Láska a strach, čemu podlehnu? část 8.- Bloudění

Temno, tma…
„Neji!“
„Ano, už se dívám, je tu dlouhá chodba, asi tak po 200m bychom narazili na tři vchody.“
Skupinka ninjů se ocitla v neznámém tunelu.
„Do háje! Můžete tu někdo rozsvítit?“ ztěžuje si Kiba. „Akamaru! Zůstaň tu při mně!“
Po několika sekundách se konečně objevilo světlo. Neji vyndal baterku z batohu a rozsvítil ji.
„Díky,“ poděkoval Kiba. Kakashi se postavil dopředu a opatrně začali postupovat v tunelu vpřed. Dorazily ke třem vchodům.
„A kam teď? Akamaru cítí Hinatin pak tady všude, tak nevím kudy…“
„Musíme se rozdělit,“ řekl Kakashi, „Neji! Ty půjdeš tím vlevo, Kibo! Ty s Akamarem tím prostředním a já půjdu vpravo.
„Hai!“
Zatímco se Kakashi tým rozdělil, Naruto a Sakura dorazili k údolí.
„Naruto? Co se děje?,“ ptá se ho dívka.
„Naposledy jsem tu byl, když jsem se Sasukem bojoval.“ Chlapec si začal prohlížet monumentální sochy. Jeho pohled soustřeďoval na místo, kde volným pádem teče voda z vysoké skály. Bylo mu z nějakého důvodu podezřelý. Naruto se z ničeho nic rozběhl k vodopádu.
„Počkej! Kam to sakra běžíš?“ Sakura se rozeběhla za ním.
Zastavil se těsně před tekoucí vodou. Natáhl svou ruku a strčil jí do silného proudu.
Co to dělá? Pomyslela si Sakura. Naruto vstoupil do vodopádu, jako kdyby tam byl nějaký vchod.
„Naruto!,“ zakřičela dívka nejistě.
Za pár chvilek se jeho ruka vynořila a ukázala gestem, aby šla za ním. Růžovláska se tedy odhodlala a vstoupila dovnitř. Pronikla přes silný proud vody, otevřela oči. Před ní se objevil obrovský prostor jeskyně a uprostřed se tyčila monumentální socha zobrazující tvora desíti ocasů.
„To je… desetiocasý démon?,“ udiveně se zeptala.
Chlapec přikývnul. Kolem té monumentální věci byly i další sochy zobrazující všechny bijuu démony. Bylo to opravdu podivné místo.
„Musíme jít dál,“ řekl Naruto.
„Je tu hodně vchodů… celkem devět, co budeme dělat?“
„Kage bushin no jutsu!, jednoduše se rozdělím.“ Před Narutem se objevilo osm jeho klonů.
„Tak jo, každý si vyberte jeden vchod a já se Sakurou půjdeme společně,“ přikázal Naruto svým klonům.
Všichni se rozeběhli a začali pátrat.
U Kiby…
„Akamaru? Co se děje?“ Kiba pocítil nervozitu u svého psa.
„Cítím tu krev, spoustu krve.“ Před ním se objevily těžké ocelové dveře. Otevřel je. Uviděl tam spoustu dřevěných rakev a v nich byly čerstvě mrtví lidé.
„To jsme v márnici?“ Přistoupil blíže a za rakvemi zahlédl něco dlouhého a bílého. Byl to velký had, který právě trávil svou večeři. Ten plaz si všimnul jejich přítomnosti, otočil se a začal na ně útočit svými ostrými zuby plné jedu. Kiba rychle hmátl do kapsy, uchopil jeden svůj kunaj a hodil ho po něm. Netrefil se, plazil se moc rychle. Zamířil k Akamarovi a začal na něj surově útočit.
„Akamaru! Běž od něj dál, ty slizoune! Kiba se proměnil do své zvířecí podoby a udeřil hada svou zvířecí tlapou. Plaz narazil do stěny. Konečně se stáhl a mířil pryč od nich.
„Akamaru! Jsi v pořádku?“ Jeho pes nevypadal moc dobře. Pravá noha byla zraněná a zřejmě ho ten had do nohy kousnul.
„On tě kousnul! Musím rychle zastavit ten jed…“ Kiba se naklonil k noze a začal odsávat krev z rány, několikrát vyplivnul infikovanou krev. Odtrhl kousek látky svého trička a pevně obvázal ránu.
U Nejiho…
Dostal se do chodby, kde už byly zapálené svícny. Znamenalo to, že je blízko nepřítele.
„Byakugan!“ Vepředu uviděl další dveře, ale tentokrát byly zapečetěné. Chtěl tam zamířit se podívat, ale v dáli zahlédl člověka, který mířil přímo k němu. „Ksakru“ Neji se ukryl za roh uličky.
Uviděl dívku s černými vlasy, jak kráčí k zapečetěným dveřím. Zrušila pečeť a otevřela jej. Po chvilce se vrátila s nějakým svitkem v ruce. Nezapomněla zas zapečetit. Neji se byakuganem snažil aspoň něco trošku přečíst, co je v tom svitku napsáno. Přečetl jen: Kontrola mysli
„Co to může být? Musím se tam podívat,“ řekl si Neji.
Ujistil se, že už tu nikdo v blízkosti není. Šel opatrně vpřed. Před očima se mu objevily dveře na nímž byl papírek s pečetí. Nechtěl ho z bezpečnosti sundat. Začal se soustřeďovat a snažil se byakuganem prokouknout dovnitř do místnosti. Uviděl tam obrovskou knihovnu plná svitků se zakázanými technikami. Ale nejvíce ho znepokojovala mapa pověšená na stěně, která zobrazovala plán vesnice Konoha. Byl hodně podrobný, byly tam zvýrazněné vchody, tunely a bezpečná místa k evakuaci obyvatel.
„Asi určitě něco velkého plánují,“pomyslel si.
Hluboko v podzemí…
Hinata stále seděla spoutaná k židli. Byla hrozně vyčerpaná, už nevnímala. Její ruce byly téměř do masa zaryté, od pokusu si uvolnit ruce z pout, ale to bylo marné. Už neměla žádnou sílu. Dveře od chmurné místnosti se otevřeli a vstoupila dívka s krátkými černými vlasy, jmenovala se Sanabi.
„Vypadáš teda hrozně. Měla bys Sasukeho poslechnout, nebo tě opravdu zabije. Já ti pomoct nemůžu, i když je mi nechutné tě tady v takovém stavu pozorovat,“řekla dívka.
„Nikdy nic neřeknu, ani za cenu svého života. Budu Naruta ochraňovat až dokonce. Žádné informace vám neřeknu!“ Hinata odvážně řekla.
Sanabi pevným stiskem uchopila Hinatiny dlouhé vlasy a zatáhla jej nahoru.
„Blbko! Vždyť se sama zabiješ, poslechni mě a já tě pustím…“
„Ne!!!! Nikdy!“odporovala Hin.
Dívka uvolnila její vlasy. „Jak chceš teda. Sasuke po mě chce, abych na tebe použila tu techniku. To bude ještě horší, než kdybys nám něco řekla. Ujišťuji tě, že ho to zničí, pokud použiju tu techniku. Hinata nevěděla, co má dělat, ale vzdát to nechtěla. Stále se držela toho, že jim nic neřekne.
„Tak ať je po tobě… já jsem ti dala možnost si vybrat. Ale vybrala sis tu horší variantu. Toho budeš hodně litovat. Je rozhodnuto, jdu to říct Sasukemu. Dívka s chladným výrazem odešla…
U Naruta a Sakury…
„Kde to jsme?,“zeptal se chlapec
„Asi v márnici,“ odpověděla Dívka. Sakura najednou zahlédla tenké vláknu pře Narutem.
„Naruto nechoď!!!“
Pozdě, jeho noha se dotkla nitě a z úkrytu vyletělo několik kunajů.
Naruto naštěstí rychle zareagoval a všechny svým kunajem odrazil. Z úkrytu se ale vynořil člověk a útočně k němu vyběhl. Jejich kunaje do sebe drsně narazily…
„Kibo?“
„Naruto? Co tu děláš?“
„Na to bych se tě chtěl taky zeptat.“
„Sakuro, ty jsi tu taky? Neměli jste náhodou zůstat ve vesnici?“zeptal se Kiba.
„No nezůstali,“ odpověděla dívka. „Proč se tady ukrýváš?“
„Akamaru kousl had a teď mu není moc dobře, nemohl jsem jít dál. Podíváš se na něho prosím?“řekl.
„Jasně! Mám tu protilátku, takže se nemusíš bát.“ Sakura přistoupila k Akamarovi a píchla mu do nohy jehlu s protilátkou. Ještě vyléčila ránu a vyměnila obvaz.
„Tak, už by to mělo být dobrý.“
Akamaru se po chvilce probudil.
„Kámo! Je ti dobře?“Kiba se vesele zeptal…
„Tak, kde jsou Neji a Kakashim?“ zeptal se Naruto.
„Museli jsme se rozdělit,“oznámil. „Teď už by měli být blízko nepřítele.“
„Musíme jít…,“ řekla Sakura.