ANBU láska - Kapitola 3.

Něco k FF

Konečně jsem zase přidala další díl! Tento díl jsem sem strčila o den dřív. Je to ze dvou důvodů. Tak za prvé, v sobotu 13.8. (až 27.8.) jedu na tábor, takže tady nebudu a nebudou přibývat nové díly. Za druhé, protože do té soboty (13.8.) přidám ještě jeden díl! :)*
Hin se konečně opět setká s Yuuem. Co se mezi nimi bude dít tentokrát? A co se stane při návratu do Konohy? Jestli to chcete zjistit, tak začněte číst!
Tak snad se vám bude líbit!
A samozřejmě děkuju za vaše komenty, mám z nich strašnou radost! ;)

Ráno ji probudili sluneční paprsky, které jí lechtali na tvářích. Otevřela oči a začala se protahovat.
Nakonec vylezla z postele a šla se umýt. Oblékla si tentokrát něco kratšího a pohodlnějšího v takovém prostředí. Vzala si fialové mini kraťasy a bílé tílko k tomu. Samozřejmě nezapomněla na vestu. Poté se vydala na snídani.
Cestou potkala blonďáčka. Kupodivu bez Sakury.
„Ahoj, Naruto,“ řekla jsem normálně a nijak jsem se o něj nezajímala.
Naruto jen vykuleně hleděl na ní a její „nové“ oblečení.
Musela se usmát, ale bylo jí to jedno. Její láska k němu, už dávno vyprchala.
Snídaně byla jednoduchá a rychlá. Hned ji všichni měli v sobě.
Netrvalo dlouho a začalo loučení. Všichni jsme se rozloučili a vyrazili zpět do Konohy.
„Naruto, nezapomeň pozdravovat, Hokage-sama,“ křikl na něj ještě mladý Kazekage, když stáli před bránou Suny.
Naruto jen kývl a s úsměvem mu zamával a dál pokračoval v chůzi.
Už abychom tam byli. Strašně se těším na návrat a potom na můj odchod do ANBU. Snad mi to Hokage-sama dovolí.
Opět běželi celý den a tentokrát i bez zastávek. K večeru se usídlili na okraji jedné louky. Jakmile si Hin postavila stan, utíkala do lesa. Nechtěla, jen tak sedět v táboře a koukat, jak se růžovláska s blonďáčkem muckají.
V lese bylo nádherně. Od mala milovala přírodu.
Na chvíli se tam natáhla na měkký mech, rozprostřela své lesklé vlasy okolo sebe a hleděla do velké koruny smrku. Vždycky jí to uklidňovalo.
Najednou ucítila čísi ruce, jak si hrají s jejími vlasy. Lehké a hlavně jemné dotyky a pak ten známý hlas.
„Tak co noha?“ zeptal se Yuu, který se tu objevil z nenadání.
Hin se na něho podívala, opět ucítila ten zvláštní pocit u srdce. Vypadal jako minule, akorát teď měl okolo krku omotaný dlouhý červený šál.
„Co tu děláš?“ zeptala se s úsměvem.
Otočil svůj obličej k ní.
„Od té chvíle, co jsme se poprvé potkali, nemůžu na tebe zapomenout! Jsi vážně velmi pěkná a myslím, že ti takovou to poklonu skládá každý muž, nemám pravdu?“ zeptal se Yuu.
Hinata lehce zčervenala, ale potom hned nasadila smutný výraz. Se vzpomínkou na Naruta a svého otce se jí skutálela jedna slza po tváři.
„Udělal jsem něco?“ zeptal se po chvíli smutně.
Hin se, ale jen smutně usmála.
„Ne, ty si nic neudělal. Já jen, že moc lidí se o mě nezajímá a ani si mě moc nevšímají.“
„Už jste dokončili misi?“ zeptal se, aby odvedl řeč jinam.
Hin si sedla a pozorovala ANBU.
„Dneska už se vracíme domů. Hned co přijdu, tak řeknu Hokage-sama, že chci do ANBU,“ řekla s radostí a na tváři vykouzlila ten nejhezčí úsměv jaký uměla.
„Už se těším. No nic budu muset jít, i když nerad. Já už jsem skončil taky se svou misí. Navíc si potřebuju ještě něco zařídit,“ řekl a vstal. Chtěl odejít, ale ještě se vrátil k Hin a pohladil ji po tváři.
„Uvidíme se později,“ zavolala za ním Hin, když zmizel.
Bylo už pozdě, a tak se vydala zpátky za ostatními.
Sakura s Narutem seděli v objetí u ohně.
„Hin, kde jsi byla?“ zeptali se naráz.
„To je jedno,“ řekla a zalezla do svého stanu.
Během minuty usnula. jako když ji do vody hodí.
Ráno mě probudil hlas růžovlásky.
„Hin, vstávej! Měli bychom vyrazit!“
Otevřela oči a líně se vyhrabala ze stanu.
Dneska nebylo pěkně. Na obloze nesvítilo sluníčko, jelikož ho zakrývali šedavé obláčky. Asi bude pršet.
Hin se rychle protáhla, potom se rychle ve stanu ještě převlíkla a začala balit. Zbývali jim dva dny do Konohy a potom ten dlouhoočekávaný okamžik. Radovala se Hin.
S úsměvem jí šlo všechno lépe a rychleji. Stan měla během pěti minut sbalený.
„Tak můžeme?“ ptal se modrooký blonďáček, jako každý den.
Sakura i Hin kývli na souhlas.
Opět se rozeběhli do lesa. Cestou si povídali, když najednou okolo Naruta proletěl kunai. Jen taktak se stačil vyhnout.
Naruto zastavil a dívky ho následovali. Otočili se na místo, odkud vyletěl kunai.
„Byakugan,“ šeptla Hinata a prohledávala okolí.
„Naruto, nalevo od tebe. Jsou v křoví,“ zašeptala, aby to slyšeli jenom on a Sakura.
Naruto se na to místo zamířil.
„Vylezte ven!“ křikl na ně.
Nebyla to ani vteřina, když se před nimi objevily dvě postavy. Jejich čelenky vypovídali, že jsou z Mlžné.
„Kdo jste?“ zeptala se Sakura.
„To ti může být jedno,“ řekl ten vyšší a hned se rozeběhl proti Sakuře.
Naruto se mu, ale postavil do cesty. Ninja vytáhl kunai a zarazil ho Narutovi přímo do srdce.
*PUF!* ozvalo se.
V tu samou chvíli zaútočil ten menší ninja na Hin. Ta mu, ale vzdorovala, jak jen mohla.
„Stínový klon?“ zeptal se nechápavě ninja, který bojoval proti Narutovi. Stál tam a nevěděl, co dělat.
Najednou seshora na něj zaútočil Naruto v ruce měl rotující modrou čakru a mířil na srdce.
„Rasengan!“ ozvalo se z Narutovy pusy a hlas byl doprovázen ohlušující ránou.
Ninja se sesypal k zemi, jako by byl z papíru.
„Jeden je z krku a druhý zbývá,“ dokončil Naruto.
Hinata se snažila zneškodnit toho druhého, nakonec to zakončila.
„Juuken,“ řekla a druhý ninja během dvou minut padl k zemi.
„Kdo vás poslal?“ zeptala se, když viděla, že je ještě naživu.
„A-akatsuki,“ odpověděl ninja naposled. Poté zavřel oči a usnul navěky.
„Akatsuki?“ zeptala se nechápavě Sakura.
„To není dobré. Měli bychom okamžitě informovat Tsunade-sama. Koukají z toho potíže,“ řekla Hin a rychle se vydala dál.
Naruto i Sakura nečekali a následovali ji.
Po chvíli začalo pršet, přesně jak si Hinata myslela.
Když byli, půl dne od Konohy, tak se utábořili na kraji lesa.