Červená řeka, díl 09

Teď jen musím spoléhat na mistra Kakashiho, že to nějak vyřeší, pomyslela si. Lehla si a po dlouhém snažení konečně usnula.

Rin další den pustili z nemocnice. Její noha ji ještě trochu bolela, ale nedala to na sobě znát. Procházela se po městě a myslela na Sasukeho. Opravdu s ním pomsta udělala tohle? Chladnokrevného zabijáka, který nemá špetku citu? Proč se kvůli odplatě snížil k tomu, aby ho pohltila temnota? Tyhle myšlenky trápili Rin celou cestu, když v tom do někoho vrazila. Byla by rovnováhu udržela, ale v noze ucítila takovou bolest, jakoby jí do ní někdo vrazil nůž.
„Oh... Rin, jsi v pořádku? Už tě pustili z nemocnice?“ zeptal se Shikamaru a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát.
„Jo, jsem v pohodě.“ odpověděla a vstala, aniž by jeho pomoc přijala. Shikamaru svoji ruku zase strčil do kapsy.
„Opravdu? Zotavuješ se nějak rychle.“ podivil se.
„Potřebuju se zotavovat rychle, abych mohla co nejvíc trénovat.“ řekla a vyrazila směrem, kterým měla namířeno. Shikamaru šel s ní.
„Proč chceš pořád trénovat?“
„Proč se pořád na něco vyptáváš?“ zasmála se a podívala se na oblohu.
„Já ani nevím.“
„He... Proč chci pořád trénovat, jo? Řekněme, že je to takové nutkání. Prostě nikdy nejsem spokojená se svým výkonem a myslím si, že se musím zlepšovat dál a dál.“ odpověděla mu nakonec.
„Jde vidět, že tě trénoval Gai-sensei.“ zasmál se, „Jsi povahou podobná Leemu. Taky pořád trénuje a snaží se zlepšovat.“
„Opravdu? Možná by jsem s ním mohla trénovat. Nevíš, kde by mohl být?“ zeptala se ho nadšeně. Shikamaru se na chvíli zamyslel.
„Má svoje dojo. Můžeš tu najít různé cedule, určitě tam trefíš.“ odpověděl jí. Rin se rozhlédla kolem.
„Jo, máš pravdu. Tak zatím.“ rozloučila se a odběhla směrem, kam ukazovala nedaleká cedule.

„Ehm... Lee? Jsi tu?“ zeptala se váhavě, když vstoupila do dveří dřevěného domu.
„Konečně vyzyvatel?“ ozvalo se z druhé strany místnosti.
„Jo, tak trochu. Chci si zatrénovat a nikdo nemá čas.“ usmála se.
„Skvěle. Takže můžeme začít?“ vystoupil ze stínu a zaujal bojovou pozici. Rin kývla a zavřela za sebou dveře.
„Jsi vyzyvatel, takže začni.“ vyzval ji a dívka vyrazila proti němu. Začal boj v taijutsu.

„Zdá se, že ještě nejsem zcela uzdravená.“ řekla, když seděla na zemi a tiskla své stehno.
„Jsi v pořádku? Možná jsem měl trochu ubrat.“ strachoval se a přistoupil k ní.
„Myslela bych si, že budeš mít aspoň trochu rozumu a nebudeš se fyzicky přepínat, Rin. Vždyť tě z nemocnice pustili teprve dneska.“ ozval se ženský hlas směrem od dveří.
„Chm... Ale no tak, vždyť jsem jen slíbila, že neuteču, dokud mě nepustí. O tomhle vůbec nebyla řeč.“ odfrkla, aniž by se otočila. Věděla, že osoba, která vstoupila do místnosti, byla Sakura.
„Ale pochybuju, že by ses tam chtěla vrátit.“ usmála se a přistoupila k Rin.
„Nic mi není.“ snažila se ji ujistit.
„To se mi nezdá.“ klekla si k ní a podívala se jí na nohu. „Ještě tě to bolí, co? Nepřepínej se.“
„Říkám ti, že jsem v pohodě.“ řekla s milým úsměvem.
„A Lee. Už jsi dlouho nebyl na kontrole. Měl bys tam brzo zajít.“ usmála se Sakura na Leeho, který stál opodál. Ten přikývl.
„Hele, Sakuro. Nevíš, kde by mohl být Kakashi-sensei?“ zeptala se náhle Rin.
„Nemám ponětí. Možná ho můžeš potkat někde ve městě, když budeš mít štěstí. Většinou si čte nějakou knížku.“ odpověděla po krátkém zamyšlení. Rudovlasá se na ni s vděkem podívala a vstala. Její noha už byla takřka v pořádku, tak tedy vyrazila hledat do města Kakashiho.

„Sakra, tohle nebere konce.“ řekla si pro sebe naštvaně, když běhala po městě a hledala maskovaného ninju, který jí slíbil, že ji bude učit, jakmile se uzdraví. Unaveně si sedla na lavičku a opřela si lokty o kolena.
„Kde může sakra bejt?“ zeptala se do prázdna.
„A koho hledáš?“ ozval se známý hlas. Pootočila hlavu a uviděla Kibu s Akamarem, kteří právě přicházeli. Hnědovlasý kluk si přisedl k ní.
„Kakashiho-sensei. Nemám páru, kde je.“ řekla otráveně a dívala se na stromy přes cestu.
„Jestli chceš, my s Akamarem ti můžeme pomoct. S naším čichem ho najdeme hned.“ usmál se na ni. Překvapeně se na něj podívala, ale potom se vděčně usmála.
„To by bylo skvělý!“ zaradovala se. Kiba se podíval na Akamara a pes hned začal čmuchat. Po chvíli pach našel a vydal se za ním. Ti dva ho následovali.

„Kakashi-sensei!“ zaslechl ninja, který seděl na stromě a četl si oranžovou knihu. Podíval se dolů a uviděl Rin za doprovodu Kiby a Akamara.
„Oh, Rin. Už tě pustili z nemocnice? Nebo jsi snad zase utekla?“ podivil se muž v masce. Dívka se zadívala bokem a trochu se začervenala, ani nevěděla proč.
„Tak takové máte o mě mínění?“ řekla potichu, ale tak, aby to slyšel. Kiba se zasmál, ale přestal, když mu Rin darovala naštvaný pohled.
„Každopádně, nemůžete mě tedy trénovat? Už jsem úplně v pořádku.“ ujišťovala ho. Kakashi seskočil dolů k nim a zastrčil knížku do zadního pouzdra.
„Tak dobře. Stejně mám teď času až až.“ souhlasil. Rin se na něj usmála.
„Tak pojď.“ nařídil a vyrazil.
„Díky moc, Kibo. Bez tebe bych ho nenašla.“ poděkovala mladému ninjovi a mile se na něj usmála.
„Nemáš zač. To byla maličkost.“ řekl a úsměv jí opětoval.
„To neříkej. Z maličkostí se skládá tento svět.“ zasmála se.
„No tak, Rin! Neflirtuj tam a pojď trénovat!“ ozval se Kakashi, který si všiml, že není nikým následován.
„Sakra. Tak tohle jsem nečekala.“ řekla potichu a zčervenala. Kiba také.
„Ehm... Tak se měj.“ rozloučila se a rozběhla se za mistrem, aby nezčervenala ještě víc. Hnědovlasý kluk jí zamával a vydal se svou cestou.
„Příště si laskavě nechte tyhle kecy pro sebe.“ podotkla naštvaně, když jej dohnala.
„Nějak jsem tě musel donutit se od něj hnout.“ řekl pohotově s rukama v kapsách. Rin se podívala směrem od Kakashiho a zčervenala. Jounin se hlasitě zasmál.

Došli na malou mýtinu uprostřed lesa. Takže tady budeme trénovat? zeptala se v duchu. Podívala se na učitele, který z kapsy vytáhl pár malých papírků. Děvče se na něj nechápavě podívalo.
„Tohle jsou papíry, které určí tvoji podstatu chakry. Jen do nich necháš proudit chakru a uvidíme, co se stane.“ vysvětlil a názorně ukázal. Papír v jeho ruce se zmačkal.
„Tohle se stalo, protože mám bleskovou podstatu chakry.“ objasnil a podal jeden papírek Rin. Ta si ho vzala a zkusila do něj vložit chakru. Poprvé jí to nevyšlo, podruhé taky ne. Sakra, tohle dokážu snad i já, ne? pomyslela si a zkusila to ještě jednou.
„Do třetice všeho dobrého, že?“ usmál se Kakashi, když viděl, že papír shořel a proměnil se v popel.
„Takže ohnivá chakra, že?“ usmála se mile. Ninja přikývl.
„Takže tě budu učit ohnivé techniky.“ sdělil a otočil se bokem.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu.“ řekl po složení pečetí a poté vypustil z pusy velkou ohnivou kouli. Rin se užasle dívala na plamen.
„Tak, teď to zkus ty. Udělej znamení, nahromaď chakru, zadrž dech a vyfoukni.“ nařídil a o kousek ustoupil. Tak to tedy zkusila. Samozřejmě to nevyšlo. Napodruhé taky ne. Zkoušela to dál a dál, ale pořád to nešlo a nešlo.

„Tak fajn, dáme si chvíli pauzu.“ nařídil Kakashi po půlhodině zkoušení ohnivé techniky.
„Ale já mám ještě dost sil.“ namítala dívka udýchaně.
„Nedávno jsi odešla z nemocnice. Musíš se šetřit.“ řekl a otočil na další stránku své knihy.
„Říkám, že mi nic není. Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ Z úst jí už vycházel malý plamen, ale pořád to mělo celkem daleko od ohnivé koule. Kakashi vstal a přistoupil k Rin.
„Říkám ti, že by ses měla šetřit.“ zopakoval a dal jí ruku na rameno.
„A já vám říkám, že jsem v pohodě.“ prohodila a jeho ruku setřásla. Mistr si povzdechl.
„V tom případě nemám na výběr.“ sdělil, chytl dívku za ruku a táhl ji k nejbližšímu stromu.
„Sakra, pusťte mě! Na to nemáte právo!“ křičela a snažila se vyprostit z jeho sevření. Když už ji dovlekl ke stromu, z pouzdra vytáhl provaz.
„Tak to teda ne!“ zakřičela a pokusila se ho kopnout. Bez problémů uhnul. Rin se však snažila dál. Mistr je buď vykryl, nebo prostě uhnul.
„To nezabere.“ řekl pohotově a znemožnil ji nějakým způsobem pohyb. Začal ji přivazovat ke stromu. Dívka se bránila, ale šlo vidět, že proti Jouninovi nemá žádnou šanci.
„Takže takhle asi budeš muset odpočívat.“ řekl a pod maskou mu šel vidět úsměv. Rin se naštvaně podívala jinam. Potom se začala pokoušet o vyproštění z pevně utaženého lana. Kakashi si sedl do blízkého stínu a zase se začetl do své perverzní knihy.