NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 6294 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Endo Yui
Sklad zbraní
Pravá Yui v kouři schovala kunai a složila pečetě. "Neko no Ashi," šeptla.
Vyskočila z kouře, zrovna když se Shinové chystali hodit kunaie. Její plán jí nevyšel tak, jak si představoval. Netušila, že je Shin tak rychlý. Zpomalila.
Navíc, teď ji už určitě viděl. Kdyby tak věděla, který z nich je pravý!
Když Shinové hodili, jen dva klony byly zničeny. Přišla na to.
Klony určitě zničil ten úplně vpravo. To je ten skutečný.
Změnila směr a zrychlila. Složila další pečetě, ačkoliv tak nějak pomaleji a opatrněji, než by měl genin umět.
Nkolik decimetrů před Shinem se napřáhla na obyčejnou pěst, kterou mířila do břicha.
Shin Mizukin
tým 26
zbraňový sklad
Shin bedlivě s kunaiem v ruce sledoval hýbající se masu kouře mezitím co se za jeho zády odehrával další souboj.Čekal blesky nebo kunaie hozené naslepo,ale místo toho se čtveřice jeho nepřátel prodrala kouřem a rozeběhla se proti němu.Vypadalo to ,že chtějí vyběhnout tak ,že jedna k němu dorazí s malým předstihem a zbytek se bude snažit jít z boku.Shin však jednal rychle a své protivnice dosud trochu omámené kouřem předstihl.Rychlými úskoky se stáhl dozádu,takže všechny byli v jeho hlavním zorném poli."Tuhle hru můžou hrát dva"Zamumlal a složil pečetě pro klony.Poté co se rozplynul dramatický dým,nová čtveřice Shinů jako jeden hodili každý dva kunaie.Dva mířili na nejbližšího nepřítele ,který běžel přímo,jeden po osamoceném vlevo a poslední po dvojici vpravo.
Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách
„Aha, chápu..“ řekla dívka když si vyslechla lékárnici a zpracovala ve své hlavě všechny získané informace. Před pár dny by ji vůbec nenapadlo, že bude řešit takovéto závažné situace, ale o to víc měla v úmyslu se snažit a tak vytasila pár otázek.
„Jaký je rozdíl mezi mladým a starým pánem?“ zeptala se Hikari na něco co ji přišlo od začátku nejvíce podezřelé. „A co si o celé té věci myslíte vy? Upřímně?“ položila druhou otázku, která mohla znít trochu drzeji, ale chtěla znát nějaký názor s jasným stanoviskem od někoho z vesnice a tahle žena na to vypadala dostatečně inteligentně a důvěryhodně.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjirův sok se chtěl rány nějak vyvarovat, ale s ne moc valným účinkem.
Z nějakého důvodu se těsně před tím, než ho Renjirova pěst tvrdě zasáhla, začal natahovat po bělovláskově levačce, kterou ho Renjiro držel za pravý kotník. To byla naprosto marná snaha a jen se tím lépe nastavil Renjirovi do rány. A tím, že se pokusil po Renjirovi zároveň vykopnout i druhou nohou, tomu také moc nedodal. Stihnout to nemohl, na to na něho Renjiro útočil příliš rychle a z příliš velké blízkosti, a ještě ke všemu se tím připravil o jakoukoliv stabilitu, protože ve chvíli, kdy ho Renjiro svou pěstí zasáhl, ho přestal držet i za jeho pravý kotník, a on se tak nemohl o jeho ruku pravou nohou zapřít.
Drtivá rána pěstí Tokuneho zasáhla do břicha s nesmlouvavou tvrdostí. Přeci jen to nebyla obyčejná rána, ale výpad, který v sobě skrýval setrvačnou sílu a rychlost kopance a pravého háku zároveň.
Pěst se blonďákovi bolestivě zaryla hluboko do břicha a odmrštila ho zády do stromu dobrých 10 metrů za ním, do kterého Tokune neméně bolestivě narazil.
Jestli nešel jeho oběd ven i s červenou, mohl být mladík rád.
Renjiro se lehce zadýchaně narovnal a s chladným pohledem v očích se rozeběhl k Tokunemu, s bojem mezi Shinem a Yui odehrávajícím se mu za zády.
Musel rychle překonat vzdálenost mezi ním a Tokunem, kterou mezi nimi jeho odmrštěním vytvořil. Nehodlal dát svému soupeři další šanci použít ninjutsu, a tak neváhal a rychle za běhu složil sadu pěti pečetí, dokud byl Tokune mimo.
Vzdálenost mezi ním a geninem z Konohy se rychle zmenšovala.
Hitsugaya hyuuga
nie je vsetko zlato co sa leskne
Ani sa nenazdal a uz drzal v rukach asi milion tanierov. nemal kedy odporovat a tak len dievca nasledoval. Snazil sa za nou moc nezaostavat aby si nemyslela ze je nejaky slaboch. Opatrne polozil veci na stol a otocil sa s úsmevom na nu. Trosku zostal zaskoceny ale rozhodol sa neklamat: ,,Ako si to vedela? Je to Hyuuga, ale volam sa Hitsugaya...vyzera to, ze ma poznas, ale ja neviem, ako sa volas ty..nechces to napravit?''povedal s lisiackym úsmevom a zacal rozkladat taniere aby nahodou nespadli
Tokune Wakamuro
Zbraňový Sklad
Po chvíli som zostal ako zamrazený. Akoby sa čas zastavil. Ako by som mal výpadok. Potom som už videl, ako sa chlapec naťahoval ľavačkov ku mne.
Fajn, takže útoku na blízko by som sa mal asi vyhnúť, pomyslel som si. Ruku som mu zastavil svojou pravou rukou. Potom som zdvihol voľnú nohu a mieril som s ňou na jeho tvár.
Fajn, posledný útok na blízko
Endo Yui
Zbraňový sklad
Všechny čtyři Yui obklopil kouř a ony se musely zastavit. Skvělý-nyan. Nevidím ani nya krok. zalamentovala v duchu dívka a rozhlížela se.
Zatím neslyšela žádné kroky, ale bála se, že ten kluk z Konohy by jí mohl najít. V hlavě jí svitl nový nápad.
Složila pečetě.
Pár vteřin se nic nedělo a Shinovi se mohlo zdát, že zelenovlasá dívka boj prostě vzdala. Náhle z kouře vyskočily všechny čtyři!
Jedna běžela přímo, druhá se chlapce snažila oběhnout zleva a další dvě zprava.
Tři vytáhly kunai a čtvrtá, ta která se měla zastavit až za ním, shurikeny.
Naomi Al Tai-ko
Není všechno zlato, co se leskne
Na sucho polka, když se na ni prvně podíval.
"Moc mě těší pane Takagi." uklonila se "Mě říkejte Al, prosím. To musí být úžasné pracovat pro pana Kosukeho, že?" Věnovala mu úsměv. Moc se jí ten stařík nelíbil. Naklonila hlavu na stranu. Pročpak tak spěcháte pane? Nějaký nervózní, ne snad? pomyslela si, ale na venek to nedávala najevo. Udělala maličký kruh špičkou boty, přičemž sklonila trochu hlavu a posmutněla.
"Chápu, nemáte čas se tu vybavovat se malou holkou." povzdechla si.
"Já jen, že musí být zajímavé pracovat pro někoho jako je pan Kosuke." Spojila ruce za zády a sklonila hlavu ještě níž. Tak, jestli tohle na něj nezabere, jsem v háji.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Shin Mizukin
zbraňový sklad
Shin se hnal proti mlžné holce,která mezitím zvětšila svůj počet já na čtyři.Rozhodně neutekla a pohled v jejich očích naznačoval,že ani nehodlá.Od jejich střetnutí je dělilo jen pár chvil a Shin věděl,že je v nevýhodě,protože v přímém střetu má díky ukrytí nepřítele menší šanci na výhru a své karty na stůl zatím vyložit nehodlal.
Bleskurychle vytáhl a hodil dýmovnici kousek před sebe.Vítr vál nalevo z jeho strany,proto tam šikmo skočil,kdyby se jeho soupeř ukrytý v hloučku rozhodl hodit kunai.Z kotoulu se rychle zvedl v jedné ruce katanu v druhé vytasený kunai připravený hodit,kdyby bylo potřeba čelem ke stěně kouře.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjirovi se podařilo přerušit Tokuneho jutsu, ale blonďák se nemínil nechat porazit tak lehce.
Bohužel pro něj, přešel na taijutsu. Kontaktní boj.
Než mu stihl Renjiro zasadit ránu pěstí, vystřelila Tokuneho pravá noha proti Renjirovu levému boku s úmyslem pěkně ho nabrat a odmrštit stranou.
Za normálních okolností by to teď Renjiro nejspíš schytal, ale bělovlásek nebojoval zrovna normálními způsoby.
Když Tokuneho noha vystřelila proti Renjirovi, mladík se najednou zastavil. Ale nebylo to takové to klasické zastavení, kdy člověk bojuje sám se sebou, zatíná svaly snad po celém těle, a brzdí, jak jen to jde. Tohle bylo jiné. Bylo to jako když na videopřehrávači zmáčknete „pause.“
Z jeho výpadu a těla zmizel všechen pohyb, rychlost a setrvačnost jako když mávnete kouzelným proutkem. Najednou to bylo, jakoby se tam Renjiro prostě jen postavil do pózy běžce, s napřaženou pěstí před sebe, která se nacházela jen pár centimetrů od Tokuneho břicha.
Holeň jeho soupeře ale pořád letěla proti němu a s tím musel něco dělat.
Jeho volná levačka proto nezahálela a dala se opět do pohybu. Renjiro nastavil Tokuneho noze do cesty svou levou, rozevřenou dlaň. Jen tak. Nebyl to výpad, nebyla v tom síla, bylo to spíš, jako když ukazujete někomu „stůj!“
A přesto to stačilo.
Jakmile se blonďákova noha dotkla u kotníku Renjirovi dlaně, okamžitě se zastavila. Z prudkého kopu se stala noha, prostě jen visící ve vzduchu. Všechen pohyb a rychlost z ní v ten moment, kdy se dotkla Renjirovi dlaně, zmizeli, a Tokune se mohl snažit jak chtěl, ale s nohou nepohnul, přestože ho bělovlásek vůbec nedržel.
Renjiro se ušklíbl a zadíval se blonďákovi do očí.
Krátký okamžik, po který se pro oba jakoby zastavil čas, pominul.
Renjirova levá dlaň sevřela Tokuneho kotník, kterému se vrátila volnost, a tak ho musel Renjiro chytit, čímž mu hodlal zabránit v úhybu, a jeho pravačka se dala opět do pohybu.
Přesto, že neměl genin z Kirigakure vlastně vůbec možnost nějakého nápřahu, aby dodal své zastavené pěsti zpátky sílu, rychlost, a setrvačnost, z nějakého důvodu se tak stejně stalo.
Renjirova pravačka, pár centimetrů od břicha Tokuneho, zničehonic opět vystřelila vpřed, jakoby svou sílu a rychlost nikdy neztratila. A nejen to, teď byla dokonce ještě rychlejší než předtím.
Tokunemu tak teď z bezpřostřední blízkosti mířila na břicho rána pěstí, za kterou se skrývala nejen ta samá síla, kterou do ní předtim dal Renjiro, ale také síla, kterou se Tokune ohnal svou levou nohou po Renjirovi. To vše soustředěné do jedné pěsti, mířící na blonďákovo břicho.
Tokune Wakamuro
Zbraňový sklad
Ten chlapec na mňa mieril päsťou. Pečať som dokončiť mohol, ale kto vie, čo by som trafil, no nepriateľa určite nie. Mohol by som ho preskočiť, ale to neprichádzalo do úvahy, aby som ohrozil Shina, Daikiho.
Sakra, prečo musím byť taký dobráčisko! pomyslel som si. No bolo tu ešte pár možností. Vyhnúť sa do boku, alebo vykryť ten útok nohou. Zvolil som si tú druhú. Nohou som sa chystal vystreliť oproti jeho ruke a tým ho odhodiť na bok.
Musí to výjsť, nemôžem ohroziť tých dvoch!
Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách
Mlčky jsem stál a poslouchal mužovo vyprávění. "Máte pravdu. Je to doopravdy strašné." Řekl jsem a na chvíli se zamyslel. "Nechtěl by jste mi pomoct tomu přijít na kloub? Když mi dáte nějaké užitečné informace, tak se možná posuneme v pátrání dál." Pověděl jsem muži a poté ho začal dále nabádat. "Nebylo by snad super, kdyby jsme vrátili všechny děti zpět domů jejich rodičům, kterým se tak stýská? Musejí strašně trpět!" Pokoušel jsem se navnadit muže, aby mi toho řekl víc. "Vím, že pro vás některé ty informace můžou být citlivé a nechcete je sdělit cizinci, ale slibuji, že nám můžou pomoct tento případ vyřešit a navrátit věci do starých kolejí. Přeci jen jste obchodník a ti toho většinou hodně ví. Slyšíte tohle a tamto." Povídal jsem dál a doufal, že se muž chytil.
Ren Takagi
Unavene si povzdychol a nazrel do dlhého zoznamu. Zvrtol sa na päte a chystal sa vyraziť rozdať ďalšie rozkazy. Cestu mu ale zablokovalo nejaké dievčatko. Nepriateľsky si ho premeral.
"No keď myslíte, slečna." podotkol podráždene. Potom sa ale spamätal a nahodil príjemnejší výraz.
"Je to naozaj kopa práce. Som Ren Takagi, vrchný sluha pána Kosukeho. Mám na starosti celý personál. Je to ťažké v bežný deň ale dnes je to hotová katastrofa!" zalamentoval a energicky pokrútil hlavou. Potom úkosom pozrel na dvojicu čašníkov neďaleko nich. "Potrebujete ešte niečo slečna? Povinnosti volajú." povedal nervózne. Bolo však jasné, že tento chlapík má dosť veľa informácií....
Lin
"Ohhh, to je zlaté!" zvolala nadšene a bez varovania Hitsugayovi vrazila do rúk gigantický stĺp z tanierov.
"Za mnou, fešák." zachichotala sa a potom veselým krokom vyrazila krížom cez sál k prázdnemu stolu na druhej strane. To pre Hitsugayu asi také jednoduché nebolo...
"Vďaka, takýchto mládencov by som mala stretávať častejšie." zasmiala sa a až teraz si pozorne chlapca prezrela.
"Hmmmm, tie oči... Niesi ty ten Huugi? Alebo Hauga?" spýtala sa s neskrývaným záujmom.
Sutego Katsui
Tým A
Prístav
Očakáva, hm? zamyslel sa Katsui nad preslovom senseiky. Geninom ešte len pár dní a už je tu boj. Vzdychol si.
Nemal však čas dlhšie nad tým rozmýšľať, pretože v zápätí už sensei zahlásila kontakt. Pár ďalších slov a zmizla v hmle. Zozadu....dáva to zmysel.
Katsui bol rád, že po zmiznutí sensei prebrala iniciatívu Mai, pretože jemu sa hneď do hlavy nahrnula krv a adrenalín mu stúpol na maximum. Ukľudni sa. Povedal si. Pekne pokojne, ako pri meditácii. Dýchaj. Zatvoril oči, aby ich o sekundu neskôr zas otvoril a vydal sa za Mai. Držal sa však pri zemi a udržiaval si odstup, aby mohol útočiť zo zálohy. V ruke pripravená čepeľ.
Ani nie o pár sekúnd neskôr sa ozvala séria výbuchov a hneď potom hmla ustúpila. Zvláštne, tie výbuchy neboli dosť silné na to, aby zneškodnili hmlu. Musí za tým byť niečo iné.
Katsui sa rozhodol nenasledovať Mai a Tenshi, ktoré sa vydali do korún stromov, namiesto toho sa vydal viac k okraju lesa pri prístave. A vyplatilo sa mu to. Dostal sa za nič netušiace dievča s blond vlasmi, asi 10 metrov vzdialené, náhliace sa k prístavu. Mal čistý výhľad, a preto sa rozhodol nič neodkladať a zaútočiť hneď. Vytiahol do každej ruky po tri shurikeny a hodil ich dvomi oblúkmi zvonku priamo na chrbát bežiacej blondíne. Nenechal však nič na náhodu a vzápätí sa k nej sám rozbehol s napriahnutým mečom.
Nevedel, kde sú ostatní, teraz však na to nemyslel. Hlavu si udržiaval čistú a koncentroval sa na svoj cieľ.
Hitsugaya Hyuuga
nie je vsetko zlato co sa leskne
Veci sli rychlym tempom. ledva sa stretli, hned dostali od senseia novu ulohu. To fakt ma spovedat tamtu servirku? Skoro by sa zapyril, ale dokazal to potlacit. Nadvazovanie kontaktov nebolo jeho prave najsilnejsou zbranou. Ale nedalo sa nic robit, bdue sa musiet dajak prekonat. Zhlboka sa nadychol a vykrocil. Siel k servirke zboku aby ho videla a aby ju nevystrasil. Poobezral sa okolo a videl, ze poharov na ulozenie ma este celkom dost. ,Ehm..ahoj'' hanblivo sa pousmial. ,,Vidim ze mas toho dost...chces pomoct?'' a nesmelo prestupoval z nohy na nohu stale sa usmievajuc. Bal sa ze ho posle do vsetkych certov, ale tak ci tak danu ulohu bude musiet splnit
Satsuki Min; Tým D; Sokolovna
Evidentně, co si měli vzít k srdci, si to Satsuki nevzala. Čekala, než se sensei vrátí z rychloprůzkumu. Jakmile jim dal povel, aby jej následovali, šla za ním jako myška nebo se aspoň o to pokoušela. V dzchu se těšila, že nakope zadek aspoň někomu, ale z venčí to vůbec tak nevypadalo. Udržovala si svoji kamennou tvář.
Snažila se rozprostřít svoji čakru, kdyby někdo se tu schovával, ale nebylo to za potřebí. Odfrkla si. Vyndala hbitě kunai. Vyčkává, kdo se na ni první vrhne.
Naomi Al Tai-ko; tým 15
Není všechni zlato, co se leskne
Zasmála se, když je sprdl na oko.
"Ale ne, ne. To mi jen jsme se moc vyparádili." Dále se smála. Když se tak tak uklidnila, poslouchala rozkazy a rady, co mají dělat. Vůbec, ale vůbec se jí nelíbil ten pán, s kterým měla hovořit. Na sucho polka.
"Jako vážně?" Optala se pro jistou, ale předem tušila, že to nemá cenu. Mávla jen prackou. Zhluboka se nadechla a pomalým krůčkem se k onu postaršímu pánovi vydala. Proplétala se mezi lidmi celkem dlouho, což měla v účelu. Vůbec se jí tam nechtělo, radši by si povídala s tou servírkou. Přeci ženský pokec je něco jiného než to, co ji čeká. Konečně k pánovi dorazila. Nahodila milý úsměv.
"Brý jitro. Hezká oslava, že?" Snaží se nahodit nějakou tu konzervaci. Já chci někoho jiného.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Lingo
Muž se trochu zachmuřil, protože chlapec asi udeřil na citlivé téma. "Víš hochu, jde to tu vod desíti k pěti. Lidé jsou poslední dobou podráždění, nervózní a to právě kvůli těm malejm."
Přitakával ke svým slovům, aby jim dodal na vážnosti.
"Čert ví, jak to všecko je. Jediné, co vím, je že se prostě před nějakou dobou ztratilo jedno dítě, pak další a další a je to teda strašná záhada a zároveň šílená situace tady pro mladé a jejich malé. Představ si, jak musí být vystrašení, že zrovna jejich malé se ztratí. Šílenost, ti teda povím."
Pokusil se vysvětlil chlapci a pak se zadíval do prázdna.
"Celkově to šlo nějak do háje po tom, co starej pán umřel. Měl už na to asi roky, ale je ho šílená škoda. Neříkám, že ten jeho mladej, který to teď vede je nějaký špatný, ale nejlepší taky není. Takže asi tak."
Pokrčil rameny a zadíval se na klučinu, jestli má ještě něco na srdci.
Mery
Trochu se zarazila, když jí dívčina vyvedla z omylu. Došlo jí tedy, že je to asi ninja, ale tady ninjové nejsou, musela tedy být odjinud.
"Tak mizení dětí říkáš?"
Trošku si povzdechla a zkusila zapátrat v paměti.
"Není to pěkný příběh. Asi tři měsíce po tom, co starý pán umřel a jeho syn se ujal vedení se ztratilo první dítě. Znala jsem jí. Malá Shuichi, měla bílé vlásky a strašně ráda zpívala. Byla to hrozná ztráta pro rodiče a šílená rána pro vesnici jako takovou. Ale mysleli jsme, že je to náhoda a pak se to začalo opakovat. Rodiče přestávali děti pouštět ven a drží je jen doma, aby se taky neztratily. Asi to pochopíš, prostě mají strach, že se taky ztratí. Takhle to tedy bylo."
Vysvětlila situaci a pak se teprve vrátila k další otázce.
"Ano, jsem lékárnice. Nebo něco takového, starám se o lidi a pomáhám jim, když je jim špatně, nebo mají nějaké problémy."
Lehce se usmála a s trochou hrdosti pozvedla bradu, jelikož na své povolání byla právem hrdá.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách
„Vypadám jako dítě a jsem dítě, ale..“ odpověděla Hikari ženě, která ji označila ze dítě a snažila se ji odehnat a přitom ukazovala na svůj odznak Kirigakure. Z toho by mělo ženě dojít, že je Hikari kunoichi. Ninjsovská výchova a sečtělost dělala dívku hned starší.
„Jste doktorka a nebo zdravotní sestra, že ano? Trochu se v tom vyznám.“ ověřovala si dívka svůj odhad na ženu.
„Myslela jsem, že jako někdo kdo se ve vesnici stará o životy, byste mohla něco o těch mizení vědět a nebo tušit..“ řekla ještě a čekala na ženinu reakci. V jejich očích viděla únavu. Nejspíš to tu nemá lehké. Možná je tu dokonce jako jediný ošetřující.
Yui Endo
Zbraňový sklad
Renchan minul dva blonďáky a vrhl se na toho třetího. Dál už jsem si ho všímat nemohla. Blonďák v černém se vyhnul mému kunaii úskokem a rozběhl se na mě s katanou.
Nezastavila jsem se, jen jsem dál pokračovala a složila pečetě. "Bunshin no Jutsu!" Vytvořila jsem tři klony. Jeden přede mnou a dva po stranách. Následně se klony velmi rychle promíchali a já s nimi. Teď by blonďák mohl maximálně hádat, kde jsem já.
Dělily nás vteřiny od střetu. Všichni klonové zaútočili kunaiem. Já čekala na příležitost.
Shizu Aburame
Tým 3
Země kopců
Zatímco běželi Shizu a její tým k sokolovně, Sabimaru štěkl "Zprava!" a Shizu si jen stihla pomyslet "Jounin!" když se vyhnula čakrové čepeli.
Někoho takhle zkušeného by tady a teď nečekala, tohle měl být překvapivý útok a zatím to vypadá že spadli do pasti.
Nicméně během chvilky se karta obrátila, neboť Sabimaru začal Shizu urputně bránit a z útočníka se rázem stala lovná zvěř.
Jeden proti dvěma byl nucen ustupovat a Shizu ho hnala dále od svých studentů v rytmu rozsekaných zdí a padajících domů. Byli dva, podstatně rychlejší, ale přece jen čakrová čepel byl dostatečný důvod, aby se nepouštěli do hloupostí. Byl to zuřivý taneček, kdy milimetry tvoří rozdíl mezi životem a smrtí.
Shizu i Sabimarovi by stačil jeden dotek na zabití nepřítele a šermíř vždy promáchl svou čepelí zrovna tam, kde se ještě před chvílí nacházel někdo z dvojice.
Rozdíl ve schopnostech byl znát, neboť Shizu byla ANBU specializovaný v boji na blízko. Přemýšlela co s ostatními nepřáteli, ale Sabimaru by ji v nebezpečí nenechal, ani kdyby mu to přikázala a nechat samotného jeho proti jouninovi by bylo příliš nebezpečné.
Jediná možnost byla se Sabimarem odtlačit nepřítele co možná nejdál a zbytek nechat na holkách a přesně to teď dělala.
Nebyl ani čas holkám popřát mnoho štěstí, zatímco všichni tři odtančili pryč.
Yuuriy Ktebou
Sokolovňa
Cestovali sme. Sensei nás varoval, aby sme boli opatrní. Stále som myslel na poslednú misiu... Sensei vyskákal na jednu budovu a "omrkol" situáciu. Potom zoskočil a povolal nás, aby sme išli s ním. Nasledoval som ho a to už aj sensei niekoho uvidel. Naelektrizoval svoju katanu a rozbehol sa k nepriateľom. Ja som len vybral svoje nože a pripravil som sa na možný útok. Použil by som nejakú katonovú techniku, ale nechcem sa senseovi pliesť do cesty.
Shin Mizukin
tým 26
sklad zbraní
Ten bělovlasý hlasitý kluk a jeho další dvě verze se rozeběhli proti týmu 26.Shin už chtěl reagovat na nepřítele ,který běžel jeho směrem ,když postřehl jak se křoví vedle něj rozhrnulo a na Shinův nebohý krk vyletěl kunai od nějaké zelenovlasé holky.Shin bez váhání uskočil šikmo dozadu,tím se vyhnul kunaii a zárověň viděl,jak zelenovlasého nepřítele z křoví tak bělovlasého nepřítele č.1.Toho však Shin vůbec nezajímal a jednoduše proběhl kolem.
Shin nechal bělovláska bělovláskem a vyběhnul proti nepříteli č.2.Jeho kroky následovalo svištění čepele jeho katany ,kterou vytáhl z pochvy.Shinův názor na mlžné shinobi byl dost kritický a malinko zvrchu,kromě toho nerad by bojoval sproti ženskému nepříteli.Proto doufal ,že ta holka je nějaký střašpytel ,který uteče hned jak uvidí někoho se zbraní.Byl však připraven i na možnost střetu.
Riu Hinamure
vesnica ukrýta v bažinách
Po tom ako sme večer prebrali určité zistenia zo Suyuki všetci sme sa vybrali na kute. Nemala som stým žiaden problém a celkom som sa tam už tešila, zabaliť sa do niečoho teplého.
Noc bola nekonečná a stále som sa prevracala, s jedného boku na druhý a miestami ma oblieval studený pot. Netuším ani kedy som zaspala ale viem iba to že v spánku som sa cítila najlepšie. Keby nebolo slnečného svitu ktorí mi už asi dlhšiu dobu svietil do očí spála by som ešte mnoho hodín. Celá uzimená sa preberiem a ešte s polootvorenými očami sa rozhliadam.
Stačí to na to aby som zistila že v chatke som sama Suyuki, Hikari a Hisagi sú preč.
*Kde sú všetci? a koľko je vlastne hodín?* prebehne mi hlavou keď zbadám odkaz, niečo pod zub a kanvicou s ešte teplým čajom. Nemala som chuť na nič ale teplý čaj som neodmietla a zo všetkých sil som si naliala a pomalí si ho aj vypijem. Letmo som prečítala aj odkaz zrejme od Suyuki, no stačilo mi vedieť nech si oddýchnem. Hneť ako som si vypila čaj zaleziem ešte hlbšie do spacaku a znova zaspím
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách
Vyplatil jsem muži požadovanou částku a vzal si nyní již svá jablka. "Doopravdy nejsem místní. Jsem z Kirigakure." Řekl jsem a významně si poklepal na čelenku. "Jsme tu, abychom vám pomohli s mizením dětí. Jestli vás to neobtěžuje mohl by jste mi o tom trochu něco říct?" Pověděl jsem muži a přátelsky se usmál. "Jak jste to myslel s tím, že tu už dlouho nebyl pěkný den?" Zeptal jsem se ještě na konec. Zmaten předešlou odpovědí. Dnes to podle mě vypadalo na pěkný den.
Tsume Inuzuka
Přístav
Tsume nebyl tak soustředěný, jak v tu chvíli bylo potřeba, takže kdyby nebylo Kurokami, která zpozorněla a lehce do něj šťouchla, asi by mu ani nedošlo, že okolní pach se trochu změnil. Navíc, když spolu se svou společnicí nastražili uši, bylo možné zaslechnout i lehké dunivé dopady, které v lese nebyli zrovna obvyklé. Celé podezdření o malou chvíli potvrdila i sama Odoroki, která se svým byakuganem dokázala zorientovat i přes mlhu, která se náhle tak z čista jasna zjevila. Už jen z prvního zavětření byl vzduch nasáklý čakrou a vzhledem k původu případných nepřátel bylo i logické, co se začala dít. Kirigakure no Jutsu... prolétlo Tsumemu hlavou a lehce kývl na svou společnici, která v tu samou chvíli neslyšně zmizela ve křoví.
"Gijuu Ninpou: Shikyaku no Jutsu..." Hned na to černovlásek zašeptal těchto pár slov a už v pozici na všech čtyřech soustředil o něco více čakry do svého čichu a na malý moment zavřel oči. Zaznamenal 3 rozdílné lidské pachy, což znamenalo tři cíle. V tuto chvíli bylo nejdůležitější se zaměřit na ty, co preferovali boj na dálku a ty odstranit z cesty co nejdříve. Zároveň však musel myslet na to, aby se někdo dobrý v Taijutsu nedostal do blízkosti Hamitsu. On s Odoroki museli zajistit, aby byla od všech v dostatečné vzdálenosti a ona zatím dokázala svými brouky jednotlivě soupeře oslabit a zmást natolik, aby jim to zajistilo jejich rychlé zneškodnění.
Na další myšlenky však už nebylo tolik času, jak si Tsume zprvu myslel, protože už jen slyšel zvolat Odoroki a hned potom vše započalo. Nějak ale nesouhlasil s ničením budov, jelikož jejich prioritou bylo zničení lodí, aby přístav byl nepoužitelný. Navíc jim v tom mohli pomoci sudy s olejem, popřípadě prachem, které byli součástí každého plavidla. Nejpravděpodobnější byl právě hořlavý olej, který se používal jako osvětlení do luceren a lamp a i při styku s vodou stále hořel. Nemohl to na svou kolegyni ale jen tak zakřičet, jelikož by to mohli zaslechnout i ti druzí a to by to potom bylo mnohem těžší.
Kurokami se mezi tím tiše proplížila až k jejich soupeřům a i když si udržovala stále jistý odstup, dokázala díky svým vyvinutějším smyslů zaznamenat tři cíle. Stačilo jen rychlé štěknutí, aby dala vědět svému parťákovi a hned na to změnit pozici.
Tsume se nezdržoval a hned po signálu a varování od Odoroki prudce vystartoval a na malou chvíli i zmizel (Konec). Objevil se v těsné blízkosti nějaké dívky s lukem a zaútočil svou pěstí zezadu na její hlavu. Nedalo se to ale považovat za nějaké problesknutí, jen rychlé přesunutí z místa na místo způsobené rychlým pohybem dopředu a jelikož Shikyaku no Jutsu Tsumemu dodávalo mnohem větší rychlost, hbitost ale i sílu, mohlo to tak někomu připadat. Díky tomu byl ale přímý útok na černovlásku docela silný a samotná síla rány byla o to více zvýšena pohybem celého těla v jejím směru. Teď rozhodně čas na Gentlemanství nebyl.
Natsuka Masaie
Sokolovna
Natsuka sledoval ty dva a povzdechl si. Ti dva moc nevypadali, že by si vzali to, co jim řekl, k srdci. Pro jejich vlastní dobro by to ale měli udělat.
Nicméně teď už nebyl čas nazbyt, museli začít jednat, protože Konoha určitě čekat nebude.
„Omrknu situaci, tak buďte připravení!“ řekl svým dvěma žákům a vyskákal v přístavu na jednu z vyšších budov. Pokud ste věděli, že máte čekat útok, nebylo tak těžké vetřelce vypátrat.
„Támhle!“ zamračil se Natsuka, sledující les kousek od přístavu, kde se něco pohnulo, a zvíře to určitě nebylo.
„Jdeme!“ seskočil ke svým žákům a vyrazil vpřed.
Vážně se nepletl, brzo na své nepřátele narazili, naštěstí dřív, než se stihli dostat do přístavu, a naneštěstí se s nimi potkali dost čelně, takže nebyla moc šance na nějaký útok ze zálohy.
„Do toho!“ křikl Natsuka zamračeně a vpustil raiton do svých katan, načež se pokrčil v kolenou a problesknutím se vrhl na Shizu s jejím psím společníkem.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Trojice Renjirů proběhla kolem svých nepřátel a vrhla se na Tokuneho.
Renjirův si svůj odhad, že to bude bojovník na dálku, potvrdil ve chvíli, kdy se jeho soupeř pokusil obnovit vzdálenost mezi sebou a Renjirem. To byla chvíle, kdy nastal čas jednat a porazit ho na poli, ve kterém blonďák nejspíše zaostával.
Když se trojice Renjirů střetla, dva z nich, pouhé optické iluze, se prostě rozplynuli, zatímco třetí, skutečný Renjiro, jimi proběhl, soustředil za běhu chakru do nohou, a přichytil se s její pomocí na zlomek vteřiny k zemi, aby si tak zajistil pevnou základnu pro odraz. Trénink práce s chakrou nesl své první ovoce.
„Nemysli si, že tě nechám ty pečetě dodělat!“ zamračil se na Tokuneho před sebou, když se krčil v kolenou a připravoval k odrazu.
Jeho přichycení k zemi a drobné zpomalení trvalo necelý okamžik, dokud ho nevystřídalo zrychlení, když Renjiro svou chakrovou základnu pod nohami uvolnil a vystřelil proti Tokunemu, kterému se pokusil vrazit pořádnou ránu pravačkou do břicha dřív, než stihl blonďák dokončit pátou pečeť.
Renjiro věděl, že se mohl jeho útoku prostě vyhnout tím, že by ho přeskočil, a Tokune by tak zasáhl místo jeho své dva kolegy, ale tím pádem by to odnesla i Yui, a to Renjiro nemínil připustit.
Proto se rozhodl skoncovat to teď hlavně s tímhle klukem, dokud měl možnost.
Mikayo Yuki
Západně od přístavu
Ta ženská i se psem se rozběhli za mnou a začali mě dohánět. Zrychlila jsem, abych byla u vody dřív než ona.
Z lesa jsem vyběhla lehce na západ od přístavu. Věděla jsem, že přístav bych dokázala zničit sama a že by mi to netrvalo dlouho, takže jsem musela až sem. Zastavila jsem se až na vodní hladině a otočila se. Ninja a pes z Konohy... projelo mi hlavou. Takže Inuzuka?
Tokune Wakamuro
Tím 26
Sklad
Nepriateľ vytovril tri klony, myslel som, že bude jeden na mňa, a ostatní na Shina a Daikiho, ale išli všetci na mňa. Išli na mňa z prava, zľava a z predu. Mal som únikovú cestu z dola, zhora, a zo zadu. Z dola to nepripadalo do úvahy. Keď uskočím do zadu, mohol by som zopakovať pokus s Raiton: Jibashi, ale ak to nevýjde, moc chakry mi neostane. Mohol by som však aj hodiť kunai. Keď už tí traja boli pri mne, uskočil som do zadu a trojníci sa stretli. Teraz by som mohol v tej zmätenosti trafiť všetkých troch.
,,Raiton: Jibashi!" najprv som urobil pečate a až potom vykríkol. Z ruky mi vyšľahol blesk mieriaci na troch trojníkov.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Dva blonďáci, ozbrojení katanami, zaujali bojový postoj a vyčkávali. Tasil jen jeden z nich, což mohlo znamenat, že si ten druhý nechává volné ruce pro pečetě.
Nicméně to, že se rozhodli vyčkávat, alespoň Renjirovi zajistilo, že doběhl bez problémů až k nim.
„Bunshin no Jutsu!“ složil Renjiro těsně před Shinem s Daikim trojici pečetí a najednou se proti týmu z Konohy nehnal jeden bělovlásek, ale tři.
Jeden Renjiro oběhl nalevo stojícího Shina, druhý napravo stojícího Daikiho, a třetí sí to mířil tou nejkratší cestou, tedy přesně mezi oběma blonďáky, přímo proti Tokunemu.
Všichni tři bělovlásci běželi proti Tokunemu, každý jinudy. Ten nalevo mu chtěl podkopnout nohy, prostřední vrazit ránu pravačkou do břicha a ten napravo vrazit ránu levačkou přímo do nosu, tedy za předpokladu, že se k němu dostali.
Moriko Inuzuka
Přístav
Mikayo stihla bohužel včas zareagovat a vyhnula se útoku hnědovlasé Inuzuky, která tak místo modrovlásky připravila o budoucnost strom za ní, kterým proletěla v půlce.
„Tsk! Mrcha kluzká!“ procedila Moriko ve svém bestiálním módu naštvaně přes zuby a spolu s Kamimerem se po čtyřech vrhli za Mikayo, kterou začali nebezpečně dohánět.
„Příště ji dostanem, Kamimaru!“ zavrčela Moriko na svého parťáka, který jí stejným způsobem odpověděl.
Daiki Kumiro
tým 26
muniční sklad
Po chvíli prohlížení skaldu munice se zdál vzduch čistý a tak trojice v čele se senseiem vyrazila ovšem čistý vzduch nevydržel dlouho po chvíli zaslechli nepřítele Tokune nečekal a hned použil svůj raiton jibashi.Někdo okamžitě vyskočil z křoví uhnul se útoku jenže téměř okamžitě přešel do protiútoku a rozběhl se směrem k Daikimu a ostatním Shin bez váhání zaujal bojové postavení Daiki vytáhl katanu a připravoval se na možný útok z různých směrů.