Hokageho syn ep. 14

Ráno se Tanma vzbudil ve svoji obvyklou dobu. Bylo za pět minut osm.
„Času dost. Hmm, mohl bych vzít i Naruta, aspoň by byla sranda. Ale ještě to blbý vyřizování. Můj ty to světe! Já věděl, že nikdy nechcu bejt vůdcem!“ Zanadával Tanma a promnul si obličej. Konečně vylezl z pelechu a vytáhl si trenky. Jakmile už nebyl tak, jak ho stvořila příroda, přešel do kuchyně, kde si zapálil.
„Když o tom tak přemýšlím, mám vůbec nějaký plavky? Doufám, že jo.“ Prohlásil sobě Tanma a vyfoukl. Ráno mu vždycky kouření trvalo déle, než přes den. Zhruba za pět minut típnul cigaretu a šel si prohledat skříně.
„Doufám! Doufám! No, tak doufej, ty v**e! Doufej!“ Říkal si Tanma, zatímco prohledával skříně. Nakonec našel černé plavky s červenými pruhy na stehnech.
„Snad padnou. Houby, musí to padnout!“ Pomyslel si Tanma a zase sundal trenky. Plavky už měl nasazené, tak přešel k zrcadlu.
„No, sedět sedí. A nevypadám špatně. Alespoň nějaká pozitivní zpráva na začátek dne.“ Řekl Tanma a zvedl zrcadlo.
„Ou. Teda až na toho vrabčáka.“ Zabědoval Tanma, vyměnil plavky za trenky a už si to rázoval do koupelny si hodit sprchu. Později, kdy se převlékl do pracovního, šel vyřizovat vůdčí povinnosti. Pročítal si zprávy.
„V Kamenné zuří občanská válka. Dvě strany proti sobě. Kdo vyhraje?“ Přečetl si Tanma jeden titulek a odložil papír. Vzal další a zase se zahleděl na titulek.
„Ninja národy se připravují. Zase na válku?“ Hlásil titulek.
„Válka se nesmí uskutečnit. Tato země už má za sebou čtyři. Pátou si nemůžeme dovolit. Ne, dokud žiju!“ Řekl si Tanma a odložil papír. Opět si promnul obličej a povzdechl si. Spory s Kamennou ho trápily. Obzvláště Tarikovy různé akce. Kouknul na hodiny, půl deváté. Tanma tedy vyřídil, co bylo třeba a razil k sobě domů. Doma se jenom převlékl do kraťasů a hledal si nějaký batoh. Batoh by měl, tak začal balit různé věci.
„Hoj, Niisan! Kam razíš?“ Pozdravil Naruto.
„Zduř, Naru. Co je? Jdu se osvěžit.“ Opáčil Tanma.
„Kam? V Onsenu je přece voda vařící.“ Trval Naruto na svém. Tanma se jen s klidem usmál.
„Tak víš co? Vem i Hin, Saky a Sasího a uvidíte!“ Navrhl mu Tanma. Naruto na nic nečekal a už byl venku.
„Netrpělivec jeden. Jo, mami. Tohle má zaručeně po tobě. Ale všechno to odhodlání, to se musí nechat.“ Usmál se Tanma, zatímco zapínal batoh. Často si takhle s rodiči “povídal“. Tanma už měl všechno sbaleno, mrknul na hodiny, které hlásily 9:45, vyhledal svoje sandále, které se až moc podobaly našim normálním a vyrazil ven.
„Hej, Niisan!“ Hulákal Naru a už si to mířil ke svému sourozenci. Tanma se otočil a koho neviděl.
„No, vidím, že jste všichni. Máte nabaleno?“ Jmenovaní pozvedly svoje batohy.
„Pecka! Tak pojďte!“ Zavelel Tanma a vyrazil k Hlavám Hokagů. Urazili asi tak polovinu cesty, když v tom někdo zakryl Tanmovi oči. Ten se jen usmál a šel dál, protože věděl o koho jde.
„Nestíháš, co, zlato?“ Zeptal se Tanma pobaveně. Elika si v duchu zanadávala, proč musí být o 16 cm menší než její milý.
„Tak jo, vzdávám to.“ Uznala Elika a zatvářila se uraženě. Tanma jí dal na utěšenou a na přivítanou pusu. Šestice se rozešla směrem k vodě. Po cestě se k nim přidali Kiro a Ino.
„Hoj!“ Pozdravil všechny Kiro a zvedl ruku na pozdrav. Odpovědí mi bylo Tanmovo zamávání, na způsob salutování.
O chvilku později toho dne už dorazili na místo.
„No to mě…!“ Začal Naruto. Zbytek jen žasl.
„Vážení návštěvníci, buďte upozorněni, že to bude klouzat. Děkujeme za pozornost.“ Zopakoval Kiro svoji poznámku ze včerejška.
„Ty to pořád hraješ? Chlape neštvi mě!“ Řekl mu Tanma se smíchem a už si sundával batoh.
„Tak jdem na to, ne?“ Zeptal se Tanma svých přátel a už stál jen v plavkách. Holky chytaly rudou.
„Co je?“ Zeptal se Tanma a podíval se na své tělo. Kluci se zasmáli.
„Tak pardon, že mám svaly, no.“ Zakroutil Tanma hlavou a už lezl na skálu.
„Naru, polez! Ty jsi vždycky ten typ člověka co do vody pořádně skočí.“ Vyzval Tanma svého sourozence, který na nic nečekal a už stál u Tanmy.
„Jo, to jsem! Na rozdíl od Sasukeho.“ Oznámil Naruto. Sasuke se zakabonil.
„Já to slyšel!“ Zařval Sasuke ale to už si Tanma házel parádní salto do vody. Naruto za ním skočil pěkný salto vzad. Oba bratři dopadli do vody, ale vynořil se jen Naruto. Kiro už taky lezl na skálu, zatím co ostatní už byli po pás ve vodě a prvně se klepali zimou.
„Niisan, kde jsi?“ Rozhlížel se Naruto po hladině. Tanma si pod vodou pěkně plaval až k Elice. Kiro mezitím stál na skále a taky se rozhlížel.
„No tak! Kde si, chlope? Vylez!“ Mrmlal si Kiro. V tom Elika zapištěla a trošku sjela pod hladinu. Tanma vyskočil zpoza hladiny jako krokodýl po ptákovi a začal se smát.
„Ty jeden idiote!“ Zasmála se Elika a začala Tanmu topit. Naruto se jen pousmál a plaval k Hinatě. Kiro jen pokrčil rameny a skočil do vody pěknou bombu. Šplíchanec ohodil Sasukeho a Sakuru.
„Já tě zabiju! Pojď sem! Pojď sem!“ Prskal mokrý Sasuke a začal Kira ve vodě honit. Ino přešla k Sakuře, která si vodu užívala.
„Tak co, Čelo? Tohle je něco jiného, než se trápit pod sluncem, co?“ Zeptala se Ino a sedla si k Sakuře.
„K nezaplacení, Prasečino.“ Řekla Sakura a s úlevou si povzdechla. Sasuke už mezitím přestal Kira honit.
„To není fér! Ty to vždycky ustojíš. Připadám si bezmocná. Ani lechtivý nejsi.“ Urazila se Elika, otočila se k Tanmovi zády a založila si ruce na prsou. Tanma si odhrnul vlasy z čela.
„Tvůj ochránce to ustát musí. No tak, zlato. Nebuď uražená, jinak začnu zlobit.“ Usmál se Tanma lišácky a přiblížil se k Elice. Ta si jen odfrkla, ale bylo to ze srandy.
„Jak chceš.“ Trval Tanma na svém a začal Eliku jemně šimrat.
„Ne, nech toho.“ Začala se Elika smát a snažila se to ustát. Tanma přidal na intenzitě, Elika se znovu rozpištěla.
„Ne, ne, ne! Prosím, ne!“ Žadonila Elika a začala se svíjet. Tanma přidal ještě víc, lechtal ji po celém těle. Elika to už nevydržela.
„Ne, ne! Prosím! Lásko, ne!“ Žadonila Elika se smíchem. Tanma se usmíval ještě víc lišácky.
„Jako malé děti.“ Okomentoval Sasuke dění.
„A ty jsi co?“ Zeptal se ho Kiro ze srandy. Sasuke po něm chrstl vodu. Kiro mu to chtěl oplatit, ale Sasuke se vyhl a Kiro trefil Ino se Sakurou.
„A mizíme, Sasukič!“ Okomentoval Kiro přibližující se holky. Kiro se už chystal k útěku, ale v tom na něj kdosi stříkl vodu.
„To bylo podlý! Kdo to byl?“ Otočil se Kiro, ale zase dostal vodní dávku od Ino. Sasuke se rozesmál, ale taky dostal sprchu od Sakury.
„Bitka, holky? Bitka? Tak pojďte. A ty se tam neválej, Kiro!“ Řekl Sasuke a oplácel vodní dávky. Kiro se k němu později přidal. Naruto to celé pozoroval, s Hinatou na klíně.
„Asi jsme tady jediní normální.“ Okomentoval to Naruto a Hinata se zahihňala.
„Už jsem ti řekl, jak si krásná?“ Zeptal se Naruto. Hinata ho políbila.
„Mockrát, Naruto-kun.“ Odpověděla Hinata. Tanma pořád lechtal Eliku, která se svíjela jak had, až nakonec neudržela balanc a spadla Tanmovi do náruče.
„A mám tě.“ Usmál se Tanma na Eliku.
„Díky. Žízeň zrovna nemám.“ Řekla Elika a oba dva se zasmáli. Tanma pořád na Eliku koukal.
„Co je?“ Zeptala se Elika.
„Jsi krásná, víš to? Hlavně v plavkách ti to moc sluší.“ Usmíval se Tanma.
„Vím. Ty jsi taky pěkný kus v těch plavkách.“ Usmála se Elika a Tanma se skláněl níž, až v duchu nadával na bolesti za krkem. Už byl jen kousek od ní.
„Jsi můj anděl.“ Zašeptal Tanma láskyplně.
„Miluju tě. Strašně moc.“ Zašeptala Elika stejně a nakonec se políbili. Sasuke sledoval okolí a viděl Naruta se líbat s Hinatou a Tanmu s Elikou.
„Jo, to je celá Tanmova škola. Ten aby Naruta něčemu nenaučil.“ Zavrtěl Sasuke hlavou.
„No tak, Sasuke-kun. Neříkej, že nenaučil i něco tebe. Co, ty moje nemehlo?“ Zeptala se Sakura svůdně a přejela si prstem od rtů k prsům. Sasuke začínal chytat barvu jejich plavek.
„Nó, tak trochu.“ Zrudnul Sasuke a podrbal se na mokrém zátylku. Sakura k němu přišla a dala mu ruce kolem krku. Sasuke ji objal kolem pasu.
„Tanma-sensei není špatný učitel. A ty to víš.“ Řekla mu potichu Sakura.
„N-no…“ Nedořekl Sasuke, protože ho Sakura umlčila polibkem.
„Trošku zaostáváme, Kiro-kun.“ Uznala Ino. Kiro ji objal.
„Tak není čas ztrácet čas.“ Usmál se a políbil Ino taky.
O další chviličku později seděli všichni na mělčině, jen Tanma seděl na svém ručníku a pokuřoval.
„Na tohle se jen tak nezapomene. Co, lidi?“ Zeptal se Tanma a vyfoukl kroužek.
„To si piš, Niisan. Takhle rychle mi den neubíhal.“ Řekl Naruto a Hinata mu položila hlavu na rameno.
„Tanmo-kun, udělej prosím ještě jednou ten skok víry. Prosííím.“ Zaprosila Elika a zkusila psí oči.
„Jo, Tanmič. To byla absolutní pecka. Jdi do toho!“ Přidal se Kiro. Tanma se jen pousmál, potáhl, udělal kroužek. Znova potáhl a zkusil loďku. Holt, na Gandalfa nemá.
„Tak jestli chviličku vydržíte.“ Řekl Tanma a znova potáhl. Zbývalo mu asi na tři tahy.
„Co je to ten Skok víry?“ Zeptala se Hinata.
„Něco, co zvládne jedině Zlatej Orel. Dívejte.“ Pokynul Kiro hlavou k Tanmovi, který se už škrábal na skálu.
„Kiro, zvětši to!“ Zahulákal Tanma a Kiro zvedl ruce. Skála, na které Tanma stál se zvýšila zhruba dvakrát tolik a hloubka taky. Tanma ukázal dva vztyčené palce, jako znamení, že je to dobrý.
„Já věřím, že poletím!“ Zakřičel Tanma se smíchem, ještě než skočil a rozběhl se. Mocně se odrazil a rozpažil. Ticho proťal orlí křik. Naruto, Hinata, Sasuke, Sakura a Ino s úžasem hleděli na odvahu toho chlapíka. Vypadalo to, že Tanma dopadne do vody na bedra, ale stihl to ještě vytočit do šipky. Dopadl do vody a doplaval až na dno. Tam se odrazil a vyletěl zhruba pět metrů nad hladinu, kde hodil otočku asi o 1800° .
„Olé!“ Zakřičel Tanma radostně a Kiro dal všechno do původního tvaru.
„Jeď Niisan! Jo!“ Povzbuzoval ho Naruto.¸Tanma dopadl zpátky do vody a zatřásl hlavou.
„Kluci, jdeme, ne? Ukažte, co v sobě máte!“ Vyzval Tanma kluky a už zase lezl na skálu.
„Koukám, že akrobacie ti jde, kámo.“ Uznal Kiro. Sasuke se ostýchavě šoural z vody.
„Akrobacií já žiju, hochu!“ Pousmál se Tanma a počkal na Sasukeho, který už lezl na skálu.
„Tak pojď, Sasí! Ukaž se!“ Vyzval Tanma jmenovaného. Sasuke se podíval dolů ze skály a protáhl se.
„No, celkem výška. Dobře.“ Prohodil Sasuke hlavou a odrazil se. Do vody hodil krásné salto.
„Ten kluk se fakt nezdá.“ Uznal Naruto a Tanma lezl ze skály.
„Kam jdeš, Tanmič?“ Zeptal se Kiro, když Tanma už stál na trávě.
„Rozběh, ne?“ Řekl Tanma a Kiro s Narutem už skočili do vody, taky salta. Kiro hodil salto do boku a Naruto vzad. Tanma uslyšel šplouchnutí do vody a rozběhl se.
„Kde je Tanma?“ Zeptal se Sasuke.
„Určitě má zase nějakou vychytávku, jak ho znám.“ Ujistil ho Naruto. Tanma už lezl rychlým tempem po skále a na vršku se zapřel na rukách. Ze stojky udělal poloviční kotoul na skálu a během pádu dokázal hodit dvojité salto. Takhle tam všichni blbli poměrně dlouho.
„Až mi z toho vyhládlo.“ Prohodil Naruto.
„Jo, čas hrozně letí, když se člověk dobře baví. A ještě víc, když má člověk kolem sebe někoho, s kým se bavit.“ Mudroval Tanma. Opět všichni, ale opravdu všichni odpočívali na mělčině.
„Kéž by bylo tak fajně pořád.“ Řekl Sasuke.
„Jo, kéž by.“ Souhlasil s ním Naruto. Tanma se protáhl, až mu v zádech křuplo, načež se všichni zasmáli.
„Asi stárnu. Už cítím revma.“ Zavtipkoval Tanma.
„Tanmo-san, ty by ses mohl živit i jako bavič.“ Uznala Hinata.
„Protože ty, co slovo, to perla.“ Přidala se Ino.
„S vámi se člověk opravdu nenudí.“ Zakončila Sakura.
„Ale jděte. I když, není to špatný nápad. Ale Naru jde se mnou!“ Trval Tanma na svém.
„Proč zrovna já? Proč si nevezmeš Sasukeho? Ten je poslední dobou taky pako!“ Řekl Naruto.
„No dovol!“ Urazil se Sasuke.
„No, možná vemu vá…!“ Nedokončil Tanma, protože Elika využila situace a šla Tanmovi po krku. Silně sála, jemně zkousla. Tanma lehce zaklonil hlavu, přivřel oči a povzdechl. Elika se po chviličce odtrhla a usmála se na Tanmu.
„No, Tanmič. Kdo tady má co schovávat?“ Smál se Kiro.
„Hubu drž, hňupe!“ Obořil se na něj Tanma a projel si rukou po krku.
„Au, tak ten bude asi pořádnej.“ Uznal Tanma.
„Jo, to bude.“ Přitakala Elika a chtěla Tanmu políbit. Tanma jí to ale oplatil stejnou mincí. Nečekal ale to, že Elika si jeho hlavu přirazí blíž ke svému krku. Elika slastně přivřela oči a povzdechla.
„Tady to někdo chce.“ Pomyslel si Tanma a odtrhl se.
„Teda, v tomhle něco vidím.“ Uznal Sasuke a políbil Sakuru na čelo.
„Tak se hlavně neopič.“ Prohodil Tanma a lezl z vody. Všichni se podívali na Tanmovy záda, se svým příjmením vytetovaným mezi lopatkami.
„Kam jdeš?“ Zeptal se Kiro.
„Nestarej se.“ Řekl Tanma a oblíkal si kraťasy.
„Ale fakt, Niisan. Kam jdeš?“ Ptal se Naruto dál.
„Dejme tomu, že jdu plnit svoje povinnosti.“ Řekl Tanma a zapnul si sandále. Elika už taky byla venku, sbalená. Všichni pozůstalí ve vodě nechápali jeho slova.
„Mimochodem, zítra zkusím ze srandy vařit, tak se pak stavte.“ Mrknul na ně Tanma a hodil si batoh na záda.
„Asi vím co jde dělat. A ať mě někdo potopí, jestli mám pravdu.“ Prohodil Sasuke a čekal, že bude pod vodou, ale nikdo ho nepotopil. Tanma se jen zasmál, chytil Eliku za ruku a oba zmizeli ve zlaté záři.
„Tak se pochlub, Sasuke! Co jsi myslel“ Zeptal se Naruto Sasukeho.
Tanma a Elika se objevili u Tanmy doma, kde si odložili svoje zavazadla. Elika přejela placem levé ruky Tanmovi po nejdelší jizvě na jeho těle. Tanma ji objal kolem pasu a políbil. Elika mu zajela rukama do mokrých vlasů a vroucně mu polibky oplácela. Tanma ji hladil po celém těle, občas přejel rukama na zadek, ale Elice to očividně nevadilo. Po chvilce se od sebe odtrhli.
„Už jsem ti řekl, že tě miluju?“ Zeptal se Tanma. Elika mu dala pusu.
„Hodněkrát.“ Odpověděla Elika a Tanma zase začal útočit polibky. Přešel níž, nejprve na krk. Elika začala slastně vzdychat. Tanma zavedl Eliku do svého pokoje, k posteli.
„Prosím, nepřestávej.“ Špitla Elika. Tanma se na ni usmál.
„Netřeba mě dvakrát pobízet.“ Zašeptal Tanma a povalil svou milou na postel, kde ji začal líbat od krku dolů. Elika začala zlehounka vzdychat slastí. Tanma neotálel, vrchní díl jejich plavek letěl do kouta a jal se pokračovat dál. Elika zaklonila hlavu a začala slastně vzdychat čím dál hlasitěji.
„Já věděla, proč si tě vybrat.“ Řekla Elika.
„Hmm, já to ale nevím. Řekni mi proč.“ Opáčil Tanma a zvedl hlavu.
„Krásný, schopný, vtipný, odvážný a hlavně…“ Dala Elika Tanmovi pusu.
„Jsi můj.“ Dokončila Elika a usmála se.
„No, a já se divím, že jsem tak schopnej romantik.“ Zavtipkoval Tanma. Elice se povedlo prohodit strany, takže Tanma ležel na posteli a Elika mu seděla na klíně.
„Jsi celkem na dobrý cestě.“ Řekla Elika a přiložila si Tanmovy ruce na svoje vnady.
„Za to ale vím, že tančím s ďáblicí.“ Usmál se Tanma a Elika mu zase dala pusu.
„Za takový kompliment zasluhuješ odměnu.“ Usmála se Elika svůdně. Oba se ani nenadáli a už byli tak, jak je příroda stvořila.
„A zase jsem na vrcholu.“ Usmál se Tanma lehce vítězně.
„A to tak rychle, že ani nevím jak.“ Uznala Elika a přesunula své ruce na Tanmovy ramena.
„Tak jestli je tohle sen, ať mě nikdo nebudí.“ Znovu zavtipkoval Tanma. Elika ho políbila.
„Tohle nebude jen tak obyčejný sen, miláčku. Můžeš.“ Usmála se Elika na Tanmu. Ten pomalu zasouval. Elika zaklonila hlavu, zavřela oči a hlasitě slastně vzdychla. Tanma dorazil a ucítil v ramenech lehčí štiplavou bolest. Po zádech mu stékaly malé pramínky krve.
„A kočička vytasila drápky. Celkem klika, že tohle jsem skoro necítil.“ Opět zavtipkoval Tanma.
„Promiň.“ Hodila Elika po Tanmovi omluvný pohled a na omluvnou ho políbila. Tanma se začal pomalu pohybovat.
Zhruba po hodince a půl Elika vyčerpaně ulehla vedle Tanmy, celá propocená. Tanma se teprve začal potit.
„Páni, ty máš ale výdrž!“ Libovala si Elika.
„I přesto, že jsem kuřák, to je co říct.“ Uznal Tanma a políbil Eliku.
„Nikdo není sice dokonalý, ale ty jsi výjimečný. Za to tě tolik miluju, Tanmo-kun.“ Usmála se láskyplně Elika a zahleděla se do Tanmových očí.
„Věř, že jsem tvůj, Eli-chan.“ Usmál se Tanma stejně a políbil Eliku. Později toho dne společně usnuli. Ráno se Tanma opět vzbudil jako první. Natáhl se za sebe pro budík. Hlásil 8:40. Rychle vytvořil svůj klon a poslal ho vyřizovat.
„Páni. Já jsem snad v ráji.“ Pomyslel si Tanma a promnul si obličej. Pak se ale porozhlédl.
„Ale že to v ráji vypadá jak u mě doma. Nebo to byl sen?“ Pomyslel si Tanma znovu a položil ruce na postel. Jeho levačka mu ale o něco zavadila. Tanma zvedl hlavu a spatřil Eliku, jak mu spí na hrudi.
„Nebyl.“ Zašeptal Tanma a uložil hlavu do polštáře. Později zase zvedl hlavu a usmál se.
„Včera dračice, teďka anděl. A krásný anděl.“ Pomyslel si opět Tanma a lehce se nadzvedl, aby si mohl něco dát pod hlavu.
„Nechcu si zase stěžovat na bolesti za krkem.“ Zasmál se v duchu Tanma a pozoroval svou milou, občas se podíval na čas. Klon se už mezitím vrátil a zmizel. Budík hlásil 9:45, kdy se Elika začala pomalu probouzet.
„No dobré ranko, Šípková Růženko.“ Uvítal Tanma svou milou do nového dne.
„Co? Tanmo-kun? Kolik je?“ Zeptala se Elika a Tanma ohlásil čas. Elika se znova uvelebila Tanmovi na hrudi.
„Copak? Dneska se nám nechce?“ Sršel Tanma veselou náladou.
„Chce, ale u tebe je mi nejlíp.“ Zamrmlala Elika. Tanma se poškrábal na zátylku a omylem si přejel rukou po krku. Později zjistil, že Eličin krk je taky stejně označkovaný.
„O důvod víc nosit šátek, nebo vysoký límec.“ Okomentoval Tanma vtipně vzhled svého krku.
„Asi jsme to kapánek přepískli.“ Dumala Elika. Tanma ji jen políbil do vlasů.
„Však jsme ještě mladí, a užíváme toho, dokud to jde.“ Řekl Tanma a Elika s ním souhlasila.
„A já začínám mít pomalu hlad a chcu ze srandy něco ukuchtit. Ale to nepůjde, protože ty mi v tom bráníš.“ Prohlásil Tanma a Elika zakývala hlavou.
„Já vím. A jen tak tě nepustím.“ Objala Tanmu kolem krku.
„Taky tě nedám. Neboj.“ Usmál se na ni Tanma. Elika ho políbila a zkousla si ret.
„Chceš druhý kolo?“ Zeptal se Tanma šibalsky, načež mu bylo odpovědí zakývání hlavou. Opět pokračovali v činnosti z předchozího dne. O pár pěkných chvil Elika zase ulehla zpocená vedle Tanmy, ale nabuzená novou energií.
„Hurá!“ Zaradoval se Tanma a vylezl z postele. Elika si zakryla své intimní partie peřinou a zahleděla se na svého miláčka. Hlavně tu jeho vysokou, vypracovanou, krásnou postavu a zářící zlaté vlasy.
„Hádám, že ty, co tě nemají, musí zelenat závistí.“ Zavtipkovala Elika.
„Tím větší výhoda pro tebe. Tak co? Chceš se mnou teda bydlet?“ Zeptal se Tanma a natáhl na sebe kraťasy.
„To si piš, že chci!“ Přišla Tanmovi odpověď a Elika vylezla z postele. Tanma se na ni podíval.
„Máš perfektní tělo. Takové moje přání chtělo.“ Zavtipkoval Tanma. Elika mu dala ruce kolem krku.
„Ty jsi taky kus chlapa. A to pořádnej chlap.“ Ohodnotila Elika Tanmu a opět mu přejela prstem po velké jizvě.
„Jenom mě trápí jedna věc. Buďto jsem povyrostl, což se mi nezdá, nebo ty jsi menší, a nebo jsem musel bejt pěkně blbej, když jsem tě poprvé odhadoval na vyšší.“ Dumal Tanma.
„Ani jedno, ani druhé. Spíš jsi asi nebyl při smyslech, jak ty vždycky říkáš. Ve skutečnosti mám dva metry bez třiceti.“ Oznámila Elika. Její výška byla 170 cm.
„Takže rozdíl, šestnáct centimetrů. Dobrý. Zkus si pak najít nějaké moje tričko, pro tvoje věci zajdeme později.“ Navrhl Tanma. Elika mu dala pusu.
„Spíš to, co z nich zbylo. Ale s tím souhlasím.“ Souhlasila Elika a Tanma šel směr kuchyň. Elika začala prohledávat Tanmovi skříně, po nějakém tričku. Tanma v kuchyni začal pomalu chystat oběd, respektive to všechno připravovat.
„Tak, co to bude, až to bude?“ Zeptala se Elika a postavila se do futer.
„Nech se překvapit. Ostatně jediný jídlo, co umím pořádně.“ Pousmál se Tanma a podíval se na svou milou. Tanmovo tričko jí sahalo do půli stehen.
„To bys pomalu mohla nosit jako noční košili.“Zavtipkoval Tanma a zapálil si.
„Páni, ten je tak hezkej, když je bez trička a s cigaretou.“ Přemýšlela Elika a ani si neuvědomila, že to řekla nahlas.
„Co?“ Zeptal se Tanma a odpovědí mu bylo lehké zrudnutí.
„Ty taky nejsi k zahození, když vím, že pod tím tričkem nic nemáš.“ Usmál se Tanma šibalsky. Později Tanma típnul cigaretu a otočil se na Eliku.
„Tak jdeme?“ Zeptal se.
„Počkej, to mám jít takhle?“ Zeptala se pro změnu Elika.
„No, jestli si stihneš najít ještě něco, co by ti padlo, tak budiž.“ Řekl Tanma a Elika si našla něco, co by jí padlo.
„Hele, moje starý kalhoty. Divím se, že to ještě vydrželo, po těch osmi letech. Jo, to jsem byl ještě trošku menší.“ Zavzpomínal Tanma, když se podíval na Eliku, která měla jeho kalhoty z dob, kdy mu bylo ještě 16.
„Tys byl někdy menší?“ Zeptala se Elika se smíchem.
„Mladší, nižší, o pár vlasů lehčí, ale za to více veselejší.“ Přišla ji odpověď a později oba zmizeli ve zlaté záři. O další chvilku později se zase objevili u Tanmy doma, s několika taškami.
„Asi bude potřeba více skříní a větší postel. Nebo to nějak lehce předělat.“ Zavtipkoval Tanma a společně předělali Tanmovo bývalé bydlení. Hodiny ukazovaly 10:55, kdy se Tanma rozhodl projít po vesnici. Elika šla samozřejmě s ním.
„No, a už nemusím chodit nijak daleko. Všechno mám už u tebe.“ Prohodila Elika. Tanma s ní souhlasil.
„Bezva, že nám bylo uděleno to týdenní volno, co?“ Zeptal se Tanma.
„To jo. Ale smůla, že se nám to už krátí. Tuším ještě tak dva, nebo tři dny?“ Opáčila Elika a Tanma se poškrábal na bradě, opět nadával na vousy.
„Tuším, že už jen dva. No, tuším, že už je čas jít zase domů, ať můžu navařit. Stejně chcu ještě něco vyzkoušet.“ Řekl Tanma a oba dva se vydali zpět domů, kde už čekali jejich přátelé.

Pokračování příště....