Pouta 9.

"Tak co, půjdeš chytat i Sanbiho?"smála se Konan, když jsem dorazila. Sama, Hidan a Kakuzu měli jinou práci. Lovit odměny a konat obřady...
"Ne! Tohle mi stačilo...Proč se musí furt tak hádat?" rozhazovala jsem rukama.
"Heh, to taky nesnáším." přiznala se Konan.
"Takže zůstaneš tady? No aspoň budeš mít čas na trénink..." přidal se Pein.
Uběhlo několik let a měli jsme už všechny bijuu kromě osmiocasého a devítiocasého. Setkali jsme se s Madarou, člověkem, který ve skutečnosti vede Akatsuki. Řekl, že pro Kyuubiho má dojít sám Pein.
"Půjdeš s námi do Listové?" zeptal se Pein a já souhlasila.
Házely se mnou protichůdné pocity. Možná to zní divně, že jsem šla zaútočit na Listovou protože mám lidi odtamtud ráda, ale já bych nemohla zůstat sedět doma v Deštné, když bych nevěděla, co se děje s Nagatem, Konan a Listovými.
Tak a jsme tu. Na větším kopci poblíž vesnice. Je odtud vidět i hlavy hokagů vytesané ve skále. Smutně jsem se podívala na hlavu současného hokage. Tsunade...co s tebou bude? Ach jo, co bych měla udělat? Hyperaktivní Kiba, protivný Shino, stydlivá Hinata a přechytralá Kurenai, co se ke mně stále chovala, jako by byla lepší než já.
Byli tak hloupí, ale proč je mám stále ráda? Vždyť takové lidi jsem dřív běžně zabíjela, tak proč je to tentokrát jinak? Konan udělala strom z papírů a Nagato byl v jeho nejvyšší části. Konan tu nechala papírový klon a spolu se mnou a šesti Peiny vyrazila k vesnici.
A je to tady. Řekla jsem už Nagatovi všechno o obraně Listové. Rozhodl se, že nejdřív pošle zvířecí sféru (doufám, že je to ona) a ta nás pak vyvolá ve vesnici. Stalo se. Náš plán vyšel perfektně. Rozdělili jsme se do osmi směrů a šli hledat Naruta.
I když to bolelo, šla jsem ke známým lidem, kteří budou vědět, kde je. Běžela jsem známými uličkami kolem obchodů, kde jsme spolu často nakupovali. Ani jsem tam nestihla doběhnout, ta osoba do mě přímo vrazila.
"Nyoko! Kde ses tu-" asi byla tak vypjatá a šťastná, že si nevšimla mého pláště. Rychle jsem jí chytla pod krkem a zvedla do vzduchu.
"Kde je Naruto?" zeptala jsem se chladně.
"N-Nyoko..."
"Kde je?" zařvala jsem, "řekni to, nebo tě zabiju."
"Nyoko, nedělej to..." zašeptala.
"Drž už hu*u! Řekla jsem vám to jasně. Nic pro mě neznamenáte! Teď mi řekni, kde je Naruto, máš poslední šanci." vybublala jsem.
"Ne-nedělej to..."
A dost! Plnou silo jsem jí hodila na zeď blízké budovy a šla dál. Potkala jsem nějakého ninju, zeptala jsem se na Naruta. Neřekl, tak jsem s ním taky praštila o zeď a běžela dál. A přede mnou stojí Hinata.
"Hinato, kde je Naruto?" zeptala jsem se naštvaně.
"Já-já ti to neřeknu! Nezradím Naruta..."
"Kur*a! To chcete všichni chcípnout? Řekni mi, kde je Naruto!"
Nikdo si neumí představit, jak moc mě ta slova bolela. Ale musela jsem je říct. Snažila jsem se s jejich pomocí přesvědčit sama sebe, že mi už na Listové nezáleží. Po chvíli mi bylo jasné, že ani Hinata ho nezradí. Pak mě ale něco napadlo. Jeden z Peinů přece umí číst myšlenky. Ještě než jsem k němu ale Hinatu dotáhla, Pein mě v hlavě informoval, že už ví, kde je. Na hoře Myoboku.
Konan už se stáhla a zůstala u Nagata. Já se chystala vytáhnout Naruta z té žabí hory sem, nemusela jsem se s tím ale obtěžovat. Naruto se objevil ve vesnici.
"Peine..."
"Já vím."
Všechny dosud živé sféry se shlukly okolo Naruta. Já stála opodál a dívala se. Pro Peina to nevypadalo nejlíp, ale věděla jsem, že pokud se tam připletu, tak budu jen překážet. Tak jsem se nakonec připojila Konan. Po dlouhé době vidíme, že do naší skrýše se někdo dobývá.
"Naruto? Docelas mě překvapil." pousměju se.
"Bohužel, všechno tvé úsilí bylo zbytečné. Odsud tě může Nagato snadno ovládat." přidá se Konan.
Kupodivu se to ale nedaří. Jak jen může odolávat Nagatovi?
"Zatím tě nechci zabít. Chci si s tebou jen promluvit." řekne Naruto se sklopenou hlavou.
Z jeho hlasu je cítit zášť a neskutečný vztek. Zřejmě se musí hodně přemáhat, aby tohle řekl.
"Promluvit?" podiví se Nagato. "A co chceš vědět?"
"Jak se mohl někdo jako ty, Ero-senninův žák stát někým takovým?"
"Pche. Ničemu nerozumíš! Proč by se s tebou měl bavit?" zasmála jsem se.
"To je v pořádku, Nyoko. Řeknu mu o naší bolesti, která mě takhle změnila."
Převyprávěl mu celý svůj a Konanin příběh. Znala jsem ho nazpaměť, ale stejně ve mně probouzel vztek. Naruto chvíli nad něčím přemýšlel a pak se na Nagata vážně podíval a řekl:
"Jestli je tento svět prokletý, tak to prokletí změním a přinesu ninjům mír."
Nagato mu uvěřil. Uvěřil, a začal se svou oživovací technikou... Já i Konan jsme protestovaly s jeho množstvím chakry to nemůže přežít. Ale on řekl, že svěřuje Narutovi svou vůli. Měla bych být šťastná, ale... ale takhle jsem to nechtěla. Nagato nesmí zemřít!
"Ne! Nedělej to! Zabiju Naruta!" zaječela jsem se slzami v očích a pokusila jsem se uskutečnit svůj záměr. Konan mě zastavila rukou.
"Nyoko, nech toho..." soucitně se na mě podívala. Nechápala jsem, proč to dělá.
"Co děláš? Znáš ho přece mnohem déle než já! Tak proč ho necháš jen tak se zabít, kvůli jednomu ukecanému děcku? Konan, nech mě!" křikla jsem a vytrhla se jí.
Rychle jsem se objevila za Narutem. Ten ale zapnul sennin mód a stačil se zčásti vyhnout. Bylo to nejen tím, že měl sennin mód, ale taky tím, že jsem byla pořádně rozrušená a přes slzy jsem ani nevěděla, kam mířím. Vlastně jsem kolem něj jenom tak skákala. Vždycky jsem ho zasáhla, ale ne vážně a jeho kyuubi chakra ho léčila.
"Zmetku!"
Na chvíli jsem se podívala na chakrový stroj a viděla jsem Nagata. Byl mrtvý... opravdu. Okamžitě jsem přestala útočit na Naruta a přiběhla jsem až k němu. Sesunula jsem se před ním a spustila obrovský vodopád slz. Konan se na mě soucitně dívala a položila mi ruku na rameno.
Podívala jsem se na ní zhnuseným pohledem.
"Proč...proč jsi nic neudělala?" hlesla jsem.
"K čemu by to bylo? Nagato má svou vůli. A pokud jí vložil do toho děcka... já s tím nemohla nic udělat, stejně jako ty." zaslechla jsem v jejím hlase obrovský smutek a to mě uklidnilo. Konan Nagata nezradila.

"Naruto... tohle ti nikdy nezapomenu. Pokud jsem měla nějaká pouta k Listové, jsou pryč. Vyřiď tohle všem svým pitomým přátelům: Od první chvíle, co jsem vás viděla, jste mi byli odporní a to, že jsem se s vámi spřátelila byla největší chyba v mém životě. Můj jediný sen teď je vás zabít, protože za váš život zaplatit Nagato tím svým."
"Nyoko, tohle není řešení. Nagato by to tak nechtěl." odporovala mi Konan.
"Ale já ano," přerušila jsem jí, "a pokud mi chceš bránit, musíme se rozloučit."
Byla jsem prostě jiná než ostatní. Byla jsem zvyklá na smrt a vražda pro mě byla nejlepším řešením všech problémů. Jenže takhle bohužel svět nefunguje. Měla jsem pocit, že Konan dostatečně nectí Nagatovu památku. S nadlidskou rychlostí jsem zmizela z té prokleté skrýše a utekla daleko pryč. Zastavila jsem se, až když mi nestačily síly. Ono touto rychlostí se nedá běžet dlouho. Přemýšlela jsem, jak to udělám. Nagato oživil celou Listovou a jen díky jeho smrti stále existuje. Proto je nutné zničit celou Listovou. Budu potřebovat pomoc, jestli chci něco takového zvládnout.
Přemýšlela jsem o lidech, které znám a nenapadl mě nikdo, kdo by mi pomohl. Akatsuki byli oddaní svému cíli, ovládnutí světa. Jediné, co potřebují v Listové je Kyuubi. A zbylí mí přátelé byli buď z Listové, nebo blízcí přátelé ninjů z Listové.