Červená řeka, díl 03

Jsem zvědavá, jak si povede, zamyslela se Tsunade a dala se do čtení.

„Tak tohle je můj byt. Sice je tu trochu nepořádek, ale neměl jsem čas na úklid.“ přivítal ji Naruto. Rin se rozhlédla po pokoji. Pokud tomuhle říká trochu nepořádek, nechtěla bych vidět ten velký, pomyslela si a snažila se prokličkovat mezi věcmi na zemi, aby na žádnou nešlápla. Chlapec ji zavedl do ložnice a začal hledat nějaké deky. Rudovláska si vyhlédla místo, kde by si mohla ustlat, protože se už stmívalo. Odklidila všechny věci a odložila batoh. Naruto jí podal deky. S jemným úsměvem je přijala a ustlala si.

Když byly tak dvě hodiny ranní, seděla Rin na zábradlí na balkoně. Nemohla spát. Chtěla přemýšlet. Možná za to ale mohlo i Narutovo hlasité mluvení ze spaní. Pozorovala noční oblohu, která ji vždy dokázala uklidnit. Vzpomínala na svoji minulost, na svoji rodinu. Také přemýšlela nad tím, jak se asi Hokage-sama rozhodne při vybírání senseie.

Tsunade už dodělala svoji práci, které bylo velmi mnoho a chtěla jít spát. Potom si všimla zmuchlaných papírů na stole. Málem bych zapomněla, řekla si v duchu a vzala je do ruky. Byli to informace o Rin. Začala tedy číst:
„Jméno: Rin Ookami, věk: 16 let, schopnosti: Nevím, jestli se tomu dají říkat schopnosti, ale mám celkem dobrý sluch,…“ takhle to pokračovalo i dál. Byli tam veškeré informace, dokud však nenarazila na poslední otázku. Tsunade se zamračila, když viděla, že dívka nenapsala odpověď na otázku, proč se chce stát ninjou. Trochu ji to překvapilo, ale nechala to být.
„Myslím, že už vím, kdo bude pro ni nejlepší…“ řekla si polohlasem a šla si konečně odpočinout.

Rin probudil silný třes. Když pomalu otevřela oči, zjistila, že se ji Naruto snažil vzbudit. Mohl si vybrat šetrnější způsob probuzení, nadává v duchu.
„Přestaň, už jsem vzhůru. Co se děje?“ zavrčí na něj a sedne si. Hoch jí podá obálku.
„Shizune ti přinesla vzkaz od bábi Tsunade.“ Rin si ji vzala a otevřela. Psalo se v ní:
„Sehnala jsem ti senseie, o kterém si myslím, že se nejlépe hodí pro tvůj trénink. Na mapě máš místo i čas srazu. Buď tam včas!“ Potom vytáhla malou mapku Konohy. Byla na ní vyznačená trasa, která vedla od Narutova domu, skrz hlavní bránu a končila na mýtině v lese. Čas byl určen na 12 hodin odpoledne. Dívka se koukla na budík u postele. A samozřejmě, že už bylo pár minut po dvanácté!
„Zatraceně, to jsi mě nemohl vzbudit dřív?!“ zakřičela a rychle vstala.
„A co jsem měl dělat? Já sám jsem se vzbudil teprve před chvílí.“ odvětil Naruto. Dívka si vzala oblečení a běžela se převléct do koupelny. Když byla připravená, ihned vyrazila.

„Dneska je den nanic!“ řekla si Rin polohlasem, když u hlavní brány zjistila, že si zapomněla vzít mapu. Proto si prostě sedla na zem, zavřela oči a snažila si ji vybavit s vyznačeným místem na ní. Během toho soustředění ji někdo chytil za rameno. Dívka nadskočila leknutím a prudce se otočila.
„Děje se něco?“ zeptal se jí neznámí muž. Rin si hned stoupla, chytla se rukou za hlavu a mile se usmála: „No víte, mám se setkat se senseiem a zapomněla jsem si plánek.“ Stříbrovlasý chlápek vytáhl z kapsy malou mapku a podal ji dívce.
„Ty asi nejsi odsud, co? Jmenuji se Hatake Kakashi. Na, vezmi si tuhle, třeba tam nějak trefíš.“ Rin si ji vzala a rozevřela ji. Uvědomila si, kudy má jít. Vrátila mu ji zase zpátky.
„Já jsem Rin Ookami. Děkuji vám mnohokrát za pomoc. Brzy naschle!“ poděkovala a rozběhla se na místo srazu. Kakashi se za ní jen díval, jak mizela.

Celou cestu lesem běžela. Když už byla skoro na mýtině, zaškobrtla o pařez. Spadla do trávy na louce. Sakra, to je opravdu příšernej den, stěžovala si v duchu, když byla rozplácnutá na tvrdé zemi. Potichu pro sebe nadávala, když vstávala. Potom se podívala před sebe. Stál tam chlápek s černými vlasy a zeleném oblečku a díval se překvapeně na ni.
„Konečně jsi dorazila. Ty jsi jistě Rin Ookami, že? Já se jmenuji Gai a budu tě odedneška trénovat!“ usmál se a natáhl k ní ruku se zdviženým palcem. Chvíli se na něj koukala.
„Ehm… A-ano, Gai-sensei. Promiňte, že jsem přišla pozdě, cestou jsem trochu zabloudila.“ Poškrábala se na hlavě a zasmála se.
„To nevadí. Přišla jsi o hodinu později, tak budeme o hodinu déle trénovat!“ řekl nadšeně.
„A-ano pane…“ Přistoupila k němu blíž.
„Takže, začneme tím, že mi ukážeš, co umíš.“ sdělil s rukama v bok. Tázavě se na něj podívala.
„Neboj, půjdu na tebe zlehka.“ dodal a zaútočil. Rin jen tak tak uskočila. Gai svou pěst vrazil do země. Všechno se otřáslo. Možná jsem přeslechla, ale myslela jsem si, že na mě půjde zlehka, pomyslela si, když viděla rozraženou půdu.
„P-počkejte, já jsem přece úplný začátečník!“ snažila se dívka s červenými vlasy zastavit senseie. Ten však útočil vesele dál.
„No tak, ukaž mi, co v tobě je!“ řekl, když k ní mířil s další drtivou ranou. Rin se instinktivně skrčila a pokusila se mu podkopnout nohy. Učitel vyskočil, aby tak uhnul, takže se dostal nad ni. Dívka však vymrštila druhou nohu a kopla Gaie do stehna.
„To bylo celkem dobré.“ podotknul. Když přistál, ucítil silnější bolest. Ten kop měl větší sílu, než jsem čekal, zamyslel se Gai. Potom se napřímil.
„Máš dobré reflexy a taky sílu. Teď však musím vyzkoušet tvoji rychlost a vytrvalost. Vidíš támhleten kámen?“ ukázal na balvan na vysokém kopci asi 6 kilometrů od jejich pozice. Rin jednoduše přikývla.
„Tak odtamtud vystřelím světlici. Až ji uvidíš, poběžíš co největší rychlostí tam. Rozumíš?“ Opět přikývla. Mistr se rozběhl a už byl ten tam. Dívka si tedy sedla a čekala.

Zahlédla světlici. Ihned vyrazila ne plnou, ale i tak velkou rychlostí. Místo se sice zdálo daleké, ale když Rin běžela, tak se rychle přibližovala. Nebyla zase tak moc unavená, tak zrychlila na své maximum. Za nějakou dobu doběhla na určené místo. Sensei stopl čas. Když se na něj podíval, podivil se. Ona je… Ne, to není možné, ale přece jen…, pomyslel si s údivem.
„Děje se něco, Gai-sensei?“ zeptala se ho udýchaně. Mistr chvíli nic nedělal, ale potom se usmál tím svým zářivým úsměvem..
„Ano, ukázalo se, že jsi rychlejší, než můj oblíbený student, Rock Lee. Je to až neuvěřitelné.“ řekl nakonec. Dívka neměla páru, o kom to mluví, ale co už. Byla až moc unavená z 6ti kilometrového běhu, takže by asi moc nepochytila o tom, jak by její mistr vychvaloval svoje bývalé žáky. Opřená o kolena, zadívala se do země a těžce oddechovala. Vtom ucítila ruku na svém rameni. Podívala se před sebe a viděla senseie, jak se na ni usmívá.
„Gratuluji, v mojí zkoušce jsi uspěla.“ řekl jí nadšeně. Rin se na něj překvapeně podívala. Tak on to byl nějakej test? pomyslela si. Ale netrápilo ji to, protože byla ráda, že uspěla.
„Dobře, takže se sejdeme zítra ve stejný čas na stejném místě. Jo a tady máš čelenku.“ sdělil a podal jí čelenku se znakem Konohy. Dívka ji s radostí přijala.
„Tak zítra, a snaž se přijít včas!“ nařídil a zmizel. Prohlédla si ji a přivázala na opasek od své fialové sukně.

Rin zase ponocovala na balkoně. Seděla opřená o zeď vedle dveří a pozorovala noční oblohu. Přemýšlela nad svojí minulostí.
„Bratře, matko, otče… Už jen chvíli počkejte. Už jen chvíli, a pomstím vás!“ řekla polohlasem.

Tady je oblečení: http://moje-naruto-vytvory.blog.cz/1201/rin-obleceni