Akatsuki se nevzdávají 04 - Blázinec pouze pro blázny

Hidan sešel do kuchyně pro svou odměřenou dávku zrní, slimáků a kukuřičných lupínků, které mizely závratnou rychlostí. Trochu ho překvapilo, že tam našel asi patnáct lidí podivných vzhledů a chování, válejících se všude kolem. Rozhlédl se, pokrčil rameny, přecedil zrní a lupínky od slimáků, ty odložil na stůl a namířil si to zpět nahoru. Slimáci kteří se následně rozutekli nadělali na stole patřičný svinčík. Hidan se zarazil když si všiml, že je patrně obsazená koupelna, což se tu nestávalo často, ne že by toužil jít ji navštívit, jelikož jeho první pokus po tisících let skončil naraženými zády, ale zaujalo ho s jakou energií se snaží dovnitř dostat Sasuke.
„Hned otevřete vy ho*ada! Rozumíte?!“ křičel jako na lesy.
„Je mi líto Sasuke, ale je tu víc lidí které chceš zabít, než těch co by to přežili. Takže nemam kompetenci otočit tím klíčem v zámku tři centimetry ode mě.“ ozval se Zetsu při pohledu na Kisameho, Itachiho a Deidaru krčící se pod stolem.
Sasuke pomalu začínal rudnout.
„Proč ty dveře nevyrazíš?“ zeptal se Hidan jako by nic.
„To už by se to pak nebyla koupelna.“ odpověděl mu Sasuke, ale dostalo se mu jen tupého zírání.
„Nedalo by se tam v soukromí koupat!“ objasnil.
„Na hru s kachničkami potřebuje soukromí?“ pomyslel si.
„A?“ pokrčil Hidan rameny.
Sasuke protočil oči v sloup.
„Nejsme všichni jako ty!“ vyčetl mu a zaměřil se znovu na dveře.
„Jestli hned neotevřete přísahám, že se vám pomstím!“ zařval a dál bušil na dveře.
Nejprve se zevnitř ozval smích a pak Kakuzu.
„Hlasoval bych otevřít ty dveře, ale vyhodili by mě ven.“ zafňukal.
„Sklapni! Bedny nemají hlas!“ odpověděl Kisame a praštil mu do stříšky.
Sasuke už měl nemilé vibrace v ruce a chystal se dveře na dobro zlikvidovat.
„Proč jsou ku*va vevnitř a ty ču*íš venku?“ zeptal se Hidan, když mu konečně docvaklo o čem se mluvilo před chvílí.
„Schovávají se tam před Peinem, došli mu prášky a m*goří. Podivej se na ty lidi kolem, to je jeho práce!“ vysvětlil.
„Aha a ty se chceš taky schovat?“ zeptal se Hidan, aby zjistil, jestli už pochopil.
„Né! Já chci zabít Deidaru! Ten úchylák mi dal ráno do postele kytku!“ vykřikl.
„Copak se do ha*zlu nepoučil z mých chyb? Kytky jsou tu tabu.“ povzdechl si Hidan.
„Brý ránko, áchjo koukám, že už zbyly jen slimáci.“ pozdravil Sasori a zaměřil se na příšerky pomalu prchající po stole.
„Koukejte se nažrat, já vám pro nový nepudu!“ ozval se zevnitř Zetsu.
Sasori se podíval na dveře a pak tázavě na ty dva.
„Pein začal brát pilulky a tak se ta všichni schovali před jeho šílenými nápady, ovšem nás dva tam nepustí, dokud tu bude Sasuke, protože moc často vyhrožuje.“ oznámil Hidan spokojeně, že to pochopil.
„Jaký Peinovi příkazy?“ zeptal se loutkař zmateně.
„No třeba otevřít každýmu kdo jsem přijde a podívej jak to tu vypadá!“ postěžoval si Sasuke.
Až teď si Sasori všiml všudy přítomných pobudů válejících se po celé kuchyni.
„A to jsou prej všechno nájemníci.“ podotkl Sasuke.
„Jo možná mi to mělo bejt divný, už když jsem se probudil a zjistil, že v posteli nejsem sám.“ zamyslel se Hidan nahlas.

Od dveří se ozývalo bušení.
„Neotevírejte! Ráno jsem našel úplně cizího úchyla v šuplíku se spodním prádlem!“ ozval se Deidara.
„Smůla dokud nevylezeš nic!“ odsekl mu Sasuke.
„Myslete na Tobiho!“ ozval se prosebně Deidara.
Sasori si to pomalu následován Sasukem namířil ke dveřím a otevřel.
„Promiňte ale šlápl jsem vám do jednoho z vašich činčil, nemáte kapesník?“ zeptal se okamžitě neznámý a vrazil mu botu pod nos.
„Čin-čil?“ vypadlo ze Sasoriho.
„Zašlápl jste naše co?“ zamračil se Sasuke, vyšli ven a spatřili bandu jakýchsi podivných veverek. „Kde se tu vzali?“ divil se Sasori.
„Pořídil je Pein, spolu s tou novou letadlovou lodí a písečnou postelí od Gaara s.r.o.“ ozval se z okna Zetsu ukazující na zahradu.
„Čin-či-la je malé chlupaté zvířátko, nadměrně přítulné...“ projížděl už Sasori mobilem wikipedii.
„To vidíme!“ zatvářil se Sasuke vražedně na mrňouska který se mu otíral o nohu, aby se ztratil.
„Musím si nás vyfotit na facebook!“ vykřikl Sasori a očima už vybíral toho nejroztomilejšího.
„Přesedlal se od fotek s toaleťákem a vložkami k nebohým zvířatům?“ ozval se z okna tentokrát Deidara.
„Ty vůbec nerozumíš umění!“ zaječel Sasori tak, že ani pan polo hluchá manekýna to nepřeslechl.
„Rozhodně víc než ty! Protože umění je...“ Deidara neměl nejmenší šanci větu dokončit, jelikož se na něj vrhlo všechno osazenstvo koupelny, která byla nyní jejím jediným útočištěm.
„Říkáš malé, chlupaté a nadměrně přítulné? Takže něco jako Tobi.“ podotkl Sasuke „Myslíš, že se to bude dát i stejně krmit?“ blesklo mu hlavou.
„Nebo jíst?“ přidal se Zetsu a už se chytal Tobiho ochutnávat.
Sasori zatím zaujatě sledoval dveře jejich domu, které se trhli asi jako v nově otevřeném obchoďáku.
„Pein si tu z toho dělá hodinovej hotel!“ rozčílil se Sasori.
„Budeme si muset udělat skur*enou poradu bez něj!“ ozval se Hidan.
„To musíme nejdřív dostat ty kre*ény z koupelny.“ řekl Sasuke.
„Možná vím jak na to.“ napadlo Hidana.

Za chvíli už všichni vyděšeně běželi ven.
„Co jim řekl?“ zeptal se Sasori.
„Myslim, že to nechcem vědět.“ odpověděl znechuceně Sasuke a pozoroval Hidana vláčejícího za sebou ven bednu. Ten ji flákl doprostřed placu, kopl do ní tak, že se rozpadla a ven se vyplazil Kakuzu.
„Pein je dávno nespůsobilej jakejmkoliv úkonům, jestli se nevrátí co nejdřív Konan a nezařídí, aby se vzpamatoval, můžeme si jít hledat podnájem my.“ Kakuzu při slovu nájem rychle schoval prasátko pod plášť.
„Je to jasný, musíme přivést Konan.“ přikyvoval Zetsu než ho Sasuke spražil pohledem.
„Dobře, Itachi, Sasuke a Kakuzu vy tři jste ještě trochu normální, přivedete Konan.“ řekl Sasori.
„To se ti zdá chytrej nápad poslat Itachiho se Sasukem?“ divil se Hidan.
„No tak pošleme někoho kdo dohlédne na Sasukeho, aby Itachiho nezabil. Zbývá nám jen... ..Tobi.“ vymyslel Sasori.
„Náhodou výborně má už zkušenost s voděním Zetsua. No nekoukej, když tu nechám Itachiho zapomene úplně jak se chovají vrazi a násilníci.“ podíval se na vyklepaného Itachiho, krčícího se za Kisamem, krčícím se za Samehadou, která se bohužel skrčit nemohla. Mít totiž možnost pohybu, nejspíš by už dávno práskla do bot.
„Jistě, Sasuke mi to bude mile rád připomínat.“ prohodil ironicky Itachi.
„No a když tu necháš Sasukeho?“ zeptal se nadějně Hidan.
„S Kisamem? Zbourali by zříceninu našeho domu!“ vyděsil se Sasori.
„A co poslat Kisameho s Itachim?“ navrhl Hidan.
„To mě nenapadlo, ale beztak, kdo z těch dvou obecních blbů by ji zvládl přivést?“ zeptal se Sasori. „Tak tu nech Kisameho a Itachiho, budeme ho pravidelně mlátit a se Sasukem pošli ještě Hidana.“ navrhl Zetsu, který začínal mít také obavy o své zdraví.
„Děláš si legraci? Kdo nás pak bude bránit?“ vykřikl hystericky Deidara.
„Promiňte, že do toho mluvím, když je řeč o mě, ale jak mi neustále mlácení má připomenout, že jsem násilník? Mám z toho spíše pocit, že jsem oběť!“ zakňoural Itachi.
„Kisame předveď!“ nařídil Sasori. Kisame ho bacil Samehadou.
„Ty zmetku, já tě naporcuju na filé!“ rozkřikl se Itachi.
„Všichni budeme rádi když se zbavíme Tobiho, dej ho Sasukemu na starost, když se nevrátí tím líp a Kakuzu ať jde s nima nebudeme muset zamikat věci.“ pošeptal Deidara Sasorimu. Který se spiklenecky zašklebil.
„Sasuke, Tobi a Kakuzu půdou pro Konan a než se vrátí, já si zabírám tu písečnou postel!“ nařídil.
„Ííííííí! Hlavně žádný kostel!“ zaúpěl Deidara a s rukama na hlavě upaloval dovnitř. Na Sasorim byla znát škodolibá radost, že Deidaru tak vyděsil.
Sasukeho štvalo, že mu nacpali na starost Tobiho a tak se rozhodl pomstít.
„Ta postel už je zabraná.“ prohodil.
„Ale ty tu teď nebudeš!“ ohradil se Sasori.
„Ne mnou osle! Pein jí myslím koupil pro ty příšerky.“ namířil prst na postel, kde se v písku koupala hromada prapodivných veverek.
„No a být tebou nechci Peina naštvat, mohl by taky nařídit, že budete nosit spodní prádlo navrch a naopak. No a Jashin ví za jak dlouho se vrátíme“ řekl škodolibě.
Hidan brbrlal cosi o tom, ať mlčí když neví o čem mluví,, ale nikdo ho neposlouchal. Zatím si Sasori představil takový týden s Deidarou a začal z toho dostávat vyrážku.

O dva dny později:

„Mám hlad!“ slintal Zetsu kuchyňkou linku.
„Kru*a už mě to s*re! Jdu si s Peinem promluvit.“ vystřelil Hidan jako namydlený blesk.
„Sakra co můžou dělat pryč ta dlouho?! Dostali přece adresu!“ rozčiloval se Sasori a raději se taky klidil, jelikož mu z pohledu na Zetsu začínalo být lehce nevolno.
Za chvíli se už ozval z obývák jekot.
Kisame, Itachi a Zetsu s vyplazeným jazykem vtrhli dovnitř.
„Co to sakra je?“ ptal se s pohledem upřeným na podivný úkaz vprostřed podlahy.
„Evidentně díra, kterou se Tobi pokusil nešikovně zakrýt Peinovím orientálním kobercem.“ oznámil Itachi, jelikož obě věci bezpečně poznával.
„Nechodíš sem příliš často, co?“ přidal se Kisame a Sasorimu začínalo docházet z čeho se Pein zcvoknul.
„Kdo mi sežral podzimní kolekci lodiček?!“ seřval je vycházející Deidara.
Zetsu bleskově schoval jazyk.
„Já to věděl to pošuku!“ zrudl.
„Ještě jsem ti nezapomněl co si provedl!“ ohradil se neobratně Zetsu.
„S kým by mě asi Sasuke podvedl?“ koulel Deidara očima.
„Mluvím o tom jak si mě venku zakopal! Naštval si mě, teda půlku tu černou!“ odsekl.
„Nebojím se, klidně bych ti nakopal, jak to myslíš Sasuke chodí se mnou? Drzoune já ti ukážu!“ vyjekl Deidara.
„Ty si, ale i*iot!“ odpověděl otráveně Zetsu.
„Slyšel si to, přiznal, že sežral čtyři páry bot!“ rozčiloval se Deidara a házel prosebné pohledy na Sasoriho, jelikož Itachi s Kisamem stihli v čas odejít.
„Byly jen tři a půl, ale vysvětli to tomu ho*adu.“
„No dovol? Proč bych měl právě já s tebou chodit dozadu?!“ řekl Deidara s odporem.
„Dost já tady kočím!“ otočil se Zetsu na patě a zmizel.
„Vážně řekl: Já na tebe skočím?“ kroutil Deidara nevěřícně hlavou a Sasori který už nechtěl znát další jeho myšlenky raději skočil dírou do sklepa.

„Tobi tak naposledy! Jestli hned nesundáš ten pytel tak tě...“ Sasuke se zhluboka nadechl na tohle neměl, na to by nejspíš neměl nikdo, chvíli sledoval, jak Tobi bourá do každého stromu, jako by tam byly jen ony.
„Ponese Sasuke Tobiho, aby si už nenatloukl? Bolí ho nožičky.“ zeptal se výmluvně.
„Ne Tobi! Stačí když si konečně sundáš ten pytel, kvůli tobě musíme jít lesem, protože bych se nemohl nikde ukázat s někým tak potrhlým! Dokud se Pein nevzpamatuje s radostí se budu dívat na tvojí masku, jen mě už přestaň zdržovat! Otočit se teď, nechat nás tu a vrátit se jsem tam za pár hodin! Vždyť jsme ještě nikam nedošli!“ zuřil Uchiha.
Tobi si poslušně sundal pytel a Sasuke si na chvíli oddychl.
„A co ty nožičky?“ zeptal se nadějně.
„Nééé! Řekl jsem né Tobi! Copak jsem tvoje chůva? Nikdy už se mě na něco takového neptej! Neponesu tě ani kdyby mi za to nabízeli všechnu sílu světa!“

O tři minuty později:
Sasuke má na čele několik silných vrásek.
„Kakuzu zvedej se z té země, rád bych tam byl ještě letos!“ rozkřikne se, zatím co Tobi na jeho hřbetě spokojeně houpe nohama.
„Ale když taky je centík a kde bývá jeden... ..tam většinou... ..najdu i další.“ šťoural se v zemi.
„Kakuzu!“ zařval až šetřílek nadskočil.
Sasuke pomalu ale jistě sdílel Sasoriho pocity, měl na starosti dva z těch pošuků dva dny a už nevěděl kde mu hlava stojí.

„Když blázinec tak jedině Peinovou vinou.“ říkal si ve stejnou chvíli Sasori, když spatřil Itachiho plazícího se po čtyřech do vlastního pokoje, tedy v současné době již pokoje jeho bratra.
„Co blbneš sakra? Sasuke tu přece není.“ divil se.
„Já vím, trénuju až se vrátí tak pššš.“ osvětlil mu to Itachi a začal břichem vytírat podlahu špinavější než Hidan.