Hokageho syn ep. 18

Na Konohu opět sedla noc. Ulice potemněly, ale u jednoho domu pořád bylo světlo. Zapálené ohniště.
„Tak už nám konečně povíš, jak je možné, že žiješ, když tě Kiro viděl zemřít?“ Zeptal se Sasuke netrpělivě. Tanma si prohrábl vlasy.
„No tak budiž. Už od doby, co jsem se vyřítil z Konohy, jak dělová koule, jsem se domlouval s Kuramou. Byl to celkem jednoduchý plán, aby Tarik vystrčil svou p***l ze svý nory. Vyjít, to vyšlo. Ale nečekal jsem, že vás to tak vezme.“ Začal Tanma a jal se vyprávět dál.
Skok víry z Tanmova pohledu.
„Andělé volají.“ Řekl jsem a nechal svý tělo přepadnout z útesu. Skok víry pozpátku, dobrá to věc. Měl jsem ale pocit, že i pár odvážných(nebo blbých, což se spíš víc hodí) se vrhlo za mnou. Letěl jsem dolů zhruba… půl kilometru? Čtvrt? Spíš čtvrt, protože pak jsem zase dostal rozum a snažil jsem se zachytit. Dřel jsem rukama jak blázen, teďka se divím, že si zvládnu zapálit, jak ty ruce mám sedřený. Pořád jedu dolů, sem tam nějakej šutr ze shora a zase jedu dolů. Nevím přesně kdy, ale nějaká ta vyboulenina v tý skále mě pěkně zasáhla. Ještě teď za to nadávám. Pak jsem si ale uvědomil, že to nějak podezřele končí, ale pode mnou byla plošina. Dál jsem měl mlhavo. Rozjasnilo se mi, až když jsem se na tu plošinu vyškrábal. Později se u mě objevil Kurama, pomohl mi alespoň zafixovat to žebro, ještě nevím co s ním mám. Mám pocit, že unaveně u táboráku jsem tam ležel tak den. Možná i pár hodin. Jídla jsem měl dost, občas se nějací mutanti pokoušeli vyškrábat za mnou. No co? Když je hlad, tak jeden sežere všecko. Ostatně, kdo by někdy tušil, že maso z mutantů chutná tak dobře. Později, když se Kurama vrátil z průzkumu, jsme se vydali na cestu. Cestou jsem se spojil s Narutem, ale Kurama mě i občas informoval o našem postupu. Jo, Naru, projet se na lišce, to je teda něco! No, k večeru jsme dorazili domů, kde jsem… se už de facto prozradil.“ Dokončil Tanma a lehce se pousmál. Elika se k němu ještě víc natiskla.
„Díky bohu, Niisan, že jsi zpátky. To vyřizování bych asi nezvládl.“ Řekl Naruto a Tanma se zasmál.
„Na to si zvykneš.“ Řekl Tanma a zadíval se do ohně.
„Nedivila bych se, jestli by tě ty tvoje blbiny po čase opravdu zabily.“ Uznala Tsunade.
„Nejste sama, kdo mi to říká.“ Pousmál se Tanma a sykl bolestí. Žebro se ozvalo.
„Koukám, Senseii, že to žebro zjevně nepočká.“ Oznámila Sakura a podívala se na Tsunade. Ta jen přikývla a Tanma se neochotně zvedl a sundal si všechny svršky. Hruď měl pod obvazem, i když na jednom místě mu prosakovala krev. Tsunade a Sakura si ho vzaly dovnitř jeho domu, kde se připravilo všechno potřebné a začalo se operovat. Po chvilce vyšla Tsunade ven se slovy, že zlomenina byla úspěšně zafixována. Zdálo se, že všichni si výrazně oddechli. Sakura ještě byla s Tanmou uvnitř.
„Zlomenina je sice zafixována, ale jestli to budete moc namáhat, může se to zhoršit.“ Informovala Sakura a skryla zívnutí.
„No, co nadělám. Saky, jdi si už lehnout. Vždyť sotva vidíš.“ Řekl Tanma otcovsky a podíval se na hodiny.
„A prosím tě. Nevykej mi už. Připadám si divně.“ Dořekl Tanma.
„Stále nezapomínám na to, co jste mě naučil. Zatím, Senseii.“ Rozloučila se Sakura.
„Uvidíme se zítra. Určitě to bude stát za to.“ Řekl Tanma a zvedl se.
„Co?“
„No, co asi může být zítra? Že by Naru slavil dvacetiny?“ Uvedl Tanma Sakuru ironicky do děje. Hned jí to docvaklo a šla to vyřídit Sasukemu. Noc utekla jako voda.
Následující ráno se Tanmovi povedlo nenápadně a potichu vylézt z postele a jít vyřizovat. Opět pročítal zprávy.
„Mlžná slaví! Mizukage mají zpátky!“ Hlásil titulek. To Tanmovi pozvedlo den. Další zprávy byly jen pouhé informace. Tanma věděl, co je za den, věděl to moc dobře. Zvedl se od stolu a prohledával skříňky. Našel svíčku ve skleničce, kterou položil na stůl a zapálil. Blížila se Zima, venku byla celkem ještě tma. Nějakou dobu zíral na plamen ve svíčce. Tanmovi to přišlo jako chvilka, ve skutečnosti ale uběhly hodiny.
„No to potěš. To jsem zabil polovinu dne pouhým zíráním do svíčky? No nazdar.“ Pomyslel si Tanma a šel domů. Cestou zašel na hřbitov, kde hledal své rodiče. Našel, tak si k nim sedl a zapálil.
„Ahoj, mami a tati. Už je to dvacet let od vaší smrti… a pořád nám scházíte. I když jsme už dospělí.“ Řekl Tanma a na chvilku se odmlčel. Potáhl a klasicky vyfoukl.
„Vsadím boty, že Naru ani nebude vědět, co se tehdy před dvaceti lety udalo. Ale připomínat mu to nebudu. Nehodlám mu kazit jeho den.“ Tanma opět potáhl a podíval se na cigaretu. Zhruba na tři tahy. Rychle dokouřil a podíval se na oblohu. Jakoby tam viděl své rodiče, kteří se na něj usmívali.
„Žijí v nás.“ Řekl si Tanma v duchu a pousmál se. Ale během rychlého okamžiku radost vystřídal smutek. Aniž by k tomu Tanmu něco vedlo, přiklekl si k oběma náhrobkům se slzami v očích.
„Mami, tati…“ Zašeptal a oba náhrobky objal a nechal své slzy téct na zem.
„Jsem moc rád, že jsem vaším synem…“ Řekl Tanma a nechal své emoce přetéct.
Kdesi v jiné části Konohy právě probíhala oslava. V plném proudu. Naruto měl dobrý důvod, proč se radovat. Dostal toho spoustu-od oblečení až po nějaké prkotinky. Ať už se Naruto rozhlížel jakýmkoliv směrem, zlatou hřívu svého bratra nikde nespatřil. Taky nespatřil. Tanma se vetřel domů oknem, hledal něco, jak vyjádřit velkou oběť svých rodičů. Našel kytaru a se slovy „Snad si to ještě pamatuju,“ zapojil potřebné. Sedl si na postel a začal hrát, nejprve slabě drnkal.
„Pořád nevím, kde je Niisan.“ Stěžoval si Naruto a rozhlížel se.
„Neboj, Naruto-kun. Určitě přijde.“ Utěšovala ho Hinata. Naruto se rozhodl bavit dál.
„Mutter!“ Ozvalo se ze shora a hned na to se rozezněly tenké, ale silné tóny kytary. Naruto se otočil směrem ke schodišti. Zase bylo slyšet slabší drnkání na struny. To už Narutovi nedalo, a vydal se za zdrojem. Tóny už byly silnější. Tanma seděl na posteli, zatáhnuté okna a jen při svíčce. A zpíval německy. Opravdu, zpíval německy. Tanma se opět rozezpíval do refrénu, ale po menší chvilce se zastavil.
„Mami? Mami. Mami!... Mami!“ Poslední slovo Tanma zakřičel a začal hrát dál. Jakoby se zvedl vítr, oheň ve svíčce začal divoce plápolat. Nikdo z přítomných diváků, kromě Naruta, ale nečekal následující. Jakoby ze zdi vystoupil duch a přešel k Tanmovi. Duch se ukázal jako Kushina, která si klekla za Tanmu na posteli a objala ho. Tanma hrál dál.
„T-To je..!“ Začal Kakashi překvapeně, načež mu Naruto přikývl.
„To už se stává poslední čtyři roky. Vždy, když mám narozeniny, Niisan smutní. Je to píseň, kterou Niisan říká, jak mu máma chybí. I když už je dospělej chlap.“ Vysvětlil Naruto a Elika setřela slzu. Po menší chvilce sóla se Tanma dal zase na zpěv. Duch Kushiny se už začal vzdalovat a Tanmovi stékala slza. Duch už pomalu začal mizet, jak Tanma dohrával, až zmizel úplně.
„Niisan, v pohodě?“ Zeptal se Naruto, když se Tanma zvedal. Přihlížející se dali v bouřlivý aplaus.
„Jo. Cígo to spraví. Pak se přidám.“ Řekl Tanma a šel vypojit kytaru. Elika tam ještě stála. Tanma se skrčil k ovládání komba, ale všiml si modré záře zpod postele. Vypojil kytaru a odsunul postel, kde spatřil známou věc. Vzal přívěsek do ruky a podíval se na něj. Držela se tam menší vrstva prachu, který Tanma odfoukl. Podíval se na přívěsek a potom na Eliku, která se na něj nevinně podívala.
„Příště ho neztrať.“ Řekl Tanma a přešel k Elice.
„Promiň. Zlobíš se?“ Zeptala se.
„A proč bych měl?“ Zeptal se Tanma pro změnu a přívěsek jí připnul kolem krku.
„Dalo by se říct, že držíš můj osud.“ Pousmál se Tanma a Elika ho políbila.
„Tarik se neodváží na dost dlouhou dobu. Žádné šílené militaristické akce se nepodnikají.“ Usmál se Tanma povzbudivě až mu Elika samou radostí skočila kolem krku.
„No, no, no.“ Konejšil Tanma.
„Niisan! Jdeš? Přijď, bude ř*ť!“ Zahulákal Naruto zespod.
„No jó porád!“ Zahulákal Tanma stejně a s Elikou sešel k ostatním.
Zbytek října uběhl jako voda a jak se říká, než se člověk otočí, blíží se prosinec. Prosinec se už pomalu blížil ke dveřím, listopad končil svou návštěvu. Tsunade seděla jako vždy za stolem a pohled jí padl na jednu zprávu. Hned vzala papír a tužku a začala sepisovat seznam potřebných lidí.
„Shizune!“ Shizune ihned přiběhla a Tsunade jí podala papír.
„Sežeň mi je.“
„Hai!“ Shizune už byla ta tam.
„Bože, Bože. A zrovna v nejlepším.“ Zkuhral Kiro.
„Už mluvíš jak Naruto kdysi.“ Řekla Sakura.
„Podle mě je dobře, že budeme mít misi jako za starých časů.“ Připomněla Sakura a Sasuke zaklepal na dveře. Jakmile se ozvalo vyzvání, vešli dovnitř. Uvnitř už stáli připraveni Tanma, Naruto, Hikaru a Tanaka.
„Dobře, že jste tady. Poslouchejte. Poblíž Mlžné je něco jako město. Vás tam posílám na misi. Je to na způsob eskorty artefaktu.“ Začala Tsunade.
„Co je v tom artefaktu?“ Zeptal se Tanma. Tsunade si povzdechla.
„To se neví. Hádám, že bližší informace dostanete na místě. Tanmo, Tanako. O velení se dohodněte sami. Rozchod!“ Zavelela Tsunade a všichni přítomní se rozešli domů se připravit. Tanma nakonec navrhl, že Tanaka bude vést. Ke konci dne se tým dostavil do města, kde se nejprve zabydleli a něco málo zjistili. Večer si sedli ve společenské místnosti.
„Ani tady neví, co je na tom artefaktu tak zajímavého. Ale musí to být důležité, když to Mizukage potřebuje.“ Začal Tanaka. Tanma už roloval cígo v prstech.
„Tati, to ten artefakt bude nést někdo z nás?“ Zeptal se Hikaru a Tanma zapálil.
„Ne. Posílají nám posla. A náš úkol je ho chránit. Říkám to dobře, Tanako-san?“ Zeptal se Tanma a vyfoukl. Tanaka přikývl. Hikaru už měl, co chtěl vědět.
„Kdy vyrážíme?“ Zeptal se Kiro a převzal od Tanmy poslední zbytek kuřiva.
„Zítra ráno.“ Odpověděl Tanma pohotově. Zjevně zjistil po svém co nejvíce informací.
„Jak dlouho nám to asi potrvá?“ Zeptal se Sasuke. Tanaka potáhl z dýmky.
„Možná týden. Možná dva. Kdo ví. Neví se, co na nás bude čekat.“ Řekl Tanaka a vyfoukl.
„Ví se alespoň, jaký odpor na nás čeká?“ Zeptal se Naruto.
„Banditi, strážci artefaktu… spousta havěti a pakáže.“ Odpověděl Tanma a protáhl se.
„Tak asi uděláme nejlíp, když se půjdeme vyspat, ne? Čím dřív, tím líp.“ Navrhla Sakura, s čímž všichni souhlasili. Tanma a Naruto ale spát ještě nešli. Tanma sedl za stůl a napsal vzkaz domů.
„Moje milá, dopředu ti nemůžu říct, jak dlouho ta mise potrvá, ale pokusím se, abychom byli za týden doma. Vlastně, co nejdřív, hehe. Pokud bude možno, budu ti dál dávat vědět. S láskou, Tanma.“ Dopsal Tanma dopis a sroloval papír. Ruličku uvázal malému orlovi kolem nohy a nastavil ruku. Orel se Tanmovi vyškrábal na ruku a Tanma přešel na balkon.
„Do Konohy, maličký. Víš komu.“ Řekl Tanma orlovi a švihl rukou. Orel se rozletěl s poštou do Konohy. Tanma se opřel od zábradlí a spatřil Naruta, jak se krčí u země a v rukách drží něco malého a černého. Kurýrská liška. Ta taky vystartovala směr Konoha a Naruto se vydal dovnitř.
Následujícího rána se Ninjové z Konohy připravovali na cestu. Přišel k nim menší chlapík s jednopopruhovým batohem na zádech. Jakmile bylo všechno připraveno, vyrazili na cestu. Cestou se museli zastavit v lese, protože se Tanmovi ozvalo žebro. Dali si menší přestávku, kdy Sakura Tanmu prohlédla. Byli blízko podivné jeskyně, která měla kamenné dveře.
„Musíme zjistit, jak to otevřít.“ Začal Hikaru.
„Co bych zjišťoval, jak otevřít nějaké čmáranice na zdi? Se tím jednoduše probiju.“ Řekl Kiro a jak řekl, tak učinil. Kamenné dveře se rozsypaly na prach.
„Ne nadarmo se mi říká Tank.“ Pochlubil se Kiro a zazubil se. Tým postupoval dál jeskynní. Došli asi tak do půlky jeskyně.
„Sasuke, ty umíš střílet z luku?“ Zeptal se Naruto.
„Jo. Proč?“ Otázal se jmenovaný.
„Se ptám.“ Opáčil Naruto a tým narazil na obří sloupy.
„Podzemní město?“ Zeptal se Hikaru. Tanaka zavrtěl hlavou.
„Chodby k chrámu. Určitě se tu objeví strážci. Buďte na pozoru.“ Řekl Tanaka a tým postupoval dál. Sasuke měl pocit, jakoby je něco sledovalo. Zaktivoval Sharingan.
„Sasuke-kun?“ Zeptala se Sakura, když Sasuke už dával ruku na rukojeť dýky.
„Nejsme sami.“ Řekl jmenovaný a měl pravdu. Zpoza jednoho sloupu se vyřítila divná postava v černém. Tanma reagoval rychle. Postava dostala do krku pořádné laso a Kiro postavu na zemi dorazil.
„Chraňte kurýra! Pohyb!“ Zavelel Tanma a zabodl jednoho strážce. O chvilku později menší bitva skončila.
„Čekal jsem, že to bude horší.“ Řekl Kiro. Tým postoupil dál, až narazil na jednu chodbu, ze které vycházelo zlaté světlo. Artefakt nalezen. Rychle ho vzali a ještě rychleji zmizeli. Sotva ale vylezli na chodbu, už byli obklíčení dalšími strážci. Tým se postavil do kruhu kolem kurýra. Každý sledoval dení před sebou. Kiro bojovně zařval. Ozval se ale silnější rámus, který strážce vystrašil a ti se dali na útěk. Kiro zvesela řval dál. Sasuke napnul luk a namířil na podivné oranžové světlo, které se k nim přibližovalo. Řev by se dal přirovnat kručícímu žaludku.
„Tati, co je to za čertovinu?“ Zeptal se Hikaru. Tanaka na chvilku zavřel oči a to něco opět zavrčelo.
„Stinný ohnivák. Ultimátní strážce těchto chodeb. Na toho nestačíme. Rychle!“ Zakřičel Tanaka a spolu se svými spolubojovníky se vydali na útěk směrem, kde čekali východ ven. Chodby se různě klikatily a tak různě, že se občas stalo, že jeden z týmu na chvilku zmizel a potom se zase objevil.
„Do p****e práce! Lidi! Dostalo mě to!“ Křičel Tanma z jedné chodby. Sasuke se vydal mu pomoct. Dvě skalní stěny držely Tanmu za vlasy. Sasuke reagoval rychle. Vytasil dýku a Tanmovi trošku ušmikl sestřih.
„Díky ,Sasuke. Poběž!“ Řekl Tanma a spolu se Sasukem se vydali pryč. Doběhli zbytek týmu u velkého schodiště. Tanaka zaostával.
„Tanako-san.“ Začal Tanma. Tanaka mu přiložil ruku na rameno.
„Veď je dál, Tanmo. Můstek a průchod jsou blízko.“ Řekl Tanaka, ale Tanma chvilku odporoval.
„Dělej co říkám! Tady nám nic nepomůže!“ Tanaka lehce Tanmu žduchl a pak se rozběhl. Tým postupoval dál, až narazili na schodiště s dírou uprostřed. Hikaru byl první, kdo to přeskočil.
„Tati, pojď!“ Vyzval Hikaru. Tanaka chvilku otálel, ale pak skočil. Těsně za ním proletěl šíp, který se odrazil do schodů. Sasuke napnul luk a vystřelil. Trefil se strážci přímo do čela.
„Sakuro, pojď!“ Řekl Sasuke, vzal Sakuru do náruče a skočil. Pod jejich vahou se ulomila další část schodiště.
„Naru!“ Řekl Tanma a chytil Naruta za límec pláště. Naruto se ani nenadál a už skončil v Tanakově náruči. Tanma se už natahoval pro Kira.
„Kameníka nikdo nepovalí!“ Protestoval Kiro a s bojovým křikem skočil. Bohužel to trošku nevychytal a skončil na hraně. Sasuke ho pohotově chytil, bohužel za vlasy.
„Au! Za háro ne!“ Skučel Kiro. Tanma mezitím hodil jeden nůž po strážcích. Ulomil se jeden kus schodiště. Tanma rychle hodil kurýra o kus dál a na poslední chvíli se odrazil. Mezera už byla moc velká. Ohnivák byl hned za nima, ale se svou velikostí se nevešel do průchodu, tak si prorážel cestu, až kameny ze stropu padaly. Jeden spadl na schodiště, které se po chvilce trpělivosti dalo do pohybu.
„Teď!“ Vyzval Sasuke k odrazu. Úspěšně se podařilo. Tým pokračoval dál, Naruto vyvolal i Kuramu na pomoc. Došli do jedné místnosti s ohnivou zdí.
„Průchodem! Rychle!“ Hnal je Tanaka a otočil se k ohni. Ohnivák z ní vyšel, Tanaka se hnal za ostatními. Tým i s kurýrem prošli přes můstek, Tanaka se ale v půlce zastavil a otočil se na Ohniváka.
„Nedokážeš projít!“ Zakřičel Tanaka.
„Tati!“ Ozval se Hikaru a Ohnivák se více rozpálil.
„Sloužím Posvátné půdě! Vládnu nad mocí kamene!“ Ohnivák si z ohně vytvořil meč.
„Temný oheň ti nepomůže! Živel Země: Hliněná stěna!“ Ohnivák se napřáhl a sekl. Měč projel zdí jako máslem. Ale o svůj meč přišel.
„Jdi zpět, odkud jsi přišel!“ Zakřičel opět Tanaka, když si Ohnivák z ohně vytvořil něco jako bič.
„Neprojdeš dál!“ Zakřičel znovu Tanaka a silně bouchl pěstí do můstku. Pod Ohnivákem se můstek propadl a padal do tmy. Tanaka se sotva otočil, Ohnivák mu bičem chytil nohu a shodil Tanaku. Hikaru se už chtěl rozběhnout.
„Tati!“ Snažil se Hikaru vyprostit z Kirova sevření. Tanaka se škrábal na okraj.
„Běžte, hlupáci!“ Řekl Tanaka a pustil se. Tanma stále sledoval můstek.
„Ne!“ Křičel Hikaru, ale Kiro ho už vyváděl přes průchod.
„Zlatej Orle!“ Upozornil na sebe Kiro a proběhl průchodem. Za ním ostatní, Tanma doběhl jako poslední.
Vyběhli ven, do skal a všechny postihl smutek.
„Nechali jsme ho tam! Nechali!“ Žadonil Naruto. Kurama ho ale držel ocasy, taky smutnil. Kurýr postával a nevěřil další smrti. A to jich viděl hodně. Sakura našla komfort u Sasukeho. Tanma taky postával, utíral si meč.
„Kurýre, zvedni je.“ Řekl Tanma a zahodil zakrvácený hadr. Kurýr se vydal k Sasukemu a Sakuře.
„Nech je chvilku být, pro smilování!“ Začal Kiro.
„Večer se ty kopce budou hemžit Bůh ví čím! Musíme jít dál.“ Řekl Tanma a zasunul meč.
„Pojď, Kiro. Kuramo! Sasuke! Zvedáme se.“ Zavelel Tanma a přešel k Narutovi.
„Vstávej, Naru.“ Zvedl Naruta a popošel kousek dál.
„Hikaru? Hikaru!“ Zavolal na dotyčného. Hikaru se otočil, po tvářích mu stékaly slzy. O menší chvilinečku se vydali zase na cestu. Mlžná byla blízko, hned za kopci. V menším údolí se usadili, založili tábor.
„Tady založíme tábor. K Mlžné dorazíme pěšky. Už jsme skoro u ní.“ Oznámil Tanma a sedl si.
„Tak to je výhoda. Tím dřív budeme doma, ne?“ Řekl Kiro.
„Přesně tak.“ Přitakal Tanma a zapálil si. Naruto k němu přešel.
„Niisan, neměli bychom se tu dlouho zdržovat. Něco v tomto lese číhá.“ Začal Naruto.
„Já nic necítím.“
„Já taky ne.“ Přidal se Sasuke.
„Něco temného na nás číhá. Niisan, nejsme sami.“ Pokračoval Naruto. Tanma si prohrábl vlasy, několik mu ještě ulpělo na rukavici. Lehce zanadával a Sakura se jala ho upravit.
„No, Senseii, teď vypadáte úplně jako Čtvrtý.“ Řekla Sakura. Tanma jí za to vřele poděkoval.
„Naru, nemysli na to tolik. Teďka hlavně odpočívej, ať jsi fit na pokračování.“ Poradil Tanma. Sasuke se rozhlédl po táboře.
„Kde je kurýr?“ Zeptal se nakonec. Kurama zvedl hlavu a Tanma se taky porozhlédl. Pohled mu padl na opuštěné Hikaruovy věci. Kurýr se procházel po lese, Hikaru kousek dál od něj sbíral dřevo na oheň.
„Není moudré se toulat sám. Obzvlášť ty ne.“ Řekl Hikaru a ohnul se pro dobře vypadající klacek.
„Mlžná je blízko. Není třeba se něčeho obávat.“ Prohodil kurýr a sedl si na kámen.
„Aby ses nedivil. Právě tomu jsem se s Tanmou naučil hodně. Když už jsi u cíle, vždycky se musí objevit nějaká finální překážka.“ Pokračoval Hikaru.
„Ale jdi. Co by se nám mohlo stát?“ Zeptal se kurýr lehkovážně. To Hikarua naštvalo.
„Tak pardon, že dbám na opatrnost!“ Zakřičel Hikaru a vzteky zahodil klacky. Kurýr začal pomalu couvat.
„Zjevně využíváš toho, že kvůli tobě a nějakému blbému šutru riskujeme své životy, co?!“ Začal Hikaru naštvaně a přibližoval se ke kurýrovi.
„Ne, tohle ne.“ Hájil se kurýr, Hikaru ale nepřestával.
„Že my se můžeme přetrhnout, aby ten šutr nedostal nikdo jiný, než Mlžná, že je to tak?!“ Pokračoval Hikaru.
„A já za to asi můžu, že jo?!“ Kurýra to začalo taky pěkně dopalovat.
„Beztak!“ Hikaru skočil po kurýrovi, povalil ho na zem a snažil se mu vzít ten artefakt. Kurýr se nedal a vrazil Hikaruovi do nosu a pak utekl.
„Budiž! Využíváš nás! Zrádče! Však ty ještě uvidíš ty jeden…!“ Hikaru se zvedal ale uklouzl a skutálel se z kopce.
„Omlouvám se. Kurýre! Promiň!“ Kurýr běžel lesem, slyšel Hikaruovy omluvy, ale nevnímal je. Zastavil se až u podivné skalní formace.
„Kurýre?“ Tanma se objevil na scéně. Kurýr se lekl a chtěl utéct.
„Zblbnul Hikarua.“ Tanma zrychlil krok.
„Je artefakt v pořádku?“ Zeptal se Tanma, ale kurýr odběhl o kousek dál.
„Kurýre! Dal jsem Mlžné slib. A já sliby plním!“ Klidnil Tanma kurýra.
„Jsi jiný, než Hikaru?“ Zeptal se a Tanma přikývl.
„Šel bys se mnou?“ Zeptal se opět kurýr a ukázal neporušený artefakt.
„Šel bych, ale budeš mít někoho jinýho. Kuramo! Půjdeš s kurýrem.“ Tanma se obrátil na Kuramu, který se tam objevil. Kurama přikývl a Tanma natočil hlavu na stranu.
„Jděte!“ Zavelel Tanma a vytasil. Kurýr nechápal, proč se Tanma otočil k lesu.
„Bežte! Pohyb!“ Zavelel Tanma a z lesa se vyřítilo několik zlodějů. Kurýr a Kurama se vydali na cestu. Tanma se pustil do souboje se zloději, pár z nich vylákal na skálu.
„Získejte artefakt! Rychle! Získejte ho!“ Zakřičel jeden z nich, zjevně vůdce. Dva se vydali kurýrovým směrem. Tanma zasunul meč a skočil. Dva zloděje zabil skrytými čepelemi. Z lesa se vyřítil zbytek, kromě Hikarua. Tanmovi se opět ozvalo žebro, pomocí různých kotoulů, přeskoků a jiné akrobacie se schoval do keřů, odkud pak houknul na Sakuru. Kurýr s Kuramou běžel dál lesem, zloději byli za nima. Naruto, Sasuke a Kiro postupovali dál za zloději. Později i Tanma se Sakurou, ale i nadále zůstali v úkrytu.
V Konoze seděla Elika doma spolu s Ino a Hinatou a povídaly si. Ale naráz zpoza Eličina trička začalo blikat červené světlo v rytmu tepu. Rychle ho vytáhla a zděsila se.
„Snad jsou v pořádku.“ Řekla Hinata a přisedla si k Elice.
U Mlžné se bojovalo v plném proudu. Zloději našli Tanmu se Sakurou, který už na tom byl zle. Na pomoc jim ale přišel Hikaru a začal drtit další a další zloděje. Tanma se Sakurou se vydali do dalšího úkrytu. Na scéně se ale objevil jejich vůdce s kuší v ruce. Naruto a zbytek bojovali o kus dál, ale ozval se křik.
„To je křik orla!“ Oznámil Sasuke. Naruto se rozběhl za zdrojem.
„Hikaru!“ Naruto se pustil opět do souboje. Vůdce zlodějů zamířil kuš na Hikarua a vystřelil. První rána padla do srdce. Hikaru se ale zvedl a začal bojovat o to urputněji. Vůdce nabil a znova vystřelil. Druhá rána padla do žaludku. Hikaru ještě stál, ale už na něj sedla únava. Třetí rána mu sedla do pravé plíce a to se Hikaru už svezl na kolena. Zloději si šli pro Tanmu se Sakurou a unesli je. Vůdce kráčel pomalu a klidně, s úmyslem Hikarua dorazit šípem do hlavy. V tom mu ale zabránil Naruto, který se pustil s vůdcem do šermu. Po chvilce bojování Naruto úspěšně usekl vůdci hlavu a unaveně doběhl k již ležícímu Hikaruovi.
„Zajali Tanmu a Sakuru!“ Začal Hikaru.
„Jen klid.“
„Kurýr… Kde je kurýr?“ Zeptal se Hikaru a popadal dech.
„Niisan ho nechal s Kuramou jít.“ Klidnil ho Naruto.
„To já nedokázal. Chtěl jsem ten artefakt vzít. Nechápal jsem… a zklamal jsem.“ Litoval Hikaru a dal Narutovi ruku na rameno.
„Už je mimo náš dosah.“ Řekl Naruto a chtěl mu vytáhnout šípy. Hikaru ho ale zarazil.
„Nech toho! Je konec. Namikaze padnou. Propadnou se do tmy. A Konoha taky!“ Bědoval Hikaru.
„Nevím, kolik síly je v mé krvi, ale slibuju, že nenechám padnout Konohu ani náš klan.“ Prohlásil bojovně Naruto.
„Náš klan?... Náš klan.“ Usmál se Hikaru a pravačkou se snažil dosáhnout na meč. Naruto mu ho podal a Hikaru si ho přiložil na hruď.
„Šel bych s tebou můj bratře… Veliteli… Můj Hokage.“ Zněla Hikaruova poslední slova. Naruto si povzdechl.
„Mír s tebou, Synu Namikaze.“ Řekl Naruto a zavřel Hikaruovy oči. Později se Naruto, Sasuke a Kiro dochystali v táboře. Sasuke už chtěl jít za kurýrem, Naruto ho ale zastavil.
„Tak vše bylo marný. Tým se rozpadl.“ Zabědoval Kiro. Naruto přiložil mu i Sasukemu ruce na rameno.
„Ne, budeme-li si dál věrní. Nenecháme Sakuru a Niisana napospas mučení a bolesti. Dokud nám zbudou síly. Nechte tu vše, co nepotřebujeme. Cestujeme nalehko. Jdeme ulovit pár zlodějů!“ Zavelel Naruto bojovně a rozběhl se do lesa. Kiro bojovně zakřičel a spolu se Sasukem se rozběhl za Narutem, vstříc záchrany svých přátel.