Super Sestry 3 (1/2)

(Tenhle příběh neni nijak zavedený do přítomného příběhu, a ani se v něm neodehrává nic z aktuálních anime, ale později se to bude trochu schodovat z některých dílů. Spousta údajů je trošku pozměněna, ale já to tak potřebuju )

Ráno v sídle Hyuuga.........
Neji : Začaly se mi od sebe odlepovat víčka, a tak jsem se protáhl a přetočil se na druhou stranu. Něco jsem zahlédl na zemi, když jsem se pořádně rozkoukal poznal jsem to. Zrudnul jsem jak rajče, určitě to tam musela dát ona. Víc trapně se snad v životě necítil. Úplně zapomněl, že je tam má. Tenkrát mu je dal ze srandy Naruto a on si je nechal. Doufal, že až se Meshiki vzbudí, že to nebudou rozebírat. Vstal a dal je do skříně. Chvíli se na ni jen tak díval a ona se najednou začala otáčet ze strany na stranu a díky tomu ze sebe shrnula peřinu. Neji si ji začal ještě víc prohlížet. Líbili se mu její nohy, vlastně celé její tělo. Když si ji prohlížel ze spoda nahoru, zastavil se u ňader. Nevšiml si, že má tak bujné poprsí, ale na tom mu ani tolik nezáleželo, jemu se hlavně líbila její osobnost. Byla tak nevinná, i když věděl, že rozhodně umí škrábat. Nad tou myšlenkou se zasmál. Chvíli tam ještě jen tak seděl, potom se na ni mile usmál, přikryl ji a šel pryč.

Ráno v domě rodiny Nara.........
Shikamaru : Když jsem se vzbudil, uviděl jsem to samé, jako když jsem usínal. Strop. Sakra mam křeč v pravé paži. Otočil jsem se a uviděl zátěž, díky které mě bolí ruka. Bylo to krásné probuzení. Vidět nás někdo, tak si bůhví co myslí. Bylo mi vedro, a tak jsem se levou rukou odkryl. Když jsem na sobě neměl peřinu, zjistil jsem, že mě drží pravou rukou okolo pasu. Ale nebylo mi to nepříjemné, vlastně se mi to líbilo. Byl to krásný pocit, ale začalo se mi chtít strašně na malou a nevěděl jsem, jak mám vstát, abych jí nevzbudil. Snažil jsem se opatrně vysunout ruku z pod její hlavy, dokonce se mi to i podařilo, ale zapomněl jsem, že má ruku okolo mého pasu a když jsem se pohnul její ruka začala chmátrat a když našmatala moje triko, přitáhla mě k sobě. Snažil jsem se zvednout na čtyři a ona se začala pomalu probouzet, jenomže ještě než otevřela oči sebou cukla a drkla do mě nohou, potom otevřela oči, jenže já jsem jaksi nevybral rovnováhu a spadl na ní.
„Prominň, promiň,“ říkal jsem rychle za sebou a hned jsem se od ní odtrh.
„Kdyby si do mě nestrčila, tak bych to vybral, promiň,“ hned jsem dodal, aby pochopila situaci. Jenom zakývala hlavou ze strany na stranu, aby si ujasnila co řekl, a pak jen prohlásila, že je to v pohodě. Potom šla do koupelny.

U Nejiho v pokoji.............
Meshiki : Už je ráno. Když jsem otevřela oči, na chvíli jsem nevěděla kde jsem, ale potom mi došlo, že jsem u Nejiho. Otočila jsem se směrem k jeho madraci, ale nebyl tam. Že by už bylo tolik hodin? Vstala jsem, převlékla se a šla do koupelny. Vešla jsem dovnitř a tam byl Neji jenom s ručníkem okolo pasu.
„Ou promiň, já jsem nevěděla, že tu jsi,“ a už jsem chtěla odcházet, ale zastavil mě.
„Nemusíš odcházet, stejně už jdu pryč a neboj, nejsem tak stydlivej,“ řekl, usmál se a odešel. Oooo bože má tak úžasné tělo. Nesmím na něj myslet, je to můj kamarád, hned jsem se vzpamatovala. Vyčistila jsem si zuby, učesala vlasy a šla dolu rychle něco sníst, ale najednou když už jsem byla skoro v kuchyni, mě někdo chytil za ruku a rychle strhl zase za roh. Byl to Neji. Najednou jsem slyšela blížící se kroky.
„To není dobrý,“ řekl Neji, chytil mě za ruku a rychle běžel k jedněm dveřím. Otevřel dveře a zalez dovnitř, sotva se tam vešel, byla to nějaká místnost na košťata a podobně. Kroky se stále blížily, rychle mě popadl, zatáhl k sobě a rychle zavřel. Byli jsme na sobě nalepení jako klíšťata. Když kroky přešly, ještě jsme chvíli čekali a potom jsme vylezli.
„Co to mělo znamenat?“ ptala jsem se Nejiho.
„Strýc. Řekl, že tu můžeš zůstat, ale nesmíš mu lézt na oči a věř mi, on nevtipkoval,“ řekl vážně.
„A teď se makej rychle najíst, za chvíli půjdem trénovat, ale nejdřív se stavíme pro Tokime a Shikamara,“ dodal ještě a šel do pokoje. Rychle jsem se najedla a za chvíli jsme vyrazili. Přemýšlela jsem, jak to měla Tokime se Shikamarem, protože když od nás odcházeli, tak Shikamaru nevypadal zrovna mile. Doufala jsem, že se po cestě uklidnil. No vlastně, kdyby se neuklidnil, Tokime by mu dala lekci. Asi po čtvrt hodině se Neji zastavil.
„Tady bydlí?“ zeptala jsem se. Kývl. Za chvilku vyšel Shikamaru.
„Ježiš to je votrava, už jsou tady, tak dělej,“ volal dovnitř.
„No jo ty votravo,“ bylo slyšet zevnitř. Po chvíli přišla i ségra.
„Tak fajn jsme všichni. Už tam na nás bude čekat Naruto se Sakurou,“ řekl Neji.
„Jo a dejte si na ní pozor holky, zrovna vás nemusí,“ upozorňoval nás Shikamaru. Obě jsme se na sebe podívaly, protože jsme věděly, že má zbytečné starosti, ale poděkovaly jsme mu za radu. Šli jsme celkem pomalu, a tak jsme mohly se ségrou kecat.
„Tak co, kde spíš?“ ptala se mě ségra.
„U něj v pokoji. On spí na madraci a já na jeho posteli a jeho strýc mě nesmí vidět, jinak bych měla průšvih. Co ty? Ptala jsem se.
„Wow, to je celkem drsný. A u něj v pokoji jo?“ ptala se laškovně ségra.
„No a co ty? Už se mi pochlubíš?“ vyzvídala jsem.
„No taky spím v jeho pokoji a taky na jeho posteli, no a má celkem příjemný rodiče,“ řekla ségra a usmála se.
„A kde spí on?“ ptala jsem se dál.
„Nooo ehmmm tky n tý psteli,“ zadrmolila.
„Cože?? ty s nim spíš v posteli?“ zakřičela jsem nedočkavostí, co z ní ještě vyleze.
„Ježiš, nešlo by to víc nahlas?“ ptala se ségra ironicky. Samozřejmě to s tou postelí slyšeli kluci a Neji hned začal něco šuškat.
„No skvělí, slyšeli tě. Jo spim, ale žádný předsudky jasný? Prostě neměl kde jinde spát,“ bránila ho Tokime. Jen jsem kývla, že je mi to jasný. Po chvíli jsme došli na místo. Naruto tam už vyhlížel a jedna růžovlasá dívka se tam opírala o kmen stromu, došlo mi, že to bude ta Sakura. Když jsme u nich byli blíž pozdravili jsme se. Až na Sakuru ta si nás měřila očima, pak si prokřupala prsty.
„Nazdar,“ řekla nepříjemnym tonem. A v obličeji měla : Na mě jste krátký chudinky. Znova si prokřupala prsty a udělala úšklebek, co měl vypadat asi jako úsměv. Ségra evidentně měla z týhle ubohý růžovky nervy v kýblu.
„Ahojky,“ pozdravila ségra stejným tónem jako ona, kývla s hlavou doleva a doprava až to zakřupalo, a taky se usmála. A udělala na ní vyzývavý pohled. Shikamaru si toho všiml, a aby k něčemu nedošlo, tak přišel k Tokime, chytil jí okolo ramen a dělal, že s ní chce probrat jak budou trénovat. Nakonec se opravdu domlouvali jak to uděláme, ale potřebovali k tomu i ostatní, tak jsme se všichni dali do kruhu a začali to řešit.
„Takže, každá z vás budete mít dva soupeře, ale budete bojovat po jednom,“ řekl Shikamaru. Všichni kývli, protože se to týkalo vlastně i jich.
„Dobře, takže Tokime vyber si prvního soupeře,“ řekl Shikamaru na ségru.
„Chci tady kamarádku Sakuru,“ řekla a podívala se na ni. Shikamaru znejistěl.
„Víš Tokime, Sakura umí být docela brutální,“ varoval ji a Sakura se na ni usmála. Ségra mu jen darovala vražedný pohled.
„Fajn. Teď ty Meshiki,“ řekl ke mně.
„Já chci rozhodně tady Naruta,“ řekla jsem a ukázala směrem k Narutovi. Naruto i Shikamaru kývli.
„Tokime?“ zeptal se Shikamaru.
„No hádej. To víš, že si to chci rozdat s tebou,“ usmála se. Kývl a taktéž se usmál.
„Takže Neji, ty jsi zbyl na mě,“ řekla jsem.
„Asi už to tak bude,“ vrátil mi.
„Dobrá. Vždycky se rozhodne jaká dvojice půjde první a ostatní budou sedět a dívat se, potom půjde další dvojice,“ řekl Shikamaru. Všichni jsme souhlasili.
„Takže kdo chce jít první?“ ptal se. Koukla jsem na Naruta a ten kývl.
„My s Narutem jdeme první,“ řekla jsem.
„Dobrá. Tohle všechno je vaše cvičiště a bojujete dokuť není ten druhý v koncích,“ poslal nás na obrovský plac.
„Zápas začíná,“ řekl Shikamaru. Naruto se proti mně rozběhl, čekala jsem přímí útok, ale najednou byl za mnou, těsně jsem se vyhla. Hned potom po mě hodil dva shurikeny. Jeden mě škrtnul o rameno.
„To jsem mohla tušit, že proti nám nemáte šanci,“ začala Sakura. Usmála jsem se.
„Vypadá to, že to musim brát vážně. Nikdy bych to do tebe neřekla,“ povídala jsem k Narutovi.
„Jak brát vážně?“ ptal se Naruto.
„Uvidíš,“ řekla jsem. V půlce vteřiny jsem se objevila za ním a kopla jsem ho do zad. Hned se otočil, ale já už jsem byla zase pryč. Rozhlížel se a když mě spatřil nad sebou těsně uhnul.
„Tak fajn, taky to začnu brát vážně,“ řekl. Tázavě jsem se na něj podívala.
"Kuchiyose no jutsu!" zakřičel, kousl se do prstu a ruku přiložil k zemi. Na ní se udělala pečet a objevil se obrovský kouř. Z kouře se tam objevila žába.
„Ahoj Gamakichi. Už si zase vyrostl,“ mluvil k němu Naruto.
„Jen o pár metrů. O co tady jde?“ ptal se ten Gamakichi.
„Trénujem tady vnučky Tsunade a potřebuju píchnout,“ odpověděl. Gamakichi jen kývnul. No byla to pořádná žába, měřila okolo dvaceti metrů.
„Začínáš se bát?“ zeptal se mě Naruto.
„Ani ne, jen si tak prohlížím tvého velkého přítele,“ řekla jsem. Ostatní koukali, že Naruto přivolal Gamakichiho.
„Do toho Naruto, už se celá třese,“ volala Sakura.
„Omyl,“ řekla vážně Tokime. Sakura se na ní jen zamračila. Ségra se začala smát.
„Vážně si myslíš, že to ségru vyděsí? Strašně jí podceňuješ,“ zastávala se mě. Sakura se jen urazila a otočila se.
„Myslíš, že mám?“ zavolala jsem na Tokime.
„Jasně, neboj, vždyť je to tu strašně veliký, vešel by se sem i s Rinkimirim( později vysvětlím),“ volala mi nazpátek.
„No tak dobře, ale jestli tu budou nějaký větší škody, je to na tebe,“ ještě jsem jí vrátila. Usmála se a kývla.
„No Naruto ségra mě přemluvila, ale stejně si říkal, že do toho jdeme na plno,“ řekla jsem mu.
Tázavě se na mě podíval. Také jsem se kousla do palce, otřela krev o všechny prsty a ruku položila na zem. Udělala se pečeť a také obrovský kouř. Najednou když kouř mizel, stál za mnou obrovský lev. Měřil tak o patnáct metrů víc než Gamakichi.
„Ahoj Nokuchi,“ řekla jsem ke lvovi.
„Ahoj. O co go? Budem si jen s někym hrát?“ ptal se Nokuchi.
„No, ne úplně hrát, ale jde pouze o trénink,“ řekla jsem.
„Dobře,“ souhlasil. Ostatní zírali, jako kdyby nejradši utekli co nejdál.
„Ahoooj Nokuchi,“ volala Tokime. Nokuchi se otočil kdo ho volá, až na konec mezi tou skupinou uviděl Tokime.
„Och, ahoj Tokime,“ řekl. Ostatní zírali ještě víc.
„Dost povídání,“ řekla jsem a otočila se na Naruta. Ten měl bradu pomalu až na zemi.
„Neřikala si, že umíš něco přivolat,“ zavejskal.
„Neptal ses,“
„Tak jo Gamakichi, ty víš co dělat,“ řekl Naruto. Gamakichi kývnul. Jenom jsem se otočila na Nokuchiho a ten zavrčel na souhlas. Vyskočila jsem mu na čumák a připravila se. Potom jsem uviděla, že se připravují na ránu, a že by podle nich měla být zřejmě poslední.