後ろの - ep.12 - Návrat Nekrochiho

"Ale no tak," přerušil Nejiho hlas tok dívčiných myšlenek, "přeci na to musíš mít nějaký názor..."
Na chvíli se odmlčel, než dořekl to, co měl zjevně celý den na mysli.
"...Neko."
To jméno zůstalo viset ve vzduchu ještě pár minut...
...než nakonec zaniklo ve zvuku blížících se kroků.

Neko věděla, že jsou to Akatsuki, vedení jejími nachystanými vodítky, že si přišli pro Naruta. Věděla, že by měla pracovat podle Itachiho plánu. Vyjít ven a nechat je bez problémů projít. Věděla, že by měla alespoň NĚCO dělat... Jenže nedokázala ani mrknout, natož se pohnout. V hlavě jí stále dokola znělo její vlastní jméno, jenž se už skoro před půl rokem rozhodla odhodit. Hlas Nejiho, kterého by zde nechala na pospas právě jim. A ona se skutečně náhle bála, tak, jako už dlouho ne. Jistě, stále cítívala strach a smutek, ale s pomocí Aranovou se je kdysi naučila vytěsnit z mysli, když bylo potřeba. Jen před Sharinganem to nefungovalo...ale to ostatně nefungovalo nic tak, jak by mělo. Ale teď, teď byla tak pohlcená šokem, smíšeným s náhlým strachem, že nebyla schopna rozumně uvažovat. Vlastně nedokázala uvažovat vůbec. Jen se na ní hrnula všechna špatná rozhodnutí, která ve svém krátkém životě udělala, vířila jí hlavou jako tisíce včel, nemilosrdně bodajících do těch nejcitlivějších míst. Dívka klekla na kolena, zmožená sama sebou, svými myšlenkami. Nevnímala ani Nejiho, který na ni něco křičel...
"Neko-chan," ozvalo se náhle v její hlavě, "už jsme se dlouho neviděli, nemyslíš?"
Ten hlas zněl jako její a ona přesto věděla, že její nebyl. Na to byl snad až moc chladný, až moc vypočítavý, až moc krutý. Na to zněl snad až moc jako hadí zasyčení.
"Co myslíš, mohla bys mě zase jednou pustit na procházku, ne?" pokračoval hlas, znělo to, jako by se usmíval.
Snažila se to ignorovat, ale Nekrochiho vůle zase jednou pomalu ovládala její mysl.
"Nebo snad mám říci, popustit sama sobě uzdu...?"
Jedovatě zelená chakra, tak rozdílná od léčivé lékařské či obyčejné, se rozlila jejím tělem a změnila to, co už nikdy nemělo být změněno.

Ve chvíli, kdy již nebylo úniku, odhodila dívka ANBU masku, jenž se roztříštila o protější stěnu malé místnosti, a se stále zvláštníma očima, v jejichž Midoriganském stádiu se nyní objevoval i přerušovaný červený kroužek, značící nedobrovolnou proměnu, upřenýma přímo na Hyuugu, se postavila na nohy. Její kůže pomalu nabírala podobu lesklých, zelených hadích šupin a vlasy, původně rudé, získaly tak plavou barvu, až se snad mohly zdát bílé. Z nich se pomalu vynořily dva rudé rohy, zatímco se objevoval i jeden hadí ocas za druhým.
"Neko," vydechl jen Neji, nevěda, zda být rád, nebo se strachovat.
"Zmlkni, Hyuugo," zasyčela stejným hlasem, jaký před chvílí slyšela ve své mysli, "a nepleť se mi do cesty!"

Pět ocasů, pět hadů.
Vyběhla ven. Stáli tam čtyři. Itachi, Kisame, Kakuzu a Hidan. A všichni krom Uchihy na ni zírali jako na zjevení. Jen černovlasý věděl, co je tohle zač.
Šest ocasů, šest hadů.
"Jděte dovnitř!" pokynul Itachi, "já ji zdržím!"
A oni poslechli, bez sebemenších potíží. Ostatně, jejich cílem byl přeci Uzumaki Naruto, nikoliv nějaká zmutovaná holka! Jen Hidan se jejím směrem ohlédl. I on měl kdysi s Neko tu čest, a osobně by na to nejraději zapomněl.
Sedm hadů, sedm ocasů.
Itachi přistoupil k dívce... ne, k démonu. Díval se na ni naprosto klidně, vyrovnaně, zatímco ona pěnila vzteky na celý svět. Nepřála si nic jiného než zabíjet, ničit a pustošit.
"Neko," chtěl asi něco říct, ale zavrtěla hlavou s podivným úšklebkem na tváři.
"Zapomněls?" zadívala se upřeně přímo na něj, a Sharingan náhle neměl téměř žádný účinek, "jsem Nekrochi!"

Deset ocasů, deset hadů.
Smutně přikývl a v jeho pohledu se objevil Mangekyou Sharingan.
"Tsukuyomi!" - "Seishi!"
Jediné, co na tom světě, kde se náhle oba ocitli, bylo podobné původním technikám, byla ta černá barva. Ostatní se zmítalo v rudo-bílé a tyrkysovo-modré a měnilo to tvary, jako by se genjutsu nedokázalo rozhodnout, koho z nich uposlechnout. Zjevovaly se tu tak různé děsivé věci nejen z života Neko, ale i života Uchihova...

Neji obezřetně čekal, co se bude dít. Věděl, že se nepřátelé blíží, jen netušil, co proti nim nejlépe použít. Nechtěl být také unáhlený a udělat něco tak nerozvážného jako...někdo jiný.
Po chvíli nahoru vyběhli Lee a Tenten, kteří předtím zaslechli nějaké podezřlé zvuky. To už Neji a tři další Akatsuki stáli proti sobě, zjevně měřili síly protivníka.
A tak se ti tři připravovali na započetí souboje, přičemž se ale Hidanovi podařilo je nějakým podivným zázrakem oběhnout a zmizet dírou v krbu.
"Neko, prosím, ovládni to," zašeptal Neji potichu, než se postavil do známé pozice pro Juuken.

Neko stála třikrát naproti Itachimu, zatímco její pravé já nebylo v iluzi vidět. Jistě, Uchiha byl silný a kdo ví, třeba by Tsukuyomi nakonec vyhrálo souboj se Seishi, ale on dobře, až snad moc dobře věděl, že by téhle dívce nebyl schopen ublížit. Zároveň to, co tu teď před ním stálo, byl sice ještě nekompletní, ale stále jeden a ten samý démon, co ho už jednou zabil. Sice věděl, že s Neko, jakou on znal, tohle už nemá nic společného, ale ani tak se nedokázal přimět cokoliv udělal.
Jedenáct hadích ocasů...
"Tak co?" promluvila Nečiina kopie, stojící k ninjovi nejblíž, a druhé dvě přizvukovaly, "připravený pro mě zemřít, Itachi? Znovu?"
Povzdychl si.
"Jistě," řekl odevzdaně, "a tentokrát už, prosím, navždy. Mé odhazování života pro tebe by s dalším oživením jen znovu ztratilo na vážnosti."

Třináct ocasů, třináct hadů. Přeměna je kompletní.
"Tak o to už se neboj," ušklíbne se Nekrochi, zní celkem potěšeně.
Jako by se nemohl démon dočkat prolití krve Uchihů. To, že se Itachi prakticky dobrovolně vzdal života, je teď dívce, jenž znovu kompletně ztratila lidskost, úplně jedno.
Chce jen krev. Smrt. A konzumovat silnou chakru Uchihů.
Jeden z hadů se oddělil a spoutal Itachiho tak pevně, aby se nemohl ani hnout, kdyby si to náhle rozmyslel.
"Teď tě pozřu, Uchiho Itachi," zasmála se démonickým smíchem, tak nepodobným tomu, jaký od ní mohl kdokoliv znát.
Na Itachiho tváři se ale ani na okamžik neobjevil záblesk strachu, ani když po složení pečetí a vyřknutí slov "Orochi no jutsu!" jeho směrem vyrazil velký, hladový had a otevřel svou velkou tlamu.
"To jsem rád," řekl ještě směrem k Neko, k té, jenž do poslední chvíle nedokázal nechat jít, "že teď vlastně budu pořád s tebou..."
A pak had skousl.
Život Uchihy Itachiho už podruhé skončil.
A Nekrochi se vrátil, snad silnější než dřív.