NFFORPG - Okolní svět

Hitsugaya Hyuuga

nie je vsetko zlato co sa leskne

POZOR! Spoiler!

POZOR! Spoiler!

Take the Magic: The Gathering 'What Color Are You?' Quiz.

Suyuki
Vesnice skrytá v bažinách

Celá skupinka se najednou zastavila a začala upírat zrak na otce dítěte.
"Děje se něco?"
Optala se nechápavě Suyuki a velice jí zajímalo, co to vše má znamenat.
jejich "průvodce" se zastavil a znuděně pokrčil rameny.
"To je tady běžné..."
Konstatoval suše. Otec malého dítěte na chvíli zpanikařil, ale poté dostal odvahu a došel si pro své neposlušné dítě.
"Doma budeš!"
Sykl po něm, hodil si ho na rameno a začal se omlouvat neznámým cizincům.
"Omlouvám se, je to tady teď velmi špatné. Ztrácejí se tady delší dobu naše děti, proto je radši ani nepouštíme z domu. Je to zlé, ale co jiného máme dělat?"
Tázal se muž celkem zoufale.
Suyuki se ihned chopila šance a muže uklidnila.
"Nebojte, už to nebude trvat dlouho, kvůli tomu jsme tady. Vaše vesnice nás poprosila o pomoc s touto záležitostí a my se budeme snažit ze všech sil, aby si vaši potomci mohli hrát venku bez jakéhokoliv strachu."
Rodič byl zaskočen její schovívavostí a optimismem.
"Já too.. Eh... Děkujeme slečno... Děkujeme..."
Malé dítě se mezitím uklidnilo a začalo na Hisagiho a Riu dělat všelijaké obličeje. Nakonec se s ním otec rozešel domů a dítě stihlo ještě zamávat.
"Tak pokračujeme ne?"
Prohodila Suyuki k chlapíkovi a ten se jako na pokyn rozešel. Nechtěla to teď nějak řešit se svými studenty, ne před ušima zdejších.
Po asi dalších třech mostech dorazili na pravděpodobně největší ostrov, který tady prozatím viděli. Byl situován severně od středu vesnice, který Suyuki jen tak od oka určila.
"Tady je naše vedení jděte dovnitř, ty správné dveře poznáte, držte se vpravo."
Osvětlil ještě strážný brány a poté se odebral zpět na své místo. Suyuki nemarnila čas a vydala se dovnitř. Chodeb zde nebylo mnoho, a tudíž našli potřebné dveře opravdu rychle. Než stačila zaklepat na dveře, uslyšeli, že vevnitř si někdo celkem ostře vyměňuje názory. Nakonec se rozrazily dveře a z nich vyletěla ven jako raketa žena, která byla velmi zvláštně oděná. Suyuki ji nestihla říct ani bu a už byla pryč.
"Ehm... Můžeme dál? Jsme vyslanci z Kirigakure.
"Vstupte prosím."
Ozvalo se zevnitř. Suyuki tedy vešla a poté zavřela po svých capartech dveře.
U stolu seděl pravděpodobně muž, který tuhle vesnici vedl.
"Zdravím vás, jmenuji se Miyagi a jsem hlavou této vesnice. Nebude vám vadit, když vyřídíme první to ouředničení?"
Pobaveně se zasmál a potáhl si cigarety. Suyuki nečekala a předala mu svitek, který dokazoval, že jsou to oni.
"Fajn, takže já jsem Suyuki a tohle je Riu, Hikari a Hisagi."
Představila všechny a vyzvala Miyagiho, aby spustil ohledně jejich problému.
"Výborně, tak tedy k věci. Začalo se to dít asi 2 měsíce zpátky, z naší vesnice se jakýmsi záhadným způsobem ztratilo dítě. Byla to malá holčička. Neříkám, že je to tady běžné, ale žijeme v močálech, tudíž jsme si mysleli, že se pravděpodobně dostalo do močálů a utonulo. Je to smutné, ale někdy se to prostě stane. Naši domněnku ale vyvrátil další únos za necelé dva týdny. Tehdy začali být lidé nervózní a podezřívaví. Začalo se to stupňovat. Počítaje k dnešnímu dni... Ztratilo se 5 dětí a vesničané už svá dítka nenechají vystrčit nos z domu. Nikdo netuší, co se to tady děje a hlavně nemáme ponětí, jak to vyřešit. Proto jsme zavolali vás."
Vysvětlil Miyagi a nechal prostor návštěvě.
"To je velmi zvláštní... A nemáte nějaké špatné vztahy z okolím nebo tak? Mohla by to být pomsta... Ale pokud by to bylo zvenčí, nikdo by se nedostal přes tu síť mostů a podobně..."
Zamyslela se nahlas Suyuki.
"Ne s nikým nemáme špatné vztahy, vystačíme si sami a nikomu nic nebereme nebo tak."
Vysvětlil Miyagi. Suyuki teď nechala prostor i svým studentům, pokud k tomu něco chtějí dodat.

Hikari Endo
Tým C
Vesnice skrytá v bažinách

Hikari se sotva vydýchala a už pokračovala se svým novým týmem do cílové lokace. Přišlo ji, že dnes už uběhla snad maraton a teď ji čekal ještě jeden. Držela se svého týmu co mohla a snažila se je moc nezdržovat. Po pár hodinách dorazili před bránu do vesnice. Vesnice i okolí bylo dost bažinatý a tak obstála svému jménu. Prostředí se dívce rozhodně moc nelíbilo, ale na druhou stranu něco takového chtěla vždycky dělat. Cestovat na bohem zapomenutá místa. Stále ještě vydýchávala běh a dívala se po okolí a tak moc nevěnovala pozornost strážným, s kterými mluvila její sensei. Ta vše zařídila a už všichni následovali jednoho z namakaných strážných do centra vesnice.
Hikari se furt rozhlížela kolem a tak si dítěte, které narazilo do Riu všimla až když se tak stalo. Hned si vzpomněla na děti s kterými se potkala, když plnila misi pro klan. I když to byli spíš uličníci, tak i tak nedala prostě na děti dopustit a měla je ráda. Nelíbilo se ji, že by mělo být dítě doma zavřené a nechápala proč by hledalo někoho, kdo ho bude chránit. Vesnice a její okolí sice nebyla nejútulnější, ale ani se ji nezdálo, že by tam bylo nějaké nebezpečí snad kromě pádu do bažiny. To se ale stejně tak může dítě utopit v nějakém jezírku.
„Proč nemůže ven?“ zeptala se klidně a s nechápavým výrazem civějíc na otce dítka.

Hisagi Shuusei
Brána vesnice skryté v bažinách

Netrvalo dlouho a už jsme byli zase na cestě. Suyuki nasadila celkem rychlé tempo. Nejspíš chtěla na místo dorazit co nejdřív. Moc jsem se tomu nedivil. Bylo logické, že je lepší přečkat noc na bezpečnějším místě, než v neznámém lese.
Jak jsme se stále přibližovali, tak se ráz krajiny kolem nás měnil čím dál tím víc. Nakonec se pro mě stal absolutně neznámým. V životě jsem žádné bažiny nenavštívil. Suyuki nás před vstupem do vesnice varovala před mnohými nebezpečími, která tu mohla nastat. Vidina utopení v bažině nebyla zrovna nic extra, a tak jsem se rozhodl, že si budu dávat pořádný pozor na místa kam šlapu.
Pomalu jsme se blížili k bráně, kterou hlídali dva velcí chlápci. Vypadali doopravdy silně, ale asi nebyli zrovna nejbystřejšího rozumu, nebo jsem tak alespoň usoudil. Suyuki jim předala svitek a za chvíli už jsme kráčeli za místním starostou. Vesnice vypadala doopravdy zajímavě. Byla složena z mnoha ostrůvků různých velikostí a navzájem byli propojené dřevěnými mosty, které se mi ani za mák nelíbili.
Jak jsme tak procházeli vesnicí, z ničeho nic se tu objevil křičící malý chlapec, který to v plné rychlosti napral rovnou do Riu. Tohle bylo absolutně normální, ale když se chlapec zeptal Riu, jestli ho bude chránit, tak se mi na tom doopravdy něco nezdálo. Možná měl chlapec bujnou fantazii, nebo jsem měl pravdu a něco tu bylo špatně. Jedna z těch věcí to ale rozhodně byla. Pokud jsem tohle všechno nečekal, tak jsem už vůbec nečekal, že se Riu postaví před chlapce a doslova se oboří na neznámého muže.
Vůbec se mi nelíbilo, že jsme tu teprve chvíli a už děláme menší problémy. Na druhou stranu bylo dobře, že se za bezbraného chlapce postavila. Rozhlédl jsem se kolem a postavil se vedle Riu, abych ji mohl v případě potřeby podpořit. Teď už jsem jen čekal jak se situace dál vyvrbí.

Riu Hinamura – Tým C
vesnica ukryta v Bažine

Po rýchlom zoznamení sme sa dali znova do pohybu a Suyuky nás viedla do vesnice ukrytej v bažinach. Ako sa vzdialenosť medzi nami a vesnicou skracovala menilo sa aj prostredie. Cesta bola pre mňa dosť náročná a mala som čo robyť až nezdržujem celý tým. Snažila som sa nič nedať najavo že by som nevládala alebo bolesť ktorá sem tam napadla moje nohy.
Napokon sme došli pred brány vesnice kde stali dvaja hromotluci ktorí nám tak trochu zaterasili cestu ale Suyuky sa už o to postarala a jeden z ných nás už viedol smerom k starostovi. Ani som moc neregistrovala kadial ideme iba som pozerala okolo seba a ich štýl staviem a rozmiestnenie budov ma dojímal. Nebolo to nič ako v Takigakure alebo kirigakure tu mal človek čo robyť aby nestratil pevnú pôdu pod nohamy tašie to bolo niečo postaviť tu v tývchto bažinách.
Kráčam stále za Suyuki a tým hromotlukom pričom sa dosť sústretím kam dávam nohy a ani si nevšimnem utekajúceho chlapca ktorí do mňa vrazí. Mala som čo robyť aby som udržala rovnováhu a nespadla na zadok. Celé to prebehlo dosť rychlo a iba som počula chlapca
„Pred kým ťa mám chrániť?“ spýtam sa ho no v tom už počujem nejaký nahnevaní mužský hlas. Postavím sa pred chlapca a nahnevane pozriem na muža
„Čo sa tu deje?“ spýtam sa ho a pritvrdím na hlase

Suyuki
Brána Vesnice skryté v bažinách

Jakmile se Suyuki ujistila, že se všichni představili a jakš takš poznali, zavelela a rozběhli se vstříc vesnici. Byli už celkem blízko, sice se to nezdálo, ale 50 kilometrů nebyla tak velká dálka. Nebo alespoň pro Syuki ne.
"Snažte se držet tempo a před večerem tam budeme."
Informovala je Suyuki, která chtěla do vesnice dorazit ještě dnes. Ne že by nějak pospíchala, spíše nechtěla trávit další noc v místech, kde to nezná. Neměla z toho dvakrát dobrý pocit, vlastně neznala ani tu vesnici, ale kdyby jim něco hrozilo, tak je sem vedení nepošle.
Po dlouhých hodinách konečně dorazili na místo. Terén se šíleně změnil, stromy vystřídaly keře, travnatou plochu vystřídaly mokřady a jediná cesta, která vypadala bezpečně byla ta, kterou označovala provizorní dřevěná cestička. Podivné svíčky, které plavaly na něčem neznámém v bažinách, dodávaly tomuto místu podivnou a velmi strašidelnou atmosféru. Suyuki se otočila na své svěřence a musela jim sdělit něco, co měla na srdci.
"Tak jsme tady. Jak jistě vidíte, tahle vesnice není jako ty, které známe, takže se chovejte slušně, zdvořile a snad nám vyjdou vstříc. Sama jsem z téhle vesnice trochu v šoku. A hlavně nešlapejte někam mimo, aby jste se ještě nepropadli do bažiny."
Varovala důrazně Suyuki a poté vyrazila po dlouhém dřevěném můstku, který představoval vstup do vesnice.
Na druhém konci stáli dva mohutní muži, pravděpodobně strážní nebo tak. Už z dálky spatřili Suyuki a jejich tým a popravdě se jim návštěva moc nepozdávala. Už z dálky začali křičet.
"Kdo jste a co tu chcete?!"
Suyuki počkala, až dorazili trochu blíž a nemusela tak vyřvávat.
"Dobrý den pánové, jsme vyslanci z Vesnice ukryté v mlze, tady je patřičná dokumentace, přicházíme zde na váš popud, pomoci vám."
Vysvětlila polopaticky Suyuki, ne že by nevěřila jejich intelektu ale... Udělala to pro jistotu.
Dva hromotluci se podívali na nóbl psaní a pak na sebe kývli.
"Odveď je za starostou, on už bude vědět. A moc se neloudej."
Druhý černovlasý hromotluk přitakala a pohodil rukou na znamení, že ho mají následovat.
Suyuki koukla na svou bandu a mrkla na ně, na znamení, že jde vše dobře. Pokračovali prapodivnou vesnicí, která nebyla tak úplně typická. Pokud se řeklo vesnice, většina ninjů si představí ucelené místo, tahle vesnice byla ale složená z jakých si ostrůvků, které byly propojeny dřevěnými můstky. Ne nadarmo se tato vesnice jmenovala ukrytá v bažinách, ona totiž v bažině ležela. Nebýt jejich "průvodce" určitě by se tady ztratili. Suyuki napočítala dobrých deset ostrůvku ať větších či menších. Z ničeho nic se ozval křik a zpoza polorozpadlého domku se vyřítili křičící dítě pronásledováno svým otcem.
"Já chci pryyyč!"
Křičelo dítě zplna hrdla a jelikož se neustále otáčelo, aby vidělo, zda je jeho otec na dosah, vrazil plnou rychlostí do Riu, která to pravděpodobně nečekala. Dítě udělal kotrmelec a podívalo se na Riu.
"Ty mě budeš chránit?"
Optalo se nevinně a v očích byly vidět známky strachu.
"NIKAM! Domů půjdeš, víš že venku nemáš co dělat!"
Křikl rázně otec a dorazil ke skupince lidí.

Hisagi Shuusei
50 km jižně od Vesnice skryté v bažinách

Stojím, poslouchám a prohlížím si novou členku týmu. Suyuki si přečetla celý svitek a oficiálně to bylo venku. Máme nového člena týmu. Usmál jsem se na Hikari a řekl: "Ahoj, já jsem Hisagi Shuusei. Rád tě poznávám."
Potom jsem se otočil a začal jsem se připravovat na pokračování v cestě. V hlavě mi při tom ale probíhaly nepříjemné myšlenky kolem situace s Yukim. Podle toho co se tu teď odehrálo, tak už nyní nebyl členem našeho týmu. Nejraději bych se na to zeptal Suyuki, ale teď nebylo správné se tím zatěžovat. Uvidí se na konci mise.

Hikari Endo
Tým C
50 Km jižně od Vesnice skryté v bažinách

Chvíli tam dívka jen tak stála, to když ji její nová senseika po očku pozorovala a četla si informace ze svitku, který ji Hikari předala. Když Suyuki svitek schovala a uznala dívku jako nového člena týmu, tak si Hikari ulevila a konečně z ní spadla nervozita. Byla zvyklá pendlovat mezi týmy, ale vždy to pro ni byla nová výzva a nový lidé, kterým musela čelit.
„Jsem z klanu Endo, takže ovládám sklářské techniky. Jsem šikovná na ninjutsu, ale nejsem zrovna taijutsu typ.“ představila stručně své schopnosti. Senseika ji představila zbytek týmu. Jména si dívka okamžitě zapamatovala.
„Mě říkejte prostě Hikari.“ usmála se na ně a byla připravena pokračovat v cestě.

Homura
Vesnice Nishikita, byt > Očistec vesnice Nishikita
„Jo, přesně tak Midori!“ zazubil se na dívku Homura zapáleně, načež se k oběma dívkám otočil zády, aby se mohl dát konečně na kutě, „co s nima máte dělat? Sejmout je přece. Co jinýho? Pořádně jim nakopejte zadek, aby je taková bejkárna cpát se na naše území už nikdy nenapadla!“ zakřenil se na obě dívky ďábelsky Homura jako nějaký jezdec apokalypsy. Z jeho výrazu a tónu bylo jasně znát, že si boj evidentně užívá.
„A teď už jděte spát, ať ste zejtra v kondici!“ rozkázal jim nakonec jejich sensei a odešel spát.
Druhý den onen slibovaný budíček skutečně přišel. A to víc než z vostra.
„Katon: Ushi Gekido no Jutsu!“
Vesnicí otřásla mohutná exploze, doprovázená oslnivou rudou září plamenů, která vyšlehla do oken domů, a zasypala střechy úlomky trosek.
„Všichni ven a ruce vzhůru, civilové! Jestli nechcete zařvat, tak tahle vesnice od teď patří Zemi Vody!“ zvolal hlasitě muž s páskou přes pravé oko a s delšími blonďatými vlasy, s čelenkou Kirigakure no Sato na čele, potom, co se dvouma domy na kraji vesnice prohnal obrovský ohnivý býk a za doprovodu zuřivého bučení je proměnil v sutiny, načež proběhl skrz celou vesnici a zastavil se až o radnici, do které slabě vrazil a rozplynul se.
„Odpor je marnej...!“ zazubil se muž šíleně, když pozvedl pravačku se zahnutými prsty, kolem které se mu proběhlo několik plamínků.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Riu Hinamura - tým C
50 km južne od vesnice Ukrytej v bažinach

Spokojne si jem keď Suyuki spozornie, ja som nemala šancu nejako reagovať a spravíť nejaké kroky iba som stále sedela s miskou na kolenách. Ako to rýchlo začalo tak to aj skončilo a ukazalo sa že to je nový člen nášho týmu.
Keď nás Suyuki predstavovala sa postavím
"Ahoj ja som Riu Hinamura, budem sa tešiť na našu spoluprácu" poviem a milo sa usmejem.
Hneť na to si začnem baliť veci čo som si vytiahla z batohu a obujem si boty

Suyuki
50 Km jižně od Vesnice skryté v bažinách

Když viděla, že oba její členové týmu jsou rádi, že jdou na misi, jakýmsi podivným způsobem jí to uspokojilo. Nohy už jí trošku roztály, takže se obula a chtěla ještě chvíli zůstat na místě, nechat nohy odpočinout. V tom ale zaznamenala, že se někdo blíží.
"Opatrně, někdo je blízko."
Sykla a polohlasem k Riu a Hasagi, ale ukázalo se, že to byl planý poplach. Objevila se totiž dívka s čelenkou Kirigakure a mávala rukami ve vzduchu, na znamení toho, že přišla v míru. Suyuki tedy nic neudělala a nechala dívku přijít až k nim. Ta se představila a vysvětlila, proč je tady.
"Co to?! Doplňovat týmy na misi?!"
Zděsila se Suyuki a přešla až k Hikari, kde si od ní převzala svitek. Začala jej studovat a dobrých pár minut se dalo napětí přímo krájet. Až po chvíli Suyuki srolovala svitek a pokrčila rameny.
"No je to teda extrémně zvláštní, ale tady Hikari se připojí k naší misi i našemu týmu. Lze tedy říct, že to bude zkouška ohněm."
Trošku se pousmála a koukla na Hikari.
"No jelikož jsi tady nová a vůbec se neznáme, jen nám řekni, copak umíš a v čem jsi dobrá, myslím, že tohle nám bude stačit."
Pak se koukla na Hiasgiho s Riu a plácla se do čela.
"Jejda, málem bych zapomněla, já jsem Suyuki, tvůj nový sensei a tamhle je Riu a Hisagi, tví noví kolegové."
Pobaveně se zasmála, i když v hlavě jí toho teď znělo trošku více.
Bylo to opravdu nezvyklé poslat někoho na již započatou misi, ale díky bohu je Hikari dohnala včas.

Midori Hyuuga
Trochu ji překvapila senseiova definice pořádné zábavy. Ona si zábavu představovala jinak. Trochu míň šíleně a ne s rizikem sebevraždy. Podceňovat ho rozhodně neměla v úmyslu a v podstatě ji až teď napadlo podceňovat sebe. Radši to zavrhla a ze svého slovníku se snažila vyškrtat slovo 'nemožné' a všechny jemu podobné.
"Takže pokud rozumím dobře... Vy zítra napadnete vesnici s tím, že nevíte jak zareagují a podle toho budete jednat. My dvě budem sedět v záloze a čekat. A zbytek se uvidí pak?" podívala se jestli tomu rozumí víceméně dobře a čekala na opravu a odpověď na Kasumininu otázku. Chvíli po své týmové kolegyni se nahoru dostala i ona. V podstatě až když si lehla, zjistila jak je unavená. Chtěla se ještě Kasumi zeptat jestli nemá něco proti senseiovu buzení, ale nakonec to nechala být a taky usnula.

Hisagi Shuusei
Cesta lesem

Pokračovali jsme v cestě dokud Suyuki nezastavila u potůčku a nevyhlásila pauzu. Cesta mi ubíhala rychle a unavený jsem taky nebyl. Stejně jsem se ale rozhodl přestávku využít co nejlépe. Batoh jsem hodil na zem a vytáhl z něj jedno pěkné červené jablko, do kterého jsem se s chutí zakousl. S jablkem v ruce jsem se šel podívat k potůčku, kde si Suyuki máčela nohy. Když Riu řekne, že se nejedná o první misi, tak mě to trochu zaskočí. Nevěděl jsem, že už na nějaké byla. "Tohle je moje první mise a jsem doopravdy velmi nervózní." Odpovím Suyuki a Riu.
Za chvíli se tu ukázala cizí osoba. Byla to dívka z Kirigakure. Poznal jsem to podle její ochranné čelenky. Napřed pozdravila a pak nám oznámila, že dorazila doplnit náš počet. Trochu mě zaskočilo, že vedení vesnice někoho takového poslalo. To jsem doopravdy nečekal. Bez hnutí jsem stál a pozoroval nově příchozí dívku. Čekal jsem jak se k tomu vyjádří Suyuki.

Riu Hinamure - Tým C
niekde vo svete

Mlčky skáčem s konára na konár a uhánam sa za Suyuki, sem tam pozriem na Hisagiho. Po chvýľke Suyuki zastaví a zoskoči zo stromu. Prídam sa k nej a hneť ako nám oznámi že si dávame pauzu, takk si sadnem dám dole rubsak a vyzujem boty. Následne si vytiahnem ničo pod zub a začnem jesť.
"Za Kirigakure je toto moja misia ale v takigakure som už jednú absolvovala a som plná nadšenia" odpoviem Suyuki a pozriem na Hisagiho
"A čo ti ako si na tom?" spýtam sa ho a trochu sa opriem o strom, sem tam sa zamrvým a netrpezklyvo čakám na jeho odpoveď. Sem tam zhltnem sústo z jedla čo som si vytiahla.

Hikari Endo
Tým C
50 Km jižně od Vesnice skryté v bažinách

Dívka z klanu Endo se přiblížila k menšímu potůčku vedle nějž se linula lesní cesta. Napadlo ji, že kdyby se její nový tým někde zastavil, tak to bude právě u nějakého místa s vodou a tak nepouštěla z potoka oči. Chvíli šla, chvíli běžela. Neustále to střídala a držela si svoje tempo. Nebyla žádný maratonec a tak se musela opravdu snažit neztratit tempo. Jak si myslela tak se i stalo a po chvíli u potůčku opravdu narazila na nějaké lidi. Opatrně se přibližovala dokud si nevšimla jejich čelenek, které značili, že jsou to ninjové z její vesnice. Tak tedy dál už neváhala a vykročila si to mezi ně.
„Dobrý den.“ řekla udýchaně a trochu váhavě. Přitom přizvedla ruce lehce nad hlavu a v jedné mávala dopisem co dostala od vedení vesnice, na znamení, že přichází v míru.
„Jsem Hikari a přicházím doplnit váš tým.“ řekla a ruce pomalu klopila dolu.

Kasumi Hyuuga

řiložila si ruku na obličej, když Homura začal mluvit o tom, jaký udělá ve vesnici bordel a náramně si to užije, protože vypadal jako děcko na pískovišti.
"Můžu dotaz? Co máme dělat s těma, který odhalíme?" Zeptala se ještě, to že hodlá Homura zvládnout celou vesnici sám raději už nekomentovala. Slova jako nemožné ve slovníku neměla, zato sebevražda tam bohužel stále figuroval na dost podstatném místě.
Řekl ale, ať ho nepodceňují, tak bude věřit, že víc co dělá, mezi šílenci a sebevrahy je přece jen stále rozdíl.
Počkala na senseiovu odpověď a pak se odebrala zkutečně do postele. Hodila na hlavu deku a během pár minut usnula.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Vesnice Nishikita, byt
„Vzorní občani by se nepřátelům svý země přece postavili, nebo ne?“ zazubil se na ty dvě Homura znovu, „tak jako tak to bude pořádná zábava, hehe! Moc mě nepodceňujte, a sebe taky ne, jasný!? Pro můj tým slova jako ‚nemožný‘ nebo ‚neproveditelný‘ neexistujou, jasný!? To si zapamatujte!“ založil si ohnivec ruce velitelsky v bok a zvýšil trochu hlas.
„Jestli v týhle vesnici probíhá nějaká tajná invaze, kterou má pod palcem novej starosta, tak nepochybuju, že z toho bude pěkně na větvi, až mu z ní uděláme veřejnou, kehehe! Vo bordel se postarám sám, to nechte na mě. Stejně byste se mě akorát pletly pod nohy,“ prohlásil Homura a podrbal se energicky ve vlasech, „vašim úkolem bude to tu celý pořádně sledovat a chytat se každý příležitosti, která by mohla ty potencionální šarlatány vodhalit, jasný? Ste holky chytrý, takže se v tomhle hodlám spolehnout já na vás, nezklamte mě!“ zazubil se poté ale jejich sense na ty dvě tím svým divokým úsměvem, který tentokrát nesl i nádech důvěry a povzbuzení.
„A teď se jde chrápat! Zejtra vás budu budit pěkně z vostra!“ zavelel vzápětí a sám se vydal někam pryč do bytu, nejspíše najít postel.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Dvě neznámé osoby
Ve stínech Vesnice ukryté v bažinách

V místě, které je známo jen pár lidem se ozvaly něčí kroky. Dle tónu a ozvěny to vypadalo na něčí vysoký podpatek. Zřejmě žena.
"Tak jak?!"
Ticho prořízl silný a sebevědomý hlas ženštiny. Následovala však podivná chvíle ticha. Teprve pak, se dočkala odpovědi.
"Musíš ještě počkat! Nejde to hned!"
Odpověděl značně nervózní mužský hlas, který byl opakem toho ženského. Ne že by se ji nějak bál, ale radost z ní taky neměl.
"Tohle už jsme si vyříkali, podmínky byly jasně dány! Pokud je nesplníš, víš, co to pro tebe znamená!"
Odsekl jedovatý ženský hlas.
"Nech toho! Nevyhrožuj mi! Všechno co potřebuji, je ještě pár dní. Pak bude vše hotovo a ty budeš mít vše potřebné..."
Odmítal se poddat naléhání agresivní ženy.
"Fajn, máš posledních 5 dní... Pak se do toho zapojím já a to se ti líbit nebude."
Odmlka znamenala, že je rozhovor u konce. Muž jen těžce polkl a hlasité ozvěny podpatků, které pomalu začaly ochabovat znamenalo, že muž zůstal osamocen.
"Uf... To by bylo... Teď to jen nějak narafičit... Já ti dám ty jedna potvoro."
Zaklel si muž a poté místo utichlo úplně.

Suyuki
50 Km jižně od Vesnice skryté v bažinách

Po dlouhých kilometrech se rozhodla na chvíli zastavit a nechat svému týmu oddychnout. Proto najednou seskočila z větví stromu a zastavila se u malého zurčícího potůčku.
"Fajn bando, dáme si na chviličku oddych. Máme za sebou dlouhou cestu, tak dejte odpočinout nohám. Můžete klidně i něco zakousnout."
Mrkla na své dva studenty a sama Suyuki si sundala boty a bosá šla do potůčku, svlažit si unavená chodidla.
"Sakra! Ta je studená!"
Vyprskla, když jí mráz začal procházet skrze kůži až na kost.
"Jak na tom vůbec jste, těšíte se? Jste nervózní? Já před první misí snad ani nespala."
Zavzpomínala Suyuki a přiblble se zasmála nad tím, jaké pako byla kdysi.
"No to je jedno, hlavní je, abychom se snažili ze sebe vydat 120%."
Vyjasnila všem, i sama sobě a raději vylezla z vody a nechala si na nohy svítit sluneční paprsky v naději, že jí alespoň trošku rozehřejí.

Midori Hyuuga
'A jinak v pořádku?' pomyslela si s mírným tikem v oku, který však rychle zapudila, když se ozval sensei jak si to představuje. Při Kasumině první části proslovu souhlasně kývala hlavou. 'A teď přijd s nějakým skvělým plánem,' snažila se o telepatii, bohužel bezvýsledně.
To, co Kasumi řekla potom se jí moc nelíbilo, ale uznala, že v podstatě asi ani jiná možnost není. Ještě se podívala na senseiovu reakci a pak, s pohledem zabodnutým do stolu, si v hlavě přehrávala co všechno může zkaziz.

Kasumi Hyuuga

"A proč předpokládáte, že nic netuší a nebudou hrát vzorné občany? A mimo to i když se odhalej, pokud je tu plná vesnice nasáčkovanejch lidí, co chtěj bůh ví co tady dělat, tak je jako zvládneme my čtyři sami?" Přeměřila si ho nedůvěřivým pohledem, věděla, že sensei postrádá špetku trpělivosti a ne že by měla lepší nápad co dělat, nebo jak prověřit ty lidi, ale tohle jí znělo jako šílenost.
"Nicméně jestli je to rozkaz, řekněte jak si představujete to napadení a my to uděláme, jen podotýkám, že si nejsem tak úplně jistá, že se odhalej, starostovi jsme se mám dojem od první chvíle nezdáli," utřela si pusu a vstala od stolu.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Vesnice Nishikita, byt
„Nebuďte takový bačkory!“ povzdechl si otráveně Homura, „zejtra prostě napadnem vesnici a budem sledovat, jak se její vedení zachová, no ne!? Když to budou hajzlové, tak se nám vodhalej sami, a když ne, tak buď stáhnou vocas mezi nohy a zabořej hlavu pod zem, nebo se narušitelům hrdině postavěj, a my budem moct ukončit tuhle misi a pochválit je, že tak spolehlivě dělaj svojí práci, no ne?“ zazubil se na obě dívky znovu jejich sensei, a v duchu si začal představovat, jak zítra konečně udělá přítrž téhle nudě a trochu tu s tím zamýchá.
Na obou dívkách by pak bylo, aby sledovali vedení, a dávali si pozor na cokoliv podezřelého, co by během takto vypjaté situace mohlo vyplout na povrch.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Úplně nechápala senseiovo nadšení pro chaos a to jak ostatní můžou být tak v klidu. Rozhodla se že teď se bude chovat stejně, na to být nervózní bude mít času ještě dost.
"V tomhle jsem zajedno s Kasumi... " nechala se slyšet po poznámce své týmové kolegyně.
To jaký má hlad si uvědomila až když se Kasumi vrátila a sedla si ke stolu. Její žaludek se taky musel ozvat v nesprávnou chvíli. Zčervenala a s rukama hluboko v kapsách taky navštívila lednici. Zpátky ke stolu přišla s jablkem a už napůl snězenou velkou čokoládovou sušenku.
Ani jí to moc jako mise nepřipadalo. Zubící se Homura, neutrálně se tvářící Kasumi že někdo až pochybuje že jí viděl se usmát. Prostě hotová idylka. Moc v pohodě aby to dlouho vydrželo...

Kasumi Hyuuga

Jakmile se projevil Homurův typický zápal, povzdechla si.
"Hlavně nenápadně..." popíchla ho a pak se odebrala ke kuchyni, doufala, že když byla jejich "maminka" na nákupech, aspoň pořídila něco k jídlu, jinak na té misi vážně chcípnou, teď se jí opravdu nechtělo nic lovit.
Otevřela ledničku, beze slova vytáhla džus a bagetu, posadila se ke stolu a pustila do jídla. Trochu čekala, jestli ostatní už něco měli, nebo se přidají. Midori určitě taky za celej den nejedla. Víte co je na misích super? Nenajíte se, jste unavení a neustále komandovaní šílencem jako je Homura.
Kasumi se musel pro sebe lehounce usmát, ale výraz jí s tváře zmizel tak rychle, že to snad ani nemohl nikdo postřehnout.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Vesnice Nishikita, byt
Homura ještě chvilku zamyšleně poslouchal své žačky a škrábal se při tom na bradě, ale ke konci se začal spiklenecky usmívat.
„Takže se zdá, že by mohlo být Willovo podezření oprávněné a nové vedení vede naše ovečky do propasti a svoje k pastvinám, a nebo se pletem a zdejší vedení je jen ještě krapet nejistý v kramflecích, co, holky?“ prohlásil sensei těch tří a ďábelsky se zazubil.
„Jestli to je ta první možnost, tak to bude pěknej hezkej chaos tak jak ho mám rád! A nebo se ukáže, jak velký hrdiny má tahle vesnice na krku, hehe!“ zakřenil se Homura, „Co byste řekli na pěknou hezkou invazi?“ optal se jich zapáleně a chytl se s plácnutím dlaní za pěst.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naomi Al Tai-ko

Není všechno zlato co se leskne

Naomi už to připadalo jako běžná rutina. Pořád jen nahromadit chakru, vylézt nahoru, a pak dolů. Přestala dokonce vnímat čas. Když si udělala malou přestávku koukla na kluky, jak jim to jde. Zakřenila se na skálu. Ještě párkrát a budu nahoře.
Začala se povzbuzovat, protože už to chtěla mít za sebou a zjistit jakou má podstatu chakry. Dalších asi deset minut lítala nahoru a dolů jako splašená, že by ji někdo mohl říkat, že je to veverka. Když dopadla, lehla si na záda na zem a začala se vydýchávat.
"Tak tohle nebyl nejlepší nápad." usmála se pro sebe a sledovala oblohu. Všímala si snad každého detailu. Kudy proletěl pták, kudy proplul mrak a tak to šlo dále. Nakonec se zvedla s novou energií.
"A teď už naposled!" Složila ruce do pečetě tygra a soustředila se jako nikdy dříve. Netrvalo to nijak dlouho a vystartovala proti skále. Když po ní běžela, připadala si, že už to lépe zvládá. Za chvilku se ocitla na vrcholku skály. Usmála se a zařvala: "Už jsem tu sensei." Natož mu zamávala.
Seskákala dolů, hodila meč na záda a vydala se za senseiem.
"Nuže? Teď tu chakru, prosím." Usmála se nevinně.

Midori Hyuuga
V hlavě měla úplně prázdno. Nic moc jí nenapadalo a ona zjistila jak moc víc zkušeností a fantazie má druhá dívka. Jí samotnou by nic takového nenapadlo, ale dávalo to smysl. Ale to co tím vlastně řekla, že mají prověřit vedení a při tom aby se o nich vědělo, že sem opravdu nepatří... bylo podle ní téměř nemožné. Nic nenamítala a ani jí nenapadalo jiné řešení, takže jako obvykle mlčela a čekala na rozkazy.

Hyuuga Kasumi
dům

"Drahý, nový vedení tady kuje nějaký pikle a mám pocit, že se nám nebude lehko zjišťovat o co tu jde," podotkla.
"Totiž jestli ty přistěhovalce má na svědomí ten kdo to má pod palcem, jdou sem za nějakým účelem, je dost možný, že ví, že my k nim nepatříme a dost možná si na nás daj pozor," řekla Kasumi svůj názor.
Chtělo to zkrátka prověřit vedení, což nebude nic lehkého.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Homura
Vesnice Nishikita, byt
Homura si vyslechl hlášení těch dvou a zamyšleně se podrbal na bradě.
„Takže si to shrnem holky,“ prohlásil a sjel své svěřenkyně takovým neutrálním pohledem, „bejvalý vedení týhle vesnice se předávkovalo lékama, po nástupu novýho starosty se vesnice na tejden odmlčela, pak se tu rozjel boom přistěhovalců, který nejdou zdejším ani trochu pod nos... Co si o tom myslíte?“ zeptal se děvčat Homura a založil si při tom ruce na prsou, trpělivě čekající na jejich názory, což se jim mohlo zdát skoro jako zázrak, šlo-li o tohodle horkohlavce.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga

Přivítal je sensei a vypadal celkem otráveně. Že by neproběhlo vše podle plánu? Kasumi mu všechno co zažily vypověděla mnohem líp než by to zvládla sama. Když skončila zavládlo ticho. Asi se po ní chtělo jestli ještě něco nedodá. Zůstala mlčet s pohledem zabořeným do podlahy. Neměla co dodat. Po chvíli zvedla oči a podívala se na ostatní, co se bude dít dál.

Kasumi Hyuuga

"Tak to mám asi dobré zprávy," řekla a odmlčela se pro zvýšení napětí.
"Popravdě, taky toho zatím moc nemáme, stručně, pobyt na hřišti nám znepříjemňoval nějakej rozmazlenej zmetek, co tam vybírá daně, měla sem co dělat, aby jednu nedostal, ale řekněme, že jsme to celkem s klidem vyřešili." Vzpomněla si a svou poloprázdnou peněženku.
"Co chci říct, že tady mají očividně něco proti cizím lidem, protože k těm co tu žili dřív se prý chová normálně a myslim, že ostatní vesničani na tom budou zrovna tak. Všechno sme se to dozvěděli od jednoho kluka. Taky zmínil nového starostu, lidi sem prý začali přicházet po jeho nástupu do funkce," vysvětlil situaci a počkala, jestli k tomu i Midori něco dodá.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________