Akatsuki se nevzdávají 05 - Koukejte se jit léčit

„Pěkně prosím podal by mi někdo mi někdo misku?“ řekl Hidan. Když přišel někam kde dříve bývala kuchyně, nyní se jako všechny ostatní místnosti stalo útočištěm pobudů.
Zmatený Sasori mu podal misku.
„Děkuji.“ otočil se Hidan a odešel.
„Řekl: Prosím pěkně?“ svraštil obočí Sasori.
„Řekl: Děkuji?“ přidal se k němu Zetsu.
„Řekl: Misku?“ vystrčil hlavu z koupelny Kisame „Moji misku?“ zvýšil hlas.
„Na tomhle se mi něco nezdá.“ kroutil se Sasori.
„Jdi ho sledovat!“ pobídl ho Zetsu a tmavší polovina se poťouchle usmála.
Hned jak Sasori odešel vrhl se na jeho misku slimáků.

„Kakuzu okamžitě se zvedni! Já tě žádám, ne, nařizuju ti, přestaň zakopávat!“
zuřil Sasuke.
„Pardon šéfe, ale tady je hrozně kořínků a já mám obě nohy levé.“ vysvětloval Kakuzu.
„To vidím.“ odpověděl s povzdechem Sasuke.
„Copak je to plazení po zemi nakažlivé?“ pomyslel si a v duchu litoval, že s sebou nedostal Itachiho.
„Ne vážně, mám obě nohy levé! Špatně se mi shání papučky, tu pravou jsem totiž vyměnil za své poslední srdce.“ vysvětlil Kakuzu.
„A kde si vzal tu další levou, netvrď mi, že když si se narodil měl si tři nohy?!“ prohlédl si ho nedůvěřivě Uchiha.
„Ne, tu jsem ukradl jedné mrtvole.“ zakroutil smírně hlavou.
Sasuke se pokusil udržet žaludek kde je, zase jedna z informací, které netoužil získat.
„Tobi chce hyjé dopředu.“ kopl jej do boku maskovaný a Sasuke ho bleskově shodil na zem.
„Já myslel, že se po zemi válet nesmíme?!“ řekl dotčeně Kakuzu.
„Dost! Jděte si sami! Nejsem chůva!“ rozzuřila jeho poznámka Sasukeho na nejvyšší míru.

Sasori tiše sledoval Hidana. Ten chůzí naprogramovaného robota dotáhl své líné tělo až k Peinovým dveřím, tam si sedl na rohožku a začal jíst všechnu havěť kterou na dně misky našel.
„Co to tu vyvádíš ty čuně?“ obořil se na něj Sasori.
„Jím.“ odpověděl Hidan.
„Víš co jíš?“ zvedl Sasori významně obočí.
„Ano, samozřejmě. Kisameho červy.“ odpověděl mu nemytý a pokračoval.
„Přestaň ksakru!“ vyprskl Sasori a praštil ho až se mu snídaně vysypala.
„Auvas, moje svačinka.“ odpověděl mu místo použití své široké slovní zásoby zahrnující de*ily a idio*y.
Sasori začal zděšeně couvat.

Zatím se Sasuke usilovně snažil setřást dva poděsy, kteří se ho drželi jako klíšťata a nadělali kolem víc škody než užitku.

Sasori nejprve dobrých pět minut běhal po domě a křičel, že je okamžitě v obýváku válečná porada, když mu došlo, že je jediný kdo tam není, okamžitě se odebral za ostatními.
„Máme velký problém, nevím, co ti tři pitomci dělají!“ soptil.
„Jak poznáme, že jsou zpátky, když nevylézáme ze zadní části domu? Jak dlouho jsou vlastně pryč?“ zeptal se Kisame.
„Pátek, sobota, úterý... myslím tři dny.“ odpověděl Zetsu.
„Takže pět.“ opravil ho Itachi.
„Kisame má pravdu, možná se Sasuke vrátil, když už je úterý...“ přemýšlel Sasori a chtěl pokračovat schůzi hádkou o to, kdo se půjde podívat, ale to by ho nesměl přerušit potrhlý a hluchý Deidara.
„Sasuke se ztratil v posteli? V čí?!“ vykřikl z části hystericky a trochu starostlivě.
„Takže kdo se půjde podívat?“ pokračoval Sasori, který se rozhodl ho na dobro ignorovat.
Zetsu schoval hlavu mezi listy.
„Kisamemu se stýská po koupelně!“ zapištěl z pod nich.
„Na to zapomeňte, ať jde Itachi.“ bránila se rybička.
„Já ale nechci, aby se vrátil, upřímně doufám, že nenajde cestu zpátky.“ uslyšel Deidara zprávě tu jedinou Itachiho větu, kterou neměl.
„Takže ty ho tam klidně jen tak necháš chudáčka? Vyhodím tě do povětří!“ vykřikl Deidara.
Itachi nepřítomně zamžoural, jeho mozek se to pokusil několikrát neúspěšně zpracovat a po třetím erroru to vzdal, takže také raději nereagoval.
„Náhodou my jsme tam jít chtěli, ale...“ ošíval se Zetsu.
„Vy, že jste všichni skvělí?!“ rozkřikl se Deidara na celé kolo a evidentně se jim chystal vynadat, ale Sasori se nenechával vyvést z míry.
„Ale? Pokračuj Zetsu.“ nařídil.
To vyvedlo v míry Deidaru.
„Copak vy mě nevidíte?!“ zařval a začal skákat a mávat s rukama nad hlavou.
Sasori, Zetsu, Itachi a Kisame si vyměnili spiklenecké pohledy, přesně věděli na co myslí.
„No můžeme jít všichni, ať je to fér.“ pokračoval s klidem Sasori.
„Tááááák héééééj!“ ječel Deidara, stoupl si mezi na kroutil se.
„Skvělý nápad.“ odpověděl Zetsu předstírající, že kouká skrze něj.
„Copak já nejen vidět?!“ vyděsil se Deidara a už se plížil do koupelny k zrcadlu.
Všem se ulevilo, že se ho konečně zbavili.
„A co skusit nastínit Peinovi situaci?“ zeptal se Kisame.
„Děláš si srandu? Sakra podivej se nahoru, jedinej komu se podařilo dostat až dovnitř je Hidan a ten z toho začal mluvit slušně!“ prohlásil Sasori a všichni nasadili zděšené výrazy.
„Od doby co se Pein zamkl v pracovně a nevychází ven už je to tu hotovej ústav pro bezdomovce.“ postěžoval si Zetsu.
„A předtím nebyl?“ založil si uraženě ruce Itachi, který byl násilně nucen opustit svůj pokoj v pudu sebezáchovy.
„A řekl mu to někdo?“ přemítal Zetsu.
„Ne, jen tu tak sedíme a přihlížíme ty hlavo dubová! Jasně že jo, ale znovu ti říkám, jdi se podívat na Hidana!“ odsekl Sasori.
Zetsu se chtěl začít hádat, když v tom si to kolem promenádoval Deidara v bikinách.
„Fuj!“ zhrozil se Sasori.
„Né!“ vykřikl Itachi sáhl pro sprej na hmyz a začal si jím stříkat oba sharingany.
Deidara se na ně tázavě podíval.
„Vy mě vidíte?“ zeptal se překvapeně.
„Jasně, že tě vidíme, tak si padej pro plášť!“ přikázal mu přísně Sasori.
„Tak musíme dostat jeho ven.“ pokračoval Kisame v načaté debatě.
„Dostat ho ven bude hotové umění.“ povzdychl si Sasori.
„Umění je...“ ozvalo se z poza rohu.
„Deidaro mlč!“ zuřil Itachi a třel si oči Zetsuovým bryndáčkem, aniž by to tušil.

Sasuke stál před podivnou starou chatrčí uprostřed lesa a několikrát si ověřoval adresu na svitku.
„Na taková místa sakra chodí pošta?“ pomyslel si.
Přímo z ním se ozvalo šustění, otočil se a spatřil nenápadně se plížící křoví složená ze tří větví Kakuza a Tobiho, raději se víc nerozmýšlel a vešel. Uvnitř bylo ticho a dokonce i uklizeno. Sasuke se otráveně rozhlížel.
„Co tu chcete?!“ ozvalo s náhle od schodiště.
Sasuke se nejprve podíval na Konan a pak na chvilku ohlédl za sebe, jelikož ti dva pitomci se za nim plazili s listím až dovnitř.
„Musíš se ptát?“ ukázal si placem přes rameno.
„Hidan zboural dům a ty mi chceš ty paka ubytovat tady, aby za tebou nelezli? Nebo se jich chce zbavit Pein a nemá dost odvahy přijít sám?“ hádala žena.
„Těsně...“ povzdychl si Sasuke.
„Peinovi došli léky a z domu dělá ubytovnu pro bezdomovce. Itachi zboural polovinu schodiště a uprostřed obýváku máme nádhernou originální díru dle Tobiho umělecké šablony. Všichni se zamykají v koupelně.“ nastínil jí, ale ona se tvářila stále stejně neúprosně.
Sasuke se nevzdával, jeho ego zdaleka nehodlalo podstupovat další zkoušky těch dvou cestou domů.
Takticky udělal dva kroky stranou.
„Tobi?“ pobídl rozcuchaného, ten pustil větev a vstal.
„Tobi chce číst pohádku a pořád ho bolí nožičky, kdy si půjdeme hrát na cestu domů? A... ..Tobi se počůral.“
Sasuke pouze přesunul svůj pohled s očekáváním na Konan.
„Jdu si pro kufr.“ odpověděl když pochopila jak moc asi Uchiha zkusil na cestě za ní a raději netoužila vědět, co by jí pověděl Kakuzu.

Večer se Sasori, Deidara, Zetsu, Kisame a Itachi nenápadně přibližovali k Peinovým dveřím, ale najednou se ozval křik.
„Ještě krok a zabiju vás parcha*ti.“ všichni udělali opatrně pro jistotu krok vzad.
Sasori ukázal prstem na dveře.
Zákaz vstupu! Výslovně zakazuju vstup všem idiotům, ženám, dětem, koním bez pyžama, žábám, Kyuubimu, úchylům, podomním prodejcům spodního prádla, jezinkám, Tobimu a všem kdo by mě chtěli rozčilovat!
Dole byl malý červený nápis.
Nevhazujte letáky prosím.
„K takovému nápisu je obvykle potřeba schránka.“ prohodil Kisame.
„Kisame si slepý? Nikde tam není žádná další stránka, můžeme dovnitř.“ odstrčil ho Deidara a už se chystal vtrhnout dovnitř, když se za nimi ozval kroky.
„Konan!“ vrhl se na ni Sasori a začal ji pusinkovat.
„Tak dost slez!“ řekla otráveně.
„Sasuke!“ pokusil se Deidara udělat totéž, jenže Sasuke mu uhnul a nechal ho skutálet se do přízemí.
„Kde?!“ zapištěl Itachi, přestal si třít oči a schoval se Kisamemu pod plášť.
Sasuke byl tak unavený z neustálého odbývání Tobiho, že ho ani nenapadlo, Itachiho hledat, konec konců, stejně se neuměl pořádně schovávat.
„Hledám tu toho našeho vrahouna.“ prohlásila Konan.
„Jako tohle?“ zeptal se Sasori a ukázal na zmuchlaného Hidana ležícího mrtvolně na předložce Peinových dveří.
„Vstaň!“ nařídila mu Konan, ale pan Tisíc let jsem se nemyl se jen odplazil po čtyřech o pár centimetrů dál jak to neuměl ani Akamaru.

Konan vrazila dovnitř, Pein seděl u stolu a střílel jedním cínovým vojáčkem po druhém.
„Vím že si tam a dostanu tě ty hajz*e!“ ječel.
„Peine!“
Velitel pomalu zděšeně zvedl hlavu.
„To si říkáš šéf? Co to tu provádíš?!“ ječela na něj.
„Jen jsem si dal malou pauzičku.“ odpověděl provinile.
„A jak dlouho?“ vstekala se Konan.
„Víš ty vůbec že než jsem se sem dostala, musela jsem se prohrabat hromadou divnejch veverek a tak opičí dráha ze somráků je taky skvostnej nápad. Předpokládám taky tvůj?!“ křičela jako na lesy a nedávala mu vůbec možnost se bránit.
„Napadlo tě třeba, že díra vprostřed domu je už trochu nemoderní?! Možná by to chtělo zpravit.“ to už stála dva centimetry před jeho stolem. Přímo na něj mu hodila Tobiho s komentářem.
„A tohle si přebal.“ zmizela ze dveří.
Pein zůstal nehnutě zírat na Akatsuki na chodbě a pak vrhl na Tobiho ležícího před ním na stole výraz typu: Tak se snad zvedni!

„Jemu dočista přeskočilo.“ následoval Konan Sasori.
„Jo, ale před deseti lety.“ konstatovala naštvaně.
„A srovnejte si Hidana!“ zakřičela za nimi.
To završil Itachi, když vylezl z pod Kisameho, zvedl se za pomoci Sasukeho mikiny a celý ubrečený a poloslepý se postavil čelem k němu.
„Pšt! Sasuke už se vrátil, tak dělejte, že tu nejsem, než stihnu utéct.“ prohlásil mu přímo do obličeje a držíc se jeho pláště pomalu hledal první schod.
„Proč Itachi brečí?“ zeptal se Sasuke šeptem.
„Protože si nastříkal do očí sprej na mouchy.“ vysvětlil Kisame.
„Měl tam mouchu?“ zeptal se mladší Uchiha nevěříc, že by byl někdo tak pitomý.
„Ne.“ odpověděl Kisame, čímž u Sasukeho inteligenci jeho bratra posunul pod nulu.