Záchrana života 11

Narozeniny 2/3
Další dny plynuly strašně rychle. Karin připravovala, sháněla a domlouvala všechno k oslavě. Zbývalo zařídit pár maličkostí. Kiba se mezi tím vrátil z mise a dal se do shánění dárku pro Sachiko, ještě dodělával přípravy na oslavu a chodil na trénink se svým týmem. Večer přišel utahaný a padl přímo do postele.
Sachiko na rozdíl od svých přátel měla plno času. Nevěděla, co má dělat. V práci měla volno dárek nakoupený. Prostě seděla doma, tam něco dělala, anebo se jen tak procházela po vesnici.
Prošla kolem nemocnice. Zastavila se, koukla na ni a přemýšlela, jestli se tam má stavit. Nakonec usoudila, že tam půjde, stejnak neměla nic lepšího na práci. Když vešla dovnitř, zahlídla jednu starší paní, která byla evidentně zmatená a k tomu chodila o hůlce. Sachi k ní pomalu došla a zeptala se, jestli nepotřebuje pomoct.
„Ale jistě děvenko, nevíte kde je ordinace?“
„Ano vím,“ usmála se dívka na stařenku, „pojďte, doprovodím vás tam,“ řekla a chytla ji za paži, aby ji pomohla při chůzi.
„Jsi hodná, takových, jako jsi ty, je tu málo,“ řekla. Sachiko se na ni podívala, ale pořád pokračoval i chůzi, pomalé chůzi.
Došly k ordinaci. Stařenka ji poděkovala a dál šla sama. Sachi tedy zašla do jedné kanceláře, kde se scházely sestřičky. Zaklepala a čekala, co se bude dít.
„Moment,“ ozvalo se z druhé strany dveří.
Dveře se otevřely, stála tam mladá sestřička. Měla růžově kratší vlasy, zelené pronikající oči a hubenou postavu. Sestřička okamžitě poznala, kdo tam stojí.
„Sachiko,“ řekla vesele a silně ji objala. Nějaký ten pátek se neviděli.
„Ahoj Sakuro, jak se máš?“ zeptala se Sachi, když se vymanila z jejího objetí.
„Dobře, jak ty? Pojď dál, musíš mi říct, jak žiješ, co je nového a tak dál,“ zatáhla ji Sakura do sesterny a posadily se na židle.
„Mám se taky dobře, moc se toho za tu dobu nezměnilo,“ řekla Sachi, nechtělo se ji to všechno říkat.
„Slyšela jsem od Naruto, že chodíš s Kibou,“ Sakura nadzvedla obočí a čekal, co z ní vypadne.
„Jo chodím už nějakou tu dobu a zatím to je jak ve snu,“ básnila Sachiko.
„Zatím, co tím myslíš?“
„Nechávám prostor náhodě. Náhoda je blbec, však to znáš,“ usmála se.
„Jo znám. A jak je v nové práci, od doby, co tu nepracuješ je to tu takový jiný,“ podívala se Sakura Sachi přímo do očí.
„Skvěle, ale práce tady mi někdy chybí. Ráda pomáhám lidem a navíc se mi stýská po přátelích, co jsem tu měla,“ řekla Sachiko zcela upřímně.
„Nám po tobě taky,“ udělala psí pohled a obě se zasmály.
Dívky si povídaly, ještě nějakou tu minutu, co se všechno kde změnilo a tak dále. Holčičí žvásty o ničem. Pak Sakuru zavolali na jeden případ. Rozloučily se a řekly si, že se později určitě zase uvidí. Sakura vyběhla ze sesterny a Sachi se vydala tou stejnou chodbou, co přišla zase ven. Venku svítilo jasně slunce. Teplota kolem 35 °C né-li více. Den, kdybyste nejraději skočili do bazénu, prohřátém od slunce a jen tak blbly. Sachi zase neměla, co dělat. Nechtěla sedět doma, když je venku tak hezky. Šla tedy po ulici a rozhlížela se, jestli někoho nepotká, nebo ji něco nenapadne. Prošla zrovna kolem horkých lázní. Zastavila se a chvíli si je prohlížela.
„Mám, nemám…,“ nemohla se rozhodnout. „Ale zas proč ne, aspoň zabiju čas,“ povídala si Sachiko sama se sebou, až se přemluvila.
Ale napřed si domů zašla pro plavky, a pak hurá do lázní. Překvapeně tam nikdo nebyl. Zdálo se jí to divné, ale nechala to být. Tím líp. Převlékla se do plavek, prošla přes umývárnu, kde se jen zlehka opláchla, udělala si culík a pomalu došla do horkého pramenu. Na hlavě měla žíněnku. Uvelebila se v horké vodě a zavřela oči. Snažila se na nic nemyslet a jen poslouchat šum vody a zvuky přírody, která byla okolo ní.
Z klidného odpočinku ji vyrušil, další host lázní. Vycházel z pánské umývárny. Jen očkem pozorovala muže, který se k ní blíží, ale jaksi ho pořád nemohla poznat. Až když osoba přišla blíže.
„Naruto….?“ Zeptala se s nejistotou v hlase.
„Sachiko… ani bych tě nepoznal, s tím culíkem, ale sluší ti,“ usmál se na ni a usadil se ve vodě vedle ní.
„Díky, ale já jsem tě skoro nepoznala, jak nemáš tu čelenku, tak vypadáš úplně jinak,“ oplatila mu úsměv.
„A co tu vlastně děláš,?“ Nedalo Narutovi se zeptat.
„Jen tak zabíjím čas, ale co ty? Nemáš žádnou misi ani trénink?“
„Já tu chodím často, uklidňuje mě to. Můžu se tu soustředit na cokoliv, ale zároveň tu můžu úplně vypnout,“ Naruto se díval někam do blba.
„Máš pravdu, jen tak ležet, odpočívat a o nic se nestarat,“ řekla a zadívala se stejným směrem jako on. A nastalo na pár minut ticho, které ani jeden nechtěl rušit.
Hlasitě si oddechla. Naruto se na ni podíval, ale pohledem neuhnul, pořád se na ni díval. Sachiko to cítila, ale bála se na něj otočit. Po chvilce ji to nedalo a otočila se na něj.
„Děje se něco?“ Zeptala se s úsměvem.
„Už se nedivím, co na tobě ten Kiba vidí,“ řekl zcela klidně a díval se ji do očí. Sachi zčervenala.
„A ty ses někdy divil?“ musela se prostě zeptat.
„Ne, ale bral jsem tě vždycky jen jako obyčejnou holku, ale jak tě z blízky pozoruju, jsi fakt moc hezká,“ po těchto jeho slovem Sachiko ztuhla, doslova. Nevěděla, jak se má tvářit, natož co říct.
„Co to dělá, snaží se mě balit. Ne to by Kibovi neudělal, takový on není, ale proč ty řeči. Jen skládá lichotku za lichotkou, nebo si moc fandím. Kašlu na to, je to kamarád a to se taky někdy kamarádi mezi sebou říkají, né? Budu se chovat jako by nic,“ dívala se do vody. Naruto pořád čekal na její reakci.
Sachi se Narutovi podíval do očí a usmála se. Už tohle vyvedlo Naruto z míry. „Děkuji ti,“ přiblížila se k němu ještě blíž, „ty jsi taky moc hezký z blízky,“ usmála se a jemně pohodila vlasy. Tak to Naruta už rozhodilo. Ten jeho výraz, to byste prostě museli vidět. Sachi se znovu opřela a zadívala se do nebe. Bylo čistě modré, jediný mráček byste nenašly.
Naruto se potom vzpamatoval a usmál se na ni. Sachiko se, ale dívala jinak a tak ho neviděla. Naruto se přiblížil k jejímu uchu, byl od něj jen pár malých centimetrů.
„Všechno nejlepší Sachi,“ zašeptal a dal ji lehký polibek na tvář. Sachiko naprosto v šoku se na Naruta podíval. Nevěděla s čeho je víc mimo. Jestli z toho, že Naruto ji dal pusu anebo jestli si vzpomněl, že má dnes narozeniny. S Kibou se domluvili na pátek, že to společně oslaví. Vlastně úplně zapomněla, že je dnes 7. července. Proto ji Naruto tak zaskočil. V tom si uvědomila, že Karin si taky něco pro ni připravila, hned jak se dostaví domů, sadí boty, že ji Karin zas něčím překvapí. Tak proto, všechno ji to zapadalo do sebe. Všechno zas dávalo smysl.
Sachiko se koutkem pousmála. Objala Naruta. Toho to překvapilo, ale hned se uvolnil a objal Sachi pevně.
„Děkuji ti, Naruto. Tohle je ten nejlepší dárek jaký jsme od tebe mohla dostat,“ pošeptala.
„Nemáš zač,“ vrátil ji.
Sachiko byla překvapená, takovou stránku u něj vůbec neznala. Myslela, že se vždycky chová jak malý a dělá ze sebe blbce, ale tohle vážně nečekala. Bylo to příjemné zjištění, že se Naruto umí chovat i takhle.
Sachi se vymanila z objetí, s tím že už půjde do umyvárny. Naruto souhlasil a taky pomalu se odebíral k umývárně. Sachi už zalezla a Naruto se už blížil ke dveřím, když v tom uslyšel silnou ránu a hlasitý křik z dámské umývárny. Naruto s myšlenkami na to nejhorší běžel bezhlavě do dámské umyvárny. Když ho Sachiko uviděla, tak se za jeho tělo okamžitě schovala. To co však Naruto hned potom uviděl, ho rozesmála na tolik, že se za břicho musel popadat.
„Ty jeden starej poustevníku vidíš, kam tě tvé zvrhlé skutky dostaly. Na podlahu v dámské umývárně,“ řekl Naruto se slzami v očích od smíchu. Jiraya se tam na zemi svíral v bolestech. Myslím, že si domyslíte, co se mu vlastně stalo.
„Sachi co se vlastně stalo,“ otočila se na osobu za jeho zády.
„Já… chtěla jsem se umýt a pak jsme uviděla v zrcadle toho chlápka, no a… prostě jsme se bránila,“ řekla jednoznačně a vyplázla na Jirayu jazyk. Naruto se musel znovu smát.
Jiraya se zvednul a snažil se z toho vymluvit. „Ale no ták Naruto, vždyť´ se na ni koukni. Ta postava a ty…,“ ukázal na její poprsí. Naruto s vykulenýma očima se na Sachiko podíval. Ta se na toho starého poustevníka tak naštvala, že vzala dřevěný kyblík s vodou, co měla u nohy a přetáhla ho tím po hlavě.
„Ty jeden úchyláku,“ křičela na něj mezi tím, co se Jiraya sbíral z podlahy. Myslím, že měl zlomený nos. Na zemi bylo spousty vody i krve. Naruto se jen divil, kde se to v ní vzalo.
„Ty si nepoučitelný,“ zakroutil hlavou Naruto a vzal Jirayu pryč z místa činu.
Sachiko pro uklidněnou na sebe vylila kyblík studené vody, aby vychladla. Umyla se, oblékla se a vyšla z lázní. Před dveřmi ji čekal Naruto.
„Tak co? Je v pořádku?“ zeptala starostlivě.
„Ty jsi fakt boží. On tě šmíruje, a tebe zajímá, jestli je v pořádku,“ smál se.
„Vždyť jsem mu zlomila nos,“ cítila se za to provinile.
„S tím si nelam hlavu, on si to zaslouží. A ano je v pořádku, je na sesterně se sestřičkou,“ řekl.
„Úchyl jeden,“ řekla si sama pro sebe, ale Naruto ji slyšel. Nějak to nekomentoval, jen se pousmál a nabídl Sachiko, že ji doprovodí domů. Ta to přijala. U domovních dveří se rozloučili objetím. Sachi mu znovu poděkovala za dnešek a otevřela dveře. Zamávali si a Sachi vstoupila do domu. V předsíni se vyzula a vběhla do obýváku, kde na ni čekala Karin. Bylo to přesně tak, jak si myslela.
„Všechno nej nej nejlepší k narozeninám, hodně lásky, přátel, klidu a úsměv na tváři,“ přála ji Karin a předala dárek. Byl to náramek s přívěskem z pravého bílého zlato.
„Karin… to muselo stát mnění.“
„Prosím tě, ty si to zasloužíš,“ usmála se a Sachi objala.
Zbytek večera strávily dívky jesením všelijakých sladkostí, pití sake a samozřejmě nějakýma těma blbostma, co dělaly v pubertě.