NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Shin před čtveřicí Renjirů couvl, načež pod sebe plácl výbušný lístek a uskočil vzad, do rohu zdi.
Blonďák poté lístek odpálil, akorát, když se Renjirové dostali na dosah.
„Shimata!“ zaklel skutečný Renjiro ve vzduchu nad lístkem, jelikož hrozilo, že doskočí na lístek ve chvíli, kdy exploduje.
Měl v záloze ale ještě nějakou to pohybovou energii, co předtím odčerpal Shinovi během toho triku s pláštěm, a tu teď využil k tomu, aby prodloužil svůj skok a doskočil až za lístek, který mezitím zrušil trojici jeho dvojníků, kousek před Shina.
Renjiro těžce oddechoval. Užívání jeho techniky si na něm začínalo vybírat svou daň. Jeho vůle a odhodlání ale nebyly o nic slabší, než jeho soupeře, a on po doskoku zapružil v kolenou a s řevem se ohnal levačkou po Shinově pravé tváři. Zaútočil tak na něho z té jediné strany, kam mohl Shin uhnout.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Nepřítel projevil podle Shina dost zdvořilosti,kolik by se dalo čekat od nepřátelského ninji a představil se mu, i když jen napůl.Nakonec dodal svému představení trochu tajemna a zaútočil.
"Sakra!"Prolétlo Shinovi hlavou,když se na něj nepřítel hnal.Začal trhavě ustupovat dozádu a ruka,kterou měl u boku mu zajela do kapsičky.Renjiro provedl nějaké pečetě,ale Shin ve svém stavu nemohl poznat o co šlo.
Vzápětí bylo jutsu odhaleno a na Shina mířilo více nepřátel než před tím.To už ale Shin pod sebe plácnul výbušný lístek a doskočil tak rychle,jak mu bolavá hlava dovolovala."Kai"Vykřiknul třesavě a odpálil čtveřici ,která byla momentálně na úrovni bomby.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro na Shina, klečícího na všech čtyřech, shlížel a poslouchal jeho odpověď.
Když blonďák domluvil, Renjiro se ušklíbl a sklonil trošku hlavu.
„Když už jsi se rozhodl vyměnit život kamaráda za misi, chceš teď o její úspěch bojovat až do konce, jo? Chm, to zní fér,“ pousmál se temně Renjiro, ale svá slova myslel vážně.
„Říkal jsi, že se jmenuješ Shin, že? Shin Mizukin,“ optal se Renjiro Shina, který se právě soukal ze země na nohy.
Rozhodl se mu také sdělit své jméno, jelikož mu to připadalo za dané situace jako zdvořilost.
„Mé jméno je Renjiro-“ řekl bělovlásek, ale když dořekl své křestní jméno, zasekl se, „ale abych ti mohl říct své příjmení, budu tě muset porazit,“ sklopil trochu zrak, aniž by ho spustil ze Shina, a přes jeho oči mu přelétl stín.
Jakmile Renjiro domluvil, vystřelil z místa a rozeběhl se klasickým ninja sprintem po dlážděné podlaze přímo proti Shinovi.
Za běhu poskládal pár pečetí a těsně předtím, než k Shinovi doběhl, z něho jakoby vystoupila trojice dalších Renjirů, jak bylo u techniky Bunshin no Jutsu obvyklé, aby soupeř nemohl hned rozpoznat originál.
Jeden běžel od Renjira napravo a mířil Shinovi kunaiem na levý bok, druhý běžel nalevo od Renjira, mířící také kunaiem v pravačce, drženém však obráceně, na Shinův pravý bok, a třetí vyskočil do vzduchu nad něho, kde udělal salto, ze kterého vykopl Shinovi patou po zátylku. Ten čtvrtý se hnal na blonďáka čelem a natahoval se mu po břiše levačkou, rozevřenou v dlaň.
Všichni čtyři se řítili na Shina a chystali se tenhle souboj definitivně ukončit.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shin se podíval na nepřítele,který nad ním stál.Naštěstí ho Shin už neviděl dvakrát a tak se mohl zaměřit na jeho obličej ,který žhnul zlostí."Proč jsem nezůstal ležet?"Shin se na chvíli odmlčel.Samozřejmě ,že původně Shin nezůstal ležet,protože tak trochu nevěděl o co taty jde,ale potom...Chvíli odechoval a pak pohlédl upřeně Renjirovi do očí."Protože nechci prohrát,tak že bych se vzdal.Nevím jak ty,ale já nehodlám nic simulovat,dokud můžu stát.Ano...buť padne ten sklad nebo já!"Řekl pevným,ale bolestným hlasem.Co se týče vstávání tak se to lépe řekne než udělá,takže Shin prozatím pouze v kleče propichoval nepřítele pohledem,mezitím co mluvil.
Pak se mu zkřivil obličej,rukou se zapřel o zem a roztřeseně se vytáhl na nohy.Celé to zabralo více času,než zamýšlel,takže soupeř měl mezitím čas reagovat na jeho proslov,nebo něco udělat.Shinův bojový postoj byl sice ubohý s jednou rukou u boku,druhou mírně postrčenou dopředu,ale bylo z něj cítít odhodlání svá slova splnit.
Sasaki Junna
Přístav
Konečně si všimla horkosti ve svých očích. Plakala. A podle toho, co slyšela od dívky z Kiri, její kolegyně také. Ayano-chan pláče?
Už od chvíle, kdy se poznaly, jí dívka připadala tak statečná. Byla milá a usmívala se. A teď pláče?
Protivnice se rozběhla a Junna se zamračila. Ayano-chan… pláče…
„Hej…. t-ty tam!“ vypadlo z Junny hlasitě, avšak ne tak statečně, jak by si představovala. „J-já jsem… t-tvůj soupeř, že jo?! N-nech Ayano-chan být!“ Té holky se bála čím dál tím víc. Její kamarád je tak zraněný a ona se zvládne tvářit, jak se jí zachce? Musela být daleko zkušenější než ony dvě. Na malinkou chvilku znejistila a polkla.
Musela to zkusit. Už přeci začala bojovat. „A-ayano-chan! N-nech ji na m-mně!“ Právě řekla tolik slov, kolik by jindy nezvládla za celý den. Vše jen kvůli Ayano. Neodvracela se od ní, jako většina ostatních dětí. Chovala se k ní přátelsky. A proto teď cítila zvláštní pocit. Nechtěla, aby byla Ayano smutná.
Yuki Makura
Tým G
Na lodi
Gho-Rilla? Tak on je to vážně můj kamarád Gorila! Maku se usmála širokým úsměvem. Na obzoru se již blížila pevnina a Maku cítila, že v ní vzrůstá napětí. Dobrodružství na lodi bylo samozřejmě napínavé, ale... Maku si teď vlastně uvědomila, že jí nebezpečí přitahuje. A doufala, že až se setká se svými spolushinobi, naučí se zase něco nového, ještě lépe pozná sensei a ucítí znova to lehké šimrání na zádech, když vám po nich přeběhne mráz. Sensei pořád chrněla na lehátku. Od stožáru se ovšem ozývaly výkřiky, které rušily jinak tichou noc. Kapitán prosil o pomoc, nabízel úplatky... Maku se rozhodla. Vlastně ani tak moc nevěděla co jí to popadlo, ale prostě to udělala. Naznačila Ghoovi, ať je zticha a přišla blíž ke svázanému kapitánovi a jeho pobočníkovi. "Omlouvám se, že jsem vám ublížila. Peníze nechci, chci jenom slib. Slibte mi, že už nikdy nebudete páchat zlo." Načež Maku odvázala oba muže. Dalo jí to dost práce, lano bylo silné a pevně utažení. "Řekla bych, že budete muset doplavat ke břehu. Tak hodně štěstí." Potom Maku s jakýmsi novým a naprosto zvláštním pocitem odešla zpět k lehátku, tiše pokynula Ghoovým směrem na dobrou noc a ještě alespoň na zbyteček cesty si lehla. Cítím se, jako osvoboditel. Je to zvláštní... Ale, nevím. Udělala jsem správně nebo špatně? No, každopádně se to sensei nesmí dozvědět. No, ale to můžu říct Ghoovi až ráno... Načež velice rychle usnula.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tým G na cestách
loď
Maku se oficiálně představila a chlapák udělal to samé. „Jsem Gho, Gho-Rilla!“ nechápal proč se ho na to ptala, když mu jménem vlastně říkala už od začátku. Oba tam teď stáli obvázaní a regenerovali se z bitvy zatímco Marise, která byla v podstatě nedotčená, chrápala hlasitě na lehátku. Loď se pomalu blížila k místě vykládky a kapitán začal halekat, ať ho pustí, že jim za to zaplatí penězi a poté se stáhne někam do ústraní a už o něm nikdo nikdy neuslyší. Chtěl si dožít důchod v klidu a ne ve vězení, které ho za krádež vlastizradu určitě čekalo.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro doskočil zpátky na zeď a když to vypadalo, že to má jeho soupeř za sebou, pustil se jeho pláště, který tak „rozmrzl“, a nechal pracovat gravitaci, která si blonďáka stáhla ze zdi na zem.
Když Shin dopadl bezvládně do trávy, Renjiro se na něho chvilku ze zdi díval, než od něho odvrátil pohled, jelikož se ozvala jeho nově vzniklá rána na noze, a on na ni zamračeně pohlédl.
Sedl si na zeď, zul si botu a vytáhl si z lékárničky mast, která se mazala na rány, aby se ztáhly, a obvaz.
Bylo po všem? Nejspíš ano. Kdyby jich bylo víc, sklad by dávno nestál. Tihle kluci a jejich sensei museli být všechno, co na tuhle práci Konoha poslala.
„Sensei...!“ vzpomněl si Renjiro na Sayara akorát, když skončil s obvazováním své nohy, a pohlédl kamsi přes zeď do míst, kde jejich senseie viděl naposled. Nebyl tam. Ani on, ani ten muž, se kterým se pustil do boje. Jak na tom asi byl? Vyhrál? Ne, to by tu už byl... Prohrál...? Ne, to by tu už byl nepřítel.
Tentokrát Renjira vytrhlo z myšlenek pro změnu poraněné rameno.
Když se po něm ale chtěl bělovlásek ohlédnout, jako předtím po noze, zaregistroval pohyb pod zdí.
„... Cože?“ zadíval se Renjiro na Shina, co se zrovna horkotěžko soukal na všechny čtyři a který byl evidentně ještě víceméně naživu, a zamračil se.
Botu nechal být, nemělo cenu si ji obouvat, když měla zničenou podrážku, rameno také nechal na později, přesto, že červená skrvna na látce na něm naznačovala, že by také potřebovalo ošetřit, a seskočil ze zdi.
Ano, utrpěl během tohoto boje pár zranění, ale ta nestála ve srovnání s těmi, co utržili ti dva kluci z Konohy, pořádně za řeč.
„Proč jsi nezůstal ležet, když ještě žiješ?“ zeptal se Renjiro Shina, který na něho zrovna ostřil svůj roztřesený pohled, a oplatil mu ho tím svým, který byl na rozdíl od blonďákova pevný a chladný, jako kus ledu.
Žádné sympatie k němu nechoval. Spíš naopak. Jeho „logika“ ho neskutečně vytáčela. Ale přesto mu teď místo proříznutí hrdla položil tuhle otázku. Proč? Možná chtěl slyšet něco, co by buďto změnilo jeho názor a on ho prostě jen porazil, ne dorazil, a nebo tomu mohlo být naopak. Možná doufal, že mu Shin znovu odpoví nějakým „moudrem“ o cti a hrdosti, a vzbudí tak v Renjirovi přesně ty pocity, které potřeboval k tomu, aby ho zabil.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Nepřítel nedbal na možné zranění a do Shinovi hlavy tvrdě narazily podrážky Renjirových bot.Síla nárazu poslala Shina dozádu a zkřivila jeho obličej bolestí."Sakra nechci takhle skončit."Zamumlal zbožné přání.Naštěstí se silou nárazu otevřela spona a celý plášť uvolnil Shina z vězení,než stačil napáchat větší škody,než způsobil Renjirův útok,který byl sám o sobě už tak dost drtivý.
O chvíli později Shinovo bezvádné tělo dopadlo na zem mezi zeď a budovu muničního skladu.Chvíli se nic nedělo,ale po chvíli se Shin začal hýbat.Pomalu zvedl hlavu a bolestně zamrkal."Co.....?Kde to jsem.....?Proč mi mozek pořádá v lebce rockový konzert.......?Co to je za budovu.....?"Ptal se sám sebe a vzhlédl k modré obloze a slunci,které viděl dvojitě.Levá půlka hlavy byla,jako by mu tam vylil líh a škrtnul.Zbytek byl jak po ráně kladivem.Shinův pohled zpočinul na díře ve zdi kousek od něj."Co to..?"Pak mu hlavou prolítla jejich mise přežití,boj s býkem,objevení senseie,mise od Hokageho,příjezd a cesta,vše po útok mlžných a hlavně co je jeho cílem.Pokusil se zvednout.Celé tělo se mu začalo třást a hlava se postavila na odpor jeho pokusu.S vynaloženým úsilým se vytáhl na kolena a dotknul se zranění."To mám od výbuchu?"Snažil si vzpomenout a ruka mu při tom sklouzla po tváři až k odřenému místu,které mu způsobil jeho plášť ,když se uvolňoval.Zbytek paměti mu okamžitě naskočil a Shin s otupělým mrkáním vzhédl na zeď,ze které před chvílí spadl a hledal nepřítele.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Shin zjistil, že se takhle ze svého plášťového vězení nedostane, a tak se rozhodl alespoň zopakovat to, co mu předtím vyšlo i s Yui. Na poslední chvíli dal Renjirovi do cesty kunai.
Renjiro to samozřejmě zaregistroval, a teoreticky by měl i možnost se ještě včas zastavit, ale neudělal to.
Měl jedinečnou šanci jak svému soupeři zasadit docela kritický zásah, kterou už možná znova nedostane.
Nemohl se ji kvůli strachu ze zranění jen tak vzdát.
Kunai protrhl podrážku Renjirovi levé boty a pořezal mladíka na chodidle, ale dál se nedostal. Shin neměl v ruce dostatečnou oporu a ani ji neměl o nic zapřenou, takže mu nakonec zakrvácený kunai vypadl z ruky a Renjirovi podrážky nakonec našly svůj cíl. Levá se Shinovi zaryla do tváře a pravá ho trefila dost tvrdě do spánku. Shinovou hlavou to škublo do strany, ale na místě ho držel pořád jeho ztuhlý plášť, o jehož límec, který zafungoval jako přirážeč z druhé strany, se blonďákův krk zasekl a nepříjemně zkroutil do nepřirozeného úhlu.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shinovi se vymanění z jeho pláště nepovedlo,takže skončil tam,kde začal jenom s tím,že s kunaiem v ruce cloumal zamrzlým pláštěm.Renjirova noha se za zvuku imaginárních bubnů a ve zpomaleném záběru blížila čím dál víc a víc k Shinově hlavě.
"Takhle to doopravdy skončí?Tak blízko cíli?Sakra nechci ,aby se z mojí hlavy stal lívanec".Prolétlo Shinovi hlavou.S rozšířenými zorničkami a s tepem silným jako rány kladiva napřáhl před Rejnirovu nohu svůj kunai.Dle Shinova názoru by se obyčejný ninja vyvaroval zraněné noze,jenže mohl se přesvědčit už u předchozího soupeře, mlžní ninjové jsou tak trochu jiní.
.
.
.
Sousedi
Když se dvojice dívek dostala ven z domu, začala se rozhlížet svým Byakuganem po okolí.
Kasumi, soustředící se na souboj těch několika mužů s Homurou, mohla rozpoznat několik obrysů chaker, který rozhodně nepatřili někomu, kdo by s chakrou neuměl zacházet.
Ta nejvýraznější, zářící mezi ostatními svou modří jako maják, patřila Homurovi, zbylých šest kolem ní patřilo těm chlapům.
„Co se to tu děje!?“ protnul najednou něčí hlas ostře dění v ulici a upoutal na sebe pozornost. Patřil starostovi, který přispěchal z radnice. Midori, soustředící se na dění okolo, v něm mohla také něco zpozorovat. I starosta měl obrys chakry, a ten jeho zářil jasněji než obrysy té šestice, potýkající se s Homurou.
„Hmm? Vy ste zdejší šéf? Výborně! Jak sem řek, od teď patří tahle vesnice Zemi Vody! Vzdejte se, srábkové!“ zaměřil Homura v Henge svůj pohled na starostu, ušklíbl se a zopakoval mu svou výzvu se zlomyslným úsměvem ve tváři.
Midori Hyuuga ( tým 1 )
vesnice Nishikita
Právě ve chvíli kdy našla poslední věc, vydala Kasumi pokyn k opuštění domu. Okamžitě se rozběhla za ní na ulici.
Takový zmatek snad ještě nezažila. Všude pobíhalo spoustu lidí, až bylo občas těžké udržet se Kasumi. Nakonec se ale zastavila a Midori chvilku trvalo, než si uvědomila proč. Bylo jasně poznat, že to je sensei i přes to henge. Po vzoru druhé Hyuugy taky aktivovala byakugan. Jakmile uviděla zničené budovy proběhlo jí hlavou jak můžou být rády, že dostali dům trochu dál od radnice. Protože to by byl teprve budíček.
Vrátila se myšlenkami zpátky a začala dávat bedlivý pozor na okolí. Zdálo se že Kasumi se věnuje spíš boji a tak zkusila být trochu užitečná.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Od té doby, co opustil Renjiro akademii, se nenaučil žádnou novou techniku. Jeden by si mohl myslet, že to je špatně, k čemu může pak být takový člověk v boji dobrý? Renjiro to tak ale nebral. Věděl, co potřebuje rozvíjet, a na to se také soustředil. Chození po stromech, akrobacie pomocí chakry, to všechno rozvíjelo prostou práci s chakrou a upevňovalo Renjirovu vládu nad ní. Ano, ovládal sice jen jednu techniku, ale ne jen tak ledajakou. Sám ji vytvořil a přesně věděl, jak moc má nedostatků, ale i kolik výhod. Proto se neučil novým technikám, ale práci se svou chakrou, a proto se také kvůli tomu, co vypozoroval na začátku boje, vypořádal nejprve s Tokunem.
Shin začal panikařit a soudě podle jeho cukání se pokoušel ze sevření jeho vlastního šatstva dostat, ale to nebylo nic platné. Rukávy jeho pláště držely blonďákovi ruce pevněji než sádrová dlaha a na to, aby s nimi mohl hnout, by potřeboval mnohem víc síly. V porovnání s tím obrem, Kanem, se kterým se Renjiro střetl na jejich prvním tréninku, byla Shinova energie, kterou se pokoušel prolomit jeho techniku, vážně titěrná.
Genin z Listové sebou v látkovém objetí jen neškodně cukal a Renjirovi podrážky se blížily a blížily. Jestli byla Tokuneho rána pěstí, co od Renjira schytal do břicha, bolestivá, tak tenhle kop snožmo do hlavy, s veškerou Renjirovou váhou za ním, bude rozhodně horší.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Kunai se bez problému zabodnul do okna a udělal do budovy díru.Ale o to se Shin nestaral.Jeho protivník se zřejmě rozhodl ho jednou pro vždy vyřídit a skočil na něj.Díky ale jeho kotoulu se Shin dostal z dosahu,když ho Rejniro chytil za okraj pláště."He?"Vyšlo ze Shina ,když jeho plášť začal tuhnout jako roztavená čokoláda na dortu."HE!!!!!"Vyšlo znova ze Shina a jeho mozek se z úleku a adrenalinu rozjel na plné otáčky."To je to co použil na Tokuneho...sakra proč jsem se na to nesoustředil víc!!"Nadával své nepozornosti ,ale důvod byl ten ,že souboj Tokuneho vnímal jen napůl,protože sám bojoval proti svému nepříteli.
Jeho plášť ho uvěznil na místě a Renji se blížil k němu.Shin nemusel ani přemýšlet nad tím co chce protivník udělat a snažil se okamžitě jednat.Levou rukou serval sponu držící plášť a "odtlačil" kousek pláště,tak aby schoval hlavu dovnitř,čili byl teď jakoby schovaný v plášti zamrzlém v prostoru.Pravou rukou vytasil kunai a připravil se.Jeho strategie byla založena a taky možná padala na tvrdosti pláště,protože pokud byl tak pevný,aby ho udržel na místě,tak by měl být tak pevný,aby vydržel nebo zmírnil náraz kopu.Pro všechny případy měl ještě kunai,kdyby se něco neočekávaného stalo.
Tenshi Wakiya; Přístav
Sledovala svůj šíp, který minul, ale zároveň se strefil. Chtěla mu sice způsobit o malinko větší újmu na zdraví, než si jít koupit nové triko. Připravovala si další šíp, jenže to ji překazil nějaký pes. Stačila se vyhnout jen tak tak. Vylezla si o pár větví výše.
"To není fér! Vy jste dva!" postěžovala si sobě, avšak mohl to slyšet krásně zřetelně i klučina. Vytáhla si z kapsičky kunai s výbušným lístkem, který hodila po psovi, i když ji to rvalo srdce, ublížit pejskovi. Přeskákala pár větví, mezitím si připravila šíp. Zastavila se a natáhla tětivu, opět vyčkávala na správný okamžik a vystřelila na klučinu.
Satsuki Min; Sokolovna
Když ucítila trhnutí za ruku a odhození dále od kolegy, trochu ji to překvapilo. Letěla vzduchem a její přistání nebylo nejlepší. Přistála hezky na zádech plus k tomu se projela pár metrů po nich. Zvedla.se a oprášila. Záda ji pálila, ale nedala to na sobě znát. Prohlédla si dívku, která teď proti ní stála. Teprve teď si všimla, že asi dívčina brečela. Satsuki napadla jedna úžasná věc, jak se jí zbavit, aspoň po její psychické stránce. Výbušný lístek si schovala.
"Ale ale, tady snad někdo brečel? Je ti líto, že si mu ublížila, že?" tvářila se přátelsky, "To přeci nesneseš, aby se tohle dělo. Aby si někomu ubližovala tak, že skoro umře. Bojíš se, že by se tohle mohlo stát i tobě. To je správně, jen SE BOJ DÁL!" s posledními třemi slovy se na ni rozeběhla. Z kapsičky vytáhla další kunai a šla po dívčině celkem tvrdě. Nehodlala ji šetřit.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
První tasil Shin. Mrštil svůj kunai s lístkem pod Renjira na okenici skladu. Renjiro ale nebyl jako správný kovboj moc pozadu a tasil hned jak zaregistroval pohyb nepřítele.
Odrazil se od okraje střechy a vrhl se proti Shinovi na zdi. Ten ale přešel do kotoulu a tak se vyhnul šanci, že by ho Renjiro mohl nárazem ramene srazit ze střechy. Renjiro si za letu všiml, že mu mladík uhne, a tak se po něm při doskoku na zeď, na které zabrzdil chakrou v nohách, alespoň natáhl levačkou kterou k němu byl nejblíž.
Nedosáhl ale na nic víc než na dolní lem Shinova dlouhého pláště, který byl při pohybu vždy trošku pozadu. Renjiro toho musel rychle nějak využít, dokud se blonďák ujišťoval vržením shurikenu, že už Renjiro onen kunai chytat nebude.
Pomocí své techniky začal plášti okamžitě odčerpávat všechnu pohybovou energii, což mělo za následek to, že celý plášť na Shinovi jakoby zmrzl a uvěznil ho v sobě na místě, načež plášť Renjiro použil jako základu, opřel se o něj, pořádně se odrazil a podrážkami svých bot snožmo prudce vykopl po blonďákově levé, odkryté tváři.
Zatímco Shinův kunai odpaloval okenici skladu, pokoušel se Renjiro „odpálit“ Shinovi hlavu.
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna
Junnin útok ze spoda oponentka dokázala překonat výskokem, jenže to už se na ní řítila Ayano. Mezitím jí ale Junna stihla varovat ohledně dívčiny levačky a sama odběhla.
Vypadalo to, že by Ayanin útok kunaiem mohl vyjít, jenže její soupeřka byla zjevně dobrá v boji nablízko a nechtěla se nechat porazit tak snadno.
Chytila Ayano ruku a pokusela se jí stočit za záda, čímž by se přesunula za ní. To už Junna byla pryč, takže na to Ayano byla sama, jenže ani ona nebyla žádné nemehlo. Aspoň v to tedy doufala.
Rychle se vzpamatovala a pustila kunai. Dívku chytla za ruku též a využila toho, že se chtěla kolem Ayano obtočit. Zatočila se s ní a pokusila se jí odhodit zpět, tedy na opačnou stranu, než ležel Yuuriy a tudíž i než dívka chtěla vyrazit.
Dívčin pokus o umístění výbušného lístku na záda Ayano se tedy neuskutečnil.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Když Shin chtěl seskočit dolů,stalo se něco co nečekal.Málem se srazil s Renjirem ,který mířil na střechu.Oba na sebe vteřinu nevěřícně dívali,než Rejniro dopadl na střechu a oba zaujali bojový postoj.Upřený pohled toho druhého se zrcadlil v očích ninji,mezitím co kolem dvojce proletěl vysušený keř odvátý lehkým větrem.Shin si prokřupnul klouby v pravé ruce a stiskl svůj kunai s výbušninou.
Pohled Rejnira byl velice upřený a zjevně byl zkušenější než Shin,ale toto byl souboj vůle a pohledů.Shinův pohled byl,ale jako kámen.Ne díky jeho sebeovládání,ale hlavně díky tomu,že Shin žil každou noc v nočních můrách a byl mnohokrát v horších situacích ,než tato a to se mu vyrylo do jeho mladé tváře.Na Renjirovi bylo vidět,že má také důvod bát se spánku,ale zdaleka né tolik jako Shin,který momentálně nepociťoval ani náznak strachu,nebo pochybností a jeho plášť za ním povlával jako křídlo jestřába.Znenadání Shin mrštil kunai na okno a udělal kotoul na pravo.Během toho shonu levou rukou za bolestivého stisknutí zubů nahmatal shuriken a mrštil je po slepu směrem k okraji střechy.Mohlo by to zasáhnout Renjirovi nohy,nebo samotného Rejnira,kdyby zkusil kunai znova chytit.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Stála u okna a sledovala všechno to šílení venku, koukla po Midori.
"Musíme ven," dala jí jednoduchý pokyn a sama už se vrhala ke dveřím.
Rozhlížela se, jestli někde v tom humbuku uvidí Homuru, i když jí na moment napadlo, že je možná radši, že neví co vyvádí.
Koukala po lidech na ulici, ženy s dětmi se převážně schovávaly a muži různě pobíhali kolem. Zatím neviděla žádné podezřelé reakce, ale byla si jistá, že dříve nebo později se ukáže.
Zatím opatrně procházela ulicemi, až si všimla místa, kde stála kupa mužů a mezi nimi samo sebou Homura. Kasumi se zhluboka nadechla a zapnula byakugan, věděla, že tahle situace může být nebezpečná a stát se může cokoliv, takže s rukou připravenou u pouzdra na kunaie zůstala zatím opodál sledovat senseie. Přece jen její úkol byl pozorovat, kdyby se do toho zbytečně brzy zapletla, ještě by mohla přidělat potíže, věděla, že je Homura možná trochu horkokrevný, ale obvykle dobře věděl co dělá.
Na moment se ohlédla po Midori, jestli je s ní, aby se jí něco nestalo.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro provedl svůj tah a mohutným skokem, posíleným svou technikou, vyskočil z kouře zpátky na střechu, odkud předtím seskočil.
Za letu ale někoho minul, a tím někým nebyl nikdo jiný, než Shin.
„Cože!?“ lekl se trošku bělovlásek, když minul svého soka, blížícího se ke skladišti.
Ve chvíli, kdy doskočil na střechu, doskočil Shin na zeď naproti němu a na nepatrnou chvilku vše utichlo, když proti sobě oba chlapci stanuli tváří v tvář, s desetimetrovou mezerou mezi střechou a zdí mezi nimi.
Renjiro se na Shina zamračil, ale ani se nehnul. V pravačce třímal kunai proklatě nízko, a levačku, ze které odkapávala po krátkých intervalech jedna kapka krve za druhou, střídavě zatínal a povoloval.
Po spánku mu stekla kapka potu.
Tohle nebyl jen souboj technik a dovedností, ale i vůlí.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shinovi nohy dopadli na zeď kolem skladiště.Mezitím co Renjiro mířil na druhou stranu,on mezitím skrytý pokračoval ke svému cíli.Kouř mu za zády vytvářel kulisu ,jako z nějakého heroického filmu.Shin každopádně ani chvíli nečekal a seskočil ze zdi do prostoru mezi skladem a zdí.
O chvíli později mohl Renjiro zaslechnout a možná i uvidět ,jak se kunai s výbušným lístkem zapíchnul do zabedněného okna skladu a vytvořil v budově díru.
Sasaki Junna
Sokolovna
Satsuki se Junnině noze úspěšně vyhnula. Junna zaslechla kroky. Mířila k nim Ayano. Brýlatá dívka mezitím odskočila dál od dívky z Kiri. „Ayano-chan, pozor! Má něco v levé ruce!“ křikla a doufala, že její kamarádka stihne včas zareagovat.
Junna upřela pohled na sokolovnu, ale zavrtěla hlavou. Nemohla tu nechat Ayano samotnou.
Našla Yuuriye a přiběhla k němu. Jeho stav byl hrozný, ale dívka se přemohla. Přemýšlela, jak zajistit, aby byl ven ze hry. A ne, nechtěla ho zabíjet.
Po očku zkontrolovala dvě bojující dívky. Ta z Kiri vypadala, že se chce mermomocí dostat za svým kolegou. Tmavovláska si popondala brýle a posadila se. Její tělo bylo mezi bojujícími dívkami a Yuuriyem.
V rychlosti vyndala všechno náčiní kromě všech výbušných lístků, co u sebe měl, doplnila si stav kunaiů a použila jeho vlastní ocelové lanko, aby mu svázala zápěstí a kotníky. Dala si pěkně záležet. Zbytek zbraní si hodila do batohu a postavila se před chlapce, očima hlídajíc Satsuki.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro se k Shinovi hnal jako o život, ale ten potom, co se vyhnul explozi, vytáhl dýmovnici a odpálil ji přímo pod sebou.
Kouř se mezi oba mladíky vecpal jako rozhodčí, pozastavující zápas v ringu, a na chvíli spolkl celý svět.
Renjiro ale v kouři rozhodně dlouho zůstat nemínil. Pořádně se odrazil a vyskočil z něho směrem do lesíka, ze kterého Shin přišel, načež doskočil do stínu jednoho ze stromů a zády k němu, s kunaiem v pravačce a s levačkou stále za zády, se pozorně rozhlížel, odkud se nepřítel vynoří.
Sousedé
Vesničkou Nishikita otřásla dvojice výbuchů, které způsobil ohnivý býk, když se proběhl skrz dva domy, a narazil poté do radnice, načež se rozplynul a zanechal po sobě hořící ulici.
Vesničané křičeli, vybíhali ze svých domovů, aby zjistili, co se děje, a někteří se zase zděšeně vraceli nebo hledali jiné útočiště.
Několik mužů jich ale zůstalo na ulici, sledující toho vetřelce, co tu rozhlašoval zábor, a který měl tohle na svědomí.
„Pane! Pane!“ vtrhl do kanceláře starosty jeden z nich.
„Co je to sakra za rámus!?“ zaburácel starosta na svého podřízeného. Díky tomu otřesu byl už dávno na nohou a v pohotovosti.
„Nějakej chlap útočí na vesnici a prohlašuje, že je ze Země Vody!“ vyhrkl muž vyjeveně.
„Cože!? Co to je za blbost!?“ zařval starosta, načež se rozeběhl ven z radnice.
Mezitím se několik dalších mužů postavilo do cesty Homurovi, a vytáhlo kunaie.
„Há? Takže vy si chcete hrát?“ naklonil Homura hlavu do strany a ve tváři se mu roztáhl potěšený úsměv, načež poskládal pár pečetí a jeho pěsti vzplály.
Jeden z mužů se proti němu vrhl a ohnal se po něm kunaiem.
„Co blbneš člověče!?“ sykl na něho zlostně muž, ale vzápětí schytal ránu hořící pěstí přímo do břicha a byl odmrštěn zpátky ke svým kolegům, s kouřícím flekem na těle.
„To bych měl řikat já, ne!? Další!“ zakřenil se Homura v přestrojení a prokřupl si hořící klouby.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Kunai zkázy doletěl do půli cesty,když ho čapnul Renjiro,který se najednou objevil odněkud z hora."Z nebe prší mlžnáci !!!"Byla Shinova první myšlenka.Pak ale protivník mu vzdušně vrátil kunai."Oou!!"Vyšlo ze Shina,než rychle seskočil ze stromu,na kterém před chvilkou stál.Kunai zrady se zabodl na místo,kde se před chvílí nacházel a o chvilku později následoval výbuch.Shin jen tak tak vyvázl škodám,ale na obzoru se objevil další problém.Pár metrů od něho se nacházel nepřítel,který se proti němu hnal s rukou za zády a s děsivým pohledem jistoty.
Shin však v nasazení,nebo motivaci rozhodně nezahálel a reagoval.Hodil pod sebe kouřovou bombičku a téměř okamžitě je oba a přilehlé okolí zahalil fialový kouř.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro si už začínal myslet, že to soupeř vážně vzdal. Bylo by to jen logické, a také to jakým způsobem opustil bojiště vypadalo jako regulerní prásknutí do bot.
Ale spletl se.
Po nějaké době se Shin vrátil a hodlal pokračovat v útoku.
Renjiro nad drzostí svého soupeře jenom žasl, ale velice rychle se probral, když spatřil, že se Shin vyhoupl na strom a chystá se použít kunai s výbušným lístkem.
Blonďák mrštil nůž do vzduchu a ten se blížil ke svému cíli, ale dostal se sotva do půlky.
Na zeď, obklopující sklad, totiž odkudsi zeshora doskočil Renjiro, který zabrzdil podezřele snadno, chytil vržený kunai za letu za rukojeť, a jako horkou bramboru ho bleskově mrštil zpátky. Bohužel se při tom ale trošku pořezal, jelikož se mu nepodařilo chycení nože načasovat tak dokonale, jak by chtěl, a on tiše sykl.
Zatímco zbraň letěla proti Shinovi, co akorát doskočil na větev, a kterého mohl útok možná trošku překvapit, když se tam Renjiro tak znenadání objevil, seskočil bělovlásek ze zdi a s levačkou za zády se rozeběhl směrem k Shinovi, nespouštějící ze svého soupeře oči. Už věděl, jak tenhle kluk hraje, takže si musel dávat pozor.
Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách
Hikari vytáhla z ženy další informace a pečlivě je poslouchala a snažila si je zapamatovat. Bohužel pro ni se příliš nového nedozvěděla, ale detaily o mladém starostovi se také hodily.
„Tak že by s tím mohl mít starosta něco společného?“ přemýšlela nahlas a zadumaně pochodovala pryč od místní zdravotnice. „Děkuji, snad se ještě potkáme za lepších podmínek!“ křikla na ni když si uvědomila, že se s ní ani pořádně nerozloučila, ale to už byla na půl cesty do centra vesnice.
Sedla si na lavičku naproti budově, kde sídlil starosta a přemýšlela. Za chvíli ji napadlo, jak by tomu mohla přijít na kobylku. Měla plán, který by se mohl šíleně zvrtnout, ale neměla v úmyslu se o něj teď dělit se zbytkem týmu. Byla nová a chtěla tak zapůsobit. Zalezla do tmavé uličky a když se ujistila, že se nikdo nedívá, tak použila henge a proměnila se do podoby sama sebe když ji bylo zhruba šest let. V této podobě začala kroužit po vesnici. Vesničané se po ni otáčeli a nadávali na její rodiče, které ani neznali, že jsou to blázni když nechávají holčinu chodit bez dohledu po vsi, ale zatím ji nikdo nezastavoval a ani neměl v úmyslu ji nijak pomoci. Hikari byla velice chytré a bystré děvče a tak si byla schopná pamatovat bezpečné cesty a přemostění, které se v bažinách vyskytovali a právě po těchto cestách se dostávala z centra až na okraje vesnice. Na hranicích vesnice už mnoho lidí nepotkávala a snažila se vyskytovat na místech, kde by se takovéhle dítě dalo nepozorovaně unést. Hrála návnadu, ale nebyla si uplně jistá, jestli chce aby to zabralo.
Odoroki Hyuuga
Tým 4
Přístav
Díky byakuganu opět viděla kunaie s lísky, ovšem tentokrát nemířily na ni. Zřejmě jí chtěl zastavit a to ona neměla ani v nejmenším úmyslu. Dalo jí to hodně sebezapření aby nezastavila, ale pokračovala dál. Zrychlila až se běh změnil na skoky. Těsně za jejími zády se ozvaly dva výbuchy a lehce jí to ožehlo záda. Díky tomu se ale mezi ní a Sutegem vytvořila další kouřová clona a ona získala trochu času. V zápětí byla u mola a vběhla mezi sloupy co ho držely pohromadě. Díky odlivu v této části nebyla voda ale písek a tak v rychlosti vytvořila klon který pár kroků pokračoval a pak se otočil na Sutega a ona mezitím za sloupem udělala stopy. Sutego si mohl všimnout že pod klonem nejsou ani stopy ani stín a tak provedla pečetě pro kawarimi a nachystala si flashbang a kunai. Pokud vše vyjde tak jak má a ona bude mu bude moct vhodit kunai do zad bude mít výhodu, pokud ne, bude se s ním muset bít.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Sutego Katsui
Tým A
Prístav
Shurikeny leteli dokonalými oblúkmi smerom na chrbát dievčaťa. Nemala šancu ich vidieť. Ona sa im však jednoduchým skĺznutím vyhla, akoby presne vedela, kam smerujú. Bol Katsui práve svedkom nejakej techniky? Hneď sa mu v hlave hrnuli asociácie...Konoha..vidí dozadu..očná technika..klan Hyuuga alebo Uchiha...dve možnosti...zatiaľ.
Na viac nemal čas, pretože to už dievča hodilo oproti bežiacemu Katsuimu dva kunaie. Velmi ľahko ich oba svojim ninja-to odrazil a bežal ďalej. Videla dozadu. Uchiha nie, teda Hyuuga. Alebo je v tom niečo celkom iné.
Bol už dosť blízko, keď sa dievča zrazu otočilo a vbehlo do oblaku prachu, ktorý vytvorila svojim sklzom. Čo to robíš? Pomyslel si. Tam ti bude očná technika nanič. Takže to nebola očná technika. Alebo je dievča ešte neskúsené.
Nečakal, kým si dievča uvedomí svoju chybu a hodil do oblaku ďalšie štyri shurikeny. Avšak ešte skôr, ako vleteli do oblaku, sa niektoré z nich stretli vo vzduchu so shurikenmi letiacimi z oblaku. Zvuk ich stretu znel v dvoch rôznych časových okamžikoch. Vďaka tomu zvuku bol vopred pripravený na zopár shurikenov letiacich priamo na neho. Neleteli však naraz, ale v sériách. Prvá sa zrejme trafila vo vzduchu s jeho, tie počul. Shuriken, ktorý letel v druhej sérii ho prekvapil. Uhol sa len tak tak, avšak nie úplne. Rozsekol mu látku na ľavom ramene. Tretiu sériu už videl jasne. Dvom shurikenom letiacim na jeho hruď sa vyhol ľahkým náklonom doboku. Štvrtá séria už nebola. Dobrý ťah, dievča.
Katsui vyštartoval k rednúcemu oblaku, aby videl, ako dievča beží smerom k prístavu. Takže zrejme sa aj ona vyhla jeho shurikenom. Uf, takže to asi skončí bojom zblízka. Prebehol povedľa oblaku a vydal sa za dievčaťom.
Sama asi nezastaví... Povzdychol si Katsui. Musím ju teda prinútiť. Tentoraz pre zmenu vytiahol dva kunaie s výbušnými lístkami. Hodil ich nakríž, jeden k jej ľavému boku, druhý k pravému. Cieľ nie je trafiť ju. Ak je z klanu Hyuuga, aj tak by sa im vyhla. Výbuchy by ju však mali zdržať natoľko, aby sa k nej Katsui dostal. Žiaľ nie s pozdravom, lež s mečom.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Žaludy ,jako odvážní parašutisté se vrhali na pole nepřítele a byli odhodláni obětovat své životy ve jménu opatrnosti a dobra.Všichni však jen dopadli na zem,nebo se odrazili od bezvládného kolegy."Tak jo!"Povzbudil se Shin a spustil se na zem,bleskově prohlédl kolegu,jestli to nění jenom henge a pokud vše šlo hladce,čapl ho a začal zdrhat tam odkud přišel.Během běhu neustále pozoroval okolí.Cesta proběhla však bez obtíží a zdálo se ,že to všechno byla jenom Shinova paranoia.
Po chvíli cesty Shin unaveně usedl na zem a bezvládného Tokuneho,který se pořádně pronesl,položil vedle sebe.Chvíli oddechoval a pak se věnoval Tokunemu.Když ho prohlédl tak se málem zachoval,jako jeden z jeho klonů,kteří blili mlhu,jen by tam chyběla mlha."Ta zadní strana u pravého stehna vypadá otřesně ,zřejmě ho zřídili shurikeny.Ruce vypadají,jako by se máchal v sopce a....U KOŘENE OHNIVÉ ZEMĚ!!VŽDYŤ NEMÁ UCHO!"Lamentoval Shin a Tokune,který byl momentálně jedno ucho,dál slintal do hlíny.Prohledal Tokuneho kapsy,ale kromě vody a trochu jídla nic moc neměl.Ošetřil stehno a zbytky ucha jak jen mohl,což znameno jenom obvázání a uložil Tokuneho na záda a jeho neobvázané ruce mu ještě polil vodu a položil mu je na hruď.Pak ho ještě přikryl svojí dekou a vstal.Mohl by zkusit najít někoho z konohy a tím vyhledat odbornou pomoc pro kolegu,ale....Vrhl pohled směrem k muničnímu skladu.Pak se vrátil k Tokunemu a čmajzl mu šunku co měl a ukusujíc nově nabytou svačinu se vydal zase z5 k bojišti.Ještě to zapil svojí vodou a pomalým krokem to tentokrát vzal více vlevo,takže byl teď na okraji lesa,tak aby nebyl zahlídnut a měl přímí výhled na budovu.Najezený Shin se vyhoupnul do koruny blízkého stromu a povolil přesku na své kapsičce s vybavením."Mise je pořád nesplněna,ale já to můžu změnit,protože pořád stojím na nohou!"Dodal si odvahu a adrenalin se mu vyplavil do krve.Pak se mu zabesklo v očích a za zvuků hudby v jeho hlavě hodil kunai s výbušným lístkem přímo na zabedněné okno skladu.Pak rychle přeskočil na vedlejší strom a byl připraven postup opakovat.