Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 015

015 - „Co to je, Deidaro?!“
BUM!!
Ptáček vybouchl a vytvořil se oblak černého prachu. Ze všech stran se ozývalo kašlání.
„Je někomu něco?“ křikl Jiraya a mezi slovy kašlal. Skoro jsem mu nerozuměl. Neviděl jsem na krok. Vzhledem k tomu, že to výbuch nebyl moc velký, ten oblak prachu byl dost velký. Koutkem oka jsem viděl mihnout se černý plášť, ale myslel jsem si, že se mi to jen zdálo. Konečně se oblak rozplynul a my jsme přestali kašlat a viděli jsme. Nikomu se nic naštěstí nestalo, ale mělo stát.
„Co tady chcete?!“ křikl na zločince Naruto. Ten černý plášť se mi nezdál. Akorát nebyl jeden, ale několik. Pan Rudovlásek s loutkami, pan Tajemný s oranžovou maskou a pan Filé s obvázanou kámoškou.
„To tě nemusí zajímat!“ křikl Kisame.
„Aha, ale jste tady a mě to musí zajímat! Takže to řekněte a vypadněte!“ naštval se Naruto.
„Když to tak moc chceš vědět. Přišli jsme si pro dva uprchlíky,“ řekl znuděně Sasori.
„Ale ti nikam nejdou,“ ozval se Itachi.
„Hmm... Uvidíme,“ řekl Kisame, „možná jsme byli parťáci, ale to už teď neplatí, když jsi se přidal k nim!“ Poslední slova vykřikl a vrhl se se Samehadou přímo na něj. Itachi jen hbitě uskočil a úspěšně se vyhýbal jeho dalším ranám. Sasori přivolal dalších pár desítek loutek. Jiraya zase kámošky žabky a pustil se do nich. Pomáhali mu Neji s TenTen, Sakura a Lee s Ayame. V reálu to vypadalo tak, že Lee prostě chránil Ayame, protože ta na Ninja akademii nestudovala, Sakura úspěšně ničila loutky pěstmi, TenTen po nich vrhala kunaie, shurikeny a další zbraně a Neji používal techniky klanu Hyuuga.
„Konan, drž se zpátky, mohlo by se něco stát dítěti,“ pošeptal Kotetsu Konan. Kývla a nenápadně poodstoupila dozadu. S Temari, Narutem, Kotetsuem, Ino a Saiem jsme začali útočit na toho s tou maskou.
„Nedáte si říct...“ povzdechl si, „kdybyste nám je vydali, nemuselo by k tomu vůbec dojít.“
„Muselo! Protože my vám je bez boje rozhodně nedáme a vlastně ani nechápu, proč je chcete zpátky, když už s vámi nechtějí být,“ křikl na něj Naruto.
„Tobě to určitě řeknem,“ odvětil sladce. Naruto se naštval (ostatně už byl naštvaný), vytvořil si klon a v dlani si začal tvořit Rasengan. Pak po něm skočil, ale jen tak ním proletěl a narazil do kamenu za ním.
„Sakra! Kdo do haj*lu jsi?“ vyjel po něm Naruto a třel si bouli na hlavě.
„Tobi,“ odpověděl prostě a jen tak tam stál a čekal na naše další útoky. Nikdo se k dalšímu útoku neměl a tak si povzdechl.
„S váma to bude nuda,“ řekl a ještě jednou vzdychl. Klekl jsem si, dal ruce do pečetě a můj stín se dal do pohybu. Vystřelil po zemi k Tobimu a pokusil se ho chytit, ale on uskočil a uskakoval dál.
„Rozptylte ho nějak!“ zavrčel jsem na ostatní.
V Akatsuki skrýši...
„To si děláš srandu, ne?! Jen tak si sem něco přitáhneš a myslíš si, že..!“ Pein ve vzteku radši už nemluvil.
„Není to něco, ale někdo,“ dovolil si poznamenat Hidan. Kakuzu jen tiše přihlížel a radši nemluvil, na rozdíl od Hidana nebyl nesmrtelný.
„Není to jedno?!“ otočil se naštvaný Pein k němu.
„Ne, není! Ku*va!“ odpověděl mu Hidan a Pein na chvíli přemýšlel nad tím, že by ho zabil, ale pak si vzpomněl, že by to stejně nešlo. Radši se proto obrátil k Deidarovi.
„Když jsi ji sem přitáhl, postarej se o ni! Ale postarej se taky o to, aby se o nás nic nedozvěděla, než přijdu na to, co s ní udělám,“ přikázal Deidarovi po chvíli přemýšlení, „zavři ji do sklepa a nos jí tam jídlo, jinak si s ní dělej, co chceš, ale nezabíjej ji.“
„To snad není možný!“ vyvalil oči Deidara.
„Chceš něco?!“ podíval se na něj Pein, který už byl na půl cesty ke kanceláři. Deidara rychle zakroutil hlavou a odnesl bezvědomou Shizune do sklepa. Tam ji probral pár fackami. Zamrkala a překvapeně se rozhlédla po spoře osvětleném sklepě, kde byly maximálně police a otřískaná postel se stolem a židlí.
„Kde to...“ selhal jí hlas při pohledu na Deidaru, „ty!“ Chtěla zvednout ruku a ukázat na něj prstem, ale byla svázaná.
„Rozvážu tě,“ řekl Deidara a přemýšlel, co by s ní teoreticky mohl dělat. Přišel na pár věcí, ale ty hned zavrhl, protože buď byly nelidské, nechutné, prasácké a nebo vše dohromady. Přistoupil k ní a ona se automaticky posunula dozadu. Bohužel seděla na okraji postele a tak z ní spadla. Deidara se nestaral o to jestli se jí to líbí nebo ne a prostě ji rozvázal, vzal do náruče a posadil na židli.
„Hej! Kde to jsem?“ zeptala se.
„U nás,“ odpověděl.
„Co se mnou bude?“
„To nevím, Pein mi řekl, ať si s tebou dělám, co chci,“ odpověděl a ušklíbl se.
„Zkus si něco...!“ nechala hrozbu viset ve vzduchu.
„Neboj,“ řekl, naklonil se a dal jí pusu. Odstrčila ho od sebe a utírala si rty.
„Prý neboj! Cha!“ řekla kousavě.
„Neměla to být k ničemu předehra, jen prostě pusa!“ řekl, odešel a práskl za sebou dveřmi. Shizune si sedla na postel a rozbrečela se.