NFFORPG - Okolní svět

Sayaru Kentiri
Přístav hlavního ostrova Země Vody > Přístav na poloostrově > Zbraňový sklad
Muži na lodi natáhli schůdky k molu, aby všichni mohli vystoupit. „Hlavně si hlídejte záda. Konoha sice byla většinou vždy čestná, ale jde o hodně. Nikdy nevíte, kdy na vás vyskočí záloha z roští.“ Dal jim ještě jednu radu než se rozešli po cestě směrem k muničnímu skladu. Slunce svítilo a stíny celého týmu dopadaly na budoucí bitevní pole, jelikož se před nimi tyčila již starší budova, kde byl muniční sklad. Stáli mezi stromy a přímo za vysokým keřem, takže byli dost maskovaní, aby si mohli všimnou blonďatého muže a třech jeho mladých studentů. Jednalo se o tým poskladaný jen z mužů, což mohl být pro dívky problém, jelikož Renjiro jim většinou ukazoval, že on je tím dominantním v týmu. „Je to nějaká skvadra peroxidových chlapečků, přijde mi, že jsou více zženštilejší než vy holky. Proto nastává čas, kdy dokážete, že ženy dokáží být silnými kunoichi a nakopete těm blonďáčkům zadky. Já se postarám o senseie a vaši budou ti bratři v triku.“ Snažil se trochu odlehčit situaci, aby z dětí opadla nervozita.

Nieje všetko zlato, čo sa leskne

Nendo Aburame

Nendo pokračoval v ľahkom rozíjmanií, no v tom zbadal na horizonte tmavý fliačik. Rýchlo sa približoval a v tom Nendo zbadal, že ide o poštového holuba. Zvedavosť v ňom narástla závratným tempom. Vták elegantne pristál na konári blízko Nenda a vystrčil nožičku s lístom. Nendo ho odmotal a holub hneď upaľoval preč.
Z listu sa dali vyčítať 2 novinky, a Nendo nevedel, ktorá je horšia.
Za chvíli za sebou začul kroky. Hitsugaya zvládol tréning. Nendo uznanlivo kývol hlavou.
"Musíme niečo prebrať." povedal po tichu a potom sa obrátil smerom k Naomi.
"Poď, máme menší problém!" zavolal a energicky na ňu začal mávať.
Keď dorazila, v Nendovom hlase bol stres jasne cítiť.
"Odvolali Feia." povedal potichu. "Musel sa vrátiť a navyše ho preložili do iného tímu. Už viac neni členom tímu 14." Okrem rozrušenie bol v hlase vidno aj smútok.
"No a teraz k misii. Pamätáte na tých dvoch cvokov ktorých ste zlikvidovali? Prišiel záznam z pitvy. Pokročilá genetická a mechanická manipulácia." povedal a odmlčal sa, čo vyznelo veľmi dramaticky.
"Toto je práca profíka. Začína sa to zamotávať." povedal zamyslene.
"Každopádne, oslava začína za dve a pol hodiny. Bežte sa nejako slušne obliecť a stretneme sa v jedálni. A žiaden rozruch, všetko čo najnenapádnejšie. Rozchod, mládež."
Hneď zložil pečate a pomocou Shunshin no Jutsu sa presunul rovno pred hlavný vchod. Vo vnútri vily bol rozruch, finišovali posledné prípravy a personál behal všade naokolo. Nendo sa opatrne preplietol cez tento dav až do svojej izby. Osprchoval sa a obliekol si čistý plášť. Nikdy nemal cit pre obleky.
Všetko vybavenie si nechal tam, až na jeden kunai ktorý si strčil do čižmy. Keby niečo.
Potom vykĺzol z dverí a pomaly sa začal presúvať z obytnej časti do hosťovskej. Keď tam dorazil, skoro mu padla sánka. Toľko ľudí ešte na jednom mieste asi nevidel. A toto neboli len ľudia, ale elita. Nendo mal pocit, že niektorých ľudí pozná z novín a televízie. Na autogramy ale nebol čas. Čo najnenápadnejšie sa presunul do jedálne. V rohu sa oprel o stenu a začal čakať na tím.

Hitsugaya Hyuuga

Siel za senseiom. ,,Myslim, ze uz to mam...'' povedal cely zadychany, ale hrdy, ze tak tazku techniku zvladol

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Daiki Kumiro
tým 26
cesta

Při cestě se všichni drželi pospolu bylo tam spousta lidí které Daiki v životě neviděl v čele s hokágem.Šli hodně dolouho chvíli pak byla přestávka na oběd při které si Daiki otevřel jeden z několika balíčků sušeného masa.Přestávka byla krátká ale Daiki stihl dojíst.Pak po ještě o dost delším pochodu byla přestávka na spaní.
Daiki si našel jedo pěkné místečko mezi větvemi lehnul si a hned usnul.
Ráno ho vzbudil sensei Daiki si vzal svůj batoh na záda a vyrazil za senseiem tentokrát už šli ale odděleně od ostatních týmů.Po chvíli sensei vyvolal svého medvěda vysvětlil mu situaci a medvěd se rozběhl napřed.Když se ztratil z ohledu tak všichni vyrazili stejným směrem.Po něaké době uslyšeli řev.Všichni ztuhli na místě a čekali co se bude dít dál medvěd přišel s tím že je v cestě nepřátelský tábor a že by to měli obejít taky tak udělali po chvilce dorazili na převis a uviděli svůj cíl.

Hamitsu Aburame
Přístav

Z tábora vyrazili dost brzo, ale Moriko nasadila trochu volnější tepo, takže Hamitsu nedělalo velký problém se ji držet. Cesta utekla poměrně rychle, hlavně proto, že Hamitsu si už přála, aby to bylo za nimi. Když překročili hranice a dostali se na nepřátelské území, tak je Moriko navedla k co největší tichosti a to Hamitsu docela potěšilo, ráda se pohybovala potichu a aspoň ji to přivedlo na jiné myšlenky. Když Hamitsu uviděla, jak Moriko vyslala Kamimara napřed a Odoroki občas aktivovala byakugan, tak do prostoru rozptýlila pár svých brouků, ti byli z jejich arzenálu nejnenápadnější, takže aspoň nebyla úplně slepá. Nakonec je cesta zavedla k jejich cíli, Hamitsu cítila typickou vůni přístavu a občas se ji z toho udělalo šoufl, když k ní dolehl puch rybího masa, ale tohle muselo jít stranou, snažila se proto co nejvíce dýchat ústy. Moriko lehce obhlédla situaci a pak jim zopakovala jejich úkol a na jejím pohledu šlo vidět, že by tam začala hned řádit, ale Hamitsu přece jen měla špetku zdravého rozumu, tak se do toho velmi tiše zapojila "a jaký je plán sensei? snad tam nechcete skočit a působit co největší paseku" řekla s tichým, ale důrazným náznakem, že tahle taktika se ji nezamlouvá.

Tsume Inuzuka
Přístav

Tsume ač moc nespal a spíše jen odpočíval, byl plný energie. Nevěděl, jestli to bylo tím adrenalinem, který vyplouval na povrch čím více se blížili k místu jejich mise a nebo zkrátka tím, že sám o sobě nebyl zvyklý zrovna moc dlouho spát a stačilo mu skutečně jen málo. Hlavní bylo, že byl ale připraven a jeho smysli byli neustále v pozoru. I sama Kurokami, která většinou vše nechávala na svém partnerovi a sama se šetřila až přímo do akce, dělala co mohla, aby jí neunikla ani jediná změna pachu v okolí. Sama Moriko však byla dostatečně zkušená, aby je nepřátelským územím dokázala provést bez větších problémů. Přesto ale jistota byla jistota.

Po nějakém čase a o něco volnějším tempem než včera, plus i s malou přestávkou, dorazili všichni konečně na místo.
Přístavy byl rozlehlí a nepřehledný. Jeho uzpůsobení přímo vybízelo k tomu, aby je někdo dokázal velice snadno přepadnout, když se ocitnou trochu dále od lesa. Navíc sama o sobě voda a vlhkost vzduchu, kterou sebou přinášelo moře, nepomáhalo zrovna v lepším rozeznání pachů a snadno se dal nějaký ztratit, pokud to ten dotyčný skutečně chtěl. Kočky totiž nebyli jediné, které neměli zrovna v lásce vodu. Psi se jí sice neštítili, tedy, jak kteří, ale zrovna nadšený z ní také nebyli, krom některých výjimek. Celkově se toto místo jak Tsumemu, tak i Kurokami zrovna moc nezamlouvalo. Oba však byli připraveni okamžitě se pustit do akce, nějakou větší přípravu však prozatím nechávali stranou. Na to mělo přijít až později, nač teď plýtvat čakrou...

Ayano Chikanagare
Tým 3
Vesnice Sadai
Nyní se už vyběhlo mnohem mírnějším tempem, než jaké nasadil při včerejším běhu hokage. Cesta probíhala celkem klidně, když se nepočítá to, že potkali dalšího medvěda, ale stejně jako ten první nezpůsobil naštěstí žádné problémy. Sabimaru se do něj dokonce chtěl pustit, ale Shizu-sensei ho zastavila. Medvěd prý totiž patří nějakému Kentovi, takže nebyl nepřátelský. Najednou se před nimi ukázala vesnice.
"Nejspíš jsme tu."
Řekla si pro sebe Ayano a zhluboka se nadechla. Věděla jsi, co to znamená být ninjou. Bohužel to zahrnuje i takovéto věci. Musíš to udělat. Pomyslela si a vytáhla si z pouzdra na noze jeden kunai, který si schovala do rukávu. Sensei je ujistila, že je to ta velká budova. Zároveň je taky varovala, že ani jeden sokol nesmí odletět s varováním. To zkrátka znamenalo, že nesmí nechat odletět žádného. Nakonec se je sensei ještě snažila povzbudit a vyrazilo se.
"Hodně štěstí vám všem."
Řekla mile a usmála se. Zároveň ale byla plně v pozoru.

Sasaki Junna
Hranice > Sokolovna
Tempo, které zvolila Shizu-sensei, bylo daleko příjemnější než to včera. Po cestě jsme potkaly zas nějakého medvěda, Sabimaru se do něj chtěl pustit, ale Shizu-sensei ho zastavila s tím, že je cítit po nějakém Kentovi.
Zanedlouho jsme dorazily k nějakému městu. Zamrkala jsem. Pohled na přístav byl nádherný a moře se opravdu zakřivovalo tak, jak psali v knížkách! A jak krásně voněl vlahý vítr vanoucí od něj. Zavětřila jsem nosem a usmála se. Voda narážející na břeh roztomile bublala a šplouchala. Žádný náznak toho, že by se tu mělo začít bojovat.
Do reality mě vrátila sensei, ukazujíc na vysokou budovu, kterou označila za Sokolovnu.
Podvědomě jsem položila ruku na pouzdro na noze. Při doteku jsem se však zarazila. To budu muset sestřelovat i ptáčky? Vzhlédla jsem k nebi. Vypadalo tak klidně. Příboj dál narážel do břehů, loďky v přístavu cvakaly o hladinu.
"Nebojte, jste vybrané samotným hokagem. To zvládnete."
Stiskla jsem pěsti. Nene, už jsem si vybrala. T-tohle... nejde vzít zpátky.
Polkla jsem a nejistě pohlédla na sensei. Z kapsičky jsem vytáhla gumičku, kterou jsem si upevnila brýle na hlavě tak, aby nespadly.
Poslední slovo padlo a bylo rozhodnuto. Náš tým se vydal do boje a už nebylo návratu.

Shizu Aburame
Tým 3
Země kopců

Shizu s týmem 3 seběhla rychle z kopce. A vyrazili rychlím tempem, však mnohem přívětivějším než včerejší běh. Po cestě narazili na dalšího medvěda a Sabimaru se do něj už chtěl pustit, ale Shizu ho rychle zastavila.
"Mysli chvíli hlavou a ne ocasem, tenhle je cítit jako Kenta!" A skutečně, za medvědem byl cítit tým 26.
Medvěd, i tým jež jej následoval, však šměřovali jiným směrem, dál do vnitrozemí, kdežto tým 3 k moři.
Po cestě se vyhli několika hlídkám. Díky příznivému větru, jež vál od moře na pevninu(a tedy proti nim), Shizu a sabimaru byli schopni určit polohu všeho před nimi na kilometry daleko.
Za chvíli se pod nimi na pobřeží ukázala vesnička jménem Sadai.
Shizu na chvíli zastavila tým a z bezpečí stromů se rozhlédla. Viděla přístav a doky s loděmi, domky a jednu z vyšších budov s otevřenými vykýři.
"To musí být ta sokolovna." Ukázala prstem.
"Mějte ruce u pouzder s vybavením, pamatujte, že ani jeden z těch sokolů nesmí odletět s varováním.
Musíme tam vrazit rychle a dostat je dřív než se vzpamatují a stihnou něco podniknout." Pak se naposledy usmála.
"Nebojte, jste vybrané samotným hokagem. To zvládnete." Načež její výraz zvážněl soustředěním.
"Jdem" a vyzaily.

Shin Mizukin
tým 26
Cesta byla pro Shina jako rozmazaná čára.Pochod,sposta jiných týmů a lidí co vypadali velice silně,další pochod,pak oběd na který si Shin dal jeden plátek masa a zapil ho vodou,pochod číslo někonečno tři.Na večer ,když Hokage vyhlásil ,že si mají jít lehnout odpověděl,Shin na přání dobré noci a u jednoho stromu si rozložil svůj plášť a přikryl se dekou.
V noci ho trápili noční můry jak omylem místo nepřátel zabíjí své kolegy,takže ze spánku trochu mručel.Ráno ho vzbudil Kenta-sensei divným proslovem,ale Shin ho poslouchal jen na půl ucha.Zbalil si věci,rychle si odskočil dál do lesa a s týmem vyšli z tábora.Když sensei vytáhl svitek tak se Shin divil k čemu je,pak se ale objevil starý známý a pořád stejně mrzutý medvěd,který Shina uvěznil na stromě co vypadající,že ho sensei zrovna zbudil.
"Klaun?To medvědi jsou v cirkuse!"Pomyslel si Shin a soustředil se na instrukce.Medvěd odběhl a tým pokračoval.Běželi dál ,když zazněl signál"Sakra snad si nás nevšimli."Problesklo mu v hlavě než Hora chlupů dorazil a objasnil situaci.Úspěšně,protože po nich nikdo nic neházel obešli hlídku a po pár hodinách se dostali se na rovinu.Po ní se plížili až ke kraji útesu.A tam Shin konečně uviděl cíl jejich cesty."No snad jsem si vzal dost výbušnin hehe".Trochu nervózně ,ale natěšeně zamumlal a čekal na instrukce.

Odoroki Hyuuga
Tým 4
mise

Když vyrazili na cestu, nasadila Moriko jemnější tempo než měli včera a poslala svého vlka napřed. Odoroki tiše běžela mezi ostatními a kolem očí se jí sem tam objevily známky byakuganu a po celou dobu, co jej měla aktivovaný, vždy sledovala Kamimara na zemi. Chvilkama jí zatrnulo, to když slabě zachytila chakry nepřátelských ninjů. Po chvilce se dostali k místu, tiše poslouchala co sensei říká. Nejistě koukala na místo před sebou a sáhla k taštičce se zbraněmi. Vytáhla dva kunaie se dvěma výbušnými lístky, začala je navazovat k těm co už byly a čekala na rozkazy.

Tokune Wakamuro
Tím 26
Cesta

Podarilo sa mi akosi zaspať. Ráno ma zobudilo trasenie a senseiov hlas.
,,Dobré ráno..." zašomral som rozospato. Poobzeral som sa po kempe. Všetci sa už chystali na cestu. Poobzeral som sa po svojom tíme. Sensei nám povedal, že si máme skontrolovať či máme všetko. Skontroloval som. Jedlo, zbranie, voda a iné haraburdy, ktoré by mohli byť užitočné, vrátane knihy Ninja sídlo. Tá kniha nám asi na nič nebude, ale pred spaním si ju prezriem, pretože sa mi páčia vzorníky kobercov. Zapol som batoh.
"Mám všetko," oznámil som tímu. Sensei si potom nasadil kuklu, vyrazil a my za ním. Kenta potom nahlas uvažoval. Potom vytiahol zvitok, rezol sa do prsta a prešiel po ňom. Započul som sloá Kuchyiose no Jutsu.
Sakra, dobre si pamätám, aké zviera prišlo pri senseiovom Kuchyiose... pomyslel som si. Moje očakávania sa naplnili. Prišiel ten medveď a opäť nás nazval klaunamy.
,,Čau," odsekol som. Tohto medveďa som nemal nejak dvakrát rád, ale tej poznámke s klaunamy som sa zasmial. Sensei ho potom poslal do predu. Sensei nás potom poučil, že kde sa máme držať.
,,Sensei," začal som šeptom. ,,Ticho nieje moja silná stránka, ale budem sa snažiť. Zrak mám dobrý, takže keby som niekoho videl budem okamžite ticho!" šepkal som senseiovy. Zrazu sme počuli rev a sensei nás zastavil a dobehol medveď. Poradil nám kam máme ísť. Riadili sme sa jeho radou. Po pár minutách nás sensei zas zastavil a pokračoval sám.
,,Myslíte, že sa mu niečo stalo?" spýtal som sa asi po minúte parťákov, ale to už sme išli spolu. Dostali sme sa na hranu útesu ,pod ktorým bol muničný sklad. Sensei oznámil, že našli to miesto. Ja som sa len pozrel na parťákov a senseia a potom na sklad.

Kenta Sarutobi Tím 26

Ráno ho zobudil rozruch v tábore. Vyzeralo to, že všetci sa už pripravujú na cestu. Kenta sa pozviechal zo zeme, skontroloval vybavenie a potom "nežným" zatrasením zobudil každého z jeho tímu.
"Budíček, džentlmeni, ide sa bojovať. Skontrolujte či máte všetko" povedal im. O pár minút bolo však pripravené k odchodu.
Ešte predtým však Kenta zachytil Daichiho pohľad a s úškrnom mu kývol. Potom si nasadil kuklu a v doprovode jeho žiakov vyšiel z tábora.
"Takže 15 kilákov nepriateľského územia." zauvažoval Kenta nahlas. Z púzdra vytiahol zvitok, kunaiom sa rezol do prsta a krvou prešiel po papiery. Potom zvitok rozložil na zem, plácol po ňom rukou a zvolal: "Kuchyiose no Jutsu.". Pred nimy sa objavil starý známy medveď.
"Klauni a veľký klaun!" privítal ich hlbokým hlasom.
"Nemáme čas, ty horda chlpov. Bež pred nami. 15 kilometrov pred nami je prístav. Pôjdeš cez les a keď narazíš na hliadky, zarev a nájdi nás, okej?" zavelil Kenta. Medveď chvíľu uvažoval, no potom prikývol a vybehol do lesa.
Kenta pár minút počkal a potom vybehol na strom.
"Pôjdeme opatrne a budeme sa držať najhustejších oblastí, jasné?"
Nečakal na odpoveď a hbito, no čo najtichšie začal skákať z vetvy na vetvu.
Dosť dlho šli bez prestávky, no potom z hlbín lesa začuli medvedí rev. Kenta stuhol a rukou chlapcom pokynul nech stoja. O pár sekúnd sa dorútil medveď.
"Asi kilometer pred vami. Malý tábor. Zahnite doprava a v poho sa mu vyhnete." povedal a potom opäť vybehol do lesa. Kenta Dal na jeho radu a pokračovali ďalej už bez problémov.
O pár hodín Kenta videl, že sa pred nimi rozprestiera rovina. Opäť zastavil chlapcov, zoskočil dolu na zem a teraz sa začal pomaly plaziť vpred. Pár minút pokračovali takto, až nakoniec došli na hranu jedného útesu. Pod nimy sa rozprestierala rovina, na ktorej bolo jasne vidieť muničný sklad.
"Cieľ nájdený." zašepkal Kenta.

Moriko Inuzuka
Přístav
Běželi, stejně jako včera, Moriko ale nasadila přívětivější tempo.
„Buďte opatrní a co nejtišeji dovedete! Za pár kilometrů budeme na nepřátelském území,“ ohlédla se přes rameno na své svěřence a poté kývla na Kamimara, co běžel po jejím boku.
Ten přikývl a oddělil se od skupiny.
Bežel napřed po zemi. Vlk je přece jen o něco míň nápadný než skupinka čtyř lidí skákající po větvích. Takhle je mohl varovat, kdyby ucítil cokoliv podezřelého dřív než Moriko.
Štěstí a vítr byl ale na jejich straně a jim se podařilo vyhnout všem hlídkám, co po cestě Moriko s Kamimarem objevili.
Jejich běh s jednou krátkou přestávkou pro nabrání dechu je nakonec dovedl až k cíli. K přístavu.
Moriko vykoukla z lesa zpoza stromu a obhlédla situaci, načež se otočila na Tsumeho s Odoroki a Hamitsu.
„Náš cíl je jasnej děcka! Musíme zničit kotviště včetně všech lodí v něm!“ pronesla se zamračením Moriko a bojovně vycenila špičáky.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách

Když jsme se podělili o naše předběžné názory, které byly poměrně podobné, tak se ujala slova Suyuki. Mlčky jsem seděl a poslouchal. Suyukin plán se mi zamlouval. Měl hlavu a patu a to bylo důležité. Přijal jsem nabízenou světlici a položil si ji do klína. Když společná porada skončila, Suyuki postavila na čaj a já se zatím rozhodl pro menší večeři. Došel jsem k batohu a vytáhl jablko, do kterého jsem se s chutí zakousl. "Já bych si trochu dal." Řekl jsem s plnou pusou a s hrnkem jsem se hnal k Suyuki. Když mi Suyuki nalila, poděkoval jsem a posadil jsem se ke svému batohu. Čaj byl moc dobrý a já ho měl za chvíli v sobě. Pak jsem si vytáhl spacák, do kterého jsem si vlezl a pod hlavu si strčil batoh. Jen tak jsem ležel a pozoroval ostatní. Po nějaké té chvilce jsem si pěkně zívl a poznal jsem, že je čas jít spát. "Jsem nějaký utahaný, tak dobrou noc." Řekl jsem ostatním a zavřel oči.

Suyuki
Vesnice skrytá v bažinách

Suyuki nechala své studenty mluvit, aby vyjádřili svůj pohled na svět a musela říci, že s většinou tak jaksi souhlasila. Vypadalo to, že ač byli ladí, celkem jim to pálilo.
"Jsem ráda, že to vidíme podobně. Dle mého je nemožné, aby to dělal někdo zvenčí, protože by se tady prvně utopil. Takže to bude někdo odtud. Typovala bych to na někoho bezdětného, kdo nežije v rodině, ale to jsou jen domněnky, nemusí se osvědčit. Ale je to logické, kdo by dělal něco takového, kdyby věděl, jakou bolest působí rodičům."
Vysvětlila Suyuki a začala se škrábat na hlavě.
"Ale myslím si, že máme žalostně málo informací. Známe jen zdejší terén a pár věcí, které nemusí být na 100% pravdou. Tudíž bych to viděla následovně, rozdělíme se a budeme pátrat po něčem, čeho bychom se mohli chytnout. Myslím, že náš průvodce nám v tomhle určitě vyjde vstříc a poradí nám, kde začít. A propo..."
Připomněla Suyuk, zvedla se a začala šmátrat ve svém batohu. Vytáhla tři podlouhlé věci, které vypadaly jako tyče.
"Tohle je něco na způsob petardy. Když budete v nesnázích, stačí strhnout tenhle motouz nahoře a zamířit k nebi, vyletí z toho červená světlice a já ihned poznám, že jste v nesnázích. Brala jsem je pro jistotu, protože vím, v jaké vesnici se nalézáme a jak snadno se nám tady může něco stát."
Domluvila a podala každému jeho "záchrannou světlici."
"Ale dnes je již na pátrání pozdě, venku se již smráká, tudíž zůstaneme tady, cesta byla taky dlouhá, takže si zasloužíme trošku odpočinku. Hned ráno se domluvíme co a jak a vyrazíme na průzkum, jasný bando?"
Usmála se Suyuki a šla si rozbalit spacák a pár věcí, které začala kuchtit na zdejší konvici. Stačilo jen zapálit plamínek. "Udělám si tady trochu čaje, udělám i víc, kdyby jste někdo chtěl."
Řekla trošku mateřským hlasem a sedla si ke konvici, aby jí mohla hlídat.
"Klidně se protáhněte, najezte, co je libo. Dnes už se nikam nejde. Už tak je tady dost šero, ve tmě se tady do pěti minut utopíme v bažině. A takovou smrt jsem si zrovna nenaplánovala."
Zavtipkovala Suyuki a začala rozlévat čaj do malých šálků.
Zakuklila se ve svém spacáku a vychutnávala si horké doušky čaje, taková její metoda pro klidný spánek. Nechtěla na děcka nijak tlačit, takže je nenutila mluvit či něco podobného. Pokud se na nic nezeptali, hodlala mlčet a pomalu usnout.

Info

Jestli chcete nějak kecat se Suyuki či podobně, stačí se rozepsat, je to na vás Jinak začneme druhý den a rozjedeme pátrání ;)

Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách

Seznámili se s Nasagim, který jim byl přidělen jako jejich průvodce. Ten je dovedl do jejich obydlí a cestou jim ještě vyprávěl důležité věci o Vesnici v bažinách a její nedávné historii. Hikari se se zbytkem týmu ubytovala v malebné chaloupce a Nasagi je opustil a vysvětlil jim, kde ho najdou. Dívka z klanu Endo se nechtěla nějak moc projevovat protože byla v týmu nová, ale když slyšela Riu a Hisagiho názory tak musela přikývnout. Myslela si zhruba to samé. Dalo se předpokládat, že za tím musí stát někdo z místních protože kdyby se někdo snažil zničit vesnici zvenčí, musel by to být zatracený génius aby se tady neutopil v nějaké bažině a vyznal se v netradičním uspořádání vesnice a nebo někdo kdo se tu narodil a chová k vesnici zášť. Hikari se ještě protáhla po zdlouhavém cestování a usadila se na zem do tureckého sedu.

Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách

Když jsme vyšli ven před budovu, tak tu na nás už čekal náš nový průvodce vesnicí. Průvodce se nám představil a na oplátku mu Suyuki představila nás. Náš nový průvodce byl klasický starý pracant. Přesně takový, jaký se nacházejí úplně v každé vesnici. Vedl nás k našemu novému obydlí a cestou jsme se od něj dozvěděli spoustu pro nás nových informací, které by nám jinak nejspíše unikly.
Nakonec jsme dorazili k našemu novému obydlí. Suyuki se domluvila s Nasagim a my jsme se uchýlili do přiděleného obydlí. Pomalu jsem se zul a vešel dovnitř. Batoh jsem položil u stěny, a protože není třeba nic vybalovat, tak jsem zamířil k Suyuki a Riu.
Riu nás seznámila se svým pohledem na věc a určitě byla blízko pravdě, nebo jsem si to alespoň myslel, a tak jsem rozhodně přikývl. "Souhlasím s Riu a myslím si, že za tím stojí určitě někdo zevnitř vesnice. Přijde mi nemožné, aby to někdo jiný dokázal. Mohla by to být nějaká nespokojená skupina, která se snaží o převrat ve vesnici." Řekl jsem co jsem si myslel a podíval se na ostatní. Bylo mi jasné, že tenhle můj názor, nebo spíš teorie je celkem odvážná a tak trochu sci-fi, ale přesto jsem jí věřil.

Riu Hinamura – tým C
Vesnica ukrytá v bažinách

Keď už nikto viac nemal ďalšie otázky starosta povedal posledné slova a mi sme sa vydali preč. Bolo už na čase s toho dymu ma už začínali rezať oči a po ceste von som si ich musela pár krát pretrieť až sa mi uľaví. Pred budovou nás už čakal spomínaný muž ktorí nám ma robiť sprievodcu počas nášho pobytu vo vesnicy. Keď ma Suyuki predstavila sa iba usmejém
„Zdravím vás Nasagi“ poviem po tom čo sa aj Nasagi predstavil. Po malom predstavovaní nás Nasagi zobral k miestu kde máme byť ubytovaní. Pozorne som ho počúvala obzvlášť keď spomenul nejakého starého pána a spojoval ho s Miyagim. Suyuki mu položila pár otázok a on bez žiadnych zábran alebo nejakej nervozity odpovedal
*Teraz deti pred tým bývali starosta. Príde mi to ako by niekto dlho plánoval narušiť stabilitu a dôveru vesnice. Ako by v nej niekto chcel spraviť nedôverčivých ľudí a potom niečo spravil.* Pomyslím si a neustále počúvam.
Onedlho sa dostavíme pred danú budovu, ktorá bola vlastne obyčajná chalúpka v ktorej sa máme ubytovať . Suyuki oboznámila Nasagiho o tom čo ideme spraviť a ten sa vydal do svojho obydlia. Zatiaľ spokojne vojdem dnu kde v priedsieny sa vyzujem a potom si zanesiem batoh obďaleč. Ani si ho vybaľovať nemusím moc vecí tam nie je a tak si sadnem blízko Suyuki ktorá sa nás spýta čo si o tom myslíme.
„Tak s počúvania čo nám povedal starosta a teraz Nasagi usudzujem že to nebudú len tak nejaké únosy detí. Príde mi to ako by niekto chcel poukázať na Miyagiho neschopnosť rozhodovať a viesť. A starý pán ako ho nazval Nasagi v tomto hrá tiež podstatnú úlohu. Deti a starý pán môžu nejako súvisieť“ prednesiem všetkým svoju dedukciu

Suyuki, Miyagi, Nasagi
Vesnice skrytá v bažinách

"Výborně."
Prohlásil Miyagi po pár vteřinách ticha.
"Cestu ven jistě naleznete určitě sami, u vchodu vás bude čekat Nasagi. Je to zdejší vesničan, pokud vás bude něco zajímat, klidně se ho ptejte. Bude to vaše spojení s touto vesnicí. Samozřejmě spolu se mnou, mé místo je zde. Pokud tedy bude něco potřeba, nezdráhejte se přijít, budu rád, když vám budu moci být jakkoliv nápomocen."
Diplomaticky zakončil konec jejich konverzace a začal se věnovat svým povinnostem. Bylo na něm vidět, že zdejší situace mu opravdu nedávala moc spát. Šlo to cítit i z těžkého zápachu kouře, který doslova lpěl na každičkém předmětu v jeho kanceláři.
"Dobrá, prozatím tedy na shledanou."
Rozloučila se Suyuki a spolu se studenty se odebrala z kanceláře. Byla celkem ráda, ten nesnesitelný kouř jí otravoval a štípal v nose.
"Fajn, uvidíme, kam nás zavede náš nový průvodce a pak to nějak vše probereme spolu."
Mrkla na své studenty a vyrazila k východu, kde je už čekal pan Nasagi. Byl to obyčejný vesničan, dělník, někdy i zemědělec. Prostě člověk lidu.
"Zdravím paní... Eh teda slečno..."
Zakoktal se a nervózně si otřel ruku do kalhot a podal jí Suyuki. ta se pobaveně usmála a jeho pozdrav přijala.
"Zdravíme vás, já jsem Suyuki, tohle jsou Hisagi, Hikari a Riu."
Představila všechny opět.
"Já jsem nějakej Nasagi."
Zakabonil se vesničan a podrbal se v kníru.
"Mám vás prej nějak ubytovat a postarat se o vás. Tak vám asi vukážu, kde budete přebejvat a tak, nevadí?"
Optal se zábavnou mluvou, nemyslel to tak, prostě tak mluvil.
"Výborně, to se bude hodit, ukažte nám, kde budeme přebývat a uvidíme, co podnikneme dál."
Usmála se Suyuki a pobídla své studenty, aby je následovali.
"Tak pojďte... Je to kousek, ale kdo to tady moc nezná zabloudí raz dva."
Rozešel se Nasagi a nějak nedbal na etiketu, bral je jako nóbl hosty a radši si moc nedovoloval.
"Je to tu horší a horší. Vod doby, kdy zemřel starej pán se to tady zvrtlo vod desíti k pěti."
Brblal cestou, chtěl je trošku informovat.
"Ztráty těch děcek jsou fakt šílený... Sám ty lidi znám, fakt strašný... Miyagi se snaží, ale... Je ve vedení jen krátce a po starém pánovi bude těžké se mu přiblížit."
Suyuki zpozorněla.
"Cože to? Jak jste to myslel? A kdopak je ten starý pán?"
Optala se zvědavě.
"Starej pán je votec Miyagiho... Byl to zlatej člověk, dělal pro lidi první poslední. Ale před necelým rokem zemřel. Nějaká choroba nebo co... Zlé jazyky říkaly, že to byla otrava... Ale tomu tady nikdo nevěří, jen hledají o čem by mohli drbat... Miyagi to převzal po něm, je sice mladší ale snaží se vo tom žádná. Ale teď se začaly ztrácet ty děcka... Někdo říká, že má v hlavě jen kalkulačku, ale vo tom já vám nic nepovím. Je to prostě hlava vesnice... Tím to pro mě hasne. Ale jako starej pán určitě není. Je to prostě mlaďoch a asi... Nevím, musí se voťukat nebo tak."
Vysoukal ze sebe Nasagi a po delší chvíli chůze, kterou Nasagi vyplnil monologem, se zastavil u jednoho z obydlí.
"Tak tady to máte, není to nic moc, ale zase žádnej hnus. Teda... Pardon."
Omluvil se za svou mluvu.
Suyuki přitakala a koukla kolem.
"Já myslím, že se teď na chvíli uchýlíme dovnitř, vybalíme se a podobně a trošku se usídlíme."
Navrhla.
"Jak chcete mladá paní, já bydlím támhle přes most. Takže kdyby něco, ptejte se po mě. Budu tam."
Ukázal na menší srub na dalším ostrůvku a lehkým kývnutím hlavy se rozloučil, podivnou pajdací chůzí se rozešel k sobě.
Suyuki otevřela dveře a pustila ostatní dovnitř a poté vešla sama a zavřela. Chata, nebo jak by se dalo nazvat tohle obydlí bylo typické pro vesnice. Velký pokoj, místo pro spánek, bylo tu i několik potravin. Pravděpodobně na ně už mysleli, přikrývky a to bylo vše.
Suyuki tedy shodila batoh ze svých zad a sedla si. Protáhla si záda a koukla po ostatních.
"Tak, co si o tom všem myslíte?"

Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách

Bedlivě poslouchala všechny detaily a části příběhu, který pro ně Miyagi měl. Sám muž vypadal, jako by tuhle debatu měl už rád za sebou a že by se rád ninju z Kiri zbavil. Hikari se tomu moc nedivila protože vysvětlovat někomu, že se ve vesnici za kterou máte zodpovědnost ztrácejí děti asi není zrovna to pravé ořechové. Hikari se snažila přijít na to co se tady děje, ale měla k tomu stále málo informací a vypadalo to, že starosta jim jich víc nesdělí a tak byla připravena k odchodu za jejich průvodcem.

Riu Hinamura – tým C
vesnice ukryta v bazinach

Starosta zodpovedal naše otázky no ďalšie som už nevyslovila aj keď som ich mala ešte dosť. Iba pokrútim hlavou a dám najavo že už ďalšie otázky nemám
*Žiadny nepriateľ s vonka viac menej sú sebestační, žiadne prepojenie rodín. Spravil to niekto kto to tu dobre pozná. Určite si vytypoval rodiny a sledoval ich dennodennú činnosť a keď to najmenej čakali tak konal, ak to bol niekto s vesničanou tak niekto koho si nikto nevšíma alebo niekto vysoko postavení ktoré ho každý dobré pozná a nič by mu nepripisovali*
Premýšľam v duchu, Suyuki a Hisagi nemal zrejme žiadne otázky ostávala už iba náš nová členka

Hisagi Shuusei
Vesnice skrytá v bažinách

Stál jsem v Miyagiho pracovně a naslouchal otázkám a následným odpovědím. Celá situace se mi ani trochu nezamlouvala a ani jsem si nedokázal představit, jak jen můžu v téhle vesnici k únosům docházet. Celá její struktura byla velmi složitá, jak by se někdo mohl dostat sem, unést dítě a bez povšimnutí zmizet? Připadalo mi to velmi absurdní a hlavně nemožné. Miyagiho výraz mluvil sám za sebe. Bylo mi ho trochu líto, ale i přes to jsem se nemohl zbavit špatného pocitu, který ve mě ten muž již vzbudil.
Když Miyagi skončil s odpovídáním, rozhlédl jsem se po ostatních, jestli ještě nemají nějaké otázky a sám jsem se pomalu začal přesunovat ven za naším průvodcem. Hlavou mi přitom šrotovaly všechny známé informace.

Suyuki, Miyagi
Vesnice skrytá v bažinách

Suyuki byla potěšena zájmem svých studentů, bohužel Miyagi pociťoval pravý opak. Ne že by mu to nějak vadilo, ale bylo to tady dost citlivé téma a zodpovědnost padala na jeho hlavu.
Zapálil si další cigaretu, vynořil se ze křesla a postavil se k oknu. Kolem obličeje si vydechováním cigaretového kouře vytvořil jakýsi mlžný závoj.
"Ne, opravdu neříkám, že si toho nikdo nevšiml. Ba naopak, všimli si toho všichni a to velmi rychle. Jak jsem řekl, prvně jsme to brali jako velmi zlou nehodu, která se prostě čas od času stane... Ale poté se to zopakovalo a pak zase... A to je velmi zlé."
Poklesl hlasem a potáhl si z cigarety.
"Únosy se dějí většinou během noci nebo v době, kdy jsou lidé zaneprázdnění. To je to... Někdo musí vědět, kdy zaútočit, nebo kdy dítě unést. To je to strašidelné... Proto jsou vesničané neklidní, a proto jsme na pomoc zavolali vás."
Vysvětlil a přešel od okna zpátky ke stolu.
"Žena, kterou jste viděli opouštět mou kancelář je jedna ze zdejších. Taky se jí nelíbí, co se tady děje a řekněme... Že je poněkud temperamentnější povahy. Nedivím se jí, ale bohužel s tímhle opravdu sám nic nezmůžu."
Pokrčil rameny. V obličeji šlo vidět, že ho tíží starosti.
"No, co se týče detailů... Všechny děti byly přibližně stejně staré... Kolem 6 až 8 let... Ale jinou podobnost jsme v tom nenašli. Byli uneseni dva chlapci a tři dívky. Barva vlasů většinou rozdílná, váhá, rodiče... Vše je různé. Jinak co se týče rodičů, jsou to většinou obyčejní vesničané, kteří se starají o každodenní živobytí. Nikdo bohatý tady snad ani není, pokud míříte k tomuto."
Suyuki se zatím k ničemu nevyjadřovala a nechala mluvit Miyagiho.
"Opravdu netuším, co si počít. Chápejte mě, sám jsem tady vyrostl. Znám ty lidi ze svého dětství a je opravdu nemilé, když jejich děti začnou mizet kdo ví kam, tím horší, že to nejsem schopen zastavit, či vysvětlit..."
Postěžoval si a poté pokračoval.
"No, věřím, že jsem vám poskytl snad veškeré informace, které mám k dispozici, pokud máte něco dalšího na srdci, zeptejte se, nezdráhám se vám odpovědět. Ale pokud už nemáte nic na srdci, před budovou na vás bude čekat jeden z vesničanů, poslal jsem pro něj, bude tady po dobu vaší návštěvy vašim průvodcem. Chápu, že naše vesnice není typická a neradi bychom, aby se vám zde něco přihodilo."
Trošku strojeně se pousmál a típl cigaretu.
"Nuže?"
Optal se zvídavě, i když šlo vidět, že už by byl radši sám.
Suyuki se ale tentokrát chopila slova.
"Jaká protiopatření jste učinili? Chápu, že tomu nemůžete zabránit, ale můžete opatřit preventivní opatření. Učinili jste tak?"
"Och ano... Sám jsem doporučil všem rodičům, aby děti nespouštěli z dohledu, po setmění mají děti zákaz vycházení a některým už se to tuze nelíbí, takže začínají vzdorovat. Ale bohužel je tohle vše pro jejich dobro... Je to opravdu velmi problematická situace..."
Suyuki pokynula a nechala ještě prostor ostatním, jinak byla rozhodnuta opustit budovu a následovat jejich přiděleného průvodce.

Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách

Otec dítěte spolu s jejich průvodcem jim celou podivnou situaci okolo dítěte vysvětlil. Hikari uklidnilo, že má otec dobrý důvod, ale na druhou stranu ji zaskočilo, že se tady ztrácejí děti. Z představy, že by jednou měla svoje dítě a nebo třeba mladšího sourozence, který by se ztratil, ji šel mráz po zádech.
Průvodce je dovedl na největší ostrůvek v těchto bažinách, kde se měli setkat s vedením. Strážný je poslal do jednoho domu, kde se provádění už úspěšně chopila Suyuki, která je po chvilce dovedla ke správným dveřím. Před nimi slyšeli nějakou hádku a hned na to je málem srazila nějaká žena.
Když vešli dovnitř, tak se setkali s hlavou vesnice, Miyagim. Všichni se představili a muž jim začal vysvětlovat co se vlastně děje.
„Pět dětí za dva měsíce? To nebude náhoda..“ přemýšlela nahlas a smutně dívka. Byla v týmu nová a tak spíš nechala mluvit zbytek.

Riu Hinamura – tým C
vesnice v bažinach

Situácia s neposlušným dieťaťom skončila tak rýchlo ako začala. Bolo jasné že otec chce chrániť svoje dieťa a ono nechcelo trčať doma. Suyuky upokojila muža a pri odchode zamávam malému chlapcovi a vydám sa za ostatnímy k sídlu ich starostu.
Po pár mostíkoch a prechodov cez ostrovčeky sme sa tam dostali. Pred vchodom sme sa minuli s nejakou ženou a potom sme vstúpili dnu. Tam nás uvítal starosta Suyuky mu predala zvitok a predstavila nás. Keď povedala moje meno trochu kývnem hlavou.
Potom sa starosta pustil do vysvetľovania čo sa stalo a kedy to vlastne začalo Suyuky predhodila pár slov na to či nemajú s niekým spory alebo niečo také.
*5 detí za posledné dva mesiace a ony vedia iba takto málo? A ak to nie je s vonku žiadny nepriateľ tak to musí robiť niekto s vesnice alebo jej blyskoty. * premýšľam zatiaľs čo sa ujal slova Hisagi
„A čo rodiny tých detí, je medzi nimi nejaké spojenie? “ spýtala som sa

Hisagi Shuusei
Vesnice ukrytá v bažinách

Mlčky stojím a přihlížím nastálé situaci. Znuděný průvodce, panikařící otec, vystrašené dítě a do toho ještě my. Muž začal ospravedlňovat své chování. Mě to jako omluva a vysvětlení zcela stačilo. Nejspíš bych se zachoval stejně jako on, kdybych byl v jeho situaci.
Suyuki se pustila do uklidňování vystrašeného otce a celkem se jí to povedlo. Dokonale ho zaskočila. Tedy alespoň podle jeho výrazu ve tváři. Výrazy od toho prcka mi vykouzlili na tváři úsměv, protože obličeje, kterými nás abdařovával byli přinejmenším vtipné. Byla to taky známka toho, že je to jen malý chlapec a vlastně neví co se to tu děje. Než mi stihli zcela zmizet z dohledu, tak jsem také zvedl ruku na rozloučenou. "Ten kluk je teda třída" Proletí mi hlavou při závěrečné pohledu na chlapce.
Opět jsme se dali do pohybu. Přešli jsme několik dalších ostrovů až jsme se dostali na jeden extra velký. Hromotluk nás poslal do budovy s podle mě ne příliš přesným popisem cesty, ale nejspíš to nebylo třeba. Za chvíli jsem zjistil, že doopravdy nebylo. Bylo zcela jasné kam máme jít. Jak jsme se postupně blížili ke dveřím, byly stála hlasitěji slyšet ozvěny hádky, která se uvnitř odehrávala. "Nějaká ostřejší výměna názorů?" Zazní mi v hlavě. Pak se dveře rozrazili a ven doslova vylítla žena. Přejel jsem jí pohledem od hlavy až k patě. Víc jsem ale nestihl, jelikož během chvilinky mi zmizela z dohledu. Mírně jsem zakroutil hlavou a vydal se dál za naší skupinkou do místnosti.
V místnosti seděl muž. Na první pohled mi moc nesedl a když začal mluvit, tak to změně mého postavení také nenapomohlo. Nejprve se nám představil, Suyuki mu předala svitek a představila nás. Muž se pustil do vysvětlování situace. Pečlivě jsem naslouchal a sám jsem si procházel celý příběh v hlavě. Když muž domluvil, zeptala se ho Suyuki na první otázku, která byla zcela na místě. Pomsta. Mužova odpověď se mi opět nelíbila. "Chcete nám říct, že za celé 2 měsíce si nikdo nevšiml únosu dítěte? Někdo přece něco musel vidět." Zeptal jsem se muže a po chvíli ještě dodal: "A kdo byla ta žena co odsud odešla?" Koukal jsem se na muže a čekal než odpoví.

Naomi Al Tai-ko

Není všechno zlato co se leskne

Při čekání na svoji odpověď sleduje kluky, jak jim to jde. Při pochvale se trochu více začervená.
"Děkuji, dala jsem do toho vše." odpoví s úsměvem na tváři.
"Co bych chtěla dělat? Asi něco s mečem, aby byly útoky efektivnější nebo aspoň rychlejší. S tímhle se ohánět je těžký. Zvlášť na holčičku jako já." S těmito slovy ukáže palcem na sebe a pořádně se zazubí. Zabodne si do země meč. Čakro, hold musíš počkat. potrpí si na chvíli samomluvou v hlavě.
"Šlo by to?" V očích se jí ukážou plamínky naděje, které koukají na senseie.

Nieje všetko zlato, čo sa leskne

Nendo Aburame

"Pekne, Fei. Vyzerá to, akobysi ani nebol zranený." povedal Nendo a pod kabátom sa usmial. Bol rád, že má v tíme taký nevyčerpatelný zdroj energie. Naraz sa mu však v okuliaroch zablysklo. Presne tak ako sa to stáva vtedy, keď nastane nejaký háčik.
"Ale listy vie urobiť každý. Zábava začína až teraz." dramaticky sa odmlčal a kývol k lesu, ktorý sa rozprestieral za nimy.
"Začni s tým, že budeš normálne odlamovať konáre a potom ich pomocou rovnakého postupu budeš prerezávať ako doteraz listy. Samozrejme, nerob to s nejakými mini halúzkami, ale s niečím poriadnejším. Keď ti to pôjde bez problémov, ukážeš čo si sa naučil. Prerežeš celý strom v polovici." Nendo si po chvíli uvedomil, že tá posledná požiadavka je síce možná, no chlapcovi možno prišla až absurdná. Ale on nato mal, Nendo to vedel.
"Do práce." pokynul a otočil sa k Naomi. "Šikovná!" ocenil ju. "No, veľa o tebe neviem. Povedz, čo by si sa chcela naučiť?"
O sekundu mu zišlo na um, že Hitsugaya ešte trénuje.
"Len tak ďalej chlapče." zavolal naňho a zdialky mu ukázal zdvihnutý palec. Možno mu to trvalo dlhšie, no Nendo hovoril svojím typickým kľudným hlasom.