Nový člen, díl 04

„Ehm... Natsumi-san?“ nakoukl do dveří Tobi nejistě. Schytal opravdu nepěkný pohled.
„Co chceš takhle brzo ráno?“ řekla dívka mrzutě, když zahlédla na budíku, že je půl osmé ráno.
„P-Pein tě volá.“ odpověděl a raději rychle zmizel.
Dělá si ze mě srandu? Je mi jedno, jestli je vůdce. Já toho šrota prostě zmlátím! nadávala pro sebe převlékajíc se.

„Co po mě sakra chceš tak brzo ráno?!“ vtrhla do dveří.
„Sedni si. Chci se tě zeptat na pár věcí.“ pobídl ji.
„Pokud jde o ten rozbitej stůl ve společenský místnosti, já jsem ho nechtěla rozbít. To byla... prostě síla okamžiku.“ zakoktala se.
„Cože? Jakej rozbitej stůl?“ podivil se Pein.
Natsumi se na něj překvapeně zadívala a sedajíc řekla: „Ž-Žádnej...“ Pein si sedl naproti ní.
„No, to vyřešíme potom. Chci vědět, jak to jde s tréninkem. Už to jsou dva měsíce. Měli by být vidět výsledky.“ začal vůdce Akatsuki.
„Už umí bojovat s katanou, zrychlil své pohyby a s tou svou pavučinou umí nějaký triky.“
„A jaké konkrétně triky?“
„Je jich zatím jen pár. No... Těžko se to popisuje. Nejsou zas tak útočné. Spíš pro znehybnění nebo kladení pastí. Zatím ještě nepřišel na všechny možnosti svých vláken, takže pro boj bude používat převážně svoji katanu.“
„Myslíš, že už je připraven na misi?“
„Zatím ještě nemá žádné zkušenosti v plnění rozkazů ani u týmové práce. Měl by začínat spíš u toho, kde nemůže nic moc pokazit.“
„Dobře. Tak tedy ty, Hiroki a Kisame půjdete zabít feudálního pána, který zrovna cestuje z Větrné do Ohnivé země. Váš útok by neměli předpokládat, takže by mise mohla proběhnout rychle.“
„Fajn, fajn...“ řekla a vstala z křesla.
„Ještě nikam nechoď.“ zastavil ji Pein, „Teď si popovídáme o tom zmíněném rozbitém stole.“

„Kde zatraceně je?“ ptal se jen tak pro sebe Kisame, když čekali s Hirokim před úkrytem na Natsumi, na kterou se jako vždy čeká.
„Klídek, už jdu.“ ozvalo se z úkrytu. Po chvíli se objevila Natsumi.
„Konečně. Trvá ti to.“ postěžoval si ninja a otočil se směrem k odchod, „Tak můžeme vyrazit.“
„A kdo říká, že seš velitel?“ zeptala se posměšně upravujíc si svůj černý plášť s červenými mraky. Nasupeně se na ni podíval.
„Vy dva jste nejnovější členové, takže je to jasný ne?“ zazubil se.
„Si piš, že není, ty modrej slize!“
Takhle se tam ještě chvíli hádali. Hiroki jen seděl na kameni a nad nějakými urážkami se pousmál.
„Tak fajn, fajn. Klidně se nazývej kápo, ale já stejně budu dělat věci podle sebe.“ zkřížila nakonec dívka ruce pod hrudníkem a vyrazila první na cestu.

„Jste hrozně pomalí! To ti vždycky dojde šťáva, když seš dýl jak hodinu bez vody, ty piraňo?“ utahovala si z nich Natsumi, která byla o pár metrů před nimi. Rybí ninja ji naštvaně dohnal a už se hádali, že to muselo vyplašit všechny zvířata v okruhu čtyř kilometrů. Nováček za nimi je mlčky pozoroval a snažil se s nimi držet krok.
„Přestaň si sakra myslet, že...“ zastavila se a její výraz zvážněl, „Zachytila jsem chakru asi kilometr od nás. Je jich tam... dvanáct ninjů a... šest obyčejných lidí.“ Rozhlédla se kolem sebe. Oba dva parťáci ji beze slova pozorovali.
„Tudy.“ zavelela a ukázala prstem směr, kterým se po sléze vydali.

„To by měli být oni.“ zašeptala schovaná za keřem, „Pořídil si velkou gardu, ale ty to zvládneš sám, ne? Kááápo!“ utahovala si z Kisameho. Poté její oči opět zaputovaly k lidem okolo přenosného prostředku, ve kterém se zřejmě nacházel feudální pán.
Ninjové... z Listové? podivila se při pohledu na jednu z čelenek, Třeba si na mě vzpomenou, pokud mě vůbec uvidí v tom spěchu.
„Běžte se zbavit těch ninjů, já se postarám o feudálního pána.“ vzkázala jim svůj plán.
„Od kdy tu velíš?“ pousmál se Kisame a už začal hmatat po svém meči.
„Od té doby, co jsem lepší v zabíjení, než vy dva.“ odfrkne, „Tak dělejte.“ Oba ji poslechnou a vyskočí z křoví. Natsumi chvíli čekala, kdy budou všichni ninjové zaneprázdnění bojem. Potom, se svojí obrovskou rychlostí, mezi všemi prokličkovala až k vozidlu, do kterého se v mžiku dostala. Najednou se objevila přímo před feudálním pánem.
„K-Kdo jsi?“ zakoktal obtloustlý muž. Dívka jen mlčky vytáhla katanu. I přes hluk venku šlo slyšet, jak se meč vysouvá z pochvy, což tlouštíkovi moc nepřidalo. Celý se třásl strachem, protože věděl, že za chvíli bude mrtvý. Pokud by se však nestal zázrak. Nestal se. Jedním pohybem mu kunoichi v černém plášti probodla srdce ostrou čepelí. Byla to rychlá smrt. Natsumi vyndala svůj meč z chladnoucího těla a zasunula ho zpět do pouzdra. Potom otevřela dveře a vyskočila ven. Cestu jí však zkřížil jeden ninja z Konohy. Měl dlouhé tmavé vlasy a jeho oči... že by Byakugan?
„Hej Kisame!“ podívala se přes rameno svého soupeře, „Zase se flákáš? Jeden ti zdrhl!“
„Nepřehlížej mě. Kdo jsi?“ zeptal se a zaujal zvláštní bojový postoj. Dívka se na něj znovu podívala, dala ruku v bok a pohrdavě se usmála.
„Ale, ale. Nesnáším práci navíc.“ nechala jeho otázku bez odpovědi, „Podle tvého postoje a očí soudím, že jsi z Hyuuga klanu. Typuju tak Jounin. Soustředíš se na zranění pomocí své chakry, kterou vypouštíš z úderů rukou. A když vidím tvůj výraz, asi to bereš vážně.“ pronesla a začala si sundávat plášť, „Ten plášť mi hrozně zavazí při uhýbání, takže chvíli počkej.“
„Nedělej si ze mě srandu!“ nevydržel to už a zaútočil na ni. Místo ní však zasáhl její plášť, který byl ještě ve vzduchu.
„Ty jsi mi ale nevychovaný.“ ozvala se za jeho zády, „Útočit na dámu, i když tě požádá, aby jsi chvíli počkal. Myslela jsem si, že je Hyuuga klan na lepší úrovni.“ Prstem ho cvrnkla do hlavy. To samozřejmě ninju naštvalo, zprudka se otočil a pokusil se zaútočit znovu. Bez úspěchu. Členka Akatsuki se bez problémů vyhnula.
„Opravdu se mi nechce bojovat. A obzvlášť ne proti tobě, Neji.“ poškrábala se na hlavě a zatvářila se poněkud otráveně.
„J-Jakto, ž-že mě znáš?“ podivil se a pátral v paměti, jestli ji už někdy viděl. Nepamatoval se.
„No jasně, jsem taky z Listové.“ ukázala na svoji čelenkuna krku a odstrčila jeho stále nataženou ruku po pokusu o útok, „Asi si nevzpomínáš. To mě trochu uráží.“
„Přestaň si tam hrát a ukonči to rychle! Přece jen jsou v přesile!“ ozval se Kisame.
„Nedávej mi rozkazy, rybí polívko!“ okřikla ho. Neji chtěl využít její dočasné nepozornosti a znovu zaútočil. Vyhnula se. Takhle to pokračovalo dál, ještě jí neuštědřil ani ránu.
Je pekelně rychlá. Ale vypadá to, že nebude útočit, zamyslel se Hyuuga a pokračoval v sérii útoků. Přitom pořád vzpomínal na to, jestli tuhle dívku opravdu nezná.
„Snaž se trošku, není s tebou žádná zábava.“ podotkla dívka při vyhýbání. Potom si všimla chakry, která se k nim blížila a přestala se soustředit na boj. Proto nebyla schopna uhnout další ráně a byla nucena ji vykrýt. Poté od něj odskočila.
„Vypadá to, že není čas na hraní.“ pronesla a zadívala se mu do očí. Jelikož o téhle její technice Neji nevěděl, lehce jí propadl.
„Máš to ale zajímavé schopnosti. Uvidíme, jak se s nimi vypořádají tvoji parťáci.“ usmála se na něj. Neji zprvu nechápal, potom se ale začal hýbat, i když nechtěl.
„C-Co to?“ řekl zmateně a snažil se proti tomu bojovat. Marně. Jeho tělo začalo útočit na své společníky. Ti útoky nečekali a jeden po druhém padali mrtví na zem.

„Že ti to ale trvalo...“ stěžoval si Kisame, když mu Natsumi ošetřovala malá zranění. Hiroki to užasle pozoroval. Po škrábanci přejela prstem a po zranění nebyli ani stopy. Úžasné!
„Tak fajn. Jdeme napřed. Vyřiď to s ním a dožeň nás.“ rozkázal rybí ninja a s Hirokim se vydali zpátky do úkrytu.
Neji stál mezi mrtvolami svých společníků, pořád chycený do té nezvyklé techniky. Natsumi si šla pro svůj plášť, zvedla ho ze země a oprášila ho. Poté si ho znovu oblékla a přistoupila k Nejimu.
„Hm... A co s tebou?“ podívala se mu zblízka do tváře. Poté se rozhlédla po okolí. Nejiho nohy pořád neposlouchaly a rozešli se k blízkému širokému stromu. Stoupl si k němu zády a asi šest metrů od něj si stoupla dívka. Vytáhla z pouzdra pět kunaiů. Hodila první, druhý. Hodila je všechny a tak Nejiho připoutala ke kmenu.
„Tak se zatím měj.“ z legrace mu poslala polibek vzduchem a zmizela. Mezitím zrušila i svoji techniku.