NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 6361 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Mezitím co měl Shin proslov,tak jeho soupeřka po něm mrštila kunai s bombou.Opět se ukázala Shinova najivní mysl,že ho nechájí domluvit a rychle uskočil nalevo do strany.Bomba však bouchla,ale Shin byl naštěstí z dosahu výbuchu,přesto ho zasáhla vlna horka a dýmu."Budu si muset koupit nový vlasy až tohle skončí"Pomyslel si ,když ucítil pach mírně připečených vlasů.Tým z mlžné se mohl kochat pohledem na kouřovou clonu,který jim překazila šestice Shinů vyskakující z dýmu a míčící jejich směrem.Pět Shinů vyrazilo k Yui a jeden se vydal k Renjimu."Chápu ,že chceš pomoct kolegyni,ale........prosím dodrž tradici souboje dvou ninjů a nemýchej se do toho.Ať to dopadne jakkoli,jestli zvítězím já nebo ona.Slibuji ,že se ji nepokusím zabít,stejně na to nemám ani žaludek.A teď kdyby jsi dovolil."Pokynul směrem k Tokunemu bezvládnému tělu a opatrně se tím směrem vydal.
Tsume Inuzuka
Přístav
Tsume musel uznat, že ta dívčina se dokázala velice rychle vzpamatovat a ihned na to zareagovat a i když očividně boj zblízka nebyla její nejsilnější stránka, s lukem to uměla. Jen jeden přesný výstřel stačil, aby hnědovlásek jen tak tak uskočil stranou a hrot šípu mu natrhl rukáv a lehce škrábl. Bylo to opravdu o vlásek. Byla trpělivá a dokázala jako správný střelec vyčkávat a bez aktivované techniky by to Tsume pěkně schytal.
Kurokami však dlouho nezůstávala pozadu. Svému společníkovi měla v plánu, co nejdříve pomoci a připravit tak správnou situaci na společný útok. Proto, když se zrovna dívka zaměřovala na mladíka, mrštně ale stále tiše se přesunula ze křoví, ve kterém se po celou dobu ukrývala, blíže k dívce a když k ní byla konečně zády, prudce vystartovala. Kurokami měla v plánu se Tenshi zakousnout do ruky, aby měla zhoršenou manipulaci s lukem a šípy. Navíc si vybrala výchozí pozici relativně blízko, aby co nejvíce znemožnila nějakou nebezpečnější reakci, jež by samotnou fenku mohla ohrozit. Stále se tomu, ale dalo alespoň vyhnout.
Yuuriy Ktebou
Sokolovňa
Počas letu sa odniekiaľ vynorila ďalšia postava, opäť žena. Vyzerala neškodne, ale zdanie môže klamať. Mierila mi pravačkou na tvár, ale ešte predtým robila niečo so svojou kapsičkou. Útok bol nečakaný, preto som ho nemohol nejak špecificky vykryť. Našťastie, vďaka znalostiam taijutsu som sa pomocou nôh a vzduchu, ktorý som nimi odtlačil, otočil. Preto tvár minula a ja som pristál na zemi. Vytiahol som si z vrecka svoj nôž.
,,Satsuki, vyzerá to na zmenu plánu, z tvojej povahy mi je jasné, že radšej pracuješ sama, takže si ber tamtú..." zakričal som na Satsuki a ja som sa [url=http://www.joystickdivision.com/LeonKennedy%20(570%20x%20372).jpg]pozrel[/url] na novú súperku.
,,Táto je moja..." šepol som a pripravil som sa na jej útok.
Sasaki Junna
Sokolovna
Dívka vyvalila oči. Tak on jim dával šanci na odchod? Naneštěstí o Yuuriyově slovech nestihla nijak moc popřemýšlet, protože zaútočil. Nastala řetězová reakce, kdy Ayano vyrazila na pomoc Junně a dívka svému kolegovi.
Junninými žilami začal proudit adrenalin. V hlavě se jí vyjevil jasný obrázek toho, co se zrovna děje.
Yuuriy se zdržel odrazem od stromu a navíc mohl jen těžko změnit směr svého letu.
Junna křečovitě stiskla kunai a proběhla za Ayano, která si vzala na starost Yuuriye. Pokračovala naproti Satsuki, po které hodila tři shurikeny.
Yui Endo
Muniční sklad
Ze střehu ji vytrhnul Renjirův hlas. Byl tak blízko?!
Yui těkla pohledem k jejímu kolegovi. Jeho boj skončil, a přesto svého protivníka nezabil. Dokonce Shinovi nabídl, že mohou odejít. Yui poprvé od začátku souboje ucítila i něco jiného než jen zlobu.
Chlapec naproti nim však nevypadal, že by si toho cenil. Křičel a křičel! Vůbec Renjira nepochopil a navíc nejspíš nehodlal přestat.
V Yui hrklo. Okamžitě vytáhla kunai s navázaným lístkem a hodila ho po Shinovi. Složila pečeť soustředění a lístek vybuchl přímo u něj, kdo ví, zdali klony stihl vytvořit, nebo ne.
Zvedl se prach.
„Jsi blbej, nebo navedenej-nya?! Renchan ti tu nyabízí záchranu kamaráda a ty tu vytahuješ nějaký sladký řečičky o cti-nya?! Táhni i s tou tvojí ohnivou vůlí a neber si do pusy Mlžnou! To vy jste napadli nyás!“
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Ozvalo se zasvištění jak katana projela vzduch a nepřítel se odkutálel stranou.Shin se otočil jejím směrem.Rameno mu pulzovalo bolestí,jako by si jeho buňky udělaly divoký večírek,ale alespoň moc nekrvácelo,přesto cítil to ohavné teplo krve,jak mu stéká po hrudi.Adrenalin,který mu zaplavoval krev,už byl pryč a i jeho poslední klon zmizel v obláčku dýmu.Stejně jako Yui měřil Shin nepřítele pohledem a připravoval se.V tom na něj protivník Tokuneho začal křičet.Shin po očku kouknul na dvojici ninjů a posmutněl mu výraz.Tokune prohrál a stal se z něj mektající pytel brambor.Shin svěsil ruku s katanou.Ten mlžný kluk nechal Tokuneho na zemi,aby si ho mohl Shin vyzvednout a chystal se jít k jeho kolegyni.
"Ne!"Promluvil tiše,ale zřetelně Shin"Nevím co jste to za ninji v té vaší mlžné,ale my věříme..."Pak prudce zvýšil hlas"Že ninja má svoji ČEST!!A ta mu zakazuje utíkat z poctivého boje!Bylo by to ostudné vůči soupeři,nám samotným
a hlavně vůči naší Ohnivé vůli!!"Poslední slova doplnil bolestným sykotem kdy sepnul obě ruce do znamení ruky a bolestně
zamumlal a zakřičel"Ooobch Mizu bunshin no jutsu!!"Objevil se kouř,který se okamžitě rozplynul a odhalil pohled na šest Shinů odhodlaných se dál bít,z nichž jeden na to moc nevypadal ,protože si držil ruku před ústy,jako by chtěl zvracet."Promiň Tokune,určitě to pochopíš."Řekl si v duchu a cítil,jak mu tělo pumpuje do žil endorfin.Pět Shinů vyrazilo k Yui a jeden se vydal k Renjimu."Chápu ,že chceš pomoct kolegyni,ale........prosím dodrž tradici souboje dvou ninjů a nemýchej se do toho.Ať to dopadne jakkoli,jestli zvítězím já nebo ona.Slibuji ,že se ji nepokusím zabít,stejně na to nemám ani žaludek.A teď kdyby jsi dovolil."Pokynul směrem k Tokunemu bezvládnému tělu a opatrně se tím směrem vydal.
Satsuki Min; Sokolovna
Vyslechla si Yuuriy. Ten plán se jí celkem zamlouval.
"Tak to zkus. Bude aspoň sranda." uchechtla se a sledovala počínání svého kolegy. Sice nebyla úplně na týmovou práci, hold udělala výjimku. Poslechla si mírumilovný proslůvek, načež Yuuriy vyrazil. Satsuki vyrazila hned za ním s tím rozdílem, že ona to vzala rovnou na dívky. Všimla si zrzky, která očividně mířila na Yuuriyho. Satsuki přidala na kroku a dostala se před zrzatou dívčinu. Levou ručkou vyrazila proti pravačce zrzaté, aby ji zastavila, přičemž pravačkou s kunaiem mířila na břicho soupeře.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tokune Wakamuro
Zbraňový Sklad
Popáleniny, zranienia, bolesti. Bol koniec. Sedel som u stromu neschopný pohybu. Bolo divné viedieť, že zomriem a pritom stále dýchať a uvedomovať si to. Bolesť mi pomaly liezla na mozog. Jediné, čo som teraz mohol používať sú moje ústa. Potom za mňou prišiel ten chlapec.
,,Tak to dokonči..." šepol som potichu a zavrel oči a čakal. Chlapec ma nezabil. Zobral ma a ťahal.
,,Si srab na to, aby si ma zabil? Toto je misia, tak to urob!" vravel som mu. Dotiahol ma pred Shina. Povedal mu, že skoční horšie, ak odtiaľ neodídeme. Bolesť mi stúpla do hlavy. Začal som sa smiať ako maniak.
,,Vy idioti..." zachrčal som.
,,Ja...ja som klon..." zarehlil som sa podľa možností zranení.
,,Shin, neber ma..." opäť s rehotom som sa obrátil na Shina a potom som omdlel. Ani som si neuvedomil, že som o tom, že som klon klamal.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Tokune si lístku na noze všiml, ale bylo už příliš pozdě, než aby s tím mohl udělat víc, než si kapsičku alespoň sundat, aby mu exploze neutrhla nohu.
Ve chvíli, kdy se ale napřahoval, aby ji po Renjirovi hodil, lístek explodoval a spolu s ním i všechny ostatní, co byly v Tokuneho taštičce.
Blonďák měl štěstí, že ho ve chvíli nápřahu chytla křeč do poraněné nohy a jak sebou bolestí škubl, taštičku pustil. Ta mu tak nevybuchla přímo v rukou, ale „jen“ těsně u něho.
Exploze mu díky tomu ruce sice neutrhla, ale zato mu je těžce poranila a popálila, stejně jako zbytek těla, načež ho za doprovodu vzduchem svištících kunaiů a shurikenů pořádně odmrštila.
Renjiro si jen stihl zakrýt předloktím obličej, než k němu tlaková vlna dorazila a vzala ho po zemi kousek sebou.
Když na zem dopadly poslední kusy hlíny, listí a vše se opět pomyslně uklidnilo, bělovlásek zvedl hlavu a podepřel se, aby se trochu vrávoravě zvedl a obhlédl situaci.
Renjiro sykl, protože ho při tom jeho poraněná pravačka zabolela, když za ni zabral, a látka rukávu začínala vlhnout, jak nasávala krev z rány.
Mladík si sundal svou čelenku Skryté Mlžné a provizorně si ji utáhl kolem paže, aby zmírnil krvácení a alespoň trochu zpevnil a zakryl ránu, načež se zahleděl směrem, kde předpokládal, že bude Tokune.
Blonďák ležel o pár metrů dál. Jeho přední část těla včetně rukou byla nehezky popálená, utržené ucho krvácelo o sto šest, a shurikeny poraněné stehno také nevypadalo zrovna zdravě, nemluvě o té ráně do břicha, co schytal hned na začátku souboje. Pro tohoto ninju byla tahle mise nejspíš u konce, ať už bylo jejím cílem cokoliv.
Renjiro se otočil, aby skontroloval situaci své kamarádky.
Yui se držela statečně, ale byla také raněná, a netvářila se, že by měla zrovna navrch.
Renjiro se zlostně zamračil a zabodl svůj pohled do toho druhého kluka, co stál proti Yui, načež se obrátil zpátky k Tokunemu.
„Hej!“ křikl chvilku na to na Shina Renjiro, blížící se k němu a Yui. V levačce za sebou táhl Tokuneho, dokud se nezastavil asi pět metrů napravo od Shina a nepustil blonďáka k zemi.
„Tvůj parťák na tom neni zrovna dobře, a ty na tom nebudeš o moc líp, jestli se okamžitě neseberete a nevypadnete!“ zamračil se na Shina Renjiro nebezpečně a stisk kolem jílce kunaie, který si předtím vzal zpátky a který teď držel v pravačce, zesílil.
Bělovlásek poté udělal od vzdoruneschopného Tokuneho pár kroků doprava, směrem k Yui, aby dal Shinovi šanci svého kamaráda sebrat a zmizet s ním tam, odkud přišli.
Svůj pohled z něho ale ani na okamžik nespouštěl a díval se mu přímo do očí.
Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách
Pozorně jsem si vyposlechl vše co starý pán říkal. "Děkuji za informace staříků. Moc si toho vážím," řekl jsem a pomalu vyrazil dál. "A ničeho se nebojte určitě to s přáteli vyřešíme." Dodal jsem ještě než jsem se starému muži ztratil v davu.
Dál jsem pokračoval hlavní ulicí a třídil si vše co mi starý muž pověděl. "Takže situace se zhoršila po smrti starého pána a nastoupení jeho syna. Mladý pán celkově u lidí zatím nevzbuzuje popularitu. Spíš naopak, většina lidí ho moc nemusí." "Pfffff." Oddychl jsem si, když jsem došel k závěru, že jsem se vlastně nic nového nedozvěděl. Bylo mi jasné, že je nutné vyrazit někam, kde by o tom mohli vědět něco víc. Nepokračoval jsem tedy dál hlavní třídou, ale odbočil jsem do postranních uliček. Chvíli jsem se jimi proplétal jako had a s maximálním nasazení si zapamatovával cestu. Nerad bych se tu ztratil.
Každá vesnice nemohla mít pouze světlou stránku. Vždy bylo i něco, co se ukrývalo pod povrchem a mě to bylo jasné. Právě proto jsme také právě hledal místní spodinu, nebo spíše muže stojící na hraně zákona.
To netrvalo dlouho a uviděl jsem pochybný podnik, před kterým postávali ve stínu dvě postavy. Pomalu jsem zamířil k nim s bezstarostným úsměvem na tváři. Možná to nebyl úplně nejlepší nápad. Spíš určitě to nebyl ten nejlepší nápad, ale musel jsem to udělat. Již při hledání toho místa jsem se připravil ne všechny možné scénáře, co by mohli nastat a vzhledem k mé bujné fantazii jsem tedy musel být připraven na vše. Celou dobu jsem ale v duchu doufal, ať tu nenarazím na jiné ninjy. To už by nebyl jenom problém.
Došel jsem až k postávající dvoji. Teď když jsem jim viděl do tváře, poznal jsem, že šlo o dva muže odhadem kolem 30 let. Na sobě neměli žádnou čelenku, či jiný předmět, co by je zařadil mezi ninjy, tak jsem si oddechl. Došel jsem až k nim a přeměřil jsem si je pohledem. Zcela očividně nepatřili k světlé stránce této vesnice. Po chvilce ticha jsem promluvil. "Nazdar, rád bych se vás na něco zeptal. Nechci žádné problémy. Potřebuji jen informace." Když jsem domluvil pečlivě jsme si oba prohlédl a čekal na jejich reakce. Pro jistotu jsme si ještě zkontroloval únikovou cestu za sebou. V tu chvíli byla prázdná a já doufal, že tak i zůstane.
Tokune Wakamuro
Zbraňový sklad
Ako som útočil na chlapca, on to postrehol. Mykol sebou, ale kunai i tak škaredo poranil ruku a ja som ho zvalil na zem. Chcel som mu vraziť, ale on ma chytil za ramena a čelom mi vrazil do môjho krehkeho nosa. Určite mi tam aj niečo prasklo, cítil som to, ale nepočul som to, kôli pískaniu v tom, čo kedysi bývalo moje pravé ucho. Zvalil som sa na zem. Cítil som, že nos je zarazený niekde v lebke.
Toto bude bolieť... pomyslel som si. Rukou, v ktorej som už nedržal ucho som si siahol na nos a vytiahol som ho z lebky. Ako som povedal, bolelo to.
,,Aaááááá!" zakričal som od bolesti. Nevšimol som si ani že chlapec mi prilepil výbušný lístok na kapsičku so zbraňami. Postrehol som však plameň. Okamžite som si kapsičku odtrhol a hodil som ju do súpera. Čo najrýchlejšie som sa odplazil za strom, pretože som vedel, že toto bude sprška ostrých predmetov. Nanešťastie, ostal mi už len jeden kunai a to ten, ktorý mi odťal ucho.
Yui Endo
Muniční sklad
Yui zabolel jak kotník, tak i zápěstí ruky, kterým mířila na Shina, a to pořádně. Vykřikla a jak široká, tak dlouhá sebou sekla na zem. Její okolí vyplnil kouř a v dívce nanovo zapracoval adrenalin. Rychle se odkulila z kouře právě ve chvíli, kdy těsně vedle ní prosvištěla čepel katany. Zastavila se až pár metrů od Shina.
Stála pokrčená, hlasitě a zrychleně oddychovala. Byla vyčerpaná. Pravá ruka ji bolela jak blázen, levé zápěstí brnělo a pravý kotník taktéž.
Stála naproti Shinovi a cenila na něj zuby, snažíc se přijít na způsob, jak se tohohle chlapce nějak zbavit. Byla napjatá a stále svou krvácející paži ignorovala. Sledovala jen a jen Shina, soustředila se na každý jeho pohyb. Sáhla do kapsičky.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Shin bolestivě hekl ,když mu ostří vnikly do ramene.Díky svému prostčímu uvažování si myslel,že jeho protivnice uhne a oba vyjdou nezraněni,realita byla však opak.Jak Shin zjistil ,při každém pohybu rukou a hlavně horní částí projela ramenem ostrá bolest.Ale jelikož byly jehly pořád v tkáni,krvácení nebylo tak značné.Na obzoru byl však větší problém.
Protivnice zlomila jehlice a chystala se pokračovat.Chytla ho za bolavé rameno,což nemělo moc velký účinek,protože už předtím ho měl jako v ohni,díky předchozímu pohybu a chystala se k ráně.To už však Shin reagoval a levou nohou podkopl soupeřku.Protivnice se ale už napřáhla k ráně a ta teď na něj letěla.Tu Shin odklonil na stranu od něj svým chráničem zápěstí a odskočil od padající soupeřky,mezitím co se na ní sesypal klon a zahalil její pole viditelnosti do bílého dýmu.Katanu,kterou Shin křečovitě svíral,si za výrazného syknutí čapnul do pravé ruky a zaútočil tak,že před rozplývajícím se dýmem vyskočil a proseknul místo,kde Yui ležela.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Obě čepele se řítily ke krku feudálního pána, a akorát, když k nim Renjiro doběhl, se do něho měly zakousnout. To se ale nestalo. Obrazem, co Renjiro viděl, najednou proskočil Tokune a vrhl se na něho s kunaiem.
Renjiro se lekl a ucukl, takže se mu kunai nezarazil do ramenního kloubu, ale místo toho mu ošklivě prosekl maso na paži.
Renjiro zatnul zuby a procedil skrz ně bolestivé syknutí.
Tokune se na něho vrhl opravdu zběsile, takže ho povalil na zem.
Spolu s nástupem bolesti ze zranění zároveň všechno, co Renjiro doposud viděl a slyšel, zmizelo, a je mu to začínalo docházet.
Bělovlásek probodl svého soka nad sebou nenávistným pohledem.
Takhle si s nim zahrával? S jeho minulostí? Tak za to mu zaplatí!
Renjirovi nahrnuly zloba a vztek adrenalin do krve, on popadl Tokuneho přes bolest v ruce za ramena, a vrazil mu pořádné čelíčko přímo do nosu. Sám si tím sice poranil čelo, takže se mu z něho spustil mezi oči tenký pramínek krve, ale to nebylo nic proti bolesti, co teď musel cítit Tokune se zaraženým nosem v hlavě.
Když se tak stalo, odstřil Renjiro blonďáka od sebe, sáhl si za záda do své taštice, vytáhl odtud výbušný lístek, a připlácl ho Tokunemu na stehno, na jeho taštičku s vybavením.
Poté využil opory země, na které zády ležel, a Tokuneho od sebe oběma nohama odkopl.
„KAI!“ zařval poté a složil levačkou pečeť uvolnění, aby lístek na Tokuneho noze odpálil, spolu se vším, co měl shinobi z Konohy ve své taštičce. A jestli to bylo klasické vybavení, co u sebe ninjové obvykle nosili, měl se blonďák na co těšit.
Tokune Wakamuro
Zbraňový sklad
Chlapec do mňa hodil kunaie a shurikeny. Vo vzduchu som sa obrátil,kunaie sa mi mihli tesne pri uchu. Odstrihli mi aj kus vlasov a porezali ma na uchu, dva trafili zo zadu do nohy. Pristál som na zemi. Snažil som sa zniesť bolesť. Nebolelo to až tak, ako keď do mňa Naitaki zabodol jedové ihlice, ale i tak to bola rezná a páliva bolesť. Uprene som pozeral na súpera. Až teraz som postrehol, že nevyzerá byť v poriadku.
Takže to vidí... čo asi vidí? opýtal som sa v hlave. Snažil som sa postaviť na zranenú nohu. Nešlo to. Pri uchu mi zvonilo. Bolesť z ucha mi išla priamo do mozgu. Dotkol som sa ucha. Zistil som, že to nieje len škrabnutie. Kus ucha bol doslova preč.
,,K****" zanadával som lapajúc po dychu. Snažil som sa postaviť, ale spadol som na kolená. Na chvíľu sa mi mihli pred očami 1 postava. Naitaki.
,,Čože?..." opýtal som sa potichu. Len sa mi to zdalo. Od bolesti. Potom som si všimol kunai, ktorý mi odrezal kus ucha, teda skoro celé ucho. Veďľa ležal pravdepodobne ten kus ucha. V ušiach mi furt zvonilo. Načiahol som sa po kunai, ale spadol som na brucho. Plazil som sa ku kunaiu a k uchu. Kunai som zovrel v pravej ruke a ucho v ľavej. Bol to hrozný pocit, pozerať sa, ako v dlani držím kus vlastného ucha. Obe veci som zovrel v rukách. Poďľa možností zrenenej nohy som sa "rozbehol" ku chlapcovi s vreskotom. Aj on kričial v dôsledku ilúzie. Hodil som sa naňho pravou rukou s kunaiom som mu mieril na jeho pravé rameno.
Yui Endo
Muniční sklad
Yui vyvalila oči. Tenhle kluk byl buďto naprosto nepozorný nebo prostě trik s klony schválně ignoroval. Tak jako tak, byla nahraná. Samozřejmě, že mu stále mohla ublížit, ale sama to pěkně schytá.
Nad tím však momentálně nepřemýšlela. Všechno se dělo moc rychle, než aby mohla přijít s náhradním řešením, nebo si nějakým způsobem vyvodit následky.
Za letu sebou trhla, aby se alespoň natočila a na chlapce lépe dosáhla. Její pravá pěst vyrazila vstříc tentokrát levému ramenu okolo vztyčené katany, jejíž čepel se částečně podélně zanořila do dívčiny kůže. Yui sice vykřikla bolestí, přesto neuhnula a konečně chlapce trefila do ramene.
Shin mohl těsně před nárazem ucítit, jak se mu nějaké čtyři věci – ostré jako nůž – vrývají pod kůži a dál. Jako by zelenovlásce z pěsti trčely kunaie.
Vystříkla krev.
Shinova levačka byla ze hry a při každém pokusu jí pohnout mohl ucítit bodnutí.
Yuina pravačka měla poškozenou většinu pažních svalů a tak mohla jen omezeně pohybovat prsty.
Dívka řízeně přepadla před Shina společně se skleněným prasknutím, jež mohl zaslechnout levým uchem.
Yui zatnula zuby, z posledních sil stiskla zraněnou rukou chlapcovo ramenou, přičemž se malinko řízla do prstu o jeden z trčících drápků, čehož si ani nevšimla. Její pěst vyrazila vstříc jeho břichu. Kunai, který stále svírala, byl kolmo k Shinovi ostřím vlevo, takže mu nemohl ublížit. Zelenovláska útočila jen klouby ruky.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Když Shin ucítil zásah,opožděně se zalekl"Já jsem někoho zabil?A k tomu nějakou holku?".Jeho obavy se rozptýlili,když poznal zbytky špalku.Vzápětí však vyskočili do vysokých výšin,když mu došlo co to znamená.V ten okamžik už ale jeho soupeř padal střemhlav na něho.
Shin poznal,že kdyby chtěl uhnout byla by šance ,že bude zasažen vyšší,než že se vyhne.Proto udělal úkrok ,aby byl na pravé straně nepřítele,čili na straně pěsti a pokud by chtěla použít kunai musela by se pootočit.Pěst mu pořád ale miřila na pravé rameno,dál se Shin neodvážil,zapřel se a svoji katanu v levé ruce namířil proti letícímu nepříteli."Pokud chceš škody budou na obou stranách".Pomyslel si těsně před tím,než došlo ke střetnutí a totéž si pomysleli jeho kloni,běžící ke dvoji ninjů.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Tokune před Renjirem z větve uskočil, dost narychlo a ne zrovna elegantně, jelikož reagoval na poslední chvíli, aby se jeho útoku vůbec vyhnul.
Ve vzduchu už ale neměl šanci manévrovat a uhnout, a toho Renjiro okamžitě využil tak, že po něm vrhl čtveřici shurikenů, a také svůj kunai, kterým na něho předtím útočil, a kterým i teď mířil především na jeho pravé rameno, aby mu tak vyřadil ruku z provozu. Buď se o to postarají shurikeny, které ho měly sice jenom poranit a rozptýlit, ale bude-li se jim bránit, tak ho na rukách zcela jistě zraní, a nebo to zapříčiní ten kunai, který měl přijít po nich, jako definitivní sázka na jistotu a tečka na konec.
Shurikeny mu mířili na tělo od pasu výš, a jeden na levé stehno.
Renjiro poté seskočil ze stromu na zem za svým nepřítelem a chtěl k němu vykročit, aby to skončil, ale zarazil se, když zaslechl, jak ho někdo volá.
Když Renjiro poznal, komu ten hlas patří, ztuhl.
„Renjiró,“ zavolal ho druhý, ženský hlas, chlapci však stejně dobře známý, jako ten první.
Bělovlásek se za dvojicí hlasů trhavě otočil, s vytřeštěným pohledem, neschopen uvěřit tomu, co se to právě děje.
V lese opodál, napravo od Renjira, tam stál muž a žena, oba odění v prostém rouchu, se škodolibým a šíleným úsměvem od ucha k uchu ve tváři, který jediný jejich vlasy, špinavé od krve a mastné, spadající jim do tváře, odhlovaly. Oba vypadali docela sešle a připomínali spíš dvojici umrlců. V rukách třímali čerstvě užité popravčí meče, a mezi nimi stál špalek, na kterém kdosi ležel. A nebyl to nikdo jiný, než feudální pán Země Vody. Měl zavřené oči a nehýbal se.
„Jak... Jak je tohle možný... Vy dva-vy dva jste přece...!“ vykoktal zkoprněle mladík, valící oči na dvojici, stojící vedle špalku.
Úsměv ženy se ještě rozšířil, až do děsivého nepřirozeného šklebu. Její hlava se najednou uvolnila, zkutálela se jí z krku, a dopadla na zem, čelem k chlapci.
„Jdeme dokončit, co jsme začali, drahý Renjiro,“ řekla hlava ženy a její tělo, stále stojící na nohou, jakoby se nic nedělo, se napřáhlo rukou s mečem, připravené setnout feudálovi hlavu.
„Jen se dobře dívej, milý Renjiro, a nezapomeň, čí krev ti koluje v žilách!“ zachroptěl děsivě muž, šklebící se stejně jako ta žena předtím, a i jeho hlava spadla k zemi, kam i ona dopadla čelem ke chlapci. „My s tebou budeme pořád, tohle je tvůj osud!“ řekla hlava muže na zemi, načež se jeho tělo napřáhlo rukou s mečem, aby spolu s tělem té ženy mohlo utnout feudálnímu pánovi hlavu.
Ten se v tu chvíli zachvěl a pomalu zvedl hlavu, aby mohl svůj zbědovaný, smutný pohled upřít na chlapce.
„Měl si zemřít s nimi!“ hlesl feudální pán s lítostí v hlase, ale Renjiro mu i tak rozumněl naprosto dokonale. Jeho srdce v tu chvíli snad jeden tep vynechalo.
Meče obou umrlců se dali do pohybu.
„NEEE!“ zařval Renjiro zoufale a rozeběhl se k dvojici u špalku, aby je zastavil, přesto, že to neměl šanci stihnout.
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna
Situace se přitvrzovala.
Ještě chvíli pokračovali v cestě, když v tom Sabimaru zaštěkal. Jelikož se nepřítele snažili překvapit, tak by nedělal randál jen tak, takže to muselo znamenat, že se blíží nepřítel. Ayano se zastavila.
Najednou se přímo před jejíma očima zjevila neznámá osoba. Byl to starší muž, nejspíš sensei, ale nebyl čas o tom přemýšlet. Za zády muže se objevili kluk a děvče, zhruba ve věku Ayano. Skutečně to vypadalo na senseie. Asi to prasklo a teď o nich nepřítel věděl. To znamenalo těžší úkol pro nezkušené genniny, jako byla právě Ayano.
Oba senseiové se během chvíle v zápalu boje oddálili a genninové zůstali proti sobě. Ayano nadále jen bezmyšlenkovitě hleděla kupředu. V její hlavě to bylo jako ticho před bouří. Musela jednat. Jejich soupeři byli na boj natěšení, o tom nebyl pochyb. Na Junně šel rozzeznat strach. Nebylo se čemu divit, nakonec přeci jen hrdinové umírají první. Ten kluk navrhl, že by klidně nechal Ayano a Junnu utéct, ale to pro Ayano nepřipadalo v úvahu. Chlapec poté skočil ke stromu, od kterého se odrazil s nataženou nohou proti Junně. Letěl vzduchem, takže by pro něj mělo být těžké manévrovat. Ayano se proto rozzeběhla směrem k Junně a cosi si vytáhla s kapsičky. Běžela přímo poté se napřáhla a vyslala prudký úder pravačkou na chlapcovu tvář z levé strany, při čemž krapet škrtla o podrážku. Její úder se tudíž trochu odklonil a mířil spíše na spánek.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hitsugaya Hyuuga
nie je vsetko zlato co sa leskne
Rozhodol sa pristupit na jej hru. ked mu strcila pod nos ruku, tak ju galantne uchopil a akoze gentlemansky pobozkal. pritom sa na nu zaskeril akoze sa zabava,,tesi ma Lin''. Potom pokracoval: ,,Hyuuga'' opravil ju znova, ale dalej to nerozvadzal. ,,hej? a odkial sa v tom vyznas? Nebodaj po nociach tajne netrenujes?'' nemyslel to vysmesne ale nadalej len zlahka zartoval. Nevedel co dalej hovorit tak sa jej snazil akoze pomahat a pritom sa dalej snazil nenapadne vypytovat: ,,A bavi ta tu vlastne robit? Myslim, ze dievca ako ty ma na viac...'' pokracoval v koketovani
Tenshi Wakiya; Tým A; Přístav
Sledovala celé dění, které se jí moc nelíbilo. K tomu všemu ještě musel zmizet nějaký klučina. Neměla šajnu, kde je, avšak měla pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se, aby si svoji předtuchu zkontrolovala. Mířil na ní onen klučina celkem rychle. Stiskla pevněji luk a už cítila na své tváři tlak. Odmrštilo jí to. Mezitím, co letěla, se vzpamatovala a ubrzdila to na příští větvi.
Zkontrolovala si luk, jestli je v pořádku. Ulevilo se jí, avšak šíp, který držela, skončil ta tam polámaný. Naštvaně si změřila kluka. Napjala si tětivu dalším šípem a zamířila jej. Vyčkala si na vhodný okamžik a vystřelila.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yuuriy Ktebou
Sokolovňa
Stáli sme pred súperkou. Nevyzerala zrovna nadšene. Akosi sa hrála s kunaiom.
,,Kuje nejaké pykle," šepol som Satsuki. Chvíľu som to pozoroval. Potom som pomaly odložil nože. Opäť som sa naklonil k Satsuki.
,,Mám plán, nečakane do nej kopnem a ty ukáž, čo máš v arzenály," opäť som jej šepol, tak, aby to súper nepočul.
,,Hej, môžme to vyriešiť mierovou cestou... vrať sa späť... proste povedz, že tvoj sensei je mrtvý, pretože pravdepodobne aj bude. Chcela si si zachrániť vlastný život, nikto ťa za to nebude mať hlupáka, Konoha aspoň bude mať viac ninjov a o jedného nepríde..." ako som dohovoril, nechal som súpera rozmýšľať nad odpovedať. Odrazil som sa od zeme do jednoho stromu, a od stromu do nepriateľa s úmyslom použiť Dainamikku Entorī. Ďalší krok nechám na Satsuki.
Tokune Wakamuro
Zbraňový sklad
chlapec sa objavil tesne pri mne. Našťastie pre mňa, uvidel moju pečať. Teraz už len udržiavať kontakt. Nanešťastie, chlapec ma zaskočil. Zatackal som sa a zo stromu som spadol. Udrel som sa, ale určite to nebolo také bolestivé, ako keby ma ten chlapec udrel. Ostal som tam ležať, aby som sa už viac nerozptyľoval a genjutsu na chlapca bolo dokonálé
Potreboval by som trochu pomoc, Shin má prácu, ale Daiki moc nie, pomyslel som si a zároveň som sa sústredil na genjutsu. Moja hlava bola oddteraz úplne prázdna. Nebolo to ľahké, keďže opodiaľ lietali kunaie, shurikeny a ľudia v boji Shin versus neznáma.
Yui Endo
Zbraňový sklad
Shin ucítil, jak katana něco proťala. Zelenovlásčiny klony se s pufnutím zrušily. Kouř se rozplynul a na zem spadl přepůlený špalek.
Yui se prohodila se špalkem právě včas a nyní se ocitala nad chlapcem. Padala na něj střemhlav a zaútočila pěstí na jeho pravé rameno. Ve druhé ruce držela kunai.
Mám tě! zajásala v duchu.
Odoroki Hyuga
Tým 4
mise
Odoroki běžela k přístavu a zezadu díky buakuganu viděla šestici letících shurikenů. Lehce se předklonila a se sklouznutím zastavila.
"Stejně tě vidím." řekla si jn tak pro sebe a usmála se. Vyhodila dva kunaie zpět útočníkovi a běžela k oblaku prachu a dýmu který zde vytvořila díky lístkům. Odtud vyhodila proti protivníkovi šestici shurikenů. Vyhodila je po dvojicích, ovšem před vyhozením, vždy o pár metrů změnila místo odkud házela. Obešla budovu přístavu a běžela směrem k molu a lodím.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Lingo
Chlap jen trošku nechápavě zakroutil hlavou, když klučina začal brebentit.
"Mladej... Ty mě neposloucháš? Vždyť ti to tady všechno říkám, jestli chceš, abych tady na někoho ukázal prstem, to bohužel nemůžu. Nikdo tady není podezřelý, kdo by chtěl, aby se v jeho vlastní vesnici ztrácely děcka. Hlavně když se tady všichni známe. To nemá logiku no ne?"
Zalamentoval a pak se pár chvil věnoval jednomu ze zákazníků a nahnul se zpátky ke klučinovi.
"Podívej... Víc ti neřeknu, ale poslouchej."
Raději se ještě víc nahnul, aby ho ostatní neslyšeli a spustil pološeptem.
"Krk bych za to dal, že s tím bude mít něco společného ten mladej, co tomu teď velí, možná je to náhoda, možná ne... Ale říká se všelicos a jak si jde všimnout, moc mu na lidech nezajímá, sám z té své kancelářské nory ani paty nevystrčí. A teď upaluj, nebudou mi tu chodit lidi, když se budu dlouho vybavovat s cizákama."
Vysvětlil mu a rukou ho trošku popohnal, aby už utíkal po svých. Přeci jen, on měl své práce dost.
Mery
Žena se trošku nakřivil nos a následovala trapná chvíle ticha. Nakonec se rozhodla mluvit.
"Neměla bych ti to říkat, ale jestli jste tady, abyste nám pomohli, tak to přeci jen bude potřeba."
Odfrkla si trošku naštvaně.
"No starý pán... Byl to přeci jen jeden z nás tedy... Prostě znal většinu vesnice osobně, lidé zase znali jeho atd... Chodil mezi lidi, pobavil se, zajímalo ho, jak se tady máme. Inu v bažinách tu moc legrace není, ale co už...
No a pak nečekaně přišel jeho skon. Byla to rána pro nás všechny, ale co jsme zmohli že... A nastoupil jeho synáček... Většinu mládí strávil mimo vesnici. Hodně cestoval, starý pán z něj chtěl mít chytrou hlavu a kdo by se hnal zpátky tady do bažin, že? No ale když byl na smrtelné posteli, bylo jeho přáním, aby to tu převzal a staral se o jeho lidi, jeho vesnici. A tak se vlastně dostal do čela. Protože si to jeho otec přál, ne že by se tam někdo jiný nějak dral, nikdo asi nechce mít na bedrech takovou zodpovědnost, ale takhle to prostě bylo. No a od té doby to jde z vesnicí drobet z kopce. Mladý synáček vidí vesnici jen v číslech a zajímá se jen o ekonomiku, nezajímá ho už to, jak se lidi mají, cítí nebo tak. No a do toho všeho se přidaly ještě ta mizení... Je to pěkná polízanice."
Ukončila Mery svůj dlouhý monolog s nadějí, že to bude více než dostačující.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shin Mizukin
tým 26
zbraňový sklad
Shin i jeho klonové hodili salvu kunaiů na nepřátelské klony.Skutečné kunaie si našli cíl a zasažení se rozplynuli v oblaku dýmu."Tss špatné zelenovlásky."pomyslel si a rozhlédnul se jaký efekt to mělo u jeho alternativních dýmových já.To už ale skutečná zelenovláska zaútočila.Shin se okamžitě začal stahoval,ale tak rychlý nebyl.Ten kdo byl rychlejší byl však jeden jeho klon,který si všimnul nepřítele řítícího se na jeho originál ,když ještě běžela a nyní se hrdinsky vrhnul mezi ně. Pěst ho zasáhla do hrudi a on s hlasitým puff bouchnul na oblak kouře.Ať už to byl jeho záměr nebo ne Shin se stihl vyhnout útoku kouřem vyvedeného nepřítele.Shin se však vyděsil tím,že z něj mohl být protlak a okamžitě proťal kouř svojí katanou v záchvatu pudu sebezáchovy.Ani nezapřemýšlel nad tím,že pokud se nepřítel rychle nezpamatoval ze sledu událostí a nestáhl se,mohla by její hlava skončit v hlíně vedle jejího těla.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro běžel proti Tokunemu s úmyslem tenhle souboj ukončit, ale to mu jeho soupeř nemínil dopřát. Blonďák použil obě dýmovnice naráz a zahalil tak oblast mezi nimi kouřem.
Poté využil šance a skryl se za strom opodál, nalevo od stromu, do kterého předtím narazil, a dal se do protiútoku. Poskládal pečetě, hvízdl, a soustředil se na své genjutsu a na svou oběť, jakmile mu to kouř umožnil.
Ale Renjiro se na něho neotočil, jak Tokune nejspíš čekal. V obláčku bílého kouře se rozplynul a místo něho se objevil špalek, který s dřevěným bouchnutím následně spadl k zemi. Byla to Technika Náhrady.
Pravý Renjiro vyskočil zpoza stromu po Tokuneho pravici, využil toho, že se blonďák plně soustředil na dění před sebou, a pokusil se mu vší silou vrazit kunai oběma rukama do pravého ramene a připavit ho tak o možnost rukou nejen hýbat, ale i skládat pečetě, o což mu šlo především.
Tím, že Tokune zahvízdal, vyzradil Renjirovi svou lokaci. A Renjiro, který využil Techniky Náhrady k tomu, aby se sám skryl, udělal přesně to, co plánoval. Zaútočil na svého soupeře ze zálohy.
Dokonalý moment překvapení. Tedy, téměř dokonalý.
Bělovlásek tak bohužel pro něj spatřil pečetě, které Tokune poskládal, a chytil se do jeho genjutsu.
„Proč zapískal?“ přemýšlel během toho zamračeně Renjiro, nevědom si pravých motivů svého soupeře, které měl brzo poznat na vlastní kůži.
Sasaki Junna
Sokolovna
Stále to vypadalo jako jen nějaká noční můra. Stále si mohla nalhávat, že se probudí ve svém pokoji, v teple domova.
Do reality ji vrátil Sabimaru, který hlasitě vyštěkl. Dívčin žaludek se zhoupl v návalu strachu. Vzhlédla.
Nějaký hnědovlasý muž se vrhl na naši sensei a oba se nám ztratili z dohledu.
Vyděšeně se ohlédla na dva geniny Kirigakure. Ani jeden nevypadali, že by se báli. Ta dívka se navíc dívala, jako by se těšila!
Junna měla strach. Strach, že se s Ayano-chan nevrátí domů. Strach, že dnes zemřou. Strach, že… Kdyby tu alespoň byla Shizu-sensei! Cože jim to řekla?
Nebojte, jste vybrané samotným hokagem. To zvládnete. Junna si vzpomněla zrovna na tyto slova. Opravdu toho byla hodna? Opravdu dokázala bojovat?
Shurikeny nejsou na házení do terčů, jejich účel je házení do lidí. Kunaie se nebrousí proto, aby sis s nima mohla okrajovat nehty, ale proto, aby mohli proříznout hrdlo nepřítele. Nejsi leckdo, jsi shinobi a shinobi bojuje za ty, kdo bojovat neumí. Ty bojovat umíš, tak bojuj. Ano, takhle to řekla. A měla pravdu. Junna si tuhle cestu sice nevybrala, ale rozhodla se ji respektovat a nakonec ji přijala za svou. Až teď si uvědomila, že se celou tu dobu snažila nejen kvůli tatínkovi, ale i kvůli sobě. Nastal čas bojovat.
Dívčin výraz se změnil. Stále nesl stopy strachu – nyní se v něm dala najít i odvaha. Přemýšlej, přemýšlej!
Sáhla do pouzdra a vytáhla kunai a s ním i konec struny. Spoléhala se, že z takové dálky by neměli strunu zaznamenat. Kunaiem párkrát lehce zakroužila, aby strunu upevnila. Mohlo to vypadat jako gesto přemýšlení.
Chlapec držel dva divné nože, dívka kunai. Junna ani nevěděla, co umí Ayano-chan. Kdyby tak měly čas se domluvit!
Očima prohlédla okolí. Hromada stromů, která by se dala využít, kdyby Junna aspoň uměla používat chakru pro udržení se na nich.
Nakonec se rozhodla čekat. Chtěla zjistit, co ti dva umí.
Naomi Al Tai-ko
Není všechno zlato, co se třpytí
V duchu přímo skákala radostí jak ji to vyšlo, ale na venek se jen mile usmála.
"Je lepší kvalita než kvantita." prohodila. Pak už jen poslouchala pana Takagiho.
"Prosím povídejte, jak to vedl otec pana Kosukeho, moc prosím." spojila si ruce před obličejem a lehce se uklonila. Vůbec nevěděla, na co se ptát, ale když už to tak prohodil, musela se zeptat. Evidentně není typ na vyptávání a získávání informací rozhovory. Tak na tohle jsem asi levá.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ren Takagi
Kútikom oka sa pozrel na dievčinu, vyzerala smutne. V duchu zahrešil. Možno to bol mrzký majordómus, no takto vystresovať nejaké dievčatko rozhodne nechcel. Usmial sa preto trochu širšie a snažil sa pôsobiť príjemnejšie.
"To nič, aj tak to niekto spraví. Možno nie tak rýchlo a kvalitne ako ja, ale niekto určite." zasmial sa potichu. Keď dievčinka povedala poznámku o Kosukem, Ren si nostalgicky povzdychol a zadíval sa kamsi do nebies.
"Pán Kosuke je úžasný chlap. Bohatý a mocný, no zároveň láskavý a štedrý. Cení si autority, ale ja tam tú mladícku nerozvážnosť stále cítim. Za čias jeho otca to tu ale fungovalo celé inak... to bol skutočný zlatý vek."
Lin
Servírka prešla do otvorene koketného chichotu.
"Niesom hlúpa! V ninja terminológii sa dosť vyznám! Viem že Haugovia majú tie čudácke biele očiská v ktorých majú nejaký prírodný skener či čo." uškrnula sa a chvíľu si Hitsugayu premeriavala. Potom mu strčila pod nos útlu ruku.
"Lin!" zazubila sa.
Tokune Wakamuro
Zbraňový Sklad
Chlapec môj útok vykryl. Aby toho nebolo málo, bolestivo ma udrel do brucha. Ja som len letel až dokým som nenarazil do stromu. Úder bol síce veľmi silný, aj keď som mal na sebe koženú bundu a vestu, tie útok nezmiernili. Mal som pocit, akoby sa mi žalúdok trhal na milióny dielov. Pokúsil som sa zotaviť.
Vidím, že taijutsu je tvoja parketa, ale čo tak skúsiť niečo moje... pomyslel som si. Z vrecka na zbrane som vybral 2 kúrové bomby. Hodil som ich na zem medzi mňa a chlapca.
Rýchlo som sa skryl za strom, do ktorého som pred chvíľou narazil. Od tohto stromu som išiel k inému stromu, vyliezol som va vetvu, aby som mal na chlapca dobrý výhľad. Akonáhle dym zmizol.
Magen Narakumi no Jutsu, povedal som si v hlave názov techniky. Oči som upieral na chlapca. Sústredil som sa naňho, ale aj na okolie, aby technika vyšla dokonale. Trošku som pískol, aby sa na mňa ten chlapec pozrel a genjutsu začalo pôsobiť.