Akatsuki a Ten jenž si nedokáže vybrat cestu. část 6.

„Už bylo na čase, aby se ten línej kr*tén probudil!“ rozčiloval se Hidan, po té, co Konan všem oznámila Deavinův stav.
„Každopádně bude trvat nějakou dobu, než bude moc zase plnit mise.“ Upozornil Sasori. „Jeho rameno je roztříštěné, nehledě na to, že měl až po jílec zabodnutý kunai v zádech.“
Chvíli ještě rozmlouvali, když zakřípaly schody, a do místnosti vešel Deavin, s hrudí obvázanou obvazy.
„Deavine, ještě by jsi neměl vstávat!“ řekla Konan a šla ho podepřít.
„Musím, protože jinak se ten svitek rozpustí.“ Zašeptal přerývaně. I když jedna jeho ruka jen bezvládně vysela, povedlo se mu složit pečetě: „Kuchiyose no Jutsu.“
V oblaku kouře se objevila malá ještěrka.
„Saenussi vyplivni to prosím.“ Zašeptal k němu Deavin, následně tvrdě padl na koleno.
Ještěrka začala vydávat dávivé zvuky, až nakonec s nemálem divné slizké kapaliny vydávila pouzdro na svitky. Po té zase zmizela.
„No fuj! Kdo bude ty zku*vené sra*ky uklízet???“ rozčiloval se Hidan.
Deavin, zatím odešel do pokoje.

*****

O dva týdny ležení na posteli později.

*****

„Jak ti je?“ zeptala se starostlivě Konan, která za poslední dva týdny pomáhala Deavinovi se zotavováním.
„Docela dobře.“ Odpověděl nukenin a opatrně vstal z postele. Díky ochotě člena Akatsuki, který dovedl z nedaleké vesnice lékařského ninju, a který se k tomu nechtěl přiznat, byl již Deavin z větší části zdravý. Přesto ale měl být opatrný a nezapomínat cvičit s rukou.
„Konan…“ začal.
„Ano?“
„Já…nevím, jak ti poděkovat za to co pro mě děláš.“
Usmála se.
„Vůbec mi neděkuj. Zachránil jsi mi život, to já jsem ti vděčná. Nikdo jiný z organizace by to pro mě neudělal, ani Pein, toho zajímá jen náprava světa.“ Její tvář se zachmuřila.
„Konan…“ vstal a ze zadu ji obejmul, okolo ramen, pak ji otočil k sobě a políbil ji. Nejdřív nevěděla co dělat, ale pak mu začala polibky oplácet. Deavin ji opatrně rozepnul plášť a nechal ho spadnout na zem. Na chvíli se od sebe odtrhli a pomohl ji dostat ze sebe ostatní oblečení, dokud před ním nestála nahá. Znovu se objali a vášnivě se líbali, dokud neskončili na posteli.

*****

Zase o něco později.

*****

„Miluju tě.“ Řekl jí.
„Já tebe taky.“ Odpověděla mu.
Ještě chvíli se mazlili, pak se oblékli a šli dolů do jídelny. Tam se po nich všichni přítomní chvílí koukali s chápavými výrazy – až na Hidana – ale celkově to vypadalo, že mají všichni na spěch.
„Co se děje šéfe?“
„Právě jsem zjistil, že Listová nemá v plánu přenechat nám ten svitek, takže se stěhujeme. Běžte si oba sbalit svoje věci, ať můžeme co nejdřív vyrazit. Oba tedy odešli do svých pokojů.
Asi po třech hodinách stáli všichni členové Akatsuki, před sídlem.
„Nechybí někdo?“ zakřičel Pein, aby ho všichni slyšeli.
„Tobi.“ Odpověděl mu Itachi.
Všichni tedy odložili své věci na zem, a že jich nebylo málo a šli lízátkoidního skrčka najít. Nakonec ho našli v jeho pokoji, jak spí na zavazadlech, která mu nějaká dobrá duše zabalila. Po pár fackách konečně vyrazili.
„Jak to nové sídlo vypadá?“ zeptal se Deidara Peina.
„Nevím, už jsem tam dlouho nebyl, ale jistě bude ve velmi dobrém stavu.“
Nakonec dorazili k sídlu…nebo spíš jeskyni, která mohla být docela dobře doupě medvěda.
„Ehm…dobrý stav jste říkal?“
Společně vešli dovnitř a Itachi s Deavinem zapálili pochodně. Chodba vedla strmě dolů, až nakonec došli do prostorné místnosti - ze které vedla další chodba - s kusy shnilého nábytku všude okolo. Chudáci šamponci vypadali, jako by měli dostat infarkt.
„Zdá se mi to, nebo slyším tekoucí vodu?“ promluvil Kisame.
Všichni se zaposlouchali.
„Zní to tak.“ Přitakal Kakuzu.
Skupinka se vydala za zvukem, jedinou možnou chodbou. Po cestě viděli další postranní místnosti, až na konci chodby byl další velký dom, jehož středem protékal pramen, který mizel v díře u zdi.
„Takže!“ zavolal Pein. „Rozeberte si pokoje, nanoste si tam věci a sejdeme se před vchodem.
Konan s Deavinem se na sebe usmáli a šli si s ostatníma pro věci, pak si je oba dali do jednoho pokoje.
Před jeskynní znovu promluvil Pein: „Teď vám rozdělím úkoly, Hidan, Deavin a Itachi pokácejí stromy na dřevo, Deidara odletí obhlédnout staré sídlo a nastraží tam výbušniny, jako dárek pro shinobi z Konohy, Sasori vyrobí ze dřeva nábytek, Kakuzu a Zetsu vynosí ze všech místností krámy, Konan obstará jídlo a Tobi prozkoumá tu díru v budoucí koupelně!“ rozkázal a šel si po svých.
Všichni tedy odešli splnit vůdcovy rozkazy.
Ke konci dne se zase všichni sešli v hlavní místnosti, hladoví a utahaní. V Tobiho případě i špinaví, protože při průzkumu díry spadl do velice starých odpadků.
Bez komentářů snědli jídlo, které jim modrovláska přichystala a šli spát. Všichni až na Deavina s Konan, kteří se rozhodli i bez postelí svým vlastním způsobem nový domov pokřtít.