Zatracenci - ep.04 - Jsou věci, které by se, milý Hidane, měly před předložením Šéfovi aspoň promyslet!

"Fajn," zachechtal se znovu Hidan, a otočil se k mrňouskovi,"beru tě."
Co na tom, že neví nic o jeho schopnostech, a ještě pořád řeší onu zapeklitou otázku s pohlavím... Hlavně, že má důvod naštvat Uchihu.

Kamkoliv se pohnul, šlo to malé za ním. A pořád mělo všetečné otázky a poznámky. Doslova ke každýmu prdu. Žádný okamžik klidu nepřipadal v úvahu a ve spojení s Hidánkovou kocovinou se hermafroditní ukecánek stával téměř smrtící hrozbou. Ostatně, Jashinista si nebyl ani náhodou jistý, jestli by skutečně z toho všeho pisklavého štěbetání neumřel, nebýt svojí (díkyjashinu za ni!) nesmrtelnosti.
"...Jedna věc je ale jistá, Hidan-sama," dokončovalo to cosi jednu ze svých myšlenek, přičemž nepřestávalo cupitat za bělovlasým, "pro mě jste rozhodně..."
Už toho měl dost. Zastavil se tak prudce, až se hermafroditní fanynce podařilo mu perfektně narazit do zad.
"Zmlkni!" zasyčel Hidy naštvaně přes rameno.
"Ale..." chtěl prcek něco namítnout, jenže jakmile spatřil zabijákův výraz, raději jeho pokyn uposlechl. "Gomen," broukl jen, zatvářil se maličko uraženě, ale mlčel.
"Hurá, konečně jsi ku*va zmlknul!" řekl Hidan potěšeně. Pak se ale zarazil a trochu nervózně dodal:"...teda zmlkla."
Chvíli bylo ticho.
"...nebo zmlknul."
Žádná reakce.
"...aaanebo zmlkla."
Stále nic. Jen na prckově tváři se objevoval čím dál tím pobavenější výraz.
"...éééhm...zmlknul," zato Hidanova tvář už se slušně kabonila. Nakonec si jen povzdychl a bezradně si rukou prohrábl vlasy. Tohle na něj bylo moc. Kocovina, fanoušek/fanynka, a ještě nutnost přemýšlet? Noční můra! Toto počínání, které navenek vskutku působilo krajně komicky, v drobném stvoření vyvolalo ale jen neovladatelný záchvat toho zvonivého, bezpochyby dívčího smíchu, který, jak už jsem kdysi dávno zmínila, našemu drahému Jashinovu kněžímu moc nepomáhal.
"Se mi ku*va nesměj!" utrhl se na něj, v očích jisřičky hněvu, téměř ale zdušené oparem studu. Udělal ze sebe naprostýho idiota, a zjevně v tom docela zdárně pokračuje.
"Hihihi," odpověděl/a na to jen Hoshi, "když, hihi, Hidan-sama, vy jste, hihihi, tak trochu..." zarazil/a se.
"Co jsem? Hm?" zavrčel nesmrtelný.
Chvíli bylo ticho, a Hidy už si zjevně myslel, že se odpovědi nedočká, jelikož se otočil na podpatku a chystal se znovu vykročit, když vtom se ztichlou jeskynní místností ozval jasný hlásek.
"Idiot."

A pak bylo ticho. Trapné ticho, při kterém jako by se ozvěna toho slova rozléhala všude kolem a zaplňovala jinak docela prázdnou místnost, kde se právě nacházeli. Idiot, idiot, idiot...
"Tak to ti teda pěkně děkuju," zabručel Hidan, teď už kompletně bez nálady.
Hoshi by se už nejspíš jal/a omlouvat, nebýt náhlého zvuku kroků opodál. Zvuku, který přerušil i všudypřítomnou ozvěnu slova idiot.
"To škvrně má pravdu," pronesl hlas, ukrytý ve stínu, "ale nemá tady co dělat."

Oba dva naši jashinisté, mistr i celkem nedobrovolně přijatý student, otočili hlavy za tím zvukem. Hidan mlčel jako ryba(přesněji otevíral a zavíral na sucho pusinku jako jashinistický kapr) a zjevně věděl proč. Na rozdíl od Hoshi/ho.
"A to jako proč?" přistoupilo drobné stvoření směrem ke stínu, "jsem studentem Hidana-sama, a rozhodně se nehodlám nechat vyhodit!"
Aby mrně podepřelo svá slova, dokonce si i nazlobeně duplo nožičkou.
"C-cože?" vyjevila se při těch slovech osoba ve stínu, a po chvíli se na světlo světa vykutálelo klubíčko čehosi chechtajícího se a zrzavého.
"Nechápu, co je na tom, ku*va k smíchu!" vyjekl/a Hoshi nasupeně a přiklekl/a k té hromadě smějícího se masa.
"Ale nic," odpověděl Pein, ještě ztěžka oddechujíc po tom smíchu, a počal se sbírat ze země, "já jen, že šéfem tady není on."

Hidan se zaradoval, když to slyšel. Takhle se vyřeší jeho problémy s touhle podivnou hermafroditní...věcí..., Itachi zůstane uraženej, že to přijal za studenta, ale on, Hidan, se s tím nebude muset už více otravovat. Bude si dál žít svůj poklidný jashinistický život, sice bez Kakuza, ale rozhodně poklidný a rozhodně jashinistický. Bude si chodit chlastat kdy se mu zachce, hezky sám a bez neustálého cupitání nožiček tak drobných, že by mohly klidně patřit pomilováníhodné holčičce, přímo za zády. Bude si v klidu provádět své obětní rituály. Bude v klidu pronášet hodinové a hodinové modlitby k Jashinovi-sama.
Bude...bude...
"...a Hidan beztak bude mít za parťáka Tobiho," dokončil Pein, bez milosti shlížící na Hoshi/ho, do jehož/jejíchž očí se už zase pomalu hrnuly slzy.
V Hidanovi hrklo. Tak se zamyslel nad svou krásnou budoucností, že ho dokázala probudit až Šéfova poslední věta.
"Ku*va, COŽEEEE?!" vyjekl, v hlase zděšení, "Tobiho ne!" a vrhl se bezmyšlenkovitě Hoshíkovi kolem krku.
"Hi-Hidan-sama?" zakoktalo mrňavé stvořeníčko, usmálo se jako sluníčko a po tvářích mu přeběhl ruměnec. Rozhodně teď připomínalo spíš zamilovanou holčičku, než vulgaritou praštěného chlapečka.
A Hidan, který, šokovaný tím, co v návalu Lízátkofobie udělal, už zase zamrzl uprostřed veškerého pohybu, ke svému překvapení zjišťoval, že se mu vážně, ale vážně líbí takhle to malé objímat.
"Takže radši tuhle malou?" podivil se Pein, naklonil hlavu směrem k těm dvěma. Hoshítko se toho náhlého přiblížení tak leklo, že bez sebemenších potíží vyklouzlo vykulenému bělovlasému z objetí a jashinvíjak se objevilo na druhém konci místnosti, přitisknuté ke zdi.
A Pein čekal na odpověď, klidný a naprosto nevyvedený z míry tím, co se mu přímo před očima odehrávalo za komedii.

"Ku*va, jasněže do p*dele tisíckrát radši tohohle hermafroditního prcka, než praštěný lízátko!" vypravil ze sebe nakonec Hidan.
"To bude mít Deidara ale radost," zamumlal poněkud zlomyslně Rinneganič a odkráčel kamsi pryč z místnosti, "ale pokoj taky sdílí s tebou," ozvalo se za ním, načež nesmrtelný jen bezmocně padl na kolena. Právě si oficiálně na krk uvázal stalkerskou, ukecanou fanynku, co je zřejmě ještě ke všemu fanoušek. Paráda. A tak se Hidánek zase vrátil k řešení otázky pohlaví, zatímco malé stvoření opodál tancovalo oslavný taneček, připomínající tak trochu tanečnici u tyče. V našem případě u křivého sloupu, podpírajícího strop.

"Neříkal jsem mu snad, ať to nepřijímá do učení?" zachechtal se Itachi, ukrytý opodál zrovna v ten moment, co k němu dorazil Pein.
"To nevím," pokrčil zrzavý rameny, "ale jedno je jistý..."
"Hidan je vážně idiot." zazněly dva hlasy unisono.
Ale nesmrtelný, ztracený zase ve svých úvahách, je neslyšel. Jinak by jistojistě spustil další proud nadávek a kdovíco by ještě udělal za pitomost.

Poznámky: 

Hoshi je členem/členkou Akatsuki, u Hidana probíhá pomalý psychický rozklad, a Itachi se škodolibě raduje.
...jak to bude vypadat, když si ale malé hermafroditní stvoření vymyslí Welcome party?

Jako už obvykle, co že jsem poslouchala při vymýšlení?

...aneb největší směska všeho
Bad girl good girl - Miss A
Doll-dagga-buzz-buzz-ziggety-zag - Marilyn Manson
LIAR GAME OST:
...protože Liar Game je úplně nejúžasnější dorama, co jsem kdy viděla! (Matsuda Shota! ^^) ale k povídce se to asi moc nehodí... :DD
ústřední theme song 中田ヤスタカ
Garden of Eden
The force of gravity
Kamisama Hajimemashita opening ...protože jsem se zbláznila, ale zbožňuju Tomoeho (a Mizukiho a Kuramu...*sigh*) :D