Hokageho syn ep. 20 2/3

Ulice pomalu zapadaly sněhem a práce s ním bylo hodně. I v domcích, lemující ulice, se běhalo sem a tam. Přípravy vrcholily. Ve čtvrti Namikaze panoval klid, žádný stres ze soubojů a tak podobně. V jednom z velkých domů se taky připravovalo na nadcházející, ale v jednom pokoji se ještě spalo.
„Jo, nejprv já, pak Niisan.“ Zasmál se Naruto, když pomáhal s výzdobou.
„Ale musíš uznat, že Tanma-kun se tam nadřel nejvíc.“ Uznala Elika a protáhla se. V zavřeném pokoji cosi zarachotilo. Naru zvedl hlavu.
„Asi už vstává.“ Zadumal Naru a nebyl daleko od pravdy.
„Co to ku…?!“ Zakřičel Tanma z pokoje a pár vteřin na to se ozvala dunivá rána. Všichni přítomní se zasmáli, ale Tanma už vylezl z pokoje, kompletně převlečený.
„Tak dobře. Kdo tam narafičil tu štokrdlu? Koho mám přerazit?“ Zeptal se Tanma přísně a nadzvedl obočí. Nikdo z přítomných ani nedutal.
„To jste narafičili schválně, co? Tak past.“ Přejel je Tanma pohledem a založil si ruce na hrudi. Naru se snažil schovat, věděl, že Tanma umí být dost nepříjemný. Tanma je chvilku propaloval pohledem.
„Ale jděte! Dělám si srandu!“ Řekl Tamna už vesele, a všem třem spadl obří kámen ze srdce.
„Mimochodem, s čím to tu čarujete?“ Zeptal se Tanma při pohledu na to všechno harampádí.
„Jelikož moje mamka si zvolila čas až na poledne, tak zatím zdobíme tady.“ Chopila se Hin slova.
„Dobře. Tam mi nechte si dát alespoň kafíčko a cigárko a pak jsem k službám.“ Řekl Tanma a přešel do kuchyně, div sebou nešlehl o zem. Kadar zpozoroval svého páníčka.
„Příště mírněji, prcku.“ Zasmál se Tanma a podrbal Kadara za ušima. Později si uvařil kafe a zapálil a podíval se ven.
„No, bude pořádná zima.“ Uznal Tanma a poškrábal se ve vousech. O chvíli později měl už dopito a dokuřeno, tak se vydal pomáhat.
„No, vypadá to hezky.“ Uznala Elika při pohledu na vyzdobený dům. Všichni zbývající tři zdobiči uznale zakývali hlavou.
„No, zhruba půlku práce máme za sebou, ne?“ Zeptal se Tanma a shlédl po svých společnících. Konec konců, byl z nich nejvyšší.
„No, dalo by se říct.“ Uznal Naru a zakýval hlavou. Tanma si k sobě přivinul Eliku a políbil jí do vlasů.
„Klane Hyuuga, těšte se!“ Zavtipkoval Tanma.
„Osle!“ Zasmála se Elika a uštědřila Tanmovi ránu do ramene. Později toho dne byli všichni čtyři zdobiči nachystaní v hlavní budově klanu Hyuuga, kde dostávali instrukce.
„Čau, taťko.“ Pozdravil Tanma se smíchem přicházejícího Nejiho. Ten toto označení raději přešel bez komentáře a odvedl si Tanmu jinam, kde mu zadal další instrukce.
„Není problém.“ Usmál se Tanma a nafasoval dlouhý, zlatý řetěz. Měl za úkol ozdobit strop chodeb.
„Tak jde se na to po mém.“ Pousmál se Tanma a vylovil z brašničky provaz na jištění. Šel na to prostě, jistil se lanem, na některé místa hodil řetěz a bylo.
„Niisan, co tam strašíš na vrchu?“ Smál se kolem procházející Naru s krabicí plnou ozdob.
„Zdobím, ne?“ Opáčil Tanma a omotal si další kus řetězu kolem ruky. Neji procházel chodby a místnosti a kontroloval.
„No, poradil sis dobře.“ Uznal, když procházel kolem Tanmy.
„Dík.“ Řekl Tanma a odvázal si uzel na trámu. Neji čekal, že sletí na zem, ale Tanma se ještě stihl zachytit a dodělat zbytek.
„Co to tu máme? Nový zvonek?“ Zeptala se Elika s humorem a provokativně zatahala Tanmu za provaz. Už měla svoji práci hotovou.
„Nech toho!“ Křičel Tanma taky s humorem. Elika ale nepřestávala, což Tanma vyřešil jednoduše tím, že si odmotal i uzel kolem těla. Tanma se nakonec pustil.
„Dobře, zdobení je hotové a jsem vám vděčný.“ Poděkoval Neji. Tanma se mezitím škádlil s Elikou.
„Není za co. Nějaké další instrukce?“ Zeptala se Elika.
„Ještě zjistím.“ Odpověděl Neji a odešel.
„No, nezajdem se najíst?“ Navrhl Tanma s čímž všichni souhlasili.
„Co ukuchtíš?“ Ptal se Naruto, ale Tanma se jen pousmál.
„Není co, nápady došly. Zajdem do Ichiraku.“ Sdělil Tanma a společně se vydali na přestávku. Tam potkali novopečené manžele.
„Zduř, ne?“ Pozdravil Tanma a sundal si čepici. Zbytek napodobil.
„Hoj, Tanmič. A já jsem si říkal, kde jseš.“ Zasmál se Kiro, když si nově příchozí sedli a objednali si.
„Zdobíme v Hyuuga klanu.“ Potvrdila Elika.
„No, tak to jsem plně k službám.“ Navrhl Kiro.
„Každá ruka dobrá, ne?“ Ozvala se Ino. Tanma přikývl.
„Přesně. Ale že nám to letí, co?“ Zeptal se Tanma přítomných. Uvnitř bylo teplo, v kontrastu s okolní zimou.
„No. Než se člověk naděje, už je další rok.“ Uznala Hinata. Tanma se naklonil k Narutovi.
„Naru, povím ti. Ty to máš ale těžký, chlapče.“ Řekl Tanma.
„Jak to myslíš?“ Nechápal jmenovaný.
„Už máš za sebou rozlučku, ze svatby si stihl zmizet ještě dřív než já a to je co říct. Teď do toho ty Vánoce, Hin má narozky a dup ho! Je tu novej rok.“ Připomněl Tanma.
„No bezva.“ Zabědoval Naru a už se pustil do jídla.
„Ale, Naru. Každej za sebe.“ Pronesl Tanma tvrdě s mírným pobavením.
„Fo?“ Zahuhlal Naru s plnou pusou a hned mu zaskočilo. Všichni přítomní se začali smát.
„To myslíš vážně?“ Zeptala se Elika nedůvěřivě.
„Ne. Ale sranda musí bejt, i když na chleba není.“ Pousmál se Tanma a uštědřil Narutovi ránu mezi lopatky. Tomu snad vyletěly nudle i nosem, načež se všichni rozesmáli ještě víc.
„A pro příště…“ Začal Tanma, když se už obracel ke své misce.
„Itadakimasu!“ Přerušila ho Elika.
„Aneb žerem, div se nepo***em.“ Zakončil vtipně Tanma a pustil se do jídla.
Po jídle, když už měli i zaplaceno, se čtyři zdobiči i s dvěma pomocníky vydali zpět ke čtvrti Hyuuga, kde už čekal Neji.
„Tady jste. Dostal jsem nové instrukce od tety. Už zbývá jen stromek a napéct.“ Informoval Neji.
„Tak to jde, ne?“ Zeptala se Ino. Když ale zjistila, že ji vynechali z aranžování, byla trošku zklamaná.
„Klid. Aspoň pomůžeš dál.“ Povzbudil ji Kiro a dal jí pusu. Zrovna přišla Hinatina máma.
„Doufám, že vám Neji řekl, o co půjde.“ Všichni přítomní přikývli.
„Máte už nějak práci rozdělenou?“ Zeptala se.
„Trošku jsem to promyslel. Naru a Kiro si půjdou zalesařit. Zbytek peče. Souhlas?“ Podíval se Tanma po svých společnících.
„To by šlo.“ Uznala Hin.
„Ty umíš péct?“ Zeptal se Neji a Tanma si vyhrnul rukávy.
„No, sice péct buchtu je něco jinýho, než pečení cukroví, ale aspoň můžu poradit.“ Pousmál se Tanma.
„No, práce je tedy rozdělena. Tak to aby jste začali.“ Zavelel Neji a Kiro s Narutem vyšli ven.
„Neprožívej to vůdcovství tolik, taťko.“ Popíchnul Tanma Nejiho.
„Kolikrát ti mám říkat, abys mě tímto způsobem neoslovoval?“ Nervoval se Neji.
„Říkáš mi to poprvé.“ Odpověděl Tanma nevinně. Holky se začaly smát a Nejimu naskočil křížek u hlavy. Tanma nasadil výraz čas-zmizet a už pelášil do kuchyně.
U Kira a Naruta.
Kluci byli v lese, hledali nějaký pěkně vypadající.
„Přes jaro a léto jsme ukryti v listí, přes podzim ve spadaném listí a v zimě v jehličí.“ Prohlásil Naru a zasmál se.
„Máš recht.“ Přidal se Kiro a společně stanuli před jedním menším stromkem.
„Myslím, že jsme našli.“ Uznal Kiro. Naruto si ho prohlédl, ale následně škubnul s rukou. Kmen stromku udělal fik, a byl na zemi.
„Tak když jsme našli, tak ho dotáhneme zpátky.“ Řekl Naru a Kiro si obalil ruce kameny.
V kuchyni se zrovna Tanma nakláněl s vykrajovátkem v ruce nad rozváleným těstem.
„Tanmův domácí zbraňový arsenál- Váleček a vykrajovátko.“ Pronesla Elika se smíchem. Všichni přítomní se zasmáli, i Tanma to vzal s humorem.
„Jseš blbá.“ Opáčil Tanma humorně. To se Eliky dotklo.
„Já a blbá?“ Zeptala se a přistoupila ze zadu k Tanmovi. Věděla, že to nesnáší, zlehka ho štípla do boků se škodolibým úsměvem na rtech. To mělo za následek, že Tanma poskočil s menším vyjeknutím, ale ozvala se zase dunivá rána, kdy Tanma měl pocit, že vidí všechny svaté.
„Kdo to sem ksakru dal?!“ Zahulákal Tanma a držel se za hlavu. Totiž jak poskočil, tak dostal ránu o skříňku nad ním. Holky dostaly záchvat smíchu, ale pěkně brutální. Taky kdo by se nesmál, když tak vážný člověk je skolen tímto způsobem.
„Sakra práce!“ Zaklel Tanma a podrbal si bouli.
„Promiň, žiješ?“ Dřepla si k němu Elika.
„Příště už to nedělej, zvlášť když budu nad sebou něco mít.“ Pokáral ji Tanma lehce a začal se zvedat. Dole se otevřely dveře.
„Tak jsme tady, šéfová.“ Informoval Kiro zvesela Hinatinu mámu.
„Kluci zlatí, dost práce jste mi ušetřili.“ Poděkovala a kluci přemýšleli kam to strčit.
„Hoši, dejte to tam, do toho rohu.“ Řekl Neji, který se šel podívat na nově příchozí.
„Menší pomoc?“ Zahulákal Naru a to už se z kuchyně vyřítil Tanma a pohotově chytil stromek za kmen.
„Sakra to píchá!“ Zaklel Naru a hned kmen pustil. Tanma stále držel.
„Tak ty jsi taky h***o chlap.“ Utrousil Tanma a pohlédl k zemi na Kira.
„Máš to?“ Zeptal se ho. Kiro chystal menší kamenný otvor, aby stromek držel.
„Ještě chvilku. Jo!“ Vykřikl Kiro a spolu s Tanmou stromek doslovně narazili do díry. Kiro ještě pohnul s kameny, ať to pevně drží.
„Tak a je to.“ Řekl Kiro a oprášil si ruce.
„Dobře, tak kluci, nafasujete potřebné věci a začnete zdobit a ty, Tanmo. Jdeš se mnou do kuchyně.“ Rozkázala Hinatina máma.
„Rozkaz, šéfová.“ Zasalutoval Tanma a vyrazil směr kuchyň.
„A tu šéfovou si nechte.“ Pousmála se Hinatina máma a Neji zase zmizel. Holky v kuchyni měly svoji práci rozdělanou.
„A to se říká, že chlap v kuchyni se rovná katastrofa.“ Poznamenal Tanma a padl další výbuch smíchu.
„Tanmo-san, kam na tyto hlášky chodíš?“ Smála se Hin, ale přesto pokračovala ve své práci.
„Já ne. To samo.“ Zatvářil se Tanma nevinně a pokrčil rameny. Hinatina máma to vše zkontrolovala.
„No vidíte, jak vám to jde.“ Pochválila uznale. Tanma šmátral v kapse po zapalovači.
„Je možné, že taky přispěju. Jen pokud vyhrabu nějaký ty recepty.“ Zazubil se Tanma a vytáhl zapalovač.
„Pauzička?“ Zeptala se Elika, když Tanma otevřel okno, aby zjistil, jak je venku.
„Jo. Holky, jedna věc. Jakmile to šupnete do trouby, hlídejte to, ať se to pak nespálí. Což vám snad říkat nemusím, ne?“ Zdvihl Tanma obočí a nasadil si kapuci.
„No, někdy je to pro jistotu třeba.“ Uznala Hinatina máma a Tanma šel ven si zapálit. Cestou šel přes společenskou místnost, kde už stál stromek v plné kráse.
„Co všechno rozbitýho?“ Zeptal se Tanma s humorem.
„Nestraš! Jsem rád, že tu Sasukič není.“ Opáčil Kiro suše.
„No, zdobení bych mu možná nechal…“ Začal Naru, který schovával krabice.
„Ale k elektronice bych ho nepouštěl.“ Dokončil Kiro. Tanma se pousmál, zavrtěl hlavou nad jejich blbostí a šel ven, kde ho zima pořádně vyfackala.
„Jdu se mrknout, co dělají holky.“ Navrhl Naru.
„Spíš, jak si vedou.“ Opravil ho Kiro a společně si rázovali směr kuchyň. Všechny osoby něžného pohlaví přítomné v kuchyni seděly u stolu a popíjely kafíčko na zahřátí, když v tom přišli dva mladí neurvalci.
„To mě potěš, já jsem snad v ráji.“ Začichal Kiro a usmál se.
„Na Ichiraku nic nemá.“ Trval Naru na svém.
„Ani na kuchyň tvého bratra?“ Zeptala se Hin a spiklenecky mrkla na Naruta.
„Jo, tak tomu se nevyrovná ani Ichiraku.“ Uznal a Kiro se už natahoval na plech. Ino ho ale spražila takovým pohledem, že kdyby pohled uměl spalovat, tak je co uklízet.
„Jedeš!“
„Ale no tak, zlato. Já to tak nemyslel.“ Hájil se Kiro. Nikdo si ale nevšiml Tanmy, který se objevil za klukama se sněhovými koulemi v rukách. Všichni v tom čekali nějakou lumpárnu. Rychlý jako vítr, už jim házel sněhové koule za límec.
„Studííííííííí!“ Zaječel Naruto a málem si zahrál na beranidlo. Kiro nadával jak dlaždič, když se mu rozbijou kachle.
„Ať už jseš zlatej nebo ne, stejně tě zabiju!“ Vřískal Kiro a snažil se sníh vyndat zpod trika. Tanma se mohl podělat smíchy, holky taky.
„Žádná krádež. Jinač neuvidíte zlatý prasátko.“ Posmíval se Tanma a měl z toho šílenou radost, že se mu to konečně podařilo. Holky nevěděly čemu se smát, jestli trpícímu Kirovi a Narutovi, nebo Tanmovi se zápalem kostí z blbosti.
„Jak je venku, zlato?“ Zeptala se Elika ve snaze svého milého uklidnit. Tanma si výrazně oddechl.
„Je tam taková zima, že by člověk ani Yettiho ven nevyhnal.“ Utrousil Tanma a holky chytly další záchvat smíchu.
Osudné datum na Štědrý den se už blížilo. Vlastně už jen pár hodin. Všechno už bylo nachystané, Tanma dokonce přispěl s jídlem a stačilo už jen přinést dárky. Chudák Tanma nevěděl, či se víc věnovat Kadarovi, nebo Elice. Byl tak zabraný do vlastních myšlenek, že jen taktak zachytil letící kouli přímo na něj.
„Příště se musíš víc snažit, Konohamaru.“ Řekl Tanma patnáctiletému mladíkovi, který se krčil za rohem budovy.
„Jak jste mě poznal?“ Zabědoval jmenovaný a vylezl.
„Protože tohle ti šlo vždycky dobře.“ Ujistil ho Tanma a vypadalo to, že už je na odchodu.
„Tanmo-san! Nevíte co je se šéfem? Poslední dobou jsem ho skoro neviděl venku.“ Zeptal se Konohamaru a natáhl si čepici víc na uši.
„Moc práce. Až budeš v jeho věku, taky to poznáš.“ Ujistil ho Tanma znovu. Konohamaru se zakabonil.
„No, to určitě.“ Odfrkl si. Tanma zapálil.
„Aby ses nedivil. Tož zduř, já mizim.“ Rozloučil se Tanma a šel svou cestou. Dorazil domů a unaveně sebou šlehl na židli.
„Tak co? Povedlo se ti sehnat ty rukavice pro Sakuru?“ Zeptala se Elika a hned vařila kafe.
„Jo.“ Pronesl Tanma unaveně.
„Vypadáš zdrceně.“ Uznala Elika. Tanma si sundal rukavice.
„Tak víš, co tam bylo lidí? Nesnáším Předvánoční horečky. Fuj.“ Zabědoval Tanma a to už měl před sebou kafe.
„Díky, zlato. Mimochodem, kde jsou Naru a Hin?“ Otázal se Tanma a napil se kafe.
„Balí. Já už mám taky dobaleno.“ Informovala Elika.
„Takže zbývám už jenom já.“ Uznal Tanma a zase se napil.
„Ale pro mě je to poněkud nezvyk. Po dlouhé době trávím Vánoce se svými blízkými.“ Prohodila Elika a přisedla si k Tanmovi. Tanma uznale zakýval hlavou a podepřel si hlavu.
„Nad čím uvažuješ?“ Zeptala se Elika Tanmy. Ten si jen malíčkem zakryl nosní dírku a druhou vyfoukl oheň na svíčku. Úplně bez problému a soustředění, jako drak.
„Nad tímhle.“ Zazubil se Tanma.
„Tak to se ti povedlo.“ Usmála se Elika a opřela si svou hlavu o jeho rameno.
„No pojď, ať ti to není líto.“ Řekl Tanma do ticha s úsměvem. Zpod stolu vyhopkal Kadar, kterého Tanma pohladil.
Nastal Den-D. O čemž Tanma nevěděl, byl až příliš zaneprázdněn, než aby hlídal datum. Alespoň dobalil, co bylo potřeba a všechno nastrkal do batohu. Místo bílého trika si ale vzal černé, s tím samým tygřím motivem.
„Je to tady, Niisan.“ Pravil Naru, který byl popravdě celý natěšený.
„Už to tak bude.“ Uznal Tanma a nasadil si čepici. Pomalu se připozďovalo, tak se obyvatelé klanu Namikaze vydali na cestu.
„Doufám, že jsem na nic nezapomněla.“ Přemýšlela Elika nahlas. Všichni čtyři byli společně na cestě.
„Počkej! Ono už je dvacet čtyři?“ Zeptal se Tanma šokovaně a Elika mu přikývla.
„Kruciš brko! Já ještě na něco zapomněl. Jděte napřed, pak vás doženu.“ Řekl Tanma a otáčel se směrem vzad.
„Počkej, alespoň ti to vezmu.“ Nabídla se Elika a Tanma si už sundal batoh.
„Díky. Jseš hodná.“ Poděkoval, dal Elice pusu a už běžel zpátky domů.
„Kuramo!“ Zahulákal a jmenovaný se před ním objevil.
„Jdeme.“ Kurama přikývl a už byl s Tanmou v Ragnarogu.
„Už jsem si říkal, jestli vůbec přijdeš.“ Pokáral Kurama Tanmu lehce.
„To víš. Moc práce, ztratil jsem pojem o čase.“ Přiznal se Tanma. Kurama ho zavedl do svého příbytku, kde už čekala Irina.
„Díky moc, Kuramo. Jsem ti vděčnej.“ Poděkoval Tanma a už bral Irinu, ke které se přidal i Kadar.
„Za málo.“ Uznal Kurama a Tanmy už nebylo. Ten se objevil zpátky doma, kde na sebe hodil jen to nejnutnější.
„Není čas. Snad něco vymyslím u Nejiho.“ Pomyslel si Tanma a vyšel ven, kde zuřila vánice.
„Sakra! Nouzové opatření!“ Zaklel Tanma, sundal si čepici do které vložil liščata a následně si hodil kapuci.
„Snad se nezabiju.“ Doufal Tanma potichu, přitiskl si čepici víc k tělu a rozběhl se k Nejimu.
„K čertu! To je zákeřný!“ Zaklel Tanma a málem se rozsekal na zmrzlém chodníku.
„Do p****e! Co to…?!“ Nedokončil Tanma a už ležel na zemi.
V Hyuuga residenci panoval klid, dokončovalo se poslední.
„Tanmič by měl už pomalu přijít, ne?“ Zeptal se Kiro Naruta, který zíral ven.
„Měl by. Teda, pokud se v té vánici neztratí.“ Uznal Naru. Elika lehce sykla bolestí.
„Co to?“ Podivila se a vytáhla přívěsek, který zase rudě blikal jako v rytmu tepu.
„Tanmo-kun… Co zase vyvádíš?“ Pomyslela si a podívala se ven. Venku se už pomalu stmívalo a zima a vánice nabíraly na síle. Což donutilo Tanmu se zvednout.
„Co to sakra?“ Pomyslel si a posadil se. Všiml si vedle sebe kaluže krve.
„Co jsem to zase…?“ Tanma si chtěl promnout nos, ale překvapila ho ostrá bolest a krev na rukavici.
„Do p**e!“ Zanadával a to pořádně. Štvala ho neschopnost se nadechnout nosem a bolest. Tanma se začal ohlížet kolem sebe, nemohl liščata najít.
„Zase tohle! Sakra!“ Levé oko ho začalo pálit, až úplně začalo modře zářit.
„Co to je? Vidím tím teplo.“ Podivil se Tanma, ale pak mu docvaklo, že by tím mohl najít liščata. Začal volat jejich jména, žádná odezva. Až zhruba po pěti minutách Tanma zaslechl slabé zakňučení. Ihned se vydal za tím zdrojem. Kadar a Irina leželi v menším úkrytu před zimou.
„Tady jste. Dost jste mi nahnali.“ Oddechl si Tanma, ale liščata byla úplně studená.
„Jsou zmrzlí na kost. Musím je někde dostat a tam se o ně víc postarat!“ Řekl si Tanma, dal liščata opět do čepice a rozběhl se nějakým směrem. Čirou náhodou narazil na Ichiraku.
„Bezva! Ještě se svítí!“ Zaradoval se Tanma a už si to rázoval směrem k Ichiraku, jenže bylo zamčeno.
„Teuchi-san! Teuchi-san!“ Zavolal Tanma a zevnitř zarachotily klíče.
„Koho to sem… Tanmo? Co ty tady tak pozdě?“ Podivil se Teuchi.
„Je to urgentní. Potřebuju vaši pomoc.“ Spěchal Tanma a Teuchi ho pustil dovnitř. Vevnitř se Tanmovi dýchalo ještě hůř, ale neřešil to a sundal si jak šátek, tak i mikinu. Krev mu začala stékat už nejen po vousech, ale už i na tričko.
„Co jsi dělal?“ Zeptal se Teuchi a podíval se na jeho rudý nos.
„Dlouhý příběh. Ahoj, Ayame.“ Vysvětlil Tanma a pozdravil nově příchozí. Mikinu si rozložil na pult, na ni šátek a na něj dal čepici s liščaty.
„Páni, ti jsou nádherní. Odkud je máš?“ Zeptala se Ayame.
„Od Kuramy osobně.“ Řekl Tanma na rychlo a zabaloval liščata do svého oblečení.
„Teuchi-san, díky moc, že jste mi otevřel. Jinač by zemřeli. A omlouvám se za ten sníh a tu krev.“ Omluvil se Tanma a už se chystal k odchodu.
„V pohodě.“ Přijal Teuchi omluvu, ale Tanma už zmizel ve tmě.
„Kuramo! Řekni Narutovi, ať na mě čeká před Nejiho domem.“ Sdělil Tanma a běžel dál. Povedlo se, Naru čekal venku.
„Niisan, co jsi dělal?“ Podivil se Naru.
„Boural. Naru poslouchej. Uvnitř jsou zabalené liščata. Dej je k nejbližšímu zdroji tepla. A bacha, ať je neuvidí Eli-chan.“ Nakázal Tanma a Naru už zmizel.
„Neji, nemáš nějaké ubrousky?“ Zahulákal Tanma, zatím co přecházel do koupelny a držel si nos. Neji hned odběhl a Tanma zmizel v koupelně a držel před sebou kýbl s vodou. Za ním došla Sakura a Elika.
„Teda, ty ses zřídil. Co jsi dělal?“ Zeptala se Sakura a hned Tanmu prohlédla. Tanmu už nepřekvapilo, že mu tyká. Neji už dorazil s ubrousky.
„Jsem uklouzl. Ten obrubník se teďka má beztak dobře.“ Utrousil Tanma s plným nosem a chytal do kýblu svou krev.
„No, rovnou ti můžu diagnostikovat nalomený nos.“ Nasadila Sakura tomu všemu korunu.
„Ta musela sednout, co?“ Zeptala se Elika.
„Ještě si ze mě dělej srandu! Můžu být rád, že jsem to nechytil o kousek výš, jinak bych tu nebyl.“ Řekl Tanma s ubrouskem na nose.
„Vážně štěstí.“ Uznala Sakura.
„No, to už bude asi pošestý.“ Zasmál se Tanma.
„Příště dávej větší pozor, truhlo.“ Řekla Elika pobaveně.
„Tak příště ať není led.“ Opáčil Tanma stejně. Krvácení se povedlo zastavit, holky už odešly, ale přišel Naruto.
„Tak jak, Niisan?“ Zeptal se.
„Dobře. Zatím. Co ty liščata? Dal si je někde do tepla?“ Zeptal se Tanma.
„Jo, u krbu ležel Kurama, říkal, že se o ně znovu postará.“ Přišla Tanmovi odpověď.
„Díky, brácho.“ Poděkoval Tanma a natáhl ruku v pěst. Naru ho napodobil.