Hokageho syn ep. 19

Sakura klečela ve své věznici, celá zmožená a potlučená.
„V téhle pevnosti jsme už zhruba týden a něco. Tanma-sensei je podle příležitosti odváděn někam pryč. Nevím kam, ale vždy, když se vrátí, tak strašně trpí. Kéž bych mu mohla pomoct. Potřebuje pomoc. Je to na něm vidět.“ Pomyslela si Sakura a podívala se do vedlejší věznice. Uprostřed klečel Tanma, bez trička, bez jakéhokoliv vybavení, s okovy na zápěstí. Z hrudi a z břicha mu tekla krev proudem.
„Už zase koupil další rány. Divím se, že ještě stojí. Nevím, jestli vnímá okolí, vypadá, jakoby rozdýchával minulé.“ Pomyslela si opět Sakura a povzdechla si.
„Asi už ztrácím naději, že se odtud dostaneme.“ Pronesla Sakura.
„Neztrácej. Naru a ostatní pro nás přijdou. Cítím to.“ Ozval se Tanma slabě. Sakura sebou trhla a otočila se na Tanmu.
„Saky, pamatuj. Vždycky je naděje.“ Snažil se Tanma o povzbudivý tón, ale nešlo to. Byl až moc oslabený. Tanma zkusil zabrat a nějak se uvolnit z okovů. Ale vždycky, když zabral, jeho tělem projel proud. Sakura se radši otočila jiným směrem a zakryla si uši. Nemohla ten Tanmův křik plný bolesti už vydržet.
„Ticho tam!“ Ozvalo se ze shora. Zjevně strážní vězení.
„Drž pysk!“ Zanadával Tanma hlasitě. Strážní došel k jeho věznici a otevřel ji.
„Napůl mrtvej, ale ještě k tomu drzej! Poněkud blbá chvíle si hrát na hrdinu, nemyslíš?“ Řekl strážní a chytil Tanmu za vlasy, aby se mu podíval do očí. Tanma mu plivl to tváře krev, která se mu hrnula do úst.
„H****o jedno Namikazejovské!“ Strážní si setřel krev z obličeje a zavolal další dva, kteří Tanmu nadzvedli. Hlavní strážní vytáhl teleskop.
„Jak chceš! Ty umřeš pomalu, ale tvoji kámošku zabijeme rychle. Co ty na to? Co?! Co?!“ Zahřměl strážní a Sakura slyšela dopadnout dva údery. Jeden padl Tanmovi na levé stehno, až mu z toho vznikla tržná rána. Při té Tanma ještě zatnul zuby. Druhá rána ale padla Tanmovi do žeber, zrovna tam, kde ho měl zlomené. To už se Tanma rozeřval na celou věznici. Strážní mrštili s Tanmou o zem a chystali se k odchodu.
„Chcípni, z***e!“ Ozval se ještě Tanma, ale hned poté dostal ránu teleskopem po tváři. Sakura se schoulila do klubíčka a začaly jí téct slzy.
„Naruto… Sasuke-kun… Kde jste?“ Pomyslela si.
Někde o kus dál se utábořili tři Ninjové.
„Kluci, bomba! Ta pevnost je průchodná i ze zadu. Je tam malý průchod, nikoho tam není.“ Ohlásil Kiro s rukou na zemi.
„Tím líp. Sasuke, jak si pokročil s těmi obvody?“ Otočil se Naruto na Sasukeho, který se krčil u skříňky.
„Dělám na tom. Přece jen už je to nějaká doba, co jsem neampérmetroval.“ Zavtipkoval Sasuke. Z těch všech drátů a jističů měl pomalu rudo před očima.
Ve věznici strážní opět přivedli Tanmu do jeho cely. Sakura se na svého spoluvězně podívala. Překvapilo ji, že byl celý doničený, unavený, ale hlavně zpocený. Tanmu takhle viděla poprvé. Hlavní strážní si k sobě zavolal jednoho.
„Pane, co uděláme s tou holkou?“ Zeptal se strážní.
„Má léčivé schopnosti. Bude se hodit. A aspoň bude sranda.“ Pousmál se hlavní strážce. Sakura se zděsila a podívala se na Tanmu. Z jeho těla se kouřilo rudou Chakrou.
„A ten Namikaze?“ Zeptal se opět strážní.
„Zabijem ho. Tarik bude alespoň potěšen.“ Řekl opět hlavní. Sakura si všimla, že z Tanmy začalo unikat více rudé Chakry. Hlavní strážce si k němu klekl a chytil ho pod krkem.
„Slyšíš to, Kanárku? Brzo se setkáš s tvými ubohými, chcíplými kamarádičky. Ale o to víc tě asi potěší, že uvidíš svoje, ještě ubožejší rodiče.“ Hlavní strážní se zlověstně zahihňal a zvedl se.
„Zabij ho.“ Strážce přešel k Tanmovi do cely s nožem v ruce. Už se chystal na zásah, ale z Tanmy začalo unikat už hodně rudé Chakry.
„Jak si to dovoluješ… mluvit takhle… o mé rodině?!“ S těmito slovy Tanma začal nabírat tmavší odstín a jeho kůže opět začala různě praskat. Strážce se chystal na úder, ale pocítil, jak mu něco ostrého zajelo do krční tepny. Tanma odtáhl hlavu a vyplivl kus strážcova krku. Začal zatínat svaly, aby se uvolnil z okovů. Do jeho cely dorazili další dva. Okovy se rozletěly na malé kousíčky a jeden ze strážních zaútočil. Tanma to vykryl křídlem, udělal rychlý pohyb a strážce skončil s hlavou zaraženou ve zdi. Druhý váhal jestli má zaútočit, nebo ne, ale Tanma si jeho hlavu hodil o svoje koleno. Strážní se skácel s hlavou na maděru.
„Senseii?“ Zeptala se Sakura s obavami v hlase, když Tanma přešel ke dveřím její věznice. Jednoduše dveře chytil a vyrval, jako by byly z papíru.
„Jdeme.“ Řekl Tanma a nabídl pomocnou ruku. Sakura se pro ni natahovala, přišlo jí divné, že necítila žádný žár. Pomoc přijala a Tanma ji zvedl.
„Máš na výběr. Buď ještě skočíš pro naše věci, a nebo se vydáš zadním průchodem ven za kluky, zatím co já způsobím zmatek. Výběr je na tobě, ale teď běž!“ V tu chvíli se Sasuke naštval a bouchl do jistící skříňky. Po celé pevnosti vyhodil veškerou elektroniku.
„Jo, elektrikář! To se pozná.“ Zavtipkoval Kiro a zvedl se. Všichni tři se začali smát, i Kurama se pousmál. Všichni čtyři se vydali do pevnosti, Sakura pro věci a Tanma na povrch. Kluci doběhli do pevnosti zrovna ve chvíli, kdy Tanma prorazil strop věznice a vyletěl na povrch. Tanma se hned dal do masakrování ve velkém.
„Už zase.“ Povzdechl si Kiro a zasadil ránu jednomu z přibíhajících. Bojování se rozhostilo do plného proudu. Tanma bojoval nemilosrdně, skoro až s touhou po krvi.
„Bádám, co ho mohlo tolik n****t.“ Uvažoval Sasuke a hodil kunai po jednom chlápkovi.
„Určitě ho něco muselo urazit.“ Řekl Naruto a učinil několik výpadů s Katanou.
„Hej, Kanáre!“ Tanma se otočil za zdrojem a zlostně zavrčel. Hlavní strážní držel Sakuru v kravatě, s dýkou na jejím hrdle. Sasuke už chtěl něco dělat, ale Kiro ho zastavil.
„Co uděláš teď, co? No co?“ Zeptal se strážní a přitlačil čepel blíž. Jeden z normálních stráží se rozběhl na pětici, konkrétně na Tanmu. Ten mu ale chytil hlavu a začal tak drtit, až se stráž svezl na kolena.
„Mám pro tebe nabídku. Ty se vzdáš a dobrovolně půjdeš za Tarikem a já tu tvojí kámošku pustím na svobodu. A nebo zemřete všichni.“ Navrhl Hlavní strážní. Tanma zesílil stisk.
„Volím třetí možnost. Tebe zabiju a my odejdeme.“
„Třetí možnost není.“ Vysmíval se strážní.
„Vždycky je.“ Ujistil ho Tanma a rozdrtil strážcovu hlavu. Pak si nečekaně sáhl do rány na hrudi a vytáhl kousek žebra, co se mu málem zabodl do srdce.
„Senseii!“ Zakřičela Sakura, ale pozdě. Tanma si jednu stranu žebra dal do pusy a potáhl. Kousek žebra se zaostřil. Odněkud se vyřítil další strážce, Tanma po něm plivl zbytky žebra a otočil se zpět na Hlavního.
„Příště přede mnou neurážej mou rodinu! Ale já zapomněl. U tebe žádné příště nebude.“ Prohlásil Tanma v klidu. Hlavní strážní se zasmál.
„Jak to můžeš vědět?“ Zeptal se. Tanma sevřel kousek žebra v ruce.
„Takhle.“ Tanma se napřáhl a hodil. Kousek žebra se zabodl strážnímu přesně do hrdla. Jakmile strážní padl na zem, Sakura se hned rozběhla Sasukemu do náruče. Tanma přešel k umírajícímu strážnímu.
„Riskovat své zdraví pro záchranu zdraví někoho jiného. Jsi blázen, Kanáre!“ Mluvil strážní z posledních slov.
„Málo kdo najde tu odvahu.“ Řekl Tanma a strážního nadzvedl za límec. Začal se měnit zpět do normálu.
„Protože postrádají skutečné přátelství.“ Dokončil Tanma a vytrhl kousek žebra z krku strážního a nechal ho vykrvácet.
„Niisan, žiješ?“ Zeptal se Naruto a přiložil klečícímu Tanmovi ruku na rameno. Ten se jen pousmál, ale hned odpadl.
„Do …! Niisan!“ Rozkřičel se Naruto. Kurama doběhl k Tanmovi. Kiro se podíval na svého parťáka, jak mu krev barvila už rostoucí vousy do ruda.
„Tanmič.“ Pronesl Kiro a Sakura se už dala do léčení, s Kuramovou pomocí.
„Kde bude moudřejší ho přemístit?“ Zeptal se Sasuke.
„Asi do Mlžné, ta je nejblíž.“ Zamyslel se Kurama.
„Dobrý nápad. Kuramo, Sakuro, Sasuke! Eskortujete Tanmu do Mlžné, zatím co já a Kiro půjdeme zpět do Konohy.“ Nařídil Naruto, načež Sasuke se Sakurou přikývli a Kurama se zvětšil.
„Nechal jsi hrdličky pohromadě, co?“ Zeptal se Kiro. Naruto mu přikývl.
„Si piš. Sasuke je radši v Sakuřině blízkosti. Pojď, jdeme to oznámit.“ Nakázal Naruto a tým si rozdělil cesty.
Uběhl další týden, kdy Tanma nakonec otevřel oči.
„Do háje, to je zima!“ Zanadával si Tanma a víc se přikryl. Zimu ale vystřídal šok.
„Tak ale, kde to zase jsem? Vím jen že vězení a pak vokno. To mě p***r na holý záda!“ Dokončil Tanma svůj monolog a posadil se. Podíval se na své tělo. Opět obvazy. Tanma si levačkou promnul oko a pak přejel na krk. Narazil na tři dlouhé, ale ne moc hluboké prohlubně.
„Prej, že z toho jizvy nebudou. Kecy!“ Pomyslel si Tanma a všiml si na stolku malé skleničky s vodou. Ve skleničce byl kousek jeho žebra.
„Tak tahle mrška mě tolik trápila.“ Pousmál se Tanma při pohledu na skleničku. Pak se podíval z okna, začalo pomalu sněžit.
„Mlžná…“ Pousmál se Tanma ještě víc a do toho přišla Sakura se Sasukem v patách.
„Senseii! Vy žijete!“ Sakura svého mistra radostně objala, div mu nepolámala další žebra.
„Saky, taky tě rád vidím. Ale hádám, že další moje žebra nechceš mít na svědomí, co?“ Zeptal se Tanma s humorem v hlase a Sakura ho nakonec pustila.
„Dosti jsi nám nahnal, chlape.“ Pousmál se Sasuke. Tanma se uchechtl.
„No jo. Celej já.“ Zazubil se.
„Jak dlouho jsem tu ležel?“ Zeptal se Tanma.
„Týden. Teda myslím.“ Odpověděl Sasuke a podíval se na Sakuru, která přikývla.
„Ví se datum?“ Zeptal se opět Tanma. Slova se chopila Sakura.
„3. Prosince.“ Odpověděla.
„No to mě p***r.“ Zabědoval Tanma nad tím, jak rychle to uniklo.
„A co jinak? Jak se cítíš?“ Zeptal se Sasuke.
„Abych ti pravdu řekl, Sasí, dal bych si kafe.“ Zavtipkoval Tanma.
„Senseii, abych byla jasná, budete mít další jizvy. A Naruto nás informoval, že mise byla úspěšně dokončena. Díky vašemu rychlému rozhodnutí.“ Řekla Sakura a usmála se.
„To byl Naruův nápad, ne můj. Ale jsem rád, že je to hotové.“ Pousmál se Tanma a opět se zadíval z okna. Venku začalo více sněžit.
„Už se to blíží.“ Pomyslel si Tanma.
„A nevěřil bys!“ Začal Sasuke nadšeně, což Tanmu donutilo se odtrhnout od okna.
„Kiro a Ino se chystají ke svatbě.“ Dokončil Sasuke. Tanma se opět pousmál.
„No, vzali to hopem, na to, že jsou spolu tak krátkou dobu.“ Uznal Tanma.
„Taky jsem si říkala. Naruto je celý natěšený, že Hiashi-san změkl.“ Uznala Sakura.
„Došlo na moje slova.“ Usmál se Tanma.
O den později se už Tanma připravoval na cestu domů. Nemohl se dočkat.
„Zdravím, Tanmo.“ Sasuke vešel do dveří.
„Taky tak, Sasí.“ Opáčil Tanma nadšeně. Radost z něj přímo rašila.
„Nač tak zvesela? Tohle je na tebe trošku víc než obvykle.“ Pobavil se Sasuke. Tanma stál u okna s hlavou opřenou o parapet.
„Tak tobě neměl kdo chybět. Vsadím se, že Naru s Kirem to měli taky tak.“ Uznal Tanma a dalo by se říct, že si pročesal knírek. Už měl pěknou bradku.
„No, nedivil bych se. Jsi připraven na cestu v zimě?“ Zeptal se Sasuke. Tanma se otočil čelem k němu a málem vybouchl smíchy. Sasuke už začal taky zarůstat, jelikož má tmavé vlasy, je mu to víc vidět.
„Já jo. A koukám, že i ty.“ Zasmál se Tanma a ukázal náznak Sasukeho vousů.
„No, tak jsem zarostl. A co?“ Hájil se Sasuke, ale hned přešel do nejistého tónu.
„Myslíš, že se takhle budu Sakuře líbit?“ Zeptal se s obavami v hlase. Tanma mu přiložil ruku na rameno.
„Sasí, potkal jsem hodně lidí. A někteří, už v mladém věku málem smýkali vousy po zemi, protože pro ně to byl znak dospělosti. Takže buď bez obav. Na druhou stranu… uvidíš sám. Tak pojď.“ Pousmál se Tanma povzbudivě.
O pět dní později. Konoha byla na dohled.
„Konečně doma.“ Povzdechl si Tanma a sundal si kapuci. Nechal sněhové vločky dopadat na svoji hlavu.
„Lepší, než les plný nástrah, co?“ Zeptal se Sasuke s humorem, načež Tanma přikývl.
„Tak pojďte, kluci. Je čas jít.“ Uznala Sakura. Tanma si stoupl mezi ně a přátelsky je objal kolem krku.
„Mimochodem, Sasí… Když se blíží ty Vánoce, co bys chtěl?“ Zeptal se Tanma naoko.
„No, nový meč by se hodil.“ Přiznal se Sasuke a všichni tři se vydali na cestu dál.
„No koho to tu nevidím? Česta Zlatej!“ Přivítal Kiro radostně Tanmu zpátky.
„Čus, ne?“ Opáčil Tanma se smíchem.
„Jak žiješ, brachu?“ Optal se Kiro a šel s Tanmou, který měl namířeno domů.
„Dal bych si kafe.“ Kiro se pousmál.
„Zato já bych si do něčeho zatřískal. Protože já mám takovou radost, že to ani nedokážu popsat. Víš jak to myslím.“ Přiznal Kiro.
„Jo. Saky a Sasí mi to už řekli. Tak pojď, doma mám bicí, tam se můžeš vyřádit.“ Navrhl Tanma a Kiro ho s radostí následoval.
Došli do sklepa a Tanma zaměřil zrak na bicí pod plachtou, s pořádnou vrstvou prachu. Přešel k bicím a sundal plachtu. Kira zaujalo množství činelů.
„To mě podrž!“ Vyjekl Kiro nadšeně a celý natěšený si sedl za bicí. Tanma se postavil ke zdi a občas házel hlavou do rytmu, jak se Kiro rozjel. Po necelých pěti minutách Kiro zakončil svou hru a nadšeně vydechl.
„Tanmič! Já jsem tak šťastnej!“ Rozplýval se Kiro.
„To ti věřím.“ Pousmál se Tanma. Kiro se zvedl od bicích.
„A ty na to umíš hrát?“ Zeptal se Kiro.
„Proč se ptáš?“ Otázal se Tanma.
„Tak když to tu máš.“ Odpověděl Kiro. Tanma si jen sundal svršek, pás a skryté čepele, takže byl jen v černém triku s dlouhým rukávem.
„Koukej, Tanku!“ Pousmál se Tanma, sedl si za bicí a vyhrnul si rukávy do půlky předloktí. Sotva Tanma třísknul do činelů, ve dveřích se objevila Elika. Tanma to nijak nehrotil a hrál dál.
„Teda, ten chlapík umí pár věcí dokonale. Na takové složitosti si netroufám ani já.“ Pomyslel si Kiro a uznale kýval hlavou.
„Nejen Ninja, akrobat a srandista, ale i muzikant. Tanmo-kun, ty jsi muž mnoha věcí.“ Pomyslela si Elika a usmála se. Kiro měl pravdu, Tanma si to dával dokonale. Zhruba po pěti a půl minutách Tanma dokončil svoji hru solidním zakončením na bubny.
„Ty jedeš, brácho! Fakt že jo!“ Uznal Kiro, když se Tanma zvedal a přikrýval bicí.
„Ty taky.“ Posoudil Tanma a Elika sešla ze schodů.
„Mimochodem, Kiro. Kdy tu vaši hurá akci plánujete?“ Zeptal se Tanma.
„Za týden, což mi připomíná.“ Informoval Kiro a na chvilku se odmlčel, aby si Tanma mohl dopřát dojemnou chvilku.
„Bude třeba nějakej hudebník. Tanmič, bereš to?“ Zeptal se Kiro a Tanma přikývl.
„Tak ale menší varování. Ino-chan si tě určitě upraví podle svýho.“ Upozornil Kiro a v Tanmovi hrklo.
„To mě… Co to bude? Rudá růže ve vlasech? Hlavně to ne. Stačilo mi vidět ty trny z růží v Sasího ř**i.“ Proběhlo Tanmovi hlavou. Nad tou představou se oklepal.
„No, ať už budu vypadat jakkoliv, jdu do toho. Zjistit na sebe něco přijatelnýho, procvičit se a je hotovo.“ Souhlasil Tanma a Kiro odešel.
„Tak se nám to tu pěkně kupí.“ Pousmál se Tanma a zadíval se na dveře, kterýma odešel Kiro.
„To je pravda. A my dva?“ Uznala Elika a přitiskla se k Tanmovi.
„Taky se dočkáš, neboj se.“ Nahodil Tanma povzbudivý tón a otočil se.
„A něco k té svatbě máš vybraného za písničku?“ Zeptala se Elika.
„To si zapiš za uši.“ Pousmál se Tanma a přešel ke kytaře.
„Pokud mi dáš tužku..“ Zavtipkovala Elika. Tanma se zasmál, zapojil kytaru a sedl si na židli, která se tam náhodně objevila.
„Ale netuším, jestli mi to půjde dobře.“ Prohodil Tanma a poslal Elice vzdušného hudlana. Elika mu to oplatila stejnou mincí a Tanma se rozehrál.