Červená řeka, díl 02

Bylo pro ni velice příjemné a osvěžující, znovu se vykoupat, i když měla trochu nervy z toho, že někdo přijde, protože byla celkem blízko vesnice. Vtom zaslechla, jak se někdo blížil k řece.

Rin rychle vylezla, hodila na sebe jenom plášť a schovala se za strom. Stihla to jen tak tak. K řece došel hnědovlasý kluk v zelené vestě a rukama v kapsách. Rozhlédl se kolem.
„Hej, vylez. Vím že se za tím stromem schováváš,“ řekl náhle. Rin tedy opatrně vyšla z poza stromu, tisknouc na sobě plášť tak moc, jak to jen šlo.
„Takže sis mě všiml?“ začervenala se a pohlédla na svoje bosé nohy. Kluk se podíval na opodál válející se oblečení a pak mu to docvaklo. Trochu se začervenal, potom se koukl na druhý břeh řeky a usmál se.
„Všiml jsem si tě tak před deseti vteřinami, takže buď v klidu,“ ujistil ji a sedl si pod nejbližší strom z takového úhlu, aby na ni neviděl a začal pozorovat oblohu s rukama za hlavou. Rin pochopila, ohnula se pro své věci a začala se oblékat.

To se musí stát zrovna mě, stěžovala si v duchu, když si v sedě nasazovala boty.
„A kdo vlastně jsi? Nikdy jsem tě v naší vesnici neviděl,“ zeptal se najednou.
„Jmenuji se Rin Ookami. Požádala jsem Hokage-sama, aby ze mě udělala ninju,“ odpověděla. „A tvoje jméno?“
„Jmenuji se Shikamaru Nara,“ odpověděl na její otázku. Tak já jdu do lesa přemýšlet a musím tu narazit na nahou holku. To je dneska ale divnej den, problesklo mu hlavou.
„A z jakého důvodu se chceš stát ninjou? Vždyť je to otrava,“ zajímal se. Dívčina se zamyslela. Nevěděla, jestli mu má povědět pravdu.
„Není nutné, abys to věděl,“ řekla nakonec a usmála se na něj. Lehla si do měkké trávy a pozorovala oblohu, která byla téměř bez mraků. Shikamaru se jenom pousmál a podíval se na ni. Všiml si, že i když se dívá jen tak na nebe, pořád se usmívá. To mu trošku připomínalo Naruta. Potom postřehl její batoh, ze kterého vyčuhovaly papíry. Zvedl se a sedl si ke stromu u batohu. Vytáhl z něj listy a začal si je číst. Rin si toho po chvíli všimla.
„To se všichni ninjové z této vesnice hrabou ve věcech jiných lidí?“ sykla na něj a sedla si.
„Upřednostňuji výraz sbírání informací,“ odfrkl.
„To tě můj život tak moc zajímá?“ zeptala se a posunula se ke stromu tak, aby přes jeho rameno taky viděla na papíry.
„Tobě je teprve 16?“ zeptal se Shikamaru s překvapením v hlase.
„Ale pořád se chovám dospěleji než ty,“ rýpla si Rin a vytrhla mu stránky z ruky.
„Moment, ještě jsem si to nepřečetl,“ ohnal se za ní.
„Smůla. Ale bude to tak lepší,“ zašklíbila se na něj, vstala a dala je zpátky do tašky. Vzala plášť a taky ho nějakým zázrakem narvala dovnitř.
„Tak si tu užij svoje přemýšlení. Já musím Tsunade-sama odevzdat ty papíry,“ sdělila mu.
„Doufám, že trefíš zpátky,“ pousmál se na ni.
Rin mu úsměv vrátila a řekla: „Nepodceňuj mě tak.“ Otočila se a byla na odchodu. Potom se zastavila a pootočila hlavu. „A taky bych ti byla celkem vděčná, kdybys o tom incidentu dneska nikde nikomu neříkal.“ Shikamaru chvilku zavzpomínal, potom se usmál a kývl hlavou. Rin se pousmála a vyrazila zpátky.

Ve vesnici si uvědomila, že ještě nic nejedla. Měla takový hlad, že šla hned do první restaurace, kterou našla. Jmenovala se Ichiraku ramen.
„Dobrý den,“ pozdravila a sedla si. Žádný jiný zákazník tam nebyl.
„Dobrý den. Co si dáte?“ pozdravil ji starý chlápek.
„Hm… Nechám se překvapit,“ řekla s milým úsměvem. Stařík přikývl a odešel. Rin se zadívala na strop a přemýšlela o dnešním dnu. Z myšlenek ji vyrušil blonďatý kluk, který se najednou přiřítil a sedl si vedle ní.
„Dobrý den staříku. Jeden rámen prosím!“ zakřičel na celou restauraci. Děvče se na něj dívalo s pobaveným úsměvem.
„Huh? Kdo jsi? Nikdy jsem tě tu neviděl,“ otázal se.
„Jmenuji se Rin Ookami. Přišla jsem sem teprve dneska,“ řekla s úsměvem.
„Já jsem Uzumaki Naruto a stanu se příštím Hokage!“ začal se chlubit. Rin se na něj jen pobaveně dívala. Potom přišel stařík a podal každému misku rámenu. Oba si vzali hůlky.
„Itadakimasu!“ popřál Naruto a dal se do jídla.
„Itadakimasu…,“ zopakovala dívka a ochutnala.
„Páni. To je výborný!“ usmála se a s chutí jedla dál.
„Taky jsi v Ichiraku ramen! To se dalo čekat,“ řekl hoch s plnou pusou.

„Říkala's, že jsi sem přišla teprve dnes?“ zeptal se, když dojedl svoji porci. Rin jen přikývla. Se svým jídlem byla teprve v polovině.
„Je tu hezky a vypadá to, že tu jsou všichni spokojení. Jen zatím nevím, kde budu bydlet. Pár nocí bych snad venku vydržela, ale hodlám se tu zdržet déle,“ řekla a snažila se zrychlit tempo v jedení rámenu. Naruto se na chvíli zamyslel.
„Tak víš co? Můžeš se nastěhovat ke mně!“ vyšlo z něj nakonec. Pro Rin to bylo takové překvapení, že jí zaskočilo jídlo.
„Myslíš to vážně?“ zeptala se nevěřícně.
„No jasně! Když se tam trochu uklidí, tak se v klidu vejdeš,“ sdělil s úsměvem od ucha k uchu. Dívka se zadívala do misky, ve které byl už jen zbytek polévky. Potom se usmála.
„Tak dobře, přijímám,“ souhlasila a vypila zbytek svého jídla. Potom zaplatili.
„Jdeme tedy?“ ptal se blonďák, když stáli před restaurací.
„Ještě musím jít za Tsunade-sama a odevzdat jí nějaké papíry,“ odpověděla mu. Protože by Rin sama k Narutovi netrefila, musel jít s ní.

Rin zaťukala na dveře.
„Dále,“ ozvalo se a tak vstoupili dovnitř.
„Dobrý den. Nesu vám ty papíry,“ pověděla rudovláska hned, jak vstoupila do místnosti. Za ní se vynořil i Naruto.
„Ehm… Promiňte mi, že jsou tak zmačkané. Neuvědomila jsem si, že je mám v tašce, když jsem do něj rvala plášť,“ řekla Rin s omluvným úsměvem a rukou ve vlasech.
„To nevadí. Já to nějak zvládnu,“ mávla rukou Tsunade, když v tom si všimla Naruta. „Chtěl jsi něco?“
„Ne, já jsem tu jen jako doprovod s Rin.“
„Ehm, nevěděla jsem, že se znáte. Každopádně, Rin, musíme ti sehnat nějaký byt…“
Vtom jí Naruto skočil do řeči: „To nemusíš, bábi Tsunade. Bude bydlet u mě. Už jsme se domluvili,“ řekl s úsměvem a rukama v kapsách. Blondýně se to moc nelíbilo, ale když Rin přikývla, nebyla proti.
„Dobře, můžete jít,“ řekla a Rin s Narutem odešli. Jsem zvědavá, jak si povede, zamyslela se Tsunade a dala se do čtení.

Obličej Rin: http://moje-naruto-vytvory.blog.cz/1201/rin-oblicej