Poslouchej své srdce 1 (NaruSaku)

Úvod
Předem píšu, že tato série je psaná na pár NaruSaku a jestli budete chtít tak ke konci i SasuHina. To mi můžete napsat do komentářů – bude demokracie, pište ano i ne .
Dále vám chci napsat, že další díly budu vydávat přibližně každé dva týdny nebo dřív. Jelikož jsou prázdniny, mám na psaní povídek čas. Někdy mi to ale nevyjde a to vám v komentářích dám vždy vědět, jestli se povídka zpozdí . (Pokud to teda někdo bude vůbec číst )

A teď k dílu

Bylo kolem poledne a Naruto zrovna dojedl svou poslední (desátou) misku rámenu. Zaplatil a šel se ještě na chvíli projít. Procházel se tak Konohou, a když se přibližoval k Dango restauraci, najednou ji uviděl. Krásnou, štíhlou dívku s polodlouhými růžovými vlasy, na kterých měla uvázanou ninja čelenku se znakem Konohy. Zavolal na ni a dívka se otočila. Nyní se na Naruta díval pár smaragdově zelených očí. Naruto k Sakuře přiběhl a hned ji pozdravil.
„Ahoj Sakura-chan, máš něco v plánu?“
„Jé ahoj Naruto, akorát jsem se chystala jít domů, Tsunade-sama mi totiž zadala nějaký projekt na vypracování. Potřebuješ něco?“
„Noo…umm…víš…chtěl jsem se tě zeptat, šla bys s…se m…mnou na rande Sakura-chan?“
Sakura se musela při jeho výrazu potichu zasmát. Normálně u něj nebylo zvykem, že by koktal, pohrával si nervózně s prsty a červenal se. A proto vždy, když ji Naruto zval na rande, se jemu chování trochu zasmála. Nedokázala ho odmítnout.
„Hmm...tak jo, ale ty budeš platit.“
„Super!“ začal se Naruto radovat, možná až moc. Sakura ho pak musela trochu uzemnit.
„Auu! Sakura-chan!“
„Nekřič tolik!!!“ zařvala na něj.
„No a tys říkala, že máš namířeno domů. Nechceš, abych tě…ehm…no…doprovodil?“
„Jéjda, no tak jo.“ zahihňala se Sakura. Tak vyšli k Sakuřině domu.

„A co to vlastně je za projekt Sakura-chan?“
„No, před pár dny tu v nemocnici byl jeden ninja z Písečné, který měl vážná, neobvyklá zranění. Je div, že to vůbec přežil. A já, jelikož jsem se podílela na jeho operaci, musím sepsat poznatky, objevy a postup této operace, aby se příště vědělo, jak postupovat při podobném případu. Děláme to vždy.“
„Aha, to musí být nuda.“
„Heh, no to máš pravdu, ale někdo to udělat musí.“
Tak si povídali a povídali a málem si nevšimli, že už jsou na místě. S Narutem se Sakuře vážně dobře povídalo, pokud ovšem neměl hloupé otázky a připomínky. Byla s ním sranda a cítila se s ním uvolněná. Ani si neuvědomovala, jak se s ním cítí skvěle.
„Tak jsme tady.“ prohlásila Sakura.
„Jé, už?“ podivil se Naruto, „A kdy chceš, abych pro tebe přišel?“
„Umm…tak co třeba v sedm?“ zamyslela se Sakura.
„Dobře, v sedm jsem tady.“ usmál se, „Tak zatím ahoj Sakura-chan.“
„Zatím Naruto.“ odpověděla Sakura a pak mu ještě mávala, dokud jí nezmizel za roh.

Sakura tvrdě pracovala na zadaném projektu od Tsunade. Už ho měla skoro hotový, když se podívala na hodiny. Ale čísla na budíku jí velmi překvapily. A zdálo se, že ne zrovna příjemně.
„Cože?!“ vykřikla, „J-jak?! Kdy?!“ Budík ukazoval tato zajímavá čísla - 18:44.
„To nestíhám!“ vyletěla z křesla a namířila si to do koupelny. Tam se rychlostí světla namalovala a vlasy si sčesala do drdolu tak, aby ji po každé straně obličeje padaly prameny vlasů do tváře. Když byla hotová, vydala se na exkurzi do svého šatníku. Vše, co šatník obsahoval, vyházela na postel, kde se utvořila pozoruhodná hromada látky. Vyházené oblečení po posteli trochu rozprostřela, aby si mohla nějaký ten zázrak vybrat. Nevybírala si dlouho, na to neměla čas. Sáhla po světle zeleném tílku, které bylo kolem výstřihu lemováno látkovými kytičkami. Šlo ji k očím. Dále se hromadou (sice rozprostřenou, ale i tak nebyla moc přehledná) prohrabala až k bílé sukni, která byla zakončená krajkovým, světle růžovým lemem a sahala jí nad kolena. Ještě se navoněla, nachystala si kabelku a byla hotová. A jako na zavolání zrovna „někdo“ zaklepal na dveře. Sakura k nim hned přiběhla a nečekala nikoho jiného než…
„Naruto?“ vyhrkla ze sebe Sakura.
„Můžeme jít Sakura-chan?“ vytrhl Naruto Sakuru z přemýšlení.
„A-Ano.“ řekla zaskočeně. Naruto se na ni usmál a vzal ji za ruku doufajíc, že mu za to nic neudělá. Ale k jeho překvapení, se nic nestalo. Jen si všiml, jak na něj Sakura pořád hledí, jako kdyby spadl z Marsu. A nemýlil se. ‚Udělal jsem něco blbě?‘ ptal se sám sebe Naruto. Sakura se na něj opravdu dívala nevěřícně, ale ne proto, že by Naruto na něco zapomněl. Právě naopak. Sakura si totiž uvědomila, jak je Naruto hezkej a nemohla z něj odtrhnout oči. Nikdy ho takhle neviděla. Bez čelenky mu padaly vlasy do očí, z kterých si udělal patku na pravou stranu. Měl na sobě oranžové kraťasy a černé tílko. ‚Vážně mu to sluší, proč jsem si toho nikdy nevšimla? Je mnohem hezčí než Sasuke-kun.‘ honilo se Sakuře hlavou. Ale po chvíli ji Naruto opět vytrhl z přemýšlení.
„D-Děje se něco?“ zeptal se opatrně Naruto, protože už mu to vážně začínalo být trapný.
„Uh? N-Ne! Všechno je v pohodě!“ ujišťovala ho Sakura. I když si tím nebyla úplně jistá.