Zatracenci - ep.06 - Milý Hidane, malé hermafroditně vypadající chlapečky nelíbáme! Ani v opilosti ne!

"Hidan-san," promluvil prcek v šatech ale jeho směrem, "nebuďte tak vyvedenej z míry a pojďte! Když ne vy, tak kdo tu se mnou ku*va udrží krok v chlastu?!"
To nesmrtelného probralo. Zvedl se a vykročil přímo tam, kde byla jeho jistota v podobě lihovin...
Očividně doufal, že takhle na chvíli všechno to, co se mu poslední dobou dělo, vyžene z hlavy.

Zábava byla v plném proudu a to, jak to v jedné z největších místností Akasídla vypadalo, blízce připomínalo onen osudný večer v hospodě, kdy se nejmenovaný jashinista snažil zapít odchod svého parťáka. Dnes Hidan asi také něco zapíjel. Otázkou je, co to bylo. Možná jeho chyba v přijímání malého hermafroditního Hoshítka za studenta? Možná vůbec onen fakt, že toho večera neodešel podle plánu někoho obětovat Jashinovi, a místo toho se s tou zpropadenou holkou(klukem?!) zapletl. Jakkoliv zapletl.
"Kdyby Hoshi byla holka, tak jí musim vyhodit!" vykřikoval právě celkem podnapilý Pein, kterého se Konan snažila už po tisící odtáhnout z místnosti, "protože...protože holky tady prostě nechcem!"
Nakonec se Konance povedlo zrzavého odvléci pryč a nikdo tak těmito prohlášeními nekazil zábavu ostatním.

Hoshítko to samozřejmě pozorně poslouchalo, oproti ostatním podezřele střízlivé. Když ho pak přišel nejen ke svému vlastnímu překvapení Itachi požádat o tanec, jen se zašklebilo, udělalo pukrle a vyrazilo s Uchihou na taneční parket.
Nejprve si černovlasý nic nedovoloval, po chvíli však nejspíš nabyl kuráže a jeho ruka neposedně sjela níž, než by měla. Byl si prostě jistý, že tohle je holka, jelikož on, Uchiha Itachi, by rozhodně nic takového klukovi neudělal.
"Zpátky, sv**ě," zavrčelo ale mrně výhružně, jakmile ucítilo změnu polohy zabijákovy horní končetiny, "Zkusíš si to ještě jednou a zabiju tě!"
V jeho/jejím hlase zněl takový podivný, děsivý chlad, který dokonce i alkoholem ovlivněnému Uchihovi napověděl, že tohle nejspíš nebude nejlepší nápad, a tak už se do konce tance o nic nepokusil. A po jeho konci se raději odploužil do kouta místnosti ke své skleničce.
Hoshi se jen pobaveně ušklíbl/a nad jeho zbabělostí a rozhodl/a se, že si dojde pro skleničku sladkého růžového vína, které kdovíkde toho odpoledne Kisame vyhrabal.

Ve své dívčí podobě se Hoshi ležérně opíral/a o zpola vyprázdněný stůl s pitivem a usrkával/a ze sklenice vína. Jako by se se změnou vzhledu vytratil i její/jeho zvyk chlastat stejně jako Hidan, který se samozřejmě nenechával zahanbit a dávno už ztrácel pojem o realitě na svém gaučíku, stále sobecky zabraném pro jedinou osobu. Hoshi kývl/a jeho směrem a pozvedl/a sklenku s mírným náznakem přípitku a tím neuvěřitelně roztomilým úsměvem na rtech.
Hidánek, jehož pozornost tento pohyb samozřejmě přilákal, upřel na skrčka pohled. Ale neviděl už ve svém stavu onoho hermafroditního prcka, posedlého jeho osobou, z něhož měl odpoledne ještě docela nahnáno, nýbrž převelice roztomilou holčičku, kterou by byl hřích proti samotnému Jashinu-sama, nepomilovat. Navíc se mu zdálo, že mu ta drobná, křehká dívka, věnuje náležitou pozornost na to, aby se o onu věc mohl i pokusit. Jeho alkoholem omámená mysl si neuvědomovala tu spoustu proti, která se tu vznášela vzduchem jako předtucha něčeho, blízce příbuzného apokalypse.
A rozkošný/á Hoshi v šatečkách se stále usmívala jeho směrem a snad až moc smyslně usrkávala ze skleničky...

Většina ninjů už dávno usnula na místě, nebo odešla spát na pohodlnější místo, když se Hidan konečně odhodlal vstát z gauče a pomalým, vrávoravým krokem došel tam, kde ta malá (ten malý, to malé...) stála a v tuto chvíli labužnicky pojídala jahodu, namočenou v čokoládě.
"Já to tušil, že zas zůstanem my dva," zazubil se prcek na svého mistra, jakmile se s těžkostí opřel o stůl vedle něj.
"MMmmmm," zabručel velice inteligentně nesmrtelný, snažící se ve své hlavince vydolovat něco inteligentního, "...a ty seš kdo?"
Hoshítko si povzdechlo. To má jeho mistr vážně tak děravou paměť?
"Hoshi jméno mé," předvedla ta zdánlivá dívka pukrle, "ale to bys už mohl vědět, Hidan-san!"
Naklonil/a hlavičku na stranu, tváříc se tak roztomile, že se náhle stálo skoro jisté, že se jedná o dívku.

Není jisté, jak dlouho tam spolu ještě tihle dva zůstali, rozhodně se ale později v chodbě, vedoucí k jednotlivým pokojům, objevil záhadný úkaz. Malá, rozkošná holčička táhla celkem vysokého chlapa, který jí visel na krku jako pytel brambor, hekala námahou a všemožně se dotyčného snažila přesvědčit, aby šel aspoň chvíli po svých, leč marně. Konečně dorazili do jejich společného pokoje, kde byl milý Hidan celkem neurvale hozen na postel, na níž zůstal ležet a zamlženým pohledem zíral na to, jak se mu to nebohé (nejashiné?) malé stvoření snaží alespoň sundat boty, aby si celou postel nezaprasil bahnem, stále držícím na podrážkách.
"Tak mi sakra trochu pomoz, Hidan-san!" čertilo se to malé nad naprostým nedostatkem ochoty ze strany bělovlasého.
Ten, když to zaslechl, zvedl se z polohy vodorovné do sedu, a pokusil se skutečně tomu malému pomoct. Hoshi chytře ustoupil/a a sledoval/a, jak se potýká s vlastními botami.

"Ku*va, no co to je?!" nadával Hidy, jak se tak pomalu motal do tkaniček.
Prcek toho neměl tolik vypito jako jeho mistr, to ale neznamená, že by nebyl přeci jen trochu pod vlivem. Možná proto si nedával pozor na svá slova tak, jak by měl.
"Náhodou to působí děsně roztomile," zasmálo se škvrně tím zvonivým smíchem, přičemž zase přikleklo k bělovlasému, aby přiložilo ruku k dílu.
Asi ani jeden z nich v tu chvíli nevěděl, jestli mezi nimi skutečně létají ty pověstné jiskry, nebo si to jen ve svých alkoholem omámených myslích představují. Jisté ale je, že Hidy viděl místo hermafroditního Hoshítka překrásné děvčátko, a Hoshi... no, Hoshi byl přeci už od začátku tak trochu posedlý/á právě nesmrtelným, ne? Proto se následující událost dá považovat za celkem očekávanou.
Jako by si právě uvědomili, že jsou si tak nějak moc blízko, zírali si ti dva pár okamžiků celkem vyjeveně do očí, než se Hidan konečně o těch pár centimetrů pohnul a jako by to v tu chvíli bylo naprosto samozřejmé, prostě milé Hoshítko políbil.

Prcek jako by v tu chvíli totálně vystřízlivěl. Očka se mu šokovaně vykulila a nebýt toho, že nesmrtelný držel jeho nebohou(nejashinou?) drobnou hlavičku jak ve svěráku, už by byl asi na druhém konci místnosti. Rozhodně s sebou ale začal tak cukat, až to dokonce i bělovlasému došlo a pustil.
"Dop*dele!" vřísklo to malé a mrštilo dlouhovlasou paruku vyjevenému Hidanovi přímo do obličeje, přičemž odhalilo svůj obvyklý krátký sestřih, "Nejsem žádná tvoje děvka!"
A poté uskutečnilo onen odskok na druhou stranu místnosti, kde se ihned zahrabalo do změti dek a polštářů na své posteli, takže vytvořilo jen jakousi uraženou kuklu.
"A do p*dele," vypadlo jen z Hidana, "takže von to vážně bude kluk..."
A tak se Hoshítkova "Welcome Party" toho večera skončila. A Hidy si byl, na rozdíl od Uchihy, stoprocentně jistý, že Hoshi je určitě kluk. Jinak si tu reakci prostě vysvětlit nedokázal.
Brzy ale nemyslel už na nic. Na lítost(a kocovinu) bude čas zítra. Teď se pro změnu oddal spánku...

Poznámky: 

Vím, je to celkem krátké, za což se omlouvám. Ale snad nevadí. Snad vám to so-called odhalení záhady s pohlavím (odhalení? možná? mwuhahahaha ) vynahradí.

Názory ctěných čtnářů?

Inspirativní písničky, není nutno poslouchat při čtení :D

Spectrum X - Slow, Neverending evil, My curse, my agony, Black death a jiné
...jelikož mám kámoše, co vypadá celkem dost jak Nullifer (ano, děsně to souvisí s obsahem FF )

PS: Možná jste si všimli, že Hoshi konečně mluví v první osobě (a v mužském rodě!)... nuže, může a nemusí to souviset s jeho pohlavím.