ANBU láska - Kapitola 4.

Něco k FF

Ahojte,
předevčírem jsem se vrátila z tábora a hned vám sem jdu šoupnout nový díl. Tak snad se bude líbit! Věnuju tenhle díl dragonit Děkuju jí za pochvalu a její dobrou FF, kterou čtu!
Tak přeji pěkné čtení!

Kapitola 4. - Konečné rozhodnutí

„Už jen půl dne a jsme v Listové,“ řekl Naruto nadšeně, při vzpomínce na rámen.
Sakura se usmála.
„Jděte spát, já budu hlídat, kdyby se náhodou něco stalo,“ řekla Hin.
„Tak dobře, ale když budeš unavená, tak nás vzbuď,“ přikázal jí Naruto a se Sakurou zalezli do stanu.
Po chvíli se ozvalo tiché růžovlásčino oddechování, které se mísilo s blonďáčkovým chrápáním.
Konečně mohla Hin přemýšlet nad sebou bez vyrušení.
Půl dne cesty mě dělí od příchodu do ANBU! Nemůžu se dočkat, až zase uvidím Yuua.
V tu chvíli jí to docvaklo.
Počkat!
Yamato-sensei jednou říkal, že když přišel od ANBU, dostal nové jméno. Říkal, že se ve skutečnosti nejmenuje Yamato, ale Tenzou.
Blesklo Hinatě hlavou.
To znamená, že Yuu se tak nejmenuje. Ve skutečnosti se jmenuje úplně jinak. Zajímalo by mě, z které je vesnice. Nakonec to určitě dopadne tak, že to bude někdo z mých známých. Co potom budu dělat?
Uvažovala nad tím celou noc, ani Narutovo chrápání jí nevyrušilo. Za tu dobu, co hlídala, se nic zajímavého nestalo, a tak když ráno vysvitlo slunce, šla se na chvíli protáhnout.
Chodila okolo jejich tábořiště a lehce si rozhýbávala ztuhlé tělo.
Po chvíli vylezl Naruto ze stanu.
„Dobré ráno, Hinato,“ pozdravil ji s úsměvem.
Hin jen kývla na pozdrav.
Po rychlé snídani se dali opět do balení. Netrvalo dlouho a už běželi směrem domů.
„Ještě dvacet minut,“ ozval se Naruto.
Slunce bylo na půli cesty přes oblohu, když konečně uviděli známá místa.
Začali běžet jako o závod.
Po chvíli spatřili bránu Konohy. Přibližovali se velmi rychle.
U brány je přivítali Izumo a Kotetsu. Chtěli s nimi prohodit kus řeči, ale oni pospíchali za Hokage.
.
Ve své kanceláři měla Hokage jako obvykle dost práce. Všude se váleli hromady papírů a prázdné lahve od saké. Kupodivu byla Hokage střízlivá.
Ozvalo se zaklepání.
„Dále,“ vyzvala klepoucího.
Do kanceláře vstoupil tří členný tým.
„Bábi Tsunade, mise byla úspěšně splněna,“ zakřičel Naruto, jen co otevřel dveře.
Tsunade se objevil na rtech úsměv.
„Konečně jste dorazili,“ řekla Tsunade a nastavila ruku.
Naruto na ní nechápavě koukal.
Hin do něho strčila a ukázala na svitky, které měl v baťohu.
Začal se prohrabávat baťohem, až našel dva svitky. Podal je Hokage, která si je okamžitě přečetla.
Oplatila jim úsměv, za dobře vykonanou práci.
„Napadl vás někdo během mise?“ zeptala se Tsunade vážně.
„Ano, dva ninjové. Když jsme je přemohli, řekli nám, že jsou to poskoci Akatsuki. Ale nám se to nezdá, nebyli zas tak silní,“ vysvětlovala Sakura.
Tsunade se zamyslela. Nic, ale nevymyslela, a tak jim dala volno.
Sakura s Narutem byli na odchodu, ale Hin čekala, až odejdou. Zavřely se dveře.
„Hokage-sama.“
„Ano, Hinato?“ zeptala se.
„No… já… já bych se chtěla přidat do ANBU jednotek,“ řekla a čekala na Tsunadinu reakci.
Tsunade zvedla hlavu od papírů a usmála se na ni.
„Tak přece jen se někdo odhodlal,“ pronesla.
Hinata vypadala, že nechápe. Tsunade to zaregistrovala.
„Když přišel dopis od velitelky ANBU, tak jsem poslala Shizune, aby vám to sdělila. Nikdo se nepřihlásil, že by to vzal. Kromě tebe,“ dopověděla.
Hin už to konečně pochopila.
„Shizune,“ křikla a čekala, než se otevřou dveře.
Shizune byla během vteřiny ve dveřích.
„Co si přejete, Tsunade-sama?“ zeptala se okamžitě a koukala po místnosti.
„Okamžitě mi zavolej nějakého člena ANBU!“ přikázala.
Poté co Shizune odešla, si vzala papír a tužku a začala něco rychle psát.
Hin si zatím sedla na pohovku, která byla v kanceláři.
Po chvíli se objevil jeden z ANBU.
„Volala jste mě, Hokage-sama?“ zeptal se pohotově.
Tsunade kývla a poskládala právě popsaný papír do úhledného čtverečku.
„Tady,“ podala mu papír, „dones to velitelce a vezmi sebou i tady Hinatu.“
Hinata vstala. ANBU k ní přišel, chytil ji okolo pasu a během vteřiny byli pryč.
Tsunade se dívala na místo, kde ještě před chvíli oba stáli.
Náhle si vzpomněla na dávnou vzpomínku.

FLASHBACK

Konečně!
Usmála se Tsunade, když zjistila, že všechny papíry z jejího stolu zmizely. Dala si ruce za hlavu a spokojeně se usmála.
Najednou se ozvalo zaťukání.
„Dále,“ hlesla Tsunade.
Otevřely se dveře a v nich stál ninja s čelenkou přes oko a stříbrnými vlasy.
„Tsunade-sama, mohl bych vás o něco požádat?“ zeptal se Kakashi.
Tsunade se normálně posadila a čekala, co z něho vypadne.
„Přišel jsem vás požádat, jestli bych se nemohl opět přidat k ANBU jednotkám,“ řekl Kakashi a čekal, jaká bude její reakce.
Tsunade se zamyslela. Chvilku si dávala dohromady své PRO a PROTI. Nakonec se zhluboka nadechla.
„Kakashi, jsi skvělý ninja, který by se mohl kdykoli hodit. Navíc svoje mise zvládáš skvěle. Je pravda, že už nemáš ani svůj tým, vytrénoval si je na jedničku, takže jestli o to tak stojíš, nebudu ti bránit! Navíc u ANBU tě určitě opět rádi uvítají,“ dořekla Tsunade a tím svolila.
„Děkuju, Hokage-sama,“ řekl Kakashi a zmizel v oblaku prachu.
Od té doby se u Hokage objevil maximálně se svou maskou v podobě kočky.

Konec FLASHBACKU

To bylo naposledy za těch x let, co někdo chtěl jít dobrovolně do ANBU a teď i Hinata.