Konoha vzhůru nohama X. - nápad, proces, reakce, následek

Nápad, proces, reakce a následek

Naruto šel tmavou chodbou s chrchlajícím Gaiem a malou Hanabi přitisknutou k tělu
„Jak jsem se jen k tomu mohl nechat přemluvit jako by jim nebylo jasné že je to sebevražda, vlézt hadovi do chřtánu to byl nápad.“ pomyslel si, i moment se nezastavoval, dokud si nevšiml tmavého výklenku ve zdi.
Pak jeho oči spočinuly na červeném křížku.
„Co je to?“ poznal značku od Shikamarovy barvy, ale nechápal její význam.

„Možná jsme mu měli spíš napsat vzkaz, občas bývá Naruto natvrdlý.“ řekla Ino.
„Na to nemáme čas, přece mu dojde, že červený křížek znamená nechoď tam.“ odpověděl Shikamaru.
„Zvláštní, on si tady vážně nenechal vůbec žádné stráže. To je podezřelé proč si je tak jistý že ho nikdo neohrozí?“ ozvala se v předu Hinata.
Gaarovi vrtalo hlavou totéž, každopádně to muselo mít někde háček, ovšem najít ho dřív než bude pozdě byl ten nejtěžší úkol. Tiše šli kupředu a rozhlíželi se kolem. Nikde nezpozorovali jedinou past nebo cokoliv jen malinko podezřelého. Dokonce ani Hinata neviděla nic nezvyklého. Vše se zdálo v pořádku dokud chodbou nezazněl výkřik.

Naruto udělal opatrně několik kroků kupředu, chodba byla tmavá, ale zdála se bezpečná. „Nejspíš objevili nějakou tajnou chodbu, která je méně nebezpečná, půjdeme tudy.“ řekl Naruto a pokynul Gaiovi s Hanabi.
„Jsi si jistý Naruto?“ zeptal se chraplavě mistr Gai.
„Ne, ale nevyberu si.“ odpověděl.
Hanabi opatrně došla až k němu, v té chvíli se ozvalo praskání a pod nim se začala propadat podlaha.
„Co to má být?!“ byla poslední myšlenka, než dostal slušnou ránu do zad padajíc do neznáma. Slyšel výkřik Hanabi, ale najednou nic neviděl, někam padali, když došlo na tvrdé přistání, Naruto se pomalu zvedl a rozhlédl. Najednou tam bylo světlo, celkem dost světla na to, aby viděl čem nebo možná spíš nad čím to vlastně stojí.
Pod jejich nohama byla celkem vratká mříž o co hůř, pár metrů pod ní celkem slušná sbírka jedovatých syčících hadů.
Naruto se podíval na jediné lano, které celou tu věc drželo a dělilo je od těch zelenošedých potvor. Samozřejmě lano bylo tak vratké, že by zázrak, že vůbec udrží sebe samo, natož mříž a dva lidi.
Naruto si uvědomoval, že už zase lítá v maléru a kdo ho do něj dostal. Viděl se na dně té jámy a už by ho to ani nepřekvapilo, vždyť kolika lidem se podaří uniknout smrti jednou, tak proč by to měl právě on zvládnout podruhé?
Jenže ve chvíli, kdy se k němu přitiskla Hanabi mu něco došlo, způsob, jakým mu ta dívka pevně svírala rukáv mu připomněl, že teď není čas panikařit. Tady už nešlo jen o něj a jeho beztak promarněný život, šlo při nejmenším o malou holku, která měla před sebou možná ještě budoucnost. Možná přece jen ještě mohl něco napravit, už jednou zbaběle utekl a nikdy si to neodpustí, ale třeba odlehčí svědomí, když si bude moct říct, že to nebylo nadarmo, že ještě někomu pomohl, přece jen měl za úkol ji teď ochraňovat.
Pomalými kroky došel po pohupující se mříži ke stěně.
„Hanabi vyskoč mi na záda.“ řekl a přikrčil se.
Děvče se ustrašeně podívalo pod sebe na ty děsivé příšery s dlouhými jazyky, jak čekají až spadne, pak si vzpomněla, co jí povídala Hinata než odešli.
„Narutovi můžeš věřit.“ řekla. Ona mu věřila. Hanabi zavřela oči a vyskočila.
Přesně ve chvíli dopadu se lano samosebou pod tíhou přetrhlo. Naštěstí se Naruto včas přilepil ke stěně jak měl v plánu.
Mříž přistála na hadech a některé zmrzačila, ale zdálo se, že jsou čím dál víc rozzuření. Naruto začal opatrně šplhat nahoru.

„Už!“ vykřikl Neji, aby pobídl Akamara, ten začal okamžitě štěkat a vít jako o život. Kabutovi poskoci byli v přesile.
Hned jak se ozval Akamarův hlas Sasuke vstal. Všichni se na něj tázavě podívali s očekáváním co řekne a udělá.
„Shino a Chouji první, Shino útočí z dálky a Chouji to tam trochu pročistí, já a tady stařík pak zaútočíme přímo a Sakura bude stát stranou a dávat pozor, kdyby někdo potřeboval ošetřit.“
„Nevěřím mu ani slovo.“ myslel si Shino.
„Mám chuť vymlátit z něj duši.“ říkal si v duchu Jiraiya.
„To si snad děláš srandu!“ vyhrkla Sakura.
„To nebylo téma k diskuzi, je to rozkaz, jsme tu proto, bysme je jistili, takže uděláš co jsem řekl, že jo?!“ Sakura se na něj s nenávistí podívala a pak konečně všichni mířili k boji.

Gaara s celou skupinou se přihnali chodbou ke Gaiovi, který stál a zděšeně ukazoval na díru, kam se propadli Naruto a Hanabi.
„Co se stalo?“ ptal se Shikamaru.
„Propadli se někam dolů, Naruto tam vešel a Hanabi...“ Shikamaru se zatvářil, že už pokračovat nemusí.
Gaara vytvořil z písku oko a poslal ho bleskově dolů.
„To nevypadá dobře.“ konstatoval za chvíli.
„Musíme jim pomoct.“ řekl Shikamaru.
„Tak rychle vymysli, jeden ze svých úžasných plánů.“ pobídla ho Temari, kterou jeho poznámka naštvala. Ono se všechno lehko říká než udělá.
„Lezou nahoru.“ řekl Gaara sledujíc situaci.
„Každopádně jestli se Naruto neudrží je po nich.“ dodal pak, čímž ještě zvýšil všeobecnou paniku.
Hinata se nahnula nad propast kde nebylo nic vidět a začala rentgenovat okolí.
„Nejsou tam sami, něco je dole pod nima, je to živé a veliké, nemůžu rozeznat co je to.“
Gaarovo oko začalo klesat.
„Jsou to hadi.“ ozvalo se za chvíli.
„Tak proto ta značka s hadem.“ konstatovala Ino.
„Myslíte, že to Naruto zvládne, totiž obyčejně by to pro něj asi byla hračka, ale všichni jsme si všimli, že je tak nějak malinko... ..mimo formu?“ koktal Gai.
„To neříkej.“ zastavil ho Gaara.
„Naruto je možná trochu nejistý, ale pořád je to jeden z nejsilnějších ninjů, jaké kdy Listová měla.“ přidal se Shikamaru, zatím co Gaara a Hinata sledovali situaci.

Naruto se dostával čím dá víš, z osvětleného místa už byl pomalu v tmavém tunelu, kterým sem spadli. Přestával vidět, čeho se chytá a to ho znervózňovalo.
Hanabi se mu na zádech celá třásla a bylo znát, jak jí kloužou ruce. Jednu chvíli se najednou pustila a křikla. Narutova reakce byla okamžitá, zůstal se držet jen jednou rukou a zachytil ji.
„Hanabi, prosím, snaž se udržet.“ řekl klidným hlasem dívce, když si ji povytáhl zpět.
Pak už jen cítil, jak se mu její tenké nožičky obepínají pas a ruce svírají mikinu.

Neji s Kibou nemluvě o zbytku týmu byli pomalu v úzkých. Mířilo na ně několik dalších zbraní, když v tom se před nimi vynořila doslova stěna z brouků, aby je zastavila, další začali útočit na nepřítele.
Kiba se na malou chvíli ohlédl, aby v dálce spatřil Shina. Přesto, že to nemohl vidět se na něj usmál.
„Zahájili útok.“ konstatoval.
Lee už ztrácel síly, když se před ním prohnal obří masový tank a smetl část nepřátel.
„Útok!“ vykřikl Kiba, aby všichni začali pořádně bojovat.
Kakashi si stáhl masku a Tenten vytáhla do obou rukou shurikeny. Kolem nich stála hromada nepřátel, naštěstí přesně v pravou chvíli tam dorazili Jiraiya a Sasuke, takže v zadní části bitevního pole to jen modře jiskřilo.
Sakura stála naštvaně kousek od Shina a sledovala dění.
Nepřátelé takový útok nečekali, v současné chvíli najednou připomínali spíše neorganizovanou chaotickou skupinku neschopných jedinců.

Brzo bylo po všem a obě skupiny se seskupili u vchodu do sídla.
„Dobře, půjdeme dovnitř, už nemáme zase tak moc času, musíme projít v podstatě na druhý konec. Všichni budou dál poslouchat nařízení, je to jasné?“
Všichni odkývali co Kiba řekl a vplížili se dovnitř.
„Taková spoušť.“ nemohl si odpustit Shino, když se ještě ohlédl.
„Tomu se říká nenápadně.“ komentoval to Neji, který pochyboval, že mají šanci to zvládnout, ale přesto zamířil dopředu, byl teď Kibova pravá ruka, ti dva využívali zrak a čich aby zjišťovali, zda před nimi nikdo není.

„Tak jak to vypadá?“ stepovat nervózně Maito Gai na místě, zatím co Hinata se pokoušela soustředit.
„Už jsou skoro nahoře.“ řekla po chvíli napětí a všem se drobet ulevilo.
„Naruto! Naruto, slyšíš nás?“ zavolala směrem dolů.
Dlouho nic.
„Jo.“ ozvalo se stěží a už matně viděla stín škrábajícího se ninji nahoru.
Okamžitě se naklonila, aby s něj sundala Hanabi a pomohla jí.
Pak už se ven konečně vyškrábal i Naruto.
„Co to sakra bylo!“ rozčiloval se.
„Už žádné značky.“ povzdychl si Shikamaru, když viděl, kam to vedlo.
„Ty hadi by tam sami nevydrželi ani týden.“ řekl Gaara a všichni se na něj zaujatě podívali.
„Celou dobu jsem si to tam prohlížel, není odtud žádný východ ani nic, jak by je mohli krmit. Ty hadi tam jsou nanejvýš dva dny, rozzlobení, protože už mají hlad.“ podíval se na Naruta, jako by ho tím pasoval na večeři.
„Víte co to znamená?“ koukl pak na ostatní.
„On o nás musí vědět, někdo nás musel prásknout, uvažujte, už to jak daleko jsme se napozorovaně dostali a nikoho jsme nenašli.“ mluvil teď ke své skupině.
„Mám dojem, že je to past, má nás přesně tam kde nás chce mít. Proč mám nepříjemný pocit, že kdybychom se vrátili ke vchodu neotevřeme ho?“ znovu nás tázavě přejel pohledem.
„Musíme si pospíšit a rychle se dostat na místo určení a sejít se s Kibou a Sasukem. Mám obavu, že by mohli mít problémy.“ řekl najednou s obrovským odhodláním Naruto.
„Kibo!“ pomyslela si Hinata a všichni v čele s ní se vydali chodbou bleskurychle dál.