ANBU láska - Kapitola 5.

Něco k FF

Další dílek. Snad se bude líbit. A mám pro vás menší překvapení. To uvidíte, ale až dole! Takže začnete číst. Přeji příjemné čtení! :D

Kapitola 5. - Nový začátek

Hin s ANBU se objevili na nějaké pasece.
„Tak ty se chceš dát k ANBU?“ zeptal se jí.
Hin jenom kývla a sledovala ho.
ANBU si dřepl a vytvořil několik pečetí. Když skončil s poslední, objevil se před nimi vchod do podzemí.
ANBU opět chytil Hinatu, tentokrát za ruku a zmizeli v podzemí.
Hin myslela, že tam bude velká tma, ale mýlila se. Chodba, kterou šli, byla osvětlena, jako za dne.
Po chvíli vyšli z chodby a stanuli na tom nejdivnějším místě, které Hin kdy viděla.
Vypadalo to tu, jako nahoře. Kdyby nešla tím podzemím, tak by si myslela, že je někde nedaleko Listové.
Rostla tu tráva, stromy i květiny. Všude stáli domy. Bylo to jako by nikdy neodešla z Konohy. Až na to, že tu chybělo slunce, měsíc a hvězdy. Zase na druhou stranu, zde nemůže pršet.
ANBU ji vedl k tomu nejvyššímu domu v okolí. Vstoupili dovnitř a zamířili do prvního patra. Tam ANBU zaťukal na jedny dveře.
„Dále,“ ozvalo se.
Vstoupili dovnitř a Hin uviděla ženu sedící za stolem, která se prohrabávala v papírech. Vypadala přesně jako Hokage. Až na to, že měla krátké hnědé vlasy, jinak se i oblíkala a rozhodně byla mladší.
„Dobrý den, Masako-sama. Nesu zprávu od Hokage-sama,“ řekl a hned jí podával přeložený papír.
Masako se koukla na Hinatu a začala číst.
Když dočetla, usmála se. ANBU mezitím odešel.
„Takže, ty se chceš stát ANBU, Hyuuga Hinato?“ zeptala se.
„Hai,“ odpověděla.
„Konečně se nám po těch letech rozšíří sbírka. Už dlouho potřebujeme někoho, jako jsi ty. Tvůj Byakugan nám určitě pomůže.“
Chvíli něco hrabala ve stole. Potom to podala Hin.
„Dobře, tedy, támhle se jdi převlíknout. Máš tam připravené věci a potom si tam vyber katanu. Tady máš svou masku,“ řekla a ukázala na dveře.
Hinata pochopila a chtěla vejít do dveří, když ji Masako, ještě zastavila.
„Počkej, ještě jsem ti zapomněla udělit jméno. Od teď nejsi Hyuuga Hinata, ale Chiyo!“
Hinata kývla a objevila se v jakési šatně za těmi dveřmi. Na jedné z laviček uviděla svoje nové oblečení. Hned se oblékla.
Pak se porozhlédla po katanách, které viseli na stěně. Každou katanu zkoumala a nejvíc se jí zalíbila ta poslední.
Byla celá černá, na rukojeti měla vypletenou červenou stužku. Když se jí zlehka dotkla, začala červeně zářit a na vypletené rukojeti se objevil znak Hyuuga klanu. Samotná katana byla velmi lehká, a tak si ji přivázala na záda.
Teď si konečně prohlídla i svou masku. U ANBU viděla už tolik různých masek, ale tuhle ještě ne. Byl to nějaký pták a Hin se ta maska velice líbila. Nasadila si jí a vešla zpět k velitelce do kanceláře, kde na ni už čekali.
Už tam nebyla pouze Masako, ale ještě další tři postavy. Jednu postavu poznala okamžitě.
Yuu!
„Takže, tohle je vaše nová týmová partnerka,“ řekla Masako a všichni se na ni podívali.
Hin se pod maskou trochu začervenala, když viděla obličeje, které hleděli na ni.
Masako si uvědomila, že má na zádech černou katanu vypletenou červenou mašlí.
„Neuvěřitelné,“ řekla, po chvíli Masako.
Všichni se na ni nechápavě podívali.
„To je ta katana, co visela jako poslední?“ zeptala se jí.
Hin jenom kývla.
„Děje se něco, Masako-sama?“ zeptal se ten nejmenší z ANBU.
Masako kývla hlavou.
„To je katana, která byla nalezena nedaleko Listové. Prý je to katana, která patřila Hyuuga klanu. Váže se k ní jen to, že ji v ruce může udržet jen právoplatný a nejsilnější člen Hyuuga klanu. Pro všechny ostatní je ta katana velice těžká a nepoddajná,“ dořekla a podívala se na Hinatu.
„Když jsem si jí vzala do ruky, tak se lehce rozzářila červeným světlem a objevil se tam znak našeho klanu,“ řekla potichu Hin.
„Tak ti teď právoplatně náleží,“ řekla a opět se usadila za svým stolem.
„Od teďka ji říkejte Chiyo,“ změnila téma a nechala je odejít.
Vyšli na chodbu a šli ven. Hin šla okamžitě za nimi.
„Takže si se přidala opravdu k nám, Chiyo?“ zeptal se Yuu.
Hin kývla.
„Ahoj, já jsem Minoru,“ představil se jí nejmenší ANBU z týmu.
„Těší mě Minoru,“ řekla s úsměvem na tváři, který ale neviděl.
„Já se jmenuju Otsuyu,“ řekl pro změnu ten prostřední.
„A já jsem Yuu, ale to už víš,“ řekl a objal ji.
To gesto Hin trochu vylekalo, ale nic neřekla. Byla docela ráda, jelikož se mohla dotknout i ona jeho.
Cítila jeho vypracované svaly na svém těle. Byl to překrásný pocit, objímat se s ním, ale netrvalo to věčně.
„To já jsem přemluvil Masako-sama, aby mi tě přidělila do týmu,“ řekl po chvíli, když ukončili objetí.
Hin se opět usmála.
„No nic, tak my půjdeme. Ještě si musíme něco zařídit,“ řekl Otsuyu a zmizel společně s Minorem.
Yuu s Chiyo vyšli ven z budovy.
„Teď ti ukážu, kde budeš bydlet. Bydlím tam i já, akorát naproti tobě. Je to jenom pokoj, tak snad se nebudeš zlobit, když jsi z Hyuuga klanu. Vím, tam to bylo asi lepší ubytování,“ řekl po chvíli Yuu.
Hin na něj překvapeně pohlédla.
„M-mě to vůbec nevadí. Naopak jsem ráda, že se se mnou bude zacházet jinak než doma,“ řekla nadšeně.
Yuu jen zakroutil hlavou.
„Zítra si budeš muset nechat udělat ANBU tetování a začneme s tréninkem. Sám tě budu učit,“ řekl Yuu.
Chiyo kývla.
Yuu zamířil k nějakému domu a začal odemykat dveře. Hin šla hned za ním.
„Tak tady to je. Vítej ve svém novém b-,“ už to, ale nedořekl, jelikož měl co dělat, aby chytil padající Hinatu.
Chytil ji do náruče a hned jí vzal k posteli.
Nejspíš byla hodně unavená poté jejich misi. Ani se nedivil, vždyť už byl večer. Nechal Hin na posteli a přemýšlel, co by měl udělat.
Rozhodně od ní nechtěl odejít, jelikož mu připadala ve spánku, tak bezbranná a navíc by se jí mohlo něco stát. Rozhodl se teda zůstat.
Přišel k ní a sundal jí neuvěřitelně těžkou katanu. V životě nic těžšího nenesl. Poté všechny chrániče, které nosí ANBU i s maskou. Když uviděl její nevinný obličej orámovaný tmavě fialovými vlasy, musel se usmát.
Je nádherná.
Pohladil ji po tváři a sedl si na židli vedle postele.
Jak na ní koukal, konečně si uvědomil, kdo to doopravdy je.
„Hinata,“ řekl a nemohl se na ni vynadívat.
Bylo něco po půl noci, když se Hin začala vrtět a náhle se s výkřikem probudila.
„To bude v pořádku, byla to jenom noční můra,“uklidňoval ji Yuu a objal ji.
„K-kde to jsem?“ ptala se nechápavě dezorientovaná Chiyo.
„Jsi ve svém novém pokoji,“ odpověděl jí hlas vedle ní.
Pořád ještě seděli v objetí na její posteli.
„Asi bych měl jít,“ navrhl Yuu.
„Ne, neodcházej,“ hlesla Hin a objala ho ještě pevněji.
Yuu se usmál.
„Když tak prosíš,“ řekl a lehl si vedle ní.
Hleděli si navzájem do očí. No do očí. Spíš Yuu jí hleděl do očí a Hin koukala na jeho kočičí masku.
Najednou se Hinatina ruka zvedla a vzala jeho masku. Yuu jí zadržel ruku.
„Vím, že se asi budeš divit, kdo jsem. Ale chci ti říct jediné. Miluju tě, Hinato,“ řekl a Hinata strnula.
„Ty znáš moje jméno?“ zeptala se ho.
Yuu jen kývnul a pustil Hinatinu ruku.
Hinata mu pomalu vzala masku a uviděla jeho pravou tvář.

Poznámky: 

Menší překvapení

Tak a tady je to překvapení. ^^ Dokopala jsem se k namalování obrázku! Tak snad se bude líbit. Je to Hinata jako ANBU. Omluvte mě za ty nedokonalé barvy... moje pastelky nemají ten správný odstín. :DD