Konoha vzhůru nohama IX. - vyrážíme

Vyrážíme

Kiba všechny svolal, aby jim vysvětlil plán útoku. Nejvíc nervózní byla Hinata, na jednu stranu byla ráda, že už odtud konečně zmizí, na druhou se to v poslední době silně vymykalo kontrole, všichni se hádali kvůli nesmyslům a ona měla starost, jak to ovlivní chod celé akce.
Všichni čtyři vůdci skupin si nastoupili dopředu, Sasuke se sice postavil nejméně metr od nich a tvářil se, že se ho to netýká, ale stejně jako Gaara a Naruto čekal na pokyny.
„Vážně by mě zajímalo, co mu za tohle slíbil, ne-li Kabutovu hlavu nad postelí.“ říkal si Shino, jelikož nechápal, jak ho k něčemu takovému Kiba přemluvil, vlastně stále ještě nemohl uvěřit, že ho taková pošetilost vůbec napadla.
„Dnes večer vyrazíme uskutečnit útok.“ začal vysvětlovat „Rozdělíme se do čtyř jednotek, každá bude mít vlastní úkol. První budu já, v mojí jednotce jsou: Lee, Neji, mistr Kakashi a Tenten.“ oznámil.
„Haf!“
„Jistě, ty taky Akamaru.“
„Pořád myslím, že mnohem užitečnější bych byl v první linii.“ podotkl Shino.
„Neboj Shino, nepodceňuju tě, ale tvoje útoky z dálky by nám nebyly až tak platné, kdyby tě odhalili hned na začátku.“
„Další skupinu povede Sasuke, ta nás bude krýt, nebude se ukazovat hned a zaútočí ze zálohy. Shino, Chouji, Sakura a Jirayia. Třetí skupina, kterou dostane na starost Naruto, budou Gai a Hanabi jejich úkolem není bojovat, ale dostat se bezpečně dovnitř.“ pokračoval Kiba.
„Něco z toho co právě řekl myslí vážně?“ zeptal se Neji Shina.
„Smrtelně.“dostalo se mu odpovědi.
„To je zlé.“ pomyslela si Hinata, která to zkrátka nemohla přeslechnout. Situace nevypadala moc dobře.
„Poslední skupinu povede Gaara. Temari, Shikamaru, Ino a Hinata. Půjdete zadním vchodem o chvíli před Nautem a zajistíte jim bezpečný průchod, kdybyste narazili na nepřítele. Před místností kde by se měl nacházet Kabuto bude ještě zhruba pět lidí, skupina která se tam dostane první se ukryje a počká na znamení o ostatních, na tu místnost nesmíme v žádném případě útočit sami. Teď si mi čtyři ještě projdeme něco málo z plánů budovi, které jsme dali dohromady s pomocí mistra Kakashiho.“ nařídil Kiba.
Stíny ninjů od plápolajícího ohně tančily po stěnách jeskyně a všichni se začali chystat k odchodu.
„Kibo, jsi si jistý, že ten plán vyjde?“ zeptal se nejistě Lee.
„Doufám, že ano, neboj, všechno jsem prošel několikrát a promyslel ze všech stran, konec konců, máme něco co oni nemají.“ usmál se šibalsky.
„E?“ zatvářil se Lee překvapeně.
„My máme ohnivou vůli.“ odpověděl Kiba jeho výrazu a Lee se také pousmál.
„Ach kibo, jak můžeš všem neustále dávat tyhle naděje, když sám víš, jaká je pravděpodobnost naší výhry.“ promluvil k sobě v duchu, hned jak Lee odešel.
„Řekl jsem všichni!“ zvýšil mírně hlas, když Kakashi rozložil plány po zemi a zadíval se na Sasukeho.
„Já tam byl, neztratím se.“ řekl povýšeně.
„Ale stejně bys měl...“ chtěl namítnout Kiba
„Řekl jsem, že to nepotřebuju.“ odbyl ho Sasuke.
„Achjo, to bude ještě hodně těžké.“ povzdechl si Kiba.

„Slunce zapadá, za chvíli vyrazíme, pokud má někdo problém s plánem, nebo mu něco není jasné, tohle je poslední příležitost to probrat.“ řekl Kiba.
Trochu ho uklidnilo, že Shino pro tentokrát mlčel a hodlal se řídit pokyny.
„Dobře.“ podíval se ještě na Hinatu.
Dívka mlčela. Chápala, že ač by ráda stála po Kibově boku až to začne, tentokrát její třeba jinde a věděla, že jakékoliv neuposlechnutí pokynů nebo tak náhlá změna v plánu by mohlo ohrozit výsledek celé mise. Jestli mu teď mohla nějak pomoct, bylo to právě nepřidělávat mu starosti.

S odstupem mezi jednotlivými skupinami vyrazili všichni směrem k druhé části vesnice. Kiba se rozhlížel po okolí. Tuhle noc domy neplakaly, nekřičeli bolestí, všude bylo děsivé ticho, protože se blížilo to co mělo rozhodnout o osudu celé Listové. Poslední záchrana která se stala jedinou nadějí pro jejich životy.
Kiba si kladl jednoduchou otázku.
„Co bude když selžeme?“ Co bude s vesnicí? Co bude s jejich domovy, s budoucností tohohle už tak dost pokřiveného světa? Nenalézal odpověď a možná díky tomu si uchovával naději, že se to nikdy nestane. Že tak jako v pohádkách, nakonec hrdinové přece jen zvítězí.
Jenže oni nebyly hrdinové s obrovskou mocí. Nebo snad ano? Možná, někde hluboko v jejich srdcích, jinak by se teď přeci nehnali pod noční oblohou vstříc nebezpečí.
Blížili se, napětí stoupalo. Kiba zrychloval, měl strach, že to věčné vyčkávání až to přijde ho připraví o rozum. Chtěl to mít konečně za sebou, ať už to dopadne jakkoliv, on se bude být do poslední chvíle. Hlavně ať je už po všem. Roky trpělivě čekal na tenhle den a teď když byl už tady, zdála se mu každá vteřina věčná.
„Blížíme se.“ ozvalo se mu za zády. Poznal Kakashiho hlas.
„Kibo, nebuď nervózní. Ty si žádnou chybu v plánu neudělal, musíš mu stoprocentně věřit, jako všichni věří tobě.“ řekl ještě.
Chlapec přikývl. Věděl, že teď rozhodně není vhodná chvíle panikařit a obávat se selhání. Musel si udržel chladnou hlavu jak jen to šlo. Střed se blížil a on se naštěstí mohl právem stále ujišťovat, že vše pečlivě prozkoumal ze všech stran.
Ze všech možných plánů, tohle byl ten pravý pro vítěství.

Blížili se Kabutovu sídlu. Kiba dal pokyny, dvě skupiny se ukryly v houští a další dvě pokračovali oklikou k zadnímu vchodu.
Chvíli vyčkávali a pozorovali dění.
„Skutečně, přesně patnáct, to je zvláštní, že by ani trochu nezměnil hlídky a nechal všechno při starém, po té, co ho zradilo tolik Jouninů. Přece musí vědět, že se něco chystá.“ přemýšlel na hlas Kiba.
„Skutečně, taky se mi to nezdá.“ přidal se Kakashi.
„Neji, koukni se prosím jestli vidíš někoho poblíž.“ požádal pak Kiba.
Neji se chvíli rozhlížel a analyzoval situaci.
„Ano, dole pod vrátnicí je úkryt, kde jsou další, ale nemůžu říct kolik jich je.“
„To bude zřejmě jejich tajná posila. Chm. Odhalena právě včas. Dobře.“ řekl Kiba a otočil se k ostatním.
„Teď je čas se rozdělit, moje skupina vyrazí k útoku, vy se tu schováte, dokud nedáme znamení. Když nás podcení, jen ať nás klidně podcení. Neji, až zaútočíme, budeš hlídat, Akamaru se bude držet u tebe, jakmile uvidíš, že je úkryt prázdný, řekneš mu to a Akamaru začne štěkat, to je váš signál. Pak se zformujete a zaútočíte, až to už nebudou čekat.“ vysvětlil Kiba.
„Je to všem jasné?“ zeptal se, všichni přikývli, až na Sasukeho který s klidem seděl na zemi a jako vždy se tvářil, že ho vůbec nic z toho co právě povídal nezajímá.
„Sasuke?“ vyzval ho Kiba, ať taky občas reaguje.
„Slyšel jsem...“ řekl naprosto jasným tónem, aby si druhou polovinu věty: ..a ani mě to nezajímá, všichni domysleli.
„Dobře.“ povzdechl si Kiba.
„Sasuke, spoléhám na tebe, že situaci zvládneš.“ řekl zcela vážně, aby mu dal najevo, že bez ohledu na to co si myslí ostatní, on důvěřuje bez rozdílu všem. Doufal, že nikoho neohrozí.

Když byli všichni na pozicích, vylezl Kakashi s Tenten a jako by nic se blížil k bráně.
Muži kteří ji hlídali si ho samozřejmě hned všimli.
„Kdo jste? Co tu chcete?“ ozval se jeden.
„Je přísně zakázáno se přibližovat k sídlu našeho Vládce!“ vykřikl druhý a namířil na ně jaké si kopí.
„Ehm, no tak řekněme, že se jmenuji Hatake Kakashi.“ řekl spokojeně a čekal co oni na to.
„Kakashi? Ale to je jeden z těch jouninů, kteří pře pár dny utekli!“ ozval se jeden z nich.
„Na ně!“ zavelel ten v předu.
To už byla, ale odstartována druhá část plánu.
„Tornádo z Listové!“ ozvalo se a z boku se na ně vrhla zelená šelma.
Než se stihli vzpamatovat, bombardovala je Tenten kunai.
„Vyhlaste poplach, jsou nebezpeční!“ křičel ten hlavní na jednoho co stál u vrátnice. To už vybíhal i Kiba.
„To šlo hladce, hlavně dávej pozor Neji!“ pomyslel si. Připojil se ke Kakashimu a Tenten a všichni společně útočili shurikeny, jelikož součástí plánu bylo, udrže si co nejdéle odstup, až na Leeho samozřejmě, ten skutečně zdolával nepřátele ohromnou rychlostí.
Z vrátnice se náhle začali ven hrnout trochu jinak vybavení chlapy, očividně uměli používat chakru a chystali se zaútočit. Bylo jich přibližně deset a začali se vrhat po Kibovi, Kakashim a Tenten.
„Stále nejsou venku všichni, nezdáme se jim jako dostatečná hrozba. To není dobré.“ pomyslel si Neji.
„Akamaru, pojď se mnou.“ řekl a vyběhl z ukrytu, aby vykryl několik útoků, mířených na jeho přátele.
„Neji!“ reagoval hned Kiba.
„Musíme je vylákat všechny, jinak o nemá smysl.“
„Teď budou ale čekat, kolik se nás ještě ukáže.“ namítal Kiba.
„Neboj, vydržím dlouho.“ odrážel vytrvale útoky.
Zatím Shino nervózně pozoroval situaci z křoví.
„Sladuješ vůbec co se tam děje?“ vyjel na Sasukeho, který si stále ještě hověl na trávě.
„Ne.“ odpověděl stroze.
„Mají potíže, měli bysme jim pomoct!“ pokračoval Shino.
„Neslyšel jsem žádný signál.“ řekl Sasuke lhostejně.
„Ale mají potíže!“
„Tak poslyš, jestli jim chceš jít pomoct, jdi, mě je to vlastně úplně fuk a alespoň si nebudu muset vyčítat, až tě zabijou. Tvuj kámoš mi klad na srdce, ať čekáme na signál, kdyby nás potřebovali, asi by se ozvali pokud Akamaru žije.“ zvýšil trochu hlas.
„Máš alespoň nějaký plán útoku?“ nedával si Shino pokoj.
„Nepotřebuju ho.“ odsekl Sasuke. Shino jen zaskřípal zuby a raději dál sledoval boj.

Gaarova a Narutova skupina se zatím přiblížila k zadnímu vchodu, byl pečlivě ukrytý a zdál se nehlídaný.
„Hinato, mohla bys prosím?“ požádal Gaara dívku.
„Byakugan!“ Hinata pečlivě prohlédla okolí dveří.
„Skutečně uvnitř nikdo není.“ oznámila.
„Dobrá, my půjdeme první, asi za dvě minuty nás následujte.“ řekl Gaara a jeho skupina vyrazila kupředu.
Dveře měli jednoduchý zámek, který Shikamaru otevřel Ininou sponkou.
„Kabuto je zřejmě dost sebejistý.“ podotkla Ino, když vešli do menší chodbičky a dali se jí kupředu.
Zdálo se, že zadní vchod se ani nepoužívá, všude vyseli pavučinky a omítka ze zdí opadávala, stačilo jen projít kolem. Hinata rentgenovala chodbu pohledem, kdyby se objevilo nebezpečí, ale zatím nic podezřelého neviděla.
Gaara si všiml hadího znaku na zdi.
„Co je to?“ divila se Temari, když ho také zpozorovala.
Gaara na něj sáhl a ve zdi se rozestoupil vchod.
„Páni zkratka!“ řekla nadšeně blondýnka.
„Ino!“ napomenul ji Shikamaru.
„Nepůjdeme tudy přece Gaaro? Že ne?“ zeptal se pro jistotu.
„Ne, může to být past, nevíme kam to vede, podle našeho plánu máme ještě stále pokračovat rovně a toho se držíme.“
„Ale co Naruto?“ zeptala se Hinata.
„Shikamaru, udělej tam pro jistotu červený křížek, ať ho tam nenapadne lézt.“ přikývl Gaara, než pokračovali.

„Dvě minuty.“ konstatoval Naruto, těžce si povzdechl a vykročil směrem ke dveřím.
„Počkat!“ vykřikla Hanabi než vešli a chytila se ho za ruku.
„Bojím se tmy.“ řekla provinile.
Naruto neodpověděl, nevěděl co by jí na to měl říct, jen ji nechal, ať se ho drží.