Ayano => Kakashiho cesta k lásce. 4.část

„Co? Takže celé tohle, to tvoje koketování a všechno to jiskření byla lež? Já blbec, proč vždycky já? Pokaždé, když mám někoho rád tak umře nebo je to lhář…“ Ayano mu skočila do řeči:
„omlouvám se. Ale nebyla jiná možnost, chtějí zabít mou matku, ano říkala jsem, že jsem jediná přeživší z tohohle klanu, ale to sem musela, stačilo by jediné slovo o matce a bylo by po ní. V mých třech letech se mi přihodila dost zvláštní věc, od pěti jsem se neviděla s klanem ani jsem neměla možnost jakéhokoli kontaktu, ninjové z Vodopádové mě zavřeli do vězení, byla jsem tam asi rok, pak mě přijali za svého ninju a naučili mě vše, co uměli oni, ale mě to nestačilo, chtěla jsem se od tamtud dostat tak jsem začala trénovat sama, abych byla lepší než oni a mohla ochránit klan,“ podívala se smutně na Kakashiho, který očekával vysvětlení,
„víš, když mi byly tři, hrála jsem si u jezera, najednou tam přišli ninjové z Vodopádové a chtěli mě odvést sebou, já jsem se nechtěla nechat jen tak odtáhnout, ale byla jsem moc malá a začala jsem ječet, najednou se tam objevil Houkou a ochránil mě, ninjové utekli a já jsem se ho stále držela, jeho hebká srst mě hrála, nebála jsem se, i když měl pět ohromných ocasů, které naháněli hrůzu, ale jeho oči byly stejné jako moje, byly plné strachu z prohry, touhy po životě a lásky k ostatním, zadívala jsem se do nich a ucítila teplo v srdci, najednou jsem cítila jak ve mně proudí chakra, jeho chakra. Daroval mi ji, ani nevím proč, prostě mi dal část své chakry, od té doby po mě šli ninjové z Vodopádové, dva roky po tom co se to stalo, mě unesli. Byla jsem malá a bezbranná. Pak jsem se snažila několikrát utéct, ale nevyšlo to a byla sem rok ve vězení, bez rodiny, bez přátel, nakonec sem se rozhodla hrát s nimi stejnou hru, jako sem měla hrát se všemi, co nejsou z vesnice, dělala sem jako, že mezi ně patřím, s některými jsem se i spřátelila a pak sem dostala ten meč, a to už sem věděla, že mi naletěli. Teď musím dokončit misi, shledat se s matkou a zabít vůdcovu manželku, to ona mě za každou cenu chtěla unést,“

Smutně ze podívala na Kakashiho,
„víš pak sem viděla tebe, věděla jsem jak se jmenuješ i to, že jdeš pozdě, ta stará žena byla můj stínový klon, chtěla sem vidět toho legendárního ninju, který je snad v každé bingo knize. Chtěla sem vidět člověka, co by mi mohl pomoct, zachránit mě a pochopit, proč sem to celou dobu dělala, někoho, kdo by pochopil jaké to je, žít celý život ve lžích. A pak sem to cítila, to teplo u srdce, když jsem s tebou. Ten pocit štěstí, párkrát jsem myslela, že spolu utečeme pryč a budeme spolu bez starostí, ale už si to nemyslím, po tom co jsem ti lhala, to by ani nešlo…je mi to líto,“ Ayano se rozbrečela a Kakashi se zachoval tak, jak by to rozhodně nečekala, pevně ji objal a plaval s ní k vodopádu, „co to děláš? Nezasloužím si tvoji pozornost, sem hrozná, opravdu. Jsem jen lhářka, nic víc.“ Kakashi ji něžně přitiskl k sobě,
„miluju tě. A nikdy nepřestanu, i přes všechny ty lži, alespoň si měla nějaký důvod, miluju tě,“ držel Ayano jednou rukou a druhou si pomalu sundával svou masku.

Jeho sharingan kmital z koutku do koutku oka, byl dost nervózní, nikdy nenechal nikoho nakouknout pod jeho masku, ruka se mu klepala, ale on ani chvilku neváhal. Pomalu zachytl masku konečky prstů, stahoval ji od kořene nosu, pokračoval ke špičce, „jen chci říct, že tohle je poprvé, co si ji sundavám, jsem dost nervózní, tak mi to trochu potrvá.“
Ayano se zaculila, „to nevadí, na tebe počkám klidně celý život.“
Kakashi se na ni usmál a pokračoval se stahováním masky, byl u špičky nosu, natáhl masku před sebe a pořádně ji napnul, už byl pod špičkou nosu a byl vidět okraj jeho ostře řezaných rtů, horní ret byl tak nádherný, přímo si říkal o polibek, byl krásně narůžovělý a poměrně úzký, Ayano to nevydržela a dotkla se ho, hned ucukla a zrudla, byl tak hebký, prostě dokonalý, Ayano byla celá bez sebe, spodní ret, ten byl ještě lepší, byl plnější než ten horní, byl stejně široký a narůžovělý, nebyl tak ostře řezaný, Kakashi Ayanu totálně okouzlil, byla do něho ještě víc zamilovaná, né, že by jí záleželo na jeho vzhledu, ale tohle opravdu nečekala, vypadal jak nějaký polobůh, jeho šedostříbrné vlasy, jeho zamilované oko a to oko se sharinganem, rovný špičatý nos končící u dokonalých rtů, jeho hranatá brada, jeho dokonalost překonala meze, Ayano pořád přejížděla jeho obličej pohledem, pak i rukou, vnímala každou jeho křivku, ani náznak po nějakých vousech, ani náznak po nějakém pupínku nebo něčem co by ho nutilo nosit masku.

Kakashi se červenal, když viděl, jak se na něj dívá, raději Ayano přitiskl k sobě a vášnivě políbil, Ayanino srdce bušilo o sto šest. Připadala si jako by dostala první polibek, ale tenhle jen tak nezapomene. Byl plný vášně, lásky a důvěry, ta velká propast co mezi nimi byla, jakoby najednou zmizela, jakoby tam byl most, po kterém Ayano přejde do lepšího světa.

„Jsi úžasný, miluju tě, Kakashi, miluju,“ Kakashi nenechal Ayano dokončit větu, přitiskl jí prst na rty a znova jí políbil. Ayano lapala po dechu, ale nechtěla, aby jí přestal zahrnovat polibky, „nejsem si jistá, jestli bychom měli být takhle pozdě ve vodě, přeci jen už je chladněji, pojďme ven z vody.“ Kakashi pustil Ayano do vody a plavali ke břehu, byl šťastný, protože poprvé někoho miloval opravdu z celého srdce.

Na břehu Ayano rozložila deku, byla šťastná, že ji Kakashi pochopil. Naznačila mu, ať si přisedne, přitulila se k němu, cítila, jak se chvěje, byl pořád nesvůj z toho, že si sundal masku, bylo to pro něho horší, než kdyby stál nahý uprostřed Konohy, ale byl rád, že to byla Ayano, kdo ho viděl bez ní. Kakashi seděl a čichal vůni jejích vlasů, Ayano se klepala zimou, Kakashi nevěděl, co má dělat, pevně ji objal, ale ona se pořád klepala, najednou už věděl, čím to bude.
„Ayano, víš, měla by sis sundat ty plavky, víš, no,“ Ayano se pochichtávala, „já myslel, abys nenastydla, víš, pak by ti nebylo dobře, jen chci, abys byla zdravá a…“ Ayano mu skočila do řeči:
„dobře sis to vymyslel, myslela jsem, že tě to nenapadne.“

Stoupla si a sundala vrchní díl plavek, její husté vlasy lehce ležely na jejích ňadrech, Ayano se červenala, ale překonala svůj stud a strčila do Kakashiho, ten jen spadl na deku, měl vykulené oči, byl trochu v šoku z toho, co právě udělala, ležel tam na břehu u jezera, na dece, žena, kterou miluje, se před ním klidně svlíkla a lehla si těsně k němu, nevěděl co má dělat, ležel tam na dece, měl vykulené oči a Ayano se k němu přitiskla svými…vyvinutými ňadry, byla u něho moc blízko, na to, aby zůstal v klidu a nepřipadal si nesvůj. Chtěl něco říct, ale cítil, jak se mu chvěje hlas, nakonec se zeptal:
„no, víš, já bych nechtěl, nechtěl bych něco zkazit, nevím, jestli nebo ehm, jak se jen zeptat, sakra. No, víš, já bych se tě chtěl zeptat, na to, víš, jestli jsi, no“
„jo, já sem nebyla zamilovaná, ale musela jsem, víš, ono je vyprávět to, těžší než se zeptat, tak ano.“ Ayano se smutně tvářila Kakashimu do očí, on věděl co tím myslí, bylo mu jí líto, a proto to nesmí udělat, ne teď, ne tady. Převalil se na ni a ještě jednou ji políbil, pak ji zabalil do té deky, na které leželi, a odnesl do hospody. Ještě se k jezeru vrátil pro oblečení, které tam nechal, vešel do jejich pokoje, tam Ayano spala, byla schoulená ani se nepřikryla, Kakashi ji dal pusu na rameno a pořádně zachumlal do peřiny, pak si došel do koupelny a nandal si zpět svou masku, nosí si vždy i pár náhradních, tu první nechal v jezeře, pak si šel taky lehnout.

Vzbudil se poměrně brzo, vyšel na balkon a tam potkal velitelovu ženu, která měla pokoj hned vedle,
„jak se vám spalo Kakashi?“ zvědavě se ho ptala a ovívala vějířem,
„jo bylo to dobrý, postele jsou pohodlný, ale doma mám lepší.“ Otočil se a šel si do koupelny upravit vlasy, když věšel do pokoje, uviděl Ayano jak sedí na posteli a chrchlá, „já sem to večer s tím nachlazením myslel vážně,“ přisedl si k ní a objal ji, „musíš se pořádně obléci, než vyrazíme.“ Sundal si vestu i mikinu a podal je Ayano, „tohle si ven na ty tvé obvazy, ať ti není zima, musíš se uzdravit, jinak k matce nedojdeš.“ Zvedl se a šel do kuchyně, udělal tři šálky čaje a snídani, žena se do ní hned pustila, Ayano chvilku váhala a jedla pomalu, protože často kašlala, Kakashi ji do čaje přidal med, Ayano se jen usmívala. Byl čas vyrazit, poslední den cesty, už jen třicet devět kilometrů k hranicím, pro Kakashiho to znamenalo to, že už nikdy Ayano neuvidí, pro Ayano to znamenalo to, že ztratí lásku a setká se s matkou, kterou nezná, pro vůdcovu ženu to neznamenalo nic, byla ráda, že může škodit jiným, obzvláště Ayano. Byla šťastná.

Kakashi po deseti minutách chůze vzal Ayano do náruče a nesl, byla vyčerpaná z věčného kašle. Už jen dvacet kilometrů, čím blíž byli hranicím, tím víc byl Kakashi smutný. Nejednou za nimi něco zašustilo, Kakashi se otočil a jen tak, tak stihl uhnout kunai, který právě prosvyštěl kolem jeho hlavy.