Akatsuki a Ten jenž si nedokáže vybrat cestu. část 3.

Ráno vstal jako první Deavin. Složil pečetě : „Katon: Housenka no Jutsu!“ a plivl ohnivé koule do ohniště, nad kterým stále visela nedojezená večeře. Přihodil do ohně pár suchých klacků a šel vzbudit Konan.
Chvíli se rozmýšlel, jak na to. Nakonec ji jemně chytil za ramena a zatřásl s ní.
„Vstávej! Už je ráno.“
Kunoichi zavrněla, otevřela oči a protáhla se.
„Dobré ráno.“ řekla.
„Nápodobně.“
Rychle dojedli zbytek masa, uhasili oheň a pokračovali v putování. Cesta ubíhala bez problémů, dokud Deavin neobjevil Byakuganem, kterým občas kontroloval terén a který Konan ohodnotila, jako velice užitečný, dva shinobi sedící na louce, asi dvacet metrů od nich. Řekl o nich Konan a oba se proplížili za velký kámen, od kud je mohli oba sledovat.
„Mám plán: já odlákám pozornost a ty je ze zadu znehybníš svým origamim. Pak je můžem vyslechnout. Námitky?“
„ne.“
Hnědovlasý ninja vyšel z lesa a hodil po nich shurikeny . Dle jeho očekávání jim oba bez problémů uhnuli.
„Akatsuki!“ vykřikl jeden z nich, podle hlasu muž.
„Co po nás chceš?“
Deavin mu neodpověděl, místo toho složil pečetě: „Katon: Katon: Goukakyuu no Jutsu!“
Z ohnivé koule však začala stoupat pára, a když úplně zmizela, spatřil skomírající proud vody vycházející z úst druhého shinobiho. Všiml si, že oba byli z Písečné.
Oba začali skládat pečetě, nebo začali by, kdyby nebyly jejich ruce, nohy a trupy obaleny lístky papíru. Nehybně, ne však bez nadávek, padli k zemi. Z lesa mezitím vyšla Konan a sundala zajatcům veškeré pokrývky hlavy, včetně brýlí, tolik typických pro obyvatele pouště.
Muž, který promluvil jako první měl přes jedno oko pásku, a i tak šla vidět čerstvá rozeklaná jizva po ráně, jenž ho připravila o oko, Deavin se tomu ironicky pousmál. Druhým zajatcem byla dívka, snad ještě mladší než on. Člen Akatsuki si pohodlně dřepl před znehybněnou dvojici.
„Takže. Co tady děláte? Za jakým účelem jste tak daleko od pouště? Když budete hodní, a odpovíte nám na všechny otázky, nebude to bolet. Nuže?“ zeptal se klidně.
Dívka nervózně pohlédla na muže, ale nic neřekla. Druhý ninja stiskl zuby a procedil: „Jen přes moji mrtvolu!“
„Chápu.“
Sloupl z dívčina těla dva lístky, jeden ji přiložil na ústa a druhý na nos. Chakrové papírky se okamžitě neprodyšně přilepily k tělu. Dívka panikou vykulila oči a začala s sebou z nedostatku vzduchu házet.
„Rozmyslel sis to?“
„Ano! Jen ji nechte být!“
Konan z dívky sundala lístky, takže se mohla zase, celá zmodralá, nadechnout.
„Takže povídej.“
„Kazekage – sama nás pověřil úkolem odnést do nedalekého chrámu dopis Hatake Kakashimu.“
Mladík z Písečné chvíli mlčel, ale stačilo znovu mu podusit kamarádku, aby povolil.
„Podle toho dopisu nám mají vydat svitek s nějakými technikami, jsme jenom poslové, takže nám toho moc neřekli.“
„Věřím ti, můžete jí…“¨
Nestačil doříct, když se oběma ninjům z Písečné zalepily dýchací otvory papírem. Deavin byl uchvácen. Na tu dusící se holku by se dokázal dívat celý den. Ta myšlenka ho ale znervoznila, a tak ji pustil z hlavy. Otočil se ke Konan: „Proč jsi je zabila?“
„Taky jsem dostala nápad.“
Usmála se jeho nepochopení.¨

*o několik hodin pochodu později*

„Kdo jste a co tu chcete?“ zeptal se muž, nebo spíš mladík v zeleném oblečení, velkým bílým psam vedle sebe a čelenkou Konohy na čele, dvou shinobi z Písečné.
„Jsme poslové ze Suny, neseme dopis Hatake Kakashimu.“ Odpověděla mu dívka a podívala se na muže vedle sebe, který měl přes jedno oko ošklivou jizvu.
„Už vás očekává. Pojďte za mnou.“ Řekl ninja z Listové a šel směrem k chrámu.
Cestou viděli skupinky shinobi a spousty mnichů. Uvnitř spatřili Kakashiho, jak sedí v jedné z lavic.
„Kakashi – sensei. Přišli poslové ze Suny.“ Promluvil jejich průvodce.
Stříbrnovlasý muž okamžitě vstal. Pohled na jeho tvář oba shinobi překvapil. Tvář měl vrásčitou a pod okem, které nebylo pod čelenkou měl kruh z nespavosti. Mladík se psem vypadal podobně, možná ještě hůř.
Oba z Písečné poklekli na jedno koleno a zjizvený muž mu podal dopis. Neze slova ho otevřel.
„Chápu.“ Řekl po chvíli.
Šáhl rukou do váčku u pasu. Místo svitku po něm však hodil kunai, který muže ze Suny škrábl na tváři. Postava okamžitě vybuchla v oblaku kouře, a když se rozptýlil, stál tam Deavin.
„Tak jste to přece jen zjistil.“ Řekl mu zrádný žák s úsměvem na tváři.