Láska a strach, čemu podlehnu? část 6.- Neznámý vetřelec

V noci jasně svítil měsíc na obloze a teplý letní vánek došel k domu Hyuuga. Přes otevřené okno se prohnal k spící dívce. Hinata tvrdě spala, byla téměř v kolébce svých snů. Průvan byl tak silný, že se okenní trámy odráželi od zdi pokoje a závěsy vlály, jak jen mohli. Z toho rámusu se tmavovláska vzbudila. Zvedla se a šla zavřít okno. Průvan byl tak silný, že musela použít trochu hrubé síly, aby mohla vůbec zavřít okno. Venku to vypadá na bouřku, pomyslela si.
Hinatě náhle popadla neskutečná žízeň. V ústech měla sucho, jako v poušti. Do kuchyně si zašla pro pár doušků vody. Pustila si vodu z kohoutku a naplnila prázdnou skleničku. S úlevou se napila. Skleničku položila na jídelní stůl a vyrazila ke dveřím. U dveří najednou pocítila něco neobvyklého. Proběhl jí mráz po zádech. Jako kdyby tu byla něčí cizí přítomnost. Otočila se a rázem rukou shodila skleničku se zbytkem vody. Hinata strachy vykoktala:
„Je tu někdo?“
Nikoho neviděla, ale pro jistotu aktivovala svůj byakugan. Prohlédla celou místnost. Až na rozlitou vodu, neviděla nic neobvyklého.
To byla asi náhoda, pomyslela si.
Otočila se a chtěla jít do svého pokoje, ale z nějakého důvodu se zastavila. U krku ucítila nátlak něčeho špičatého a ostrého. Držel jí zpátky kunaj přiložený na jejím krku. Za ní stála neznámá osoba a ženským hlasem promluvila:
„Buď zticha a nic se ti nestane“
„K- Kdo jsi a co tu chceš?“ zeptala se strachy Hinata.
„Říkala jsem ti ani slovo!“pohrozila neznámá.
Hinata se chtěla bránit, ale nemohla se ani hnout. Byla uvězněná v technice, kterou osoba ovládala. Jako kdyby pronikla Hinatě do mysli a ovládala každou část jejího těla. Nemohla křičet, mluvit. Byla zcela ovládána druhé mysli. Neznámá dívka položila své ruce na její spánky a pronikla do její hlavy.
„ Teď okamžitě usneš a probereš se až ti to dovolím,“řekla.
Tmavovláska po těch slovech spadla v mžiku do hlubokého spánku. Nic by jí nedokázalo probudit, do té doby, až uživatelka nezruší svoje jutsu. Neznámá uchopila Hinatu do náruče a utekla s ní do neznáma.
Je brzy ráno a obyvatelstvo v Skryté Listové už zcela zaplnily ulice. Děti pobíhají okolo a podnikatelé otevírají své obchody a stánky. V kanceláři Hokage se dozvídají novou, ale bohužel špatnou zprávu. V místnosti stojí Kakashi, Sakura a Neji. Hokage se podíval na udýchaného chlapce.
„Jak to myslíš, že se vytratila!“zeptala se Tsunade.
„Našli jsme v jejím pokoji tenhle přívěšek se vzkazem. Nebudete nadšená, až si to přečtete,“řekl Neji.
Podal jí Hinatin přívěšek se svitkem. Rozbalila ho. Bylo na něm:
Jestli jí chceš ještě uvidět živou, tak do úplňku za mnou přijď Uzumaki Naruto. Budu čekat na místě, kde jsi už byl. Místo, kde byl náš druhý souboj.
Tsunade se znepokojivě podívala na ostatní.
„To napsal Uchiha Sasuke?
Sakura byla z té zprávy hodně smutná, že by se tak změnil?
„Podle toho, že je tam psáno: místo, kde byl náš druhý souboj, tak ano. Je to Sasuke. Myslí tím v Údolí Konce“ řekl Kakashi.
„Znamená to, že chce vylákat Naruta?“zeptá se Sakura.
„To je jeho plán. Ale v žádném případě se to Naruto nesmí dovědět,“ přikázala jim Hokage.
„Myslím si, že už je pozdě,“ohlásil Neji. Byakuganem uviděl, jak Naruto s naštvaným výrazem utíká po střechách.
„Kakashi! Běž pro něj!“
Šedovlasý muž udělal několik hmatů a zmizel v kouři.
„Naruto počkej!“ zařval sensei.
Chlapec utíkal, tak jak jen mohl, ale před mistrem utéct nedokázal. Už byli téměř za branami Konohy. Kakashi se rázem objevil před ním a zabránil ho před útěkem.
„Já jí musím zachránit! Uhni Kakashi!“ zařval rozzuřený chlapec.
Nezbývalo mu nic jiného, než ho uspat. Jedna mistrova rána do břicha ho přemohla. Narutovi se podlomily kolena a spadl těžce na zem.
„Promiň mi to Naruto, ale takhle to pro tebe bude mnohem lepší“ řekl sensei . Přehodil chlapce přes rameno a šel zpátky do vesnice.
V té době daleko od Konohy…
Hinata se probrala svázaná k židli. Byla zcela vyčerpaná a hlava jí příšerně bolela. Svíticí lampa nad hlavou jí oslepovala oči. Až po chvilce se na to ostré světlo zvykla. Ještě jí zbylo trošinku chakry. Aktivovala svůj byakugan a rozhlédla se. Vůbec netušila kde je. Místnost byla z kamenných zdí a je zřejmé, že je hluboko pod povrchem. Možná v nějakém tunelu nebo jeskyni. Po chvilce zahlédla nějakou osobu, která mířila přímo k ní. Když ho uviděla, z nějakého důvodu jí přemohl strach. Husí kůže jí naskočila a na čele jí stékaly kapky potu. Ta osoba otevřela dveře, které strašným zvukem zaskřípaly. Ve tmě se objevily zářivě rudé oči sharinganu. Hinata ze strachu zadržela dech. Z osoby bylo cítit nenávist a temnotu. Neznámý člověk vstoupil do kruhu světla a odhalil svou identitu.
„Sasuke! Ty?“ zakoktala znepokojivě šepotem.
„Dlouho jsme se neviděli! Hinato Hyuuga!“řekl černovlasý chlapec chladno krevným hlasem.
Naruto se začal pomalinku probouzet. Na čele měl něčí ruku, přes kterou proudila čakra. Sakura mu chtěla pomoct se probrat.
„Kde to jsem?“zeptal se blonďák.
„V nemocnici,“odpověděla dívka.
„V nemocnici?“ Naruto se chtěl zvednout, ale bohužel byl připoutaný kvůli bezpečnosti k lůžku.
„Co to sakra je? Proč jsem připoutaný?“ Udiveně se podíval na Sakuru.
„Hokage mi přikázala tě hlídat. A věděla jsem, že až se probereš, tak mi utečeš.“ Dívka zašla ke stolu se skleničkou vody, chtěla dát Narutovi trochu napít.
Najednou si všimla, že se chlapec začal smát.
„Čemu se směješ!“
„To víš, že ti uteču…“ rázem z ničeho nic zmizel v kouři.
„Cože? Klon? A kdy to proboha udělal?“ Dívka se zmateně rozběhla po nemocnici a začala ho hledat…