後ろの - ep.13 - Shledání
"To jsem rád," řekl ještě směrem k Neko, k té, jenž do poslední chvíle nedokázal nechat jít, "že teď vlastně budu pořád s tebou..."
A pak had skousl.
Život Uchihy Itachiho už podruhé skončil.
A Nekrochi se vrátil, snad silnější než dřív.
Stála tam a vychutnávala si příliv nové síly, jenž se v ní s postupným vstřebáváním Itachiho chakry probouzela. Oči měla dívka potěšeně přivřené, užívala si to. Nechápala, proč se tomu nepoddala dřív. Vždyť takhle všechny její problémy zmizely! Už necítila to bodnutí u srdce při pouhém pomyšlení na Nejiho, necítila strach, jenž jí ještě před chvílí zaplavoval mysl. Jediné, co existovalo, byla touha po krvi, po zabíjení. A s tím se dokázala smířit. Zahodit samu sebe, aby konečně našla klid? Bylo právě tohle řešení jejího problému?
Zasmála se smíchem, z něhož by nejednomu člověku tuhla krev v žilách, a poté zavětřila. Cítila poblíž další lidské duše. Další chutné oběti. A kdesi dole pod tímto místem, jednu silnou, mocnou chakru, podobně zlou a nenávistnou jako její vlastní vůle.
Had dožvýkal Uchihu a vrátil se poslušně na své místo, kde se znovu změnil ve třináct menších, vyrůstajících na místě ocasu.
"Výborně," zamnula si radostně ruce a vykročila dovnitř.
V domě zatím probíhal souboj proti Kakuzovi a Kisamemu. Ačkoliv Neji měl na pomoc ještě TenTen a Leeho, nevypadalo to s nimi moc dobře. Zdálo se, že ti dva jsou na ně moc. Zvlášť, když mladý Hyuuga zjevně dělal jednu hloupou chybu za druhou, jako by mu i pouhé soustředění působilo potíže. Stále těkal očima k východu, mysl úplně někde jinde, než by měl. Nemohl za to, rudovláska, o které si donedávna skoro vážně myslel, že je mrtvá, se tu před ním zjevila jako přízrak, a hned nato se změnila v něco, co doufal, že už nikdy neuvidí. Proto, ačkoliv to bylo neočekávané, schytával jednu ránu za druhou...
"Akatsuki!" zavrčela Nekrochi, když vstoupila dovnitř, a všichni přítomní zamrzli v pohybu.
Ani Lee, ani TenTen, samozřejmě nemohli po té přeměně dívku poznat, i tak je ale to zjevení překvapilo, možná vyděsilo.
A Neji z dívky nedokázal spustit oči. Zíral na ni jako na zjevení a stále nevěřil, že to je skutečné, ani, že by se dokázala zase takhle děsivě změnit.
"Neko," zamumlal jejím směrem, "tohle ne..."
"Neko Aka?" vytřeštil už tak vytřeštěné oči Lee, "tohle že je TA Neko Aka?"
"Bohužel ano," kývl hnědovlasý, "tohle je to, co z ní kdysi dávno udělal Orochimaru..."
"Myslela jsem, že je mrtvá," poznamenala nevěřícně TenTen.
"Tak to promiň, že jsem tě tak zklamala," zavrčela v odpověď démonní dívka, o níž se tu celou dobu mluvilo, přistoupila k dívce a než ta stihla něco udělat, už její tělo leželo na zemi, mrtvé.
"Největší nepřítel odstraněn," zamumlala spokojeně Nekrochi a pomalu se otočila zpět k ostatním přítomným, "a teď k vám dalším..."
Nechápala, proč tu holku musela tak nutně zabít jako první. Co ji k tomu hnalo? Vždyť se ani nejednalo o žádnou pořádnou hrozbu! Proč, když ve skutečnosti šla po těch v pláštích s rudými mraky?
Takové myšlenky se Nekrochi hnaly hlavou, když bojovala s dalšími dvěma Akatsuki, nevnímajíc Nejiho s Leem, skloněné nad tělem jejich spolubojovnice. Nechápala, proč tak náhle pocítila takovou vlnu vzteku vůči té dívce s drdůlky. Že by něco z jejího zapuzeného lidského já?
"Ne, tohle není pravda," šeptal Neji, těkající pohledem z mrtvé přítelkyně na svou jedinou pravou lásku, ale zároveň její vražedkyni, "tohle není Neko... nemůže být..."
"Správně, Hyuugo," zasmála se dívka, jejíž ocas, změněný znovu v jednoho velkého hada, právě požíral Kisameho i se Samehadou, zatímco ona metala po Kakuzovi jeden kunai, otrávený vlastními slinami za druhým, ve snaze zasáhnout některé z jeho implantovaných srdcí.
"Už dávno nejsem Neko Aka," řekla, "odhodila jsem tu slabošskou, hloupou holku, tak náchylnou vůči nepodstatné lásce a snadno ovlivnitelnou jen obyčejným Sharinganem."
Pak se odmlčela, snad aby dokonala to, co s Kakuzem započala. Chvíli těm dvěma z Konohy vůbec nevěnovala pozornost, což dalo možnost Leemu, aby odběhl dolů, varovat ostatní a pokud možno se tam nějak zabarikádovat.
Hidan běžel dlouhou chodbou, otevíral jedny dveře za druhými a snažil se najít místo, kde ukrývají Devítiocasého. Ta hloupá holka jim teda sakra udělala čáru přes rozpočet.
"Zatracenej Orochimaru!" odplivl si naštvaně, "to nás musí s*át i po vlastní smrti, sakra?!"
Doběhl k poslední místnosti. Jen tam se mohl Jinchuuriki skrývat. Snad až moc zbrkle vběhl dovnitř, takže rychle padl do jejich pasti. Ani nevěděl jak, už se kolem něj obtočil Kamikoto, užívající speciální techniku pro prodloužení svého těla.
Ani Shikamaru nečekal, a už ho lapil v Kagemane.
"A ku*va," zavrčel Hidan, "asi jsem to pěkně podělal."
"Rychle zavřete dveře a neotvírat ani za nic!" vběhl v tu chvíli dovnitř Rock Lee.
"Co? Co? Co se děje?!" vyskočil doposud sedící Naruto na nohy, zvědavostí celý pryč.
"Shin...teda Neko... teda ona..." zakoktal se Lee, a stále u toho netrpělivě ukazoval směrem k chodbě.
"NEKO AKA?!" zavřeštěl Naru, "co je s ní?!"
"No ona není ona, ne teda že by nebyla, ale," podrbal se Lee nervózně na hrnci(vlasech, hlavě?),"ale to je fuk. Neji říká barikádu, takže barikádu!"
A tak se podle toho zařídili. Nutno podotknout, že ti, jenž ještě mohli něco dělat, předtím našemu drahému znehybnělému Hidánkovi usekli hlavinku, ručičky a nožičky, aby nebyl zase tak nebezpečný...
"Takže," zvedla dívka hlavu od dalšího mrtvého těla, na němž nechala sama sebe si pomocí Orochi no jutsu pochutnat, "kde že jsem to skončila?"
Vykročila směrem k Nejimu, který na ni stále zíral, v očích smutek.
"Proč tohle děláš?" zeptal se hnědovlasý, "proč, když..."
"Co dělám?" skočila mu do řeči, její hlas zněl výsměšně a pohrdavě.
Byla tak jiná od toho, jak ji všichni znali, a zdálo se, že ani pohled na někoho, na koho nedokázala zapomenout, ji nezmění zpět.
"Zabilas nevinnou dívku!" vykřikl chlapec, "nikdy ti nic neudělala, a přesto..."
"To se tak stává," ušklíbla se Nekrochi, "když někdo vezme Nekrochimu to, co je po právu jeho, víš?"
Ta věta zůstala chvíli viset ve vzduchu.
Neji přemýšlel, jestli slyšel správně a dívce v démonní podobě nešlo do hlavy, proč vyslovila právě takovouhle hloupost. Ona přeci nebyla stejná jako dřív! Na něčem takovém vůbec nezáleželo! Ne? Nebo snad...?
"Tvoje?" otřepal se nakonec Hyuuga jako první, "kdo, nebo co, probůh, bylo po právu tvoje?" rozhodil rukama v rozhořčeném gestu.
Po dlouhé době projevoval nějaké emoce. Cítil, jako by jeho pečlivě udržovaná maska ledu, kterou si po jejím odchodu stvořil, praskala a mizela jako nic.
"Jistě, můj a ničí jiný, víš?" ušklíbla se, ruce založené v bok.
Nechápala, proč s ním vůbec diskutuje. Už mohl být dávno mrtvý, tak proč? Nebyl přeci ničím odlišný od nich. Ničím. Snad jen tím, že právě jeho ta pošetilá lidská část jí samé milovala. Ale jinak ničím. Naprosto ničím.
"Ach tak," prohodil ironicky Neji, "takže slečně nevoní, že si za ni najdu náhradu, když si jako nějaká grácie odkráčí po tom, co mě klidně podvedla s nějakým Uchihou?"
Odpovědí mu bylo jen nazlobené zavrčení. Poté chvíle ticha, během níž se démonovy oči na chvíli změnily zpět na obyčejně zvláštní oči Nečiny.
"Tomu bys nerozuměl," zašeptala vlastním, smutným hlasem, "vždyť i mě trvalo tak dlouho to pochopit."
Po její tváři stekla jediná slza.
A pak záblesk jejího já skončil.
"Ale to je stejně jedno," zasmála se krutým smíchem, "protože ta hloupá slečinka, jak říkáš, už není. Neko Aka je teď oficiálně mrtvá. A Nekrochi chce víc!"
S těmito slovy vyrazila dolů, tam, kde se schovávali ostatní.
Mnohem dřív, než se Neji stihl vzpamatovat, už byla u dveří. Nevěnovala pozornost faktu, že toho nahoře nezabila jako ostatní. Nevěnovala pozornost tomu, že na to možná neměla sílu ani odvahu.
Teď ji lákala ona démonická chakra uvnitř místnosti za dveřmi.
A tak je jednoduše vyrazila a vstoupila, lačící po krvi, na rtech stále ten krutý úšklebek.
Počítám, že pokud nestihnu tuhle povídku dopsat do konce roku, tak určitě do konce ledna. Moc dílů už nezbývá... (mám z toho jakýsi naplňující pocit, páni!
...tak mě napadá, že podle poznámek u mých FF už si můžete udělat celkem slušný obrázek o tom, co kdy a jak poslouchám :DD
.................................................................
Poznámky ctěných čtenářů? K povídce, samozřejmě
Kdy bude dalsi dil?
Užasné
Leeho hrnec mě naprosto zdolal 
Stejně tak i věta, že jen tak mimochodem Hidánkovi usekli hlavičku, nožičky, ručičky a další cosi, co by mohlo být jim nebezpečné 
Ale nejvíc se mi líbila asi ta Nejiho chytrá věta k Neko na konci 
Ta se moc povedla, byla prostě jakože dost dobře napsaná :3 Jinak se samozřejmě moc těším na další dílek, páč to je fakt dost napínavé 
Jsem hrozná, já vím... smát se utrpení mé jediné a největší lásce, ale já si nemohla pomoct 
Asi to bude taky tím, že tady ten Ití není ani tak jako ten Ití, do kterýho sem cvok, takže ho beru prostě jako mini-lásku, páč je to pořád Ití, ale né přímo takovej jako ten pravej, chňápeme, ne? 
A i kdyby ne, tak je to jedno... tady se teď neřeší má láska, ale tvá dokonalá povídka 
Takže bravo a já se moc těším na další ^^
A prásknu na sebe, že sem se musela zasmát nad tím "Had dožvýkal Uchihu"
Ano Lee má jedině hrnec, proto je to správné oslovení. Nejvíc prostě bylo, jak si vešla dovnitř a najednou *bum* první mrtvolkaaa.
Líbí se mi to a neskutečně mě to baví. Je to taková správná, eh, nevím jak to říct.. Etooo... Jsem v koncích..
No nic, dílek byl skvělej a těším se na další..
Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..