Naruto Musume – část 4 – Stmívá se vždy před úsvitem?

Tým Osm v čele s jejich mistrem Kurenai se vracel ze své delší dobu trvající mise zpět do Listové. Když však již byli téměř u brány, tak si všimli, že celou Listovou panuje chmurná nálada. Bylo to přesně tak. Když Hokage neměl důvod se radovat, tak jeho nálada se odrážela v náladě celé vesnice. Co se jenom mohlo stát, tak hrozného? Ani jeden z navrátilců to nevěděl. Vešli domů do vesnice a každý z nich kromě Kurenai si to zamířil rovnou domů. Kurenai šla oznámit Hokagemu úspěšně splněnou misi.
„Třetí?“ Divila se Kurenai, když vešla do kanceláře Hokageho.
„A pravda, jsem Třetí Hokage. Zastupuji Čtvrtého, když truchlí,“ poznamenal Třetí Hokage.
Kurenai se však tvářila, že vůbec nerozumí o co tady je. Třetí to na ní poznal. Na chvíli se odmlčel a pak začal vysvětlovat, co všechno se odehrálo.
„Minatova dcera umřela na misi, na kterou ji poslal,“ vysvětlil Třetí.
„Bože…“ Oněměla Kurenai a posadila do křesla, které bylo před Hokageho stolem.

Zhruba ve stejnou chvíli se blížila Hinata ke svému domu, ale co ji překvapilo, tak že uviděla poblíž se potulovat Sasukeho. Nikdy předtím, tady v této části Listové nebyl, tak proto jeho přítomnost Hinatu, tak moc překvapila. Když Sasuke spatřil Hinatu, hned se k ní vydal. Hinata byla zmatená z toho, co po ní Sasuke jenom může chtít. Ale zvláštní bylo, že Sasuke vypadal snad ještě více sklesle než ostatní obyvatelé Listové. Sasuke už konečně došel až k Hinatě, zastavil se před ní se sklopenou hlavou a mlčel.
„Sasuke?“ Zeptala se po několika okamžicích Hinata.
Sasuke stále mlčel, ale udělal pro Hinatu naprosto něco nečekaného, chytil ji za ruku. Hinata z toho mírně zčervenala. Nevěděla, co chce Sasuke s její rukou jenom dělat.
„Hinato. Mám pro tebe špatné zprávy,“ řekl Sasuke a bylo na něm poznat, že to musí být pro něj opravdu těžké, říct, co se chystal říct.
Hinata spatřila v Sasukeho očích strašný smutek a snad ještě zděšení z hrozivého zážitku. Sama se pak začala strachovat, co je se jenom mohlo stát, tak hrozného, že jí to přišel oznámit zrovna Sasuke. Sasuke se už zase odmlčel a nebyl schopný nic říct. Hinata v tuto chvíli nevěděla, jestli vůbec, chce slyšet, to co se jí Sasuke tady snaží říct.
„Copak se stalo, Sasuke?“ Zeptala se po další chvíli se strachem Hinata.
„Naruto… Ona…“ Snažil se stále mluvit Sasuke.
Hinatě se v tu chvíli málem zastavilo srdce. Sasuke jí chtěl říct nějakou špatnou správu o Naruto, její nejbližší kamarádce, kterou si za celý svůj život našla. Snažila se mu vysmeknout ruku, za kterou ji držel, ale Sasuke držel pevně. Když se střetly oči Hinaty a Sasukeho, tak se Hinata snažila ještě více vytrhnout, protože už nějak tušila, co jí Sasuke chce nejspíše říct. A to, co jí chtěl říct, tak to Hinata nechtěla slyšet nikdy v životě.
„Naruto umřela při misi,“ konečně se odhodlal Sasuke a pustil Hinatinu ruku.
Hinata okamžitě rozběhla s pláčem domů. Nechtěla uvěřit tomu, co slyšela a doufala, že jakmile se dostane domů, taj ji tam bude čekat Naruto s tím, že Sasukeho přemluvila na tenhle špatný žert. Běžela, jak nejrychleji uměla, aby si ověřila, že má pravdu. Hinata nahodila na obličeji zoufalý úsměv, ve kterém nebylo, ani trochu radosti. Když vběhla do domu, tak se žádné se zoufalstvím očekávané překvapení nekonalo. U Hinaty doma bylo naprosto ticho, možná ještě tišeji, než obvykle. Hinata ještě v poslední snaze a naději vběhla do svého pokoje, ale ani tam se žádné překvapení nekonalo. Pak si jenom bezduše sedla na zem a nebyla snad schopna ani plakat.

Naruto se probrala na podivném místě. Byla zde tma, takže dobře neviděla, ale byla si jistá, že tady s ní někdo je. Když byla nejspíše v bezvědomí, zdálo se jí o starém muži, který něco povídá snad svým dětem, bylo jich devět a vypadalo to tak, že se s nimi stařík loučí. Naruto v tom snu určitě taky plakala. Najednou uslyšela nějaký pohyb, určitě to musel být den dotyčný, co s ní byl v místnosti. Pak si vzpomněla, že to musí být ten samý člověk, se kterým, jako posledním bojovala. Poznala to podle chakry, kterou cítila. Naruto nevěděla, co s ní můžou chtít udělat, ale musela se, co nejrychleji dostat pryč, byl to instinkt.
„Nevzpouzej se, je to marné,“ ozval se hlas, který Naruto už znala.
Naruto se však stále nevzdávala, pouta jí držela opravdu pevně, ani vlastně neviděla, čím je připoutaná, ale nechtělo to povolit, ať se snažila sebevíc.
„Říkám ti, že je to marné! Tak přestaň, ať si moc neublížíš! Ta pouta jsou pečetící technika, který nelze zlomit pouhou hrubou silou,“ vysvětloval Pein.
Naruto však ucítila, že takhle by to dál klidně mohlo jít. Vzpírala se čím dál tím více a za každou cenu si snažila uvolnit ruce. Když bojovala o svůj život, proti armádě ninjů, tak si toho, ani moc nevšimla, ale vypadalo to, že jí přece jenom na rukách zůstaly trvalé následky po výbuchu bomb. Ruce vypadaly normálně, ale když pak v boji do nich nahromadila chakru, tak se jakoby v místech žil rozzářily narudlou září. A konečně pouta na rukou povolila a hned na to začala Naruto ničit pouto kolem krku a nohou. Muž, který s ní byl v místnosti se lekl.
„Co to má… Tohle je blbost!“ Rozčiloval se a zároveň byl vyděšen.
Naruto se během několika dalších krátkých chvil úplně osvobodila a postavila se na nohy. Nyní stála proti muži, proti, kterému už jednou stála.
„Vypadáš, dost vylekaně, měl jsi mě raději zabít, když jsem byla mimo,“ řekla Naruto, ale nechtělo se jí toho muže zabíjet.
„A ty si myslíš, že se o to nikdo nepokusil? Celý týden, co jsi tu spala, jsme se tě snažili zabít, jenže na tebe nic nefungovalo. Tato místnost, je tak moc zničená protože na tebe neměla účinek ani jediná technika, co kdokoliv z nás použil. Všechny ty techniky tě zasáhly, ale ani jediná na tobě nenechala byť jediný škrábanec,“ řekl snad se šíleným nadšením muž.
Naruto opravdu nevěděla, o čem to může jenom mluvit. Ale najednou si vzpomněla, co se jí stalo těsně před výbuchem. Muselo to tak být, musela ji vždy chránit ta záře, co obklopila celé její tělo.
„Řekni mi, CO jsi zač?!“ Zeptal se muž.
„Už jsem ti to říkala předtím. Jmenuji se Naruto,“ řekla Naruto.
„Ne já jsem myslel, jestli jsi člověk? Promiň, člověk nemůžeš být, takže možná jsi bůh?“ Ptal se dále nadšený muž.
Naruto nevěděla, jak má na jeho otázku reagovat, nikdy si nepřipadala nijak odlišná od ostatních lidí, tedy alespoň do doby, než se jí začalo zdávat o tom velkém lišákovi a kdy se začala chovat jinak. Ale on po ní chtěl vědět, jestli není nějaké nadpozemské stvoření? Jak mohla jenom odpovědět?
„Spíš než bůh, tak jsem démon!“ Ušklíbla se Naruto a ani sama nevěděla, proč tak odpověděla.
„Myslíš tím, jako že máš v sobě démona. Ne to není možné, protože jsem to prověřoval, nejsi jinchuuriki,“ řekl muž.
„Nemyslela jsem tím, že mám v sobě démona, ale že JÁ jsem ten démon! Mimochodem, jak dlouho ti ještě bude trvat, než se představíš!“ Řekla naštvaná Naruto.
„Ty jsi démon… Ah promiň, všichni mi říkají Pein,“ představil se.
Naruto si o něm začínala v hlavě dávat dohromady nějaký obraz, co jenom to může být za člověka, nic o něm nevěděla, kromě toho, že je dost silný.
„Počkej, říkal jsi, že jste se mě snažili zabít, to znamená, že je vás víc?“ Zeptala se Naruto.
Pein jí na to přikývl. Viděla to celkem dobře, protože její oči si přivykly temnotě, tak moc, že viděla skoro stejně dobře jako přes den, to Naruto přišlo podezřelé.
„Jste určitě zločinci, nemám pravdu? Máš totiž stejný plášť, jako měl ten člověk s bombama, Deidara se jmenoval, ne?“ Zeptala se Naruto.
„Máš pravdu, jsme zločinecká organizace, ale máme vyšší cíl, chceme dosáhnout světového míru, měla by si tomu rozumět, když máš jméno po knižním hrdinovi, který chtěl dosáhnout toho samého,“ vysvětlil Pein.
Pro Naruto to bylo zvláštní, ale nějakým záhadným způsobem mu rozuměla. A možná dokonce s ním souhlasila. Uvažovala nad tím, co přesně ten Pein udělal. Naruto se chtěla vrátit domů a všem říct, že je v pořádku, ale nebylo pro ni nakonec lepší pomoct těmto lidem? Byli zločinci, protože existovali mimo zákon. Naruto Peinovi opravdu uvěřila.
„Tak proč jste nás napadli?“Zeptala se náhle Naruto.
„Protože abychom mohli něco udělat, potřebujeme peníze,“ vysvětlil Pein a šlo na něm vidět, že celou záležitost myslí opravdu upřímně.
„Přidám se k vám, ale jestli se odchýlíš od plánů, které si mi tady řekl, tak vás všechny zlikviduju,“ řekla Naruto aniž by si pořádně uvědomovala, jaké to pro ni může mít následky.
Za pár hodin na to byla Naruto představena všem členům Akatsuki, jako nový člen, jejich organizace. Většina přítomných se tvářila opravdu překvapeně. Naruto z většiny z nich cítila touhu po krvi a násilí nebo jiné sobecké touhy, ale z jejich vůdce Peina opravdu cítila chtíč po opravdovém míru. Kromě Peina to samé cítila z jediné ženy, která v Akatsuki taky byla. A z jednoho muže vycítila, že je mírně falešný a přede všemi něco tají. Pak viděla, že všichni mají ochranné čelenky vesnic, ze kterých pocházejí, všichni však měly symboly na nich přeškrtnuté. Naruto vzala tu svoji, půjčila si kunai a udělala to samé.
„Vítej v Akatsuki,“ řekl Pein.
Naruto se necítila nijak lépe, naopak pro ni toto rozhodnutí bylo to nejbolestivější v jejím životě. Vzdala se svého dřívějšího života a začínala na novo. Chtěla se vrátit domů, ale tím, co by do budoucna stejně udělala, by ublížila jenom všem okolo sebe, takže pro ni bylo lepší, když lidé okolo ní byli samí zločinci.
„Bolí to! Strašně to bolí, ale i když CHCI, tak s tím, co jsem udělala, se domů vrátit nemůžu,“ říkala si v duchu Naruto.
Ale přesto všechno toužila, alespoň ještě jednou spatřit své rodiče, své přátele a Listovou. Tom všechno chtěla, ale každým dalším krokem se jí to vzdalovalo.
„Naruto. Všichni jsou rozděleni do dvoučlenných týmů, ve kterých se pohybují a plní úkoly,“ začal vysvětlovat Pein.
„Jaká náhoda, že vám chybí jeden člověk do sudého počtu,“ řekla Naruto.
Pein s ní musel souhlasit. Možná měl z Naruto stále ještě strach, ale spíš to bylo nevýslovné nadšení z její síly.
„Takže? S kým budu v týmu?“ Zeptala se Naruto.
„Uvažoval jsem, že bys byla sama stejně jako Zetsu a měla by si na starost průzkum a infiltraci,“ navrhl Pein.
Naruto se tvářila tím způsobem, že se myslí, že si z ní Pein dělá blázny. On si toho okamžitě všiml a začal se strachovat, co by se mu mohlo stát. Musel se okamžitě jinak rozhodnout.
„Co kdyby ses přidala třeba k nim,“ řekl Pein a ukázal na Itachiho a Kisameho.
Naruto to bylo v celku jedno. Na faktu, že je z ní teď zločinec, to neměnilo nic, tak se mohla přidat ke komukoli. Ale nakonec byla ráda, protože si byla jistá, že jeden z dvojice, ke které se přidala, něco skrývá. Něco velmi podstatného a Naruto se rozhodla to zjistit.
„Hoshigaki Kisame,“ představil se první a Naruto na něm viděla, že by ji zabil bez váhání.
„Uchiha Itachi,“ řekl druhý a Naruto v tu chvíli bylo jasné, o co se zde asi bude jednat.
Tak vznikl nejsilnější tým v historii Akatsuki. Opravdu se jim nemohl nikdo rovnat. Kisame se ze začátku rozhodl, že bude využívat Naruto, jako rezervní zásobárnu chakry, ale Naruto ho rychle přesvědčila, že to on hraje druhé housle. Po několika hádkách a chlubeních se nakonec Kisame přišel na to, kolik lidí Naruto vlastně připravila o život. On z toho byl úplně unesen, ale Naruto ničeho v životě nelitovala více.
Jednou při plnění úkolu se Naruto ocitla s Itachim sama a okamžitě hodlala využít situace, aby se dozvěděla, co Itachi tají.
„Itachi, co neříkáš?“ Zeptala se zvědavá Naruto.
Itachi mlčel a předstíral, že nic neslyšel, přece jenom ignorovat „děti“ mu šlo dobře. Naruto se však nehodlala vzdát a snažila přijít na to, kde má hřebík hlavičku, kde je to místo, kde by mohla Itachiho nalomit, aby se rozpovídal.
„Sasuke se ti chce pomstít, protože jsi vyvraždil váš klan. Ale, kde je pravda, Itachi? Z toho, jak se chováš, mi připadá, že v tom bude něco víc, než jen chvilkové pomatení mysli, ne?“ Vyzvídala Naruto.
Itachi už její příliš zvědavé otázky dál nevydržel, vstal a šel pryč, aby se Naruto zbavil. Naruto se však zdála být až příliš neodbytná, tak moc, že Itachi na ni použil Mangekyou Sharingan. K jeho překvapení Naruto reagovala opravdu špatně. Nijak se jeho technice bránit nemohla a už jenom samotné použití ji dost ublížilo. To by se však dalo očekávat od obyčejného dítěte v jejím věku. Naruto však byla neuvěřitelně silná, tak proč proti Sharinganu neměla žádnou moc. Pro Itachiho to byly důležité informace.
„Takže to byl rozkaz? Ty pořád chráníš Listovou,“ řekla Naruto.
Itachi se prudce otočil a v jeho očích bylo poznat zděšení. Naruto si byla jistá, že je pravda, to co viděla.
„Itachi tím, že mám opravdu slabou vůli, mě tvoje technika okamžitě přivedla do bezvědomí. Ale díky tomu, že mám démonickou sílu, se zatím moje podvědomí prohrabalo tvými vzpomínkami. Itachi, když používáš, tu techniku, tak se sám vystavuješ nebezpečí,“ vysvětlila, jak k informacím přišla Naruto.
Itachi tomu samozřejmě nechtěl věřit. Naruto však měla informace, které věděl jenom on sám a možná ještě několik málo lidí. Uvažoval nad tím, jestli to byla i Naruto, kdo věděl o jeho tajemství a teď ho kvůli tomu provokuje. Pravda však byla přesně to, co mu Naruto řekla, opravdu to bylo díky její démonické síle a nikoli díky tomu, že byla dobře informovaná.
„To, co si řekla, si myslela vážně?“ Zeptal se Itachi a doufal, že si z něj Naruto opravdu tropila blázny.
Její pohled však vypovídal o přesném opaku toho, v co Itachi doufal. Nyní si byl i on jistý na sto procent, že jej někdo odhalil.

Od toho dne, kdy se přidala k Akatsuki začala každý den trénovat, aby byla ještě silnější, uteklo šest let. Naučila se používat svoji chakru i jiným způsobem, něž jenom jako hrubou sílu, ale taky ovládla velké množství ohnivých a větrných technik. Po celou dobu se Akatsuki zaměřovali jenom na zajišťování peněz. Samozřejmě, že téměř vždy se jednalo o nějaký zločin, ale jejich protivníci byli častokrát horší a měli na rukou víc krve než Akatsuki, tedy kromě Naruto, který mohla za smrt více jak sedmi tisíců lidí. Ze začátku to nesla hodně špatně a dobře věděla, že se za to bude nejspíše nenávidět do konce svého života, ale kvůli tomu se taky přidala do Akatsuki. Jednoho dne si Pein opět svolal všechny členy Akatsuki.
„Myslím, že je čas přejít k druhé fázi našeho plánu,“oznámil jim.
Davem dalších devíti lidí se prohnalo šumění, nikdo z nich nevěděl, co ona další fáze jenom může být. Pein vypadal spokojeně, možná více než jenom spokojeně.
„Nejdříve vám však děkuji, že se vám podařilo nashromáždit tolik peněz. A nyní ke slibované druhé fázi plánu,“ řekl Pein a na nějakou chvíli se odmlčel, nejspíše hledal vhodné slova, kterými by mohl začít.
„Druhá fáze našeho plánu bude daleko těžší. Vím, nikdy jsem vám neřekl žádné informace o této části plánu, ale přesto, že bude obtížná, je její cíl více než jednoduchý. Musíme pochytat všechny jinchuuriki a vzít jim jejich démony,“ vysvětlil další část plánu Pein.
„Aha nic jednoduššího, to opravu být nemůže, hm? Můžu, alespoň vědět proč ty démony máme sbírat?“ Zeptal se Deidara, který s něčím velmi podobným neměl moc dobré zkušenosti.
„Když se zbavíme démonů, tak oslabíme ty skryté vesnice, kterým je vezmeme. Dále pak z démonů vytvořím zbraň, která bude schopná zničit celý národ a poskytnu ji těm vesnicím, kterým jsme vzali démony, aby se navzájem zničily. Tím, skrze bolest budou lidé schopni nalézt mír,“ řekl Pein a v tom samém okamžiku měl kunai u krku.
Naruto už déle nemohla vydržet poslouchat ty jeho fanatické nesmysly. Navíc to, co říkal se, neshodovalo s její představou míru. Pein poznal, že jde do tuhého, když se u něj Naruto, tak najednou objevila a ohrožovala jej na životě.
„Ale Naruto, copak ty taky nechceš světový mír?“ Zeptal se Pein.
„S tím, co si navrhoval ty, se můžeš jít vycpat!“ Křikla na něj Naruto.
Naruto ustoupila od Peina, protože si vzpomněla, co ona kdysi sama udělala. Opravdu se pak lidé k sobě chovali lépe, protože měli jenom jediného nepřítele, proti kterému se museli postavit. Samozřejmě to neznamenalo, že Naruto s Peinem souhlasí, nesouhlasila s ním vůbec. Navíc, zde byla ještě jedna věc, kterou celou dobu tajila. Její vlastní máma je jedním z jinchuuriki. Naruto uvažovala nad tím, kdy bude nejvhodnější Akatsuki opustit, muselo to být, co nejdříve, protože nechtěla, aby se jakýkoli z démonů dostal do jejich rukou.
„Fajn! Dělej, jak myslíš! Ale já budu věřit, že se lidé začnou chovat k sobě lépe, dříve, než dokončíš tu svoji zbraň!“ Řekla Naruto a vypochodovala z místnosti, kam si je Pein svolal.
„Naivka,“ utrousil Kisame při jejím odchodu.
Po tomto, pro Akatsuki malém výstup se všichni ještě nějakou dobu dohadovali, kdo si vezme na starost jakého démona, aby si byli jisti, že všechny chytí. Naruto v tu samou dobu vymýšlela plán, jak se zbavit Akatsuki, aby nemohli nikoho ohrožovat, bylo jí však jasné, že ještě nějakou dobu s nimi musí být za dobře. Možná byla opravdu hodně silná, ale ani ona sama, by proti všem najednou neobstála, proto se rozhodla, že s nimi ještě nějakou dobu bude hrát tuhle hru, na skvělou zločineckou organizaci.
„Ale, co potom?“ Objevila se jí najednou v hlavě otázka.
Naruto se opravdu strachovala, co se s ní stane, bude mít nepřátele a asi ani nebude moci odčinit vše zlé, co udělala. S takovou nakonec bude úplně sama. I když teď byla v Akatsuki, tak si sama nikdy nepřipadala, protože alespoň s Peinem měli stejný cíl, ale jejich cesty se teď začaly rozcházet.