Hokageho syn ep. 17

„Hlavně vydrž, Kiro! Zlatý Orel přichází!“ Pomyslel si Tanma a nasadil si kapuci. Na hřbetu Aquily se vydal směrem Kamenná. Byl asi v půli cesty, kdy se mu ozval Kiro.
„Tanmo, jsem v ř**i!“ Ozval se Kiro, jeho hlas zněl zadýchaně, až unaveně.
„Vydrž, Kiro. Jsem na cestě!“ Řekl Tanma a Aquila mocně mávla křídly a byli tatam. Tanma dorazil ke Kamenné, Aquila se rozhodla počkat u skal. Tanma se vydal po svých.
V Kamenné
Kiro utíkal, co mu nohy stačily. Běžel, zakopával, občas se ohlídl za sebe, aby viděl, kde jsou jeho pronásledovatelé. Opičáci, občas lidští vojáci a místy i Kobylky. Kira píchlo na boku a instinktivně si tam přiložil ruku. Nahmatal ale něco teplého a tekutého. Opičák ho kousnul. Naštěstí ale nebyl plný mutagenu, ale jeho kousnutí mělo cíl oslabit a zpomalit. A zase si nikdo nevšiml podivné černé šmouhy, která se rychle a neslyšně pohybovala po střechách.
„Dopadněte zrádce! Doveďte ho před mou osobu!“ Znělo lidským vojákům ve vysílačkách. Tarik rozdával rozkazy. Kiro se ani nenadál a už ležel na zemi. Dvě Kobylky ho zvedly za ruce s úmyslem ho zavést k Tarikovi. Kiro vydýchával, jak jen to šlo. Na plicích měl strašný tlak, těžce se mu dýchalo. Tanma usoudil, že je nejvhodnější doba na zásah. Vyčkal si na správný moment, kdy Kiro a obě kobylky budou přímo pod ním. Bez váhání se vrhl ze střechy, s oběma skrytými čepelemi vytasenými a zabil Kirovy zadržovatele.
„Čas zmizet! Jdeme!“ Řekl Tanma tvrdě a spolu s Kirem začal utíkat po střechách.
„Kam míříme?“ Zeptal se Kiro.
„Tamta strážní věž! Aspoň doufám, že mutanti neumí šplhat.“ Řekl Tanma a ukázal na jednu strážní věž. Kiro ho ujistil, že mutanti neumí lézt po budovách, tak se teda neúnavně vydali ke strážní věži, kde pobýval jeden strážní. Tanma a Kiro byli na menší plošince pod vrcholem. Tanma řekl Kirovi, ať si vezme jednu stranu a začali se škrábat nahoru. Kiro se dostal na vrcholek, kde dobře viděl na strážního. Všiml si i Tanmy, tak lehce zahvízdal a strážní přešel za zvukem. Tanma využil jeho nepozornosti a vylezl nahoru. Dostal se na strážního a rychle a tiše strážnímu zlomil vaz. Potom Kirovi pomohl nahoru.
„Kam se chystáme?“ Zeptal se Kiro, když si sedl, aby si odpočinul. Tanma se rozhlížel po okolí, aby rozpoznal ty skály, kde čeká Aquila. Nakonec ukázal jedním směrem.
„Tam, na ty skály.“ Řekl Tanma a Kiro se podíval jeho směrem. Tanma vylezl na menší zábradlí věže a sledoval okolí.
„Zapálil bych.“ Prohodil Kiro.
„Smůla, došly mi. Obvaž si tu ránu, nebo zařveš.“ Řekl Tanma a vytáhl malou krabičku, kterou hodil Kirovi. Kiro si obvázal zraněný bok a Tanma se podíval dolů z věže.
„Cítíš se na další útěk?“ Zeptal se Tanma.
„Snad jo.“ Řekl Kiro a zvedl se. Tanma ho v rychlosti zatáhl za límec a skočil z věže. Společně dopadli do kupky listů na zemi, ze které vylezl jen Tanma.
„Buď tady.“ Řekl Tanma velitelsky a postavil se k rohu. Opatrně vystrčil hlavu a sledoval dění. Byli blízko jednoho východu z Kamenné, který vedl ke skalám. Byl ale hlídán dvěma Kobylkami. Tanma opět zalezl za roh a potichu zahvízdal.
„Slyšel jsi něco?“ Zeptal se jeden z mutantů chraplavým, hrubým hlasem.
„Ne. Nic.“ Odpověděl druhý. Tanma tedy zahvízdal znovu, trošku silněji.
„Co to bylo?“ Zeptal se opět první mutant.
„Možná jen pták.“ Odpověděl druhý.
„Děláte si ze mě p***l?!“ Pomyslel si Tanma a přiložil si k puse dva prsty. Zahvízdal tak silně, že se Tanma ptal v duchu, jestli to trošku nepřehnal. To už ale mutanty přimělo se podívat po zdroji. Poslední věc co viděli byla skrytá čepel v jejich hrdlech. Kiro už vylezl z kupky.
„Co ty těla?“
„Není čas. Poběž!“ Řekl Tanma a po boku s Kirem vyběhli z Kamenné ke skalám. Za nimi se už ozývaly další kroky a mručení jak Kobylek tak i Opičáků.
Po nějaké chvíli lezení po skalách byl už Tanma i Kiro blíž k místu, kde čeká Aquila.
„Sakra! Už jsou tady zas!“ Ohlédl se Kiro a zanadával.
„Tak pojď, už jsme skoro tady.“ Řekl Tanma a s Kirem běželi k Aquile. Za nima si to hnal ale i jeden opičák, který skočil po obou. Tanma ho ale rychle přehodil přes okraj a podíval se. Spousta mutantů, mezi nimi i Tarik osobně.
„Běž, Kiro. Já se o ně postarám.“ Řekl Tanma. Kiro ho ale chytl za paži.
„Počkej! Vykašli se tentokrát na to, Tanmo! Vykašli se na to a pojď taky!“ Přemlouval ho Kiro. Tanma se ale nevzdával, zjevně měl situaci dobře promyšlenou.
„Nehodlám riskovat, že ten idiot půjde za námi celou tu cestu a že ho zavedeme rovnou do Konohy. Běžte!“ Zakřičel Tanma a odstrčil Kira k Aquile. Kiro na Tanmu pořád ještě nevěřícně hleděl a Tanma se už vydal po skalách, aby odlákal Tarikovu pozornost.
„Tak pojď, Kiro! Poběž, nebo se z tebe stane večeře!“ Zakřičela Aquila a Kiro nasedl. Ještě chvíli letěli souběžně, jak Tanma běžel po skalách, pak se ale Tanma zastavil na jednom útesu.
„Běžte!“ Zakřičel Tanma a otočil se na Tarika. Kiro na Aquile se zastavili v uctivé vzdálenosti.
„Ale, ale! Kohopak to tu máme. Ptáček, co se nikdy nenaučil lítat. A ani se nenaučí!“ Zahřímal Tarik v čele své mutantí armádě.
„Taky tě nerad vidím, Tariku.“ Odvětil Tanma s klidem. Tarik a jeho mutanti se přibližovali.
„Nemáš kam utéct. Máš dvě možnosti. Rovnou skočit dolů a nebo počkat, až dám mým mutantům povel.“ Navrhl Tarik.
„Moc si věříš.“ Odvětil opět Tanma s klidem. Jeden z opičáků se na Tanmu vrhl. Ten ho jen chytil za zápěstí a seslal z útesu.
„Konoha se ti nikdy nepodvolí, Tariku! To ti můžu zaručit.“ Řekl Tanma a Tarik se zasmál.
„Trošku silná slova, před tvým koncem, nemyslíš?“ Zeptal se Tarik a opět se přiblížil. Tanma kousek couvl, patama už narážel na prázdný vzduch. Podíval se za sebe a pak zpátky na Tarika. Tarik dal povel dvěma Kobylkám, aby Tanmu zajali. Tanma se jim ale v klidu vyhl a seslal je dolů.
„Takže se chceš ještě prát! Budiž.“ Uznal Tarik a opět se přiblížil.
„Možná příště.“ Odvětil Tanma opět v klidu. Tarik nechápal. Tanma jen rozpažil.
„Andělé volají.“ Řekl Tanma a nechal své tělo přepadnout z útesu.
„Tanmo!“ Zakřičel Kiro, ale Aquila už mocně mávla křídly a byli pryč. Tarik se podíval přes okraj.
„Vážně skočil. Blázen. Takhle to vzdát.“ Konstatoval Tarik a otočil se k mutantům.
„Připravte se! Naše šance na dobytí Konohy nastala! Nakažte co nejvíc! Pozítří jdeme do Konohy!“ Zahřímal Tarik a mutanti začali radostně řvát. Kamenní později opustili skály.
Kiro byl asi čtvrt cesty od Konohy. Nemohl uvěřit tomu co se stalo.
„Ne! To se nemohlo stát! Aquilo, musíme se vrátit!“ Žádal Kiro.
„Ne. Tanma řekl ať jdeme.“ Nesouhlasila Aquila.
„Tvůj tón se mi nelíbí. Vypadá to, že něco kuješ.“ Řekl Kiro a Aquila si povzdechla.
„Možná máš pravdu, Kiro. Je pravda, že mě mrzí, že už není mezi námi, že už nebude více jeho rad, vtípků a tak podobně.“ Posmutněla nejprve Aquila, pak ale zvážněla.
„Ale poslouchej, Kiro. To co Tanma udělal, udělal to pro vás. Pro jeho přátele.“ Kiro sklopil pohled.
„Víš, znala jsem i jeho rodiče. A přesně to samé, to samé udělali i oni, jen aby ochránili ty, na kterých jim záleželo.“ Dokončila Aquila.
„Tanma se vždycky staral o ostatní, ale o sebe nikdy.“ Řekl Kiro a přiložil si dlaň na obličej. Mírně se zatřásl.
„Prostě tomu nemůžu uvěřit.“ Vzlyknul Kiro. Aquila taky sklopila hlavu. Stekla jí slza.
„Bojím se reakce ostatních.“ Přiznala Aquila a mocně mávla křídly. Už byli v Konoze, kde se Aquila přeměnila na člověka. Už je čekali Naruto, Ino a Elika.
„Už jsou tady.“ Řekl Naruto, nejprve začal vesel, ale později, jeho tón se utlumoval.
„Něco se mi nelíbí.“ Pomyslel si Naruto. Aquila a Kiro došli k nim.
„Kde je Niisan?“ Zeptal se Naruto. Chvilka ticha.
„Kde je Tanma?!“ Zeptal se Naruto podruhé, rázněji. Kiro jen smutně zakroutil hlavou. Elika k němu přešla.
„Kiro, co je? Kde je Tanma-kun?“ Zeptala se Elika. Kiro se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy.
„Padl.“ Řekl smutně a pak zase sklopil hlavu.
„Co je s ním, Kiro?“ Žádal Naruto dál. Kirovi se bolestí zkřivil obličej.
„Je mrtvý! Zlatý Orel je mrtvý! Mrtvý kvůli někomu, jako jsem já!“ Vykřikl Kiro. Naruto zakroutil hlavou, Ino si šokovaně přiložila ruce k ústům a Elika začala pomalu couvat.
„Cože? Ne! Jak se to stalo?!“ Ptal se Naruto dál. Kiro jim tedy převyprávěl, co viděl.
„Ne, to není možný! Niisan…“ Smutnil Naruto, pomalu se mu leskly slzy v očích.
„Ne! Řekni, že to není pravda! Jen to ne!“ Elika už brečela. Aquila už stihla zmizet, Ino si odebrala Kira do své péče, když viděla, v jakém stavu Kiro je. Zůstali jen Naruto a Elika.
„Ne, ne! To nemůže být! Prostě ne!“ Přesvědčoval se Naruto, ani si nevšiml, že Elika odešla. Rozhodl se, že si zajde pročistit hlavu. Elika se smutně a osamoceně procházela ulicemi se svěšenou hlavou. Slzy jí tekly proudem. Náhle se ale zastavila a začala se klepat.
„Tanmo-kun…“
Ve skalách poblíž Kamenné se něco drápalo na menší plošinu. To něco vylezlo znaveně na plošinu a hezkou chvilku tam leželo.
„Ty p**o! Tohle byla ta největší kravina, co jsem kdy udělal. Už nikdy víc!“ Vyslovil mladík, mezi nádechy a výdechy. Pak se posadil a podíval se na svoje ruce. Kus rukavic chyběl, mladík měl pěkně sedřené ruce.
„Hmm, můžu si koupit nové.“ Konstatoval v duchu a sundal si kapuci. Jeho zlaté vlasy vlály ve větru. Chtěl se postavit, ale něco ho píchlo u srdce.
„Sakra! Tak to je síla. A bez lékařské pomoci se odtud nehnu.“ Řekl si mladík a znova se posadil.
„Snad jsem Kirovi nedal celou tu lékárničku.“ Promluvil mladík a sundal si malou brašničku z pásu. Nakoukl do ní a hledal.
„Zbylo mi jen jedno cígo. No to potěš. Pecka! Přece jenom jsem mu tu lékárničku nedal celou.“ Řekl mladík a zahodil to, co zbylo z rukavic. Obvázal si ruce a vypotácel se ven.
„Dost výška. Ještě že jsem měl tolik rozumu a zachytil se, jinak bych měl rande se zemí vespod a ne s Eli-chan. Do p****e!“ Zaklel mladík a chytil se za hlavu.
„Oni si myslí, že jsem mrtvej. Ale na druhou stranu si to myslí i Tarik… Počkat! Jestli si to myslí i Tarik, tak ten toho využije a půjde na Konohu! Sakra! Musím jí… Jau! Zatraceně!“ Opět se chytil za hruď.
„Tak tohle vidím na něco se žebry.“ Řekl mladík a podíval se na výšku, ze které spadl. Na jedné části byl pruh celý od krve.
„No to mě teda…! Ale není čas, budu muset něco rychle podniknout.“ Řekl si mladík a sundával si svršky. Objevila se u něj červená liška s devíti ocasy.
„Zdravím, Tanmo. Jak žiješ?“
„Tobě taky ahoj, Kuramo. Až na sedřený ruce a něco s žebry to celkem ujde. Co ty?“ Zeptal se Tanma s klidem a vytahoval si vrhací nůž.
„No jo, už mlčím. Počkej, podívám se ti na to.“ Navrhl Kurama a pomohl Tanmovi.
V Konoze panovala pochmurná nálada. Kirovi už bylo lépe, alespoň nějaké pozitivum pro Konohu. Naruto seděl v čele klanu Namikaze a divil se, že to Tanma zvládá tak lehce.
„Boha jeho, Niisan! Co za blbost jsi to provedl? Ani nemáš ponětí, jak všem tu chybíš. Ale ty tu nejsi. Ty už se nevrátíš.“ Pomyslel si Naruto a vstal od stolu. Podíval se na Tanmovu mapu, celou ji prozkoumal.
„Pro Konohu je tvoje smrt vážná škoda, Niisan. A Tsunade se už chystala k jednomu zásadnímu rozhodnutí, ale netuším jaké.“ Pomyslel si opět Naruto a vyšel k sobě domů. Doma mu, jako by ho něco navádělo, něco říkalo, ať si zajde do svojí zbrojnice. Vydal se tedy do své zbrojnice, veden tím zvláštním pocitem. Byla tma, ale náhle po jedné chodbě vzplanuly pochodně, na konci chodby byla figurína s pláštěm Čtvrtého. Nebyl tam jen plášť, popruhem k figuríně byla připoutána i katana.
„Kdo to sem dal?“ Zeptal se Naruto sám sebe.
„Já. Abych pravdu řekl, Tanma chtěl, abych ti to dal. Původně si to měl dostat pozítří, na tvoje narozeniny, ale jinak to nešlo.“ Řekl Kurama, který se tam zničehonic objevil. Naruto přešel k figuríně.
„Obleč si ho, ne? Na co čekáš?“ Vyzval ho Kurama. Naruto, i s Katanou si oblékl plášť na sebe, ale náhle ucítil divný tlak v hlavě. Před očima měl oslnivé světlo, které nakonec pohaslo. Naruto ležel v bezvědomí.
„Kde to jsem? Kuramo?“ Křičel Naruto do ticha a do bíla. Pak se mu ale okolí vyjasnilo. Ležel na rozkvetlé louce, pod statným stromem, ale na něčem měkkém.
„Co to?“ Naruto chtěl zvednout hlavu, ale něco, nebo někdo mu v tom zabránil. Něčí ruka.
„Jen lež, broučku.“ Uslyšel Naruto laskavý, známý hlas. To už se ale Naruto posadil.
„Mami? Tati?“ Minato vylezl zpod stromu.
„Co vy tady? Je to pěkné, až dojemné být spolu.“ Řekl Naruto.
„To ti věřím. Ale jak ses tu dostal?“ Zeptal se Minato.
„Oblékl jsem si tvůj plášť.“
„A k tomu se dostal kvůli mně.“ Zaznělo z koruny stromu. Naruto zvedl hlavu.
„Niisan?“ Tanma seskočil z koruny a pád zmírnil kotoulem.
„Jo.“ Zakřenil se Tanma.
„Jak ty ses tu dostal?“ Zeptal se Naruto. Tanma mu položil ruku na rameno.
„A není to jedno? Hlavně, že jsme tu všichni, jako rodina. A to je to hlavní.“
„Asi máš pravdu, Niisan. Ale ještě mi tu někdo chybí.“ Uznal Naruto.
„Promiň, synu. Ale udělal jsem to jen tak, abychom tu byli my čtyři. Na vaše přítelkyně, jsme nepomýšleli.“ Omluvil se Minato. Naruto ho pochopil. Uplynulá menší chvilka, kdy se Tanma postavil. Jeho čas s rodinou končil.
„Niisan, nechceš mi něco říct?“
„Povím to později. Ale teď mě, Naru, poslouchej. Něco hroznýho se blíží. Zůstaň ve střehu. Pokud se něco semele, vyhledej mě v nitru.“ Řekl Tanma a přiložil svou ruku Narutovi na srdce. Naruto kvalitně nechápal, ale to už Tanma zmizel.
Kdesi jinde v Konoze, Elika se procházela sama po ulicích, slzy jí smáčely obličej. Po cestě si všimla náhodných párů.
„Ani neví, jaké mají štěstí. Že neprožívají, to co já. Tanmo-kun, proč ty?“ Pomyslela si Elika a vzhlédla k obloze. Začaly se stahovat mračna.
„I příroda se mnou soucítí.“ Pomyslela si Elika.
Nastal večer, respektive začalo se připozďovat a nějaký tajemný, černý stín si krátil cestu přes střechy. Stín zapadl do postranní uličky a vyčkával svůj cíl. Cílem byla mladá dívka, s netradičně růžovými vlasy. Stín se přitiskl ke zdi a sledoval. Cíl byl na dohled, tak potichu zahvízdal. Úspěch, cíl se vydal po zdroji. Sakura se ani nenadála a už byla zatáhnutá do uličky. Chtěla začít křičet, ale neznámý jí zacpal pusu.
„Šššš! Klid, holka! To jsem já! To jsem já.“ Řekl neznámý a sundal Sakuře ruku z pusy. Pak si zlehka sundal kapuci, Sakura spatřila známé zlaté vlasy.
„Tanmo-senseii!“ Sakura radostně objala svého mistra.
„No, no. Saky, poslouchej mě.“ Začal Tanma a Sakura se na něj podívala.
„Cítím, že něco zlýho přijde. A to sakra těžkýho. Momentálně vysvětlovat nemůžu, to…“ Tanma se zarazil a naslouchal okolí.
„Do háje! Vysvětlím to později. Saky, dobře mě poslouchej! Běž do čtvrti Namikaze a vyhledej Naruta. Měl by sedět ve vedení klanu. Varuj ho! Řekni mu, ať připraví své muže. Pak klidně varuj ostatní. Běž!“
„A co vy, Senseii?“ Zeptala se Sakura.
„Já se pokusím zlikvidovat alespoň ty mutanty, a nebo budu jako moment překvapení. Každopádně, o mě se neboj.“ Řekl Tanma a vylezl na střechu.
„Kolikrát to ještě řeknu a nedodržím?“ Pomyslel si Tanma a přes střechy za pomocí Parkouru se dostal k bráně, kde se zastavil. Tarikova armáda postupovala blíž a blíž. Někdo k Tanmovi ale přistoupil.
„Já to tušil, že ty nemůžeš zemřít, Niisan.“
„Teď nemůžu. Vysvětlování si nechám na později, Naru.“ Řekl Tanma a podíval se na svého sourozence.
„Připraven, Niisan?“
„Tak ukaž, co tě máma naučila.“ Pousmál se Tanma bojovně a spolu s Narutem i Kuramou seskočili z hradeb před Konohu.
„Koukám, že jste o pohřbu ještě nepřemýšleli.“ Konstatoval Tanma a sundal si kápi. Tarikova armáda byla blízko.
„To není možný!“ Nevěřil Tarik svým očím.
„Jak vidíš, tak je!“ Ujistil ho Tanma a vytasil.
„Předstíral jsi svou smrt, ale teď ji už předstírat nebudeš!“ Zahřímal Tarik. Tanma na něj zamířil mečem.
„Tak dávej bacha, ať to není naopak.“ Vysmál se mu Tanma, ale už musel blokovat útok opičáka.
„První rána? Tak dobře! Jedem, Niisan!“ Vyzval Naruto. Opičák skončil na kousky.
„Nemusíš to říkat dvakrát!“ Řekl Tanma a v rychlosti chytil Naruta za rukáv a hodil ho Tarikovým směrem. Tarik sice Narutův výpad vyblokoval, ale Narutovi se od zad odrazil Tanma s dalším výpadem, což donutilo Tarika kousek ustoupit. Krásné kombo ukončil Kurama.
„Sakra! Jedna krev, sjednocené útoky! Budu se muset vzdálit!“ Pomyslel si Tarik a jakmile Naruto učinil další výpad, Tarik se rozsypal v haldu kamení.
„Tak mutanti jsou na nás, Niisan!“
„Není problém! Pět Elementů!“ Zakřičel Tanma a spustil zajímavou kombinaci elementů. Svých elementů. Kolem pravačky mu začal obíhat nejprve blesk, pak vítr, který se nakonec změnil v oheň. S nabitou pravačkou se rozběhl k jedné Kobylce a zasadil pořádnou ránu. Kobylka odletěla, letem sundala i několik dalších mutantů.
„Niisan! Musíme je trošku zatlačit zpátky!“ Zakřičel Naruto.
„Velmi dobře!“ Pousmál se Tanma.
„Už chápeš smysl vedení ostatních. I za naše rodiče jsem na tebe hrdý, Naru.“ Pomyslel si Tanma, ale to už Naruto použil Velký bahenní skluz, který odhodil celou Tarikovu armádu o pěkný kus dál. Z Konohy se vyrojilo několik bojeschopných Ninjů. Tanma si všiml Eliky, tak si rychle hodil kapuci na hlavu a jal se bojovat. O slušnou chvíli později, bitva byla v plném proudu. Hodně škod na straně mutantů. Přes bojiště šlo občas spatřit modrou a zelenou čepel. Bratři si prosekávali cestu.
„Niisan! Cítíš to?“ Zeptal se Naruto. Tanma nasál.
„Jo. Zemní plyn.“ Řekl Tanma a Naruto bouchl rukama do země. Pod mutanty se probořila země, menší kráter. Někteří se začali škrábat nahoru, ale spatřili Tanmu na okraji, který je zase skopl dolů.
„Nejde, co? Jo, vítejte…“ Začal Tanma a přiložil ruce k sobě. Chvilku se nic nedělo, ale Tanma se pak skrčil a přiložil dlaně na okraj.
„V pekle.“ Dokončil Tanma chladně a ze země vyrašily plameny. Naruto přešel k Tanmovi, který se zvedal.
„Živel Země…“ Začal Naruto.
„A Oheň: Brána do Pekla.“ Dořekl Tanma a zaměřil svůj zrak na Tarika, který nevěřil svým očím.
„Mí mutanti! Za to zaplatíte!“ Zahřímal Tarik.
„A ty zaplatíš za to, co jsi provedl Kazekagemu a Mizukage!“ Ozval se Tanma Tarikovi za zády. Naruto si to už taky mířil na Tarika.
„Tvůj konec se blíží! To už nezměníš.“ Řekl Tanma chladně a Tarik ucítil na svém hrdle čepel. Mrkl a už měl před sebou Naruta mířícího na něj katanou.
„To si jen myslíte. Hlupáci! Mutantů jsem měl více!“ Zasmál se zlostně Tarik a zase se rozpadl na několik kamení. Zase zdrhl, zbabělec. Po*****j strachy.
„Co tím myslel?“ Zeptal se Naruto.
„Že máme ještě společnost!“ Řekl Tanma a zbystřil smysly. Pak se ale vrhl jedním směrem. Tam kde byla Elika. Ta sice její hrozbu neviděla, ale Tanma ano. Neviditelný mutant, už zase. Už byl skoro u Eliky, ale Tanma byl rychlejší. Dal mutantovi ránu do zad, mutant se prohnul a Tanma to zakončil tím, že o svoje rameno mutantovi zlomil vaz. S velkým rámusem mutant dopadl na zem. Tanma pak rychle odběhl.
„Co uděláme teď, Niisan? Nikdo jiný ty zpropadené mutanty nevidí, nebo necítí.“ Řekl Naruto, ale hned uviděl, jak Neji a Hinata mlátí do vzduchu, ale na zem se už vracejí mutanti, a Kibu, jak dělá v zemi díry, za účelem dostat jednoho mutanta.
„Umíš vzduchoprázdno?“ Zeptal se Tanma.
„To se dělá jak?“
„To bys ale nejprve musel mít dost dobrou kontrolu nad Fuutonem, ať neohrozíš své přátele. Sleduj.“ Řekl Tanma a natáhl levačku jedním směrem, začal jakoby “škrtit vzduch“. V ten moment pár mutantů nabíralo na barvě a už se nezvedli.
„Takhle. A nebo ještě, využít Kuramovi schopnosti.“ Navrhl Tanma. Narutovi to došlo-negativní emoce. Oba bratři společně porazili zbytek mutantů a mrtvá těla naházeli do hořící jámy.
„Chce to víko.“ Řekl Naruto unaveně.
„Tak proč ho neuděláš?“ Zeptal se Tanma pobaveně. Naruto přikryl jámu vrstvou zeminy, jen to zasyčelo.
„To šlo dobře, Niisan. Jsem zvědavý, za jak dlouho Tarik zase zaútočí.“ Řekl Naruto a Tanma si opět nasadil kápi.
„Znělo to z něj. Byl podělanej strachy. Hádám, že na dlouho od něj bude klid. Mimochodem, koukám, že Kurama u tebe byl.“ Řekl Tanma a podíval se na Naruta, respektive na jeho výbavu.
„Jo. Byl.“ Opáčil Naruto.
„Původně jsem ti to chtěl dát k tvým narozkám, no, máš to takový předčasný, no.“ Řekl Tanma s cigaretou v papuli. Pohled mu padl v davu.
„Tak z toho se asi už nevyvlíknu. Co už.“ Pomyslel si Tanma a potáhl tak silně, až narazil na filtr, který potom odhodil. Z davu si to už prorážel Kiro s Elikou v patách.
„Niisan, jak to, že žiješ? Kiro říkal, že jsi padl.“ Začal Naruto pomalu nechápat.
„To jsem měl v plánu. A to vysvětlím později.“ Řekl Tanma a připravoval se na pořádnou salvu jak otázek, tak i křiku, hlavně z Eličiny strany.
„Naruto! Pusť mě na něj! Já ho zabiju ještě raz!“ Hulákal Kiro, když se Naruto postavil před Tanmu. Hned mu ale menší zloba odpadla.
„Ty jsi ten nejzbrklejší, nejschopnější a nejšťastnější člověk, jakého znám!“ Zvolal Kiro radostně a přátelsky se s Tanmou objal.
„Vítej zpět.“
„Jsem rád, že jsi v pořádku, Kiro.“ Řekl Tanma a Kiro poodešel stranou.
„Ty jeden bláznivý, nedbalý d****e!“ Začala Elika naštvaně a uštědřila Tanmovi pořádnou ránu do hlavy. Ten čekal, že si dá rande se zemí, ale Elika ho stihla ještě chytit a objat. Tanma vytřeštil oči.
„Díky Bohu. Jsem ráda, že jsi zpátky.“ Zašeptala Elika. Tanma taky neotálel a i on svou drahou polovičku objal.
„To buď. Smrt na svém seznamu ještě nemám.“ Uklidňoval Tanma svou milou. Elice se začaly drát slzy.
„Příště tě nikam nepustím!“ Řekla Elika tak potichu, jak jen to šlo. Tanma ji políbil do vlasů.
„Bitva je vyhrána, Niisan.“ Řekl Naruto, již po boku s Hinatou.
„Ale válka ještě ne. No, je říjen a já si myslím, že Tarik nám dá tak do února pokoj, než nashromáždí další síly.“ Prohlásil Tanma a pohlédl na kráčející Tsunade směrem k nim.
„A opět je čas si užívat. Pojďme, starý dobrý časy se na chvilku vrací zpátky.“ Řekl Tanma a spolu se svým bratrem pohlédli na Hokage Monument.
„To zíráš, co, táto?“ Pomyslel si Tanma a usmál se.