NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 15:50 | Ninja už: 6149 dní, Příspěvků: 3465 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Ashi Fuuma
Tým Gama
Někde v zemi Řek
Po chvíli se vedle Ashi objeví i Oki s klokanem a vypadají stejně zmateně, jako mladá Fuuma. Když ze stanu vyjde i sensei a začne říkat, co se bude dít, tak se okamžitě uklidí. Pak si všimne, jak přivolá nějaké zvíře, které uklidní plačící ženu, vypadalo to jako by použilo nějaké genjutsu.
Ze země si vezme vějíř a vyrazí opačným směrem než šla Oki s Kangashigem. Černovláska jde tichým lesem a dívá se po okolí a po zemi, ale nikde nevidí ani stopu, že by se tam v nejbližší době někdo pohyboval. 'Moje první mise a takhle to dopadne, hlavně, ať se té malé holce nic nestane,' řekne si pro smutně sebe a dále prohledává okolí až do doby, kdy uslyší Oki a tak se rozejde zpět.
Mihaya Oki (a Akashingoo)
Tým Gama
Kdesi v Zemi Řek - Tábořiště
Ačkoliv Oki i se svým klokaním společníkem vystřelila ze stanu světelnou rychlostí stejně tak jako Ashi, ve skutečnosti ani jedna z nich nebyla schopna nic kloudného udělat. Oki sice zaregistrovala zhrzenou Risu před stanem jejich chráněnkyň, ale vlastně nevěděla co by měla udělat. Teprve když ze stanu vyběhla i Sachiko, věcem se opět navrátil nějaký řád. Jejich velitelka nejprve vyvolala dvě zvířátka, první pro zklidnění plačící ženy uvnitř stanu (nejspíš pomocí nějakého genjutsu) druhé pro pátrání po informacích nebo stopách. To byl ostatně úkol i pro Oki, Ashi a Akashingaa a dívka přikývla a ve spěchu, ovšem přeci jen co nejobezřetněji se vydala do okolí tábořiště.
Po chvíli beznadějného prohlížení země, která byla porostlá hustými trsy trávy však dívka přeci jen na cosi narazila. Podezřelá jí přišla už podivně zválená stébla v místě, které objevila, ale v jejích domněnkách jí utvrdila teprve stopa, kterou nalezla vtisknutou do hlíny. Podobala se otisku psí tlapy. A v jejím okolí po dalším pátrání byla dalších stop hned řádka, ač některé z nich byly částečně zahlazeny nebo porušeny.
Oki o svém nálezu ihned běžela povědět Sachiko, každá promarněná chvíle totiž mohla znamenat větší nebezpečí pro ztracenou holčičku, toho si byla vědoma.
”Taichou, támhle kousek od tábořiště jsem objevila stopy. Vypadá to na psa, vlka nebo něco podobnýho!” vyhrkla hned jak doběhla k jejich velicí jounince, ukazujíc k místu, které našla.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Risa civěla do země. Okolní svět se stáhl do pozadí; slyšela hlasy, ale slova nevnímala. Jak mohla něco takového dopustit? Usnula během hlídky a odneslo to malé nevinné děvčátko. Takhle si svou první misi nepředstavovala. Měla být přeci skvělá, vzor pro dvě mladší dívky, hrdinka, která nenechá nikoho přijít k úhoně a zatím?
Zvládla jen usnout a všechno pokazit. Jak se na ni bude dívat senpai? Ne… Jak se na sebe bude moci dívat ona sama?!
Z myšlenek ji vytrhl dotek Sachiko. Blondýnka překvapeně trhla hlavou ke straně a v jejích očích se zaleskly slzy. Pokusila se uklidnit, ale vše v ní vřelo. „Houkala sova,“ pípla. „Do toho Risa slyšela výt vlka. A pak Rise k nohám spadla mrtvá myška.“ Nevydržela to. „Sachiriin!“ vyhrkla. „Risa to celý pokazila! Usnula při hlídce! Je to její chyba!“
Výmenný pobyt tímu Gama
Sachiko
Zem Riek
Ako všetkých prítomných, aj mladú čiernovlásku prebudil náhly ranný krik, ktorý doslova trhal uši. Sachiko vyplašene otvorila oči a posadila sa ako blesk, až sa jej hlava nepríjemne rozkrútila. Cítila sa zvláštne otupene. Aj keď si dopriala dlhý spánok, mala pocit, že vôbec nespala. Ignorovala však krútiacu sa hlavu i nepríjemný pocit v hrdle a rozbehla sa zo svojho stanu von, kde našla rovnako dezorientované mladé kunoichi. Začula plač, ktorý vychádzal zo stanu ich kontraktu. Neváhala ani sekundu a rozbehla sa za zdrojom zvuku. A potom prekvapene zastala vedľa Risy. V stane chýbalo malé dievčatko a žena neuveriteľne plakala a triaslo sa jej celé telo. Sachiko sa po krátkych sekundách spamätala, zložila ruky do pečatí a po jej boku sa vynorila drobná činčila. Tá hneď vedela, čo má robiť. Skočila žene na lono a drobnou hlavičkou sa ju snažila prinútiť zdvihnúť hlavu. Žena najprv chcela zviera odhodiť, avšak keď jej zrak spočinul na láskavých očkách, plač ustál a ona zostala len nemo pozerať do hypnotizujúcich guličiek. Genjutsu začalo fungovať okamžite. Teraz mali tak desať minút, kým sa Yuki upokojí úplne a dostane sa z tranzu. Sachiko sa otočila k Rise a potlapkala ju po ramene.
"Risa-chan, čo si pamätáš ako posledné? Čo sa stalo? Pokús sa spomenúť na každý detail, ktorý ti napadne!" chŕlila ihneď na blondínu,avšak nečakala na jej odpoveď a otočila sa k dvojici dievčat.
"Ashi-chan, Oki-chan, poobzerajte sa po okolí a snažte sa nájsť hocijaké stopy! Čokoľvek!" Vydala rozkazy dvojici a znovu začala skladať pečate, ešte pred tým, než sa stihla Risa pustiť do odpovede.
Z obláčiku dymu na zemi sa vytvoril ďalší drobný hlodavec - veverička. Tá skôr, než stihla niečo svojim piskľavým hláskom povedať, bola umlčaná pohľadom na vystrašenú majiteľku.
"Mimi, niekto sa sem v noci dostal a uniesol Yui-chan. Porozhliadni sa po okolí a zisti od ostatných, či niečo nevideli. Je to smrteľne dôležité!" Mimi zasalutovala a v okamihu bola preč.
Až teraz sa tmavovláska otočila ku Rise a vyčkávala na jej odpoveď. Niečo jej prišlo na Rise zvláštne, iné.. Akoby sa v niečom trošku zmenila, ale to sa jej mohlo len zdať.
Vietor od rána silno pofukoval a víril na zemi slabé odtlačky šlapají po veľkom zvierati. Bolo zvláštne, že na strome sedela rovnaká sova ako večer, nespala a sledovala ich priamym pohľadom. Nespala ani keby spať mala.. Okolitá lesná krajinka bola až prazvláštne tichá, zvieratá v okolí mlčali a bolo počuť len zurčanie neďalekej vody. A vietor. Veľmi silný vietor.
Som späť, bojte sa ^_^
Ashi Fuuma
Tým Gama
Někde v zemi Řek
Ashi dojedla svou večeři a ještě chvíli seděla u ohniště a dívala se do ohně. Ostatní osoby se už pomalu začaly rozcházet do stanů a první hlídku měla sensei. Mladá Fuuma se zvedla a rozešla se do stanu, vedle sebe si položila svůj vějíř a lehla si do spacáku.
Spala celou noc a ze spánku jí probudil až nějaký křik. „Co se to děje,“ řekla ospalá hnědovlasá dívka a vyhrabala se ze spacáku a zvala si svůj vějíř, poté vyběhla ze stanu a zmateně se rozhlížela okolo. 'Proč mě nikdo neprobudil, přede mnou přece měla hlídkovat Oki-chan. Kdo to křičel, co se vlastně stalo,' řekla si pro sebe Ashi a rozespale se dívala po okolí.
Mihaya Oki a Akashingoo
Tým Gama
Tábořiště (v zemi Řek)
Oki se vstávat uprostřed noci a vydržet nepříjemně dlouho vzhůru opravdu nechtělo. O to překvapenější proto byla, když se probudila do jasného denního světla.
Jenže z jakýchkoliv úvah jí vytrhl hluk. Ostatně, probudila se díky vyděšenému výkřiku a tak se co nejrychleji vyhrabala ze spacáku. Akashingoo byl stejně rozespale překvapený jako ona, ale následoval dívku, která ze stanu doslova vyletěla.
"Co se stalo?" zeptala se zmateně prvního člověka, který jí přišel do cesty. Proč mě nikdo neprobudil? Přede mnou měla hlídku Risa. Snad se jí nic nestalo! Dívčina neinformovanost jen vytvářela prostor pro vyděšené dohady. Akashingoo se jí malinko ospale opíral o nohu a neměl tušení co se to tady děje.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Ostrý výkřik prořízl závoj příjemného spánku velmi rychle a účinně. Risa vykulila jantarová očka a vystřelila zděšeně do pozoru, dezorientovaně se ohlížejíc po zdroji humbuku. V několika vteřinách si uvědomila, že hlas patřil Yuki, a polekaně se rozeběhla do jejího stanu…, kde chyběla Yui!
Blondýnka zamrkala. „Kam šla Yui-chan?“ Začala lovit ve vzpomínkách. Slyšela vytí, k nohám jí spadla myš a pak na ni přišlo spaní. Ona usnula!
Kunoichi spadla brada a nezvládla nic jiného, než je tiše zírat. Co když Yui někdo unesl? Co když šla v noci čůrat a roztrhal ji vlk? Tohle přeci dopustila Risa!
Výmenný pobyt tímu Gama
Sachiko
Zem Riek
Skupinka spočinula v hlbokom spánku, dalo by sa povedať, že v hlbšom, ako určite plánovali. Ticho krajinky prekrývali chodidlá kráčajúceho zvieraťa predierajúceho sa vlhkým lístím ku stanom, z ktorých sa ozývalo len tiché dýchanie, možno občasné zachrapkanie niekoho z prítomných. Zlatisté oči zvieraťa v tme svietili ako svetojánske mušky a skúmavo sledovali okolie. Drobná postava na vlčom chrbte hravo kmitala nožičkami a cerila biele zuby. Jej oči svietili červenkastými svetielkami. Zoskočila zo zvieraťa a potichu dopadla na zem. S rukami za chrbtom a s rovnakým úsmevom na tvári začala bez ostychu prechádzať pomedzi stanmi a nakúkať do každého z nich. Nik sa neprebudil, všetci tvrdo spali. Tvrdšie než plánovali. Pri nazretí do jedného konkrétneho stanu sa červené očká rozžiarili a iskierky v nich neposedne skákali. Postava zaliezla do stanu, pár minút sa z neho ozývalo buchotanie, občasné nadávanie a chichotanie a napokon z neho postava vyliezla. Bola drobná, avšak malé dievčenské telo Yui si zvládla cez chrbát prehodiť hravo. Až moc jednoducho. Pískla na zviera, ktoré poslušne pribehlo. Dievčatko mu prehodila cez chrbát a sama zostala stáť pri ňom, niečo šepkajúc vlkovi do ucha. Ten sa rozbehol so svojou zásielkou preč. Postava sa rozhliadla okolo seba a červené zreničky jej spočinuli na drobnom blonďavom dievčati ležiacom kúsok od vyhasnutého ohniska. Podišla k nemu a z vrecka vytiahla sponu do vlasov v tvare bielej holubičky. Sponu jej do vlasov pripla, jemne ju po nich pohľadila a vykročila späť do tmy.
Sova sa vrátila späť na svoje pôvodné miesto v korune stromu a svojim bystrým zrakom sledovala táborisko. V pazúroch držala ďalšiu korisť.
...
Ďalšiu hliadku počas celej noci nik neprebudil.. Nad ránom, keď sa slnko pomaly predieralo spoza stromy, sa mohla skupinka prebudiť na vydesený krik mladej mamičky.
Som späť, bojte sa ^_^
Midori Hyuuga
Sousedé
Dostala se na konec hromady a ulehčeně se narovnala. Přešla za Kasumi a sledovala dění kolem. S potěšením zaznamenala, že dav se rozchází a hromadu přišel hlídat někdo jiný.
"Řekl někdo jídlo?" najednou jakoby zpozorněla a podívala se na senseie. "Jídlo zní fajn" souhlasila taky. ´Už je po všem. Tohle jsme zvládly´ při pohledu na klidnou Kasumi se konečně uklidnila a vypustila z hlavy, že je někdy může potkat něco ještě horšího. Prozatím žila a to jí v tu chvíli stačilo
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Vypadalo to, že je opravdu po všem. Kasumi odpočívala a užívala si, že je to konečně za ní. Popravdě se těšila, až se zase vrátí domů. Jakmile zaslechla něco o buřtech protáhla se a zašklebila.
"No něco k jídlu bych si teda dala," prohodila, div že se za ní rovnou neozval její žaludek. Pořád někde uvnitř trochu nemohla uvěřit, že je to za nimi. I když na povrchu působila vážně a klidně. Jejich první mise tady nespíš končila, ale před nimi toho ještě byla spousta, ona ani její kamarádka nejspíš nemohly tušit, co dalšího je čeká.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
Zatímco se Kasumi s Midori věnovali svazování z boje vyřazených nepřátel včetně bývalého starosty vesničky Nishikita, k Homurovi se přikradlo pár zdejších obyvatel a se směsicí rozhořčení a bázlivosti se dožadovali vysvětlení.
Sensei týmu 1 je nejprve odmával dlaní, jako by to nestálo za nějaké vysvětlování, ale pak se se zabručením pustil do vysvětlování.
Zdejší jejich vysvětlení zanechalo s ústy dokořán, ale nezdálo se, že by mu nevěřili. Chvilku na to se jeden ze zdejších mužů probral dost na to, aby se pustil do organizace a rozehnal každého dělat něco užitečného, jako byla náprava škod a pomoc postiženým nedávným střetem.
Pár sedláků s vidlemi a srpy se dokonce přidalo k oběma dívkám na stráži a zamračeně sledovalo svázané ninji z Kirigakure.
„Vypadá to, že to ani nebudem muset trčet, než přijdou posili, heh!“ přidal se k dvojici po chvilce i Homura a vesele se zazubil.
„Tak co? Dáme pár buřtů na ohni nebo pudem domu, vy dvě?“
Midori Hyuuga
Sousedé
Zvládly odnést starostu na hromadu. Ta hromada byla větší než Midori čekala a tak po Homurově příkazu trochu zaúpěla. Nicméně se okamžitě dala do jeho plnění. Bylo jí jasné, že za tuhle situaci si může sama a tak plně chápala Kasumi, která si jen sedla a čekala co se bude dít dál.
Když se sensei zase vrátil, nebyla ještě ani v půlce. Nic neřekla a pokračovala dál, umiňujíc si, že si na jazyk bude dávat pozor dvakrát víc. Snažila se nevšímat si davu lidí, který se tam začal shromažďovat a rychle postupovala ke konci hromady.
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Chodila sem a tam a nakonec se usadila. Hlídka vůbec nebyla tak epická, jak si ji představovala. Místo odhalení nepřítele a záchrany tábora jen seděla na zadku a obhlížela krajinu, v níž se nic nedělo. Alespoň měla jistotu, že neusne. Blízké zurčení říčky ji rušilo a otravovalo. Ze Země větru zkrátka nebyla navyklá.
Brzy její smysly začaly lákat různé jiné zvuky, neboť se nudila a hledala nějaké zabavení. Slyšela jak sovu, tak myšku a po chvilce spatřila onen výjev. „Chudinka myška,“ broukla tiše, načež si přemýšlivě přiložila ukazovák ke rtům. „Na druhou stranu ta sova asi měla hlad, co?“
Z úvah jí vytrhnulo blízké zavytí. Blondýnka zalapala po dechu a hned stála v pozoru. U nohou jí přistála mrtvá myš a dívka zbledla. Vypadalo to děsivě. ‚Klídek, Riso… Jen to tak vypadá… Risa bude v pořádku!‘ Ke svému vlastnímu překvapení se uklidnila velmi rychle. Dokonce tak, že se jí chtělo spát. Oči se jí klížily víc a víc. Uvědomila si, že by neměla usínat, jenže se zavřenými víčky se cítila lépe. Stačilo jen vypnout a…
Kunoichi se podlomila kolena a její tělo se bezvládně sesunulo k zemi.
Výmenný pobyt tímu Gama
Sachiko...a?
Zem Riek
Sachiko obdarila ospalú Risu milým úsmevom, bolo jej blonďavej dievčiny ľúto. Sama dobre vedela, čo vstávanie uprostred hlbokej noci obnáša a zo začiatku to naozaj nič príjemne nebolo. Ona sama však bola unavená a potrebovala sa vyspať, aby mohla na ďalší deň fungovať stopercentne. Pozdravila Risu, popriala jej šťastnú hliadku a zaliezla do svojho stanu, do spacáku sa zahrabala až po čelo.
Hodina prešla, v okolí panovalo príjemné nočné ticho, len prúdenie vody v neďalekej riečke vydávalo neustály zvuk žblnkotu. Občas zo stromov zahúkala sova sledujúca blonďavé dievča, inokedy zapišťala neďaleko drobná myška, ktorá sa snažila čo najrýchlejšie dostať do svojho drobného úkrytu. To však sova otočila hlavu, uprela svoje vševidiace oči na malinkého hlodavca a zniesla sa k zemi. Myška utekala, prepliatala drobnými nožičkami, avšak po chvíli si uvedomila svoju porážku.. A istú smrť. Vták mal svoju večeru a spokojne sa usadil na rovnakej vetve, s pohľadom rovnako upretým na Risu. V diaľke hlasno zavyl vlk. Možno až priveľmi hlasno a priveľmi blízko. Sova trhla hlavou, z pazúrov pustila mŕtve myšacie telo kúsok od Risy. A uletela preč.
Blondína mohla byť celú dobu ospalá, avšak v tejto chvíli pocítila až priveľmi silné nutkanie na spánok. Vlk opäť zavyl. Jej viečka mali váhu snáď celého sveta a jediné, načo mohla pomyslieť, bol ten sladký vytúžený spánok..
Som späť, bojte sa ^_^
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Midori už nic neřekla, šly zpět za senseiem i s bezvládným tělem toho chlapa.
"On nás chtěl zabít a my mu tady děláme nosiče," pomyslela si, když zjistila, jak je těžký.
O chvíli později už byl u ostatních a jejich sensei posílal pro posily. Zatam se začali ze všech stran slézat lidé a koukat na něj, jako by něco chtěli. Konečně bylo nejspíš po všem a Kasumi teď nějaká pozornost okolí moc zrovna radost neudělala. Posadila se vyčerpaně na zem a čekala, než dostane od Homury pokyn se zvednout a vléct se zase jinam, nic víc ji momentálně nezajímalo, pro dnešek už měla dost.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
Obě dívky se nakonec rozhodly starostův život ušetřit a tak ho sebraly a poněkud nemotorně se s nim začaly vláčet zpět do vesničky.
Tam stihl mezitím Homura posbírat většinu ninjů a skutečně je na menší hromádku na házet. Když se obě dívky vylouply zpoza rohu, vlekl jejich sensei za nohy poslední dva vetřelce.
Muž se nepatrně zamračil, když je se starostou spatřil, ale na dost dlouho, aby si toho dívky mohly všimnout. Nebylo to tak, že by nevěděl, co se starostou dělat. Ve skutečnosti to byl test, který měl zjistit, jak by se v takové situaci zachovaly jeho svěřenkyně.
Nezabily ho. Nejspíš na to prostě neměly žaludek, což bylo sice hezké, ale život nebyl vždy dost fér na to, aby někomu dával na výběr, a na takové situace bylo lepší být připravený. Na druhou stranu to zas tak špatné rozhodnutí nebylo. Z toho muže by v Konoze ještě mohli dostat pár užitečných informací. Což ale znamenalo, že tu budou muset počkat na posily a nad touhle představou se ohnivec otráveně zašklebil.
„Pořádně je spoutejte, já mezitim pošlu zprávu do Konohy,“ přikázal dvojici, když oba muže hodil bez servítek na hromadu k ostatním, načež poodešel stranou.
Z taštice za pasem vytáhl dva malé svitky. Do prvního napsal zprávu přiloženým štětcem a druhý položil rozbalený na zem. Následovalo složení menší série pečetí, po kterých se uprostřed svitku za doprovodu tichého „puf!“ v malém obláčku kouře objevil poštovní sokol.
Homura se k němu shýbl, připevnil mu první svitek se zprávou na nohu a vypustil ho. Dravec si to zamířil rovnou domů, do Konohy, na rozdíl od nich.
Jounin se za ním chvilku závistivě díval, načež si povzdechl a ohlédl se na ty dvě, jestli už jsou s tím svazováním hotové.
Do vesničky se mezitím už vrátila většina obyvatel, co před bojem utekla do lesa okolo, a jejich pozornost se teď obezřetně zaměřila na tým z Konohy.
Midori Hyuuga
Sousedé
Překvapený pohled Kasumi opětovala. Vůbec neplánovala to říct nahlas. Pohlédla na kunai ve své ruce a na vzdalující se senseiova záda. Bezděčně se otřásla a trochu sebou trhla když Kasumi promluvila.
"Já... promiň, nechtěla jsem... to nějak samo," poškrábala se zezadu na hlavě. Vzápětí se ovšem na druhou dívku mírně usmála a kývla na souhlas. Schovala Homurův kunai a, cestou ke starostovým nohám, ze země zvedla svůj zakrvácený. Třeba ho pak senseiovi ukáže. Zadoufala, že ta hromada nebude nikde daleko, ale nahlas to radši neřekla. Sklonila se k jeho nohám a podívala se na Kasumi jestli si to nerozmyslela.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Trochu překvapeně pohlédla na Midori, když slyšela její poznámku, takové věci upřímně říkávala spíš ona. Nebo se alespoň považovala za předního dodavatele podobných poznámek. Že Midori vůbec dokáže něco nevhodného říct ji nadmíru překvapilo.
Homura se naštěstí nerozčílil moc, ale jednoduše je tam nechal, ať s tím chlapem dělají co chtějí.
"No já ho teda do vesnice nenesu," hodila na Midori pohled, jako že tohle teda pěkně zavařila.
"Ale jestli stačí naházet na hromadu, můžem ho tam nenápadně přidat, ne?" Ušklíbla se, jako by vlastně o nic nešlo, jestli ani sensei neví co s ním. Jen tak na potkání zabíjet lidi se jí vhodné nezdálo, ne že by toho v nejhorším nebyla schopná, ale přece nepodřízne chlapa v bezvědomí.
"Vem ho za nohy," poručila jí a byla odhodlaná odvléct ze zbyku sil toho váguse k ostatním.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
„Hokage neříkala, co máme dělat s nepřáteli, když nějaký odhalíme,“ odvětil zamyšleně Homura, sledující muže v bezvědomí u svých nohou, vytáhl kunai kunai a začal si s ním ledabyle pohrávat.
Midořina přidrzlá poznámka mu samozřejmě neunikla a on ji probodl přimhouřeným pohledem, přestože se dívka chytla za ústa.
„Tichá voda se nám nějak rozproudila co!? Na, udělejte s nim co uznáte za vhodný, když ste tak chytrý! Já du posbírat ty padavky co se válej ve vesnici a nahážu je na hromadu, ať je máme pěkně po kupě,“ vrazil dívce do ruky svůj kunai a odrázoval si to zpátky do vsi, ponechávaje život starosty v jejich rukách.
Midori Hyuuga
Sousedé
Ani nestačila nějak zareagovat a byla sama. Teda pokud nepočítala bývalého starostu válejícího se v bezvědomí na zemi. Opravdu už byla unavená a aby se udržela aspoň trochu v provozu pochodovala tak různě kolem. To, že už nemá aktivovaný byakugan si uvědomila až ve chvíli kdy se Kasumi vrátila i se senseiem a ona je viděla až když vyšli zpoza rohu.
Když si sensei svým způsobem ověřil, že starosta opravdu jen tak nevstane, zjistila Midori nové vysvětlení slova diplomacie. Ani se nad tím moc nepozastavovala a před sebou měla pouze vidinu spánku. Když se jich Homura zeptal, jen neurčitě pokrčila rameny a odpověděla: "Dělejte jak uznáte za vhodné... a nebo ne, možná byste mohl zkusit pravý opak." Svých slov zalitovala téměř okamžitě a zdvihla ruku, aby si zakryla pusu.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Homura se jich zeptal, co navrhují udělat s mužem, kterého úspěšně chytily. Kasumi přejela muže vážným pohledem, byla to její první mise, takže nevěděla, co se v takových případech běžně dělá.
"Nemáme ho jen chytit?" Zeptala se možná trochu naivně, ale co si budeme povídat, znělo to, že ho chce její sensei zabít a ona ještě na rukou krev nikdy neměla. Popravdě táhnout ho bůh ví kam, se jí rozhodně nechtělo, ale vážně si sama nebyla jistá co s ním, navíc ani neměla moc sil, chtěla si konečně odpočinout, i když největší shon byl už za nimi.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
„Jo? Dobrá práce!“ zazubil se na černovlásku Homura s rukama v bok, když se dozvěděl dobré zprávy, a poplácal ji po temeni.
Při poznámce o stavu vesnice se bezděčně ohlédl za sebe a přejel vísku pohledem. Radnice vypadala kvůli nárazu býka celkem opotřebovaně, jeden dům, který hořel, začínali pomalu se navracející obyvatelé zmatečně hasit, většina zbývajících domů měla vyražená okna nebo dveře a všude okolo se různě po zemi povalovali vyřazení nepřátelští ninjové.
„Ále... nepřeháněj! Tak hrozný to není!“ zabručel nakonec jen Homura a rozešel se k místu, kde tušil že bude čekat Midori se starostou.
Když k nim dvojice došla, Homura se nad mužem sklonil, zamyšleně si ho prohlédl, poté do něho spíše kopl, než dloubl botou, a když se zdálo, že se starosta hned tak k odchodu vážně mít nebude, narovnal se a spokojeně se zazubil.
„Yosh! Tak výzvědy bysme měli za sebou včetně diplomacie!“ prohlásil vesele, načež znovu zabloudil pohledem k nepříteli na zemi.
„Hmm... Co s nim? Dorazíme ho?“ optal se Midori s Kasumi, jako kdyby s nimi probíral, co si dají k obědu.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Procházela vesnicí, kde bylo doslova mrtvo a rozhlížela se, kde, zahlédne plameny, nebo někoho uslyší nadměrně řvát, jak to tak jejich sensei dělával. Spoušť tu byla opravdu pěkná, ale po něm ani stopy, až najednou se vynořil z oken jednoho z domů a jako předzvěst jím první prolétl neznámý nepřítel. Okamžitě si Kasumi všiml a zamířil k ní.
"Dostali jsme ho kus za vesnicí, myslím, že už nikam neuteče, Midori tam zůstala, aby ho ohlídala," vysvětlovala unaveně. V tuhle chvíli ranám nevěnovala tolik pozornosti, stále ještě se ujišťovala, že je po všem.
"Koukám, že tady jste si s tím poradil sám sensei, jen se nepamatuju, že v popisu práce by bylo udělat z vesnice zničenou grillovací plochu," nahodila pak svůj typický drzý úšklebek, který značil, že je v pořádku, jen by si teď opravdu velmi ráda odpočinula.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
Když se Kasumi vrátila do vesničky, Midori osiřela. Starosta ale naštěstí nevypadal, že by se chtěl v nejbližší době byť jen zvedat, natoč se s někým znovu prát, takže hnědovláska mohla být relativně v klidu.
Když se Kasumi vrátila do vesnice, po kouři, co tam předtím dýmovnice způsobila, už nebylo ani stopy. Místo něho se různě po zemi povalovali nepřátelští ninjové, co ve vesnici až do dnešního dne působili jako špehové a infiltrátoři. Všichni měli pořádně připálené oblečení a ani jeden nebyl při vědomí.
Po vesničanech nebylo ani stopy a celá vesnička působila tak trochu jako město ze západu před pravým polednem. Ticho přerušil až zvuk tříštícího se skla, když oknem pár metrů před Kasumi proletěl poslední nepřítel, který se na ulici na zádech rozplácl jak dlouhý, tak široký, a zůstal s pootevřenou pusou a očima v sloup nehnutě ležet.
„Yosh!“ proskočil za ním oknem černočervenovlasý muž se zapáleným úsměvem od ucha k uchu a oprášil si ruce.
„Yo Kasumi! Kde máte toho posledního?“ pozdravil dívku Homura hlasitě, když si jí všiml a hned si to k ní vykročil. Za chůze trošku zvážněl, protože si všiml krve a ran na dívčině drobné postavě.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Sousedé
Midori toho snad nikdy nenamluvila tolik jako právě teď. Kasumi vstala a přemýšlela. Starosta byl v bezvědomí, takže jim dozajista nikam neuteče. Po takovém souboji, se člověk jen tak nesebere.
"Myslím, že když doběhneme pro senseie, on si s ním už nějak poradí," zhodnotila dívka situaci. Beztak Homura nebyl určitě daleko a vláčet tuhle poloviční mrtvolu s sebou se Kasumi rozhodně nechtělo.
"Jestli chceš, počkej tu u něj, ale buď opatrná, nikdy nevíš," upozornila druhou Hyuugu.
"Moje oči už jsou celkem v pohodě," reagovala pak na její otázku, i když byla ráda, že může na chvíli přestat používat Byakugan.
Ujala se iniciativy a ze všech sil se rozběhla zpět do uliček vesnice, kde viděla Homuru naposledy. Doufala, že jí při tom nepřistane na hlavě nějaká hořící budova, už byla z toho všeho celkem vyčerpaná a doufala, že brzo bude po všem, také tam nechtěla nechat Midori dlouho samotnou, kdyby se něco semlelo.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Midori Hyuuga
sousedé
Technika starostu zasáhla a chvíli se nic nedělo. Midori mu neviděla do obličeje a tak se to, že souboj skončil, dozvěděla až ve chvíli kdy i s ní starosta spadl na zem. Rychle se z něj sebrala a s kunaiem stále v pohotovosti opatrně odstupovala. Vypadalo to, že se jen tak neprobere, ale nechtěla být nepříjemně překvapená. Přešla pár zbývajících kroků k druhé dívce a po jejím příkladu se svezla na zem. Takhle unavená snad ještě nikdy nebyla. Pozorovala zhroucené tělo bývalého starosty a vybavila si, že občas přemýšlela, že je jejich sensei trochu šílený, ale teď jí došlo, že se je jenom snažil alespoň trochu připravit na tohle. Asi. Věděla, že sama by v tomhle souboji velmi rychle odešla ze světa. Přesunula svůj pohled na Kasumi a oči se jí rozšířily překvapením. Druhá Hyuuga jí právě pochválila. Midori se mírně zazubila a zvedla svou pěst, aby ťukla do té Kasumiiny. Ve vesnici to vypadalo, že i tam se blíží boj ke konci.
"Asi tady na senseie počkáme, že? Protože starostu bychom tady asi nechávat neměly a... Nebo... mám pro něj dojít?...A byla jsi skvělá. Jsou tvoje oči v pořádku?" Nebyla zvyklá moc mluvit, takže doufala, že Kasumi pochopí co tím myslí. Otázka na její oči nebyla myšlena nijak zle, jenom jí Midori opravdu obdivovala, že jenom chvilku po oslepení byla schopná bojovat a v podstatě porazit starostu.
Výměnný pobyt týmu Gama
Risa Mokushi
Tým Gama
Země řek
Hlídky byly rozděleny a Risa si spokojeně zalezla do stanu. Na svoji hlídku se děsně těšila a měla pocit, že samým vzrušením ani neusne. Měkoučký spacák ji přesvědčil o opaku a blondýnka zabrala snad dříve, než zavřela oči. Cesta byla přeci jen namáhavá a většinu času běželi.
Zdál se jí moc hezký sen. Daisuke ji vzal na prohlídku Sunagakure na jeho ptačí loutce. Celou dobu si vesele povídali a mladík dívce párkrát bratrsky rozvrtal vlasy. Blondýnka se usměvavě červenala i ze spaní.
Probudil ji hlas Sachiko. Risa se zmateně posadila a promnula si oči. Byla hodně daleko od Suny i svého senpaie. Možná se jí začínalo stýskat.
Hned zavrtěla hlavou a upevnila si čelní chránič na hlavě. Měla povinnosti, které musela splnit. „Risa už jde,“ zazubila se a pravila šeptem.
Z batohu vylovila svitek s loutkou a strčila si jej do kapsičky u pasu. Hbitě avšak tiše vylezla ze stanu a zamávala jounince, která se chystala jít na kutě. ‚Jako oko v hlavě!‘ pomyslela si vesele a protáhla se. Její očka dávno bloudila po okolí a bedlivě naslouchala. Svou práci chtěla odvést co nejlépe. Přesně takhle by to přeci udělal Daisuke-senpai!
Kasumi Hyuuga (Tým1)
Jakmile starosta dopadl v bezvědomí na zem a jí došlo, že je konečně po všem, s několika hlubokými nádechy popošla kus od něj, kdyby náhodou a svezla se na zem rovněž. Otřela s pot z čela a nemohla uvěřit tomu, že to zvládly. Ani necítila přes tu úlevu všechny bolestivé šrámy, které se jí snad brzy zahojí.
"Je to," vydechla a z hlasu jí čišela únava, nebyla si jistá, jestli někdo použila tolik chakry. Právě zvítězila v souboji tváří v tvář nepříteli, který ji chtěl zabít. Naštěstí tu byla Midori, aby jí pomohla. Když se tak zamyslela, jakmile šlo o opravdový souboj, kdy té dívce nezbývalo nic než dát do toho všechno, najednou nebyla až takové poleno, aby pořád zakopávala na rovině, ani nevypadala tak ustrašeně jako obvykle. Jeden by čekal, že se bude bát do něj praštit.
"Dobrá práce..." Kasumi zvedla ruku zatnutou v pěst směrem ke své spolubojovnici a čekala, jestli si s ní symbolicky ťukne.
Pak jí došlo, že by nejspíš měly jít za Homurou.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sousedi
Nepříčetný starosta byl zkrátka příliš nepříčetný, než aby stihl na Kasuminu techniku včas zareagovat, a tak ho vzápětí zasypal příval výpadů Juukenu, zasahující jeden tenketsu za druhým, cloumající mužovým tělem jako salva z kulometu.
Kasumi ho propalovala svým Byakuganem bez slitování a stejně tak mu zasazovala jednu ránu za druhou, ovšem v případě Juukenu nemohla být o nějakých surových ranách moc řeč. Dívčině výpadům tento fakt na efektivitě rozhodně neubíral.
Když černovláska dokončila dvaatřicátý zásah, zůstal starosta chvilku jen zkoprněle stát, s pohledem prázdným jako sklenice od mléka, načež poklesl na kolena.
Z celého souboje už byl celkem načatý a Kasumin útok mu zasadil poslední ránu, takže se muž teď svalil v bezvědomí k zemi, a s ním i Midori, co mu doposud vysela na zádech.
Zdálo se, že bylo po všem, a ač si z tohoto souboje obě dívky odnesou nejeden krvavý šrám, jejich životy to budou rovněž.
Zvuk bitvy, který ještě před chvilkou přicházel z vesnice, už také celkem utichl.
Midori Hyuuga
sousedé
Zastavil se. Konečně se zdálo, že mu něco udělaly. Midori se mu na zádech přichytila co nejpevněji a chtěla vytáhnout svůj kunai, aby ho mohla znovu zabodnout. Nicméně jí to moc nešlo a tak si sáhla pro další. Už se ovšem nedostala k jeho použití, jelikož veškerou její pozornost zabralo udržení se na něm. Zjevně ho namíchly ještě víc a Midori doufala, že za chvilku bude konec. Věděla, že nebude trvat dlouho, než přijde na způsob jak se jí zbavit a zažít to rozhodně nechtěla. Slyšela Kasumi jak po něm řve. Postřehla i název techniky a zadoufala, že ho to zastaví. Aspoň na chvilku, aby dostala příležitost k bodnutí. Minimálně to už by ho mělo dostat, přecejenom to byl snad jenom člověk.