Život je krutý...nebo ne? 05

Sachio se plížil vysokou trávou na louce. Doufal, že o něm knihomol stále neví. Podvědomí mu však říkalo pravý opak. Dva metry od oběti udělal hbitý dva kroky a natahoval se po plánku, cítil, že ho drží, ale někdo mu drží ruku. Odtrhl oči od plánku. Kakashi si stále četl, jen knihu držel v levé ruce a v pravé měl jeho ruku.
„Vím o tobě od doby, co jdeš z lesa, dobře si našlapoval, ale nějak ti unikl můj senzor.“ při těch slovech ukázal na téměř neviditelné drátky, táhnoucí se od jednoho kraje lesu, k druhému. Sachio uskočil a postavil se do bojového postoje. Viděl jen záblesk a z ničeho nic ucítil úder do hlavy. Zapotácel se zavrtěl hlavou a jakoby se nic nestalo se otočil a kunaiem mířil přímo do ramena, Kakashi mu chytl ruku, vytrhl kunai a chtěl bruneta zasáhnout do paže. Sachio stihl na poslední chvíli uhnout, vytáhl dva shurikeny a hodil je za sebe, aby si získal aspoň trochu času. Jeho hlavou se mu honilo spousta věcí, jako vždycky, ale snažil se plně věnovat boji. Další kop od Kakasiho vykryl, druhý taky, ale třetí už věděl že nestihne. Pár centimetrů před ním vystoupala ze země vysoká, dvoumetrová zeď.
„Takže Doroku Gaeshi jo? Na genina hodně slušnej výkon.“ řekl vážným hlasem a skočil na právě vzniklou zeď. Ta se však začala hroutit, skočil tam, kde po Sachiovi zbyla jen díra v zemi a dopadl do dřepu. Zezadu vyskočil Sachio, ale dostal kopanec přímo do břicha. Po zásahu se ale rozpadl v kusy hlíny. Ten pravý kluk stál přímo před ním a držel v ruce plánek, který měl Kakashi za opaskem.
„Opravdu hodně dobrý výkon.“ usmál se Kakashi „Ale pravého Kakashiho bys asi neporazil.“
„Co to povídáte, vždyť jsem vám ukradl plánek, což je jakoby jste prohrál.“ nechápal brunet a maskovaného muže si pořádně prohlídl. Najednou se z Kakashiho stal Naruto. Sachio vůbec nevěděl co se děje a začal se rozhlížet po louce. Z jedné strany lesa začali vycházet tři postavy. Dvě dívky a jeden muž.
„Jsi frajer, když si ukradl Narutovi plánek. Na to, že jsi genin a Naruto má schopnosti chunina, opravdu skvělý.“ řekl trochu radostně pravý Kakashi, protože viděl, jak byl Naruto pěkně naštvaný, i když přítomnost Ino znamenala nulovou agresi z Narutovi strany.
„To byla součást zkoušky, že se Naruto promění ve mně.“ pokračoval dál Kakashi a zahleděl se na již zapadající slunce mezi stromy.
„Fuj, byla to pěkná makačka, dobrý boj Naruto.“ usmál se Sachio a podal blonďákovi ruku. Naruto byl naštěstí opět v klidu, potřásli si rukou a brunet čekal, co bude dál.
„Pro dnešek je to všechno, půjdu podat hlášeni Tsunade, zítra se možná opět sejdem.“ při těch slovech Kakashi zmizel v lese. Naruto si sedl ke stromu a Ino mu ulehla do klína. Sachio naproti nim mlčky usedl do trávy a Hinata přešlapovala stále na stejném místě, kde stála, když přišli s Kakashim a Ino.

Jeden krásný den si Sachio opět vyšel k fontáně, kde vždy pozoroval okno oné nádherné dívky. Myslel si, že ji opět uvidí. Že mu věnuje ten krásný úsměv. Ovšem vše bylo jinak. Pomalým krokem došel k fontáně podíval se na dům, kde dívka žila. Jeho pohled se ze šťastného proměnil ve vystrašený. Dívka tam stála s batohem na zádech vedle ni její otec, matka a bratr. Vypadalo, že dům opouštějí. Ona vykročila proti němu, jejich pohledy se střetly metr od sebe.
„Ahoj“ pronesla s úsměvem „jmenuji se Takehiki.“
„Ahoj, já jsem Sachio, vy se někam stěhujete?“ vychrlil na ni rozklepaným hlasem, jakoby byl na pokraji smrti.
„Ano, musíme pryč z vesnice. Nemůžem zůstat.“ odpověděla smutně. Objala ho a její slzy stékaly po Sachiově rameni.
„Neplač, kam se stěhujete?“ uklidňoval Takehiki a při těch slovech ji hladil ve vlasech.
„Nevím, rodiče mi nic nechcou říct. Prý jdeme jako na misi, aby nás stráže před branou pustily, nic víc nevím.“ vzlykala a Sachio ji začal jemně utírat slzy. „Uvidíme se ještě někdy?“
„Určitě, já si tě najdu, neboj.“ usmál se a věnoval ji dlouhý polibek. „Už běž, rodiče tě volají.“ dodal a pohladil její uplakanou tvář. Ruce, které měli v sobě propletený se začly od sebe oddalovat, až se úplně rozpojily. Dívali se na sebe, dokud se oba neztratili z očí.

„Sachio!“ vyrušilo ho ze vzpomínek šepot. Škubl sebou, aby zjistil kdo to je. Za ním stála Hinata. Byla už noc. Naruto stále opřený o strom spal, stejně tak Ino v jeho klíně.
„Ano?!“ optal se a v sedě se otočil naproti Hinatě. Díval se na ni a čekal, co z ní vypadne.
„Víš jak jsme se při boji bavili o Takehiki?“ začala potichu a sedla si naproti Sachiovi. Tomu se rozzářily oči, když slyšel to jméno.
„No, no povídej, ona je ve vesnici? Je tady?“ samou nedočkavostí nedokázal redukovat svoje hlasivky a probudil Naruta. Hinata jak si toho všimla, jen pošeptala Sachiovi
„Promluvíme si o tom, až budeme sami. Teď o tom ani slovo.“ Sachio nechápal, zadíval se do země a přikývl.
„Kolik je do háje? Inina mamka zase bude vyšilovat a zase to schytám já, že ji tahám všude po okolí sakra. Ino, vstávat, máme velkej problém.“ začal opatrně třást s Ino, třesení se pomalinku měnilo na drsnější cukání. S Ino to ani nehlo. „Klasika, vždycky spí jak zařezaná.“ pousmál se a začal s ní cloumat, co mu ruce stačily. Začali se otvírat její očka a Naruto se na ní usmál. Ino však moc šťastná nebyla a Narutovi přiletěla jedna nečekaná rána.
„Nebuď mě, jako bych byla nějakej opilec. To si dělej v hospodě na kamarádech a né na mně. Sakra, to už je noc, pojď, už teď bude mít mamka plnou pusu řečí.“ řekla rozespalým hlasem a zvedla se z trávy.
„Jako bych to před chvílí neříkal.“ zasyčel si Naruto jen tak pro sebe.
„Říkals něco?“ optala se naštvaným hlasem Ino a pohledem dala najevo, že nemá na jeho řeči náladu.
„Ne, radši deme. Jdete taky, nebo tu hodláte přespat?“ nebránil se a rozběhl se za Ino.
„My tu asi ještě chvíli budem, rozumíme si, máme si hodně co říct.“ řekl Sachio a rozloučil se s Ino a Narutem. Jakmile ti dva zmizeli v lese, usedl naproti Hinátě a zadíval se ji do očí.
„Tak povídej, teď jsme tu sami.“ Po chvíli váhání Hináta začala.