NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 16:50 | Ninja už: 5909 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro nepřestával žasnout nad tím, jak to celé mohla Marise brát tak na lehkou váhu.
Na jeho námitku mu odvětila cosi o tom, že budou nejspíš oba už v bezpečí jejich vesnice, ale to se Renjirovi prostě nezdálo.
Bylo to všechno tak ráz naráz! Jak to bylo vůbec možné?
Marise si nasadila svůj klobouk a vykročila si to od skladiště pryč, směrem k přístavu, a Makura s Yui za ní.
Renjiro se za nimi chvilku jen s pootevřenou pusou a znepokojeným výrazem díval, než se sebral a nedohnal je.
„Renjiro,“ odpověděl poněkud stroze modrovlásce, když kolem ní procházel, načež vyrovnal krok s Marise před nimi a soustředil se opět na ni.
„Jak si tím můžete být tak jistá? Přišel sem s vámi ještě někdo? A co má to celé nenadálé přeřazování z týmu do týmu vůbec znamenat!?“ vychrlil na ni bělovlásek. Nehodlal si nechat své dotazy na později, když tu šlo o jejich parťáky, a tahle ženská s lahví v ruce se nevyjadřovala zrovna jasně.
Ještě před chvilkou cestovali s Yui, Riku, a Sayarem ke skladišti, kde se posléze jako tým postavili nepřátelům z Konohy, načež neuběhlo ani pár hodin a oni se vraceli bez svého senseie a parťačky do Kiri, s úplně novým senseiem a parťačkou? Tohle bylo na Renjira po tom všem trochu moc novinek najednou, než aby je dokázal prostě s chladnou hlavou zpracovat a skousnout, jako obvykle.
Yuki Makura
Tým G
Muniční sklad - Cesta domů
Maku se nejdřív lekla, když se jí neko-dívka vytrhla. Poté ovšem se zaujetím poslouchala. Ri-ku? Saya-ru sensei? Maku vlastně vůbec nevěděla, jak to bylo s jejím novým týmem původně. Každopádně sensei je ujistila, že ostatní dva členové týmu jsou v pořádku. Maku upřímně doufala, že to je pravda. Sensei už opravdu zavelela na cestu a tak Maku nabídla Yui znovu oporu a vyrazila na cestu. Chvíli šla potichu, ale potom jí to nedalo a vyhrkla: "Já vlastně ani pořádně nevím jak se jmenujete. A vzhledem k tomu, že jste členové mého týmu... ééé teda spíš... já jsem nový člen vašeho týmu... asi bych to vědět měla." Maku se rozpačitě usmála. "Já jsem Yuki Makura, ale říkejte mi Maku."
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Marise Awamori
tým G
sklad
„Oba byli přeřazeni do jiných týmů. Teď se o ně nemusíte starat. Nejspíš už jsou ve vesnici. Třeba se s nima potkáte.“ usmála se na chlapce a ujišťovala ho, že si nemusí dělat starosti i když to od něj bylo opravdu ušlechtilé. Ve vesnici by Marise určitě našla hromadu shinobi, kteří by uvítali cestu domů a po svých spolubojovnících by se ani neohlídli. Žena si narazila svůj slamák a vyšla směrem domů. Pokynula jim ať ji následují a ještě je slovně vybídla. „Čeká na nás loď, tak pojďte. Další otázky si nechte na cestu.“ Žízeň ji hnala vpřed.
Yui Endo
Muniční sklad
Desinfekce přestala téct a Yui se už jen šklebila, aniž by vydala hlásku. Ucítila však něco chladivého, a tak po očku zkontrolovala, co ta žena vůbec provádí. S překvapením zjistila, že jde o lékařské ninjutsu.
Zelenovláska zamrkala a zarazila se, protože chtěla ruku procvičit a žena jí naznačila, ať nic nezkouší.
S úsměvem přijala pomoc od modrovlásky. „Arigatou-nyan.“
Při Renjirových slovech zalapala po dechu a vytrhla se dívce z držení, div málem nespadla. Naštěstí se jen zapotácela. „To je pravda! Ricchan a Sayaru-sensei tady někde budou-nyan!“ přidala se zadýchaně.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjirovi se zkřivil obličej spolu s Yui, když musel sledovat, jak jí Marise ošetřuje a jak dívka ječí.
Bylo to ale nutné, a Renjiro byl vážně rád, že se z té ženy vyklubal někdo, kdo dokáže Yui pomoct.
Když se obrátila na něho, prostě jen mlčel. Za prvé proto, že sama Marise řekla, že je v pořádku, a jeho hrdost mu nedovolila protestovat, a za druhé proto, že tu teď bylo několik důležitějších věcí, než pár ran.
Marise poté zhodnotila situaci a pochválila je, ale to Renjira teď nezajímalo. Když poté žena řekla, že odchází, Renjiro se zarazil.
„Nemůžeme odejít! Pořád nám chybí Sayaru-sensei a Riku! Musíme je najít, musíme jim pomoct!“ zaprotestoval rázně Renjiro.
Sklad sice ubránili, ale to neznamenalo, že tu můžou ostatní členy týmu jen tak nechat!
Yuki Makura
Tým G
Muniční sklad
Sensei vydesinfikovala dívce ránu. Jau! To musí bolet. Ale... Moje nová spolukunoichi, přijde mi, že se chová spíš jako kočka než jako člověk. Hmmm, vtipná představa. Každopádně chudák, ta ruka asi fakt pořádně bolí. Sensei pobídla Maku, aby pomohla svým novým členům týmu sbalit se. Hái senseei! Maku poněkud nemotorně doběhla k dívce. Všechny věci již ovšem posbíral bělovlasý kluk a tak Maku alespoň pomohla zelenovlasé neko-dívce vstát. Jemně jí vzala za ramena, ovšem na druhé straně, než měla zraněnou ruku. Sensei vydala rozkaz, aby vyrazili. Maku podepřela Yui, aby se jí lépe šlo a vrhla zkoumavý pohled směrem k chlapci, jestli něco nenamítá.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Marise Awamori
tým G
sklad
Yui si nenabídla a tak ji hned na to Marise zmáčela rány od katany dezinfekcí. Držela ji pevně aby se necukala a aby se alkohol pořádně dostal do ran.
„Ale děcka, jaká pak klasifikace..“ znovu si lokla až se ji z toho zakřivil obličej. Lahvičku schovala a přiložila své ruce na Yuina zranění. Člověk by řekl, že bude celá rozklepaná po tom všem alkoholu, ale ji to naopak ještě pomáhalo. Kolem rukou začala proudit chakra a rány se začaly stahovat.
„To by mělo na cestu domu stačit, ale radši si zajdi ve vesnici do nemocnice.“ odstoupila od dívky a zadívala se na chlapce.
„Ty vypadáš v pohodě. Dobrá práce vy dva. Když tady sedíte a ten barák stojí, tak bych řekla, že ty zelenáči z Konohy už pelášej domu co? Dobrá práce, dobrá práce.“ opakovala se a opřela se o zeď.
„Maku pomoz jim se sbalit a mizíme odtud. Vystřídá nás tady někdo jinej a musíme někde koupit kvalitnější pití, než je tahle břečka.“ zadívala se znechutí na lahvičku s dezinfekcí a znovu si lokla.
Yui Endo
Muniční sklad
Žena ve slamáku se Renjirovi vysmála. Yui si samou úlevou málem lehla na zem, avšak žena ji chytila za ruku a začala jí sundávat obvazy. Zelenovlásce každou chvilku cukaly koutky očí a jakmile se rána ocitla na vzduchu, ucítila opět nepříjemné brnění a další nával horkosti.
Marise vytáhla jakousi flašku a napila se. Yui vytřeštila oči. Přestě z takovéto pil její děda a následky byly katastrofální pro všechen porcelán v jeho dosahu.
„N-ne, díky…“ pípla Yui a raději odvrátila pohled. Alkohol se používal jako desinfekce, to věděla. A také věděla, že desinfekce bolí.
Pevně sevřela oči a snažila se nevnímat tu hroznou bolest, když se jí tekutina vlévala do rány. Buď silnyá, buď silnyá! poroučela si v duchu.
„Nyaaaaaaaaaauváááájs!“
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjirovi spadl kámen ze srdce. Marise odpověděla sice trošku divně, ale správně, jak by odpověděl každý ninja z Kirigakure. Takže to nebyli ninjové z Konohy.
Když se Marise vydala k Yui, aby ji ošetřila, Renjiro jí nebránil, uvolnil se, uložil kunai, a ustoupil jí z cesty.
Když viděl ránu zelenovlásky, zamračil se. Kdyby byl silnější, tohle by se nestalo. Ale tohle bohužel k jejich životu patřilo včetně smrti. Mohli být rádi, že se jí vyhli.
Když se nechala Makura slyšet, že na to, na co se Marise chystala, ať už to bylo cokoliv, nemá dostatečnou kvalifikaci, Renjiro trochu znejistěl a kmitl pohledem nejprve na modrovlásku a pak na ženu ve slamáku.
„O... Oi... na co že... nemáte mít... klasifikaci...?“ koukal Renjiro trošku vyjukaně na Marise a její počínání a pomalu ze sebe soukal svou otázku, jelikož se začínal trošku bát, že je Marise nějaký rádoby felčar.
Yuki Makura
Tým G
Muniční sklad
Chlapec s kunaiem byl očividně ochoten bojovat za dívku vedle něj. Považuje nás za nepřátele...? No, já tak snad nevypadám. A o sensei radši ani nemluvit. Ale kdovíco je předtím potkalo, musí být určitě ostražití. Chlapec byl očividně inteligentní. Položil nenápadnou otázku: „... Takže jste ten tým z Youhei, co nám Mizukage-sama poslala jako posilu?“. Dokonce i Maku to tentokrát došlo. A ani sensei nezklamala, ačkoli měla mozek zase zatemnělý alkoholem. Obvazy od Maku přijala a z dívčiny ruky sňala ty původní, značně nasáklé krví. Vytáhla starou známou flašku. "Sénseiii! Přece nemůžete s takovouhle ošklivou ránou dělat... ééé... no... Prostě na to přeci nemáte dostatečnou kvalifikaci... Měli bychom sehnat radši doktora." Maku věděla, že jí sensei určitě neposlechne. Opřela se opodál o zeď. Ráda by byla užitečná, ale to se jí v téhle situaci určitě nepovede. "Kdybyste něco potřebovali, řekněte..."
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Marise Awamori
tým G
sklad
Marise si prohlížela bojiště a moc pozornosti geninům nevěnovala. Čekala prostě, že se zvednou a půjdou s ní domů. Maku ji musela upozornit, že jsou zranění a že budou potřebovat pomoc. Marise to docvaklo a začala hledat po brašničkách nějaké lékařské vybavení. Nikdy toho ve svém polooděvu moc nenosila a vše co měla, vypotřebovala na Maku. Ta naštěstí ještě nějaké obvazy měla a hned je nabízela. Mezitím Renjiro a Yui svým zachráncům moc nevěřili a chlapec si je tak zkoušel chytře prověřit. Když se k němu vrávoravým krokem Marise přibližovala s úmyslem ošetřit jim rány, tak vytáhl nečekanou otázku.
„Sám seš z Youhei! Ale dobrej pokus..“ řekla s pobavením v hlase. „Ten kluk má takovou známou tvář..hmmm..“ snažila si vybavit, jestli ho odněkud nezná, ale něco takového se ji zásluhou alkoholu stávalo furt. Nezastavovala a šla stále k nim.
„Uhni mladej.“ odstrčila chlapce od dívky a opatrně ji chytla za zraněnou ruku. Byl čas na její improvizovanou medicínu. Sundala dívce obvazy, které už byly celé zakrvácené a sotva plnily nějaký pozitivní účel. Hned na to vytáhla malou lahvičku, která vypadala jako nějaká dezinfekce a pořádně si z ní lokla.
„Bejt tebou holka, tak si taky trochu cvaknu. Tohle bude bolet.“ nabídla Yui lahvinku a byla připravená ji ošetřit.
Yui Endo
Muniční sklad
Yui se znovu unaveně, přesto šťastně usmála. Fakt, že se zase bavili o normálních věcech, jí vléval teplo do těla. Jako by byli doma… Jako by mělo být vše zase dobré…
Zavrzal kov o kov.
V Yui hrklo a dívka sevřela chlapcovu ruku o něco pevněji. Díky zranění a vyčerpání neudržela stisk dlouho a Renjirovo trhnutí nezastavila. Ne, ne, ne… Nyak to? Posily? Nyá už nemůžu bojovat! Ať je to sensei! Cítila, jak se jí ledový strach zažírá do každičké kosti. Její zrak znovu upoutal bělovlásek. Renjiro se před ni postavil v obrané pozici připraven se znovu být. Znovu ji chránil. Zamrkala. A já se tu jen válím a bojím se? Zamračila se.
Pokusila se postavit, ale dostat se na čtyři bylo jediné, co zvládla. Nemohla se zvednout, přestože tolik chtěla. Kuso-nyan…
Rezignovaně vzhlédla ke dvěma přicházejícím postavám a zaprskala jako kočka. Spoře oděná žena a vysoká dívka se netvářily nepřátelsky a žena dokonce mluvila o odvozu, jenže dívka jim nechtěla věřit. Měly sice čelenky Kiri, ale ten kluk z Konohy byl příliš šílený, aby teď zelenovláska mohla zůstat v klidu. Co když jde o další past?
Zamrkala na chlapce, když začal mluvit o Youhei. Co to povídá-nya? Vždyť Nyouhei… Renchan sugoi-nyan!
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Když ho Yui vzala za ruku, Renjiro otevřel prudce oči a pomalu na ni pohlédl.
Nakonec se mu podařilo vykouzlit ve tváři úsměv, který by dívce mohl věnovat a oplatit jí tak ten její.
„Jsem Renjiro, Yui-chan, Ren-ji-ro,“ připomněl dívce bělovlásek tiše.
Na chvíli bylo vše tiché a klidné, na chvíli se nechal Renjiro ovládnout pocitem klidu a bezpečí, ale ten přerušilo zavrzání brány, a on ztuhl.
„Kdo to je!? Nepřítel!? Sensei!?“
Renjiro sebou škubl a okamžitě vyskočil na nohy. Jeho ruka kmitla ke kapsičce na pravém stehnu a on tasil kunai, načež se postavil do obranné pozice před Yui, čelem k rohu skladiště, za kterým byla brána ve zdi kolem něho.
Každou chvíli se zpoza toho rohu někdo vynoří, to bylo jisté. Kdo to ale bude, to už ne.
Renjiro se snažil koutkem oka sledovat i jejich okolí, zeď, a střechu, ale mít oči všude prostě nemohl. Kdyby jich bylo víc a oni se rozhodli napadnout jejich slepé místo, určitě by se jim to povedlo.
Renjira zatnul zuby a trochu sykl. Tohle nebylo vůbec dobré. Yui byla evidentně na pokraji svých sil, a jemu už jich také moc nezbývalo.
Jeho zranění bolela a on byl unavený.
Jeho stisk kolem rukojeti kunaie zesílil a on čekal.
Nakonec se zpoza rohu vynořila nějaká spoře oděná žena s lahví v ruce, a za ní cupitala docela vysoká, ale pohublá modrovláska.
Obě měly čelenky Skryté Mlžné, což Renjira na chvilku zarazilo a on kvůli návalu radosti na okamžik polevil v ostražitosti, ale rychle ten pocit zahnal a byl zase ve střehu. Na čelenkách nezáleželo. Mohlo to být klidně Henge, nebo si nepřítel prostě vzal čelenky od mrtvých ninjů.
Žena s obynadly přes prsa místo oblečení a slamákem na hlavě se na ty dva usmála a oznámila jim, že je přišli vyzvednout a ta modrovsláka se o ně evidentně dost strachovala, ale Renjiro neodpověděl. Tedy alespoň ne hned.
Honilo se mu hlavou, co by měl udělat, co by měl říct. Po tom všem teď přece nemohli prostě umřít kvůli nepozornosti a neopatrnosti!
„... Takže jste ten tým z Youhei, co nám Mizukage-sama poslala jako posilu?“ optal se Marise nakonec Renjiro a navenek se trochu uvolnil.
Uvnitř byl ale stále napjatý jako struna a čekal, co mu žena odpoví.
Každý ninja z Kirigakure věděl, že jsou Youhei nezávyslá skupinka žoldáků a nukeninů, co nemají s Kirigakure nic společného. Ba naopak. Pokud se Renjiro nepletl, tak jejich velitel vesnici dokonce nedávno napadl.
Jestli si Marise poklepe na čelo, jsou zachráněni, ale jestli přitaká...
Renjiro ji upřeně sledoval a dával si záležet co to šlo, aby ho jeho třesoucí se pohled neprozradil.
Yuki Makura
Tým G
Na cestě - Muniční přístav
Cesta byla poněkud zdlouhavá, díky četným zastávkám, pořádaným kvůli sensei, která si neustále odskakovala do křoví. Ach to saké... Sensei to vážně mírně přehání. A je moc fajn, že budeme cestovat zpátky s Gorilou. Aspoň se s ním snad stihnu ještě trochu líp rozloučit. Maku vypadala navenek vcelku vyrovnaně, ale vevnitř byla napjatá jak struna. V ruce svírala malinký kamínek, který jí věnovala sensei na památku. Velmi se těšila na svoje nové kolegy. V duchu si představovala jak budou vypadat. Ráda by šla trochu svižnějším tempem, ale výpravu vedla sensei a navíc, když Maku trochu přidala do kroku, ráně na břiše to nedělalo moc dobře.
Po několika hodinách Maku v dálce spatřila jakousi budovu. Kolem se rozprostírala pláň, která se zároveň očividně stala dosti krvavým bojištěm. Maku se snažila upírat zrak co nejvíc k budově, přímo před ní. Následovala sensei k otvoru, který zel ve zdi. A tam spatřila sedět dvě postavy. Držely se za ruce. Sensei pronesla jakýsi žertík, ale Maku jí vůbec nevnímala. Mrazivý pocit z krve nacházející se všude okolo najednou naráz vymizel. Jediné co viselo Maku v hlavě byly dívka a chlapec, sedící u díry. I oni byli dost zřízení. Maku se ovšem soustředila jen a jen na to, že jsou to dva naprosto noví lidé a navíc členové týmu, na které celou dobu tolik myslela. S naprosto překvapeným výrazem si je prohlížela od paty až k hlavě. Překvapený výraz však vzápětí vystřídal úsměv. Tohle jsou tedy oni! Vypadají moc fajn! A taky jako silní shinobi! Jak si s nimi asi budu rozumět? A co budou říkat na sensei? Ale chudáci, účividně to dost schytali. Maku v hlavě vířily myšlenky jako nikdy dřív. Ale pořád ze sebe nebyla schopná vydat ani slůvko. Až se jí konečně podařilo ze sebe dostat: "S-s-sensei! Musíme jim pomoct, ne? VY se přece aspoň trochu vyznáte v léčení. Myslím, že tady mám nějaký obvaz. Budete ho potřebovat?" Maku upřela na sensei teď už vážný pohled, plný důvěry.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Satsuki Min; Přístav
Sice se její útok nepodařil, ale aspoň na chvíli vyřídila Ayano. Potřebovala se dostat k Yuuriymu, avšak ty dvě ji dávaly zabrat. Začínaly Satsuki pěkně vytáčet. Povzdechla si. Namířila si to na Junnu, mezitím vyndala kunai s výbušným lístkem. Mezitím, co se řítila na původní soupeřku, hodila kolem ní kunai s lístkem, který mířil na Ayano. Před Junnou se odrazila do vzduchu od ní a vyndala rychle ještě jeden, který ovšem mířil k dívčiným nohám, která proti ní stojí.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tým G na cestách
loď
Marise vedla svou žačku směrem k muničnímu skladu, kde se měli sejít se zbytkem týmu. Cestou ji vysvětlila, že Rillu ještě uvidí protože když dopadne vše podle plánu, tak by je měl na lodi zase odvést zpět do Mlžné. Šli docela pomalu protože Marise hodně pila a tak musela často stavět a odbíhat do křoví. Po pár hodinách se dostali na místo činu. Kolem skladu to vypadalo jak po střetu dvou armád a i samotná budova na sobě měla dost šrámů. Marise se domotala k díře ve zdi a tam už spatřila tváře geninů z jejího týmu. Matně si je pamatovala z fotografií.
„Odvoz je tady, hehe!“ ukázala na svůj znak vesnice, který měla omotaný kolem ruky a pořádně si lokla z lahve saké, kterou koupila ve městě. Dopila ji do dna protože byla toho názoru, že si po takovém pochodu zaslouží odměnu.
Hitsugaya Hyuuga
nie je vsetko zlato co sa leskne
Vedel uz, ze toto dievca asi nic moc vediet nebude. K nicomu ju nepustaju, je to jej prva velka akcia...ale aspon bola mila. Potesilo ho ked hovorila o silnych muzoch a chcel pokracovat vo flirtovani, ked vtom prislo prekvapenie. Ani nevedel ako a vsade okolo nich boli muzi. Jeden pritom drzal Lin pod krkom, dalsi mlatili ludi a dalsi zrazil k zemi ich chlebodarcu. Hitsugaya nevedel, co robit skor. Nemohol sa vykaslat na Lin, aj ked ju nepoznal, nemal v povahe opustat ludi. Rychlo preto aktivoval Byakugan a pozrel sa do oci chlapa co ju drzal. VYzeral dost vyhrazne. ,,Ihned ju pust...'' a nenapadne pritom v dlani zhromazdoval chakru. Ked sa ho chlap rozhodol nepocuvnut, tak dalej ho hypnotizujuc nanho namieril ruku. Musel davat pozor, aby nezasiahol aj Lin, ale mal stastie, ze muz bol od nej vyssi a tak mal miesto dke mohol utocit. Vypustil nanho tlakovu vlnu, ktorej sa nemohol vyhnut bez toho, aby pustil Lin. Ihned skocil dopredu a vykrikol: ,,Utekaj prec''. Snazil sa zmapovat situaciu naokolo a hladal Naomi, ktoru ihned nasiel. ,,Naomi, pod sem'' vykrikol na nu. Museli zautocit spolocne, superov bolo prilis vela a ked ich rozdelia, zabiju ich postupne. Hitsugaya ale pocital aj s ochrankou, ktoru odrazu nikde nevidel. ,,kde sa len taraju?'' mrmlal si
Yuki Makura
Tým G
Na lodi
Maku se probudila. Zjistila že vedle ní stojí sensei a že ona sama něco svírá v dlani. Opatrně dlaň rozevřela. Ležel v ní malinký drahokam. Maku napadlo, jestli to náhodou není nezákonné. I když... zachránily se sensei plnou truhlu drahokamů, tak si snad nějakou tu menší nekalost dovolit můžou. Maku vstala tak rychle zbrkle, jak byla zvyklá, ale hned si uvědomila, že to nebyl dobrý nápad. Sykla bolestí, ale nechtěla vypadat před sensei jako slaboch a tak se radši podívala jinam. No, to si pomohla... Spatřila totiž prázdný stožár, kolem kterého ležela rozházená pevná lana. Maku se začervenala a nenápadně, po očku sledovala, jestli náhodou sensei něco netuší. Ta ale vypadala, že jí zajímá opět jenom alkohol. Sensei Maku ukázala něco co bylo jedlé. Maku měla hlad jako vlk, takže jí bylo vcelku jedno, co to je. Zdlabala to během pár vteřin a potom popadla katanu, která ležela vedle lůžka a připnula si jí na záda. Podívala se směrem ke Ghoovi. Bude se muset rozloučit... A protože moc nevěděla jak, prostě se rozběhla a Ghoa objala. "Díky, že jsi můj kamarád Gho. Doufám, že se zase někdy potkáme. Mám tě ráda."
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Yui Endo
Zbraňový sklad
Roztřesenýma rukama si od kamaráda vzala lék a hned ho spolkla. Vody vypila opravdu hodně, přímo ji hltala. Do teď si vůbec neuvědomila, jak moc jí chyběla. Díky fascinaci vodou neusnula, když se Renjiro odebral kamsi pryč. Její unavená mysl ještě zvládla vydedukovat, že šel odjistit bomby.
Zanedlouho se vrátil a posadil se k ní. Bylo jí jasné, že by neměla usnout, dokud nebude v rukou nějakých lékařských ninjů a proto se natočila na Renjira. „Renchan?“ oslovila ho. Seděl na straně, kde měla nezraněnou ruku a tak ji natáhla a chytila chlapce za tu jeho. „Arigatou.“ Usmála se. „Jsem ráda, že jsem tě mohla poznyat.“ Renjiro mohl zaslechnout jemné cinkání, jako by se rozsypávalo sklo. Od Yuiny levačky vítr odnesl třpytivý prášek.
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Renjiro se na Yui s jejím mňoukavým přízvuk unaveně pousmál, ale když se dívka svezla k zemi a tvářila se, že každou chvilku omdlí, jeho výraz vystřídala starost a on se k ní okamžitě shýbl.
„No tak, neusínej, jasné?“ vzal ji kolem ramen a opatrně jí pomohl se na zemi lépe usadit a opřít zády o zeď, při čemž jí přísně, ale zároveň ohleduplně rozkázal.
„Na,“ podal jí prášky proti bolesti, které vyndal ze své polní lékárničky, co vytáhl ze své taštičky za pasem, a následně jí podal i malou čutoru s vodou.
„Vezmi si to a pořádně to zapij,“ řekl jí, načež se narovnal a vlezl do skladu. Musel odjistit všechny ty pasti, co tam nachystali, aby se jim ještě snad nepodařilo splnit misi týmu z Konohy za ně.
Když byly všechny lístky odjištěny a zpátky v bezpečí Renjirovi taštičky, vrátil se bělovlásek ke své kamarádce u okna, a svezl se zády po zdi na zem k ní.
Když si odvázal čelenku z pravačky, ruka ho pořádně zabolela a on měl co dělat, aby nesykl bolestí.
Sám si vzal několik prášků proti bolestí, načež si strhl pravý rukáv, mázl si do rány tu samou mast, co si předtím dal na ránu na noze, chytl fáč za jeden konec do zubů, a jal se si ruku obvázat.
Když s tím byl hotov, udělal totéž i s pálící ránou na levé dlani, způsobené kunaiem, načež nechal ruku volně padnout k zemi a s uvolněním a zavřením očí se opřel hlavou o zeď za ním.
Měl by se asi radovat, ale nějak mu to nešlo.
Dnešek ťal do živého a otevřel staré rány, což se mohlo Renjirovi ve tváři i přesto, že se obvykle ovládal, trošku zračit.
Yui Endo
Zbraňový sklad
Seděla skrčená za jedním z regálů a jediné, co mohla, bylo poslouchání zvuků zvenčí a ignorování škubající bolesti v ruce. Po dlouhé době se však místem rozlehlo ticho. Yui ještě chvilku čekala, jestli někdo náhodou nevejde do skladu. Bála se. Bála se o Renjira. Bála se, že ten, kdo vstoupí do skladu, bude ninja z Konohy.
Z onoho pocitu ji vysvobodil příjemný hlas jejího kamaráda, který volal její jméno. Oddychla si. Tak hrozně si oddychla! Dokázali to, a co bylo hlavní – oba žili!
S heknutím vstala a došla k oknu. Ještě nikdy v životě se necítila takhle unaveně a zároveň šťastně, když vyhlédla a spatřila bělovláskovu usmívající se tvář. Její obličej se rozzářil úlevným úsměvem. „Samozřejmě, že nye.“
Pomalounku přelezla parapet a s velkým úsilím se udržela na nohou. „Renchan? Jsem ráda, že jsi v pořádku-nyan.“
Nato se jí podlomily nohy. Adrenalin skoro zmizel a dal tak příležitost úbytku krve, který se projevil. „Renchan…“ špitla tiše a vyčerpaně. „Asi… mně upadne ruka…“
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Shinův kunai zničil Renjirovi i druhý rukáv, jediný co byl ještě v celku, ale jeho dlaň to nezastavila. Ta dopadla kam měla.
Shinobi z Konohy se sesunul k zemi a jeho prázdný pohled zahalila víčka, jako když spadne opona za skvělým představením, do kterého dali účinkující vše.
Renjiro, stojící nad Shinem, těžce oddechoval a sledoval svého bývalého soupeře.
Když se jeho dech trochu ustálil a on polkl, aby si zvlhčil krk, na chvilku se odmlčel.
„Suizei... mé jméno je Renjiro Suizei, Shine Mizukine,“ utrousil tiše bělovlásek, ale ve tváři mu úsměv vítězství nehrál.
Vypadalo to, že tentokrát je vážně po všem.
Renjiro se otočil a vykročil k díře, kterou Shin svým lístkem udělal, když odpálil jednu z okenic skladu.
Čím déle šel, tím těžší mu každý krok připadal. Zraněná ruka začínala víc bolet, pořezaná dlaň pálit, a celé tělo těžknout. Byl vážně unavený.
„Yui...“ zavolal Renjiro zlehka do okna, vedle kterého se opřel o zeď skladiště, „pojď sem... je načase vrátit se k lovu zápisníčku, pamatuješ? Doufám, žes to ještě nevzdala...“ dodal a trochu se pousmál. Fakt, že oba žili, zahnal pochmůrné myšlenky, kterými ho tento souboj naplnil, a on se na chvilku od černého otvoru odvrátil, jen proto, aby se k němu mohl po chvilce zase otočit, doufaje, že spatří zelené kadeře své kamarádky.
Shinzo Katsuro
Poblíž skladu zbraní Země Vody
Ve větvích kousek od skladu se cosi krátce zalesklo. Byl to pár očí, které jediné látková maska a pár tmavých obynadel odhalovaly.
„Dobrý boj,“ proběhlo mu hlavou a on odvrátil pohled od skladu. Ten ho nezajímal. Ani nepřátelé. Tohle všechno bylo druhořadé. Jeho cíl se nacházel jinde, a měl docela napilno.
Netrvalo dlouho a dvojice holých chodidel dopadla na větev stromu, který byl už nějakou tu dobu svědkem zuřivého souboje dvou jouninů.
Shinzův zrak padl na Sayara.
Oba senseiové od sebe akorát po dalším střetu odskočili a chystali se pokračovat, ale to se nestalo.
Jak před Sayarem, tak před Kentou se ze země vynořila nějaká postava, a tou byl Shinzo. Tedy přesněji řečeno, dva Shinzové.
Jeden z nich na nic nečekal a nekompromisně zaryl svou drtivou pěst Sayarovi do břicha, který nestihl nic než vyprsknout a svalit se mu bezvládně na nastavenou paži, načež si ho Shinzo hodil přes rameno.
Druhý Shinzo se postavil Kentovi do cesty, jako ledovec vlně a zabodl mu do očí svůj ledový pohled.
„Gratuluji, shinobi z Konohy. V tomto souboji jsi vítěz. A teď se jdi postarat o svůj tým. Ti na tom tak dobře nejsou...“ pronesl Shinzo, stojící před Kentou, vyrovnaně, zatímco se ten druhý, se Sayarem přes rameno, odrazil a byl pryč, stejně rychle a tiše, jako se objevil.
První Shinzo tam ještě chvilku stál a ani se nehnul, připravený Kentu zastavit, pokud by chtěl jeho dvojníkovi bránit v odchodu, ale pokud se tak nestalo, zmizel opět v zemi, jakoby zde nikdy nebyl.
Kdo byl tenhle muž bez čelenky?
Tým G na cestách
loď
„Héé?“ vykřikla udiveně Marise když si prohlížela lana, která ještě večer držela kapitána pevně připoutaného ke stožáru. Hned měla podezření, že ho buď Maku a nebo Rilla pustili, ale nechala to být protože potřebovala svojí ranní dávku alkoholu a navíc ji na tom nijak nezáleželo. Nebyla zrovna kunoichi, která by nějak dbala na zákony. Zkontrolovala spící Maku a zdálo se ji, že se zotavuje dobře. Rána nebyla tak hluboká, ale na nějakou větší zátěž mohla Maku na pár dní zapomenout. Rilla zatím navedl loď do přístavu a Marise předala truhlu s diamanty právoplatným majitelům. Vrátila se na loď a začala dívku budit.
„Holka, vstávej, čeká nás ještě pěší pochod.“ chytla dívku za ruku a do dlaně ji sevřela jeden malinkatý drahokam. „To máš na památku, tenhle malej postrádat nebudou. Určitě by za to bylo alespoň pár sudů rumu.“ zasmála se, lokla si pořádně ze svojí lahve a pokynula dívce na nějaké čerstvé pečivo k snídani co sehnala ve městě. Bylo jasné, že se chystají hned vyrazit.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad-poslední
Shin se vrhnul na Renjira,ale jeho útok se nedočkal úspěchu.Díky tomu,že měl Shin místo hlavy vibrující zvon,nestihnul změnit směr útoku,a proto jeho kunai jenom prosekl látku Renjirova oblečení.
Doklopítal se ke zdi ,o kterou zabrzdil rukou a cítil,jak se celé jeho tělo chvěje bolestí.Pocit zoufalství,ležící v jeho nitru, zesílil.Shin však ucítil také něco,co už dlouho nepocítil a to chladný hněv.V otřesené hlavě mu začalo hučet a bolestí zastřená mysl se vyjasnila.
Vtom mu však dopadla na krk nepřítelova ruka a jako francouzská gilotina,která utínala životy,Renjirova ruka uťala jeho vědomnou mysl a poslala ho do mdlob.Shinovo tělo začalo padat na zem a pohled zavírajících se očí utkvěl na spodní půlce nepřítele."Ví vůbec ,že má jenom jednu botu?..."Pomyslela si jeho otupělá mysl pomalu ubírající se do osvobozujícího spánku od bolesti a těžkostí.
Letící racek se díval dolů na malebnou krajinu útesů a hledal něco k snědku.V tom ho však zaujala jedna z těch velkých tvrdých věcí,kteří ti lidé staví.Budova se standartním japonském stylu s členitou střechou a zdí kolem ní.To co tam kazilo dojem klidu,byla velká díra ve zdi budovy,ze které se pořád kouřilo.Racek přiletěl blíže prozkoumat scenérii a přistál na stromě kousek od muničního skladu.Tady byla země posetá krvavými stříkanci,do země byly všude zabodány kunaie a shurikeny a místy tu zely krátery jak po výbuchu.Všude se však rozprostíralo napětí a otupělé ticho."Pche dvojnožci"Pomyslel si racek a radši letěl dál,hledat něco k onomu obědu,na který měl v žaludku vymezené místo.Čeho si však už nevšimnul ani svým bystrým zrakem byla dvojice ninjů v rohu zdi a jeden ninja schovaný přímo v budově,kteří očividně jeho nezaujatost nezdíleli.Po chvíli však celým okolím proběhlo hluboké uvolnění a příroda si oddechla,protože ji už nikdo nebude ,aspoň v blízké době dál ničit.
Boj o muniční sklad skončil.
Midori Hyuuga ( tým 1 )
vesnice Nishikita
Chvíli se nic moc zvláštního nedělo. Teda zvláštního na to že na malou vesničku najednou zaútočil nějaký šílenec. Lidé do sebe vráželi jak se snažili někam sklidit. Párkrát na ně upozornila ať nesrazí i je, protože Kasumi se opravdu plně věnovala pozorování. Potom si ale všimla dalšího výrazného chakrového obvodu. Ani nemusela moc dlouho přemýšlet komu patří jelikož se docela rychle vynořil mezi budovami. Starosta dorazil. Teď to začne být zajímavé. Pousmála se. Ani si neodvážila tipovat kolik toho sensei rozbije. Nepřestávala sledovat okolí, i když předpokládala, že centrum dění bude přímo u Homury. Proto si dovolila prolomit ticho.
"Myslíš, že budeme muset opravit všechno co zničí?"
Renjiro Kaiba
Zbraňový sklad
Shin se dost nemotorně pokusil vyhnout ráně pěstí, která ho tak spíš jen škrtla, načež se dal do protiútoku. Odrazil se levačkou od zdi a vrhl se pro změnu on na Renjira, s kunaiem v ruce, aby ho chytl do krvavého objetí.
Renjiro se ale do nějakého medvědího objetí s nepříjemným pařátem v boku zrovna nehrnul, a tak se opřel levou pěstí o zeď před ním a zapružil rukou.
Dostal se tak z dosahu Shinova sevření a ten se teď dostal přímo před něho.
Renjiro se zastavil šlápnutím levačkou za sebe, kterou předtím šlápl dopředu, když prováděl útok pěstí, načež se ohnal hranou levé dlaně Shinovi zezadu po odkrytém zátylku.
Shin Mizukin
tým 26
muniční sklad
Bomba explodovala a vytvořila kupoly ohně a hlíny,která zahalila tři ze čtyř nepřátel.Podle všeho pravý Renjiro se odpálil od země,celé scenérii uniknul a dopadl kousek před Shina,který se momentálně dostal do rohu zdi.Mlžnému ninjovi se zračil v očích nebezpečný lesk a s řevem se vrhnul na Shina.
Shin se spíše sesunul na zeď po jeho pravici,než že letící ráně řádně uhnul a za vzdorovitého výkřiku,dokud byl ještě Renjiro hnán setrvačností dopředu ,se levou rukou odrazil od stěny a "obejmul" nepřítele z jeho levé strany.Pokud byl Renjiro pozorný,mohl si všimnout zalesknutí kunaie v Shinově pravé ruce,který mu nyní Shin zabodl do pravé ledviny.
Riu Hinamure - Tým C
Vesnice ukritá v bažinách
Znova sa preberiem a už mi bolo lepši, zima čo som pociťovala pre dlhým spánkom bola preč. Pozriem na nedopiti čaj vedľa mňa a rozmýšľam či ho vypiť alebo ho ísť niekam inam. Po pár sekundách uvažovania sa rozhodnem pre druhú možnosť ísť ho niekam vyliať ale kam? Naskytne sa zrazu takáto otázka. Pozorne sa porozhliadnem po okolí a ani sa na poriadok rozhliadať nemusím keď mi napadne ho vyliať do WC.
Keď tak spravím tak si upracem svoje miesto a prezlečiem sa do svojho oblečenia a nakoniec sa umyjem. No stále ešte nikto neprišiel a ja sa začínam celkom nudiť.
Po pár minútach nečinnosti vykuknem von a zatvorím za sebou dvere. Potom vyleziem na strechu aby som sa rozhliadla po vesnicy a či náhodou niekoho neuvidím sa našeho týmu prichádzať
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Kasumi vyčkávala a pozorovala okolí, všimla si, že Midori je v pořádku, takže v klidu sledovala co se děje kolem senseie, popřípadě pokukovala po ulici, jestli neuvidí něco podezřelého.
Po chvíli přiběhl dokonce sám starosta a hlavně na jeho reakci byla zvědavá, ten muž musel přece mít přehled o tom, co se tady děje a dost možná byl právě on tím, kdo to má na svědomí, takže dřív nebo později se ukáže.
Homura vypadal, že si s muži poradí, přesně jak by od něj čekala, jen doufala, že u toho zničí co nejmenší okolí.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Ayano Chikanagare
Tým 3
Sokolovna
I když to tak úplně nečekala, tak svojí soupeřku dokázala odhodit nazpět, při čemž se dotyčná dívka dokonce projela i trochu po zemi.
Nyní, když měla Ayano na chvíli od své soupeřky pokoj, tak se pozorně rozhlédla po okolí, aby jí nepřekvapil nějaký útok a taky aby nevlezla do nějaké pasti. Nic ale nezaregistrovala, takže se opět zaměřila na svou soupeřku.
Ta vstala, oprášila se a začala cosi říkat. Nejspíš si všimla stop po slzách a pokusila se Ayano snížit sebevědomí. Kupodivu to trochu zabralo, ale Ayano prokoukla její úmysly a tak jí dál už ani radši neposlouchala.
"Máš pravdu, že jsem nikomu nikdy ublížit nechtěla, ale zároveň nenechám nikoho ubližovat osobám mně blízkým!"
Řekla, když v tom uslyšela hlas Junny. Řekla, že má Ayano nechat soupeřku za ní. Ayano chtěla taky něco říct, ale v tom si vzpomněla na to, že je uprostřed souboje a tak se natočila zpět. Na poslední chvíli stihla uskočit před kunaiem. Dopadla kousek od Junny, ale při dopadu si vyvrtla kotník.
"Dobrá, nechám to na tobě. Já si zatím obvážu kotník."
Když domluvila, jen se lehce usmála, zašla kousek za Junnu, vyndala potřebné věci a chystala si ošetřit zranění.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게