Izimoto-Kapitola 3:Seznamka

Izi naprosto dokonale odpočatý se probudil a bylo mu skvěle. Měkká postel, pokoj do kterého pronikal sluneční svit... Začínal se podezřívavě rozhlížet kolem sebe. Absolutně neměl ponětí kde se právě nachází. Na stolku vedle postele ležel kousek přeloženého papírku a na něm bylo napsáno:Izi. Rozložil tedy papír a potichu si četl obsah:
„Asi si trochu zmatený, ale nemusíš se bát. Jsi v Akatsuki sídle a lidi co tu jsou ti neublíží o to jsem se postaral. Prozatím asi stále odpočívej a užívej mé postele. S Hidanem máme ještě úkol a vrátíme se tak za tři dny. Snad se ti nějak ty tři dny povede přežít. Kakuzu. PS: Jelikož používáš moji postel taky budeš řádně platit. 200 ryo za noc. Až se vrátím doufám, že to z tebe nebudu muset vymáhat.“
Jakmile dopis dočetl na tváři se mu objevil značný úsměv a začal si pro sebe šeptat:
„Tak tohle je Akatsuki... No konečně jsem tady a prozatím asi nebudu vycházet přece jenom je ještě brzo.“ Vykoukl ještě jednou z okna a po těchto slovech se uložil zpět do postele a ponořil se do říše snů.
Probudila ho až o pár hodin později obrovská rána. Myslel že to nic není, ale po chvilce doslova vletěl do pokoje chlapík s blonďatým hárem. Ovšem skrz dveře za pomoci jistého muže s modrou kůží.
„Deidaro, ty kr*téne! Už kolikrát jsem tě varoval, abys to takzvané umění neprováděl v mé blízkosti! Nejlépe i mimo tenhle barák ty okna v kuchyni pamatovali i lepší časy.“ Takzvaný Deidara se zvedal ze země a oklepáva ze sebe zbytky dveří a stěny. A poté si všiml Iziho ležícího mlčky v postely.
„Vetřelec? Dokud jsem tu já tak žádný špión neodejde živý!“ Izi ještě nebyl v tak dobrém stavu, aby mohl bojovat. Jediné co chtěl je vysvětlit mu že není špión. Než ale stihl cokoliv říct Deidara měl cosi připraveného v ruce, jakýsi kousek bílé hmoty v podobě ptáčka. Když tu náhle se z opačného konce chodby ozval výkřik:
„Bansho tenin!“ V tu chvíli sebou jen Deidara cukl a odletěl přímo do náruče jistého chlapíka. Izimu se ani za mák nelíbil. Hrozivě vypadající obličej, probodaný piercingama a hrozivýma očima.
„Neskutečná schopnost.“ říkal si v duchu Izi. Čekal v posteli, byl stuhlý a měl strach.
„Člověk, který silou vůle pohybuje lidma.... to už je doopravdy šílený.“ říká si pro sebe Izi.
„Co děláš Peine, hráblo ti?!“ cukal se Deidara. Na chodbě už nebyl jen on a Pein, ale i spoustu dalších lidí mezi nima i muž s modrou kůží.
„Uvědom si s kým mluvíš Deidaro než zase na mě začneš řvát! A vy všichni co tu jste když už jsme se tu sešli, do konferenčního sálu, musím všem něco oznámit.“ Potom se jen rozešel po schodech dolů a ostatní ho následovali.
Izi jen doufa, že to nebude celý o něm. Ale stejně byl ještě kapku unavený a tak se ještě natáhl, koukal do stropu a přemýšlel. Doufal že Kakuzu opravdu všechno zařídil a že se na něj nevrhnou všichni v této budově. Po chvíli však usnul.

Mezitím v konferenčním sále:
„Tak jsme tu už všichni?“ vzal si jako první slovo Pein.
„Chybí už jen asi Tobi.“ odpověděl muž dosti připomínající masožravou kytku bez květináče.
„Tak toho snad ani nepotřebujem. Pak mu zdělíš co se tu dozvíš, můžu se na tebe spolehnout Zetsu?“
„Jistě šéfe.“ Odpověděla masožravka již zmíněná jako Zetsu.
„Takže, všechny jsem vás sem svolel jen kvůli jedné věci“, začal suveréně Pein:„A tou je chlapec nahoře.“ Jediný kdo o něm věděl byl Deidara, ostatní jen nechápavě koukali.
„Peine, odkdy tu máme sirotčinec?!“ řekl drze Deidara a vstal ze svého místa.
„Tebe už jsem dneska jednou zastavil, abys mu nic neudělal. Můžu klidně přitvrdit. Tvé nejapné otázky mě opravdu nezajímají. Nejdřív si uvědom, kdo si ty, kdo jsem já a podle toho se chovej.“
Po téhle řeči se Deidara uklidnil a sedl si zpátky do křesla.
„Co je zač?“ začal přiměřenější otázkou mladý muž s červenými vlasy.
„To ani já sám nevím Sasori... Kakuzu mi toho zrovna moc neřekl. Večer přišli s Hidanem a chlapce nesl v náručích. Jediné co mi řekl, že mají ještě práci ať ho tady na pár dní necháme že nám potom vše vysvětlí. Jediné co vím je, že pochází z Konohy.“
Všichni se otočili na muže s černými vlasy, jenž seděl na konci místnosti a jevil absolutní nezájem o jakékoliv informace.
„To toho moc nevíme...“ Promluvil chlapík s modrou kůží.
„Jsem rád, že jsi se o tom zmínil Kisame. Chci poprosit někoho z vás abyste s nim promluvili. Získali o něm aspoň pár základních informací. Na začátek aspoň jméno. A třeba i něco víc.“
Nikdo se k tomuto úkolu neměl.
„Neuraz se Peine, ale proč si to nezjistíš sám?“ řekl rázně Sasori:„přece jenom ty si přistoupil na to že ho tu budem mít.“
„Já bych rád, ale kvůli jednomu pomatenýmu umělci jsem musel zakročit silou a myslim, že jsem našeho hosta trochu vyděsil. Se mnou si asi moc nepokecá.“ V tu ránu se zahleděl Pein na modrovlasou ženu sedící vedle něj. Sladce se usmál a řekl:
„Lásko? Nechtěla by jsi to skusit? Z nás co tu jsme si myslim, že by nejvýřečnější mohl být právě před tebou.“ A zazubil se jak andílek.
„No... dobrá, ale nezaručuju že toho z něj dostanu hodně.“ A tak se modrovlasá žena zvedla a šla směrem k pokoji kde přebýval Izi. Zaklepala a vešla dovnitř. Izi překvapen další návštěvou se strachoval kdo příde teď. Viděl už modrýho chlápka,blonďáka i piercingáče a ani jeden z nich se mu moc nezamlouval. Když však viděl, že do pokoje vstoupila krásná modrovlasá žena výraz na obličeji se mu rázně změnil. Jen koukal a nevydal ze sebe ani hlásku.
„Ráda bych tě tu mezi námi přivítala, ale vlastně neznám ani tvé jméno. Kakuzu a Hidan nám toho moc neřekli.“
„Jmenuji se Izimoto.“
„Tak v tom případě tě vítám v Akatsuki Izi, mé jméno je Konan.“
„Rád tě poznávám Konan, a děkuju za přivítání.“ Usmál se na ní a Konan úsměv opětovala.
„Je v této organizaci víc žen nebo jsi jedinná?“ Zeptal se náhle Izi.
„No, já jsem jediná. Ale Izi přišla jsem za tebou tě přivítat a ještě kvůli něčemu. Rádi bychom se o tobě něco dozvěděli pokud ti to nevadí.“
„Jistě, že ne. Přece jenom chci být součástí organizace. Rád ti o sobě něco řeknu Konan. Ptej se na cokoliv.“
Po 20 minutách přišla Konan zpátky do konferenčního sálu, kde všichni nedočkavě čekali na to co zjistila.
„Dozvěděla jsi se něco Konan?“
„Jistě Peine, víc než dost.“ Pein se jen usmál a dodal:
„Věděl jsem že se na tebe mohu spolehnout.“ A usmál se.
„Tak povídej.“ Pobízí jí Deidara.
„Tak tedy dobrá. Čím bych měla začít... Jmenuje se Izimoto. Je mu 14. A z Konohy odešel jako Chuunin..“
Po místnosti se rozjeli různé debaty tipu:„Je mu teprve 14?“, „Co si Kakuzu myslí?“ a podobně.
„Co si o něm myslíš ty Konan? Ty jediná si s nim mluvila.“ Otázal se Pein a pohlédl na modrovlásku.
„Jak bych to jen... Myslím, že když ho Kakuzu nezabil když ho potkal musí mít skrytý potenciál. Co mi víme co dokáže. Nesuďme vše podle obalu.“
„Tak potom proč ho museli donést v náruči.... jak říkal Pein.“ Zeptal se Kisame.
„O tom mi také povídal. Předtím bojoval na zkoušku s Hidanem proto byl tak vyčerpaný a když na ně zaútočil Anbu nemohl se skoro bránit. Tak se snažil od něj utéct a potom už si nic nepamatuje.“
„Jak dopadl ten jeho souboj?“ Ozval se muž v rohu.
„Hidan nejde zabít, ale usekl mu hlavu tak bych řekla že je asi vítěz.“
„To děcko porazilo Hidana?“ Zeptal se úžasle Deidara.
„Myslím, že Hidan nebojoval naplno, ale i tak je to obdivuhodný chlapec.“
„Jaký ovládá živel?“ Zeptal se prozměnu Sasori.
„Raiton.“ Odpověděla stručně Konan.
„Myslím že už jsme tě zahltili hodně otázkama, mám takový pocit že je čas na to abys ho přivedla. Má tu s námi být tak ať ví s kým má tu čest.“ Dodal s úšklebkem Pein.
Konan tedy šla pro Iziho. Po chvíli se vrátila, prošla dveřma s černovlasým chlapcem v patách.

Všichni si ho začli prohlížet, což pro něj nebylo zrovna příjemné, zvláště když viděl jak se muž s výhonkami u hlavy olizuje. Nebylo mu jasné proč. První slovo si vzal jako už tradičně Pein.
„Vítám tě v Akatsuki Izi, jmenuju se Pein a jsem vůdce Akatsuki.“ Symbolicky si potřásli rukou Pein ho vzal kolem ramen a seznamoval ho s dalšími členy Akatsuki.
Všechno probíhalo celkem dobře, jen Itachi se tvářil dosti divně na Iziho. Pein si toho, ale nevšímal a nezastavoval se u něj. Avšak po podání ruky Deidarovi, ji Izi hodně rychle od něj odendal. Všichni členové Akatsuki (teda kromě Itachiho) se začli smát. Izi nechápal. Až poté co mu Deidara ukázal svoji dlaň pochopil a zasmál se taky.
„No..“, pokračoval Pein:„tohle by bylo asi tak všechno. Hidana a Kakuza znáš, a pak už zbývá jen Tobi. Toho si nespleteš je to bláznivý klučina co nosí oranžovou masku a furt někde lítá.“
Po této poznámce se Izi opět pousmál.
„Peine mohl bych s tebou ještě mluvit? Osamotě?“
„Jistě Izi. Ostatní odejděte.“ Všichni tedy odešli z místnosti.
„Tak co tě trápí Izi?“
„Chtěl jsem se zeptat, jestli náhodou nevíš, co proti mně má Itachi? Když jsem mu podal ruku tvářil se jako bych mu vyzabíjel rodinu.“
„Tak... brzo ho poznáš, je prostě jinej než ostatní. Je také z Konohy. Navíc jeden z posledních, kteří jsou z klanu Uchiha. Stačí si na něj zvyknout a vše bude v pohodě.“
„Ok, díky Peine.“
„V pohodě. Vítám tě tu mezi náma Izi.“