manga_preview
Boruto TBV 07

Naruto Musume – část 3 – Úsvit s rudými mraky

Zbytek dne utekl Naruto jako voda. Cítila se pořád tak nějak nesvá. Vždy byla bojácná a styděla se před ostatními lidmi, ale v posledních pár dnech opravdu hodně vybočovala ze svého běžného chování. Zpětně jí to bylo nepříjemné, ale ve chvíli, kdy byla schopná na sebe upoutat veškerou pozornost, z toho měla radost. Nakonec však byla šťastná, protože se měla velmi dobře se svými rodiči. Ale stále ji trápila jedna podstatná věc a to, co jsou zač ty její sny. Naruto si myslela, že jsou přespříliš reálné na to, aby byly pouhými sny. Chtěla vědět více, více o sobě, svém chování a tom obřím lišákovi, kterému říká Kurama.
„Naruto večeře je hotová,“ zavolala na ni její máma.
Naruto ani chvíli neváhala a přišla do jídelny, aby mohla povečeřet se svojí rodinou. Večeře byla opravdu dobrá, mámin instantní ramen neměl konkurenci široko daleko. U večeře se dobře bavili, ale Naruto měla čím dál tím větší touhu zeptat se, jestli její rodiče neví něco o obřím lišákovi jménem Kurama. Něco uvnitř se však stydělo svých vlastních rodičů na to zeptat.
„No doufám, že zítra všichni projdete Kakashi testem,“ prohodil jenom jakoby mimochodem Minato.
Naruto samozřejmě tuto větu okamžitě zaregistrovala a napjala všechny své vjemové smysly, aby jí neutekla ani část toho, co je nejspíše její otec bude snažit dále říct. Nemohla si dovolit propást ani jedno slůvku, protože by to mohlo mít fatální dopad na zítřejší zkoušku. Ale vypadalo to tak, že Minato už nemá, co by k tomu tématu řekl. Naruto začínala nervóznět.
„Co to bude za test?“ Zeptala se Naruto stejným tónem jako předtím její otec promluvil.
Minato stále mlčel, nevypadal jako člověk, co se chystá něco říct. Naruto to štvalo, takhle by měla téměř jisté, že by v Kakashiho testu uspěla, to by však musel její otec říct, co za test to bude.
„Kdybys věděla výsledky testu, tak jaký smysl, by pak test měl?“ Nahodil filozofickou otázku Minato a přitom dojídal svoji porci.
Naruto musela uznat, že na tom něco pravdy bude. Okamžitě vzdala svoji snahu se dozvědět něco více a také dojedla své jídlo. Odložila misku zpět na stůl a šla do svého pokoje. Byla po dnešku, tak nějak unavená, že téměř usnula bez důležité večerní hygieny. Naštěstí ji na to Kushina přišla upozornit a tak se Naruto urychleně vydala do koupelny, aby mohla jít, co nejdříve spát. Když vycházela ze dveří svého pokoje, tak ji její máma rozcuchala relativně na krátko ostříhané zrzavé vlasy. Naruto v tu chvíli před očima probleskl obraz jakési bitvy. Překvapilo jí to, ale nedala to na sobě nijak znát, normálně pokračovala vykonat, to co musela. Když byla hotová, šla si lehnout.
Zdál se jí opět podivný sen. Byl to sen o bitvě, mezi dvěma silnými ninji, kteří snad nemají obdoby. Místo, kde byli, bylo opravdu hodně zdevastované po jejich boji, ale oni pořád stáli a bojovali. A najednou jenden z nich stál na obrovském lišákovi a hnal se proti druhému ninjovi. Ze země však vystřelily stromy a lišáka uvěznily. Zmítal se, ale nebylo to nic platné.
Naruto se probrala a byla stále překvapená ze svého snu. Bylo ještě opravdu hodně brzy, tak brzy, že její rodiče stále ještě spali, ale Naruto už se necítila, že by mohla ještě zaspat a proto se rozhodla, že se půjde alespoň nasnídat. Nejdříve se však vydala do koupelny trochu více se probrat studenou vodou. Opláchla si obličej, když se uviděla v zrcadle, tak musela opravdu rychle vycouvat, jak se lekla vlastního odrazu.
„Co to má jenom znamenat?!“ Rozčilovala se Naruto.
Vypadala ještě více jinak než předtím. Poprvé to byly jenom oči, co se změnilo, ale nyní měla i celkově pobledlejší barvu pleti, černé linky kolem očí a úst a ony rudé zvířecí oči. Navíc, ať se snažila sebevíc, tak to nešlo smít dolů vodou. Nechtěla to vzdávat, protože takto nemohla jít nikam, ani se objevit před vlastními rodiči. Co by jí na to asi jenom řekli, nejspíš by to nebylo nic příjemného a Naruto se případnému kázání snažila vyhnout, jak to jenom šlo. Ale stále se nic nedělo.
„Minule se mi oči vrátily do normálu hned, ale teď to prostě nejde!“ Říkala už téměř zoufalá Naruto.
Byla tak rozčilená a měla takové obavy, že jí chtělo až brečet. Naposledy si opláchla obličej již téměř ledovou vodou. A nyní konečně se jí pomalu začínala vracet zdravá barva tváří a vše se vracelo do normálu. Naruto se ulevilo, že tomu tak je, protože její rodiče to neuvidí a nebude mít problémy. Když se vracela zpět do kuchyně, letmo se podívala na hodiny a všimla si, kolik uplynulo času od doby, kdy se vzbudila.
„Půl hodiny!“ Vyděsila se Naruto.
Opravdu byla nehorázně překvapená, kolik času jí zabralo vrátit se zpět do normálu. Vyděsila jí myšlenka, že jestli to tak bude dále pokračovat, tak by se nemusela časem vracet do normálu vůbec. Ta představa pro ni byla hrozná.
Začala si připravovat snídani a za chvíli na to se ze svého pokoje vypotáceli její stále polo rozespalí rodiče. Naruto je nejdříve nasměrovala do koupelny, aby se probrali, nechtěla snídat s párem zombií. Z koupelny vycházel snad úplně jiný pár lidí, než jaký tam vcházel. Společně pojedli a Naruto se začala připravovat na zkoušku, kterou jim slíbil Kakashi.
„Naruto snaž se, budeme ti držet palce,“ řekla jí Kushina, když Naruto odcházela z domu.
Naruto byla na cvičišti, kde se měl konat ten jejich test, první a okamžitě se začala litovat, že je tady, tak moc brzo, protože Kakashi určitě přijde pozdě. Rozhodla se, že se trochu podívá po okolí, aby si mohla zmapovat terén. Za chvíli spatřila Kakashiho, který si jí zřejmě ještě nevšiml, jak chystá nějaké pasti.
„Takže je tady dříve, aby se na nás mohl připravit?“ Uvažovala Naruto a začala Kakashiho sledovat, aby věděla, kde všude si bude muset dávat pozor a když mohla, tak některé pasti sabotovala.
Pomalu se blížil čas, kdy se měli sejít a Naruto raději přestala sledovat Kakashiho a vydala se na místo setkání. Když tam přišla, tak Sasuke přicházel z druhé strany a kousek za ním šla Sakura.
„Takže dvě hrdličky šli spolu,“ řekla Naruto a až příliš pozdě si uvědomovala, jaké to bude mít následky.
Teď se chtěla jenom za něco schovat, protože se neskutečně styděla za to, co jí doslova vylétlo z úst. Co však Naruto velice překvapilo, že Sakura se nijak zvlášť nerozčilovala, popravdě to vypadalo, že si jí to líbí, jak byla oslovena. Sasukemu to bylo úplně jedno, protože ho takové zbytečnosti nezajímaly. Naruto tak nakonec vyvázla bez větší psychické újmy. Celý tým Sedm zatím čekal na svého mistra.
Kakashi se konečně dostavil na místo jejich setkání a okamžitě se začal hloupě vymlouvat, proč přišel pozdě. Naruto tentokrát nic neříkala, protože dobře věděla, co Kakashi dělal. Kakashi se dal do vysvětlování testu, který měl tým Sedm podstoupit, aby se mohli stát opravdovými ninji.
„Takže říkáte, že jenom dva z nás mohou projít?“ Zeptal se Sasuke.
Kakashi mu na to přikývl, protože to, co Sasuke řekl, bylo zjednodušené vysvětlení zkoušky, která je čekala. Nikomu se však nelíbilo, jaký směr zkouška nabírá. Naruto to připadalo podezřelé.
„Jak bychom jenom my, co jsme teprve odmaturovali na ninja akademii, mohli porazit sami jounina, který má mnohaleté zkušenosti?“ Kladla si otázku Naruto a stejně jako Sasuke i Sakura se utíkala schovat do nějaké výhodné pozice.
Ta otázka jí stále vrtala hlavou, protože nemohla najít odpověď. Sasuke vrhl po Kakashim několik kunaí, ale ten je všechny odrazil a při tom ani neodvrátil zrak od knížky, kterou četl. Naruto se na této zkoušce něco nezdálo.
„Ani jeden z nás to sám nemá šanci zvládnout! Tak proč můžou projít jenom dva?!“ Stále uvažovala Naruto.
A podobných otázek jí v hlavě přibývalo, ale čím dál tím častěji se v jejích myšlenkách objevovalo jedno slovo. Po chvíli si uvědomila, co je na této zkoušce divného. Sami to zvládnout nemohli, museli spolupracovat, aby měli alespoň drobnou šanci, získat rolničky, které měl Kakashi zavěšené na opasku.
„Musím najít Sakuru a Sasukeho, abychom to mohli spolu probrat,“ říkala si Naruto a okamžitě začala hledat členy svého týmu.
Uslyšela Sakuřin výkřik a okamžitě se tím směrem vydala. Spatřila, jak Sakura leží na zemi v bezvědomí, Naruto věděla, že ji musí rychle probrat, aby s ní mohla projednat plán. Za pár okamžiků, když se Sakura probrala, tak jí Naruto řekla, aby zde počkala a hned se vydala hledat Sasukeho. Naruto uslyšela zvuky boje, ale než se stihla dostat dostatečně blízko, tak uviděla, jak akorát Sasukemu trčí hlava ze země. V ten okamžik jí to přišlo vtipné, ale styděla se dost na to, aby se nebohému zabořenému Sasukemu smála přímo do očí. Pomohla mu ven a oba dva se šli vrátit za Sakurou.
„Musíme spolupracovat,“ řekla Naruto svým týmovým kolegům.
„Ale ty rolničky jsou jenom dvě,“ na to Sakura.
„Jenže žádný z nás nedokáže získat sám ani jednu. Ta zkouška musí být takovýhle chyták,“ řekla Naruto.
Sakura stále chtěla nesouhlasit, přece by pro ni bylo jenom lepší, kdyby byla jenom ona sama v týmu se Sasukem. Ale Sasuke se přidal na stranu Naruto a nakonec všichni tři začali spolu plánovat taktiku, jak Kakashimu sebrat rolničky. Kakashi je z povzdálí pozoroval a žasl nad tím, jak jsou schopni se dohodnout.
„Možná přece jenom budou skvělý tým,“ říkal si pro sebe Kakashi.
Za chvíli na to byl plán útoku naplánován a tým Sedm se mohl pustit do svého mistra, který pro ně nyní byl nepřítelem a snažil se před nimi chránit rolničky, která byly jejich cílem. Sasuke zaútočil první, hodil po Kakashim několik kurií, jak se dalo očekávat, tak se jim vyhnul, ale to už jej obklopila Naruto s větším množstvím svých klonů. Kakashi tedy nemohl rozpoznat, že mezi klony Naruto je i do Naruto přeměněná Sakura, které měla vzít rolničky. Naruto zaútočila z výskoku na Kakashiho, chytil její nohu a okamžitě poznal, že je to originál. Proto si byl jistý, že už se nemusí bát útoku klonů, které byly pouhým nehmotným obrazem, toho, kdo je vyvolal. Naruto však rovněž uchopila Kakashiho ruku a snažila se mu co nejvíce omezit pohyb. Najednou chytil Kakashi jeden z domnělých klonů za nohy a držel opravdu pevně. V tu chvíli si Kakashi uvědomil, že to musí být Sakura, kdo jej chytil, protože už nikdo další nezbýval. To však byla chyba. Hned po hodu kunaí se Sasuke rovněž přimíchal mezi klony Naruto. V okamžiku, kdy byl Kakashi téměř dokonale znehybněn se na něj vyhnalo dalších pět klonů. Kakashi chtěl uhnout, ale nepovedlo se mu to, protože, jak si všiml, tak mu Sasuke držel nohy. Klony se kolem Kakasho prohnaly a jeden z nich držel rolničky. Kakashi prohrál a Sakura se proměnila zpět do své vlastní podoby. Naruto zrušila klony a pustila Kakashiho ruku.
Kakashi byl opravdu mile překvapen. Byl to jeho první tým, který přišel na to, že musí spolupracovat a zároveň byli schopni jej porazit, co víc si mohl jenom přát.
„Naruto jednou z tebe skvělá Hokage. Myslíš na spolupráci a své přátele, takový by měl být každý Kage a nejenom Hokage,“ uvažoval kakashi.
Kakashiho studenti netrpělivě čekali, co jim jejich mistr řekne na jejich výkon. Možná někde skrytě doufali, že spolupráce byla jejich opravdová zkouška. Každopádně na sebrání rolniček spolupracovali všichni tři, takže museli všichni tři taky projít. Kakashi se rozhodl, že už je nebude dlouho napínat.
„Všichni tři jste prošli,“ oznámil jim Kakashi a oni se už jenom mohli začít radovat.

***

Tým Sedm začal chodit na mise, samozřejmě, že všechny mise byly nad míru lehké a oni je zvládali během několika hodin. Tyto mise byly povětšinou odchyt domácích mazlíčků a jiné havěti. To si začalo vybírat svoji daň, každý v týmu Sedm chtěl zesílit, tak rychle jak to jenom šlo, kvůli svým vlastním důvodům, ale jak mohli zesílit, když pořád dělali takové nudné mise?
„Naruto nechceš se zeptat svého otce, aby nám přidělil i něco složitějšího. Přece víš, co myslím,“ navrhl tak jednou po misi Sasuke.
„Zeptat se můžu, ale nevím, jestli bude souhlasit,“ odpověděla Naruto.
Sakura se samozřejmě připojila, nemohla zůstat pozadu za Sasukem. Pro dnešek se členové tým Sedm rozloučili a každý z nich se vydal domů. Naruto uvažovala, jak co nejlépe zformulovat otázku nebo žádost, aby je její otec pustil i na nějakou složitější misi. Musela na to přijít dříve, než se její otec vrátí z práce. Čekala na něj až do večera, protože měl dnes nejspíš spoustu práce.
„Tati?“ Začala Naruto, ve chvíli, kdy se Minato vrátil domů.
„Copak Naruto?“ Zeptal se Minato.
„Nemohl by si nám prosím přidělit nějakou zajímavější nebo složitější misi? Já, Sasuke i Sakura už jsme nějak unavení z toho věčného chytáni jakýchsi domácích potvor,“ řekla Naruto.
„Čekal jsem, kdy se mě na tohle zeptáš. Na štěstí pro tebe nás jeden klient požádal doručit jeden zbraňový svitek do Deštné,“ řekl Minato.
Naruto se začala okamžitě radovat. Jaké skvělá náhoda ji to potkala. Nevěděla, jestli taková mise bude složitější než odchyt zvířat, ale rozhodně se podívají za hranice země Ohně a možná zažijí i nějaké dobrodružství. Naruto se opravdu hodně těšila, ale začala být tak nervózní, že si myslela, že dnes ani nebude moci usnout.
„Ale Naruto, ten zbraňový svitek má hodně vzácný obsah, prý jsou v něm všechny zbraně ze zlata, takže určitě si dávej pozor, aby se ti nic nestalo,“ snažil se upozornit rozradostněnou Naruto její otec.
Naruto mu na to samozřejmě přikývla a okamžitě se pustila do jídla, které mezitím připravila její máma. Po dobré večeři, šla celá rodinka spát. Naruto však vzrušením nemohla usnout, ani kdyby chtěla, proto se vydala k rodičům do ložnice a nenápadně se vetřela mezi ně. Za chvíli na to už konečně byla schopna usnout.
„Jak zajímavé, že si tady pár dní nebyla,“ ozval se Kurama za mříží.
„Promiň, ale nedávno se mi o tobě zdálo. Vlastně tohle je taky sen, ne? Bojovali tam dva ninjové a ty ses tam pak z ničeho nic objevil a jeden z těch ninjů se ti vezl na hlavě a tys zaútočil na toho druhého, jenže ze země vyrostly stromy a ty tě spoutaly,“ popsala Naruto jedním dechem svůj sen.
Kurama mlčel, asi se mu o tom nechtělo mluvit. Možná taky mírně zavrčel a dal tak najevo svoji nelibost nad vzpomínáním na minulost.
„Promiň, asi si o tom nechtěl slyšet,“ pak se odmlčela Naruto.
Oba dva tam jenom tak neslyšně byli a nebylo ani náznaku, že by se někdo chystal promluvit. Ani jeden z nich nevěděl, kde by měl začít, tak proto. Ale oba věděl, že by měli začít mluvit, když už měli tu možnost spolu navzájem mluvit.
„Naruto, tohle není sen,“ najednou řekl Kurama.
Naruto se tvářila, že nerozumí, co tím lišák myslí. Přece už jenom jeho velikost a to, že umí mluvit je určitě snová záležitost, tak proč říká, že to není sen. Naruto tomu nerozuměla, ale vypadala, že chce pochopit, o co tady jde.
„Čas zde sice plyne normálně, ale tohle místo je mimo prostor. Vlastně všechno tady je pečetící technika umístěná na tvojí mámě, Kushině. A já jsem tady zavřený, takže Kushina je něco jako živé vězení,“ začal vysvětlovat Kurama.
„Proč jsi tady zavřený, to jsi něco udělal?“ Divila se Naruto.
Opravdu nevěděla, proč by měl být někdo za mřížemi, když třeba nic neudělal, co by jej tam dostalo. Zdálo se jí to dosti nespravedlivé.
„Naruto já jsem ten nejstrašnější démon. Kyuubi no Youko mi přezdívají a jsem zavřený proto, protože představuji velkou sílu, dříve nespoutanou. Ne! Nesmíš otevřít tu pečeť, jinak tvoje máma umře! Navíc se mi tady v poslední době zalíbilo. A teď jseš tu ty, dítě Kushiny, které rostlo na mojí chakře, už chápeš?“ Řekl Kurama.
Naruto mu přikývla a obalila ji mírně nazlátlá chakra, jako další oděv. Zprvu nevěděla, co se děje, ale pak tomu začínala nějak přicházet na chuť. Líbilo se jí koupat se v té záři. Moc dobře věděla, že je to chakra, ale netušila, že to je její vlastní chakra, která každým pobytem zde u lišáka roste. Kurama si užíval ten pohled na svého „potomka“, kterého ačkoliv to nepřiznal, měl rád.
„Nevycházíš s mojí mámou, co? Kdybys vycházel, tak o tobě určitě mluví,“ řekla Naruto.
„Máš pravdu, s Kushinou moc nevycházíme, ale nemluví o mě z jiného důvodu. Víš, jsem Kyuubi no Youko, devíti ocasý liščí démon, to je proč o mě nemluví, protože kdyby mluvila, tak by mohla ohrozit celou svoji rodinu. Samozřejmě, že o mě Minato ví, ale taky jenom kvůli tomu, že je Hokage. Ještě jedna věc Naruto, ty jsi první člověk, který se mnou takto kdy mluvil, všichni ostatní chtěli jenom moji sílu,“ nějak se zažral do vypravování svého příběhu Kurama.
„Říkal si Kyuubi, ne? Takže existuje dalších osm jako ty?“ Začala vyzvídat Naruto.
Kurama s ní musel souhlasit, protože měla pravdu. Nevěděl, co dále má říct a co říct nemůže. Kurama si uvědomoval, jak moc se za posledním pár dní změnil jeho přístup k okolí. Dokonce, i kdyby teď k němu přišla Kushina tak by jí nejspíše nabídl svoji pomoc a možná by jí řekl i své pravé jméno.
***

Naruto se ráno probrala opět daleko dříve než její rodiče a nenápadně se vykradla z jejich postele, tak aby je nevzbudila. Avšak pro ni horší byl fakt, že když otevřela oči, uviděla pohasínající záři na svém těle, stejně jako tomu bylo v jejím „snu“. Věděla, co všechno jí lišák řekl, ale ona tomu pořád nějak nechtěla věřit i když už viděla důsledky toho, co se jí zdálo. Rudé liščí oči, temné linky kolem očí a úst a teď k tomu přibyl nazlátlý chakrový plášť.
„Co se to se mnou sak*a jenom děje?!“ Ptala se sama sebe Naruto, když už si snad po sté oplachovala obličej studenou vodou, aby se konečně probrala a zbavila se všech znaků ze svého snu.
Když byla ráno se vším hotová, tak se vydala najít svůj tým, aby mohli oficiálně přijmout misi, kterou jí včera slíbil její otec. Naruto byla opravdu natěšené a když ji uviděl Sasuke se Sakurou, tak se nadšení okamžitě přeneslo i na ně. Morálka, odhodlání a nadšení týmu Sedm bylo na sto padesáti procentech a Kakashi si jenom mnul ruce nad tím, jak jsou jeho žáci zapáleni pro věc.
Za pár hodin po té, co si vyzvedli zadání, předmět mise a nachystali si potřebné vybavení na několikadenní cestu, se setkali u brány Listové, kde na ně už čekal Kakashi. Pro jeho studenty to bylo opravdu nečekané překvapení, že jejich mistr je někde v čas. Vyrazili.
Celá mise probíhala celkem hladce, jenom několikrát je přepadli rádoby bandité, kteří doufali, že se jim nějakým zázrakem podaří svitku zmocnit. Ale vždy to měli marné, tým Sedm v čele s Kakashim nemohli nikdy porazit.
Tým Sedm se konečně dostal k cíli své cesty. Bylo to nedaleko Deštné vesnice, kde se měli setkat s člověkem, který za svitek zaplatil. Oni pak měli donést peníze zpět prodejci, který si zaplatil přenos vzácného zbraňového svitku. Pomalu se blížili k místu setkání. Museli se sice mírně zamaskovat, aby nebudili pozornost. Naštěstí díky tomu, že Naruto byla vyšší než Sasuke, tak společně s Kakashim vypadali jak čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi. Když Kakashi přišel s tím nápadem, že se budou vydávat za rodinu, tak všichni tři jeho studenti okamžitě nesouhlasili. Potom jim Kakashi vysvětli, že takto se budou hodně dobře na cizím území maskovat a nakonec jim to dal jako příkaz, takže jim nezbývalo nic jiného než souhlasit.
Konečně po chvilce dorazili na místo předání, kupec zde však nejspíše ještě nebyl. Kakashi z toho měl špatný pocit a jeho předtucha se naplnila krátce na to. Z ničeho nic a snad odnikud se objevili dva ninjové, kteří na ně bez milosti okamžitě začali útočit. Sasuke, Naruto a Sakura se stěží vyhýbali útokům jednoho z útočníků. Kakashi zatím zaměstnával druhého, ale sám s ním měl dost potíže.
„Sasori-senpai, vždyť to jsou jenom děcka!“ Pokřikoval ten, který útočil na Naruto, Sasukeho a Sakuru.
„Tak to s nima rychle skonči, Deidaro!“ Okřikl ho Sasori, který byl nyní plně zaměstnán Kakashim.
„To je zlý! Musím něco udělat, aby je nedostali!“ Uvažoval naplno Kakashi.
„Utečte!“ Zařval na svůj tým Kakashi.
Viděl, že tato situace je více než zlá a ty tři „děcka“, které měl na starost, to prostě nemohli zvládnout, proto jim nařídil, aby utekli. Navíc jim to bylo vidět na očích, že mají strach. Kakashi je nemusel dvakrát pobízet, aby se dali na útěk, ale ten útočník je pořád pronásledoval.
„Tohle chcete, ne?!“ Křikl Kakashi a hodil svitek opačným směrem, že utíkal jeho tým.
„Ten svitek Deidaro!“ Křikl Sasori.
Deidara se snažil dostat ke svitku, jak nejrychleji jenom mohl a také jej za několik málo okamžiků chytil. Kakashi mohl jenom doufat, že Naruto, Sakura a Sasuke utekli dostatečně daleko, aby je už nepronásledovali.
„Doraž je Deidaro!“ Křikl opět Sasori na Deidaru.
„Katsu!“ Zařval Deidara.
Kakashi se otočil ke svému týmu, jak jenom nejrychleji mohl. A uviděl výbuch. Pak se zase musel rychle bránit Sasoriho útokům. Věděl, že teď musí za každou cenu vyhrát, aby se mohl postarat o zraněné ve svém týmu. Toto byla opravdu vhodná chvíle na použití jeho levého oka. Kakashimu se nějakým zázrakem podařilo oba útočníky najednou chytit v iluzi a okamžitě pospíchal ke svému týmu. Museli se co nejrychleji dostat, co nejdále. Když se však blížil, viděl, že je něco špatně. Viděl jednu sedící postavu a jednu ležící, nebyl zde nikdo třetí. Nečekal na žádné vysvětlování a popadl oba dva, co zde byli a dal se na útěk.
Kakashi běžel opravdu hodně dlouho, dokud mu síly stačily, pak vyhledal nejbližší možný úkryt a schoval se v něm společně s oběma raněnými. Sasuke byl při vědomí na rozdíl od Sakury, která byla ošklivě zraněná a v bezvědomí.
„Sasuke, co se stalo?!“ Zeptal se Kakashi hned jak trochu popadl dech.
Sasuke však mlčel, stále měl ještě hrůzu v očích a byl úplně mimo. Nedokázal prostě vnímat nic z toho, na co se ho Kakashi ptal. Kakashi Sasukeho trochu profackoval, aby se vzpamatoval. Sasuke začal vnímat realitu, ale první co udělal, že začal strašně řvát. Kakashi ho musel zklidnit.
„Sasuke! Hej Sasuke! Vnímej mě! Sasuke! Co se stalo?!“ Ptal se Kakashi.
„Zařval jste na nás, ať zdrháme. Pak jsme běželi jako o život. Pak nás Naruto… Jakoby… Plácla po zádech… A pak výbuch! A ona nikde nebyla…“ Klepal se hlas Sasukemu.
Kakashi si to dával nějak dohromady, to co mu Sasuke řekl. Bylo to celkem i jednoduché na porozumění. Hlavně z toho tedy vyplívalo, že Naruto schytala výbuch.
„Proč?“ Ptal se Kakashi.
Ani nedokázal pochopit, proč se něco takového muselo stát. Na jediné, co se teď dokázal soustředit, bylo dostat jeho tým do Listové, tak rychle jak to jenom šlo. Dal se do ošetřování ran Sakury a pak i Sasukeho, který nebyl zraněn, tak moc jako Sakura.
„Sensei? Kde je Naruto?“ Zeptal se Sasuke.
Kakashi mlčel, protože odpověď neznal. Kde jenom mohla Naruto být nebo spíš otázkou bylo, zda-li vůbec někde ještě byla. Kakashi nedokázal odpovědět Sasukemu a už vůbec ne sobě. Sasuke se ještě nějakou chvíli ptal na tu samou otázku, ale Kakashi stále mlčel a jenom se věnoval ošetřování zranění. Když skončil s ošetřováním ran, tak si ihned povolal jednoho ze svých ninja psů a předal mu zprávu, kterou musí donést do Listové. Sasuke žasl, když se psík objevil a pak začal hned i se správou mířit do Listové.
Za několik dní dorazil Kakashi se zbytkem svého týmu Sedm do Listové a hned poté, co nechal Sakuru a Sasukeho v nemocnici si to zamířil za Hokagem.
„Sensei… Nepřítel byl moc silný,“ snažil se omlouvat Kakashi nad svým selháním.
Čtvrtý Hokage mlčel. Nebylo mu do řeči. Před pár dny mu přišla zpráva, že jeho dcera je nezvěstná a nyní čekal, co mu Kakashi řekne.
„Co se přesně stalo Kakashi?“ Zeptal se Minato s obavami.
„Na místě, kde jsme se měli setkat s kupcem, nás přepadli dva silní ninjové. Dokázal jsem bojovat, jenom s jedním a druhý se pustil do mého týmu. Hned jak se mi naskytla možnost, tak jsem jim nařídil, ať utečou a hodil jsem ten svitek opačným směrem. Ten, který na ně útočil, se rozběhl za svitkem a já myslel, že jsem jim poskytnul dostatečný čas k útěku, ale pak se ozval výbuch z místa, kde utíkali. Pravděpodobně ten, proti kterému se bránili, na ně umístil nějakou výbušninu. Podle toho, co mi řekl Sasuke se Naruto těsně před výbuchem dotkla jeho a Sakuřiných zad. Nejspíše z nich sundala tu výbušninu a hned na to se ozval výbuch,“ vypověděl Kakashi, co věděl.
Minato ho hned na to pustil a zavřel se ve své kanceláři. Nevěděl, jak tohle jenom může říct Kushině. Jak jí jenom mohl říct, že Naruto, jejich jediná dcera vybouchla a nic po ní nezbylo. Nechtěl jí to říkat, ale nakonec musel. Kushina se potom jenom jakoby bez duše sesunula na zem a začala naříkat. Minato se k ní potichu přidal, pro ně to byla opravdu tragédie. Následujícího dne se konal pouze formální pohřeb a jméno Naruto bylo vytesáno na pamětní kámen.
***

Naruto se zdály neskutečné noční můry a pak nabyla vědomí a bolelo to ještě více než v těch hrozných snech. Vykašlala ze sebe spoustu vody, krev však nikoli. Neměla nejmenší ponětí, kde by jenom mohla být, byla na nějakém nízko položeném břehu, tak že jí do ucha ještě šplouchala studená voda a když konečně otevřela oči, tak obloha byla zatažená a hustě pršelo. Naruto se podařilo posadit a zády jí projela ochromující bolest stejně jako oběma rukama.
Pak si vzpomenula, co se jí stalo. Utíkala jako o život a před ní běželi Sasukra se Sasukem, pak si všimla, že oba mají něco na zádech a ty věci jim strhla a chtěla je zahodit, jenže ony vybouchly a Naruto pak přišla o vědomí. Pak jí hlavou probleskla ještě jedna vzpomínka. Ještě předtím, než mohl mít výbuch na její tělo nějaké následky, tak ji obalila nazlátlá záře, ale pak už si opravdu nic nepamatovala.
Naruto si konečně všimla v jak bídném stavu je její oblečení a divila se, že taky po výbuchu není úplně na hadry. Když vstala, tak si uvědomila, že je na okraji nějakého, pro ni dosti nezvykle vypadajícího, města. Vyskočila na vyšší břeh a dala se do prozkoumávání. Déšť byl pořád stejně silný a Naruto si myslela, že v takovém městě nemůže snad nikdo žít. Ale velmi rychle se přesvědčila o opaku a to ve chvíli, kdy na ni zaútočil nějaký ninja.
„Co tu chce Listová?!“ Křikl na ni a okamžitě zaútočil.
Naruto ho slyšela velmi dobře, ale nechtělo se jí nijak odpovídat. Velmi lehce poslala ninju k zemi, ani jí nepřipadal jako opravdový protivník. Čím hlouběji se dostávala do města, tím častěji narážela na místní ninji a ti na ni vždycky útočili, ale ona je přemohla ať jich bolo kolik chtělo. Najednou se Naruto objevila na opravdu obrovském prostranství a ze všech stran se na ni sesypalo ninjů tolik, že jejich číslo tipovala tak na sedm tisíc. A začal její boj o holý život.
Ninjové na ni útočili jeden po druhém, a když zjistili, že je to nemožné začali útočit v houfech, po desítkách, po stovkách. Ale takto to mohlo jít do nekonečna. Naruto se necítila nijak unavená, ale když si všimla, že se jí rozpadly opotřebováním všechny kunaie, tak se konečně podívala kolem sebe. Netušila, kolik uběhlo času, ale ninjů, kteří stáli proti ní, bylo minimálně o polovinu méně. Ale i když viděli, že ta holka stojí na hromadě z těl, tak jim to nebránilo v tom stále pokračovat v útočení, jako by snad byli slepí nebo úplně šílení.
Stále na ni nabíhali a útočili, jako nějaké zvířata a Naruto opravdu ztrácela pojem o čase. Uvažovala nad tím, že do teď nejspíš uběhly, tak dva dny. Dílo zkázy bylo dokonáno, stála tam jenom ona sama a pod ní kopec mrtvých ninjů. A najednou tam byl další nepřítel. Uvědomila si, kde už ho předtím viděla. Nyní měl na sobě sice plášť s rudými mraky, ale pořád to byl ten člověk, co ji vyhodil do vzduchu. Letěl vysoko nad ní na, pro Naruto neznámém stvoření. Popadl ji vztek a ona už to v sobě nemohla déle dusit. Pět dní zde bojovala se sedmitisícovou armádou a všechny je porazila, tak by měla dorazit i toho člověka, co ji do tohohle všeho dostal.
Deidara se cítil v bezpečí vysoko na nebi na svém létajícím výbušném uměleckém díle. Nečekal však, že by se ta holka mohla dostat až k němu. Naruto se připravovala ke skoku, Deidara moc dobře viděl, co chce udělat, ale musel pouze se smát, protože tak vysoko nebylo pro člověka možné vyskočit. Naruto vyskočila a během několika málo sekund vyletěla tryskovou rychlostí ještě výše, než letěl Deidara. Letěla tak vysoko, že prořízla mraky na nebi, pak přešla do střemhlavého pádu a v té rychlosti narazila do Deidary. Uchopila obě jeho ruce a nohami se zapřela o jeho hrudník. Škubla. Obě jeho ruce se oddělily od jeho těla a Deidara se řítil k zemi obrovskou rychlostí. Naštěstí pro něj jej zachytil jeden z jeho výtvorů, takže jeho pád se úplně zastavil. Naruto však pokračovala střemhlav k zemi i s oběma Deidarovýma rukama. Ozvala se ohromná rána toho, když nějaký těžký objekt dopadne na zem z opravdu velké výšky.
Naruto se v klidu postavila a čekala na dalšího nepřítele. Někde nedaleko cítila silnou chakru a bylo jenom otázkou času, než se ten člověk objeví, aby ji snad dorazil. Nyní Naruto konečně pocítila mírnou únavu. Ale to se dalo čekat po pěti dnech boje s armádou ninjů a skoku do výšky několika tisíců metrů. A konečně se objevil ten člověk, kterému patřila ona ohromná chakra.
„Pět dní bojů bez přestávky proti sedmi a půl tisíců ninjů, skok do míst, kde sídlí bozi a taky pád z té výšky a ty pořád stojíš na nohou a sotva si se zadýchala. CO jsi sak*a zač?!“ Zeptal se ten člověk.
„Kunoichi, co se před pár dny rozhodla, že se nikdy nevzdá a přežila výbuch bomby plus vše, co jsi vyjmenoval. Jsem Kunoichi, co má jméno po hrdinovi z jedné staré knížky a ne po jídle! Jmenuji se Naruto!“ Zařvala Naruto na svého snad nového protivníka.
Ten muž se na ni podíval a Naruto poznala, že ON ví, o jakou knížku se jedná. Jeho oči však byly strašidelné, ale zároveň v nich uviděla strach, z ní. Rozběhli se proti sobě, aby mohli dokončit, co začalo před několika dny.
„Shinra Tensei!“ Zařval muž a vyšla od něj silná tlaková vlna plná destrukce.
Naruto poznala, že bude těžší se přes tu vlnu dostat, ale nakonec se jí to povedlo. Chytila toho muže pod krkem a vyzdvihla jej několik centimetrů nad zem. Pak se totálním vyčerpáním sesunula na zem, protože projít tou tlakovou vlnou ji stálo opravdu hodně sil. Když muž ucítil její ruku na svém krku, tak si myslel, že jenom sní, protože to, co se právě stalo, bylo prostě nemožné. I když se pak hned stisk povolil, tak byl stále vyděšen. Ale zároveň uchvácen to neskutečnou silou. Pein mohl jenom doufat, že ta holka přežije.

Poznámky: 

Takže toto je mé DÍLO devět hodin čisté práce. Osm hodin psaní a hodina korekce. Ne vůbec se nechlubím, jenom konstatuji, že něco takového by se asi mělo rozložit do více dnů práce a nepsat na poslední chvíli Laughing out loud
Díky za komentáře a hvězdičky
Orenji

P.S.: Jenom tak mimochodem zdá se mi, že tady není nijak extra moc nových FF, takže jestli má někdo nápad nestyďte se to sepsat a dát sem. A pokud si ani tak nejste jistí, tak to napřed někomu pošlete, ať vám váš nápad a styl psaní zhodnotí.

4.925925
Průměr: 4.9 (27 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele kyuubi no yoko
Vložil kyuubi no yoko, So, 2012-05-19 19:22 | Ninja už: 4596 dní, Příspěvků: 173 | Autor je: Utírač Udonova nosu

krása

Yo!