Web je ve zkušebním provozu. Narazíte-li na chybové hlášení, dejte nám prosím vědět.
Nahlásit chybu
manga_preview
Boruto 24

NFFORPG - Konohagakure no Sato

HOKAGE ZÁSTUPKYNĚ STARŠÍ STARŠÍ
       
 Hiroko Satsuma  Yuhi Shinzare  Fumiko Abe Tsutomi Itou 


Konoha Keimu Butai neboli Jednotky Konožské vojenské policie je speciální útvar zabývající se jak prací pořádkové policie, tak i vyšetřováním shinobi.

VELITEL ZÁSTUPKYNĚ
Taterou Sarutobi Kotoka Hyuuga

Volných míst: 2-3

Tým 1
Sensei

Studenti

Tým 2

Sensei

Studenti

Tým 3

Sensei

Studenti

Tým 4

Sensei

Studenti

Tým 5

Sensei

Studenti

Tým 11

Sensei

Studenti

Tým 12

Sensei

Studenti

Zmražené postavy

Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!

Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám. Kakashi YES

2. 2. 2018 - Nový vzhled místnosti.


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, So, 2018-06-16 17:00 | Ninja už: 2053 dní, Příspěvků: 1248 | Autor je: Recepční v lázních

Tokune Wakamuro
Tím 12
Cvičisko

,,Ahoj, Shin," pozdravil som kolegu s úsmevom. Chvíľu sme čakali na poslednú štvrtinu nášho tímu, no tá sa neukázala. Namiesto Ayame prišla nejaká žena a odovzdala senseiovi zvitok. Ten ho rýchlo prečítal a oznámil nám, že Ayame sa k nám nepripojí. Nevedel som čo sa stalo, ale nevŕtal som sa v tom. Sensei prišiel k náma opísal nám situáciu kde je on hľadaný cieľ a my ho máme chytiť.
,,Pravdepodobne by som sa vás pokúsil chytiť do ilúzie, čím by som Shinovi získal aspoň chvíľu času aby vás omráčil. Ak by to ale nevyšlo, alebo by ste útočili prvý zvolil by som defenzívu a úskoky. Zatiaľ čo by sme bojovali, Shin by mohol spraviť svoju vodnú vlnu, ktorá by ho zmietla. Tesne predtým by mi dal signál čo sa snaží urobiť a ja by som odskočil z dosahu. Ak by sa ale podarilo odskočiť aj vám, zatiaľ čo by ste boli vo vzduchu by som na vás použil Raiton: Jibashi a zelektrizoval vás. Dosť ale záleží aj na prostredí kde by sme bojovali, ak by to bol hustý les, tak Shin by mohol byť skrytý, zatiaľ čo by som ja s vami viedol boj na blízko a Shin by využil moment prekvapenia. Ak by to bola ale rozľahlá púšť, kde nič nie je, tak by som pravdepodobne zvolil útok so zbraniami z diaľky, pričom Shin by dostal príležitosť zaútočiť z blízka," vysvetlil som možné scénare a čakal som ako sa vyjadrí Shin.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, St, 2018-06-13 17:57 | Ninja už: 2732 dní, Příspěvků: 724 | Autor je: Prostý občan

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Cvičiště

Když se ti dva přesně na čas ukázali, čekal už jen na poslední, mladou Hyuugu. Skoro jako kdyby mu někdo četl myšlenky, objevila se vedle něj žena, která mohla být o hezkých pár let starší, než sám Danno. Předala mu svitek, který vypadal velice formálně, zkrátka jako ty dokumenty, které už na pohled křičí, jaká nuda bude je číst.
Žena zmizela.
Danno obsah svitku jen rychle přelétl očima. Odevzdaně protočil oči a rozhodl se naplno věnovat dnešnímu dni.
"Dobré ráno. Doufám, že jste se dobře vyspali. Naše kolegyně se dnes tréninku nezúčastní, takže to budeme muset zvládnout takhle. Dnes se opravdu nic malovat nebude," seskočil ze stromu. Ani když stál takhle blízko, jeho studenti neviděli žádnou výbavu, pouzdra, zbraně. Nic než kimono.
"Teď po vás chci, abyste si představili, že jsme někde daleko od Konohy, já jsem někdo úplně cizí a právě jsem vám zkřížil cestu. Můj obličej přesně odpovídá cíli, po kterém jdete. Já to vím, vy to víte, boj začíná. Každý z vás mi teď popíše, jak by zhodnotil situaci a navrhne plán. Podobná cvičení jste nepochybně dělali ve škole, ale já ho tady trochu vylepším."
Najednou zvážněl. Evidentně přepnul do módu učitel. Nepůsobil nějak arogantně. Spíš se je snažil navést k tomu, aby to začali brát vážně taky, protože jednou to nebude on. Jednou to bude někdo se skutečným úmyslem zabít. A oni musí být připraveni. Nehodlal stát v černém u kamene s jejich jménem.

Obrázek uživatele Nespěchej
Vložil Nespěchej, Út, 2018-06-12 23:36 | Ninja už: 118 dní, Příspěvků: 3 | Autor je: Prostý občan

Geiji Ato
Tým 4
Jižní cvičiště

Chvíli pozoroval trojici, která se se zdála být jeho týmem. Přece jen, jižní cvičiště nějakou dobu zpovzdálí pozoroval, a nikoho jiného, než ty tři osoby, postávající a mluvící, na něm neviděl. Museli to být ti správní lidé. A ačkoliv mu připadali být podobně staří, usoudil, že jedna z těch slečen bude nejspíš Umeko, jeho budoucí sensei.
První dojem je nejdůležitější, pomyslel si a vykročil ke trojici. Už předtím se ujistil, že vypadá pořád stejně dobře, jako když vycházel z domu, protože i ninja přece může vypadat skvěle, ať už je na bojišti nebo mimo něj.
"Zdravím! Vy, okouzlující dámo, zřejmě budete Umeko Okazaki. Já jsem Geiji. Geiji Ato. Byl jsem přidělen do vašeho týmu." věnoval svojí sensei šarmantní úsměv, načež si okamžitě pomyslel, co to sakra dělá, flirtovat s ní přece nechtěl. To bylo rozhodně to poslední, co by v podobné situaci dělal. Nebo v jakékoliv jiné situaci. Raději svůj pohled obrátil k chlapci a dívce, kteří se zdáli být zhruba v jeho věku. Usoudil, že to budou další členové týmu 4, a s pokývnutím hlavy se na ně odhodlaně usmál. Neměl v plánu si z těchto lidí dělat nepřátele, a i kdyby časem měnil názor, nikdo to přeci vědět nemusí.

Obrázek uživatele Juukya
Vložil Juukya, So, 2018-06-09 19:01 | Ninja už: 3510 dní, Příspěvků: 65 | Autor je: Prostý občan

Saeki Uchiha
Tým 4
Kancelář Hokage

Ještě na vteřinu spočinula s rukou na klice, i když zevnitř se už ozvala odpověď. Zhluboka se nadechla a otevřela dveře. Pohled jí okamžitě padl na Hokage za stolem. Hlavou jí proběhla myšlenka na úsměv, ale násilím ji zadupala zpátky. Přesně v ten moment jí pod nohou mírně zavrzalo prkno! Přivřela oči a v duchu si zanadávala. To byla školácká chyba. Nadechla se, že pozdraví a představí se, ale nakonec ani nemusela. Nejspíš ji opět prozradil znak na oblečení. Jen kývla na pozdrav, aby nebyla absolutně neslušná.
„Děkuji. Vyrazím za nimi.“ Zarazila se nad tím výrazem. Na obličeji Hokage vypadal úsměv asi stejně přirozeně, jako na jejím, tedy vůbec. „Hezký den.“ Mírně se uklonila a odešla z kanceláře. Na chodbě se na chvíli zastavila a zhluboka se nadechla. Ruce jí podvědomě vylétly k čelu a k její čelence, kterou si upravila. Bylo načase najít její tým.

Jižní cvičiště
Přes střechy vesnice přeskákala na cvičiště a sedla si na jednu z nižších větví. Očima přelétla prostor celého cvičiště a spatřila jednu sparrující dvojici. Jenže na nich bylo něco zvláštního, oba dva jí připadali dost mladí. Rozhodla se je chvilku pozorovat, jestli je to skutečně její tým. Po chvíli to však vzdala a skočila doprostřed prostoru. Pomalu se narovnala z doskoku a pohlédla na dvojici.
„Omlouvám se, hledám Umeko Okazaki.“ Pohlédla z jednoho na druhého. Nad chlapcem jí ovšem trochu ztuhl obličej. To se jí snad jenom zdá.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, So, 2018-06-09 17:52 | Ninja už: 3995 dní, Příspěvků: 1733 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Umeko Okazaki
Sensei týmu 4
Jižní cvičiště
„Ach tak,“ pohlédla na něj významně. To natěšení z jeho tváře dokázala vyčíst, ani se nemusela snažit. Bylo to tak roztomilé a ona si okamžitě vybavila své první dny, kdy stanula proti vlastnímu senseiovi a měla ukázat co v ní je. I jí zářily oči.
„Takže ty nedůležité věci mi povíš, když se nenechám znemožnit?“ zazubila se bojovně a zaujala základní postoj. „Tak pojď,“ vyzvala ho. „Ukaž se mi.“

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Kancelář hokage
Hiroko zvedla oči od jednoho z reportů a zahleděla se na dveře. Úřad hokage zastávala teprve něco přes měsíc a už si stihla vypěstovat reflex, který v ní pokaždé, když se objevil, vyvolával potřebu pozorovat vstup, dokud někdo nevešel. Třeba čerství maturant, jdoucí si pro zařazení do týmu. Ostatně ten jako jediný by dovolil, aby pod ním zavrzala podlaha, i když jen trochu.
Žena si v duchu udělala poznámku, že by měla vyčlenit část rozpočtu na opravu radnice. Už to opravdu potřebovala.
„Dále,“ pronesla ve chvíli, kdy se ozvalo klepání. Do místnosti vstoupila černovlasá dívka. Hokage se ani nemusela namáhat – Uchihu v ní poznala okamžitě.
„Ty musíš být Saeki,“ kývla k ní na pozdrav a prstem zahledala v dokumentu, který měla od jisté chvíle neustále otevřený na stole, pokud se tedy nacházela v kanceláři. „Byla jsi zařazena do týmu 4, tvoje sensei se jmenuje Okazaki Umeko. Minuly jste se o dvacet minut. Vyzvedla si tady svého dalšího studenta a společně se vydali na jižní cvičiště. Třeba je ještě dostihneš, než začnou trénovat,“ podala jí potřebné informace a zkusila se při tom lehce usmát, jak jí radila Yuhi. ‚Nesmíte se tvářit tak pořád tak vážně, pak se vás ty děti bojí,‘ opakovala jí neustále její zástupkyně.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, Pá, 2018-06-08 21:27 | Ninja už: 3560 dní, Příspěvků: 558 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice

Krve by se v rudovlásce nedořezal, když se jim Nozomi zjevila za zády jako duch. A že Hanako v první chvíli vypadala, jako by ducha spatřila, když se trhavým způsobem pomalu k jounince otočila čelem.
V obličeji úplně bledá, pokrytá miliardou malých, ledových kapek, třesoucí se jako tenká větývka v koruně stromu a s očima doširoka rozevřenýma, zvěstujícíma blízkou smrt.
Když kolem ní drobná žena prřitom jednoduše prošla a naprosto věcně začala ranku zkoumat, šly na dívku mrákoty. Nikoliv však z úleku, po kterém jí přestalo tlouci srdce, ale z vidiny rukavic, které si hnědovláska nasadila.
Rukavice! Jak mohla zapomenout na tak jasnou, základní věc?!
Hanako zavrávorala na místě, bojujíc s vlastním vědomím, které si pobalilo kufry a hodlalo se odporoučet do sladké nevědomosti omdlením. Naštěstí trval výčet Akane dostatečně dlouho na to, aby se rudovláska dokázala alespoň přemoct a neskácet se přímo k zemi. Nebo pro jistotu rovnou na mrtvolu...
"Ninja. Je to nejspíš ninja..." zašeptala ochraptělým, chvějícím se hlasem jedinou myšlenku, jež se jí stále držela.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele Uzumaki_Adi
Vložil Uzumaki_Adi, Pá, 2018-06-08 20:55 | Ninja už: 1663 dní, Příspěvků: 372 | Autor je: Propadlý student akademie

Akane Sugawara
Tým 2
Izumizaki - Márnice

Když Hanako přišla s tím, že by měly mrtvolu ohledat, zježily se Akane i ty nejdrobnější vlásky na hlavě. Představa, že dva zajíci, naprosto nezkušené kunoichi, přijdou do márnice a začnou rozpačitě okukovat mrtvolu jí přišla opravdu absurdní. Jenže celé jejich pátrání bylo nejisté a nahodilé a když už byly tady, musely se přece poohlédnout, jestli nenajdou něco podezřelého.
Role vrchního pátrače se kupodivu ujala iniciativně Hanako a Akane jen stála po jejím boku a snažila se odhalit něco, co by mohla její kolegyně přehlédnout. Ne, že by bylo co. Teprve, když bylo třeba muže otočit, chopila se červenovláska se skrývaným odporem mužova trupu a pomohla Hanako s těžkým tělem.
Když už se zdálo, že pátrání je bezvýsledné, Hanako nakonec přeci jen něco objevila. Zrovna, když upozornila druhou červenovlásku na otvor po jehle nebo čemsi podobném a ta chtěla přistoupit blíž a sama se podívat, objevila se ve dveřích Nozomi-sensei. Vstoupila dovnitř a naprosto běžným konverzačním tónem se začala zajímat o vpich po jehle a o to, co dívky zjistily při svém výzkumu ve městě. Skoro jakoby to drobná žena udělala naschvál, jakoby chtěla vyvést dívky z rovnováhy a nedat to na sobě ani trochu znát. Akane byla natolik pohlcena ponurou atmosférou márnice a Hanačiným počínáním, že přítomnost sensei ani na okamžik nezaznamenala. O několik později si uvědomila, že můžou být jen rády, že přehlédly jen Nozomi a ne vraha, který se plíží kolem a zabíjí dělníky, ale ve chvíli kdy za zády uslyšela kroky a hlas, zastavilo se jí srdce a prudce se otočila s příšerným úlekem v očích.
Zatímco si Nozomi začala prohlížet mrtvolu, musela Akane posbírat dech a nervy, ze kterých jí zůstal maličký třesoucí se uzlíček. Teprve potom byla schopna odpovědět na otázku. ”Ne, že bych právě nedostala infarkt, sensei… Upřímně řečeno, mám pocit, že se nám nepodařilo zjistit nic závratného. Vyzpovídaly jsme několik dělníků a hospodského a dozvěděly jsme se spíš samé nejednoznačné útržky. Všechny oběti prý zemřely v noci a když byly samy. Proto se dělníci preventivně rozhodli chodit po dvojicích, jenže se stejně nějakým nepopsatelným způsobem stalo, že zabitý se nakonec oddělil a odešel někam sám. Prý vždycky řekl něco jako, že ‚musí jít‘… Tarou, Shiro i Kiru. U všech to prý bylo podobné.“ Akane se na chviličku odmlčela, aby si v hlavě srovnala myšlenky. ”Taky jsme se snažily zjistit, proč najednou dochází k hromadnému zvelebování vesnice, ale k tomu nám nikdo nic bližšího neřekl. Prý si to jednoduše přál starosta. Zjistily jsme ale, že dělníci, kteří pracují na opravě, nejsou odsud. Všichni místní obyvatelé bydlí během průběhu oprav někde pryč. Zapomněla jsem na něco?“ otočila se červenovláska k Hanako s dotazem. Nezmínila snad jen to, že potkaly Rena. Ale to může říct později.

Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)

Obrázek uživatele Juukya
Vložil Juukya, Čt, 2018-06-07 23:32 | Ninja už: 3510 dní, Příspěvků: 65 | Autor je: Prostý občan

Saeki Uchiha
Kancelář Hokage

Až v momentě, kdy za ní zapadly dveře Akademie a ona se setkala s chladnými tvářemi svých rodičů, na kterých ale i tak byl náznak úsměvu, Saeki došlo, že to dokázala. Část z ní chtěla vyskočit do vzduchu a křičet radostí, ale ta část byla rychle zadupána jinou, mnohem silnější. Vyměnila si rychlé kývnutí s otcem a pak jí pohled padl na kus kovu, který doteď svírala v dlaních. Její čelenka. Oficiální znak toho, že je kunoichi. Srdce se jí sevřelo pýchou a se slavnostním pocitem si čelenku zavázala kolem hlavy a znovu pohlédla na rodiče, tentokrát na matku. Všimla si jiskřiček, které jí tančily v očích. Pousmála se a vzápětí se přes střechy domů vydala splnit další úkol, tedy navštívit Hokage. Přestože se tímto způsobem pohybovala po vesnici snad od té doby, co uměla chodit, dnes to bylo jiné. Ona se cítila jiná. Mohl za to ten malý kousek kovu. Pousmála se pro sebe, ale ihned vzápětí úsměv opět potlačila. tohle byla emoce, kterou si nemohla dovolit. S novým pocitem odhodlání znovu vyrazila směrem k budově, na které vyčníval obrovský kanji znak pro oheň. Tentokrát už nezklame, ani svůj klan, ani sama sebe.
V momentě, kdy její sandály dopadly na zem v chodbě před kanceláří se zarazila. Na chvíli zavřela oči a zhluboka se nadechla. Je to tady. Její první krok jako ninja. Bezmyšlenkovitě si vjela rukou do vlasů ve snaze je urovnat. S prsty zamotanými do černých pramínků a druhou rukou na klice opět vydechla. Už nebylo co a kam odkládat. Plna očekávání, co asi přinese další den zvedla ruku a zaklepala na dveře.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Čt, 2018-06-07 18:36 | Ninja už: 3775 dní, Příspěvků: 3079 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Taky ne,“ zakroutil Ren hlavou, když mu Natsuko dotaz oplatila, načež se jal dívkám odpovědět, ale ty tam už dávno nebyly.
„Eh?“ zamrkal chlapec překvapeně, ale to už na něho promluvil hospodský.
„Z daleka, teishu-san,“ usmál se zářivě na muže, načež zalovil v kapse.
„Tady jsou peníze, bylo to moc dobré!“ položil na pult před sebe to, co si spolu s Natsuko vysloužili svou předchozí produkcí, a seskočil z barové židle.
„Natsuko-chan, budu muset jít,“ usmál se na dívenku Ren mile, „ještě se ale určitě uvidíme~!“ zvedl dlaň na pozdrav a věnoval holčičce poslední zářivý úsměv, načež se prostě otočil a vykročil si to pryč. Ať už se za ním dívka vydala nebo ne, venku ho nenašla. Jediné, co tam po Renovi zůstalo, bylo psaní na dveřích hospody.

Takuya Riko
Tým 11
Náměstí s fontánou
„To teda ne!“ protestoval černovlásek, „nikam nejdu, dokud toho chlapa nedostanu, jasný?“ zamračil se odhodlaně a nesmlouvavě.
„Je mi fuk co je správný nebo ne! Já se nikdy nevzdám, ať si vostatní řikaj co chtěj! To je moje cesta ninji, jasný!?“ řekl a dloubl se při tom palcem do prsou. V očích mu při tom jasně žhnul jakýsi plamen, jako kdyby se snažil vypálit chlapcova slova do nějakého neviditelného kamene.
To, co řekl, znělo sice hloupě a nadutě, ale tak, jak ta slova Takuya myslel, jak je cítil, bylo něco jiného, než pouha hloupost a krátkozrakost, ať už to pro něho mělo jakékoliv následky.
„Huh?“ zamrkal pak ale genin, když ho jeho parťačka upozornila na fakt, že se ta fontána někomu podobala.
„Jo no, toho šmejda. Proč?“ prohlédl si znovu sochu, načež se s povytaženým obočím obrátil zpátky na Onigiri.


Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Út, 2018-06-05 20:49 | Ninja už: 1380 dní, Příspěvků: 451 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Naoko
Tým 5

Kůly na jezeře
Když Naoko doskočila na poslední kůl před suchou zemí, ozval se zvuk, po kterém dívka strnula na místě a s nevěřícným pohledem se otočila. Dobré dvě vteřiny hleděla na mokrou Suzume, než jí došlo, že ten zvuk vydala ona.
'Kya?'
Zopakovala si v duchu a vyprskla smíchy tak, že se zapotácela na kůlu, jak se musela popadnout za břicho a bez jakékoliv kontroly přepadla dozadu. Druhá Naoko, která byla moc zabraná do zvládnutí úkolu nic nezaslechla, ale vycítila nebezpečí a přiskočila, aby na poslední chvíli padající Naoko chytila za nohy, aby nespadla.
"Co to do tebe vjelo, baka?!"
Zanadávala černovláska držící černovlásku za nohy a ta se zmítala v neustávajících křečích smíchu, který neustával. Obě dívky vypadali jako kyvadlo, protože jedna neměla dost síly, aby druhou vytáhla a ta druhá se nemohla přestat smát. Naoko se vyznačovala tím, že si vybudovala tak silný cynismus, že se nesmála skoro nikdy, ale tohle v ní prolomilo všechny zábrany.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2018-06-05 16:30 | Ninja už: 3995 dní, Příspěvků: 1733 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Suzume Tachibana
Týmu 5
Jezero
„Daruma co?“ zamračila se žena, když si něco uvědomila. Na Naoko byl tohle až moc velký nesmysl, jenže už bylo pozdě. Její noha šlápla do prázdna.
„Kya!“ vyjekla, jak začala padat. Ještě ve vzduchu se vzpamatovala, protože se musela potýkat s Akihirovými shurikeny, které jen tak tak vykryla kunaiem, doskočila na hladinu, až vyšplíchla voda. ‚K-kusoo! Takhle se nechat nachytat! Málem jsem zahučela do vody! U všech kage, snad mě neslyšeli!‘ zahleděla se směrem ke svým žákům. ‚Ten zatracenej kůl byl jen o kousek vedle! Zatracený genjustu!‘

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Takuyo,“ kousla se do rtu dívka. Zase chtěl jít hledat bestii. „Ten muž je nad naše síly. Kdyby tam nebyl Kumaru, rozporcoval by nás. Jde nám přeci o výsledek, ne o to, jak to uděláme,“ snažila se ho přesvědčit. „Pojď se prosím vrátit. Musíme vymyslet, co a jak, a víc hlav víc ví. Tu slečnu můžeme hlídat, až se rozední. Není součástí tréninku ninji také odpočinek?“ dala si ruce v bok, načež se zarazila.
„Ta socha,“ vzhlédla a zamračila se. „Nepřipomíná ti někoho?“

Smrt na stavbě

Natsuko, hospodský, dělníci
Tým 2
Vesnice Izumizaki, hospoda
„Ne,“ zavrtěla hlavou dívka překvapeně. „A ty jsi kunoichi?“ zeptala se na oplátku, i když nevěděla, co to slovo znamená.
„Hele prcku, kde ty ses tu vlastně vzal?“ nechápal barman. „Nikdy jsem tě tu neviděl.“

„Lékařské jehle?“ prošla okolo Hanako z ničeho nic Nozomi, přitáhla si židličku ke stolu a postavila se na ni, aby viděla na mrtvolu mezi nimi. „Hm, máš pravdu,“ dotkla se vpichu rukou oblečenou v gumové rukavici. „Co jste se dozvěděly?“

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Po, 2018-06-04 17:21 | Ninja už: 1861 dní, Příspěvků: 324 | Autor je: Pěstitel rýže

Shin Mizukin
tým 12
Shinův domov->cvičiště
"Ne díky, jestli do sebe nacpu ještě jednu placku tak tvůj jediný syn praskne jako měchuřina.."Odpověděl s povzdechem Shin usazený u snídaně na dotaz ,jestli nechce ještě přidat.Se svými rodiči se neviděl příliš často, ale když zrovna byli ve vesnici,tak se ho jeho matka pokoušela pokaždé vykrmit jako kdyby ho chtěla prodat řezníkovi."Vždyť jsi hubený jako ty tvoje zbraně,se kterýma si pořád hraješ!Zbytek ti zabalím,ať máš něco na svačinu."Zahudrovala jeho matka tónem,který znamenal,že jakýkoli odpor je marný, což vyvolalo další povzdech.Díky příjezdu rodičů bylo dnes u Mizukinů až moc plno,takže se Shin co nejrychleji sbalil a odporoučel se pryč ještě napůl neoblečený.
"Lidé..."Pomyslel si blonďák a zapnul si svou černou mikinu.Zbyl mu ještě nějaký čas,takže nijak nepospíchal a cestou přemýšlel nad noční můrou co se mu v noci zdála.Moc si z ní nepamatoval, jen že byl v podzemí a všude bylo plno pařátů a drápů.Otřásl se nad tou vzpomínkou a své myšlenky přesměroval na to,co ho dneska asi čeká.Když dorazil na cvičiště mávl na Tokuneho a popřál dobré ráno senseiovi řadujícímu na větvi stromu."Shin Mizukin se hlásí!A doufá,že se dneska nebude nic malovat."Poznamenal trpce a postavil se vedle Tokuneho.


Obrázek uživatele Akihiro
Vložil Akihiro, So, 2018-06-02 19:22 | Ninja už: 3785 dní, Příspěvků: 377 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Prostý občan

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou

Všichni společně postupovali docela rychle, ale Suzume jim vítězství nechtěla jen tak přenechat. Nešla sice do toho úplně naplno, ale ani v podstatě nemusela.
Plán Naoko nebyl špatný. Nebylo tu moc možností, jak se pastím vyhnout a když už nic, alespoň by to postup jejich senseiky dosti stížilo. Akihiro měl však jiné obavy. Za celou dobu nebylo řečeno, že by i Suzume měla povinnost se pohybovat po kůlech a to byla dosti zásadní věc, která by tento plán mohla ovlivnit.
Plavovlásek se jen trochu ušklíbl nad tím, co Miki prováděl. Ten si neuměl ani na chvíli zachovat vážnou tvař.
"No to jsme rádi, ale zkus si tento status udržet až na břeh" Prohodil trochu ironicky Akihiro, ale už z tónů hlasu bylo znát, že to nijak ofenzivně nemyslel.
Hned na to se prudce otočil a vymrštil několik (5) shurikenů proti Suzume. Nebyl to sice kdoví jak skvělý útok, ale jako rozptýlení to bylo ideální. Když se to navíc propojilo s pastí od Naoko, rozhodně neponechávali nic náhodně. Teď už zbývalo jen dosáhnout břehu.

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Čt, 2018-05-31 20:08 | Ninja už: 2123 dní, Příspěvků: 699 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Midori Hyuuga
Tým 1
Les

Když byla její výpověď tak chladně doplněna, nevědomky sebou škubla a pohledem uhnula kamsi bokem. Těžko říct, co si v tu chvíli myslela, ale to, jak zajímavé je lesní podloží po vypálení, zřejmě ne. Vypustila tak ten fakt, že se mladík stále přibližuje k bezbrannému Inuzukovi s velice nebezpečným výrazem ve tváři.
Když se jakž takž vzpamatovala, věnovala svou pozornost spíše Kasumi a nejen proto, že s ní vlastně vedla něco jako rozhovor, ale taky proto, že jí její úsměv trochu uklidnil. Dal naději, že bude všechno v pořádku. A pak přišel další šok. Kasumi se neusmívá. Uzemnilo jí to na delší dobu, než by byla ochotná přiznat sama sobě, natož někomu jinému. Ovšem také se začala zvedat a přestože jí to trvalo déle, než druhé dívce, stála na trošku se třesoucích nohou připravená vyrazit k vesnici, tedy na druhou stranu od místa, kam se vydat chtěla. Ovšem znovunabitá energií taky nebyla.
Tu energii, nebo spíše další příliv adrenalinu, obstarala až tlumená rána od místa, kde se nacházel Kaito s Inuzukou. Rychleji, než by od sebe čekala, se otočila a nějak se dostala až k nim. Vytřeštila oči, když jí došlo, co výjev před ní znamená a ztěžka polkla. "Nevěřila jsem, že by to došlo až tak daleko... Byla jsem roztržitá..." Nervózně si skousla ret a jemně, beze slov, položila ruku chlapci na rameno. Snad snaha vytrhnout jej z toho šoku nebo tak něco. Ve druhé ruce stále ona lanka. "Tak zřejmě pár vteřin ještě ztratíme..."

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, St, 2018-05-30 20:56 | Ninja už: 3560 dní, Příspěvků: 558 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice

Vlasy se jí na zátylku zježily, když Akane trhla dveřmi vedoucími do márnice, až rezavé panty zaskřípěly.
Být na hřbitově nebylo nic hrozného, nakonec ani schátralá márnice s oloupanou fasádou nebyla tak strašná. Kdyby v ní ovšem neležela mrtvola.
Hanako naskočila husí kůže při představě mrtvého těla. Nikdy nikoho mtrvého neviděla a nikdy po tom nijak zvlášť neprahla. Vždyť ani nevěděly, jak bude mrtvola vypadat. Jestli bude v pořádku, znetvořená nebo jinak pohmožděná... Rudovláska zavrtěla hlavou, aby tok děsivých myšlenek přerušila a s hlubokým nádechem vešla dovnitř.
V márnici bylo přítmí. Jediným zdrojem světla bylo malé okno na protější zdi a pár paprsků, jež pronikaly skrze otevřené dveře. Vzduch byl vlhký, chladný a prosycený mrtvolným zápachem. Hanako přeběhl mráz po zádech, když jí cestující pohled padl na siluetu těla. Musela v duchu napočítat do pěti, aby uklidnila své nervy napjaté jako struny a dodala si odvahy k mrtvole zamířit.
Postarší muž, jehož tělo leželo na kamenné desce, na první pohled vypadal, jako by jen tvrdě spal. Hanako se přitom zjištění nepatrně ulevilo, ačkoliv tísnivý pocit z vědomí, že jde o mrtvého, ji stále částečně tížil. Jenomže co měly dělat teď? Ani jedna z nich nebyla zkušený lékařský shinobi, aby mohly určit příčinu smrti a z pouhého zírání na nic přijít nemohly.
"Musíme ho ohledat," hlesla téměř neslyšně, a přesto se její hlas v ozvěně vrátil zpátky. Vlasy se jí znovu naježily, když zaslechla svá vlastní slova říkajícího něco takového.
Ohledat mtvého. Opravdu to dokázala vyslovit?
Rudovláska stočila pohled na dívku vedle sebe pro ujištění, že s tím souhlasí. Poté se znovu zhluboka nadechla, aby ztišila své divoce tlukoucí srdce, a roztřesenou rukou se mrtvoly dotkla.
"Oihmf-" potlačila nutkání vypísknout, když se její kůže setkala s chladnou pokožkou mrtvého.
Sahat na někoho cizího pro ni bylo samo o sobě těžké, osahávat někoho mrtvého byla však úplně jiná úroveň obtížnosti. Ale když už to jednou navrhla a dokonce s tím i začala, musela to i dokonat.
Hanako několikrát zrychleně vydechla a po tváři jí sjela kapka studeného potu, když postupně odhrnovala kousky oblečení na mužově těle a snažila se najít stopy po útoku. Ale ať se snažila sebevíc, nic neviděla. Kromě starých jizev a sem tam nějaké odřeniny ze stavby bylo tělo naprosto v pořádku.
Hanako hluboce vydechla, svěsila paže podél těla a o krok od kamenné desky ustoupila. Tohle bylo opravdu zvláštní. Někdo tu vraždil starší dělníky, ale bez jediné stopy. Venku na místě činu i na mrtvole nebylo vůbec nic, co by jim mohlo pomoci viníka odhalit. Jediné, co až doposud měly, bylo jen podezření, že to dělá nějaký nukenin.
Ponořená ve víru myšlenek se nevědomky zamračila.
Tohle přeci nebylo možné! Každý čin po sobě zanechal následek, i kdyby jen malý, nepatrný. Ale nějaký ano!
Hanako znovu přistoupila k mrtvole a začalaji prohledávat. Vyhrnuté tričko až pod bradu, otočení mrtvého na bok, aby mohla prohlédnout pořádně i záda, dokonce mu z nohou sundala boty a probírala se mu šedivýma vlasama ve snaze cokoliv najít. Nezastavil ji ani pocit odporu, když mrtvému zaklonila hlavu a začala mu zkoumat vnitřek úst. Ale všechno se zdálo v pořádku. Pokud to tedy mohla se svými minimálními znalostmi vůbec posoudit.
"Nic tu není," konstatovala nakonec, když tělo převalily zpět na záda a Hanako zůstala na mrtvolu bezradně zírat. Čím dělé však na muže s popelavou barvou kůže hleděla, tím více se mračila. její oči celou dobu lpěly na malé tečce, jež odhaloval shrnutý rukáv.
Rudovláska se k malé rance sehnula. Při prvním ohledání mrtvého odhrnula rukáv jen trochu, takže vpich zůstal skrytý. A když na něj narazila podruhé, zápalu horečnatosti to považovala za pouhé hmyzí bodnutí. Jenomže při důkladnějším pohledu si uvědomila, že na to je ranka příliš velká a pravidelná.
Hanako k tečce přiložila ukazováček s palcem a opatrně kůži kolem ní natáhla. Na senbon to byla příliš drobná ranka. Oproti klasické jehle, kterou doma zašívala prasklé oblečení, byla ovšem větší. Od čeho mohla tedy být? Rukáv stáhla zpět na své místo a s narovnáním se pohlédla na Akane.
"Myslím, že je to vpich po jehle. Lékařské."

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, St, 2018-05-30 19:10 | Ninja už: 1380 dní, Příspěvků: 451 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Kaito Sarutobi
Tým 1

V lese
Chlapec došel k Inuzukovu tělu a nespouštěl z něho nenávistný pohled. Bylo to tady. Konečně dostal šanci zabít tohohle vraha. Ten muž byl šílený a bylo třeba se ho zbavit, dokud byla šance. Kvůli pískání v uších, které právě vyplňovalo celou jeho hlavu, neměla Kasumina slova žádný vliv. Chlapec vnímal jenom svojí oběť a svou nenávist, která se dožadovala krvavé oběti. Ještě nikdy necítil takovou nenávist a proto nebyl připraven se jí nějak bránit. Rudovlásek poklekl u těla a roztřesenou rukou mu změřil puls, aby se ujistil, že stále ještě žije. Puls byl sice slabý, ale byl tam. Práce ještě nebyla u konce. Kaito pozvedl kunai nad sebe, sevřel ho oběma rukama a s šíleným výkřikem bodl.
Okolím se rozlehla tlumená rána a Kaito se celý roztřesený svalil z kleku na zadek. Kunai byl zaražený do hlíny, těsně vedle Inuzukova krku, takže chlapec musel vyhrát nad vražednou nenávistí v posledním možném okamžiku.
"K..kuso..,"
vydal ze sebe tiše a jako v nějakém šoku sledoval kunai, kterým zabil hlínu. Celý se třásl a měl zrychlený dech.

Obrázek uživatele ʭSasuke Uchihaʭ
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Út, 2018-05-29 23:10 | Ninja už: 2218 dní, Příspěvků: 632 | Autor je: Recepční v lázních

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
v lese

Vyslechla si výpověď své kamarádky a když jí Kaito upřesnil, že mají jednoduše nechat HOmuru kde je, vůbec se jí to nelíbilo. Od Midori to totiž znělo, že ani on by to nemusel zvládnout. Věděla, že rozkazy jsou rozkazy a byla si zcela jistá, že by jí řekl, ať nepřemýšlí o hovadinách a pohne sebou směrem k vesnici, přesto sváděla boj s vnitřním neklidem. Nic teď nechtěla víc, než vědět, že je ten paličatý a horkokrevný chlap v pořádku. Ani si neuvědomovala jak si na něj za tu dobu co patřila do tohohle týmu zvykla. Její myšlenky byly na pochodu a tak si vůbec nevšimla co se děje s Kaitem. Nějak předpokládala, že ho jde prostě spoustat a dává pozor, aby na něj náhodou znovu nevyletěl, kdyby přišel k sobě. Sama nikdy nikoho nezabila a v tom sletu všech událostí si vůbec neuvědomila, že tohle je něco, o co by mu mohlo jít. Spíš si ho jen tak prohlédla, zatím co si prokřupávala záda a říkala si, jestli je vážně v pořádku věřit nějakému klukovi kterého našli někde v kovárně. Přece jen byla už taková - obezřetná. Ale Homura obvykle věděl co dělá, právě teď jim pomohl, takže ať už proto, že jsou na stejné lodi, nebo proto že je přítel by se měli držet spolu.
"Vykopl dveře, to je mu podobný," usmála se trochu, což u ní bylo neobvyklé, ale ve skutečnosti tím zakrývala všechen strach z toho, co by se mu mohlo stát. Vživotě by Kasumi nenapadlo, že bude doufat, že ještě uslyší nějakou podobně otravnou historku o tom, jak zase všechno zničil jen co někam přišel.
"K vesnici už to nebude daleko, musíme sebou pohnout, nechci ztrácet jedinou vteřinu," narovnala se a přes to, že byla zraněná a vyčerpaná, vypadala, jako by právě sebrala novou energii, aby vyrazili k cíli. Teprve po té začala věnovat pozornost tomu, že Kaito vypadá divně, udělala několik kroků k němu a promluvila.
"Kaito, jo? Já jsem Kasumi," zfoukla rychle nějaké představování, "seš celej? Seš v pohodě?" Ujistila se, protože chtěla vyrazit a on tady mezitím hypnotizoval Inuzuku a vypadal vážně vztekle. Začínalo jí docházet, že se něco děje.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Obrázek uživatele Uzumaki_Adi
Vložil Uzumaki_Adi, Po, 2018-05-28 08:23 | Ninja už: 1663 dní, Příspěvků: 372 | Autor je: Propadlý student akademie

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki > Hřbitov

Jestli se Akane něco dařilo líp než Hanako bylo to možná vypadat klidněji. Uvnitř se v ní ovšem stupňovala znepokojivá nervozita čím víc se blížily na okraj města, kde se hřbitov pod terčíkem na mapě měl skrývat. Kdyby jen tušila jakými myšlenkami se Hanako zaobírá, vyděsila by se. V tuhle chvíli si připadala všelijak, ale rozhodně ne jako zkušený ninja. Ze všeho nejhorší bylo, že vlastně nikdy neviděla mrtvého člověka. A do takového zážitku se upřímně ani nehrnula.
Po několika minutách chůze začaly domky řídnout a cesta, po které dívky kráčely, se vinula mezi starými zkroucenými stromy. O chviličku později se již objevila pobořená zchátralá hřbitovní zídka se zrezivělou brankou, dokořán otevřenou. Akane potřebovala dodat odvahu Hanako i sobě, takže svižným krokem prošla brankou na hřbitov. Ošklivá hranatá budova s odlupující se omítkou musela být márnice.
Její dveře byly zavřené a červenovláska si uvědomila, že otevřít je bude pravděpodobně nejtěžší čin v jejím životě. Ale už nebylo cesty zpět. Letmo se podívala přes rameno na Hanako za svými zády a potom škubla klikou k sobě.

Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)

Obrázek uživatele Leon. S. Uchiha
Vložil Leon. S. Uchiha, So, 2018-05-26 10:07 | Ninja už: 2053 dní, Příspěvků: 1248 | Autor je: Recepční v lázních

Tokune Wakamuro
Tím 12
Domov--->Cvičisko

Ráno som sa zobudil už zavčasu. Plný energie som sa najedol, vyčistil zuby a obliekol si biele tričko so znakom konohy, čierne nohavice, sandále a nasadil čelenku so znakom. Zbalil som si nejaaké veci, presnejšie jedlo a vodu. Nevedel som, čo mám od nového senseia očakávať, no pri tréningu som v minulosti vždy vyhladol a vysmädol. Potom som vyrazil. Na ulici som míňal obchody a pár ľudí, nebolo ich ešte veľa, kedže bolo ráno.
,,Dobré ráno!" pozdravil som sa senseiovi z akadémie. Spýtal sa ma ako sa mi darí a že kam mám namierené. Odpovedal som mu, že na cvičisko. Potom sme sa rozlúčili, lebo sme sa obaja ponáhľali. Dorazil som na cvičisko a sensei tam už bol. Oblečený v kimone, to naznačovalo nejaký skvelý tréning, už som sa nevedel dočkať.
Ah, dúfam, že sa mu tá kniha páči, pomyslel som si.
,,Ohayo, sensei!" pozdravil som sa s úsmevom na tvári. Pridal som sa k nemu v čakaní na ostatných.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Čt, 2018-05-24 21:55 | Ninja už: 1879 dní, Příspěvků: 550 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Miki Hakumei, tým 5

Otočil se na sensei zrovna v momentu, kdy se lehce vypořádala s klony. Radši to nekomentoval a pokračoval dál ve skákání na kůlech. Teď už to byl boj kdo z koho. Zda-li z nich bude pochoutka pro Suzume, nebo se dostanou na druhý konec trasy a začne jim nové peklo.
Během pár vteřin se v hlavince Naoko vytvořil plán, kterého by si Miki ani nevšiml, dokud se neozval nějaký výbuch. Chudák leknutím si prohodil kůly a dopadl na neoznačený. Ozvalo se přiškrcené vyjeknutí. Avšak se nenechal nějak extra rozhodit, rychle se odrazil a vyskočil na nějaký kůl. V tuto chvíli se nezajímal o barvu, hlavně že tam byla barva a on se nezboří do vody.
"Žiju!" informoval pobaveně své kolegy. Né že by je nějak zajímal, ale pokusit se navázat přátelskou konverzaci mu museli strpět. Po očku shlédl dění za ním. Vsadil by svoje brýle, že ty kůly byly jinak rozmístěné. Koukl na Naoko, ta holčina ho snad nepřestane udivovat.
Neztrácel čas a vydal se na další cestu. Už byl tak blízko a přitom tak daleko.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, St, 2018-05-23 13:05 | Ninja už: 2732 dní, Příspěvků: 724 | Autor je: Prostý občan

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Dům -> cvičiště

Danno se nakonec rozloučil i s posledním žákem a sám se odebral do postele. S uklízením se neobtěžoval, na to bude času dost. Měl z toho setkání dobrý pocit.

Na druhý den už v sedm čekal na cvičišti. Seděl na silné větvi jednoho ze stromů, nohy volně spuštěné dolů a četl si knihu, kterou mu včera přinesl Tokune. Byl na dvacáté stránce a upřímně doufal, že se příběh už konečně rozhýbe. Názvy kapitol vypadaly zajímavě a doufal, že to samé bude platit i o jejich obsahu.

Byl oblečený v tmavě modrém kimonu, bos a nevypadalo to, že by u sebe měl jakoukoliv výbavu. Čekal, až se jeho trojice objeví. Těšil se na první trénink s nimi. A hlavně na to, co dalšího mu o sobě řeknou.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, Út, 2018-05-22 18:24 | Ninja už: 3560 dní, Příspěvků: 558 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice

Ovlivněná slabými mrákoty, které se o ni pokoušely ihned poté, co Akane její návrh odsouhlasila, sklopila pohled k mapě v rudovlásčiných rukách a zamlženým pohledem se zadívala na místo označené křížkem. Zdejší hřbitov, kde byla i márnice s uloženými těly, nebyla přímo ve vesnici, ale v lese hned vedle ní. Takže nejen, že musely jít na hřbitov, který patrně patřil ještě mezi ty staré, schátralé a děsivé, a že musely mezi mrtvá těla, ke všemu ještě musely mimo vesnici do lesa. Mohlo to být ještě lepší?
Hanako jen silou vůle potlačila mdloby, v níž se mrákoty proměnily ihned poté, co jí všechny souvislosti došly a rozechvělýma očima pohlédla zpátky na Akane, která na nic nečekala a rovnou ke hřbitovu vyrazila. Hanako na sucho polkla, ale ihned týmovou kolegyni doběhla. Je přeci kunoichi, tak se nemůže bát obyčejného lesa. Nebo hřbitova. Anebo mrtvoly... Dívka se nepatrně otřásla při představě mrtvých těl v temné, vlhké místnosti s mizerným osvětlením a vrzajícími dveřmi. Rychle se však utěšila myšlenkou, že Akane byla přeci jen zkušenější ninja než ona, už nějakou dobu fungovala v týmu s Renem a Nozomi, takže se rozhodně neměla čeho obávat. Co se jim ostatně mohla asi tak stát?

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Pá, 2018-05-18 23:14 | Ninja už: 3775 dní, Příspěvků: 3079 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Takuya Riko
Tým 11
Ulice a střechy Kasugawy > Náměstí s fontánou
Takuya seskočil ze střechy na ulici a několikrát se rozhlédl kolem dokola. Ani tady to nepoznával.
„Kuso! Todle město je bludiště!“ odfrkl si černovlásek, když tu se zarazil. Přímo před sebou ho spatřil. Bestii! V chlapci nejprve hrklo, ale hned na to se opět chopil své téměř nekonečné kuráže a zápalu a natáhl se přes rameno po Anikim.
„Tak tady se-!“ spustil černovlásek, ale nedořekl. Mrak odplul a Bestii osvítil měsíční svit, který odhalil, že to vlastně vůbec Bestie nebyla. Byla to ta fontána, kterou Takuya hledal.
Mladík na ni chvilku jen zaraženě civěl, načež sebou mírně škubl, jak mu Onigiri položila ruku na rameno.
„Oni-chan?“ zamrkal černovlásek, načež se vzpůrně ušklíbl, „ani nápad! Nikam nejdu dokud nenajdu toho šmejda nebo aspoň tu holku!“ založil si ruce tvrdohlavě na prsou.


Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Čt, 2018-05-17 17:46 | Ninja už: 3504 dní, Příspěvků: 1336 | Autor je: Prostý občan

Bestie z Kasugawy

"Mám pocit, že tohle bylo trochu přísné, pořád jsou to přeci jen děti." Poznamenal seržant Moki, když stoupali po schodech vzhůru.
"Hmmm...oba moji senseiové na mě byli také trochu přísní. Vždycky chtěli, abych za každých okolností vše plnil na sto dvacet procent a vždy dělal, co se mi řeklo." Odpověděl Kumaru, když došli do patra velitelské kanceláře.
"Má tohle nějakou pointu?" Zeptal se seržant a tvářil se dost podezřívavě.
Z kuchyňky vykoukl Kenzo. Měl uslzené oči a strhanou tvář.
"Seržante? Slyšel jsem, že to dnes moc nedopadlo..."
"Ano, to je pravda. Udělejte nám prosím kávu a jděte se vyspat Kenzo, vypadáte příšerně." Řekl Moki a promnul si oční víčka.
Mladík opět zmizel v kuchyňce a z místnůstky byl po chvíli slyšet zvuk rychlovarné konvice.
Když muži dostali svoji vysněnou kávu, Kumaru si usrkl a dal se opět do řeči.
"Moje pointa je v tom, že časy mého mládí a jejich se zas tak neliší. Náš Takuya věčně neposlouchá, věci které neobsahují boj a sekání do něčeho ho prostě nebaví a nedělá je na sto procent. Což je vážně špatně, protože to není zrovna nejbystřejší hoch. Připomíná mi jednoho chlapce z Mlžné, kterého jsem kdysi potkal."
Jounin si znovu usrkl kávy a odmlčel se.
"Co se s tím chlapcem stalo?" Zeptal se seržant.
"Hmmm...Zabil jsem ho. Byl to první člověk, kterému jsem vzal život. Stejně jako náš Takuya mlel něco o tom, jak bude největší z Kagů a všechny ty naivní dětské hlouposti. Neposlech svého senseie a zaútočil na mě. Mohlo mu být tak deset, maximálně dvanáct. Ani se tomu nedalo říkat souboj jak rychlé to bylo."
Seržant si povzdech a zadíval se do do svého hrnku.
"Musíte vést opravdu smutné životy."
"Hmmm...je to břímě, které dříve či později musí nést každý opravdový shinobi. Pokud se tedy hned na začátku nastanete oním naivním klukem co se nechá zabít během tří vteřin." Jouninův hlas byl plný hořkosti.
"To jste nikdy neměl takové sny?" Zeptal se policista. Kumaru tuhle otázku očekával, opravdu se nabízela.
"Hmmm, upřímně? Nikdy...vždy jsem se držel při zemi. V té době jsem měl hrůzu z toho, že bych měl vést ostatní. Nevěřil jsem, že by mě vůbec mohl někdo respektovat. Nebyl jsem tehdy příliš dobrý ninja.
Snažil jsem se jen dohnat svého rivala a to ostatní už přišlo samo."

Mezi tím se Onigiri s vekou dávkou štěstí povedlo Takuyu najít.
Fontána během noci nebyla spuštěná a kamenná postava válečníka tak nesvírala své vodní kopí jako během včerejšího slunečného dne.
Zvláštní ale bylo to, že pokud jste si odmysleli dlouhý plášť a kápi, byla soška náramně podobná Bestii se kterou se během požáru střetli.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, St, 2018-05-16 22:18 | Ninja už: 3995 dní, Příspěvků: 1733 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri byla připravená se Kenza zastat, že to tak určitě nemyslel, ale když začali oba muži mluvit, dívka sebou jen trhla a nevěřícně na ně zírala. Tohle nebylo fér! Oba se na ni sesypali, jako kdyby mohla za všechno, co se ve městě děje. Jako kdyby ona sama nesehnala informací dost. Jako kdyby se nesnažila sehnat přespání. Copak mohla za to, že byl Kenzo urážlivka? A že Takuya Kumarovi pořádně neřekl všechno? Jak dlouho černovláska znal?
Zatnula ruce v pěst a do očí jí padl stín ofiny, jak sklopila hlavu. Tolik jim tohle všechno chtěla říct, ale neudělala to. Nemohla a ani nechtěla.
Pak se otočila na patě a rychlými kroky vyrazila ke vstupním dveřím stanice. „Najdu Takuyu a přivedu ho zpátky. A zas tak hloupá nejsem, abych křičela v noci po ulicích. Užijte si kávu.“
S tím vyběhla ven a výskokem pomocí chakry se dostala na střechu protějšího domu. Z ptačí perspektivy se bude hledat lépe.
‚Baka Moki-san, baka-sensei,‘ otřela si předloktím slzy a zamračila se. Musela se přestat rozptylovat. Její prioritou bylo najít kamaráda dřív než bestie a dostat ho do bezpečí. Měla o něj strach.
Zahlédla ho dříve, než doufala. Seděl na střeše budovy asi deset domů od ní. Pak se zvednul a vydal se dál.
Onigiri se konečně usmála a vyrazila pomocí shunshinu za ním.
„Takuyo,“ položila mu ruku na rameno, když se zastavil. „Měli bychom jít zpátky na stanici. Není rozumné tu takhle pobíhat,“ vysvětlila mu smířlivě. „Ale jinak naprosto chápu, proč jsi se naštval.“

Obrázek uživatele Uzumaki_Adi
Vložil Uzumaki_Adi, Po, 2018-05-14 21:32 | Ninja už: 1663 dní, Příspěvků: 372 | Autor je: Propadlý student akademie

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki > Márnice

Zatímco dívka čekala na Hanačinu odpovědět, sledovala po očku s téměř zvráceným zaujetím, jak se mění barvy dívčina obličeje. Už kunoichi nějakou tu chvíli znala, ale nikdy jí nepřestalo udivovat, jak může být tak přecitlivělá. A také kolik odstínů dokáže její kůže vystřídat za několik minut.
Když se Hanako konečně vymáčkla, Akane přeběhl mráz po zádech. Márnice. Už jen ten název věstí skvělé povyražení. Už se těším na pokec s mrtvolami. proběhlo červenovlásce hlavou několik ironicky posměvačných myšlenek, které se snažily zakrýt skutečnost, jak je najednou nesvá. "To asi není vůbec špatný nápad, Hanako. I když se mi na takové příjemné místo zrovna dvakrát nechce." Poslední větu pronesla ponurým hlasem, který dobarvil atmosféru jejich pohřebního rozhovoru.
Nicméně, nemělo cenu otálet. Rudovláska rozložila lehce pomačkanou mapu a rychle našla symbol značící hřbitov, u kterého se márnice jistě bude nalézat. Pak s mapou v ruce a pohledem zabořeným do změti ulic vyrazila mlčíc správným směrem.

Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2018-05-06 15:47 | Ninja už: 3775 dní, Příspěvků: 3079 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Takuya Riko
Tým 11
Ulice a střechy Kasugawy
„VLEZTE MI NA ZÁDA! JÁ TU PRACUJU JASNÝ!?“ zahulákal na rozlícené občany Takuya nazpátek, když po něm jeden pán hodil i láhev, a dál se hnal ulicí, ignorujíc nadávky a stížnosti.
„Kuso, ten šmejd nechce vylízt!“ zastavil se na střeše jednoho vyššího domu v podřepu, rozhlížející se po městě. Poraněná noha ho bolela, ale on toho nedbal. Nehodlal se vrátit, dokud tu něčeho nedokáže!
Je všude. A zároveň nikde...
Když si černovlásek vzpomněl na ta slova, vytanul mu na mysli i obrázek dívky, od které je slyšel.
Děvče zvané Rin, s každým okem jiným a ošklivou jizvou na krku.
Černovlásek ještě chvíli mlčky civěl do temnoty noční Kasugawy, načež se zamračil procedil skrz zuby otrávené syknutí.
Hned na to se odrazil a vydal se hledat onu fontánu, kde se s rusovláskou poprvé potkal. Nic lepšího ho nenapadlo a bylo to lepší, než běhat další hodinu po městě a honit se za ničím.


Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Ne, 2018-05-06 15:18 | Ninja už: 3504 dní, Příspěvků: 1336 | Autor je: Prostý občan

Bestie z Kasugawy

Kumaru dívce pozorně naslouchal, ale neřekl ani slovo. Nepovažoval to prostě za nutné, protože místní poměry znal mnohem lépe seržant Moki. Ten se také ujal vysvětlení situace.
"Kenzo je...velmi komplikovaný mladík. Obávám se, že někdo s povahou Takuyi-kun je na něj trochu moc." Řekl omluvným hlasem. "Mám pocit, že se mu v minulosti muselo stát něco strašného a proto je tak nesvůj. Přijde mi ještě tajemnější než kapitán Ueda. Co se té dívky týče..." Jak změnil téma, změnil se i jeho výraz v obličeji z omluvného na zamračený.
"To já jsem poslal Takuyu-kun za tou dívkou. Právě proto, že máme podezření, že by něco mohla vědět. A jak jsem již vysvětloval, nejmenuje se Rin, je to jen její přezdívka. Nikdo nezná její jméno, adresu má registrovanou na radnici! Před policií utíká, proto jsem ho poslal samotného. Nezpochybňujte naše metody slečno, chyba je na vaší straně."
I když se seržant mračil a zněl velmi dotčeně, pořád vypadal jako velký dobrák. Což se rozhodně nedalo říci o nespokojeném jouninovi, stojícím po jeho pravici.
"Hmmm...Onigiri, říkal jsem vám ať spolu proberete všechno co víme a seženete nám nějaké místo, kde nejenom přespíme, ale kde se můžeme připravit na večer, protože ten vzkaz od Bestie byl dost jasný. Nic z toho jste neudělali! Navíc tu vyvoláváte hádky a ten trouba byl jediný, kdo s tou dívkou mluvil, nic nám pořádně neřekl a teď je kdoví kde! Takže teď máš dvě možnosti, Onigiri. Buď půjdeš s námi nahoru, počkáš až tady se seržantem dopijeme tu slavnou Kenzovu kávu a počkáme na toho troubu. Nebo budeš jako on zbytečně pobíhat ve tři ráno po dvousettisícovém městě a všude hulákat. Tím, že šel ven sám, velmi riskuje. Jestli si ho Bestie odchytí..." Svůj nezvykle dlouhý monolog zakončil povzdechnutím a pomalým krokem se vydal vzhůru po schodech. Seržant ho hned následoval.
"Mimochodem můžete přespat u mě, co se syn odstěhoval máme v domě spousty místa, velice se omlouvám, že mě to nenapadlo dřív." Nabídl se Moki.
Mezi tím běhal Takuya po městě a řádně hulákal. Některým lidem v patrových domech došla s narušitelem nočního klidu trpělivost, začali otevírat okna a křičet nadávky pro změnu oni na něj. Dokonce přiletělo i pár skleněných lahví a jeden sandál.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, So, 2018-05-05 21:49 | Ninja už: 3995 dní, Příspěvků: 1733 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Myslím, že i kdyby věděl, kolik je, nezastavilo by ho to,“ usmála se skepticky dívka na Mokiho. Pak se obrátila na Kumara.
„Kenzo-san si je vědom, že je potřebný jako sekretář, ale asi ho to trochu mrzí, protože se k němu ostatní chovají jako k méněcennému. A Takuya se ho zeptal, jestli ho to neštve. Myslel to dobře, no. Tak Kenzo oponoval, že i my dva jsme jen něco podřadného,“ povzdychla si. „Chtěla jsem uvést věci na pravou míru, ale asi jsem to jen zhoršila. Nenapadlo by mě, že bude tak citlivý,“ dodala omluvně.
„Nicméně tu máme větší problém,“ zamračila se. „V celém případě figuruje jedna dívka a nikdo nepokládal za nutné nám o ní říct. Kapitán Ueda ji má dokonce v podezření. Jmenuje se Rin a Takuyovi řekla, že si nás bestie najde sama.“

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, So, 2018-05-05 20:50 | Ninja už: 1861 dní, Příspěvků: 324 | Autor je: Pěstitel rýže

Shin Mizukin
tým 12
senseiův dům-ulice-domov
Sensei jejich prohřešky přijal v naprostém klidu,jen k tomu dodal,že stejně jejich osobní složky nečetl.To Shina vcelku překvapilo,ale nijak se k tomu vyjadřovat něchtěl.Co ho hlavně zajímalo byla odpověď a té se taky dočkal.Když sensei domluvil,Shin pokýval hlavou a poděkoval za upřímnost.To co chtěl zjistit zjistil a do osobních věcí někoho jiného mu nic nebylo,takže dál nenaléhal.
Rozloučil se s Tokunem,a když dopil zbytek svého džusu,tak se také odporoučel a vydal se na cestu domů. Když za sebou zavíral vchodové dveře,došlo mu,že tohle byl první den,kdy dostal nového senseie a ten se ho nepokusil zabít,nebo ho neměl chuť zabít Shin.Mladík se nad tou myšlenkou jen ušklíbl a zamířil do svého pokoje.