To se může stát! 2. část

Naruto stál za pultem v květinářství a chvilku si povídal s Ino.
„No…“ nakousl svůj proslov Naruto, „dneska bych se měl sejít se Sakurou v Ichiraku, mám s ní schůzku, řeknu to rovnou, mám s ní rande! Chce mi povědět něco dost důležitého, taky mě zajímá, co mi vlastně poví. Nejlepší ale na všem je, že Sakura se mnou jde na rande! Povídala mi, že se do mě zamilovala! Velmi mile mě tím překvapila, trochu jsem ale měl pochybnosti.
Když jsem měl namířeno k Ichiraku, narazil jsem do Tlustoobočnatce, to je na dlouhé vyprávění, ale poradil mi, abych koupil kytici, prý mladí muži kupují na rande dívce květiny. Začínají mě štvát jeho úmorné debaty o mládí,“ pověděl a tím ukončil svůj proslov.
„Aha, nejspíš budeš ode mě potřebovat pomoct s výběrem květin, protože pro tebe je to nejspíš španělská vesnice,“ promluvila k němu bez sebemenšího údivu, Ino, co jiného čekat od Naruta.
Nepočkala si ani na odpověď a táhla ho ke květinám. Vyprávěla mu o květinách to, co jí právě napadlo. Pro Naruta to byla obrovská nuda a ztráta času, proto ji po třech minutách vyprávění přerušil.
„Ino, tvoje vyprávění je nudné, potřebuji jen najít vhodné květiny pro Sakuru! A pospíchám, nechci chodit pozdě, jako Kakashi!“ oznámil na rovinu, jeden by ho za jeho komentář zmlátil. A taky že jo, Ino už kypěla vzteky, následovala silná rána do hlavy. Ačkoliv Ino nevlastní takovou brutální sílu jako jeho milovaná růžovlasá dívka.
„Tohle jsi říkat neměl! Já se ti snažím pomoct a ty si potom budeš stěžovat!! Pff s tebou je to fakt příšerný! Naštěstí nejsi se mnou v týmu!“ zakřičela naštvaným tónem na Naruta, nakonec uraženě našpulila rty, otočila hlavu a založila si ruce k hrudi.
„Au!“ vyjekl Naruto, „když jsi mi chtěla poskytnout pomoct, tak jakou květinu vybereme?“
„Že jsem se ti vůbec nabídla, když jsi takový tupec. Kup jí třeba růže, ale příště ti už nepomůžu!“
„Dík za pomoc, budu jich chtít sedm, i když já se o tvou pomoc neprosil,dattebayo!“ prohlásil vítězoslavně Naruto.
„Hm… tak sedm, chtěla jsem ti ještě něco říct, ale nic neřeknu ty d*****!“ odpověděla mu hořce, vzala sedm růží a udělala z nich pugét.
„A ještě něco, kolik je hodin? Ztratil jsem tu s tebou moc času.“ zeptal se.
Její skvělá nálada byla v troskách, otráveně se koukla na hodiny.
„Je tři čtvrtě na deset,“ odpověděla mu bez sebemenšího zájmu.
„Ztráta času! Tak já zaplatím a půjdu!“ povzdychl si a litoval, že dal na Leeovu radu.
„Tak Čau!“
Popadl květiny a běžel směrem k Ichiraku. Nejspíš smůla, nebo velká náhoda, na cestě ho zastaví Kakashi.
„Ahoj Naruto komu neseš kytici? Hmm… Sakuře viď?“ zeptal se ho Kakashi a jako vždy držel knížku od spisovatele jménem Jiraiya.
„Ano, pro Sakuru, pospíchám, nemám čas se tu vykecávat! Takže…“ nedořekl, protože ho Kakashi zarazil rukou, aby nemohl odejít.
„Naruto, nikam, musím ti říct důležitou věc. Nechceš si ode mě půjčit nějaké knížky? Málo komu je nabízím, ale věřím, že u tebe budou ve správných rukou a nic se jim nestane. Přál bych si, aby ses stal šestým Hokagem. Obdivuji tě, i ten tvůj rasengan nechceš mi ho ukázat? Prosím,“ vyjádřil se Kakashi k doopravdy důležité věci, kterou pověděl, dokonce zavřel knížku „Flirtovací ráj“ a prosil.
„Ne nechci! Spěchám, nemám čas se tu zdržovat-ttebayo, takže na shledanou mistře Kakashi,“ zakřičel na Kakashiho a běžel k Ichiraku.
„Hm… ještě se uvidíme a…“ povídal klidným tónem Kakashi. Jenže byl přerušen Narutem, jeho takzvaným startovním odpalem, a to mu způsobilo, že se asi čtyřikrát na místě otočil. Když to řeknu lépe, udělal krásné čtyři piruetky dokončené excelentním pádem a zamotanou hlavou. Byl to zajímavý pohled.

Naruto doběhl k Ichiraku málem se zpožděním, dorazil přesně v deset. Kousek od něj stála jistá osoba, kdo jiný než jeho vyvolená… Přece Sakura! Okamžitě si všimla běžící čáry, předpokládala, že by to mohl být Naruto. Rozeběhla se k němu, Naruto proti ní, objali se a Sakura ho políbila na tvář. Naruto se začervenal, poněvadž to byla jeho první pusa. Navíc od Sakury by ji snad ani neočekával, ale moc si její pusu přál. Ty dvě pusy se Sasukem musíme vypustit, navíc to byly nehody.
„Ach Sakura-chan, moc rád tě vidím, snad se mi tohle nezdá. Něco pro tebe mám,“ řekl a podal Sakuře květiny. Při podávání vypadal jak rajčátko. A to vše způsobila jedna pusa na tváři. Sakura byla překvapená, co právě dostala.
„Oóó…“ zarazila se, květiny co jí dal, neměly listy ani květy! Naštvala se, nikdo jí zatím nedal květiny v tomhle stavu, „Narutoo! Ty d****** , co si to dovoluješ mi dát takhle vypadající květiny? Pokud to vůbec květiny byly! ŠANARÓÓ!“ kypěla vzteky a křičela na něj, následovala obrovská rána do hlavy.
„Sakura-chan omlouvám se, ale to bolí, no ach jo… stará Sakura, jak ji znám, možná byla přece jen lepší verze té milejší… Ne možná nebyla, protože kdo jiný by mi dal najevo, že jsem udělal blbost, nebo ti něco špatně řekl,“
„Ty mě chceš naštvat ještě víc co, Naruto?“ zeptala se ho podrážděně.
„Ne, to nechci, to bych si nikdy nepřál!“ brblal si pro sebe, „i tak se na mě zlobíš až moc.“
„Říkal jsi snad něco?! Stojíme tu už pěknou dobu, jak dvě trdla. Jdeme se radši posadit jo?“ navrhla mu podrážděně, spíš přikázala.
„Ne, nic jsem neříkal, jdeme se radši posadit, jak jsi navrhla.“
Sakura se posadila jako první, a tak pozdravila zavalitého kuchaře, který se jmenoval Teuchi. Byl usměvavý, vlastně jen dvakrát v životě ho viděla bez úsměvu. Dokonce i Naruto, který měl více příležitostí než ona, tvrdil, že jen dvakrát za život se neusmíval. Byl hlavním kuchařem v Ichiraku, jestli by se to tak dalo nazývat. Ačkoliv v Ichiraku pracovali jen dva lidé; on a jeho krásná dcera Ayame na kterou nedal dopustit. Měla kaštanově hnědé, polodlouhé vlasy a na každého člověka, co znala byla milá.
„Dobrý den pane!“ pozdravila ho Sakura.
„Ahoj staříku!“ pozdravil ho ve svém stylu Naruto.
„Ahojky Sakuro a Naruto,“ pozdravil je.
„Tak copak si dáte? Jestli se nepletu zase rámen,“ zeptal se zvesela Teuchi.
„Ano Ichiraku rámen jako vždy, protože ten je nejlepší, dattebayo!“ prohlásil Naruto.
„Ayame! Připrav na dvě misky rámenu!“ zavolal na ni.
„Ano, hned to bude,“ odpověděla mu.
„Ehm… Naruto, nikdy nezklameš, vždycky když tě potkám, nebo máme misi, musím se na tebe naštvat viď? Květiny bez květu; super! Naruto a to jsem se do tebe zamilovala, škoda, že budeš vždy stejný… Vlastně žádná škoda,“ vykládala mu uraženě Sakura.
„To se na mě stále zlobíš? Vždyť já se ti omlouval!“
„No jo, já vím, odpouštím ti, ale musíš mi slíbit, že nikdy nepřineseš květiny bez květu!“ poprosila ho a její vztek? Zmizel mávnutím kouzelného proutku.
„Ano slibuju,“ odpověděl jí.
Sakura se na něj podívala, sladce se na něj usmála a podepřela si bradu rukou, chtěla mu něco ještě říct…
„Už se to nese!“ zavolala vesele Ayame a podala dvě misky rámenu hostům v Ichiraku, přesněji řečeno Narutovi a Sakuře.
„Itadakimasu!“ zvolali jednohlasně. Oba si vzali hůlky a Naruto začal hltat, zatímco Sakura pomalu jedla.
Byl velký rozdíl v jejich hodování. Po chvilce Naruto poprosil o druhou misku rámenu. Musel chvíli počkat, Sakura to věděla, proto neváhala a tuto chvíli využila ve svůj prospěch. Bezmyšlenkovitě ho políbila a Naruto byl překvapen, opravdová pusa! Trochu se lekl, ale později mu polibek připadal fajn. Polibek trval docela krátkou dobu, protože se Naruto od Sakury odsunul.
„Sakura-chan, vau naše první pusa! Ty, ty jsi mě políbila? Jo už mi nesou další misku-ttebayo!“ jásal Naruto, nevěděl co říct, byl z toho nervózní a šťastný, pocity se mu pletly dohromady.
„Arigato!“ poděkoval za misku.
„Chtěla jsi mi něco říct, no tak tedy, co to mělo být? Říkala jsi, že je to důležité.“ zeptal se při jedení rámenu. Bylo mu špatně rozumět, naštěstí mu Sakura rozuměla.
„Ach ano, málem jsem zapomněla. Dneska kolem dvanácté hodiny se bude konat velká oslava. Vlastně je to oslava pro tebe. Organizuje jí Tsunade-sama. Já bych moc chtěla, abys se stal Hokagem, byl by jsi ten nejlepší, co kdy existoval, překonal bys všechny Hokagy!“ vzkázala mu Sakura a zase se na něj sladce usmála.
Dneska všichni říkají, že mám být hokage, super, asi už mě konečně uznali nebo se zbláznili? Ne to není možné, určitě mě uznali!“ honilo se mu pořád v hlavě.
„Naruto já si taky myslím, že bys měl být Hokagem, možná už i teď, měla by tě hned dneska vyhlásit za nového!“ pověděl souhlasně Teuchi.
„Já si to taky myslím,“ potvrdila Ayame.