Červená řeka, díl 10

„Takže takhle asi budeš muset odpočívat.“ řekl a pod maskou mu šel vidět úsměv. Rin se naštvaně podívala jinam. Potom se začala pokoušet o vyproštění z pevně utaženého lana. Kakashi si sedl do blízkého stínu a zase se dočetl do své perverzní knihy.

Provaz se jí zařezával do kůže. Nemusel být tak pečlivý, pomyslela si a snažila se lano nějak povolit.
„Zatraceně.“ zanadávala potichu a snažila se dosáhnout na své zadní pouzdro. Hm... Pořád se snaží. Zajímavé, zamyslel se, když zaslechl její nadávky. Ano! Konečně, pomyslela si Rin, když pomalu vytáhla kunai. Začala přeřezávat lano. Trvalo to jenom chvíli. Zdálo se, že si toho Kakashi nevšiml. Pomalu se postavila a šla do lesa za stromem, aby ji mistr neviděl a ani neslyšel. Tam udělala 6 stínových klonů.
„Nepodceňujte mě, Kakashi-sensei!“ ozvalo se z lesa a vyletělo z něj mnoho kunaiů v krátkých intervalech. Ninja překvapeně uskočil a podíval se na strom, kde by měla být Rin přivázaná. Zbyl tam však jen provaz. Jak se dokázala odvázat? zeptal se v duchu.
„Takže můžeme pokračovat v tréninku?“ zeptala se dívka a vyšla ze stínu lesa. V ruce držela drát vedoucí k mistrovi. Ten si toho však nevšiml.
„Zdá se, že ano.“ odpověděl a z bojového postoje se opět napřímil.
„Máte štěstí. Chtěla jsem vám oplatit ten provaz.“ zasmála se a namotávala drát zpátky. Teprve teď si toho Kakashi všiml. Všude kolem něj byly kunaie s dráty přivázanými na rukojeti. Kdyby zatáhla za to lanko, co měla v ruce, asi bych se mohl jen minimálně hýbat, zamyslel se.

„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ zaječela a zase to zkusila.
„Ano! Dokázala jsem to! Konečně!“ zajásala Rin, když se jí jutsu konečně povedlo.
„Takže, Kakashi-sensei, můžeme přestoupit k dalšímu...“ najednou se Rin zatočila hlava a omdlela. Kakashi byl v mžiku u ní a chytil ji, aby nespadla na tvrdou zem. Spotřebovala moc chakry a zkolabovala. Asi za to mohlo i nedávné zranění, pomyslel si a odnesl ji do stínu pod stromy.

Rin pomalu otevřela oči.
„Sakra. Co se zase stalo?“ zeptala se a sedla si. Pořádně ji bolela hlava.
„Říkal jsem ti, aby ses šetřila.“ odpověděl Kakashi, který si opodál četl.
„Ts... Já jsem v pohodě, kolikrát vám to mám říkat?!“ odfrkla Rin a vstala. Zamotala se jí a byla nucena kleknout si na jedno koleno.
„Sakra...“ postěžovala si a pokusila se zase vstát.
„Zdá se, že pro dnešek končíme.“ rozhodnul mistr a zaklapl knihu.
„Podle čeho soudíte?“ zeptala se a konečně se postavila.
„Soudím podle toho, že ses nedávno vrátila z nemocnice a máš málo chakry.“ odůvodnil a postavil se.
„Já mám chakry až až.“ odsekla uraženě a začala skládat pečetě. Vtom se však Kakashi objevil před ní a chytil ji za jednu ruku, aby nemohla pokračovat.
„Myslel jsem, že jsi souhlasila, že tě budu trénovat. Proto bys měla dělat, co ti řeknu.“ řekl přísně. Rin sklopila oči a vytrhla svoji ruku z jeho sevření. Dal ruce do kapes a otočil se.
„Jdeme zpět do vesnice.“ nařídil. Dívka přikývla.
„Mistře, co schováváte pod tou maskou?“ zeptala se zvědavě cestou a široce se usmála.
„Co bych schovával. Svoji tvář.“ řekl pohotově a ani se na ni nepodíval.
„A ukážete mi, jak vypadáte?“ otázala se. Jounin si ji změřil pohledem.
„Myslím si, že ne.“ odpověděl. Děvče se zatvářilo uraženě, ale potom se znovu usmívalo.

„Takže se uvidíme zase zítra brzo ráno na stejném místě, jasné?“ nařídil. Dívka přikývla a muž zmizel.
„Hm... Co bych asi teď mohla dělat?“ zeptala se Rin sama sebe nahlas, když stála sama u hlavní brány. Slunce ještě ani nezačalo zacházet.
„Co třeba jít k Hokage?.“ odpověděl na položenou otázku někdo za ní, „Shání tě.“ Dívka se otočila. Byl to Shikamaru.
„Opravdu? A kvůli čemu? Jsem si jistá, že jsem nic neudělala.“ vylekala se a začala vzpomínat.
„Ne, to ne. Myslím si, že má pro tebe misi.“ usmál se.
„Super! Aspoň Tsunade-sama si nemyslí, že by jsem se měla šetřit.“ zaradovala se a vyrazila směrem k sídlu Hokage. Shikamaru ji doprovázel.

„Dále.“ odpověděla Tsunade na klepání na dveře.
„Dobrý den, Tsunade-sama. Přivedl jsem Rin.“ pozdravil Shikamaru při vstupu do místnosti následován Rin, která taktéž pozdravila.
„Konečně. Shikamaru, díky. Můžeš jít.“ nařídila. Ninja přikývl a odešel.
„Takže. Vím, že jsi se nedávno vrátila z nemocnice, ale i přes to tě chci poslat na misi. Půjde s tebou Kiba. Nikoho jiného zde nemám. Vaším úkolem je jít do skryté Písečné v zemi Větru a převzít důležitý dokument od Kazekageho. Kiba o tom už ví. Vyrážíte hned.“ sdělila úkol.
„Ano, Hokage-sama.“ potvrdila, že chápe a byla na odchodu. Ve dveřích se zastavila. Uvažovala, jestli neřekne Tsunade, aby upozornila Kakashiho, že nepřijde na trénink. Poté se však pomstychtivě usmála a zmizela za dveřmi.

„Ahoj. Takže naše společná mise může začít, že?“ řekla Rin s úsměvem, když dorazila před bránu, kde už čekal Kiba a Akamaru.
„Ahoj. Jasně, můžeme hned vyrazit.“ pozdravil ji. Tak tedy vyrazili směrem do Větrné země.

„Tady je dobré místo, kde se utábořit.“ usoudil hnědovlasý ninja, když už bylo šero. Dívka přikývla.
„Přinesu dřevo.“ nabídla se Rin a odešla do lesa. Nemusela hledat dlouho. Po chvíli se vrátila s plnou náručí suchého dříví. Udělala z něj ohniště a sirkami, které vytáhla z kapsy, zapálila.
„Dobře, beru si první hlídku, ty jdi spát.“ řekl Kiba. Rin souhlasila a lehla si do měkké trávy. Po chvíli usnula.

Sakra, je docela kosa, zamyslel se Kiba a přihodil do ohně. Natáhl se a pozoroval noční oblohu. Potom něco ucítil na svém boku. Ve spánku se k němu přitulila Rin. Překvapeně se na ni podíval, potom se však pousmál. Uvědomil si, že ji začíná mít opravdu rád.

Už uplynula tak hodina, co se Rin s Kibou vystřídala na hlídce. Seděla co nejblíže u ohně, aby se aspoň trošku zahřála. Klepala se zimou a drkotala zuby. Objala si kolena a zavřela oči. Zaposlouchala se do praskání ohně. I když nechtěla, usnula.
Probudil ji nějaký zvuk. Prudce se otočila a spatřila postavu, které neviděla do obličeje, stojící těsně za ní. Ani nestačila zareagovat a dostala ránu tupým předmětem do hlavy. Ztratila vědomí.