NFFORPG - Konohagakure no Sato

Tým 3: První trénink

Nikko pár vteřin hleděl na Ryouko s kamenným výrazem, načež si povzdechl, "jó," pokýval hlavou se skeptickým výrazem, načež zavrtěl hlavou, "ne. To fakt ne," ohodnotil Ryoučin výsledek jasným "F"kem a povzdechl si. To byl tým. Jeden přemýšlel málo a druhá zbytečně moc. Navíc neutralita Sunagakure ho vůbec nenapadla. S tím se ale rozhodně nechtěl chlubit.
"Tak nevím, nevím, jestli jsem udělal dobře, když pro vás obstaral tohle," vytáhl svitek s misí, "no co už, alespoň otestujeme, jestli vůbec máte na C-rank mise, nebo jestli budete další rok jen chytat zatoulané mazlíčky a sbírat odpadky," pronesl s povzdechem a podal svitek geninům. Trochu doufal, že alespoň číst je naučily.
Jejich úkolem bylo, doprovodit úředníka Tomodu-san, nazpět do vesnice Kósaten a pomoci mu s vyšetřit krádeže, které vesnici již nějakou dobu sužují.
"Takže, vejlet děcka. Pobalte si vybavení na více dní, sraz je za hodinu u hlavní brány," tleskl rukama, vzal do ruky kytaru a máchaje nohama v chladné vodě, začal vybrnkávat nějakou velice pohodovou melodii.

Nagachi Fukurai
Tým 3
Cvičiště

Výsledek Nagachiho mozkové činnosti nechal senseie zcela chladným. Prý by to chtělo víc přemýšlet, a hlavně o jiných věcech. Přemýšlet! To se mu řekne, přemýšlet, když člověk v jednom okamžiku stojí tváří v tvář zkrvavenému protivníkovi a kdesi nad hlavou se jako vysoká věž tyčí gigantická bájná stvůra a na to pak znenadání ležet na zemi pod modrým nebem, jen tak, jakoby nic! Člověk má dost práce si ujasnit, kde tedy doopravdy je a co je vlastně skutečné, natož pak analyzovat. Navenek však nezareagoval nijak, jen s Nikkovou výzvou vůči Ryouku pootočil hlavu směrem k ní a zadíval se na ni. Současně s tím značně pokleslo jeho přemýšlení – to teď byla Ryoučina práce, tak nač se namáhat. Sice se ještě krátce vzmohlo v okamžiku, kdy jim bylo připomenuto, že Minoru je pryč, ale myšlenku, kam se mohl podít, neudržel dlouho – spoléhal, že Ryouko zkusí rozlousknout i tenhle oříšek.
Ryouko usoudila, že genjutsu mělo být jakýmsi odkazem na současnou mezinárodněpolitickou situaci. Ale na tom z Nagachiho pohledu ani tak nesešlo, byla by mohla říct i cokoli jiného – nepřišel mu totiž nijak pozoruhodný obsah sdělení, ale jeho forma. To, co předvedla pár minut zpátky v uličce, už tu bylo zas. Při sledování jejího půvabného štěbetání se mu do mozku draly veškeré jeho nevalné dojmy o opačném pohlaví, a měl trochu chuť odvrátit zrak a alespoň na okamžik zkřivit výraz v obličeji do znechucené grimasy. Neudělal to však – tuhle chuť totiž přebil upřímný zájem o to, jak tenhle šarm bude fungovat na senseie, a tak se, když Ryouko domluvila, jen obrátil zpátky na něj a čekal, co nastane dál.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Ryouko
Tým 3
cvičiště

Ryouko si tiše povzdechla. Nejen že ze sebe Nagachi nedokázal vysoukat nic lepšího, než tvrzení samo o sobě tak evidentní, že by to i naprostému idiotovi dojít zkrátka muselo – svou odpovědí se mu dokonce podařilo vyvolat další otázku, tentokráte cílenou na její osobu.
Zamyšleně se podrbala na zátylku, přičemž úplně zapomněla, že jeden člen jejich týmu chybí. „Hmm… nemohlo by to být proto, že si Sunagakure no Sato stále drží neutralitu a vy jste chtěl poukázat na to, že je důležité dostat je na svou stranu, sensei…?“ Její slova působila jako líbezné švitoření – potřebovala se mu zalíbit co možná nejvíce.

Tadashi Uchiha
Tým 1
Daikiyou, hlavní město Země větru

Tadashi si s vřelými díky přidřepl k hliněným květináčům, které před krámkem stály vyrovnané jako provizorní, umně zhotovená terakotová armáda – byť pozbývala větších detailů, lidských rozměrů a proporcí.
Z předstírání nákupu ho nevyrušil ani příchozí Homura, který si bez jakýchkoliv servítek vzal na paškál sběr informací. Klepy nelhaly – možná byl opravdu tak přímočarý a bezelstný, jak se říkalo.
Aniž by vypadl ze své role, rozhodl se svého nadřízeného podpořit; skrze prosklenou vitrínu totiž zahlédl obavy ve tváři Itačiny kolegyně.
„Gomene, ani jeden z těchto květináčů mi nevyhovuje,“ pravil se vší slušností a klučičím úsměvem na rtech, „pokud nebudete mít nic proti, podívám se ještě dovnitř.“
Bez čekání na odpověď se pomalým, leč rázným krokem vydal směrem k blondýnce.

Tým 3: První trénink

Nikko pomalu otočil hlavu a pohlédl na Nagachiho s povytaženým obočím a útrpným povzdechem.
"U všech fousatejch hadů, jasně že to bylo genjutsu ty génie, poklepal si na čelo a zakoulel očima, "ale vo co šlo v tom genjutsu? Proč sem vás hodil zrovna do tak pitomé situace? No? Přemejšlej. Ryouko řekneš mi to alespoň ty? Dokáže mi někdo z vás říct, proč tady neni ten... ééé... no... jak von se to...," třikrát luskl rychle prsty, jako kdyby to mělo pomoct s jeho pamětí na jména, "Minoru... Mitoru? No... prostě ten trouba co tu byl s váma."

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Daikiyou, hlavní město Země větru
Skupinka se rozešla přidelenými směry.
Homura s Moriko a Tadashimi zamířili přímo ke krámku, kde si nově příchozích zákazníků brzo všimla zmíněná černovláska, Itaka Miyakaze. Byla to žena kolem třicítky, oděná ve světlehnědém rouchu s bílou tunikou vespod, a volných hnědých kalhotech stejného odstínu hnědé.
Homura se tvářil „přátelsky“ jako vždy, ale v oslovení ho předběhl Tadashi.
„Ale jistě, jen si poslužte!“ usmála se na mládence Itaka.
Moriko mezitím zachytila blonďaté vlasy uvnitř krámku, když se jejich majitelka mírně vyklonila do dveří, aby se podívala, kdo to přišel. S ohledem na popis Tadashiho a pachovou stopu toto musela být Hitoko Hara, družka Itaky. I fakt, že byla stejně oblečená jako Itaka, tomu napovídal. Muselo se jednat o jejich pracovní úbor.
Kaito se mezitím dostal na své stanoviště, kde nabídl zákusek svému vlčímu společníkovi.
Ten se na něj chvilku zkoumavě díval, načež se mu začaly sbíhat sliny v tlamě. Chvilku na to už skončil Kaito s poslintanou rukou a bez masa.
Midori byla též připravená na střeše protějšího domu, odkud pomocí svého Byakuganu monitorovala okolí. Dění na ulici mohla sledovat bezproblémově.
Vše zatím šlo hladce. Všichni byli na svých místech a Homura s Moriko a Tadashim se dostali do kontaktu s jejich cílem.
Pohyb dalších lidí po ulici nebyl nijak zvláštní. Nějaký pár si povídal, zatímco míjel krámek. Ulicí kde stál Kaito projížděl povoz tažený oslem, kterého jeho majitel vedl za opratě, na křižovatce odkud před chvílí vyšli s smála partička dětí. Zajímavější ale byl muž, který nebyl na ulici, nýbrž nad ní. Stejně jako Midori se nacházel na úrovni střech, a velice obezřetně se blížil směrem, odkud skupinka s Konohy přišla, přímo k Midori.
„Já bych se vás taky na něco rád zeptal,“ chopil se slova Homura a přinutil tak Itaku stočit pohled k němu.
„Itaka Miyakaze, že? Někoho hledáme, a vy jste ho nedávno viděla,“ řekl napřímo, aniž by hnul brvou, a sledoval reakce ženy.
Ta se viditelně zarazila a chvíli se jí nedostávalo slov.
Moriko si všimla, že i Itačina družka uvnitř krámku se přestala věnovat své práci a sledovala skrze okno dění venku.
„Prosím? A odkud znáte mé jméno?“ znervózněla černovláska, ale stále si držela celkem vyrovnaný výraz.
„Od něj,“ ukázal palcem Homura na Tadashiho.
„Hledáme čtyři lidi na útěku, kterým pomáháte. Jsou v nebezpečí,“ udeřil jounin hřebíček na hlavičku a nijak se při tom úderu nedržel zpět.
Morika po jeho boku zatnula pěsti. Tenhle jeho přístup neměla ráda, ale měl výsledky, takže ho nechala mluvit.
Při těch slovech se Itačiny zorničky zúžily a ona těkla pohledem k blondýnce uvnitř.
„Já... netuším o čem to mluvíte, omlouvám se,“ pokusila se o smířlivý úsměv, „myslím, že si mě s někým pletete.“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Daikiyou

Při obdržení konkrétních instrukcí se v ní začaly bít dva pocity. Na jedné straně to byly obavy a sebe pochybování, doprovázené mentálními obrazy co všechno může vlastníma rukama pokazit, a na straně druhé byl klid. Měla své rozkazy a nesměla dovolit pochybovačným hlasům převzít kontrolu.
S přikývnutím na důkaz, že rozkazy beze slova přijímá si to zamířila k nejbližší postranní uličce, kde by se skryla před případnými zkoumavými pohledy okolí.
Když si byla poměrně jistá, že je v okolních stínech sama, aktivovala Byakugan a ještě jednou zkontrolovala, že kolem opravdu nikdo není a za koncentrace chakry do chodidel vyběhla na střechu. Oční techniku nechala aktivovanou a snažila se využít co nejvíce svého výhodného hlediska. Pohybovala se skrčená a pomalu, aby dokázala zajistit co největší pravděpodobnost tichého pohybu, poměrně daleko od kraje střech, takže i kdyby někdo náhodou vzhlédl neměl by jí být schopný jen tak zahlédnout a ona díky svým očím stále měla dobrý rozhled.
Zatímco se sice snažila udržet přehled o zbytku jejich týmu a celkové situaci na střechách, když se dostala dostatečně blízko ke krámku, upřednostnila pátrání po obou osobách, které ohnivec zmínil a snažila se sledovat jejich pozice.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Daikiyou, hlavní město Země větru
Kaito přilývl a nenuceně vyšel z poza rohu. Zamířil si to po ulici nahoru, kde na první křižovatce zahnul v pravo, prošel vedlejší uličkou a na další křižovatce se dal opět do prava, kde se nacházela zadní strana domu, kterou měli s Kimimarem hlídat. Kaito si cestou koupil u pouličního stánku něco k zakousnutí a s onou baštou se postavil naproti hlídanému stavení. Kaito odhadoval, že jídlo mu zajistí určitou nenápadnost a nebude divné, že se jen tak rozhodl zastavit a pozorovat zadní stranu nějakého domu.
"Dáš si?" nabídl svému společníkovi kus masa odtrženého ze špejle. Očima však zůstával přišpendlen na možných východech.

Tadashi Uchiha
Tým 1
Daikiyou, hlavní město Země větru (krámek)

„Ryoukai,“ pravil Tadashi s vojenskou strohostí. Ani za normálních okolností nepatřil do řad přespříliš výřečných lidí – a nyní se ještě ke všemu musel plně soustředit na to, co dělá nejen on, ale i ostatní. Homuru, Moriko ani nikoho jiného z týmu pořádně neznal, koordinace pohybů a akcí tedy pro mladého člena Konoha Keimu Butai představovala nemalou výzvu.
Na Homurovo znamení vyrazil klidným krokem směrem ke zmíněnému krámku. „Ohayo,“ pozdravil ženu, jež právě přerovnávala hliněné nádoby, „směl bych se prosím podívat na tu mísu vlevo dole? Přesně takovou hledám,“ uculil se. V přetvářce byl dobrý.

Nagachi Fukurai
Tým 3
Zapadlá ulička, cvičiště

Souboj byl rychle přerušen světlem tak ostrým, že Nagachiho donutilo pokusit se zakrýt zrak. Přitom upustil kunaie, ale cinknout je o zem už neslyšel. Jediné, co bylo na zemi, byl on sám. Ale přitom necítil žádný pád, žádné své žuchnutí. Ve zlomku vteřiny prostě přešel bez pohybu z jedné polohy do druhé, jako když se člověk probere ze snu. Ale přeci to nemohl být sen! Bylo to tak živé. Zrak, hmat, sluch, všechny smysly fungovaly, a vše, co okamžiky zpátky zažil, působilo tak reálně… Jak se snažil rozklíčovat, co se dělo, hleděl přímo nad sebe, a zkoušel blankyt nad hlavou použít jako plátno, v němž si v mysli mezi obláčky kreslil a třídil události posledních pár okamžiků. Všechny imaginární obrazce ve vteřině smazal hlas senseie, který je povolal k sobě. Proud myšlenek ale nepřetrhl zcela, a tak, když se belhal k senseiovi, stále uvažoval. Když se mu do hlavy začala drát absurdní představa, že je tohle celé místo probuzení možná trik toho písčitého shinobiho, byl přerušen výzvou k analýze od zřejmě pravého Nikka. Hned poté nastala soutěž o to, který ze zmatených genninů se dříve chopí příležitosti zadaný úkol hodit na toho druhého. Závod vyhrála Ryouko.
"Ehm…" nejistě si odkašlal Nagachi a snažil se rychle zformulovat odpověď. Ale háček byl v tom, že ani po pár vteřinách intenzivních úvah nebyl o mnoho moudřejší, než když se před chvílí probral na zádech v trávě. Kdyby tu aspoň byla nějaká nápověda…
"Hmm… Tedy…" neurčitě zamumlal ve snaze oddálit svůj konečný verdikt a ohlédl se na vesnici. Místo, kde původně stála písčitá stvůra, neneslo žádné známky poškození. To, co viděli předtím, muselo být falešné. Klam. Omámené smysly. Což ho vedlo k jedinému závěru.
“Řekl bych, že to bylo nějaké genjutsu…“ zapřemýšlel nahlas, a v duchu se mu ulevilo, že dal dohromady větu, která měla hlavu a patu. Nic víc, co říct, už ho pak nenapadlo.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Daikiyou, hlavní město Země větru
Trojice následovala Moriko s Kamimaruem ulicemi města. Podle mapy s vyznačenou adresou, kterou si Homura zapamatoval než se jí zbavil, zatím mířili právě tam. To bylo na jednu stranu ujišťující, že mají správnou stopu, a na druhou lehce otravené, protože budou s tou ženou jednat v jejím domově. Tam kde si je nejjistější.
Na věci to ale nic neměnilo. Leda tak na postupu.
Ještě několik minut dvojici z Inuzuka klanu následovali, než se zastavili, stejně jako ti dva, na křižovatce ulic.
„Po zahnutí doprava je spatříme,“ sdělila jim Moriko, když se na ně otočila.
Homura přikývl a obrátil se na mladší část týmu. O slovech své družky nepochyboval. Věděl, jak spolehlivý její čich byl.
„Za tímhle rohem bude krámek s keramikou. Tam najdeme Itaku Miyakaze. Ženu, kterou potřebujeme vyslechnout. A nejspíš i její družku, Hitoro Haru. Kaito, Kamimaru, pokračujte rovně a obejděte ten blok. Kdyby se pokusili utéct zadem, zastavíte je. Midori, tvoje jsou střechy. Já, Moriko, a... Tadashi si s nimi půjdeme promluvit,“ rozdal Homura všem přítomným úkoly. Před zmíněním Tadashiho se krátce odmlčel. Ten kluk tu neměl co dělat, ale z nějakého důvodu tu teď stál a podílel se na jejich operaci. A ten jeho zúčastněný výraz... Jounin si v duchu povzdechl, ale dál se tím nezabýval. Zatím se projevil jako schopný shinobi, tak ho zužitkuje.
„Jdeme,“ zavelel Homura a vykročil zpoza rohu ke krámku opodál, před kterým stálo několik hliněných váz, mís a dalších nádob, které právě přerovnávala jakási černovláska.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ryouko
Tým 3
louka

Na obloze tančila hotová plejáda bělavých mraků těch nejroztodivnějších tvarů. Ryouko však svůj pohled soustředila na modř, jež se rozlévala kolem nich. Byla to nádherná podívaná - málokdo však dokázal takové maličkosti docenit, když mu nehrozilo, že je už nikdy v životě neuvidí.
Zmatenost byla na místě, a tak se ani nesnažila působit, že tomu všemu rozumí.
"Nagachi, mohl bys to prosím shrnout ty? Nějak nemůžu najít ta správná slova," řekla a působilo to, jako by byla v tranzu. Ve skutečnosti si však chtěla jen vychutnat ten pohled, který se jí naskýtal - a využít Nagachiho nebylo tak těžké, všichni muži jsou stejní.

Lei Takuki
Tým 2
Na cestě do městského státu Dolní Okira

Lei sledovala noční oblohu a poslouchala ostatní. Její plány byly pro ostatní jako vždy moc divoké a tak se tedy přiklonila k myšlence na cestu tunelem.
„S tunelem nemám problém. Bojovat tam by mohlo být nebezpečný, ale to se kdyžtak nějak vyvrbí.“ pronesla a otočila se na bok směrem k Shionovi.
„Tak se nám pochlub. Jsem zvědavá.“ vybídla Shiona s úsměvem. Došlo ji, že ho sice už nějaký ten pátek zná z jejich horského putování, ale jinak o něm v podstatě nic neví.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Hlavní město Země Větru
"Znáš to," pokrčil rameny a svůj hloupý humor nechal ležet ve strouze u cesty, kam patřil, "lidé přicházejí a odcházejí, dodal a rozhlédl se po okolí. Snažil se dát si pozor na to co říká. Stále byli na nepřátelském území, kde i stěny mohly mít uši. Nebyl čas na neopatrné řeči, "ale nemluv o tom tady," ušklíbl se na Tadashiho a trochu přidal do kroku, aby se mu Jouninové v davu neztratily.

Tým 3: První trénink

Když dvojice zaútočila, vycenil sunagakurský shinobi své zažloutlé zuby ve zlém úsměvu a jednou zkusmo mávnul tantem, aby uvolnil ztuhlé zápěstí.
Hozené Kunaie mířili k cíli. Jestli tam však doletěli, to nemohl ani jeden z geninů říct, protože se všude oběvilo ostré světlo, které je naprosto ochromilo.
Když si jejich oči přivikly na světlo, spatřili před sebou modrou oblohu s potrhanými bílímy mráčky. Leželi na začátku cvičiště a světlu vládl opět klid a mír.
"Budete se tam válet celej den?" ozval se od někud zleva hlas jejich senseie. Seděl u potoka a chladil si nohy ve studené vodě. Vedle sebe měl položenou kytaru a prázdnou papírovou krabičku od nudlí.
Nikko počkal, než se k němu dvojice připojí. Po Minurovi nebylo ano stopy.
"Co nějaký rozbor? O co v tom šlo?" optal se dvojice, aniž by se k nim otočil čelem.

Nagachi Fukurai
Tým 3
Zapadlá ulička

Nepěkný zvuk bodců projíždějících masem provázený Minoruovým křikem přiměl Nagachiho se otočit. Pohled, který se mu naskytl, ho donutil se znechuceně zamračit a propálit sunského vetřelce ošklivým pohledem. S každým jeho slovem byl pak jeho výraz zamračenější a on měl chuť tomu pyšnému parchantovi, který je počastoval urážkami, zacpat hubu jedním ze svých kunaiů. Jediné, co by to chtělo, by bylo dobře zamířit… Ale jakkoli byl tuto chvíli rozezlený, nehodil. A to ani když měl příležitost, zatímco ten padouch odpočítával.
A možná to byla chyba, protože konec jeho odpočtu byl začátkem něčeho nepředstavitelného, co se rozběhlo za jejich zády. Vichr se zvládl zastavit o stěnu, ale řev ne, a Nagachi se znovu otočil, aby zjistil, co je jeho zdrojem. A i přes dotonovou bariéru viděl něco živého, co se hýbalo. Možná to byl ocas, možná zdvižený dráp, ale jisté bylo to, že to bylo obrovské, a když to mu to zmizelo z očí a dopadlo to na zem, zdvihl se oblak prachu a do vzduchu vyletěly trosky. Toto následovalo ječení sirén. Ani nejdivočejší historky jeho bratra z jeho pozdějších misí, ba dokonce ani jeho zkušenosti z války se ani zdaleka nepodobaly ničemu, jako bylo toto. Čirá scenérie z noční můry, která donutila Nagachiho pootevřít ústa v němém úděsu. Část těla toho obrovského zvířete se opět zvedla a umožnila Nagachimu pohled na ni, tentokrát doprovázená jejím představením z úst nepřátelského shinobiho, přičemž toto představení donutilo Nagachiho vrátit se zpět k němu. Ocasý démon, kterého si přinejlepším matně pamatoval z hodin dějepisu, zde, za jejich zády… Bylo to tak absurdní…
Ale nad tím se teď nešlo pozastavovat. Písečný totiž vykročil proti nim s úmyslem je zabít. Ryouko mu vyrazila naproti. Nenásledoval ji – místo toho udělal krok do boku, aby se jeho a její dráha mezi nepřítelem nepřekrývaly. Když si byl jistý, že jeho zbraň neskončí v Ryoučiných zádech, vrhl ji směrem na ninjovo zranění. Při tom vrhu udělal krok vpřed a hned vrhl druhý kunai, zacílený na nepřítelovo stehno. Ani nečekal, jak hod dopadne, a hned se jal z brašen vytáhnout nový pár.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Tadashi Uchiha
Tým 1
V ulicích města

„Pak tě někdo musel dozajista sledovat,“ zamračil se, přičemž dal jasně najevo, že přehrává, „jinak si to nedokážu vysvětlit.“
Tadashi nehodlal odhalovat více, než bylo zapotřebí – musel vyložit některé ze svých karet, aby získal jejich důvěru. Jít all-in si však v tuto chvíli nemohl dovolit, na to jej čekala ještě příliš dlouhá cesta. „Nebývá zvykem, že geninské týmy operují v trojicích doprovázených Jouninem?“ okomentoval ze zvědavosti složení Týmu 1 tak, aby se do diskuze mohli zapojit i ostatní. Dlouhé vybavování neměl příliš v lásce, někdy však lepší cesta k cenným informacím neexistovala. Přesnou historii jejich skupinky totiž nastudovanou neměl.

Ryouko
Tým 3
zapadlá ulička

Masové destrukci, jež probíhala přímo za jejími zády, věnovala pouze letmý pohled. Sledování protivníka mělo přednost. Ani tak se však nemohla zbavit plíživého pocitu beznaděje. Minoru visel bezvládně nabodnutý na kamenných bodcích a ona s tím nemohla nic dělat – stejně tak s tělem jejich mistra. Tak moc si přála, aby to všechno byl jenom ošklivý sen – nebo genjutsu.
Sevřela kunai tak pevně, až jí na maličkých ručkách zbělaly klouby, načež zbraň namířila přímo proti nepříteli. „Nagachi,“ oslovila chladně svého kolegu, „buď té laskavosti a pomoz mi tady pána vyprovodit z naší vesnice.“ Bez dalšího prodlení se odrazila od země a vysokou rychlostí se rozběhla ke svému nepříteli s plánem vrhnout kunai na jeho hlavu asi z dvoumetrové vzdálenosti.

Shion Tachibana
Tým 2
Na cestě do městského státu Dolní Okira
"Krátký tunel by neměl být problém," prohlásil a pohlédl přitom na Yayoi. Lehce kývl hlavou, aby jí upokojil, že si je jistý.
"Jednoho stážného jsem schopen zneškodnit bez boje. Možná bych byl schopen se postarat o oba, kdyby byla situace příznivá a já si s jedním dokázal promluvit v soukromí, nebo kdyby druhý nepochopil co se děje," zapřemýšlel nahlas.
"Umm... ," ozval se po vteřince mlčení, jako kdyby ho napadlo něco dodatečně a chtěl to vyslovit ještě, než si vezme slovo někdo jiný, "měl bych vám objasnit, jak to chci provést, nebo... ?" prohodil nejistě a očima u Yayoi žádal pomoc. Bylo mu proti srsti prozrazovat někomu čeho všeho je schopen, ale teď byl v týmu a zdálo se mu to logické. Nakonec, Lei jim před chvilkou prozradila, že jejím elementem byl Raiton, ačkoliv si Shion nebyl jistý, zda to nebylo jen díky jejímu bezstarostnému chování a Ren ukázal důvod, proč sebou nosí shamizen.

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do městského státu Dolní Okira
„Pravděpodobně ano, ale nemyslím si, že bude nějak obzvláště dlouhý nebo hluboký. Myslím, že slouží hlavně jako úniková cesta pro případ nouze,“ odpověděl Ren Shionovi.
Jeho zúčastněně nezúčastněný úsměv setrvával na svém místě, zatímco se vymýšlel plán, jak k jím zadanému úkolu přistoupit nejlépe.
On věděl přesně, co potřeboval, a ze svého prvního pokusu soudil, že na tom vlastně tolik nesejde, s jakým plánem nakonec přijdou. Byl jen krůček od toho dostat se dovnitř. Pravda, netušil, co čekat dál. Byl to ale jeho strýc, o kterém tu byla řeč. Ať už to bylo cokoliv, bude to minimálně velice zajímavý a hodnotný zážitek!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yayoi
Sensei týmu 2
Tábořiště
„Sou, sou,“ kývala. Shionova námitka jí způsobila starosti. Díky Suzume věděla, že chlapec má strach ze stísněných prostorů. Jestli se ale někdy chtěl osamostatnit, musel se toho strachu zbavit. Zbavovat se ho hned v terénu přesto nebyl dobrý nápad.
„Nemyslím si, že jsou hloupí, Lei,“ obrátila se na dívku. „Pokud se mu to nepovedlo samotnému, je jasné, že buď se na to vykašle, nebo to zkusí ve vícero lidech. Dá se dost dobře poznat, jestli jsi jen volavka, nebo jen nějaký blázen. Tak jako tak se za tebou nevrhnou všichni. To spíš dají zprávu a přepnou hlídání do stavu pohotovosti. Obzvlášť, pokud jim budeš umě utíkat.“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Zarazila se. Určitě nežádal o pomoc ji. Ruku napřahoval ke stropu, jako kdyby tam byl nějaký ochránce. „O-oi, Kenzo-san,“ hlesla, když zavřel oči. Překvapeně vyjekla, jak ji popadl. „O čem to…,“ zašeptla, ale nedořekla. Musela si dávat pozor, aby ho při pádu nepořezala. Co to mělo být? Tenhle člověk se vůbec nechoval jako Kenzo. A ani nebyl tak divoký jako bestie. Měl snad v sobě ještě další osobnost?
Do toho všeho se ozval Takuya. Překvapeně se ke kamarádovi otočila a vytřeštila zuby. Teď se začal chovat divně i on! „T-takuyo!“ vyhrkla, „co se děje?“

Tým 3: První trénink

"Kusó... kusó... KUSÓ!" vykřikl vyděšeně Mitoru a podnikl několik marných pokusů zdolat dotonovou stěju. Při posledním pokusu složil viditelně otrávený shinobi pečeti a ze stěny vyjeli bodce v místech, kde měl mladík ruce a dokonale ho přišpendlili na místě. Mladý shinobi jen zaječel bolestí a omdlel.
"Tsech," odplivl si shinobi zhnuseně a obrátil pozornost ke zbývajícím dvoum, kteří byli připraveni k boji, "to se nedivím, že jsme dokázali proniknout až sem, když je Konoha plná změkčilých srábků," zasmál se, ale jeho smích přešel do bolestného zaklení. Zranění na mužovo hrudi bylo jedno z těch horších.
"Zachvilku to nebude ničí vesnice děvenko," ušklíbl se a na koutku se mu utvořila krvavá bublina, jenž záhy praskla, "přesně za... ," vytáhl kapesní hodinky, "... tři, dva, jedná... ."
Celá Konohoa se otřásla a následoval řev tak ohlušující, že utvořili vychr, co se prohnal ulicemi vesnice. Z místa, kde dvojice stála, byla vidět část písečné obludy větší, než si doposud dokázali jen představit. Musel být od nich hodně daleko, nejspíše u hlavní brány a když se pohnul, drtil budovy jako kdyby byly postaveny ze sirek. Společně s démonem se začali vesnicí šířit neodmyslitelné zvuky boje a z hlásných trubek se rozezněla siréna, která burcovala lidi k evakuaci. Konoha byla pod nepřátelským útokem.
"To je Shukaku, jeden z devíti prastarých ocaých démonů," vysvětlil jim hrdě, načež se k nim vrátil pohledem, "vás jeho se bát nemusíte. Vás zabiju já!" nasadil šílený škleb a vykročil, tedy spíš vykulhal ke geninům, v ruce své tanto.

Nagachi Fukurai
Tým 3
Zapadlá ulička

Na Minorua nereagoval. Sledoval svištící shuriken, a když spatřil ze stínů vylétající plechovku, zbystřil a ucouvl, a v okamžiku, kdy zaregistroval zkrvaveného sunského shinobiho, pochopil, že tohle je skutečně vážné. Ten závěr byl pak oním cizincem hned umocněn, když jim pohrozil zabitím. Možná chtěl přivolat pomoc, možná se jen zalekl, nicméně Minoru v tom okamžiku vzal nohy na ramena, a Nagachi se spontánně na svého uhánějícího kolegu otočil, když zaslechl dusot jeho nohou. Málem by i vykřikl, ať se vrátí, ale jejich sok se skrze své jutsu vyjádřil rychleji. Nagachi očima zpracovával, jak roste dotonová stěna, a než stačila dosáhnout plné výšky, bylo mu jasné, že byli v pasti. Když zeď přestala růst, otočil se od ní zpět směrem na protivníka a rychle odhadoval jejich vzájemnou vzdálenost a celkové rozměry uličky. Tohle bylo zlé. Absolutně nevyhovující vzhledem k jeho vlastnímu stylu boje. Ani jejich číselná převaha se v těchto úzkých prostorách nemohla plně projevit – naopak hrozilo, že když nebudou opatrní, poraní jeden druhého spíš než jejich nepřítele. Jediné, co šlo v dané situaci okamžitě provést, bylo po Ryoučině vzoru vytáhnout kunai – nebo raději rovnou dva, do každé ruky jeden – a nasadit co nejvážnější pohled. A zatímco ona získávala čas, on se snažil co nejrychleji vymyslet, jaké kroky podniknout. Očima přitom pevně spočíval na svém protivníkovi.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Kaito Sarutobi
Tým 1
V ulicích města
"Urusai, urusai! (Zmlkni!)" okřikl ho Kaito afektovaným šeptem a zamával rukama, "já nikomu neřekl o své kriminální minulosti," vysvětlil maldíkovi s vážným výrazem, "honto desu, (opravdu)" kývl hlavou na souhlas, aniž z něho zpustil upřený pohled.
'Usotsuki, (lháři)' obvinil Tadashiho v myšlenkách, zatímco na mladíka upíral pohled a dělal ze sebe blázna, "náhodou jsi narazil na moje jméno, co? To nedělám ani já. Musel si vědět kdo přijde a akorát ses dobře připravil." doplnil svá obvinění a uznale se pousmál. Měl rád lidi, co obětovali vlastní čas, aby se dobře připravily. Otázka však zněla, Kaitovi stekla ledová kapka po zádech, četl i ten poslední spis?

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Gh!“ zatnul Takuya zuby, když mu Kenzo podrazil nohy a on sebou praštil o zem.
Nebyl ale ani z cukru, ani z hlíny, takže si kromě boule nic horšího z pádu neodnesl.
Chvíli to vypadalo, že je po všem, když se dal Kumaru do akce, ale Kenzo si nedal říct.
Takuya nechápal, kde se v něm ta síla brala. Ale na tom ve výsledku nesešlo.
Jediné, o co tu šlo, bylo, že obě strany si šly slepě za svým, bezohledně přes mrtvoly.
Na scéně se zjevila Onigiri, která se na Kenza vrhla, aby se mu pokusila domluvit sama.
Takuya ztuhl, když dívka Kenza zasedla, když viděl, co dovedl mladík udělat s Kumarem.
Onigiřina řeč ale chvíli vypadala, že zabírá. Dokud se Kenzova tvář nezměnila, on se nezvedl, a hrubě ze sebe dívku neshodil.
„OI!“ křikl po něm Takuya, ve kterém obavy vystřídal hněv.
„Oni-chan ti věří! Věří, že nejseš jen cvok posedlej pomstou, a ty jí to takhle oplácíš!?“
Černovlásek zuřil. Byl rozpálený jako kus kovu v peci. Doslova.
Skrze jeho triko mu na břiše prosvítala rudá záře, která v jeho svršku pomalu vypalovala díry ve tvaru znaků, co měly na starost držet jeho divokou chakru pod kontrolou. Ale na takové zatížení ta pečeť nebyla dělaná.
„Už vás mam všech dost!“ zaskřípal černovlásek zuby a procedil skrze ně páru.
Vzduch kolem něho se tetelil a čepel Anikiho začínala rudnout.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Regenerace prostupující jeho tělem úlevu nepřinášela, naopak, měl pocit, že mu hoří snad každá buňka jeho těla. Onigiri na něj mluvila, ale její hlas byl tak vzdálený, že sotva chápal co mu říká.
Nemusí to skončit?
Cítil, jak se znovu propadá do šílenství, do té komfortní zóny, kdy Bestie převzala kontrolu. Stačilo se jen krčit někde v rohu své mysli a spát, nechat se unášet instinkty, nenést odpovědnost za činy jiných. Nemusel trpět!
Cítil, jak už je na hraně, jak se šelma dere ven. Měl tak ohromnou chuť té dívce rozmačkat hlavu. Jak se vůbec jmenovala? Znal ji? Ublížila mu jako všichni ostatní?!
Někde z hloubi jeho duše se ozvalo varování, jakýsi záblesk v temnotě. Říkal mu, že už to bude naposledy, že už se nevrátí.
Nemusí to skončit!
Představil si své vědomí jako provaz, čí spíše jako ruku snažící se nahmatat poslední záchranu než se potopí do vroucí vody.
"Pomoz mi." zamumlal zoufale a natáhl levou ruku ke slunnému nebi, které tam ve skutečnosti nebylo.
Po těle se mu rozlil pocit příjemného tepla, hřejivý jako slunce a ochranitelský jako ruka otce, trochu hrubá, ale chránící. Zahánějící tu šílenou bolest.
Nemusel se spoléhat na Bestii, když bylo moc zle, mohl se spolehnout na svého božského patrona. Jeho Bůh přijde, když bude opravdu hodně chtít, už se to několikrát stalo!
Kenzo několikrát zamrkal. Na kratičký moment to vypadalo, že ztratil vědomí, ale pak oči otevřel.
Jeho pravačka bleskurychle vystartovala a držíc Onigiri za oblečení, přitáhl si ji k sobě.
"Vše skončí tak, jak má." oznámil jí hlubokým rozhodným hlasem prostým jakýchkoliv emocí. Tvářil se přísně, až vyčítavě. Osoba, která se probudila, nebyl Kenzo Murakami ani Bestie.
"Spravedlnost je nutná. Pomsta je vyžadována. Tato nebohá duše už trpět nebude."
Pustil dívku, položil obě ruce dlaněmi k podlaze a jen silou svých prstů se i s Onigiri na hrudi vyhoupl na nohy.
"Slez." vyzval ji a ledabylým pohybem levé paže ji ze sebe shodil. Čepel jejího meče, co měl celou dobu u krku, jako by pro něj neznamenala žádnou hrozbu.

Tadashi Uchiha
Tým 1
Daikiyou

‚Od detektiva Kohaka,‘ pomyslel si v duchu. Svůj hlavní zdroj informací však prozradit nehodlal. Ohrozilo by to jeho plán. Plán, jemuž přisuzoval nejvyšší možnou váhu.
„V policejních spisech se o tvé konzumaci ramenu nepíše ani čárka, ale jistě je to slušný výkon,“ usmál se, přičemž mu zároveň odhalil, odkud ho zná.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Hlavní město země Větru
Při pohledu na Tadashiho Kaitovi vyvstala dvě slova. Úzkoprsý, cílevědomý. Alespoň tak mu připadal na první dojem. Kaito naštěstí na první dojmy moc nespoléhal, protože občas pletly úsudek a vytvářeli bludné předpoklady.
"Co mě prozradilo?" optal se v žertu, protože ho samozřejmě představila Moriko. Ta však neprozradila jeho klanovou příslušnost, "zahlédl jsi moje jméno na čestné tabulce za počet snědených rámenů, žejo?" ušklíbl se, když si vzpomněl na třetí místo, které tehdy získal. A to byla navíc jen šťastná náhoda.

Tadashi Uchiha
Tým 1
Daikiyou

Homurovo strohé "díky" přešel jen s letmým kývnutím ve stylu "nemáte zač". Tadashi nepatřil k zahálejícímu typu lidí – jakmile spatřil, že skupinka shinobi opouští současné místo ve snaze pátrat po horké stopě, nelenil a přidal se.
„Rozumím,“ odvětil stroze, na rtech se mu však vyjevil tenký úsměv. „Sarutobi Kaito, že?“ optal se mladíka na jméno hned poté, co zkontroloval perimetr a vyhodnotil, že je nemá kdo odposlouchávat a on tedy nevyzradí chlapcovu identitu nesprávnému člověku.
Otázka to byla naprosto obsolentní, poněvadž moc dobře věděl, s kým má co do činění.

Ryouko
Tým 3
zapadlá ulička

„Kuso–“ ujela Ryouko nadávka nehodná dámy. Co tam u všech Kagů dělal shinobi ze Sunagakure? Volnou rukou sjela až do stehenní brašničky, kde prsty nahmátla oko kunaie. Ten poté nacvičeným pohybem ruky tasila. „Co tu pohledáváte? Tohle není vaše vesnice!“ pokusila se získat pár drahocenných vteřin navíc, když zjistila, že se jejich jediná úniková cesta uzavřela.

Lei Takuki
Tým 2
Konoha

Chakra která ji přeskovala mezi prsty zmizela a dívka se jen zasmála a pokynula hlavou když ji sensei označila za punkerku. Když začli mluvit ostatní tak si Lei lehla na záda a vlasatou hlavu si podložila rukama. Nohy si nahřívala u ohně, koukala na noční oblohu a poslouchala. Po chvíli se sama přidala. „Někdo je odláká, někdo pujde dovnitř. Snad nebudou očekávat že nás je víc když minule to zkoušel Ren sám. Těm hromotlukům můžu utíkat celou noc když na to přijde.“ věřila své mršnosti a větu zakončila zívnutím.
Jejich plán se tvořil složitě a Lei to začínalo unavovat. Na taktiky a plány nikdy moc nedala a byla hlavně jednací typ. S věkem a tím jak trávila čas mezi rozvážnými pandami se to naštěstí pro všechny zúčastněné začalo měnit, jinak by při první příležitosti udělala nějaký průser.

Tým 3: první trénink

"Hele o co jde?" optal se trochu uraženě, když zpozoroval mezi jeho kolegy něco, jako společnou alchymii. Oba vědéli něco co on ne a to ho mesmírně žralo. On měl být přece středobodem všeho dění!
Na to, aby si k tomu však řekl svoje, neměl čas, protože ze srínu vyletěla Nagachiho plechovka a srazila kunai stranou.
Stín ztratil intefritu a rozplynul se. Nyní se geninům naskytl pohled na dospělého shinobiho v pískově žluté tunice s čelenkou sunagakure na čele, který se tam celou tu dobu ukrýval. Byl ošklivě poraněn na boku, přes který měl krví prosáklé obvazy a znatelně kulhal. "Za tu plechovku vás zabiju!" usmál se způsobem, který mrazil až do korku kostí. Poté však zpozoroval, že se Midoru dal na rychlý útěk a bleskově složil pečetě. Stěna na začátku uličky se sevřela do sebe a zablokovala tak jedinou únikovou cestu Minoruovi přímo před nosem.
"Tak to ne chlapečku," zasmál se, "varovat už nikoho nestihnete, tam si tady trochu pohrajem," zazubul se a vytáhl z pouzdra krátké tanto se začerněnou čepelí.

Midori Hyuuga
Tým 1
Daikiyou

Celá interakce, co pozorovala jí přišla jako nacvičený sled frází, které mají za úkol vyjádřit vše v co nejméně slovech a zároveň působit profesionálně. Jestli si někdy připadala v týmu jako ten, co stojí stranou, tak pocit, který měla v té chvíli vše přebil. Uvědomovala si, že není úplně nejschopnější, ale když pozorovala úplně neznámého člověka získat od ohnivce pochvalu a poděkování během devatenácti slov, bylo těžké se za sebe nestydět. Byla si téměř jistá, že všichni ostatní byli schopni používat strohý hovor k předávání informací tak, že si toho žádný civilista ani nevšimne.
O to zmatenější byla ze vstupů Moriko a následně Kaita, když se vydali po stopě. Držela se poblíž svého týmového kolegy a udržovala vizuální kontakt se zády dvojice Joninů, když se otočil, aby Tadashiho přizval se k nim připojit.
Taky by jednou chtěla být schopná číst lidi natolik dobře, aby poznala, co se jim honí hlavou a nestrávila nad vymýšlením co říct dvě hodiny.