Láska a strach, čemu podlehnu? část 7.- Pocity ostatních

„Promiň mi to, Sakuro, ale teď nemám čas na ležení v nemocnici.“
Naruto už byl dávno z vesnice a teď míří k Údolí konce.
Zatímco se skupinka ninjů žene přes Konožský les. Kakashi, Neji, a Kiba míří k místu setkání.
„Sensei! Jaký bude náš plán?“ zeptá se Neji.
„Zatím ještě nevím. Musíme nejprve prozkoumat to místo,“řekl Kakashi. Zastavil se a použil techniku přivolání. Před ním se objevil Pakkune.
„Děje se něco Kakashi?“zeptá se pejsek s ninja čelenkou na hlavě.“
„Taky tě zdravím. Chci, abys prohledal údolí a pak podal hlášení o stavu“, řekl šedovlasý muž.
Doufám, že Sakura udrží Naruta v Konoze, pomyslel si.
„Jasně, spolehni se.“Pakkune se odrazil od větve stromu a vyrazil na cestu.
„Naruto stůj!“ volá na něho dívka s růžovými vlasy. Konečně ho dohonila.
„Naruto, musíš se semnou ihned vrátit do vesnice. Bude to pro tebe lepší. Vždyť víš, že tě chtějí dostat. Jen se řítíš do propasti,“řekla Sakura.
Naruto se zastavil a vrhnul se na ní s naštvaným výrazem v obličeji.
„To mi jako říkáš, abych obětoval Hinatin život za ten svůj? Někdy si fakt říkám, že jsi opravdu bezcitná!“
Dívka se smutně podívala na blonďáka. Nikdy by si nemyslela, že by jí něco takového mohl někdy říct.
„Kakashi –sensei a ostatní jí určitě přivedou zpět živou a zdravou. O to se nemusíš bát,“řekla Sakura.
„To si opravdu myslíš? Ty vážně nevíš, o co tady vlastně jde. A víš co, kdyby ti na ní záleželo, tak už bys s nimi rovnou šla. Vždyť ty bys tam byla asi nejužitečnější osoba v týmu. Co kdyby byla Hinata těžce zraněná, nebo v bezvědomí? Místo toho mě hlídáš a poflakuješ se!“ Z úst mu lezly slova bez jakéhokoliv rozmýšlení.
Sakuře se už hromadily slzy v očích. Začala si v duchu dávat za vinu, že je jen přítěží ostatním. Ale z druhé stránka byla zatraceně naštvaná, z toho co jí Naruto řekl. Stála tam a neklidně se dívala chlapcovi do očí. Její pěsti se napnuly ze zuřivosti. Naruto uviděl, jak dívce stékají slzy po tváři a řekl:
„To jsi celá ty. Jen tu stojíš a brečíš.“
Sakura už dál nesnesla ten tlak, neudržela se a dala Narutovi pěstí přes obličej.
„Takhle semnou mluvit nebudeš! To si myslíš, že jsem to chtěla? Že jsem chtěla jen tak sedět v nemocnici a hlídat tě? Abys věděl… Tsunade mi to přikázala. Chtěla, abych zůstala v Konoze. Prý že bych to psychicky nesnesla. Taky že v tom má prsty Sasuke. Je pravda, že mě to zarazilo a nejsem schopná být plně užitečná, když vím, že to všechno udělal on. Ale zároveň mě to moc mrzí a mám strach, aby se Hinatě něco nestalo. Vždyť je to má nejlepší přítelkyně. Nemysli si, že jsi jediný, kdo tu trpí!!! Řekla vztekle.
Naruto se začal cítit před ní mizerně. Strach ze ztráty své lásky ho dělal nedůvěřivým k lidem.
Po těch slovech zvážil všechno, co Sakuře řekl. Uvědomil si, že se choval jak idiot. Podíval se na rozbrečenou dívku a řekl:
„Sakuro, já jsem to tak nemyslel. Jen jsem byl pořádně naštvaný a vůbec mi to nemyslí. Moc se ti omlouvám.“
„Víš jaký to je? Dívat se na vás dva, jak se objímáte a jak se na sebe díváte tím láskyplným zamilovaným pohledem. Víš, jak to bolí, když vím, že semnou nikdy nebude a já budu navždy sama se svědomím, že jsem ho nedokázala přivést zpátky? Je to tak bolestivé, když ti před očima utíká a páchá takové zlo.“ Řekla dívka s klidnějším hlasem.
„Vím to Sakuro, žiju s tím celý život, ale i tak jsem se s tím vyrovnal. Našel jsem si novou cestu životem a lásku. Lásku, kterou chci ochraňovat i za cenu svého života. A ty bys měla zapomenout a začít znova. Nejprve si musíš více věřit a hlavně odpustit si sama sobě.“ Naruto z lítosti objal dívku. Sakura se uklidnila a setřela si slzy z tváře.
„Tak to by stačilo, musíme jít.“
Dívka se vymanila z chlapcova objetí a nastavila rychlé tempo kupředu vpřed. Naruto se rozeběhl za ní.
O pár hodin později…
Vedle Kakashiho se objeví Pakkune.
„Tak jak to tam vypadá?“zeptá se šedovlasý muž.
„U vodopádu nic neobvyklého, ale ucítil jsem okolo lesa cizí chakru. Stopa míří k jedné zapadlé jeskyni. Dál už jsem raději nešel. Nechal jsem tam svého klona, tak kdyby se něco dělo, dozvím se to. Ale trochu mě zarazil ten druh chakry co tam byla, je neobvyklá. Mám takový pocit, jako kdyby byla něco mezi normální a chakrou lékařských ninjů“. Nevím, škoda, že tu není Sakura- chan,“oznámil pejsek.
„Dobře Pakune, díky,“poděkoval Kakashi a odvolal ho.
„Sensei, už se blížíme k vodopádu,“řekl Neji.
O pár minut už stáli před monumentálním útvarem, na němž byly zobrazeny dvě osoby: První Hokage a Madara Uchiha.
Hukot dopadající vody se rozléhal po celém údolí.
„Akamaru, co se děje?“ ty jí cítíš? A kde?“ Kiba se zvědavě začal ptát svého ninja psa.
„Sensei, Akamaru zachytil Hinatin pach je někde blízko. Počkej Akamaru! Nežeň mě tak….“
Ozval se Kiba. Všichni se okamžitě začaly hrnout za Akamarem.