Hokageho syn ep. 20 3/3

„To ale musela být šlupka, co?“ Zeptal se Naru, zatímco se Tanma zvedal.
„No, to byla. To asi abych se šel zkulturnit, co?“ Zeptal se Tanma se smíchem.
„No, to bys měl.“ Odpověděl mu Naru stejně. Oba bratři vyšli z koupelny do společenské místnosti, kde Tanma silně hvízdl.
„Kadare!“ Zavolal Tanma a vyřítilo se malé, červené torpédo, které Tanmovi vyhopkalo na rameno.
„Ještě přijdu, klid. Jdu se upravit.“ Vysvětlil Tanma, sbalil si svoje věci a zmizel. Objevil se až u sebe doma, kde už si to mířil do koupelny. Zakrvavené věci hodil na vyprání a šel sundat plnovous. To všechno během krátké chvilky. Pak na sebe hodil svoje bílé tričko, černou vestu, červenou stuhu do kapsy, Kadara na rameno a mohl vyrazit.
„Jako, kdybych něco tušil.“ Pousmál se Tanma, teď už ne pod vousy. Ale kvalitně mu táhlo na čuňu.
„Smolař jeden.“ Utrousil Sasuke a plivl do krbu, který se vznítil ještě víc.
„A ty jsi co?“ Ozval se Kiro, ale v tom se otevřely dveře.
„Tuž tak jsem tu!“ Ozval se Tanma schválně hrubým hlasem.
„Téda, to byl fofr.“ Žasl Kiro. Tanma se zeptal Naruta, kde je Kurama. Po radě se Tanma vydal tím směrem.
„A zase jsem ti zavázanej, Kuramo.“ Pousmál se Tanma a přiklekl si ke Kuramovi. Ten měl pod ocasy přikrytou Irinu, aby ji zahřál.
„Stává se.“ Pronesl Kurama a nechal Irinu v Tanmově péči. Ten ji jemně a šetrně uvázal stuhu kolem krku.
„To bude stačit?“ Zeptal se Kurama nechápavě.
„Původně jsem měl v plánu vzít z domu prázdnou krabičku od cigaret, ale říkám si „Ne. Cenu za nejoriginálnější balíček dostat nechcu.“ Zasmál se Tanma a Kurama se k němu přidal.
„Ale, Tanmo. Klika, že jsi jednal rychle. Byl by to dost rychle promrhaný život.“ Pochválil ho Kurama. Tanma přikývl a zaslechl, že už si rozdávají dárky. Naposled poděkoval Kuramovi a šel za ostatními.
„Mimochodem, Neji. Kde máš TenTen?“ Naklonil se Tanma k Nejimu.
„V nemocnici. Přepadly ji bolesti.“ Informoval jmenovaný.
„Neměl by jsi tam být taky?“ Zdvihl Tanma obočí. Z Nejiho dostal tak akorát to, že další den za ní zajde.
„Tak to vám můžu popřát jedině, ať je to zdravé.“ Neji poděkoval. Rozdávání vzali podle abecedy, takže první na řadu přišla Elika. Tanma se jen kochal nad jejími dárky, například lékárnička od Sakury, kdyby se Tanmovi zase něco stalo. Padla otázka, jestli je to všechno. To hned Tanma ožil a pustil Irinu za novou majitelkou. Elika nevěděla, kam se dřív podívat, Irina byla najednou až moc živá. Nakonec se Elice povedlo ji chytit.
„Tanmo-kun…“ Začala Elika dojatě. Tanma si k ní přisedl.
„Ššš. Škoda slov.“ Řekl Tanma jemně.
„Je krásná. Děkuju.“ Dokončila ještě dojatěji a položila Tanmovi hlavu na rameno. Tanma ucítil něco vlhkého.
„Veselý Vánoce, zlato. No, no.“ Konejšil ji. Na řadu přišel Kiro. Od každého dostal něco, ale od někoho mu chybělo.
„Tanmič! Pro mě nic?“ Zeptal se Kiro, načež se Tanma pousmál.
„Ale jo. Jen si musíš počkat.“ Odvětil s klidem. Následovala Ino, ale zastavila se nad knihou od Tanmy.
„T-to je…“ Začala koktat.
„Myslel jsem si, že by ti to mohlo přijít užitečné.“ Řekl Tanma pohodově a hladil stále plačící Eliku po vlasech. Ino v rukách držela sakra velkou bichli. Encyklopedie rostlin.
„Děkuju.“ Na řadě byl Naru. Přišlo mu divné, že i Sasuke se překonal. Přece jen, pořád mezi nima byla ta menší rivalita. Tanmův dárek ho ale hodně překvapil.
„Niisan…“ Naru v ruce držel spravený přívěsek Prvního.
„Nic neříkej a hned ho nasaď, Naru. Dlouho mi trvalo, než jsem našel všechny kousíčky. Ale samo, že i Hin mi pomohla.“ Řekl Tanma a Kadar se mu usadil ve vlasech.
„Takže dárek napůl. Chytrý, Niisan. A díky.“ Pousmál se Naru, dal Hinatě pusu a nasadil si přívěsek. Hinata byla nadšená, jako vždy, když cokoliv bylo od Naruta. Sakura byla pak ráda, zvlášť za ty nové rukavice. Ale nad Sasukeho dárkem se pozastavila.
„Sasuke-kun?“ Řekla Sakura výhružně a podívala se na Sasukeho. V rukách držela vínově červené triko s velkým dekoltem. Sasuke začal chytat barvu trika a chtěl se někam schovat.
„Bože, bože. Sasí, tys to zase zkonil.“ Pomyslel si Tanma a chytil se za čelo. Lehce se začal smát, že si ani nevšiml, že na něj Sasuke volá. Ten v ruce držel něco, co se podobalo rukojeti meče.
„Co to jako je?“ Zeptal se.
„Tak s tím škubni, ale ujisti se, že nikdo není poblíž.“ Poradil mu Tanma a Sasuke přešel někam, kde bylo víc místa. Učinil tak, jak mu Tanma poradil a z rukojeti se vysunula čepel.
„Ale jak teď s tím mám bojovat?“ Zeptal se Sasí znovu.
„Tak se podívej na čepel.“ Poradil Tanma znovu. Sasuke si meč párkrát prootočil v ruce a podíval se na čepel, která už byla úplně hladká, bez nějakých záhybů.
„Hustý.“ Sasuke se na nic jiného nezmohl. Největší sranda ale byla, když Tanma osobně dostával dárky. Sasuke na něj houkl a Tanmovi do ruky přiletělo něco dlouhého a oblého. S pomocí zubů zjistil obsah-holící pěna.
„To sis spíš měl nechat pro sebe, nebo pro Kira, Sasí.“ Usmál se Tanma a všichni okolo se dali do dusivého smíchu.
„Ale aspoň se můžu hólit o stošest.“ Zavtipkoval. Přiletěla mu další láhev, tentokrát od Kira.
„Kiro, ty stará alpo.“ Zavtipkoval opět, když zjistil obsah. Chlast. Další záchvat smíchu.
„Eli-chan?“ Podíval se na svou milou, která už lovila malou krabičku.
„No to mě…!“ Tanma vykoulil oči. Na provázku, kovový plátek, ale na něm, čínský znak pro Levharta sněžného.
„Víš, já…“ Tanma Elice přiložil prst k ústům.
„Vím, kolik práce sis s tím dala. Abys zjistila, které zvíře mám nejraději a jeho původ… Mistr Jinrei dělá opravdu skvostnou práci. Děkuju ti.“ Zašeptal Tanma, načež se mu Elika radostí vrhla kolem krku a pomohla mu připnout na krk.
„Tak jak to bude se mnou?“ Zeptal se Kiro netrpělivě. Tanma se zvedl a chystal se k odchodu.
„Jelikož bych to tady nenarval, nechal jsem to u tebe doma. Ino, ty pojď taky.“ Řekl Tanma a společně s manžílky zmizel.
„Teda, Niisan. Tobě na nás opravdu záleží, že děláš takové šílenosti.“ Utrousil Naru. Tanma a spol. se objevil u Kira doma, kde bylo něco velkého pod plachtou.
„T-To je…“ Vytřeštil Kiro oči.
„Tak strhni plachtu a pokochej se na vlastní oči.“ Pobídl ho Tanma. Kiro tak učinil a vyvalil ještě víc oči.
„Ty jsi mi dal tvoje bicí?“ Tanma přikývl.
„Radši si pohraju s prsty. Tvrdé rány víc sedí tobě.“ Pousmál se Tanma a otočil se na Ino.
„O hluk se neboj. O to jsem se už postaral.“ Vysvětlil Tanma a vyhodil Kira od bicích.
„Teď, když to máš k dispozici, máš možnost mi pak ukázat, jak jsi pokročil. Až zvládneš následující, pak za mnou přijď. Hádám, že Ino na tebe bude dohlížet.“ Uvedl Tanma Kira do děje, sedl za bicí a začal hrát dosti pěknou šílenost. Začátek Kirovi přišel lehký, pak ale vytřeštil oči, když Tanma pěkně zrychlil.
„No to mě! A tohle mám zvládnout?“ Valil Kiro oči.
„No, máš co trénovat.“ Popíchla ho Ino. Tanma mezitím dokončil a zvedl se od bicích.
„Máš co dělat, hochu. Ale až později. Vrátíme se zpět.“ Řekl Tanma, chytil oba manžele za rameno a všichni tři zmizeli. Opět se objevili u Nejiho, Neji měl ale absenci.
„Niisan! Velký moment je tu. Neji ztaťkoval.“ Prohlásil Naru a Tanma se pousmál.
„Velký taťka. Jsem zvědavej, jak to přežije.“ Utrousil Tanma a sedl. Znovu se rozletěly dveře a v nich stál Neji s láhvemi.
„Mám syna! Mám syna!“ Volal radostně.
„Tak tomu se říká opravdu nejbezvadnější dárek.“ Pousmál se Tanma.
„No nekecej!“ Zahulákal Naru na plný kolo a hned se jal Nejimu blahopřát. Tanma se obrátil na Hin.
„No, tak to hodně zdaru, tetka.“ Zakřenil se Tanma, až Hin s Elikou chytaly další výbuchy smíchu. Pak se ale obrátil na novopečeného taťku.
„Tuž tak sedej ku nám a koukej to pořádně zapít! Prvorozený dítě je jen raz za život.“ Zvýšil Tanma hlas a hned otvíral láhev, co dostal od Kira.
„Tak bacha, ať to nedopadne jak posledně, jo?“ Propálila Elika Tanmu podezřívavě.
„Když jeden umí pít, není třeba se čeho bát.“ Ujistil ji Tanma a dal jí pusu.
Prosinec se přehoupl v konec zimy, nikdo ani neví jak rychle. S tím ale bohužel přišly militaristické šílenosti.
„Tarik opět zbrojí. A my by jsme měli pravděpodobně taky. Ale zatím žádné příznaky, tak je to dobrý.“Pomyslel si Tanma a prohrábl si vlasy, které už si nechal ale zkrátit. Letní sestřih už byl třeba.
„Niisan, polez! Mise.“ Řekl Naru, který se tam přiřítil.
„Něco s Tarikem?“ Zeptal se Tanma. Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou a Tanma se zvedl od stolu.
„Tak to bude pohoda.“ Utrousil a vyšel ven.
„Kdo všechno jde?“ Zeptal se Tanma.
„Tým 7 plus Kiro.“ Přišla mu odpověď.
„A Kakashi a Yamato?“ Zeptal se Tanma znovu.
„Mají nějakou svoji speciální misi.“ Odpověděl Naruto. Na Tanmu zase zbylo kapitánství.
„Pročti si instrukce.“ Řekl Naru a podal Tanmovi svitek. Společně došli domů.
„Nesnáším vůdcovství.“ Zamrmlal Tanma a neslyšně se vypravil za Elikou. Ta zrovna stála u okna a koukala ven. Náhle ji Tanma ze zadu objal.
„Nazdárek, lásko.“ Elika měla pocit, že tím oknem proskočí.
„Tanmo-kun! To už mi vícekrát nedělej.“ Uklidnila se.
„Pardon.“ Zazubil se Tanma omluvně a sedl si na pohovku a jal se pročítat úkoly mise.
„V zemi Čaje? Pohoda.“ Utrousil Tanma a Elika si k němu přisedla.
„Kdo všechno tam jde?“ Zeptala se.
„Tým 7 kromě senseiů. Kiro jde taky.“ Odpověděl Tanma a opřel se.
„Víš, že ti to teďka sluší?“ Zeptala se Elika při pohledu na Tanmu. Krátký sestřih a zase strniště mu dodávalo trošku staršího vzhledu, ale i na vážnosti.
„Já vím. Hodněkrát jsem to slyšel. Ale od tebe to slyším radši.“ Usmál se Tanma.
„A je mi líto, že nejdeš taky.“ Elika nad tím mávla rukou.
„To neřeš. Na tohle potřebují někoho schopnějšího.“ Elice to bylo očividně jedno.
„Mimochodem, jak víš, že je to od toho člověka, co jsi zmiňoval?“ Zeptala se.
„Protože Mistr Jinrei tomu zaučoval i mě. A navíc jeho dílo poznám.“ Přiznal Tanma.
„A taky mě naučil kouřit.“ Pousmál se.
„Hej, Niisan! Jdeme?“ Zahulákal Naruto, plně připraven.
„Tak jdem, no.“ Pokrčil Tanma ramena, dal Elice pusu na rozloučenou a vyrazil. Vyrazil do svého pokoje, kde si sundal svoje obrněné róby, pás a šedé kalhoty. Místo toho si navlékl bílé tříčtvrtky s hnědými fleky a tyrkysovou vestu. Na hlavu si uvázal čelenku se znakem Konohy, ale uvázal si to na způsob šátku. Ovšem rukavice a skryté čepele si nechal. Zakončil to přehozením brašny na jeden popruh přes krk a mohl vyrazit.
„Jdeš takhle? To nesedí tvému stylu.“ Poznamenal vtipně Naru.
„Cestuju nalehko.“ Řekl Tanma a prohlídl si svého sourozence.
„A hlavně, že ty máš co mluvit.“ Opáčil Tanma a spolu s Narutem a salvou smíchu se vydali na cestu.
Později toho dne dorazili skoro na místo. Naru toto místo poznával.
„Tak tohle už bude dlouho, co jsem tu nebyl.“ Poznamenal a podíval se kolem.
„Co je tohle za místo?“ Zeptala se Sakura. Sasuke a Kiro nebyli schopni slova.
„Místo, kde jsme přes ty čtyři roky drželi klan…“ Začal Naruto.
„Amanaki.“ Dokončil Tanma a na chvilku se zastavil.
„Niisan?“ Přešel k němu Naruto.
„Pamatuješ si jakž takž, kde co je?“ Zeptal se Tanma a odpovědí mu bylo přikývnutí.
„Tak jdi s nimi do magistrátu, nebo jak to tu vůbec mají. Já zajdu navštívit starýho přítele.“ Řekl Tanma a Naruto tak učinil. Tanma se nakonec vydal za starým známým. Došel k velké budově, kovárně. Opatrně vstoupil a překvapilo ho ticho.
„Mistře Jinreii?“ Zavolal Tanma, ale žádná odezva.
„Mistře Jinreii!“ Zavolal Tanma znovu a slyšel tlumené bušení do kovu. Vydal se za zdrojem, až došel do velké pracovny, kde pracoval starší, ale mohutný muž.
„Čekal jsem, že vás tu najdu.“ Poznamenal Tanma a vešel dál. Muž zvedl zrak od díla.
„Tanmo? Jsi to ty?“ Tanma přikývl a muž se začal smát.
„Málem jsem tě nepoznal. Ještě si tě pamatuju s…“
„S delšími vlasy a méně jizvami, co? Co už. Rád vás vidím, Mistře.“ Tanma ho přerušil a hned se začal s Jinreiem vítat.
„Už je to skoro rok. Zdržíš se dlouho? Pojď, posaď se, nabídni si co hrdlo ráčí a pěkně povídej, jak žiješ.“ Nabídl Jinrei a Tanma tak učinil.
„Dáš si něco? Mám pár čerstvě vychlazených kousků. To bys nevěřil, jak jednomu vyschne v krku u ohně.“ Pravil Jinrei dál. Tanma mu uznal za pravdu.
„Podívej, to je něco, že jo?“ Pochlubil se Jinrei a postavil před Tanmu na stůl lahváče.
„No, tomu říkám kousek.“ Ohodnotil Tanma a Jinrei si přisedl.
„Co tě tu přivádí? Snad se ti nezastesklo.“ Vyzvídal Jinrei a Tanma otevřel láhev.
„Bohužel, zase mise. Zatímco jsem doma pročítal instrukce, dozvěděl jsem se, že je za úkol zaktivovat šest chrámů, nebo tak nějak.“ Vysvětlil Tanma a Jinrei se napil.
„Ano, žel je to tak. Chrám Čistoty, Prosperity, Míru, Víry, Tvořivosti a Odvahy. Těchto šest chrámů je třeba zaktivovat a vyzvednout jejich krystaly.“ Začal Jinrei.
„Ale proč?“ Zeptal se Tanma a taky se napil. Jinrei vypadal, že ho něco trápí.
„Celá země ví o sporech mezi Klanem Namikaze a Tarikovými muži. Potíž je v tom, že jsme Tarikovi na dosah a nakazil spoustu lidí. Hlavně těch významných. Nikdo tady skoro nikomu nedůvěřuje, jednají ze strachu, mají sklony k agresivitě a tak.“ Uvedl Jinrei Tanmu do děje. Ten jen uznale přikývl.
„Tak proto ty chrámy. No dobře, úkol jsme vzali tak jako tak. Zbytek týmu by měl dojít.“ Řekl Tanma a Jinrei si oddechl. Pak se ale na Tanmu podíval takovým divným pohledem.
„Máš ho na sobě, že?“ Zeptal se, ale Tanma nevěděl, co tím myslí.
„Pamatuju si, jak v listopadu tady byla ta tvoje mladá. E… E- něco.“ Jinrei si nemohl vzpomenout na jméno.
„Elika.“
„Jo, přesně! Elika. A něco po mě žádala.“ Tanma už věděl, kam tím míří a rozepl si vestu až k hrudníku. Přívěsek se zaleskl a bylo vidět, že lehce září zeleně.
„Použila na to tu stejnou metodu, jako já.“ Uznal Tanma a přiložil pravačku na přívěsek, který i přes rukavici příjemně hřál. Jinrei uznale přikývl a napil se.
„Tanmo, poslyš. Jak u mě tenkrát byla, vylíčila mi všechno. Co všechno pro ni děláš, jak ona se ti to snaží vynahradit a tak. Chlapče, tu dívku si drž u těla. Zaslouží si to. Navíc, když jsem viděl ten její přívěsek, který jsi jí udělal a dal ty.“ Řekl Jinrei vážně a Tanma si zapálil.
„Klídek, Mistře. Já jsem věrnej.“ Ujistil ho. Ještě chvilku si povídali co a jak.
„Pamatuješ na Suryu? Moji dceru?“ Zeptal se náhle Jinrei. Tanma se zamyslel.
„Surya… Surya…“ Mrmlal si Tanma, ale pak mu svitlo.
„Jo Surí! Jasně že jo.“
„Zhruba půl roku těžce snášela tvůj odchod. Ale nakonec si vzala tvoje slova k srdci a představ si. Začala randit s jakýmsi farmářem, co pěstuje rýži na severu.“ Jinrei se začal smát.
„Jo, došlo na moje slova. Ale kovář a farmář, trošku mi to nesedí k sobě.“ Utrousil Tanma a začal se smát taky. Později Tanmovi zarachotila vysílačka.
„Niisan? Máme instrukce. Kde jsi?“ Naru se ozval.
„Víš, kde je Kovárna Mistra Jinreie?“ Zeptal se Tanma.
„Jo, vím. Zaučoval tě.“ Přišla Tanmovi odpověď.
„Tak tam zamiř. Mám párek informací, které jsou prospěšné naší misi.“ Uzavřel Tanma domluvu a potáhl.
„Můj tým jest tady.“ Řekl Tanma napůl vážně a napůl s humorem.
„Jestli se nepletu, tak to byl Naruto. Toho malého uličníka jsem už taky dlouho neviděl.“ Uznal Jinrei a taky zapálil. V tu ránu vešel zbytek týmu a Tanma se zvedl.
„A už jsou tady. Mistře Jinreii, jelikož Naruta už znáte, seznamte se s ostatními. Vyšší černá hlava, to je Kiro. Svěřil bych mu i život. O kousek menší černá hlava je Uchiha Sasuke, někdy moula, ale dobrý to synek. Nejmenší černá hlava a bílá pleť, čípek jménem Sai. A růžovovlasá krasavica, tuž to je Sakura. Polní medik, studentka Tsunade-hime.“ Představil Tanma svůj tým, který to vzal s pořádně s humorem.
„Lidi, můj Mistr na kovařinu. Jinrei.“ Představil Tanma i Jinreie, který zvedl ruku na pozdrav.
„Jaký jsou instrukce?“ Zeptal se Tanma svého týmu.
„Divné.“ Utrousil Naru a Sasuke se chopil slova.
„Za úkol je aktivovat šest chrámů. A navíc jsme nafasovali tuhle divnou mapu.“ Přispěl Sasuke a vytáhl nějakou, trošku hrubou podložku.
„Ukaž, vím jak s tím.“ Přihlásil se Jinrei a položil mapu na stůl, která se zapnula.
„Tyhle mapy jsou tu běžné, na to si zvyknete.“ Poradil Jinrei a zkoumal mapu.
„Se kterým chrámem by jsme měli zhruba začít?“ Zeptal se Tanma. Jinrei sledoval mapu, občas přejel prstem.
„Začal bych tady.“ Řekl Jinrei a ukázal na velké jezero.
„Chrám Čistoty. Pak se můžete vydat sem.“ Pokračoval Jinrei a prstem ukázal na staré doly.
„Staré doly. Tam se nachází Chrám Prosperity. Následuje…“ Opět ukázal prstem dál, tentokrát na jeden kopec.
„Chrám Míru. Nejde ho nepřehlídnout. Pak…“ Ukázal na velkou džungli.
„Chrám Víry. Ani nevím, či je to jen les, nebo prales a nebo už rovnou džungle. Pokračuje to…“ Prst se zabodl na jedno místo, kde začínala poušť.
„Chrám Tvořivosti. Připravte se na vedro. A na závěr…“ Prst ukázal na jednu, velkou sopku.
„Chrám odvahy. Pak budete mít hotovo.“ Zakončil Jinrei a na mapě se označilo místo chrámu Čistoty.
„Ale pamatujte. Jako vždy, každý chrám a každý artefakt má i svýho strážce. Dejte pozor.“ Upozornil je Jinrei a Sasuke si vzal mapu do péče.
„A o další starosti navíc.“ Utrousil Kiro.
„Neviděl bych to tak zle. Pokud se nepletu, jste nejzkušenější, když vás vybrala Tsunade.“ Klidnil je Jinrei.
„No, o úkol postarané máme. Jdeme na to?“ Ozval se až doteď mlčící Sai.
„Až další den. Cesta byla tuhá a kdo ví, co nás čeká v naší honbě za krystaly.“ Nesouhlasil Tanma.
„Tak mě tak napadá, máme se kde zabydlet, Senseii?“ Zeptala se Sakura, načež se Tanma podrbal na bradě.
„Buďte tady. U mě je místa dost.“ Navrhl Jinrei.
„Vám to nevadí, Mistře?“ Zeptal se Tanma a odpovědí mu bylo zavrtění hlavou.
„Tak budiž.“ Souhlasil Tanma a odvázal si čelenku.
Sedla noc, tým se už připravoval, až na Tanmu, který zkoumal mapu.
„Mistře Jinreii? Co se děje? Vypadáte ustaraně.“ Zeptal se Tanma a Jinrei ho zvedl do jednoho pokoje. Tam ležela dívka zhruba v Narutově věku s ohnivě rudými vlasy.
„Suri.“ Rozpoznal Tanma dívku.
„Co se jí stalo?“
„Padla pod Tarikovu infekci jako jedna z prvních. Nevím, co si mám počít.“ Posmutněl Jinrei a Tanma si k ní přisedl na postel.
„Nikdy bych si nepomyslel, že Tarik zná už tak nebezpečné techniky s tak velkým rozsahem.“
„Já taky ne.“ Uznal Jinreiovi Tanma za pravdu a podíval se na Suryu s vlhkým obkladem na čele.
„Teplota se jí střídá jak den a noc. Prvně začala být kapánek agresivnější, jindy bývala trošku průbojná, ale milá. Později začala jednat ve strachu, dokonce i začala ztrácet důvěru v jejím okolí. Další fází bylo, že se o nic nestarala, jakoby něco postrádala. Nezajímala se ani o sebe, ani o ostatní. A teď mi tu leží. Jako hromádka neštěstí.“ Vylíčil Jinrei Tanmovi. Tanma se na chvilku zamyslel, pohladil Suryu po hřbetu ruky a zvedl se.
„Tak to abychom začli. Hádám dobře, že jakmile zaktivuju jeden chrám, tak ti, co jsou nakažení na tom budou o trošku lépe.“ Dumal Tanma nahlas. Jinrei nechápal.
„Vysvětlím. Když třeba teď zaktivujeme Chrám Víry, Suryi sice bude pořád zle, ale začne zase důvěřovat svému okolí. Nemám pravdu, Mistře?“ Vysvětlil Tanma.
„Přišels na to. A to dost rychle. Hodláš zítra začít?“ Zeptal se Jinrei, zatímco Tanma šel na cigárko.
„Definitivně.“ Oznámil Tanma tvrdě a zapálil. Nastalo ráno, Tanma opět u cigárka a kafíčka, když k němu přišel Sasuke.
„Nějak brzo, mapaři.“ Nemohl si Tanma odpustit poznámku.
„Něco z historie? Proč vlastně ty chrámy?“ Zeptal se Sasuke a přisedl si.
„Proč ty chrámy. Ano, dobrá otázka. Zdejší jsou na tom zle, mezi nima i jedna moje stará kamarádka. Těžká infekce, nebo tak něco. Tarikovy schopnosti ještě neznám dokonale. Vím ale, proč jsou ty chrámy potřeba.“ Načal Tanma a potáhl. Sasuke ho pobídl, ať mluví dál.
„Začínáme teda s Chrámem Čistoty. Když ho zaktivujeme, tím trošku zredukujeme infekci.“ Řekl Tanma a típnul cígo.
„Takže si zahrajeme na doktůrky?“ Zeptal se Sasuke s lehčím pobavením.
„Přesně tak.“ Přidal se Tanma a napil se kafe. Přívěsek ho příjemně hřál na hrudi.
„Brý ránko, Senseii.“ Vypotácela se Sakura a zívla.
„Taky tak, Saky.“ Pozdravil Tanma a vzal si do rukou mapu.
„Už nám chybí jen Naruto, Kiro a Sai.“ Uznal Sasuke a naklonil se k Tanmovi. Společně zkoumali legendu mapy.
„Senseii, co myslíte, že nás čeká za strážce u těch chrámů?“ Zeptala se Saky. Tanma jen pokrčil rameny.
„Přesně netuším. Ale beztak, že to bude něco, co v té dané oblasti žije.“ Popřemýšlel Tanma.
„Takže třeba u toho Chrámu Tvořivosti, se nachází v poušti, ne? Napadá mě, že tam na nás třeba vyskočí nějaký obří štír, nebo prostě něco, co přirozeně v poušti žije. To by šlo uznat, že jo?“ Sasuke na to zjevně kápl.
„Tak určitě.“ Okomentoval Tanma a už vylezl zbytek, načež Tanma zvedl oči od mapy.
„No konečně. Připravte se, hlavně buďte natankovaní co nejdřív, jinač vás natankuju já.“ Zavelel Tanma tvrdě a zbylí tři ospalci to vzali jako výhružku.
„Čím dřív, tím líp.“ Utrousil Sasuke.