dva lidé před nimi se na něj otočili a ten je s kývnutím přesvědčil o blížícím se nebezpečí.
Cítíš ho tam?
Asi ano, ale nepatrně, ten parchant dokáže skrývat čakru mistrně. Dávej ba-.
Celá skupina strnula, když zaslechla líbeznou hudbu, linoucí se z pravé části lesa. Tým chtěl zrušit genjutsu, ale všichni se pod melodickými tóny propadli do transu a každý člověk zůstal stát na místě jak přikovaný.
Z temného lesa vyšli čtyři postavy zahalené v bílých dlouhých pláštích, které spolu s jejich majiteli nejspíš pluly vzduchem, zastavili se u vozu a osoba v čela pokynula hlavou.
„Dnes máme jiný cíl. Najděte ty dva.“ Po těchto slovech se tři osoby oddělily od vůdce a začaly prohlížet obličej každého z nich. Po pár minutách se všichni sešli u sebe a každý zavrtěl hlavou.
„Kako.“ Ozval se opět vůdce a oslovený muž se vydal opět mezi jejich oběti. Každému, ke kterému přistoupil, přejel rukou před obličejem a vždy zase pokračoval. Došel k vozu, kde se zastavil u muže vyššího věku s hnědými vlasy. Rukou mu přejel před obličejem a místo muže před ním stála růžovlasá dívka. Kývl směrem ke svému vůdci a ten naznačil dalším dvěma, aby ji vzali. Přešel na druhou stranu, kde stál statný mladík s rudými vlasy. S ním provedl totéž, co s předchozími a spočinul zrakem na blonďatém mladíkovi. Po vůdcově souhlasu si ho hodil na ramena a přešel ke svým společníkům.
„Další hledat nebudeme?“
„Ne, nám stačí tihle, oni si pro ně jistě dojdou. Musíme je zlomit.“ Po těchto slovech se skupina otočila k lesu a zmizela.
…
Karavana se probouzela k životu a zmateně se rozhlížela kolem. Kakashi s Hinatou strnuli jako první, protože jejich společníci stáli kus před nimi, kde nyní byl prázdný prostor. Zrušili techniku přeměny a začaly chaoticky pročesávat okolí. Byakugan nic nenalezl a s hledáním dopadl stejně i Kakashi.
„Měli bychom se je vydat hledat, snad nebudou daleko.“
„To nevíme jistě. Mohli tu techniku zrušit klidně nějakou dobu po svém odchodu. Ale máš pravdu. Musíme je jít hledat.“ Po těchto slovech vytáhl svitek, do kterého začal něco sepisovat. Když skončil, přivolal k sobě ninja psa a přikázal mu, aby zprávu donesl k feudálovi. Sensei přivolal Pakkuna a trojice se vydala směrem do lesa pronásledovat únosce jejich přátel.
…
Chlad. Puch plísně. Dusivý vzduch. Toto cítil ve chvíli, kdy, alespoň částečně nabral vědomí. Přehrál si poslední chvíle, které si pamatoval a toho rychle vyhodilo na nohy, ale ne nadlouho. Bolest v celém těle ho opět donutila si sednout na vrzající postel a opřít se o vlhkou zeď. Kde to jsem. Neříkej že… Začal se rozhlížet po místnosti jako zběsilý a hned na vedlejší posteli spatřil dívčí nehybné tělo.
„Sakura-san. Sakuro!“ vykřikl možná až příliš nahlas, ale její tělo se stále nehýbalo. Se svázanýma rukama za zády a s velkými bolestmi se dostal až k ní. Přiložil svou hlavu k její hrudi a pečlivě naslouchal. Zaslechl to. Náznak slabého dechu ho přesvědčil, že žije a on si v tuto chvíli oddychl.
Nyní se porozhlédl po místnosti. Kovové rezavé dveře stály přímo proti němu a za nimi byly slyšet nepatrné zvuky. Nic krom dvou postelí a seschlého stolku zde nebylo a pohaslá lampa poblikávala do dusícího šera. Opřen o záda zavřel oči a utichl. Přemýšlel nad solidním plánem a zároveň se snažil zaslechnout náznak živoucích tvorů z druhé strany dveří.
…
Trojice prohledávala les a snažila se držet již téměř vyprchané stopy čakry a pachu. Hinata se zdála být neustálým používáním byakuganu vyčerpaná a Kakashi jí nabízel odpočinek, ale ona se stále hnala vpřed, což po chvíli upřednostnil i Kakashi.
„Máš pořád stopu?“
„Ano, Narutova čakra se táhne stále dál, ale její tak málo, že ji už skoro nevidím.“ Dopověděla a odrazila se od větve ještě s větší silou než minule.
„Já vím, že o něj máš strach, ale on je silný, nenechá se jen tak porazit. Prosím nyní si deaktivuj Byakugan a odpočiň si. Narutova stopa je stále pro Pakkuna jako čerstvá, najdeme ho.“ Proč nevzali všechny, měli by ti mnohem jednodušší. Možná nastražili past a jsou si sebou natolik jistí, že klidně nechají dva volné. Anebo to je jejich záměr a chtějí nás zlomit fyzicky i psychicky. Což se jim bohužel daří. Zaregistroval, že Hinata skutečně vypnula své oči a zhluboka si oddechla. Odrazil se od další větve a pokračovali v hledání svých přátel.
…
Kde to jsem? Ptala se sebe sama a rozhlížela se po okolí. Stála na skalnatém útesu, který bičovaly mořské vlny. Zářivý kotouč na nebi dodával tomuto prostředí romantický nádech a růžovláska se jen zasnila do svých vzpomínek.
Náhle ucítila dotek něčí ruky na svém rameni. Otevřela oči a otočila se. Spatřila toho, kterého milovala, a on se na ni lásky plně zahleděl.
„Dlouho jsem tě hledal.“ Načež po těchto slovech ji objal a dívka se mu rozplakala na rameni. Byla šťastná z jeho přítomnosti a vychutnávala si tento okamžik.
Z jejího vnitřního rozjímání ji vytrhla ostrá bolest v břiše, když se do ní zaryla jeho katana a on se s úšklebkem na tváři odsunul.
„Proč?“ chvějícíma se rukama přidržovala ránu, ze které stékala krev.
Mile se na ni usmál a právě zčernalá obloha mu dodala šíleného výrazu. Naklonil se k ní a tiše zašeptal.
„Ty to přece víš. Nikdy se to nezměnilo.“ Po těchto slovech se do ní opřel a vyrval z jejího břicha svou zbraň. Sakura se s křikem a slzami v očích skácela z útesu a mořský proud rozdrtil její nehybné tělo o pobřežní skaliska.
Její unavené oči začaly pomrkávat po místnosti a ona se v záchvatu bolesti a vyděšení posadila na plesnivou postel. Chtěla se chytit bolestivého místa na břiše, do kterého se jí vžil onen sen, ale s rukama zavázanými za zády jí tento pokus hned přešel.
„Jak ti je?“ zaslechla známý hlas a hlavou vyděšeně trhla. Na posteli vedle sebe spatřila starostlivý Narutův výraz a ona na něj nejmíň minutu vyděšeně hleděla. Po tvářích se jí skutálela lesklá slza a rychle se k němu naklonila, když se mu chtěla vyplakat do ramene.
„Takže jste už oba vzhůru?“ z ticha přerušovaného tišením a vzlyky je vytrhl mužský hrubý hlas.
„Kdo jste?“ výhružně se na něj Naruto zahleděl a jako předminulou noc i nyní neviděl svému protivníkovi do tváře.
„Myslím, že mě znáš, nebo alespoň mého otce.“ Smál se téměř labilně a oba pocítili, jak jim přeběhl mráz po zádech.
„Tvého otce? Kdo to je!“ nevydržel jeho výsměch a kroutil se v řetězech poutající jeho ruce.
„Nastane čas, kdy vám to řeknu, ale nejdřív musíme uvítat dva další hosty.“
„Dva další…. Ne!“
…
„Hinato, jsme tady!“
„Cože?“ opravdu se zastavili před nevelkou skálou, do které byl vytesán téměř neviditelný vchod.
„Cítím uvnitř několik čaker.“
„Máš pravdu. Ale nyní,“ otočil se na svoji společnici, která těžce oddechovala a každou chvílí se mohla zhroutit, „nyní si odpočineme. Jsme již tady, a pokud by se chystali zmizet, zasáhli bychom. Nyní si musíš odpočinout, chápeš?“
„H-hai.“ Schovali se na příhodné místo pro sledování a odpočívali.
…
„Ha? Zdá se, že se zastavily potvory. Nechceš jim jít naproti Kako?“
„Proč já? Jdi si sám, otrapo, nebavíš mě.“
„Ts, ani jménem mi říct nemůžeš, parchante. A co ty no?“ otočil se k muži ve stínu. Ten se na něj jen vražedně zahleděl a muž, co do teď dotíral do ostatních, přelezl do druhého rohu místnosti: „Ach, ach, já vím, že vlastně nemůžeš, sorry.“
„Jestli je tu tak moc chceš mít, tak počkáš blbečku.“
„Takhle se ke staršímu bráškovi nechovej.“
„Tak se ty nechovej jako hova**.“ Jeho hrubý hlas se donesl k uším jeho bratra a ten nasucho polknul. Suchare.
„Říkal si něco?“
„He – ne – ne – vůbec – eh jak si na to přišel.“ Vyběhl z místnosti a cestou ještě stihl zakopnout o svůj plášť. S rozbitou držkou se vyplazil z místnosti a nechal ty dva svému osudu.
…
„Můžeme vyrazit?“ optal se Kakashi šetrně jeho společnice, která sebevědomě kývla.
„Ano. Už jsem v pořádku. Teď musíme zachránit Naruta se Sakurou.“ Všichni se zvedli a nepozorovaně se dostali do úkrytu.

Poznámky: 

Třetí díl je na světě.
Trošku jsem pošoupla díl, no, doufám, že se nebudete příliš nudit.
Jak je dáno v zařazení romantika, tak si můžete rýsovat dvojice z různých lidí.
Pro ty dva čtenáře - snad si užijete a na příští týden mám připravený již další díl.