Zatracenci - ep.05 - Jsou věci, do nichž bys, milý Hidane, radši neměl zírat...

Po sídle Akatsuki se ploužil stín, působící spíše jako mrtvé tělo bez duše, než jeden z obávaných zabijáků. Z dálky se nedalo rozpoznat téměř nic, snad jen podle nepravidelné, kulhavé chůze, následované zvukem železa, zarývajícího se tu a tam do země, jak se dotyčný při chůzi opíral o svou zbraň. Kdybyste se na něj ale podívali zblízka, přepadla by vás jistojistě vlna děsu. V očích, jejichž zornice nekontrolovatelně kmitaly sem a tam, měl ten nebožák šílený, nepříčetný výraz, vlasy na hlavě rozdrbanější než normálně, hlavu jemně nakloněnou na stranu, a jeho ústa bez přestání šeptala: "kuky, kuky, kuk, holka nebo kluk? Kuky, kuky, kuk, holka nebo kluk?", přičemž každá trojice takového zašeptání byla následována záchvatem děsivě, ironicky, sarkasticky, znějícího smíchu, snad spíše připomínající chroptění umrlce v posledním tažení.
Co si ten ubožák během své pomalé cesty k zániku asi prožil? napadlo by vás jako první. Nikdo by ale nehádal, že si za to prakticky může sám.
Dotyčnému totiž v hlavě strašilo něco malého, roztomilého, sprostého, vychytralého...a hlavně, hermafroditního. Ten kluk, co vypadal jak holka, ale přesto se nebál ho vyzvat na soutěž v pití, a div ho nepřepil! Ten kluk, co mu kolikrát přišel jako holka...
...jednoduše řečeno, Hidan nemyslel na nic jiného než na Hoshiho a to milého jashinistu dohánělo k šílenství.
Pořád totiž nevěděl, jestli ten trouba malej je holka nebo kluk!

Hoshi s Tobim, který se samozřejmě jako hodný kluk musel přidat, zatím pracovali na výzdobě "hlavního pokoje" pro dnešní výjimečnou událost. Hoshítko si totiž vymyslelo, že uspořádá svou "Welcome party", aby se pořádně seznámilo se všemi členy organizace. A Tobimu, který byl zřejmě rád, že už tady není jediný skrček, se ten nápad tak zalíbil, že teď visel spolu s provázkem, na němž byly přivázané černé, stříbrné a červené balónky, u stropu a děsně se tomu smál.
"Hoshi-chááán!" křičel dolů na druhého skrčka, který stloukal něco jako provizorní dřevěné molo, "pojď mě sundat dolů!"
Hoshi vzhlédl/a.
"Jasně, moment, jen tohleto přitluču!"
"Hai, hai, Tobi si tu zatím bude viset a viset," odpovědělo Lízátko a počalo radostně houpat nožičkama ve vzduchu.
Po chvíli byla ona molovitá věc hotová.
"Bacha, Tobi," křikl/a Hoshi a vzápětí se do balónku, který přichycoval skrčkovu ruku, zabodl kunai.
Ozvalo se prasknutí balónku a Tobík sletěl dolů, kde se rozplácl jak široký tak dlouhý přímo na tom pseudo-pódiu. Sice trochu zapraskalo, ale drželo dál.
"Dobrá práce, Hoshi-chan!" zvedl Tobík vztyčený palec a počal se sbírat ze země.
"Dík, Tobi-kun!" zazářil jemný obličejík úsměvem.
Úsměv to byl tak roztomilý, že by dostal do kolen kdejakého mužského.
Což se dalo docela slušně ověřit na Uchihovi, který to všechno z úkrytu pozoroval a celou dobu vrhal jejich směrem nenávistné pohledy, které ale právě v momentě, kdy se na Hoshiho tváři ten úsměv objevil, pozbyly své nenávisti a Sharinganský kukuč div že se nezměnil na dvě velká, růžová srdíčka.
"Určitě," mumlal si Itachi sám pro sebe, "tohle prostě musí být holka a basta!"

V tu chvíli se také Tobiátor otočil, dřepnul si na bobek a zatímco si něco nesrozumitelného mumlal pod maskou, nervózně si ťukal prstíčkama, jako to dělává Hinata, když spatří Naruta.
"Ale snad se nestydíš!" poplácal/a ho Hoshi povzbudivě po rameni, "vždyť jsi jako můj bráška!"
Jakmile to skrček slyšel, ihned se mu vrátila jeho obvyklá povaha.
"Hai, nee-chan!" vypískl radostně, pak se ale zarazil, "nebo nii-chan?" podrbal se nervózně v rozcuchaných vlasech.
"To neřeš, hm?" navrhl/a Hoshi s úsměvem.
A tak to neřešil. Pustili se zase do práce. A šlo jim to moc pěkně od ruky. Netrvalo dlouho a dorazil i Kisame, kterému byla tahle nová malá bytost také moc sympatická, a vlekl za sebou takovou zásobu lahví pochybného obsahu, že by normálnímu člověku vystačila snad na doživotí. Po chvíli se dostavil i Deidara, nesoucí velkou papírovou krabici, ukrývající zřejmě dort.

Večer svolal Pein mimořádné shromáždění, takže i ti, kteří by se jinak těžko účastnili, (čteme Hidan) byli nuceni přijít. Když ovšem vstoupili do jindy obyčejného sálu, museli se podivit, jak se změnil. Bylo tu ono jeviště/přehlídkové molo, stůl plný dobrot, jemuž vévodil čtyřpatrový dort, další stůl, plný různorodého pitiva, zem byla pokryta měkkým kobercem pro případ neplánovaných pádů, uprostřed však bylo něco jako malý taneční parket. Kolem stěn, kde plápolaly připevněné svíce a osvětlovaly tak prostor stejně jako ty, umístěné na stolech s dobrotami a pitivem, byla rozestavěna měkká křesla a pohovky. U vchodu do místnosti stál Tobi ve smokingu a prosil každého příchozího, ať se pohodlně usadí, že show brzy začne. Vykulení nukeninové se nezmohli ani na slovo a spíše upadli než usedli do připravených křesílek. Hidan si pro sebe sobecky zabral celou sedačku uprostřed, v očích ale stále trochu ten vyděšený, nepřítomný pohled. Těkal očima z jedné části interiéru, přes balonky a koberec, až po podivné zakryté bedny po stranách pódia a hlavou mu šla jedna šílenější myšlenka za druhou.

Konečně už všichni dorazili. Každý z nich dostal na začátek skleničku něčeho na zahřátí a usadil se. (V Hidanově případě uložil.) Tobi v tu chvíli zmizel do chodby, z níž vyšli, ale za chvíli byl zase zpátky. Náhle všechna světla v místnosti zhasla a Tobiho hlas, náhle vážný, zazněl nastalou temnotou.
"Drazí spolubojovníci, spolučlenové Akatsuki," řekl slavnostně, přičemž ti, kteří měli lepší zrak mohli vidět, jak z beden po stranách jeviště sundává látku a odhaluje tak dvě obrovské reprobedny, "dnes se vám nabízí nevšední kulturní zážitek, který hned tak zase neuvidíte."
Ticho v místnosti by se dalo krájet, jak všichni čekali, co se bude dít.
Náhle se z reproduktorů spustila hudba a na jeviště někdo vyšel. Svíčky, rozmístěné kolem, se pomalu rozsvítily a přítomní Akatsuki se nad tím pohledem div neposlintali. Jistě, to před jejich očima bylo skutečně ono malé hermafroditní Hoshítko, jenže teď skutečně vypadalo jako malá, roztomilá holčička k pomilování. Místo toho svého obvyklého rozcuchaného, krátkého sestřihu, měla dívka(ano, momentálně musí být ona osoba označená skutečně jako dívka!) světle hnědé vlasy dlouhé a nadýchané, splývaly jí kolem panenkovského obličeje s velkýma, zelenýma očima, orámovanýma černými řasami, doširoka otevřenýma. Dívala se jimi na shromážděné nukeniny, jak tam tak stála v černo-rudých šatečkách s širokou sukní, sahající ke kolenům, na nohou vysoké kozačky a síťované punčocháče, ve vlasech čelenku s mašlí, barevně ladící k celému outfitu, stejně jako dlouhé rukavice na jejích rukou... v jedné z nich svírala mikrofon.
A jakmile přišel čas, začala i zpívat.
"He swallowed a frog and hollered 'yum, yum'..."
Její hlas zněl tak dětsky, jako vypadala její panenkovská tvář.
"He entered the garden on this bright moonlight night,"
Jak tak zpívala, dívala se do publika a prožívala chvíle potěšení z toho, jak se všichni tváří.
"then he stopped his tracks-it was love at first sight!"
Jestli se její oči v tu chvíli stočily k nesmrtelnému, mohla to být dost dobře náhoda. Ale kdo ví?
Každopádně tahle neskutečně rozkošná dívka brzy dozpívala první píseň a publikum zůstalo tiché, čekali, co bude dál.

"Je to kluk," opakoval si stále dokola Hidan, jehož oči jashinvíproč nedokázaly hledět jinam než na to malé Hoshítko, "je to, ku*va, kluk!"
Ale ačkoliv si tohle sám uvědomoval, stejně reagoval jako...no...chlap, když si Hoshi před další písní sundala jemné černé bolerko z ramen a hodila ho jeho směrem...

S poslední písní se barva hlasu té dívky/chlapce trochu změnila. Ani pohled v jejích očích už nebyl tak sladký, ale rozhodně stále vypadal/a jako velice přitažlivé děvče. A stále působila jako panenka, jen snad maličko... strašidelnější? Temnější? A jakmile začala hrát další hudba, otočila se kolem, jako by jí skutečně držely nějaké řetězy.
"La, la, la, la, la, la,"
zpívala a přitom jí z tváře nemizel ten maličko děsivý, ale neuvěřitelně přitažlivý úsměv. Hidan se nevědomky posadil a zíral jejím směrem, náhle skoro stoprocentně přesvědčený, že to přeci nemůže být kluk.

"There's a little creepy house in a little creepy place,
little creepy town in a little creepy world,"
Nešlo pochopit, proč působí tak zvláštně vzdáleně a svůdně, když ladně seskočila z pódia a pomalými, rozvážnými krůčky se vydala směrem k ostatním členům Akatsuki,
"little creepy girl with her little creepy face,
saying funny things that you have never heard."
Prošla kolem všech členů, tedy kromě Peina s Konan, a jemně jim prstem přejela po tváři...
...Až se nakonec zastavila u Hidana.
"Do you know, what it's all about?"
A netušíc, jaké problémy s jeho přirozenou náturou mu tím způsobuje, nebo možná právě proto, si před ním klekla,
"Are you brave enough to figure out?"
opřela ručky o kolena svého vyděšeného mistra,
"You know that you could set your world on fire,"
zdvihla se tak, až se nad ním nakláněla,
"if you're strong enough to leave your doubts..."
Při té poslední větě Hoshiny oči na chvíli změnily barvu, zbarvily se do fialova, ale nikdo, krom Hidana, který byl jejím pohledem náhle chycen jako v kleci, si toho nevšiml. Ta chvíle byla tak zvláštní, až málem otevřel pusu překvapením, ale Hoshi mu přejela napřaženým prstem přes rty a zavrtěla hlavou. Pak se její oči změnily zpět na zelenou a ona odstoupila od šokovaného Jashinisty, aby mohla dozpívat...
"Feel it, breathe it, believe it, and you'll be walking on air..."
zpívala dívka a jak píseň končila, pomalu se stahovala zpět do temnoty, z níž se předtím zjevila.
Když i hudba utichla, rozezněl se sálem zpočátku rozpačitý, potom už silnější potlesk. A pak se rozsvítila světla.

Hoshi stál/a, stále tak rozkošně oblečen/á přímo před nimi, a usmíval/a se.
"Tak, a teď se jde chlastat!" zavelel/a.
Nikdo je nemusel pobízet dvakrát. V tom přeci byli vždycky nejlepší, ne?
Jen Hidan, zdálo se, neměl chuť. Díval se zvláštně rozostřeným pohledem po okolí, nevnímaje svět.
"Hidan-san," promluvil prcek v šatech ale jeho směrem, "nebuďte tak vyvedenej z míry a pojďte! Když ne vy, tak kdo tu se mnou ku*va udrží krok v chlastu?!"
To nesmrtelného probralo. Zvedl se a vykročil přímo tam, kde byla jeho jistota v podobě lihovin...
Očividně doufal, že takhle na chvíli všechno to, co se mu poslední dobou dělo, vyžene z hlavy.

Poznámky: 

Na poznámky jste tu vy, nikoliv já...

Inspirativní hudba při psaní

Hellsing opening :D ...jelikož to je prostě super písnička
Drowning Pool - Bodies ...protože Drowning Pool!
Fairy Tail OSTs - (a různé jiné FT ost )...jelikož se při nich vážně skvěle píše

A ještě malý bonus...

Součásti Hoshíkova vystoupení...

1) Billy Gilman - Snake Song...upřímně jedna z písniček, které si u ní/něj dokážu nejlépe představit
2) Kerli - Walking on Air ...protože další Hoshinkovitá písnička je toto :D